I have reached the point in this introduction to the book of Joel to briefly summarize some of the points from the first eight articles and identify what we should expect from the book of Joel now that we take it up more directly, and then of course what does that have to do with the battles of Raphia and Panium of Daniel 11:11–16?

Dospěl jsem v tomto úvodu ke knize Joel k bodu, kdy stručně shrnu některé body z prvních osmi článků a vymezím, co bychom nyní měli od knihy Joel očekávat, když se jí budeme zabývat přímočařeji, a pak ovšem také, co to má společného s bitvami u Ráfie a Pania z Daniel 11,11–16?

We have placed an emphasis upon the song of the vineyard for “experience” is represented by a “song” prophetically. One of the characteristics of the one hundred and forty-four thousand as they sing the song of Moses and the Lamb, which is simply John’s way to represent Isaiah’s vineyard song. Every major prophet begins their books with condemnations against Israel for their rebellion, or you could say that every major prophet first sings the song of the vineyard. I contend that Joel’s song of the vineyard in chapter one is one of the most important revelations about the vineyard song. I could not say if I am correct or not, but the reason I am of this conviction is the prophetic connections that are symbolically represented in the book of Joel appear to be a key, or perhaps an axle for several spokes. Joel’s testimony not only connects with the other parallel lines, but it seems to set a point of reference, especially through the symbolism of the vineyard being destroyed in chapter one, and the next two chapters identifying both the image of the beast testing time in the United States and also the image of the beast testing time for the world. And it is all set within the context of a vineyard, and a vineyard isn’t a living vineyard—if it gets no rain.

Položili jsme důraz na píseň o vinici, neboť „zkušenost“ je prorocky znázorněna „písní“. To je jedna z charakteristik sto čtyřiceti čtyř tisíc, když zpívají píseň Mojžíšovu a Beránkovu, což je jednoduše Janův způsob, jak znázornit Izajášovu píseň o vinici. Každý z hlavních proroků začíná svou knihu odsouzením Izraele za jeho vzpouru, anebo byste mohli říci, že každý z hlavních proroků nejprve zpívá píseň o vinici. Tvrdím, že Joelova píseň o vinici v první kapitole je jedním z nejdůležitějších zjevení o písni o vinici. Nemohl bych říci, zda mám pravdu či nikoli, avšak důvod, proč jsem o tom přesvědčen, spočívá v tom, že prorocké souvislosti symbolicky znázorněné v knize Joelově se jeví jako klíč, anebo snad jako osa pro několik paprsků. Joelovo svědectví se nejen spojuje s ostatními souběžnými liniemi, ale zdá se, že také stanovuje výchozí bod, zvláště skrze symboliku zničené vinice v první kapitole, přičemž následující dvě kapitoly označují jak dobu zkoušky obrazu šelmy ve Spojených státech, tak i dobu zkoušky obrazu šelmy pro svět. A to vše je zasazeno do kontextu vinice, a vinice není živou vinicí — nedostává-li déšť.

We have also placed an emphasis on the prophetic period that is represented by the symbol of “how long?” I felt the necessity of reminding us of this previously established principle about “how long” to put an emphasis upon the “capstone” that was, and is also the foundation and corner stone. The final full development of the Midnight Cry message that is now under way is the “capstone.” Based upon the foundations that capstone is Miller’s jewels shining ten times brighter than in the beginning.

Rovněž jsme položili důraz na prorocké období, které je znázorněno symbolem „jak dlouho?“ Cítil jsem potřebu připomenout tento dříve stanovený princip o „jak dlouho?“, abych zdůraznil „vrcholový kámen“, který byl a je také základem a úhelným kamenem. Konečné plné rozvinutí poselství Půlnočního volání, které nyní probíhá, je „vrcholový kámen“. Na základě těchto základů je tento vrcholový kámen Millerovými klenoty, zářícími desetkrát jasněji než na počátku.

Based upon God’s “marvelous works” the capstone is when His people transition from a Laodicean experience unto a Philadelphian experience, which is when those people become the 8th that is of the 7 and also when they transition from the church militant to the church triumphant. This transition is the capstone. The transition is accomplished when God’s people hear and see the “capstone” message and it is marvelous in their eyes. The capstone message is the climax for it brings together all of the symbolic “capstone” truths together. The message of “seven times” was Miller’s foundation stone, and it was to be the Millerite capstone. Pentecost was the capstone to the Pentecostal season, just as was the Midnight Cry the capstone of the Millerite movement of the first and second angels.

Na základě Božích „podivuhodných skutků“ je závěrečným kamenem chvíle, kdy jeho lid přechází ze zkušenosti laodicejské do zkušenosti filadelfské; tehdy se tento lid stává osmým, který je ze sedmi, a zároveň přechází z církve bojující do církve vítězné. Tento přechod je závěrečným kamenem. Přechod je uskutečněn tehdy, když Boží lid slyší a vidí poselství „závěrečného kamene“ a je podivuhodné v jejich očích. Poselství závěrečného kamene je vyvrcholením, neboť spojuje všechny symbolické pravdy o „závěrečném kameni“ dohromady. Poselství „sedmi časů“ bylo Millerovým základním kamenem a mělo se stát milleritským závěrečným kamenem. Letnice byly závěrečným kamenem letničního období, stejně jako Půlnoční volání bylo závěrečným kamenem milleritského hnutí prvního a druhého anděla.

As the climax or capstone of the 46-year period in which Christ built the Millerite temple of the first and second angels, the capstone was to become the foundation stone for Christ’s work of building the temple of the one hundred and forty-four thousand. That foundation stone was set up in 1844 as the light to lighten the path to heaven, and for this reason God’s people at the end of the world are to return to the “old paths” in order to find rest. If and when they return to the pioneer history of the Millerites, they find that the message of the Midnight Cry was the climax of the foundational history. The Midnight Cry was a manifestation of the outpouring of the Holy Spirit. When a soul returns to the “old paths” and finds the “bright light” that was set up at the beginning or foundational point of the path he finds the Midnight Cry, which Jeremiah identifies as “rest.”

Jako vyvrcholení či korunující kámen šestačtyřicetiletého období, v němž Kristus budoval milleritský chrám prvního a druhého anděla, měl se tento korunující kámen stát základním kamenem pro Kristovo dílo budování chrámu sto čtyřiceti čtyř tisíc. Tento základní kámen byl vztyčen roku 1844 jako světlo, které má osvěcovat stezku k nebi, a z tohoto důvodu se Boží lid na konci světa má vrátit ke „starým stezkám“, aby nalezl odpočinutí. Jestliže a když se vrátí k průkopnickým dějinám milleritů, zjistí, že poselství Půlnočního volání bylo vyvrcholením základní historie. Půlnoční volání bylo projevem vylití Ducha svatého. Když se duše vrátí ke „starým stezkám“ a nalezne „jasné světlo“, které bylo vztyčeno na počátku čili v základním bodě stezky, nalezne Půlnoční volání, které Jeremiáš označuje jako „odpočinutí“.

“They had a bright light set up behind them at the beginning of the path, which an angel told me was the ‘midnight cry.’ This light shone all along the path, and gave light for their feet, so that they might not stumble.

„Na počátku cesty za nimi bylo vztyčeno jasné světlo, o němž mi anděl řekl, že je to ‚půlnoční volání‘. Toto světlo zářilo po celé délce cesty a osvěcovalo jejich nohy, aby neklopýtli.

“If they kept their eyes fixed on Jesus, who was just before them, leading them to the city, they were safe. But soon some grew weary, and said the city was a great way off, and they expected to have entered it before. Then Jesus would encourage them by raising His glorious right arm, and from His arm came a light which waved over the advent band, and they shouted ‘Alleluia!’ Others rashly denied the light behind them, and said that it was not God that had led them out so far. The light behind them went out, leaving their feet in perfect darkness, and they stumbled and lost sight of the mark and of Jesus, and fell off the path down into the dark and wicked world below.” Christian Experience and Teachings of Ellen G. White, 57.

„Dokud měli svůj zrak upřen na Ježíše, který byl právě před nimi a vedl je k městu, byli v bezpečí. Brzy však někteří zmalomyslněli a říkali, že město je ještě velmi daleko a že očekávali, že do něho již dříve vstoupí. Tehdy je Ježíš povzbuzoval tím, že pozvedal svou slavnou pravici, a z jeho paže vycházelo světlo, které se vlnilo nad adventním zástupem, a oni volali: ‚Aleluja!‘ Jiní pak pošetile zapírali světlo za sebou a říkali, že to nebyl Bůh, kdo je vyvedl tak daleko. Světlo za nimi zhaslo, zanechalo jejich nohy v naprosté temnotě, a oni klopýtali, ztratili z dohledu cíl i Ježíše a spadli ze stezky dolů do temného a zlého světa pod nimi.“ Christian Experience and Teachings of Ellen G. White, 57.

The capstone of Millerite history is the foundation stone for the history of the one hundred and forty-four thousand. From the beginning of the three angels in 1798 until the church triumphant is raised up in fulfillment of cleansing of the sanctuary at the Sunday law the path is illuminated with the message of the Midnight Cry, for the parable is about Adventism, and how God raises up a people to perfectly reflect His character as probation closes for mankind during the Sunday law crisis.

Závěrečný kámen dějin milleritského hnutí je základním kamenem dějin sto čtyřiceti čtyř tisíc. Od počátku tří andělů v roce 1798 až do doby, kdy bude církev vítězná vztyčena v naplnění očištění svatyně při nedělním zákoně, je stezka osvětlena poselstvím Půlnočního volání; neboť toto podobenství pojednává o adventismu a o tom, jak Bůh povolává lid, aby dokonale odrážel Jeho charakter, když se během krize nedělního zákona pro lidstvo uzavírá doba milosti.

On the path, Jesus is leading and He continues to lighten the path by raising His glorious right arm. There is therefore a bright light at the beginning of the path and a bright light leading to the end of the path. Jesus as Alpha and Omega illustrates the end with the beginning, so the light at both ends of the path is the message of the Midnight Cry.

Na cestě vede Ježíš a nadále ji osvětluje tím, že pozvedá svou slavnou pravici. Na začátku cesty je tedy jasné světlo a jasné světlo vede i ke konci cesty. Ježíš jako Alfa a Omega znázorňuje konec počátkem, takže světlo na obou koncích cesty je poselstvím Půlnočního volání.

The first angel arrived in 1798 and announced that the hour of His judgment had arrived, “Saying … the hour of his judgment is come.” The hour of judgment came in 1798 and when it began the marriage between Christ and His new bride—Philadelphian Millerite Adventism began. Christ was to be married on October 22, 1844 and from 1798 to 1844 the bride was made ready. The bride was Philadelphian, for there was no condemnation upon Christ’s bride, for she made herself ready—she was pure. The announcement of the judgment is the announcement of the marriage at the beginning in 1798 that arrived at the end in 1844.

První anděl přišel v roce 1798 a oznámil, že přišla hodina Jeho soudu: „Řka … přišla hodina soudu jeho.“ Hodina soudu přišla v roce 1798, a když započala, začalo i manželství mezi Kristem a Jeho novou nevěstou — filadelfské milleritské adventistické hnutí. Kristus měl vstoupit v manželství 22. října 1844 a od roku 1798 do roku 1844 byla nevěsta připravována. Nevěsta byla filadelfská, neboť na Kristově nevěstě nebylo žádného odsouzení, protože se připravila — byla čistá. Oznámení soudu je oznámením manželství na jeho počátku v roce 1798, které dospělo ke svému završení v roce 1844.

The foundational light and the capstone light for the Millerite movement was the message announcing the marriage—the message of the Midnight Cry. The Midnight Cry was the foundation and capstone of the history of the first and second angels as well as Millerite history and the capstone of Millerite history is the foundation stone of the history of the one hundred and forty-four thousand as well as being the capstone. The temple construction is finished when the capstone is placed and the work of placing that final “marvelous” stone began in July 2023.

Základním světlem a světlem vrcholového kamene pro mileritské hnutí bylo poselství ohlašující svatbu — poselství Půlnočního volání. Půlnoční volání bylo základem i vrcholovým kamenem dějin prvního a druhého anděla stejně jako dějin mileritského hnutí a vrcholový kámen dějin mileritského hnutí je základním kamenem dějin sto čtyřiceti čtyř tisíc a zároveň i jejich vrcholovým kamenem. Stavba chrámu je dokončena, když je osazen vrcholový kámen, a dílo osazování tohoto posledního „podivuhodného“ kamene začalo v červenci 2023.

There are various prophetic fulfillments that will make up the capstone, but the capstone also represents the climax of a message. Pentecost was the capstone of the message of the Pentecostal season, just as the light of the “seven times” that came through the pen of Hiram Edson in 1856, was the intended capstone to Miller’s message, for the first foundational truth Miller discovered was the “seven times.” In 1856, rejecting the new light of the capstone truth equated to choosing to die in the wilderness of Laodicea, as ancient Israel had done over a forty-year period. This identifies July of 2023 as 1856, the turning point from Philadelphia to Laodicea in Millerite history and the reversal from Laodicea unto Philadelphia in the history of the one hundred and forty-four thousand. Christ did not marry an impure woman in 1844, for she was Philadelphian and He will marry a bride from Philadelphia at the Sunday law. But first she must make herself ready. Are you ready?

Existují různá prorocká naplnění, která budou tvořit vrcholový kámen, avšak vrcholový kámen také představuje vyvrcholení poselství. Letnice byly vrcholovým kamenem poselství letničního období, právě tak jako světlo „sedmi časů“, které přišlo skrze pero Hirama Edsona v roce 1856, bylo zamýšleným vrcholovým kamenem Millerova poselství, neboť první základní pravdou, kterou Miller objevil, bylo „sedm časů“. V roce 1856 se odmítnutí nového světla pravdy vrcholového kamene rovnalo volbě zemřít na poušti Laodiceje, tak jako to po dobu čtyřiceti let činil starověký Izrael. To určuje červenec 2023 jako rok 1856, bod obratu od Filadelfie k Laodiceji v dějinách milleritského hnutí a zvrat od Laodiceje k Filadelfii v dějinách sto čtyřiceti čtyř tisíc. Kristus si v roce 1844 nevzal za manželku nečistou ženu, neboť byla filadelfská, a při nedělním zákoně si vezme nevěstu z Filadelfie. Nejprve se však musí připravit. Jsi připraven?

Fear not, little flock; for it is your Father’s good pleasure to give you the kingdom. Luke 12:32.

Neboj se, malé stádce; neboť se zalíbilo vašemu Otci dát vám království. Lukáš 12,32.

On October 22, 1844 the Lord married the bride He had made ready to follow Him into the history of the third angel, and all that the third angel represents, but by 1863 the history of the third angel was diverted into the wilderness of Laodicea. The history of 1844 unto 1863 represents the period of the third angel, thus providing an illustration of the foolish virgins in the time period of the sealing of the one hundred and forty-four thousand. The virgins are wheat and tares who are being separated by messages typified by angels—for it is the angels that do the work of separating.

Dne 22. října 1844 si Pán vzal za nevěstu tu, kterou připravil, aby Ho následovala do dějin třetího anděla a do všeho, co třetí anděl představuje; avšak do roku 1863 byly dějiny třetího anděla odvedeny do pouště Laodiceje. Dějiny od roku 1844 do roku 1863 představují období třetího anděla, a tak poskytují znázornění pošetilých panen v časovém období zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc. Panny jsou pšenice a koukol, kteří jsou oddělováni poselstvími předobrazenými anděly — neboť právě andělé vykonávají dílo oddělování.

“I then saw the third angel. Said my accompanying angel, ‘Fearful is his work. Awful is his mission. He is the angel that is to select the wheat from the tares, and seal, or bind, the wheat for the heavenly garner. These things should engross the whole mind, the whole attention.’” Early Writings, 119.

„Poté jsem uviděla třetího anděla. Můj průvodní anděl řekl: ‚Strašlivé je jeho dílo. Hrozné je jeho poslání. Je to anděl, který má oddělit pšenici od koukolu a zapečetit neboli svázat pšenici pro nebeskou stodolu. Tyto věci by měly zcela zaměstnávat celou mysl, veškerou pozornost.‘“ Early Writings, 119.

The three angel’s messages of Revelation fourteen are the latter rain message that divides and binds the two classes.

Poselství tří andělů ze čtrnácté kapitoly Zjevení je poselstvím pozdního deště, které rozděluje a spojuje obě třídy.

“To John were opened scenes of deep and thrilling interest in the experience of the church. He saw the position, dangers, conflicts, and final deliverance of the people of God. He records the closing messages which are to ripen the harvest of the earth, either as sheaves for the heavenly garner or as fagots for the fires of destruction. Subjects of vast importance were revealed to him, especially for the last church, that those who should turn from error to truth might be instructed concerning the perils and conflicts before them. None need be in darkness in regard to what is coming upon the earth.” The Great Controversy, 341.

„Janovi byly otevřeny výjevy hlubokého a strhujícího významu ze zkušenosti církve. Spatřil postavení, nebezpečí, zápasy i konečné vysvobození Božího lidu. Zaznamenává závěrečná poselství, která mají dovést žeň země k dozrání, buď jako snopy pro nebeskou sýpku, nebo jako otýpky pro ohně zkázy. Byly mu zjeveny předměty nesmírné důležitosti, zvláště pro poslední církev, aby ti, kdo se mají obrátit od bludu k pravdě, byli poučeni o nebezpečích a zápasech, které je čekají. Nikdo nemusí zůstávat ve tmě, pokud jde o to, co přijde na zemi.“ The Great Controversy, 341.

It is “words of truth” which in this generation are “the closing messages which are to ripen the harvest,” and which separate the two classes. That work is also the work of the “dirt brush man” from Miller’s dream.

Jsou to „slova pravdy“, která jsou v této generaci „závěrečnými poselstvími, jež mají dovést úrodu k dozrání“ a která oddělují obě skupiny. Toto dílo je také dílem „muže s kartáčem na nečistotu“ z Millerova snu.

“‘Whose fan is in His hand, and He will throughly purge His floor, and gather His wheat into the garner.’ Matthew 3:12. This was one of the times of purging. By the words of truth, the chaff was being separated from the wheat. Because they were too vain and self-righteous to receive reproof, too world-loving to accept a life of humility, many turned away from Jesus. Many are still doing the same thing. Souls are tested today as were those disciples in the synagogue at Capernaum. When truth is brought home to the heart, they see that their lives are not in accordance with the will of God. They see the need of an entire change in themselves; but they are not willing to take up the self-denying work. Therefore they are angry when their sins are discovered. They go away offended, even as the disciples left Jesus, murmuring, ‘This is an hard saying; who can hear it?’” The Desire of Ages, 392.

„‚Jeho věječka jest v ruce jeho, a dokonale vyčistí humno své a shromáždí pšenici svou do stodoly.‘ Matouš 3,12. To byl jeden z časů očišťování. Slovy pravdy byly plevy oddělovány od pšenice. Protože byli příliš marniví a samospravedliví, než aby přijali napomenutí, příliš milující svět, než aby přijali život pokory, mnozí se od Ježíše odvrátili. Mnozí dosud činí totéž. Duše jsou dnes zkoušeny tak, jako byli zkoušeni ti učedníci v synagoze v Kafarnaum. Když pravda doléhá na srdce, vidí, že jejich životy nejsou v souladu s vůlí Boží. Vidí potřebu úplné změny v sobě samých; nejsou však ochotni ujmout se díla sebezapření. Proto se hněvají, když jsou jejich hříchy odhaleny. Odcházejí pohoršeni, právě jako učedníci opustili Ježíše a reptali: ‚To je tvrdá řeč; kdo ji může slyšet?‘“ Touha věků, 392.

Beginning at the great disappointment of 1844 the waymarks and transactions through to 1863 represent the history of 9/11 unto the Sunday law. Why is 1844 9/11 you ask?

Počínaje velkým zklamáním roku 1844 představují mezníky a události až do roku 1863 dějiny od 11. září až po nedělní zákon. Ptáte se, proč je rok 1844 roven 11. září?

Sister White’s writings are clear that the third angel arrived on October 22, 1844, but also arrived in 1888 which typifies 9/11. More importantly all the prophets isolate the very history of 9/11 unto the Sunday law, so it is not the testimony of two or three, but the united testimony of every witness from God’s Word that 9/11 to the Sunday law is the period where “the effect of every vision” is accomplished.

Spisy sestry Whiteové jasně ukazují, že třetí anděl přišel 22. října 1844, avšak také přišel v roce 1888, který je předobrazem 11. září. Ještě důležitější je, že všichni proroci vyčleňují právě dějiny od 11. září až po nedělní zákon, takže nejde o svědectví dvou nebo tří, nýbrž o sjednocené svědectví každého svědka z Božího slova, že období od 11. září do nedělního zákona je dobou, v níž se naplňuje „účinek každého vidění“.

The history of the third angel’s arrival and conclusion was from 1844 to 1863 and represents the period of God’s marvelous works from 9/11 unto the Sunday law. That history is also represented by 1840 to 1844, and in that line 1840 is the alpha and 1844 the omega. In the line of 1844 to 1863, 1844 is the alpha and 1863 is the omega. 1844 is both alpha and omega.

Dějiny příchodu a završení třetího anděla probíhaly od roku 1844 do roku 1863 a představují období podivuhodných Božích skutků od 11. září až po nedělní zákon. Tyto dějiny jsou rovněž znázorněny obdobím 1840 až 1844 a v této linii je rok 1840 alfou a rok 1844 omegou. V linii let 1844 až 1863 je rok 1844 alfou a rok 1863 omegou. Rok 1844 je zároveň alfou i omegou.

The cross aligns with 1844, and the Alpha and Omega shed His blood at the cross. From 9/11 (1840) we find Revelation ten setting forth the history that begins with John eating the little book in 1840 and then the disappointment in his stomach in 1844. The eating is the beginning; the stomach marks the end. The last verse of chapter ten represents the history being repeated in the history of the one hundred and forty-four thousand.

Kříž se shoduje s rokem 1844 a Alfa i Omega prolil na kříži svou krev. Od 11. září (1840) nacházíme v desáté kapitole Zjevení předložené dějiny, které začínají tím, že Jan v roce 1840 jí malou knihu, a poté zklamáním v jeho žaludku v roce 1844. Jedení je počátek; žaludek označuje konec. Poslední verš desáté kapitoly představuje tyto dějiny jako opakované v dějinách sto čtyřiceti čtyř tisíc.

And I took the little book out of the angel’s hand, and ate it up; and it was in my mouth sweet as honey: and as soon as I had eaten it, my belly was bitter. And he said unto me, Thou must prophesy again before many peoples, and nations, and tongues, and kings. Revelation 10:10, 11.

I vzal jsem tu malou knihu z ruky anděla a snědl ji; a v mých ústech byla sladká jako med; avšak jakmile jsem ji snědl, zhořklo mi v břiše. I řekl mi: Musíš opět prorokovat před mnohými národy, kmeny, jazyky i králi. Zjevení 10,10.11.

Revelation chapter ten and Habakkuk chapter two represent two chapters that provide witness to the prophetic period of 1840 unto 1844. The history of 1844 unto 1863 begins at a waymark of disappointment, followed by a scattering that is followed by a gathering. In that period the prophetic history of Habakkuk’s two tables concludes when the second table was printed in 1849 and published abroad in 1850. The period of Habakkuk’s tables was from May of 1842 when the 1843 chart was published and the prophetic period ended where it began with the publication of one of Habakkuk’s two tables. The 1843 chart is the alpha and the 1850 chart is the omega.

Desátá kapitola Zjevení a druhá kapitola Abakuka představují dvě kapitoly, které vydávají svědectví o prorockém období od roku 1840 do roku 1844. Dějiny let 1844 až 1863 začínají mezníkem zklamání, po němž následuje rozptýlení, po kterém pak následuje shromáždění. V tomto období se prorocká historie dvou Abakukových tabulí uzavírá tehdy, když byla druhá tabule vytištěna roku 1849 a vydána v zahraničí roku 1850. Období Abakukových tabulí trvalo od května 1842, kdy byl vydán diagram roku 1843, a prorocké období skončilo tam, kde začalo, vydáním jedné ze dvou Abakukových tabulí. Diagram z roku 1843 je alfa a diagram z roku 1850 je omega.

In 1856 Hiram Edson wrote a series of articles which took William Miller’s understanding of the “seven times” to a new level. Edson’s work was the omega of Miller’s work bringing Miller’s foundation truth to the position of a capstone which was intended to empower God’s people. Miller’s light on the “seven times” was the alpha and Edson’s light on the “seven times” was the omega.

V roce 1856 napsal Hiram Edson sérii článků, které posunuly chápání „sedmi časů“ Williama Millera na novou úroveň. Edsonovo dílo bylo omegou Millerova díla a přivedlo Millerovu základní pravdu do postavení vrcholového kamene, který měl zmocnit Boží lid. Millerovo světlo o „sedmi časech“ bylo alfou a Edsonovo světlo o „sedmi časech“ bylo omegou.

In 1863 the movement changed into the church which would ultimately bring about a movement from its own body, the same way that the Millerites came from Protestants, and just as the disciples came out of Judaism to Christianity and just as Joshua and Caleb came from the former covenant people who were destined to die in the wilderness.

V roce 1863 se toto hnutí proměnilo v církev, která nakonec ze svého vlastního těla zrodí hnutí, stejným způsobem, jako millerité vyšli z protestantů, a právě tak, jako učedníci vyšli z judaismu do křesťanství a jako Jozue a Káleb vzešli z lidu dřívější smlouvy, jenž byl předurčen zemřít na poušti.

In the very same history, (1844 to 1863) the Republican horn of the earth beast is going through a parallel struggle that ultimately breaks out into the Civil War which all historians agree reached its midpoint in 1863 with Lincoln’s Emancipation Proclamation. Lincoln represents the first Republican president, who took the oath of Presidency following the worst Democratic President in history up to that point. He was later assassinated. All these prophetic characteristics and others are repeated with the last Republican president.

V téže historii (1844 až 1863) prochází republikánský roh šelmy ze země souběžným zápasem, který nakonec propuká v občanskou válku, jež podle shody všech historiků dosáhla svého středu roku 1863 Lincolnovým Prohlášením o emancipaci. Lincoln představuje prvního republikánského prezidenta, který složil prezidentskou přísahu po do té doby nejhorším demokratickém prezidentovi v dějinách. Později byl zavražděn. Všechny tyto prorocké charakteristiky i další se opakují u posledního republikánského prezidenta.

1844 unto 1863 included a scattering and gathering. 1863 represents the Sunday law, so the scattering that took place in 1844 is the only scattering until 1863 when the Laodicean Seventh-day Adventists were scattered unto the wilderness of Laodicea. 1844 produced a scattering and 1863 produced a scattering, thus witnessing to the fact that the history is an identified prophetic symbol, for it begins with an alpha scattering in 1844 and ends with an omega scattering in 1863. The first scattering arrived on July 18, 2020 and the final omega scattering is fulfilled at the Sunday law.

Období od roku 1844 do roku 1863 zahrnovalo rozptýlení a shromáždění. Rok 1863 představuje nedělní zákon, takže rozptýlení, k němuž došlo v roce 1844, je jediným rozptýlením až do roku 1863, kdy byli laodicejští adventisté sedmého dne rozptýleni do pustiny Laodiceje. Rok 1844 přinesl rozptýlení a rok 1863 přinesl rozptýlení, a tím dosvědčují skutečnost, že tato historie je určeným prorockým symbolem, neboť začíná alfa rozptýlením v roce 1844 a končí omega rozptýlením v roce 1863. První rozptýlení přišlo 18. července 2020 a konečné omega rozptýlení se naplní při nedělním zákonu.

“The time is coming when we shall be separated and scattered, and each one of us will have to stand without the privilege of communion with those of like precious faith; and how can you stand unless God is by your side, and you know that he is leading and guiding you?” Review and Herald, March 25, 1890.

„Přichází doba, kdy budeme odděleni a rozptýleni, a každý z nás bude muset obstát bez výsady společenství s těmi, kdo mají stejně drahou víru; a jak můžete obstát, není-li Bůh po vašem boku a nevíte-li, že vás vede a řídí?“ Review and Herald, 25. března 1890.

Its not enough for God to stand “by your side,” you must also “know that he is leading and guiding you.” This fact is a subject of prophecy represented by the various phrases based upon when “ye shall know the Lord.”

Nestačí, aby Bůh stál „po tvém boku“; musíš také „vědět, že tě vede a řídí“. Tato skutečnost je předmětem proroctví, vyjádřeným různými obraty založenými na tom, kdy „poznáte Hospodina“.

And ye shall eat in plenty, and be satisfied, and praise the name of the Lord your God, that hath dealt wondrously with you: and my people shall never be ashamed. And ye shall know that I am in the midst of Israel, and that I am the Lord your God, and none else: and my people shall never be ashamed. … So shall ye know that I am the Lord your God dwelling in Zion, my holy mountain: then shall Jerusalem be holy, and there shall no strangers pass through her any more. Joel 2:26, 27, 3:17.

Budete jíst hojně a nasytíte se a budete chválit jméno Hospodina, svého Boha, jenž s vámi jednal podivuhodně; a můj lid nebude nikdy zahanben. A poznáte, že já jsem uprostřed Izraele a že já jsem Hospodin, váš Bůh, a žádný jiný; a můj lid nebude nikdy zahanben. … Tak poznáte, že já jsem Hospodin, váš Bůh, přebývající na Siónu, na své svaté hoře; tehdy bude Jeruzalém svatý a nebudou jí již více procházet cizinci. Joel 2,26.27; 3,17.

When Jerusalem is holy, she is the church triumphant, for the church militant is defined is a church made up of wheat and tares, and when “no strangers pass through” “Jerusalem” “anymore” God’s people “shall know” “that he is leading and guiding.” They know, for they are those who have fulfilled the prayer of “seven times,” which includes confessing that God had not been leading you as a Laodicean, but when your change to a Philadelphian you will know “that he is leading and guiding” and that God is “in the midst of Israel.”

Když je Jeruzalém svatý, je církví vítěznou, neboť církev bojující je vymezena jako církev složená z pšenice a koukolu; a když „už nebudou procházet cizinci“ „Jeruzalémem“, Boží lid „pozná“, „že vede a řídí“. Poznávají, neboť jsou to ti, kteří naplnili modlitbu „sedmkrát“, což zahrnuje vyznání, že Bůh vás jako laodicejského nevedl; avšak když se změníte ve filadelfského, poznáte, „že vede a řídí“ a že Bůh je „uprostřed Izraele“.

The alpha scattering (disappointment) of April 19 and the omega scattering (disappointment) of October 22 is marked by the first official publication after the great disappointment of October 22. Publishing is a prophetic marker in Millerite history and the prophetic history of the United States, so the first thing officially published after 1844 is a waymark of that history, and the waymark identifies a scattering.

Alfa rozptýlení (zklamání) z 19. dubna a omega rozptýlení (zklamání) z 22. října je vyznačeno první oficiální publikací po velkém zklamání z 22. října. Publikování je v milleritské historii i v prorockých dějinách Spojených států prorockým ukazatelem, takže první věc oficiálně publikovaná po roce 1844 je mezníkem těchto dějin a tento mezník označuje rozptýlení.

1847—The Remnant Scattered Abroad

1847—Rozptýlený ostatek v cizině

“A Word to the ‘Little Flock.’

„Slovo pro ‚malé stádce‘.“

“The following articles were written for The Day-Dawn, which has been published at Canandaigua, New York, by O. R. L. Crosier. But as that paper is not now published, and as we do not know as it will be published again, it is thought best by some of us in Maine, to have them given in this form. I wish to call the attention of the ‘little flock’ to those things which will very soon take place on this earth. . . .

„Následující články byly napsány pro The Day-Dawn, který vydával v Canandaigue ve státě New York O. R. L. Crosier. Protože však tento list nyní nevychází a protože nevíme, zda bude znovu vydáván, někteří z nás v Maine pokládají za nejlepší, aby byly předloženy v této podobě. Přeji si obrátit pozornost ‚malého stádce‘ k těm věcem, které se velmi brzy stanou na této zemi....“

“The reader will have observed that three communications from the pen of Mrs. E. G. White were included in A Word to the ‘Little Flock.’ . . .

„Čtenář si jistě povšiml, že do spisu A Word to the ‘Little Flock’ byla zařazena tři sdělení z pera paní E. G. Whiteové.“

“The second communication from Mrs. White, found on pages 14–18, is an account of her first vision under the title, To the Remnant Scattered Abroad. This was written December 20, 1845, as a personal letter to Enoch Jacobs, and was first published by the recipient in The Day-Star of January 24, 1846. Then on April 6, 1846, it was reprinted in broadside form by James White and H. S. Gurney. The statement as it appears in A Word to the ‘Little Flock,’ with the exception of minor editorial changes and added scripture references, is identical with the full account of the vision as first printed.” James White, A Word to the ‘Little Flock’, 25.

„Druhým sdělením od paní Whiteové, nacházejícím se na stranách 14–18, je záznam jejího prvního vidění pod názvem K ostatku rozptýlenému v cizině. Tento text byl napsán 20. prosince 1845 jako osobní dopis Enochu Jacobsovi a příjemce jej poprvé uveřejnil v The Day-Star ze dne 24. ledna 1846. Poté byl 6. dubna 1846 Jamesem Whitem a H. S. Gurneym znovu vytištěn ve formě letáku. Znění, jak se objevuje v A Word to the ‘Little Flock’, je, s výjimkou drobných redakčních úprav a doplněných biblických odkazů, totožné s úplným záznamem vidění, jak byl poprvé otištěn.“ James White, A Word to the ‘Little Flock’, 25.

1844 marks the arrival of an angel and a disappointment. In 1845 the first vision is written and it is published in 1846. The first vision is to “the remnant scattered abroad.” I doubt that the unmarried teenage prophetess knew when she wrote out her first vision that a prophetic characteristic of the “remnant” is that the remnant would of prophetic necessity need to be “scattered abroad,” as one of the characteristics of the one hundred and forty-four thousand. In 1846 the Whites were married, thus changing Ellen’s last name to White. In the same year the Whites began to keep the seventh-day Sabbath. In 1846 the covenant is marked as finalized, the prophetic marriage that began in 1844 was consummated in 1846, and in 1847 the first official publication is printed and mailed.

Rok 1844 označuje příchod anděla a zklamání. Roku 1845 je sepsáno první vidění a roku 1846 je vydáno. První vidění je určeno „ostatku rozptýlenému po světě“. Pochybuji, že neprovdaná dospívající prorokyně při sepisování svého prvního vidění věděla, že prorockou charakteristikou „ostatku“ je, že tento ostatek z prorocké nutnosti musí být „rozptýlen po světě“ jako jedna z charakteristik sto čtyřiceti čtyř tisíc. Roku 1846 byli Whiteovi oddáni, čímž se Elleno příjmení změnilo na Whiteová. Téhož roku začali Whiteovi zachovávat sobotu sedmého dne. Roku 1846 je smlouva označena za dovršenou, prorocké manželství, které započalo roku 1844, bylo roku 1846 naplněno, a roku 1847 je vytištěna a rozeslána první oficiální publikace.

May, 1850

květen 1850

“DEAR READER—My object in this review has been to expose error by the light of sacred truth. . . .

„MILÝ ČTENÁŘI — mým cílem v tomto přehledu bylo odhalit blud ve světle posvátné pravdy....“

“In presenting this little work to the scattered flock, I have discharged my duty to them, in this respect, and may God add his blessing. Amen.” James White, The Seventh-day Sabbath not Abolished, 2.

„Předkládaje toto malé dílo rozptýlenému stádu, splnil jsem vůči němu v tomto ohledu svou povinnost; kéž Bůh připojí své požehnání. Amen.“ James White, The Seventh-day Sabbath not Abolished, 2.

The publication by James White is identifying that his audience was still a scattered flock, but it is also the defense of the seventh-day Sabbath. This is the message of the third angel in its infancy in terms of Millerite Adventism understanding of the Sabbath and the third angel. It is published the same year the 1850 chart is published and together they represent the raising up of the Lord’s army for the approaching Sunday law crisis. Jesus always illustrates the end with the beginning and those who presented the message in 1844 who employed the 1843 chart, were typifying those who would present the message employing the 1850 chart. The beginning of the period of Habakkuk’s two tables, men were proclaiming the message of the hour in conjunction with Habakkuk’s table and in 1850 James White is presenting the message of the third angel along with the 1850 chart. The chart was made by Brother Nichols in the 1849 time period, a period of time when James and Ellen White were living with Brother Nichols. James White was directly associated with the 1850 chart’s production and in that year he began to proclaim the third angel’s message.

Publikace Jamese Whitea ukazuje, že jeho posluchačstvo bylo dosud rozptýleným stádcem, avšak zároveň představuje obhajobu soboty sedmého dne. Toto je poselství třetího anděla v jeho počátcích, pokud jde o chápání soboty a třetího anděla v rámci milleritského adventismu. Bylo to vydáno v témže roce, kdy byla vydána tabule z roku 1850, a společně představují pozvednutí Hospodinova vojska pro blížící se krizi nedělního zákona. Ježíš vždy znázorňuje konec skrze počátek a ti, kteří předkládali poselství v roce 1844 a používali tabuli z roku 1843, předobrazovali ty, kteří budou předkládat poselství za použití tabule z roku 1850. Na počátku období dvou tabulí Abakukových hlásali muži poselství dané hodiny ve spojení s Abakukovou tabulí a v roce 1850 James White předkládá poselství třetího anděla spolu s tabulí z roku 1850. Tato tabule byla zhotovena bratrem Nicholsem v období roku 1849, v době, kdy James a Ellen Whiteovi žili u bratra Nicholse. James White byl přímo spojen s přípravou tabule z roku 1850 a v tom roce začal hlásat poselství třetího anděla.

“September 23d, [1850] the Lord showed me that he had stretched out his hand the second time to recover the remnant of his people, and that efforts must be redoubled in this gathering time. In the scattering time Israel was smitten and torn; but now in the gathering time God will heal and bind up his people. In the scattering, efforts made to spread the truth had but little effect, accomplished but little or nothing; but in the gathering when God has set his hand to gather his people, efforts to spread the truth will have their designed effect. All should be united and zealous in the work. I saw that it was a shame for any to refer to the scattering for examples to govern us now in the gathering; for if God does no more for us now than he did then, Israel would never be gathered. It is as necessary that the truth should be published in a paper, as preached.” Review and Herald, November 1, 1850.

„Dne 23. září [1850] mi Pán ukázal, že podruhé vztáhl svou ruku, aby získal zpět ostatek svého lidu, a že úsilí musí být v tomto čase shromažďování zdvojnásobeno. V době rozptýlení byl Izrael zasažen a rozerván; nyní však v době shromažďování Bůh svůj lid uzdraví a obváže jeho rány. V době rozptýlení mělo úsilí vynakládané k šíření pravdy jen nepatrný účinek, vykonalo jen málo nebo nic; avšak v době shromažďování, když Bůh vztáhl svou ruku, aby shromáždil svůj lid, bude mít úsilí o šíření pravdy zamýšlený účinek. Všichni mají být v díle jednotní a horliví. Viděla jsem, že je ostudou, aby se kdokoli odvolával na dobu rozptýlení jako na příklad, který by nás měl nyní řídit v době shromažďování; neboť kdyby Bůh pro nás nyní nečinil více, než činil tehdy, Izrael by nikdy nebyl shromážděn. Je stejně nutné, aby pravda byla zveřejňována v časopise, jako aby byla kázána.“ Review and Herald, 1. listopadu 1850.

“The view that the Lord ‘had stretched out His hand the second time to recover the remnant of His people,’ on page 74, refers only to the union and strength once existing among those looking for Christ, and to the fact that He had begun to unite and to raise up His people again.” Early Writings, 86.

„Názor, že Pán ‚podruhé vztáhl svou ruku, aby znovu získal ostatek svého lidu,‘ na straně 74 se vztahuje pouze na jednotu a sílu, které kdysi existovaly mezi těmi, kdo očekávali Krista, a na skutečnost, že začal svůj lid znovu sjednocovat a pozvedat.“ Early Writings, 86.

Sister White in Early Writings is commenting upon the passage from Review and Herald in connection with her employing the prophet Isaiah’s words when she said, “the Lord showed me that he had stretched out his hand the second time to recover the remnant of his people.” He stretched out His hand in 1850. When He gathered those people into the Most Holy Place on October 22, 1844 it was at the conclusion of the scattering from 677 BC until October 22, 1844. Literal Judah residing in the literal glorious land were scattered for 2520 years in agreement with the “seven times” of Leviticus twenty-six in 677 BC. At the conclusion of the 2520 years spiritual Israel was gathered on October 22, 1844 and they were immediately scattered and the scattering concluded when the Lord stretches forth His hand a second time. He gathers them the second time in the passage to accomplish two things; to “bind up his people” and to “raise up” His people.

Sestra Whiteová v Early Writings komentuje pasáž z Review and Herald v souvislosti s tím, že použila slova proroka Izajáše, když řekla: „Pán mi ukázal, že podruhé vztáhl svou ruku, aby získal zpět ostatek svého lidu.“ Svou ruku vztáhl v roce 1850. Když tento lid shromáždil do Nejsvětějšího místa 22. října 1844, stalo se tak na závěr rozptýlení trvajícího od roku 677 př. Kr. do 22. října 1844. Doslovný Juda, přebývající v doslovné přeslavné zemi, byl rozptýlen po 2520 let v souladu se „sedmi časy“ z Leviticus dvacet šest v roce 677 př. Kr. Na konci 2520 let byl duchovní Izrael shromážděn 22. října 1844 a ihned nato byl rozptýlen; toto rozptýlení skončilo, když Pán podruhé vztahuje svou ruku. V oné pasáži je shromažďuje podruhé, aby vykonal dvě věci: „obvázal rány svého lidu“ a „pozdvihl“ svůj lid.

“I then saw the third angel. Said my accompanying angel, ‘Fearful is his word, awful is his mission. He is the angel that is to select the wheat from the tares, and seal or bind the wheat for the heavenly garner.’ These things should engage the whole mind, the whole attention. Again I was shown the necessity of those who believe we are having the last message of mercy, being separate from those who are daily receiving or imbibing new error. I saw that neither young nor old should attend the assemblies of those who are in error and darkness. Said the angel, ‘Let the mind cease to dwell on things of no profit.’” Manuscript Releases, volume 5, 425.

„Potom jsem spatřila třetího anděla. Můj průvodní anděl řekl: ‚Strašlivé je jeho slovo, hrozný je jeho úkol. Je to anděl, který má oddělit pšenici od koukolu a zapečetit či svázat pšenici pro nebeskou stodolu.‘ Tyto věci by měly zaměstnat celou mysl, veškerou pozornost. Znovu mi byla ukázána nezbytnost toho, aby ti, kdo věří, že nyní máme poslední poselství milosti, byli odděleni od těch, kdo denně přijímají či vstřebávají nové bludy. Viděla jsem, že ani mladí, ani staří by neměli navštěvovat shromáždění těch, kdo jsou v bludu a temnotě. Anděl řekl: ‚Ať mysl přestane prodlévat u věcí, z nichž není užitek.‘“ Manuscript Releases, svazek 5, 425.

The second gathering that began in 1850 typified the sealing (binding) of God’s people as they are lifted up “raised” as an ensign. 1850 identifies when the Lord gathers the one hundred and forty-four thousand. Of prophetic necessity they must have been scattered prior to being gathered. Thus, “the three and a half days” of Revelation 11:11 which symbolize 1260, which is half of 2520 and represents the scattering that followed July 18, 2020. Revelation 11:11 is representing the second gathering of those who are to be the one hundred and forty-four thousand and the ensign that is lifted up to the nations as set forth in Isaiah 11:11!

Druhé shromáždění, které začalo roku 1850, předobrazovalo zapečetění (svázání) Božího lidu, když je vyzdvižen „pozvednut“ jako prapor. Rok 1850 určuje dobu, kdy Pán shromažďuje sto čtyřicet čtyři tisíc. Z prorocké nezbytnosti museli být před svým shromážděním rozptýleni. Proto „tři a půl dne“ ze Zjevení 11,11, které symbolizují 1260, což je polovina z 2520, představují rozptýlení, jež následovalo po 18. červenci 2020. Zjevení 11,11 představuje druhé shromáždění těch, kdo mají tvořit sto čtyřicet čtyři tisíc, a prapor, který je pozvednut k národům, jak je vyloženo v Izajáši 11,11!

And in that day there shall be a root of Jesse, which shall stand for an ensign of the people; to it shall the Gentiles seek: and his rest shall be glorious.

A v onen den bude kořen Jišajův, jenž bude stát jako praporec národů; k němu se budou utíkat pohané, a jeho odpočinutí bude slavné.

And it shall come to pass in that day, that the Lord shall set his hand again the second time to recover the remnant of his people, which shall be left, from Assyria, and from Egypt, and from Pathros, and from Cush, and from Elam, and from Shinar, and from Hamath, and from the islands of the sea.

I stane se v onen den, že Panovník znovu, podruhé, vztáhne svou ruku, aby vykoupil ostatek svého lidu, který zůstane, z Asýrie a z Egypta, z Patrósu a z Kúše, z Élamu a ze Šineáru, z Chamátu a z ostrovů moře.

And he shall set up an ensign for the nations, and shall assemble the outcasts of Israel, and gather together the dispersed of Judah from the four corners of the earth. Isaiah 11:10, 11, 12.

A vztyčí korouhev pro národy, shromáždí vyhnance Izraele a rozptýlené z Judy sesbírá od čtyř končin země. Izajáš 11,10.11.12.

In 1850 the Lord stretched forth His hand a second time to gather the people who were presenting the third angel’s message in conjunction with the message of the Midnight Cry as represented by Habakkuk’s two tables. In July of 2023 the Lord stretched forth His hand a second time to gather the people who were presenting the third angel’s message in conjunction with the message of the Midnight Cry as represented by Habakkuk’s two tables. Both 1850 and July 2023 identify the gathering of “the remnant of his people” as Isaiah states in verse 11 of chapter 11. Verse 11 is sandwiched between verses ten and twelve, and both those verses identify the lifting up of the ensign to the world.

V roce 1850 Hospodin podruhé vztáhl svou ruku, aby shromáždil lid, který předkládal poselství třetího anděla ve spojení s poselstvím Půlnočního volání, jak je znázorněno na dvou tabulích Habakukových. V červenci 2023 Hospodin podruhé vztáhl svou ruku, aby shromáždil lid, který předkládal poselství třetího anděla ve spojení s poselstvím Půlnočního volání, jak je znázorněno na dvou tabulích Habakukových. Jak rok 1850, tak červenec 2023 označují shromáždění „ostatku svého lidu“, jak uvádí Izajáš v 11. verši 11. kapitoly. Verš 11 je vložen mezi verše 10 a 12 a oba tyto verše označují vztyčení korouhve světu.

Each of the three verses are identifying the ensign, though the middle verse identifies them as the “remnant.” The remnant there is gathered a second time and the number of tribes who they are gathered from is eight. “8” represents not only those in the Noah’s ark that went from old world to the new world without seeing death, but “8” also represents those who are the 8th church that is of the seven. The two witnesses of Revelation 11:11 are those who have been resurrected. The number “8” is the symbol of the resurrection, a symbol of the one hundred and forty-four thousand, a symbol of baptism and a symbol of those who transition from Laodicea unto Philadelphia and become Isaiah’s ensign to the nations. The Lord stretches forth His hand a second time in 1850 to 1865 and again in July of 2023.

Každý z těchto tří veršů označuje prapor, ačkoli prostřední verš je označuje jako „ostatky“. Tyto ostatky jsou tam shromažďovány podruhé a počet kmenů, z nichž jsou shromažďovány, je osm. „8“ představuje nejen ty, kteří byli v Noemově arše a přešli ze starého světa do nového světa, aniž by spatřili smrt, ale „8“ také představuje ty, kteří jsou osmou církví, jež je z těch sedmi. Dva svědkové ze Zjevení 11,11 jsou ti, kteří byli vzkříšeni. Číslo „8“ je symbolem vzkříšení, symbolem sto čtyřiceti čtyř tisíc, symbolem křtu a symbolem těch, kdo přecházejí z Laodiceje do Filadelfie a stávají se Izajášovým praporem pro národy. Pán vztahuje svou ruku podruhé v letech 1850 až 1865 a znovu v červenci 2023.

In 2023, there was new light upon the seven times just as there had been in 1856. The period of 1856 unto 1863 is representing the history of the one hundred and forty-four thousand when the Lord raises up His remnant people as an army.

V roce 2023 zazářilo nové světlo o sedmi časech, právě tak jako v roce 1856. Období od roku 1856 do roku 1863 představuje dějiny sto čtyřiceti čtyř tisíc, když Pán povolává svůj ostatkový lid jako vojsko.

Isaiah 11:11 aligns perfectly with Revelation 11:11 which aligns perfectly with Daniel 11:11. Isaiah and John are portraying an internal history and Daniel an external history. Daniel’s external line of 11:11 runs parallel with John’s internal line of 11:11 and Isaiah’s 11:11 presents the ensign of the internal line who calls God’s other flock out of the external line. Palmoni has tied these passages together into a nice bundle that could only be accomplished by the One who is Creator of all things.

Izajáš 11,11 dokonale souzní se Zjevením 11,11, které dokonale souzní s Danielem 11,11. Izajáš a Jan zobrazují vnitřní dějiny a Daniel dějiny vnější. Danielova vnější linie z 11,11 probíhá souběžně s Janovou vnitřní linií z 11,11 a Izajáš 11,11 předkládá korouhev vnitřní linie, která povolává jiné Boží stádo z linie vnější. Palmoni svázal tyto pasáže do úhledného svazku, což mohl vykonat jedině Ten, který je Stvořitelem všeho.

We will continue these things in the next article.

V příštím článku budeme v těchto věcech pokračovat.

Dialogue with Artificial Information:

Dialog s umělou informací:

Does the math world find any significance in the number “11”?

Přikládá svět matematiky číslu „11“ nějaký význam?

Yes, the number 11 holds several points of genuine mathematical interest and significance (beyond just being a prime number). Here are the main ones that mathematicians and math enthusiasts often highlight:

Ano, číslo 11 má několik bodů skutečného matematického zájmu a významu (nad rámec toho, že je prvočíslem). Zde jsou hlavní z nich, které matematici a nadšenci do matematiky často vyzdvihují:

11 is fifth prime number, the smallest two-digit prime and the first prime that is a palindrome in base 10. “11” is the smallest repunit (a number consisting of repeated units that is a prime. It is the only two-digit prime where the two digits are the same. 11, 22, 33, 44 ect. Only works with “11.” “11” is a Mersenne prime exponent. The decimal expansion of 1/11 = 0.090909… has a repeating period of just 2, but 1/11 is famous in another way: the sequence of primes 11, 101, 1009, 10007, 100003, etc., shows up in discussions of primes in arithmetic progression. The dihedral group of order 22 (symmetries of a regular 11-gon) is notable because “11” is the smallest prime for which the dihedral group has a non-abelian center-free structure of interest in group theory. In theoretical physics (string theory / M-theory), the universe is often modeled in 11 spacetime dimensions, and physicists and mathematicians who work in that area frequently remark on 11’s appearance. “11” is the only palindromic prime with an even number of digits (all others with even digits greater than 2 are divisible by 11 and hence composite). This is a theorem in recreational number theory.

11 je páté prvočíslo, nejmenší dvojciferné prvočíslo a první prvočíslo, které je v desítkové soustavě palindromem. „11“ je nejmenší repunit (číslo složené z opakovaných jedniček), které je prvočíslem. Je to jediné dvojciferné prvočíslo, v němž jsou obě číslice stejné. 11, 22, 33, 44 atd. Funguje to pouze u „11“. „11“ je exponentem Mersennova prvočísla. Desetinný rozvoj 1/11 = 0,090909… má periodu opakování dlouhou pouhé 2, avšak 1/11 je proslulé i jiným způsobem: posloupnost prvočísel 11, 101, 1009, 10007, 100003 atd. se objevuje v diskusích o prvočíslech v aritmetické posloupnosti. Dihedrální grupa řádu 22 (symetrie pravidelného jedenáctiúhelníku) je pozoruhodná, protože „11“ je nejmenší prvočíslo, pro něž má dihedrální grupa neabelovskou bezstředovou strukturu významnou v teorii grup. V teoretické fyzice (strunová teorie / M-teorie) se vesmír často modeluje v 11 prostoročasových dimenzích a fyzikové i matematici, kteří v této oblasti pracují, často poukazují na výskyt čísla 11. „11“ je jediné palindromické prvočíslo se sudým počtem číslic (všechna ostatní se sudým počtem číslic větším než 2 jsou dělitelná 11, a jsou tedy složená). To je věta z rekreační teorie čísel.

Bottom line:

Závěr:

While “11” doesn’t have the same superstar status as π, e, or the golden ratio, it pops up repeatedly as the smallest or first example of many phenomena (first repunit prime, only even-digit palindromic prime, early appearance in many proofs and counterexamples, 11 dimensions in M-theory, etc.). So yes—the math world does consider 11 a significant number.

Ačkoli „11“ nemá stejný hvězdný status jako π, e nebo zlatý řez, opakovaně se objevuje jako nejmenší či první příklad mnoha jevů (první repunitní prvočíslo, jediné palindromické prvočíslo se sudým počtem číslic, raný výskyt v mnoha důkazech a protipříkladech, 11 rozměrů v M-teorii atd.). Ano — svět matematiky tedy považuje 11 za významné číslo.

“He who inspired the Word was the true expositor of the Word. Christ illustrated his teachings by calling the attention of his hearers to the simple laws of nature, and to the familiar objects which they daily saw and handled. Thus he led their minds from the natural to the spiritual. Many failed of grasping at once the meaning of his parables; but as they day by day came in contact with the objects with which the Great Teacher had associated spiritual truths, some discerned the lessons of divine truth he had sought to impress, and these were convinced of the truth of his mission and converted to the gospel.” Sabbath School Worker, December 1, 1909.

„Ten, kdo inspiroval Slovo, byl pravým vykladačem Slova. Kristus objasňoval své učení tím, že obracel pozornost svých posluchačů k prostým zákonům přírody a k důvěrně známým předmětům, které denně vídali a brali do rukou. Tak vedl jejich mysl od přirozeného k duchovnímu. Mnohým se nepodařilo ihned pochopit význam jeho podobenství; avšak jak den za dnem přicházeli do styku s předměty, s nimiž Veliký Učitel spojil duchovní pravdy, někteří rozpoznali poučení božské pravdy, které se jim snažil vštípit, a byli přesvědčeni o pravdivosti jeho poslání a obráceni k evangeliu.“ Sabbath School Worker, 1. prosince 1909.

“Leading thus from the natural to the spiritual kingdom, Christ’s parables are links in the chain of truth that unites man with God, and earth with heaven.” Christ’s Object Lessons, 17.

„Takto vedouce od přirozeného k duchovnímu království, jsou Kristova podobenství články řetězu pravdy, který spojuje člověka s Bohem a zemi s nebem.“ Christ’s Object Lessons, 17.