The burden of the valley of vision. What aileth thee now, that thou art wholly gone up to the housetops? Thou that art full of stirs, a tumultuous city, a joyous city: thy slain men are not slain with the sword, nor dead in battle. All thy rulers are fled together, they are bound by the archers: all that are found in thee are bound together, which have fled from far. Therefore said I, Look away from me; I will weep bitterly, labour not to comfort me, because of the spoiling of the daughter of my people. For it is a day of trouble, and of treading down, and of perplexity by the Lord God of hosts in the valley of vision, breaking down the walls, and of crying to the mountains. Isaiah 22:1–5.
Výnos o údolí vidění. Co je ti nyní, že jsi cele vystoupilo na střechy? Ty, které jsi plné rozruchu, hlučné město, jásající město: tvoji pobití nejsou pobiti mečem ani nezemřeli v boji. Všichni tvoji vládcové společně uprchli, lukostřelci je zajali; všichni, kdo byli v tobě nalezeni, byli společně zajati, ačkoli uprchli daleko. Proto jsem řekl: Odvraťte ode mne zrak; budu hořce plakat, nenamáhejte se mne těšit pro zpustošení dcery mého lidu. Neboť je to den soužení, pošlapání a zmatku od Panovníka, Hospodina zástupů, v údolí vidění, den boření hradeb a volání k horám. Izajáš 22,1–5.
In the book of Isaiah, the word “burden” is found eighteen times. Eleven of those references are directly identifying prophecies of doom, and the other seven references refer to a burden as something that is carried upon the shoulder. Only one of the references translated as “burden” represents something that is carried on the shoulder and is also a prophecy of doom. I intend to address that one reference that is the Hebrew word identifying something that is carried, but is also a prophecy of doom, so I am identifying the distinction from the start, though we will not return to these facts until later.
V knize Izajáš se slovo „břímě“ vyskytuje osmnáctkrát. Jedenáct z těchto výskytů přímo označuje proroctví zkázy a zbývajících sedm výskytů označuje břímě jako něco, co se nese na rameni. Pouze jeden z výskytů přeložených jako „břímě“ představuje něco, co se nese na rameni, a zároveň je proroctvím zkázy. Mám v úmyslu pojednat o tom jediném výskytu, v němž hebrejské slovo označuje něco, co se nese, ale zároveň je také proroctvím zkázy; proto tento rozdíl vymezuji hned na počátku, ačkoli se k těmto skutečnostem vrátíme až později.
The chapter is not vague about the definition of the “valley of vision” for it is identified as the “City of David” and also as “Jerusalem.” The valley of vision is a reference to Laodicean Adventism during the history of the last six verses of Daniel eleven. Isaiah set the context for this doom with the history represented in chapter twenty by describing the progressive conquering of the world by the Assyrian king who had sent a military leader named Tartan to capture a city in Egypt called Ashdod.
Tato kapitola není neurčitá, pokud jde o vymezení „údolí vidění“, neboť je ztotožněno s „Městem Davidovým“ a také s „Jeruzalémem“. Údolí vidění je odkazem na laodicejský adventismus v průběhu dějin posledních šesti veršů jedenácté kapitoly knihy Daniel. Izajáš zasadil souvislost této zkázy do rámce dějin představených ve dvacáté kapitole tím, že popsal postupné dobývání světa asyrským králem, který vyslal vojenského velitele jménem Tartan, aby dobyl město v Egyptě zvané Ašdód.
The Sunday law is identified in Daniel eleven verse forty-one and it identifies three groups that “escape” the hand of the papacy at the Sunday law.
Nedělní zákon je určen v Danielovi 11,41 a vymezuje tři skupiny, které při nedělním zákonu „uniknou“ z ruky papežství.
In the year that Tartan came unto Ashdod, (when Sargon the king of Assyria sent him,) and fought against Ashdod, and took it; At the same time spake the Lord by Isaiah the son of Amoz, saying, Go and loose the sackcloth from off thy loins, and put off thy shoe from thy foot. And he did so, walking naked and barefoot. And the Lord said, Like as my servant Isaiah hath walked naked and barefoot three years for a sign and wonder upon Egypt and upon Ethiopia; So shall the king of Assyria lead away the Egyptians prisoners, and the Ethiopians captives, young and old, naked and barefoot, even with their buttocks uncovered, to the shame of Egypt. And they shall be afraid and ashamed of Ethiopia their expectation, and of Egypt their glory. And the inhabitant of this isle shall say in that day, Behold, such is our expectation, whither we flee for help to be delivered from the king of Assyria: and how shall we escape? Isaiah 20:1–6.
Roku, kdy Tartan přišel k Ašdódu (když ho poslal Sargon, král asyrský), a bojoval proti Ašdódu a dobyl jej, v tom čase promluvil Hospodin skrze Izajáše, syna Ámosova, řka: Jdi a rozvaž žíněný oděv ze svých beder a sejmi obuv ze svých nohou. I učinil tak a chodil nahý a bosý. A Hospodin řekl: Jako můj služebník Izajáš chodil nahý a bosý po tři léta jako znamení a předzvěst proti Egyptu a proti Etiopii, tak král asyrský odvede egyptské zajatce a etiopské vyhnance, mladé i staré, nahé a bosé, ano i s obnaženými hýžděmi, k hanbě Egypta. A budou se bát a budou zahanbeni pro Etiopii, která byla jejich nadějí, a pro Egypt, který byl jejich chloubou. A obyvatel tohoto ostrova v onen den řekne: Hle, taková je naše naděje, k níž jsme utíkali o pomoc, abychom byli vysvobozeni od krále asyrského; a jak unikneme my? Izajáš 20,1–6.
The question raised by the inhabitants of the isle is how do they escape from the king of Assyria, which is also represented as the king of the north in Daniel eleven.
Otázka, kterou vznášejí obyvatelé ostrova, zní, jak uniknou před asyrským králem, jenž je v jedenácté kapitole Danielovy knihy také představen jako král severu.
He [the king of the north] shall enter also into the glorious land, and many countries shall be overthrown: but these shall escape out of his hand, even Edom, and Moab, and the chief of the children of Ammon. Daniel 11:41.
Vejde také do krásné země a mnohé země budou poraženy; avšak z jeho ruky uniknou tito: Edóm, Moáb a přední z Amónovců. Daniel 11,41.
In this verse the Sunday law in the United States is identified, and there are some subtle nuances in Daniel’s passage that are worth considering. There are three verses in a row in Daniel eleven verse forty to forty-three that all identify “countries.” In verse forty the countries representing the former Soviet Union were swept away by the papacy and the United States in 1989. Modern historians confirm this fact.
V tomto verši je označen nedělní zákon ve Spojených státech a v Danielově pasáži se nacházejí některé jemné významové odstíny, které stojí za zvážení. V Danielovi 11,40–43 následují po sobě tři verše, které všechny označují „země“. Ve verši 40 byly země představující bývalý Sovětský svaz v roce 1989 smeteny papežstvím a Spojenými státy. Moderní historikové tuto skutečnost potvrzují.
Then in verse forty-two we find the word “countries” representing all the countries of planet earth, as the king of the north (the papacy) captures Egypt, representing the entire world. That is one of the nuances. The other of the two nuances I am referring to in the three verses involve the word “escape” in verse forty-one and then again in verse forty-two. They are two different Hebrew words, though both are translated as “escape.” The Hebrew word translated as “escape” in verse forty-two means finding no deliverance, for when the “ten kings” representing the United Nations agree to give their one-world government over to the control of the papal beast, there is no escape—no deliverance.
Potom ve verši čtyřicátém druhém nacházíme slovo „země“, které představuje všechny země planety Země, když král severu (papežství) dobývá Egypt, jenž představuje celý svět. To je jedna z nuancí. Druhá ze dvou nuancí, na něž v těchto třech verších poukazuji, se týká slova „uniknou“ ve verši čtyřicátém prvním a potom znovu ve verši čtyřicátém druhém. Jde o dvě různá hebrejská slova, ačkoli obě jsou překládána jako „uniknout“. Hebrejské slovo přeložené ve verši čtyřicátém druhém jako „uniknout“ znamená nenalézt žádné vysvobození, neboť když „deset králů“, představujících Organizaci spojených národů, souhlasí s tím, aby svou celosvětovou vládu odevzdali pod kontrolu papežské šelmy, není úniku — není vysvobození.
And the ten horns which thou sawest are ten kings, which have received no kingdom as yet; but receive power as kings one hour with the beast. These have one mind, and shall give their power and strength unto the beast. These shall make war with the Lamb, and the Lamb shall overcome them: for he is Lord of lords, and King of kings: and they that are with him are called, and chosen, and faithful. And he saith unto me, The waters which thou sawest, where the whore sitteth, are peoples, and multitudes, and nations, and tongues. And the ten horns which thou sawest upon the beast, these shall hate the whore, and shall make her desolate and naked, and shall eat her flesh, and burn her with fire. For God hath put in their hearts to fulfil his will, and to agree, and give their kingdom unto the beast, until the words of God shall be fulfilled. Revelation 17:12–17.
A deset rohů, které jsi viděl, jest deset králů, kteří ještě neobdrželi království; ale dostávají moc jako králové na jednu hodinu spolu se šelmou. Ti mají jednu mysl a odevzdají svou moc i sílu šelmě. Ti budou bojovat s Beránkem, ale Beránek je přemůže, neboť on jest Pán pánů a Král králů; a ti, kteří jsou s ním, jsou povolaní, vyvolení a věrní. I řekl mi: Vody, které jsi viděl, kde sedí ta nevěstka, jsou lidé a zástupy a národy a jazyky. A deset rohů, které jsi viděl na šelmě, ti budou nenávidět nevěstku a zpustoší ji a obnaží ji, a budou jíst její tělo a spálí ji ohněm. Neboť Bůh jim vložil do srdcí, aby vykonali jeho vůli a byli zajedno a odevzdali své království šelmě, dokud se nenaplní slova Boží. Zjevení 17,12–17.
These “ten kings” are referenced repeatedly in God’s word and in the story of Elijah, Ahab, the king of Israel was the head of ten tribes, and he was married to Jezebel. Jezebel is the papacy at the end of the world, Elijah is the messengers of the third angel’s message and Ahab is the head of a ten-king alliance. Ahab represents the United States as the leader of the United Nations during the prophetic history of the Sunday law. When Egypt is captured by Assyria, the king of the north in Daniel eleven forty-two has just forced the ten kings to agree to surrender their kingdom unto the papal power.
Těchto „deset králů“ je v Božím slově zmiňováno opakovaně a také v příběhu o Eliášovi; Achab, král Izraele, byl hlavou deseti kmenů a byl ženat s Jezábel. Jezábel je papežství na konci světa, Eliáš jsou poslové poselství třetího anděla a Achab je hlavou svazku deseti králů. Achab představuje Spojené státy jako vůdce Organizace spojených národů během prorockých dějin nedělního zákona. Když je Egypt dobyt Asýrií, král severu v Danielovi 11,42 právě přinutil deset králů, aby souhlasili s odevzdáním svého království papežské moci.
“As we approach the last crisis, it is of vital moment that harmony and unity exist among the Lord’s instrumentalities. The world is filled with storm and war and variance. Yet under one head—the papal power—the people will unite to oppose God in the person of His witnesses. This union is cemented by the great apostate. While he seeks to unite his agents in warring against the truth he will work to divide and scatter its advocates. Jealousy, evil surmising, evilspeaking, are instigated by him to produce discord and dissension.” Testimonies, volume 7, 182.
„Jak se blížíme k poslední krizi, je životně důležité, aby mezi Pánovými nástroji panovala harmonie a jednota. Svět je plný bouře, války a sváru. Avšak pod jednou hlavou — papežskou mocí — se lidé sjednotí, aby se postavili proti Bohu v osobě Jeho svědků. Toto spojení je stvrzeno velkým odpadlíkem. Zatímco se snaží sjednotit své nástroje ve válčení proti pravdě, bude působit k tomu, aby její zastánce rozdělil a rozptýlil. Žárlivost, zlá podezření a utrhačné řeči jsou jím podněcovány, aby vyvolaly nesvornost a rozkol.“ Testimonies, svazek 7, 182.
In verse forty-one we find the word “escape” and we also find the word “escape” in verse forty-two, but they are two different Hebrew words. The word translated as “escape” in verse forty-one means to escape as if by slipperiness. This is the word translated as “escape” in verse six of Isaiah chapter twenty. “In that day” “the inhabitant of this isle” ask how they can escape from the Assyrian who “in that day” is progressively conquering the world as illustrated in Daniel eleven and several other passages of Scripture.
Ve verši čtyřicátém prvním nacházíme slovo „uniknout“ a také ve verši čtyřicátém druhém nacházíme slovo „uniknout“, avšak jedná se o dvě různá hebrejská slova. Slovo přeložené ve verši čtyřicátém prvním jako „uniknout“ znamená uniknout jakoby díky kluzkosti. Toto je slovo přeložené jako „uniknout“ v šestém verši dvacáté kapitoly Izajáše. „V onen den“ se „obyvatel tohoto ostrova“ ptá, jak může uniknout před Asyřanem, který „v onen den“ postupně dobývá svět, jak je znázorněno v Danielovi jedenáct a na několika dalších místech Písma.
In Daniel eleven verse forty-one when the papacy, or as Daniel represents him, the king of the north, or as Isaiah represents him the Assyrian, is conquering the “glorious land” representing the United States, there are two groups that are identified.
V Danielovi 11,41, když papežství, anebo jak je Daniel představuje, král severu, či jak jej představuje Izajáš, Asyřan, dobývá „slavnou zemi“, představující Spojené státy, jsou označeny dvě skupiny.
He shall enter also into the glorious land, and many countries shall be overthrown: but these shall escape out of his hand, even Edom, and Moab, and the chief of the children of Ammon. Daniel 11:41.
Vtáhne také do nádherné země a mnohé země budou vyvráceny; avšak z jeho ruky uniknou tito: Edóm, Moáb a přední z synů Amónových. Daniel 11,41.
One is the “many” who are overthrown and the other group is represented as “Edom, Moab and the chief of the children of Ammon.” At the Sunday law, Revelation eighteen verse four, calls those still in Babylon to “come out.”
Jedni jsou oněmi „mnohými“, kteří budou poraženi, a druhá skupina je představena jako „Edom, Moáb a přední ze synů Ammonových“. Při nedělním zákonu Zjevení osmnáct, verš čtyři, vyzývá ty, kdo jsou dosud v Babylóně, aby „vyšli“.
And I heard another voice from heaven, saying, Come out of her, my people, that ye be not partakers of her sins, and that ye receive not of her plagues. Revelation 18:4.
A slyšel jsem jiný hlas z nebe, který pravil: Vyjděte z ní, můj lide, abyste nebyli účastni jejích hříchů a abyste nepřijali z jejích ran. Zjevení 18,4.
Edom, Moab and the chief of the children of Ammon are those who escape by slipperiness, as the peoples of the isle in Isaiah twenty are hoping to do.
Edom, Moáb a přední z synů Ammonových jsou ti, kdo unikají pro svou vychytralost, jak doufají učinit národy ostrova v Izajáši dvacáté kapitole.
In verse forty-one the other nuance I am referring to is that in verse forty, forty-one and forty-two we find the word “countries,” but in verse forty-one it is a supplied word, not in the original words of Daniel and does not belong there. Many countries were overthrown in fulfillment of verse forty at the collapse of the Soviet Union and many countries are captured when the papacy takes over the United Nations. But at the Sunday law in the United States the “many” who are overthrown, are not many countries, they can only be Seventh-day Adventists.
Ve verši čtyřicátém prvním je další významový odstín, na nějž poukazuji, ten, že ve verších čtyřicet, čtyřicet jedna a čtyřicet dva nacházíme slovo „země“, avšak ve verši čtyřicátém prvním je to slovo doplněné, není v původních Danielových slovech a nepatří tam. Mnohé země byly svrženy při naplnění verše čtyřicátého při rozpadu Sovětského svazu a mnohé země jsou podmaňovány, když papežství převezme Organizaci spojených národů. Avšak při nedělním zákonu ve Spojených státech nejsou těmi „mnohými“, kteří jsou svrženi, mnohé země; mohou jimi být jedině adventisté sedmého dne.
“If the light of truth has been presented to you, revealing the Sabbath of the fourth commandment, and showing that there is no foundation in the Word of God for Sunday observance, and yet you still cling to the false sabbath, refusing to keep holy the Sabbath which God calls ‘My holy day,’ you receive the mark of the beast. When does this take place? When you obey the decree that commands you to cease from labor on Sunday and worship God, while you know that there is not a word in the Bible showing Sunday to be other than a common working day, you consent to receive the mark of the beast, and refuse the seal of God.” Review and Herald, July 13, 1897.
„Jestliže vám bylo předloženo světlo pravdy, které zjevuje sobotu čtvrtého přikázání a ukazuje, že pro zachovávání neděle není v Božím slově žádný základ, a přesto se stále držíte falešné soboty a odmítáte světit sobotu, kterou Bůh nazývá ‚mým svatým dnem‘, přijímáte znamení šelmy. Kdy k tomu dochází? Když se podřizujete nařízení, které vám přikazuje zanechat v neděli práce a uctívat Boha, ačkoliv víte, že v Bibli není jediné slovo, které by ukazovalo, že neděle je něčím jiným než obyčejným pracovním dnem, souhlasíte s přijetím znamení šelmy a odmítáte Boží pečeť.“ Review and Herald, 13. července 1897.
Any member of the Seventh-day Adventist church accepted the Sabbath doctrine when they first became baptized members of the church and they are held accountable to the “light of truth” concerning the Sabbath.
Každý člen Církve adventistů sedmého dne přijal učení o sobotě, když se poprvé stal pokřtěným členem církve, a nese odpovědnost za „světlo pravdy“ týkající se soboty.
“The change of the Sabbath is the sign or mark of the authority of the Romish church. Those who, understanding the claims of the fourth commandment, choose to observe the false sabbath in the place of the true, are thereby paying homage to that power by which alone it is commanded. The mark of the beast is the papal sabbath, which has been accepted by the world in the place of the day of God’s appointment.
„Změna soboty je znamením neboli znakem autority římské církve. Ti, kteří, rozumějíce nárokům čtvrtého přikázání, se rozhodnou zachovávat falešnou sobotu namísto pravé, tím vzdávají poctu té moci, která ji jako jediná nařizuje. Znamením šelmy je papežská sobota, kterou svět přijal na místo dne ustanoveného Bohem.
“No one has yet received the mark of the beast. The testing time has not yet come. There are true Christians in every church, not excepting the Roman Catholic communion. None are condemned until they have had the light and have seen the obligation of the fourth commandment. But when the decree shall go forth enforcing the counterfeit sabbath, and the loud cry of the third angel shall warn men against the worship of the beast and his image, the line will be clearly drawn between the false and the true. Then those who still continue in transgression will receive the mark of the beast.
„Nikdo dosud nepřijal znamení šelmy. Doba zkoušky ještě nenastala. V každé církvi jsou praví křesťané, nevyjímaje ani římskokatolické společenství. Nikdo není odsouzen, dokud neobdržel světlo a nepochopil závaznost čtvrtého přikázání. Když však vyjde nařízení vynucující zachovávání padělaného sabatu a mocné volání třetího anděla bude varovat lidi před uctíváním šelmy a jejího obrazu, bude zřetelně vymezena hranice mezi falešným a pravým. Tehdy ti, kdo budou i nadále setrvávat v přestupování, přijmou znamení šelmy.“
“With rapid steps we are approaching this period. When Protestant churches shall unite with the secular power to sustain a false religion, for opposing which their ancestors endured the fiercest persecution, then will the papal sabbath be enforced by the combined authority of church and state. There will be a national apostasy, which will end only in national ruin.” Manuscript 51, 1899.
„Rychlými kroky se blížíme k tomuto období. Až se protestantské církve spojí se světskou mocí, aby podporovaly falešné náboženství, proti němuž jejich předkové snášeli nejkrutější pronásledování, tehdy bude papežská sobota vynucována spojenou autoritou církve a státu. Nastane národní odpadnutí, které skončí jedině národní zkázou.“ Manuscript 51, 1899.
At the Sunday law the only people held accountable for the light of the third angel is Seventh-day Adventists, for it is only then that those outside of Adventism will have the test of the third angel presented to them. The “many” overthrown at the Sunday law are Laodicean Adventists, for “judgment begins at the house of God.”
Při nedělním zákoně budou za světlo třetího anděla činěni odpovědnými jedině adventisté sedmého dne, neboť teprve tehdy bude těm, kdo stojí mimo adventismus, předložena zkouška třetího anděla. Těmi „mnohými“, kteří budou při nedělním zákoně poraženi, jsou laodicejští adventisté, neboť „soud začíná od domu Božího“.
So the last shall be first, and the first last: for many be called, but few chosen. Matthew 20:16.
Tak budou poslední prvními a první posledními; neboť mnozí jsou povoláni, ale málokteří vyvoleni. Matouš 20,16.
Isaiah is a “sign and a wonder” for Egypt and Ethiopia concerning the papacies progressive conquering of the world. Egypt is the United Nations; Ethiopia is the United States and Assyria is the papacy. In the setting of that prophetic history Isaiah begins to set forth a series of prophecies of doom. Chapter twenty-two is about the Laodiceans that are overthrown at the Sunday law and the Philadelphians that call “Edom, Moab and the chief of the children of Ammon” out of Babylon.
Izajáš je „znamením a zázrakem“ pro Egypt a Etiopii ohledně postupného dobývání světa papežstvím. Egypt představuje Organizaci spojených národů; Etiopie představuje Spojené státy a Asýrie představuje papežství. V rámci této prorocké historie začíná Izajáš předkládat řadu proroctví o záhubě. Dvacátá druhá kapitola pojednává o laodicejských, kteří jsou svrženi při nedělním zákonu, a o filadelfských, kteří vyvolávají „Edóma, Moába a přední ze synů Ammonových“ z Babylóna.
Laodicean Adventism lacks the necessary character to be saved, and they are spewed out of the mouth of the Lord at the Sunday law. I note this fact, only to emphasize the next point. Isaiah twenty-two represents another reason that Laodicea is lost, for the prophecy of doom is against the valley of “vision.” There are two primary Hebrew words that are translated as “vision.” One represents the prophetic sequence of events and the other represents a vision of Christ. One is external to the church and the other is internal to the church. The word in chapter twenty-two is the vision representing prophetic events, and it is the same word translated as “vision” in the book of Proverbs.
Laodikejský adventismus postrádá nezbytný charakter ke spáse a při nedělním zákoně je vyvržen z úst Páně. Tuto skutečnost uvádím pouze proto, abych zdůraznil následující bod. Izajáš dvacet dva představuje další důvod, proč je Laodikea ztracena, neboť proroctví o záhubě je namířeno proti údolí „vidění“. Existují dvě hlavní hebrejská slova, která se překládají jako „vidění“. Jedno označuje prorockou posloupnost událostí a druhé označuje vidění Krista. Jedno je vně církve a druhé je uvnitř církve. Slovo v kapitole dvacet dva je výraz pro vidění představující prorocké události a je to totéž slovo, které je v knize Přísloví přeloženo jako „vidění“.
Where there is no vision, the people perish: but he that keepeth the law, happy is he. Proverbs 29:18.
Kde není žádného vidění, lid hyne; ale kdo zachovává zákon, blaze jemu. Přísloví 29,18.
The “burden of the valley of vision” is the prophecy identifying two classes of worshippers in God’s church at the end of the world. One class represented by Shebna is Laodicea and the other class is Philadelphia represented by Eliakim the son of Hilkiah. The distinction between the two classes in the chapter is of course the same distinction as the parable of the ten virgins. One class has the oil at midnight and the other class does not. The “oil” as a symbol represents different truths depending on the context where it is found, but in Isaiah twenty-two the “oil” of the ten virgins is represented by the word “vision.” One class has the “oil” the other does not.
„Břemeno údolí vidění“ je proroctví, které označuje dvě skupiny ctitelů v Boží církvi na konci světa. Jedna skupina, představovaná Šebnou, je Laodicea, a druhá skupina je Filadelfie, představovaná Eljakímem, synem Chilkijášovým. Rozlišení mezi těmito dvěma skupinami v této kapitole je ovšem totožné s rozlišením v podobenství o deseti pannách. Jedna skupina má o půlnoci olej a druhá skupina jej nemá. „Olej“ jako symbol představuje různé pravdy podle souvislosti, v níž se vyskytuje, avšak v Izajáši dvacet dva je „olej“ deseti panen představován slovem „vidění“. Jedna skupina má „olej“, druhá jej nemá.
“The anointed ones standing by the Lord of the whole earth, have the position once given to Satan as covering cherub. By the holy beings surrounding his throne, the Lord keeps up a constant communication with the inhabitants of the earth. The golden oil represents the grace with which God keeps the lamps of believers supplied, that they shall not flicker and go out. Were it not that this holy oil is poured from heaven in the messages of God’s Spirit, the agencies of evil would have entire control over men.
„Pomazaní, kteří stojí při Pánu celé země, zaujímají postavení, které bylo kdysi dáno satanovi jako zastírajícímu cherubovi. Skrze svaté bytosti obklopující jeho trůn udržuje Pán stálé spojení s obyvateli země. Zlatý olej představuje milost, jíž Bůh neustále zásobuje lampy věřících, aby neblikaly a nevyhasly. Kdyby se tento svatý olej nevyléval z nebe v poselstvích Božího Ducha, měly by mocnosti zla nad lidmi úplnou vládu.“
“God is dishonored when we do not receive the communications which he sends us. Thus we refuse the golden oil which he would pour into our souls to be communicated to those in darkness. When the call shall come, ‘Behold, the bridegroom cometh; go ye out to meet him,’ those who have not received the holy oil, who have not cherished the grace of Christ in their hearts, will find, like the foolish virgins, that they are not ready to meet their Lord. They have not, in themselves, the power to obtain the oil, and their lives are wrecked. But if God’s Holy Spirit is asked for, if we plead, as did Moses, ‘Show me thy glory,’ the love of God will be shed abroad in our hearts. Through the golden pipes, the golden oil will be communicated to us. ‘Not by might, nor by power, but by my Spirit, saith the Lord of Hosts.’ By receiving the bright beams of the Sun of Righteousness, God’s children shine as lights in the world.” Review and Herald, July 20, 1897.
„Bůh je zneuctíván, když nepřijímáme sdělení, která nám posílá. Tím odmítáme zlatý olej, který by vyléval do našich duší, aby byl sdělován těm, kdo jsou ve tmě. Až zazní volání: ‚Hle, ženich přichází; vyjděte mu vstříc,‘ ti, kdo nepřijali svatý olej, kdo ve svých srdcích neuchovávali Kristovu milost, shledají, podobně jako pošetilé panny, že nejsou připraveni setkat se se svým Pánem. Nemají sami v sobě moc tento olej získat a jejich životy ztroskotají. Jestliže však prosíme o Ducha svatého Božího, jestliže úpěnlivě voláme, jako volal Mojžíš: ‚Ukaž mi svou slávu,‘ láska Boží bude vylita v našich srdcích. Skrze zlaté trubice nám bude zlatý olej sdělován. ‚Ne mocí ani silou, nýbrž mým Duchem, praví Hospodin zástupů.‘ Přijímáním jasných paprsků Slunce spravedlnosti září Boží děti jako světla ve světě.“ Review and Herald, 20. července 1897.
The spirits of the prophets agree with one another, and Zechariah’s two anointed ones are also the two witnesses of Revelation eleven.
Duchové proroků jsou ve vzájemném souladu a Zachariášovi dva pomazaní jsou také dvěma svědky ze Zjevení jedenácté kapitoly.
“Concerning the two witnesses the prophet declares further: ‘These are the two olive trees, and the two candlesticks standing before the God of the earth.’ ‘Thy word,’ said the psalmist, ‘is a lamp unto my feet, and a light unto my path.’ Revelation 11:4; Psalm 119:105. The two witnesses represent the Scriptures of the Old and the New Testament. Both are important testimonies to the origin and perpetuity of the law of God. Both are witnesses also to the plan of salvation. The types, sacrifices, and prophecies of the Old Testament point forward to a Saviour to come. The Gospels and Epistles of the New Testament tell of a Saviour who has come in the exact manner foretold by type and prophecy.” The Great Controversy, 267.
„O těch dvou svědcích prorok dále prohlašuje: ‚To jsou ty dvě olivy a dva svícny, stojící před Bohem země.‘ ‚Slovo tvé,‘ řekl žalmista, ‚jest lampou nohám mým a světlem stezce mé.‘ Zjevení 11,4; Žalm 119,105. Ti dva svědkové představují Písma Starého a Nového zákona. Obojí jsou významným svědectvím o původu a věčnosti Božího zákona. Obojí jsou také svědky o plánu spasení. Předobrazy, oběti a proroctví Starého zákona ukazují vpřed k Spasiteli, který měl přijít. Evangelia a epištoly Nového zákona hovoří o Spasiteli, který přišel přesně tím způsobem, jak byl předpověděn předobrazem a proroctvím.“ Velké drama věků, 267.
Zechariah’s two anointed ones represent the communication process that is illustrated in Revelation chapter one. The “oil” which is the prophetic “vision” of historical events is conveyed through the Old and New Testaments. In Revelation eleven these two witnesses are identified by context as Moses and Elijah. Moses and Elijah are a symbol unto themselves.
Zacharjášovi dva pomazaní představují proces sdělování, který je znázorněn v první kapitole Zjevení. „Olej“, jímž je prorocké „vidění“ historických událostí, je zprostředkováván prostřednictvím Starého a Nového zákona. Ve Zjevení 11 jsou tito dva svědkové podle kontextu ztotožněni s Mojžíšem a Eliášem. Mojžíš a Eliáš jsou symbolem sami o sobě.
When represented together as at the Mount of Transfiguration or Revelation eleven they are symbols of two different truths. At the mount they represent the martyrs during the Sunday law crisis and the one hundred and forty-four thousand, whereas in Revelation eleven they represent the Old and New Testaments. But for Adventism they represent even more. The two witnesses for the Jews were the “law and the prophets” representing the Old Testament, and the two witnesses for Christians were the Old and New Testaments, but for Adventism the two witnesses are the word of God and the testimony of Jesus. This is why John was in Patmos.
Jsou-li znázorněni společně, jako na hoře Proměnění nebo ve Zjevení jedenácté kapitole, jsou symboly dvou odlišných pravd. Na hoře představují mučedníky během krize nedělního zákona a sto čtyřicet čtyři tisíc, zatímco ve Zjevení jedenáct představují Starý a Nový zákon. Pro adventismus však představují ještě více. Dva svědkové pro Židy byli „zákon a proroci“, představující Starý zákon, a dva svědkové pro křesťany byli Starý a Nový zákon, avšak pro adventismus jsou dvěma svědky slovo Boží a svědectví Ježíšovo. Proto byl Jan na Patmu.
I John, who also am your brother, and companion in tribulation, and in the kingdom and patience of Jesus Christ, was in the isle that is called Patmos, for the word of God, and for the testimony of Jesus Christ. Revelation 1:9.
Já Jan, váš bratr a spoluúčastník soužení i království a trpělivosti Ježíše Krista, byl jsem na ostrově zvaném Patmos pro slovo Boží a pro svědectví Ježíše Krista. Zjevení 1,9.
In Isaiah twenty-two the two witnesses of Moses and Elijah are represented, though it can only be recognized if you apply the principle of Alpha and Omega to the chapter. Consider where Jesus started His explanation of the “vision” of prophetic events to His disciples on the road to Emmaus.
V Izajáši dvacet dva jsou znázorněni dva svědkové, Mojžíš a Eliáš, ačkoli to lze rozpoznat pouze tehdy, jestliže na tuto kapitolu uplatníte princip Alfa a Omega. Zvažte, kde Ježíš začal svým učedníkům na cestě do Emauz vykládat „vidění“ prorockých událostí.
“Beginning at Moses, the very Alpha of Bible history, Christ expounded in all the Scriptures the things concerning Himself.” Desire of Ages, 796.
„Počínaje Mojžíšem, samotnou alfou biblických dějin, Kristus vykládal ve všech Písmech to, co se týkalo Jeho samého.“ Touha věků, 796.
Elijah is the prophet that appears before the great and dreadful day of the Lord, with a message based upon the principle of Alpha and Omega, turning the hearts of the fathers (alpha) unto the children (omega). Moses and Elijah represent the alpha and omega of Bible prophecy. If you can hear it Moses was William Miller. Both Moses and Miller died, and both were identified by inspiration as saved. Moses is of course resurrected right after his death, but angels are waiting around the grave of Miller until his resurrection. Elijah represents the last messenger before the coming of the great and dreadful day of the Lord.
Eliáš je prorok, který se objevuje před velikým a hrozným dnem Hospodinovým, se zvěstí založenou na principu Alfa a Omega, obracející srdce otců (alfa) k dětem (omega). Mojžíš a Eliáš představují alfu a omegu biblického proroctví. Můžete-li to slyšet, Mojžíš byl William Miller. Jak Mojžíš, tak Miller zemřeli a oba byli skrze inspiraci označeni za spasené. Mojžíš je ovšem vzkříšen bezprostředně po své smrti, ale andělé čekají kolem Millerova hrobu až do jeho vzkříšení. Eliáš představuje posledního posla před příchodem velikého a hrozného dne Hospodinova.
“The Jews tried to stop the proclamation of the message that had been predicted in the Word of God; but prophecy must be fulfilled. The Lord says, ‘Behold, I will send you Elijah the prophet before the coming of the great and dreadful day of the Lord’ (Malachi 4:5). Somebody is to come in the spirit and power of Elijah, and when he appears, men may say, ‘You are too earnest, you do not interpret the Scriptures in the proper way. Let me tell you how to teach your message.’
„Židé se snažili zastavit hlásání poselství, které bylo předpověděno ve Slově Božím; avšak proroctví se musí naplnit. Pán praví: ‚Hle, pošlu vám proroka Eliáše, dříve než přijde veliký a hrozný den Hospodinův‘ (Malachiáš 4,5). Někdo má přijít v duchu a moci Eliášově, a až se objeví, lidé mohou říkat: ‚Jsi příliš horlivý, nevykládáš Písmo správným způsobem. Dovol mi, abych ti pověděl, jak máš své poselství kázat.‘“
“There are many who cannot distinguish between the work of God and that of man. I shall tell the truth as God gives it to me, and I say now, If you continue to find fault, to have a spirit of variance, you will never know the truth, Jesus said to His disciples, ‘I have yet many things to say unto you, but ye cannot bear them now’ ( John 16:12). They were not in a condition to appreciate sacred and eternal things; but Jesus promised to send the Comforter, who would teach them all things, and bring all things to their remembrance, whatsoever He had said unto them. Brethren, we must not put our dependence in man. ‘Cease ye from man, whose breath is in his nostrils: for wherein is he to be accounted of?’ (Isaiah 2:22). You must hang your helpless souls upon Jesus. It does not become us to drink from the fountain of the valley, when there is a fountain in the mountain. Let us leave the lower streams; let us come to the higher springs. If there is a point of truth that you do not understand, upon which you do not agree, investigate, compare scripture with scripture, sink the shaft of truth down deep into the mine of God’s Word. You must lay yourselves and your opinions on the altar of God, put away your preconceived ideas, and let the Spirit of Heaven guide you into all truth.” Selected Messages, book 1, 412.
„Mnozí nedovedou rozlišit mezi dílem Božím a dílem člověka. Řeknu pravdu tak, jak mi ji Bůh dává, a nyní pravím: budete-li i nadále hledat chyby a pěstovat ducha svárlivosti, nikdy nepoznáte pravdu. Ježíš řekl svým učedníkům: ‚Ještě mnoho mám vám co mluviti, ale nyní nemůžete snésti‘ (Jan 16,12). Nebyli ve stavu, aby dokázali ocenit posvátné a věčné věci; ale Ježíš zaslíbil, že pošle Utěšitele, který je naučí všemu a připomene jim všechno, co jim řekl. Bratři, nesmíme skládat svou závislost v člověka. ‚Přestaňte doufat v člověka, jehož dech jest v chřípí jeho; nebo zač má býti počítán?‘ (Izajáš 2,22). Své bezmocné duše musíte zavěsit na Ježíše. Není pro nás vhodné pít z pramene v údolí, když na hoře je pramen. Opušťme nižší toky; přistupme k vyšším zřídlům. Je-li nějaký bod pravdy, jemuž nerozumíte a v němž se neshodujete, zkoumejte, porovnávejte Písmo s Písmem, spusťte šachtu pravdy hluboko do dolu Božího slova. Musíte položit sebe i své názory na Boží oltář, odložit své předpojaté představy a dovolit Duchu nebes, aby vás vedl do veškeré pravdy.“ Selected Messages, kniha 1, 412.
In Isaiah twenty-two Shebna and Eliakim represent the wise and foolish within Adventism at the end of the world when the king of the north is marching upon Jerusalem. Eliakim the son of Hilkiah possessed the “vision,” Shebna didn’t.
V Izajáši dvacet dva představují Šebna a Eljakím moudré a pošetilé uvnitř adventismu na konci světa, když král severu táhne proti Jeruzalému. Eljakím, syn Chilkijášův, měl „vidění“, Šebna nikoli.
Where there is no vision, the people perish: but he that keepeth the law, happy is he. Proverbs 29:18.
Kde není vidění, lid se kazí; ale blaze tomu, kdo zachovává zákon. Přísloví 29,18.
The prophetic message, that is the “vision” of this verse addresses two things. You understand the increase of prophetic light and you live, and if you don’t—you die. If you don’t understand, then you cannot be prepared to keep the Sabbath at the Sunday law test. It will be, “too late.” When Laodicean Adventists are overthrown at the Sunday law, they reject the law because they rejected the “vision of truth.” They have no oil, they do not understand the increase of knowledge that is unsealed just before probation closes.
Prorocké poselství, totiž „vidění“ tohoto verše, se týká dvou věcí. Chápete nárůst prorockého světla a žijete; a pokud ne — umíráte. Nerozumíte-li, pak nemůžete být připraveni zachovávat sobotu při zkoušce nedělního zákona. Bude „příliš pozdě“. Když jsou laodicejští adventisté při nedělním zákonu poraženi, odmítají zákon, protože odmítli „vidění pravdy“. Nemají olej, nerozumějí nárůstu poznání, které je odpečetěno těsně před uzavřením doby milosti.
Because thou sayest, I am rich, and increased with goods, and have need of nothing; and knowest not that thou art wretched, and miserable, and poor, and blind, and naked. Revelation 3:17.
Protože pravíš: Jsem bohatý, zbohatl jsem a ničeho nepotřebuji — a nevíš, že jsi ubohý, politováníhodný, chudý, slepý a nahý. Zjevení 3,17.
Isaiah’s sign is that he walked naked and barefoot for three years. He did so to warn those who would be warned by his prophetic message, that if you do not understand the vision of prophetic events, you will come to the Sunday law and become a captive that is led off in a wretched, miserable, poor, blind and naked condition. Isaiah was a sign and wonder for Isaiah’s history, but more so for the end of the world.
Izajášovým znamením bylo, že po tři roky chodil nahý a bosý. Učinil tak, aby varoval ty, kdo se jeho prorockým poselstvím dají varovat, že jestliže neporozumíte vidění prorockých událostí, dospějete k nedělnímu zákonu a stanete se zajatci, kteří budou odváděni v ubohém, bídném, chudém, slepém a nahém stavu. Izajáš byl znamením a podivením pro dějiny Izajášovy doby, avšak ještě více pro konec světa.
Now all these things happened unto them for ensamples: and they are written for our admonition, upon whom the ends of the world are come. 1 Corinthians 10:11.
To všechno se jim přihodilo jako příklady a bylo to zapsáno k napomenutí nás, na které přišlo dokonání věků. 1. Korintským 10,11.
In the first five verses of chapter twenty-two Jerusalem, the city of David is identified as a “tumultuous,” “joyous city” that is full of “stirs.” A classic biblical statement that is even employed by worldlings is used in this chapter to represent the “joyful” “tumultuous” city that is full of “stirs,” when those in verse thirteen joyfully say, “let us eat and drink; for tomorrow we shall die.” Yet, though they are joyous, their men are slain, but not with a sword, nor in battle, and therefore Isaiah poses the question, “What aileth thee?”
V prvních pěti verších dvacáté druhé kapitoly je Jeruzalém, město Davidovo, označen jako „bouřlivé“, „radostné město“, které je plné „vřavy“. V této kapitole je užit klasický biblický výrok, který používají i světáci, aby představoval ono „radostné“ „bouřlivé“ město plné „vřavy“, když ti ve třináctém verši radostně říkají: „jezme a pijme, neboť zítra zemřeme.“ A přece, ačkoli jsou veselí, jejich muži jsou pobiti, avšak ne mečem ani v boji, a proto Izajáš klade otázku: „Co je ti?“
Whatever ails them, it has caused them to go to the housetops. Housetops is a symbol of worshipping the sun, moon and stars, it’s a symbol of spiritualism. Adventism is under a spiritual delusion in the passage.
Ať je sužuje cokoli, přimělo je to vystoupit na střechy. Střechy jsou symbolem uctívání slunce, měsíce a hvězd; jsou symbolem spiritismu. Adventismus se v dané pasáži nachází pod duchovním klamem.
And them that worship the host of heaven upon the housetops; and them that worship and that swear by the Lord, and that swear by Malcham; And them that are turned back from the Lord; and those that have not sought the Lord, nor inquired for him.
A ty, kteří se klanějí nebeskému zástupu na střechách; a ty, kteří se klanějí a přísahají při Hospodinu, a přitom přísahají při Malkamovi; a ty, kteří se odvrátili od Hospodina; a ty, kteří Hospodina nehledali ani se po něm neptali.
Hold thy peace at the presence of the Lord God: for the day of the Lord is at hand: for the Lord hath prepared a sacrifice, he hath bid his guests. And it shall come to pass in the day of the Lord’s sacrifice, that I will punish the princes, and the king’s children, and all such as are clothed with strange apparel. In the same day also will I punish all those that leap on the threshold, which fill their masters’ houses with violence and deceit. Zephaniah 1:5–9.
Ztiš se v přítomnosti Panovníka Hospodina, neboť den Hospodinův je blízko; neboť Hospodin připravil oběť, posvětil své pozvané. I stane se v den Hospodinovy oběti, že potrestám knížata a královské syny i všechny, kdo se odívají v cizokrajný šat. V ten den také potrestám všechny, kdo přeskakují práh a naplňují domy svých pánů násilím a lstí. Sofonjáš 1,5–9.
At the Sunday law crisis Adventism, represented as Jerusalem are in “the valley of vision.” Those who reject the prophetic message represented by the “oil” or “vision” are practicing spiritualism, which is addressed by Paul in Second Thessalonians. There we also find those (Shebna) that received not the love of the truth.
V krizi nedělního zákona se adventismus, představovaný jako Jeruzalém, nachází „v údolí vidění“. Ti, kdo odmítají prorocké poselství, představované „olejem“ nebo „viděním“, praktikují spiritualismus, o němž hovoří Pavel v Druhém listu Tesalonickým. Tam také nacházíme ty (Šebna), kteří nepřijali lásku k pravdě.
And for this cause God shall send them strong delusion, that they should believe a lie: That they all might be damned who believed not the truth, but had pleasure in unrighteousness. 2 Thessalonians 2: 11, 12.
A proto na ně Bůh sešle mocné blouznění, aby uvěřili lži; aby byli odsouzeni všichni, kdo neuvěřili pravdě, nýbrž nalezli zalíbení v nepravosti. 2 Tesalonickým 2,11.12.
Of course, the word “truth” that Paul employs is the Greek word that is taken from the Hebrew word “truth” that is created by combining the three Hebrew letters that represent the Alpha and Omega. The rejection of the “truth” represented as the principle of Alpha and Omega, brings strong delusion upon the Laodiceans, and that delusion is spiritualism.
Ovšem, slovo „pravda“, které Pavel používá, je řecké slovo odvozené od hebrejského slova „pravda“, jež vzniká spojením tří hebrejských písmen představujících Alfu a Omegu. Odmítnutí „pravdy“, znázorněné jako princip Alfy a Omegy, přivádí na Laodikejské mocné bludy a tím bludem je spiritualismus.
“Says the prophet Isaiah: ‘When they shall say unto you, Seek unto them that have familiar spirits, and unto wizards that peep, and that mutter: should not a people seek unto their God? for the living to the dead? To the law and to the testimony: if they speak not according to this word, it is because there is no light in them.’ Isaiah 8:19, 20. If men had been willing to receive the truth so plainly stated in the Scriptures concerning the nature of man and the state of the dead, they would see in the claims and manifestations of spiritualism the working of Satan with power and signs and lying wonders. But rather than yield the liberty so agreeable to the carnal heart, and renounce the sins which they love, multitudes close their eyes to the light and walk straight on, regardless of warnings, while Satan weaves his snares about them, and they become his prey. ‘Because they received not the love of the truth, that they might be saved,’ therefore ‘God shall send them strong delusion, that they should believe a lie.’ 2 Thessalonians 2:10, 11.” The Great Controversy, 559.
„Praví prorok Izajáš: ‚Řeknou-li vám: Dotazujte se duchů zemřelých a věštců, kteří šeptají a mumlají — nemá se lid dotazovat svého Boha? Má se živých ptát mrtvých? K zákonu a svědectví! Jestliže nemluví podle tohoto slova, není v nich žádné světlo.‘ Izajáš 8,19.20. Kdyby lidé byli ochotni přijmout pravdu tak jasně vyjádřenou v Písmu o přirozenosti člověka a o stavu mrtvých, spatřili by v tvrzeních a projevech spiritismu působení satana s mocí a znameními i lživými zázraky. Avšak spíše než aby se vzdali svobody tak příjemné tělesnému srdci a zřekli se hříchů, které milují, mnozí zavírají oči před světlem a jdou přímo dál bez ohledu na výstrahy, zatímco satan kolem nich splétá své osidla a oni se stávají jeho kořistí. ‚Protože nepřijali lásku k pravdě, aby mohli být spaseni,‘ proto jim ‚Bůh pošle mocné působení bludu, aby uvěřili lži.‘ 2 Tesalonickým 2,10.11.“ Velké drama věků, 559.
In Isaiah twenty-two the men of the joyous city are slain, but not by battle or the sword, they are bound together and slain with the leaders who have fled.
V Izajáši dvacáté druhé kapitole jsou muži jásajícího města pobiti, avšak nikoli v boji ani mečem; jsou společně svázáni a pobiti s vůdci, kteří uprchli.
“If the church pursue a course similar to that of the world, they will share the same fate. Nay, rather, as they have received greater light, their punishment will be greater than that of the impenitent.
„Jestliže církev půjde cestou podobnou cestě světa, bude sdílet týž úděl. Ba spíše, protože přijala větší světlo, bude její trest větší než trest nekajících se.
“We as a people profess to have truth in advance of every other people upon the earth. Then our life and character should be in harmony with such a faith. The day is just upon us when the righteous shall be bound like precious grain in bundles for the heavenly garner, while the wicked are, like the tares, gathered for the fires of the last great day. But the wheat and tares ‘grow together until the harvest.’” Testimonies, volume 5, 100.
„My jako lid vyznáváme, že máme pravdu dříve než kterýkoli jiný lid na zemi. Pak by náš život a charakter měly být v souladu s takovou vírou. Den je již bezprostředně před námi, kdy spravedliví budou svázáni jako vzácné obilí do snopů pro nebeskou sýpku, zatímco bezbožní budou jako koukol shromážděni pro ohně posledního velikého dne. Avšak pšenice i koukol ‚rostou spolu až do žně‘.“ Testimonies, svazek 5, 100.
The leadership in Isaiah twenty-two has been bound together by “the archers.” Shebna is identified as a leader over the house, and his position will be given to Eliakim, the son of Hilkiah. In Isaiah twenty-two the prophetic message represented by the “vision” of prophetic events has produced two classes of worshippers in Jerusalem as the king of the north approaches. One class is being bound for the heavenly garner and the other for the fires of the last days. What has bound the wicked is “the archers,” which is one of the many symbols of Islam in God’s Word.
Vůdcovství v Izajáši dvacet dva bylo svázáno „lučištníky“. Šebna je označen za správce domu a jeho postavení bude dáno Eljakímovi, synu Chilkijášovu. V Izajáši dvacet dva prorocké poselství, představované „viděním“ prorockých událostí, přivedlo v Jeruzalémě v době, kdy se blíží král severu, ke vzniku dvou tříd ctitelů. Jedna třída je svazována pro nebeskou stodolu a druhá pro ohně posledních dnů. To, co svázalo bezbožné, jsou „lučištníci“, což je jeden z mnoha symbolů islámu v Božím slově.
And the residue of the number of archers, the mighty men of the children of Kedar, shall be diminished: for the Lord God of Israel hath spoken it. Isaiah 21:17.
A zbytek počtu lučištníků, udatných mužů synů Kédarových, bude zmenšen; neboť Hospodin, Bůh Izraele, to promluvil. Izajáš 21,17.
And these are the names of the sons of Ishmael, by their names, according to their generations: the firstborn of Ishmael, Nebajoth; and Kedar, and Adbeel, and Mibsam, And Mishma, and Dumah, and Massa, Hadar, and Tema, Jetur, Naphish, and Kedemah: These are the sons of Ishmael, and these are their names, by their towns, and by their castles; twelve princes according to their nations. Genesis 25:13–16.
A toto jsou jména synů Izmaelových, podle jejich jmen, podle jejich pokolení: prvorozený Izmaelův Nebajot; a Kédar, a Adbeel, a Mibsam, a Mišma, a Dúma, a Massa, Hadar a Téman, Jetur, Náfiš a Kedma. To jsou synové Izmaelovi a toto jsou jejich jména, podle jejich osad a podle jejich hrazených sídel; dvanáct knížat podle jejich národů. Genesis 25:13–16.
The leadership of Adventism was bound by archers when they rejected the message that Islam attacked the United States on September 11, 2001, in fulfillment of Bible prophecy. The attack on 9/11 was the confirmation of the message that was unsealed in 1989, at the collapse of the Soviet Union. Islam’s attack on 9/11 paralleled August 11, 1840, when a prophecy about Islam being restrained empowered the first angels’ message by confirming Miller’s primary prophetic rule, that a day represented a year. August 11, 1840 was a fulfillment of a predicted event that was based upon the day for a year principle. When it was fulfilled the first angels’ message was carried to every mission station in the world.
Vedení adventismu bylo spoutáno lučištníky, když odmítlo poselství, že islám zaútočil na Spojené státy 11. září 2001 jako naplnění biblického proroctví. Útok z 11. září byl potvrzením poselství, které bylo odpečetěno v roce 1989 při zhroucení Sovětského svazu. Útok islámu z 11. září byl paralelou k 11. srpnu 1840, kdy proroctví o tom, že islám bude zadržen, dodalo sílu poselství prvního anděla tím, že potvrdilo Millerovo základní prorocké pravidlo, totiž že jeden den představuje jeden rok. Dne 11. srpna 1840 došlo k naplnění předpověděné události, která byla založena na principu den za rok. Když se to naplnilo, poselství prvního anděla bylo neseno ke každé misijní stanici na světě.
9/11 confirmed the primary rule of the “vision” given to Adventism to proclaim. That rule is that history repeats. When the day for a year principle was confirmed on August 11, 1840, the mighty angel of Revelation ten descended marking the empowerment of Miller’s judgment hour message, thus typifying when the angel of Revelation eighteen descended on 9/11.
11. září potvrdilo základní pravidlo „vidění“, jež bylo adventismu dáno, aby je hlásal. Tímto pravidlem je, že se dějiny opakují. Když byla dne 11. srpna 1840 potvrzena zásada den za rok, sestoupil mocný anděl ze Zjevení 10 a označil zmocnění Millerova poselství o hodině soudu, čímž předobrazuje okamžik, kdy dne 11. září sestoupil anděl ze Zjevení 18.
“How comes the word that I have declared that New York is to be swept away by a tidal wave? This I have never said. I have said, as I looked at the great buildings going up there, story after story, ‘What terrible scenes will take place when the Lord shall arise to shake terribly the earth! Then the words of Revelation 18:1–3 will be fulfilled.’ The whole of the eighteenth chapter of Revelation is a warning of what is coming on the earth. But I have no light in particular in regard to what is coming on New York, only that I know that one day the great buildings there will be thrown down by the turning and overturning of God’s power. From the light given me, I know that destruction is in the world. One word from the Lord, one touch of his mighty power, and these massive structures will fall. Scenes will take place the fearfulness of which we cannot imagine.” Review and Herald, July 5, 1906.
„Jak vzniklo tvrzení, že jsem prohlásila, že New York má být smeten přílivovou vlnou? To jsem nikdy neřekla. Řekla jsem, když jsem se dívala na tam vyrůstající veliké budovy, patro za patrem: ‚Jak strašné výjevy nastanou, až Pán povstane, aby hrozně otřásl zemí! Tehdy se naplní slova Zjevení 18,1–3.‘ Celá osmnáctá kapitola Zjevení je varováním před tím, co přijde na zemi. Nemám však žádné zvláštní světlo ohledně toho, co má přijít na New York; vím jen, že jednoho dne tam budou ty veliké budovy svrženy k zemi obracením a převracením Boží moci. Ze světla, které mi bylo dáno, vím, že ve světě je zkáza. Jediné slovo od Pána, jediný dotek jeho mocné síly, a tyto mohutné stavby padnou. Nastanou výjevy, jejichž hrůznost si nedovedeme představit.“ Review and Herald, 5. července 1906.
There is of course much more to say about Islam, but Shebna represents those who reject the “vision” of prophetic history that is based upon the repetition of history, accompanied with the primary truth of the repetition of history—that the beginning of a thing illustrates the end of a thing. The restraint of Islam on August 11, 1840 brought the angel of Revelation ten down and the release of Islam on 9/11 brought the angel of Revelation eighteen down.
O islámu je ovšem možné říci mnohem více, avšak Šebna představuje ty, kteří odmítají „vidění“ prorockých dějin, jež je založeno na opakování dějin, provázeném základní pravdou opakování dějin — že počátek nějaké věci znázorňuje její konec. Zadržení islámu dne 11. srpna 1840 přivedlo dolů anděla ze Zjevení 10 a uvolnění islámu 11. září přivedlo dolů anděla ze Zjevení 18.
And I said, Hear, I pray you, O heads of Jacob, and ye princes of the house of Israel; Is it not for you to know judgment? Who hate the good, and love the evil; who pluck off their skin from off them, and their flesh from off their bones; Who also eat the flesh of my people, and flay their skin from off them; and they break their bones, and chop them in pieces, as for the pot, and as flesh within the caldron. Then shall they cry unto the Lord, but he will not hear them: he will even hide his face from them at that time, as they have behaved themselves ill in their doings. Thus saith the Lord concerning the prophets that make my people err, that bite with their teeth, and cry, Peace; and he that putteth not into their mouths, they even prepare war against him. Therefore night shall be unto you, that ye shall not have a vision; and it shall be dark unto you, that ye shall not divine; and the sun shall go down over the prophets, and the day shall be dark over them. Then shall the seers be ashamed, and the diviners confounded: yea, they shall all cover their lips; for there is no answer of God. But truly I am full of power by the spirit of the Lord, and of judgment, and of might, to declare unto Jacob his transgression, and to Israel his sin. Hear this, I pray you, ye heads of the house of Jacob, and princes of the house of Israel, that abhor judgment, and pervert all equity. They build up Zion with blood, and Jerusalem with iniquity. The heads thereof judge for reward, and the priests thereof teach for hire, and the prophets thereof divine for money: yet will they lean upon the Lord, and say, Is not the Lord among us? none evil can come upon us. Micah 3:1–11.
I řekl jsem: Slyšte, prosím, hlavy Jákobovy a knížata domu Izraelského: Což není vaší povinností znát soud? Vy, kteří nenávidíte dobré a milujete zlé; kteří z nich strháváte kůži a maso s jejich kostí; kteří také pojídáte maso mého lidu a stahujete z nich kůži, lámáte jejich kosti a sekáte je na kusy jako do hrnce a jako maso do kotle. Tehdy budou volat k Hospodinu, ale on je nevyslyší; v onen čas před nimi skryje svou tvář, protože si ve svých skutcích počínali zle. Tak praví Hospodin o prorocích, kteří svádějí můj lid, kteří koušou svými zuby a volají: Pokoj; ale proti tomu, kdo nevloží nic do jejich úst, chystají válku. Proto na vás přijde noc, takže nebudete mít vidění; a přijde na vás tma, takže nebudete věštit; nad proroky zapadne slunce a den se nad nimi zatmí. Tehdy se vidoucí zahanbí a věštci budou zmateni; ano, všichni si zakryjí rty, neboť od Boha nebude odpovědi. Já však jsem naplněn mocí skrze ducha Hospodinova, soudem i silou, abych Jákobovi oznámil jeho přestoupení a Izraeli jeho hřích. Slyšte toto, prosím, hlavy domu Jákobova a knížata domu Izraelského, vy, kteří si ošklivíte soud a převracíte všechnu spravedlnost. Sijón budujete krví a Jeruzalém nepravostí. Jeho hlavy soudí za odměnu, jeho kněží učí za mzdu a jeho proroci věští za peníze; a přece se opírají o Hospodina a říkají: Což není Hospodin uprostřed nás? Nepřijde na nás nic zlého. Micheáš 3:1–11.
And the multitude of all the nations that fight against Ariel [Jerusalem], even all that fight against her and her munition, and that distress her, shall be as a dream of a night vision. It shall even be as when an hungry man dreameth, and, behold, he eateth; but he awaketh, and his soul is empty: or as when a thirsty man dreameth, and, behold, he drinketh; but he awaketh, and, behold, he is faint, and his soul hath appetite: so shall the multitude of all the nations be, that fight against mount Zion. Stay yourselves, and wonder; cry ye out, and cry: they are drunken, but not with wine; they stagger, but not with strong drink. For the Lord hath poured out upon you the spirit of deep sleep, and hath closed your eyes: the prophets and your rulers, the seers hath he covered. And the vision of all is become unto you as the words of a book that is sealed, which men deliver to one that is learned, saying, Read this, I pray thee: and he saith, I cannot; for it is sealed: And the book is delivered to him that is not learned, saying, Read this, I pray thee: and he saith, I am not learned. Wherefore the Lord said, Forasmuch as this people draw near me with their mouth, and with their lips do honour me, but have removed their heart far from me, and their fear toward me is taught by the precept of men: Therefore, behold, I will proceed to do a marvellous work among this people, even a marvellous work and a wonder: for the wisdom of their wise men shall perish, and the understanding of their prudent men shall be hid. Woe unto them that seek deep to hide their counsel from the Lord, and their works are in the dark, and they say, Who seeth us? and who knoweth us? Surely your turning of things upside down shall be esteemed as the potter’s clay: for shall the work say of him that made it, He made me not? or shall the thing framed say of him that framed it, He had no understanding? Isaiah 29:7–16.
A zástup všech národů, které bojují proti Arielu [Jeruzalému], ano všech, které bojují proti němu i proti jeho opevnění a sužují jej, bude jako sen, jako noční vidění. Bude to jako když hladový člověk sní, a hle, jí; ale probudí se, a jeho duše je prázdná; anebo jako když žíznivý člověk sní, a hle, pije; ale probudí se, a hle, je zemdlený a jeho duše dychtí: tak bude zástup všech národů, které bojují proti hoře Sión. Zarazte se a žasněte; volejte a křičte: jsou opilí, ale ne vínem; vrávorají, ale ne od opojného nápoje. Neboť Hospodin na vás vylil ducha hlubokého spánku a zavřel vaše oči; proroky a vaše vůdce, vidoucí, přikryl. A veškeré vidění se vám stalo jako slova zapečetěné knihy, kterou podávají učenému se slovy: Přečti to, prosím; a on říká: Nemohu, neboť je zapečetěná. A kniha je podána tomu, kdo není učený, se slovy: Přečti to, prosím; a on říká: Nejsem učený. Proto Hospodin řekl: Protože se tento lid ke mně přibližuje svými ústy a svými rty mě ctí, ale své srdce ode mne vzdálil a jejich bázeň přede mnou je naučeným lidským příkazem, proto, hle, budu dále činit s tímto lidem podivuhodné dílo, ano podivuhodné dílo a div; neboť moudrost jejich moudrých zahyne a rozumnost jejich rozumných bude skryta. Běda těm, kdo se snaží hluboko skrýt svou radu před Hospodinem, jejichž skutky jsou ve tmě a kteří říkají: Kdo nás vidí? a kdo o nás ví? Vpravdě, vaše převracení věcí bude pokládáno za hlínu hrnčířovu: neboť řekne snad dílo o tom, kdo je učinil: Neučinil mě? anebo řekne snad utvářená věc o tom, kdo ji utvořil: Neměl rozum? Izajáš 29,7–16.
The valley of vision, according to Isaiah is “a day of trouble, and of treading down, and of perplexity by the Lord God of hosts in the valley of vision, breaking down the walls, and of crying to the mountains.” Isaiah therefore weeps bitterly, just as did Jesus.
Údolí vidění je podle Izajáše „den soužení, pošlapání a zmatku od Panovníka, Hospodina zástupů, v údolí vidění, den boření hradeb a volání k horám.“ Proto Izajáš hořce pláče, právě tak jako i Ježíš.
“The tears of Jesus were not in anticipation of His own suffering. Just before Him was Gethsemane, where soon the horror of a great darkness would overshadow Him. The sheepgate also was in sight, through which for centuries the beasts for sacrificial offerings had been led. This gate was soon to open for Him, the great Antitype, toward whose sacrifice for the sins of the world all these offerings had pointed. Nearby was Calvary, the scene of His approaching agony. Yet it was not because of these reminders of His cruel death that the Redeemer wept and groaned in anguish of spirit. His was no selfish sorrow. The thought of His own agony did not intimidate that noble, self-sacrificing soul. It was the sight of Jerusalem that pierced the heart of Jesus—Jerusalem that had rejected the Son of God and scorned His love, that refused to be convinced by His mighty miracles, and was about to take His life. He saw what she was in her guilt of rejecting her Redeemer, and what she might have been had she accepted Him who alone could heal her wound. He had come to save her; how could He give her up?
Ježíšovy slzy nebyly prolévány v očekávání jeho vlastního utrpení. Přímo před ním ležel Getsemane, kde jej měla brzy zastřít hrůza veliké temnoty. V dohledu byla i Ovčí brána, kterou po staletí procházela zvířata určená k obětním darům. Tato brána se měla brzy otevřít i pro něho, veliký Předobraz, k jehož oběti za hříchy světa směřovaly všechny tyto oběti. Nablízku byla i Kalvárie, dějiště jeho nastávajícího smrtelného zápasu. Avšak Vykupitel neplakal a nevzdychal v úzkosti ducha kvůli těmto připomínkám své kruté smrti. Jeho zármutek nebyl sobecký. Myšlenka na jeho vlastní smrtelný zápas nezastrašila onu vznešenou, sebeobětující duši. Byl to pohled na Jeruzalém, který probodl Ježíšovo srdce — Jeruzalém, jenž zavrhl Syna Božího a pohrdl jeho láskou, jenž se odmítl dát přesvědčit jeho mocnými zázraky a chystal se jej usmrtit. Viděl, čím je ve své vině za zavržení svého Vykupitele, a čím se mohl stát, kdyby přijal toho, kdo jediný mohl uzdravit jeho ránu. Přišel, aby jej zachránil; jak by se ho mohl vzdát?
“Israel had been a favored people; God had made their temple His habitation; it was ‘beautiful for situation, the joy of the whole earth.’ Psalm 48:2. The record of more than a thousand years of Christ’s guardian care and tender love, such as a father bears his only child, was there. In that temple the prophets had uttered their solemn warnings. There had the burning censers waved, while incense, mingled with the prayers of the worshipers, had ascended to God. There the blood of beasts had flowed, typical of the blood of Christ. There Jehovah had manifested His glory above the mercy seat. There the priests had officiated, and the pomp of symbol and ceremony had gone on for ages. But all this must have an end.
„Izrael býval národem obdařeným zvláštní přízní; Bůh učinil jejich chrám svým příbytkem; byl ‚krásný svým položením, radostí celé země‘. Žalm 48,2. Byl tam záznam více než tisíce let Kristovy ochranné péče a něžné lásky, jakou otec chová ke svému jedinému dítěti. V tom chrámu proroci pronášeli svá slavnostní napomenutí. Tam se pohupovaly planoucí kadidelnice, zatímco kadidlo, smíšené s modlitbami bohoslužebníků, stoupalo k Bohu. Tam tekla krev zvířat, předobraz Kristovy krve. Tam Jehova zjevoval svou slávu nad slitovnicí. Tam konali kněží svou službu a okázalost symbolů a obřadů trvala po věky. Tomu všemu však musel být učiněn konec.
“Jesus raised His hand,—that had so often blessed the sick and suffering,—and waving it toward the doomed city, in broken utterances of grief exclaimed: ‘If thou hadst known, even thou, at least in this thy day, the things which belong unto thy peace!—’ Here the Saviour paused, and left unsaid what might have been the condition of Jerusalem had she accepted the help that God desired to give her,—the gift of His beloved Son. If Jerusalem had known what it was her privilege to know, and had heeded the light which Heaven had sent her, she might have stood forth in the pride of prosperity, the queen of kingdoms, free in the strength of her God-given power. There would have been no armed soldiers standing at her gates, no Roman banners waving from her walls. The glorious destiny that might have blessed Jerusalem had she accepted her Redeemer rose before the Son of God. He saw that she might through Him have been healed of her grievous malady, liberated from bondage, and established as the mighty metropolis of the earth. From her walls the dove of peace would have gone forth to all nations. She would have been the world’s diadem of glory.
„Ježíš pozvedl ruku, — která tak často žehnala nemocným a trpícím, — a mávaje jí směrem k odsouzenému městu v přerývaných výrocích zármutku zvolal: ‚Kdybys byla poznala, i ty, aspoň v tento svůj den, to, co náleží k tvému pokoji! —‘ Zde se Spasitel odmlčel a ponechal nevysloveno, jaký mohl být stav Jeruzaléma, kdyby byl přijal pomoc, kterou mu Bůh toužil dát, — dar svého milovaného Syna. Kdyby byl Jeruzalém poznal to, co bylo jeho výsadou poznat, a dbal světla, které mu Nebe poslalo, mohl by byl vystoupit v pýše blahobytu jako královna království, svobodný v síle moci, dané mu Bohem. U jeho bran by nestáli žádní ozbrojení vojáci, z jeho hradeb by nevlály žádné římské praporce. Před Synem Božím vyvstal slavný úděl, který mohl Jeruzalém požehnat, kdyby byl přijal svého Vykupitele. Viděl, že skrze Něho mohl být uzdraven ze své těžké choroby, osvobozen z poroby a upevněn jako mocná metropole země. Z jeho hradeb by byla vyšla holubice pokoje ke všem národům. Byl by býval slavnou korunou světa.“
“But the bright picture of what Jerusalem might have been fades from the Saviour’s sight. He realizes what she now is under the Roman yoke, bearing the frown of God, doomed to His retributive judgment. He takes up the broken thread of His lamentation: ‘But now they are hid from thine eyes. For the days shall come upon thee, that thine enemies shall cast a trench about thee, and compass thee round, and keep thee in on every side, and shall lay thee even with the ground, and thy children within thee; and they shall not leave in thee one stone upon another; because thou knewest not the time of thy visitation.’
„Jasný obraz toho, čím Jeruzalém mohl být, se však Spasiteli vytrácí z očí. Uvědomuje si, čím nyní je pod římským jhem, nesoucí Boží nevůli a odsouzený k Jeho odplatnému soudu. Navazuje na přervanou nit svého nářku: ‚Ale nyní je to skryto před tvýma očima. Neboť přijdou na tebe dny, kdy tvoji nepřátelé kolem tebe navrší val, obklíčí tě a sevřou tě ze všech stran, srovnají tě se zemí i tvé děti v tobě; a nenechají v tobě kámen na kameni, protože jsi nepoznal čas svého navštívení.‘“
“Christ came to save Jerusalem with her children; but Pharisaical pride, hypocrisy, jealousy, and malice had prevented Him from accomplishing His purpose. Jesus knew the terrible retribution which would be visited upon the doomed city. He saw Jerusalem encompassed with armies, the besieged inhabitants driven to starvation and death, mothers feeding upon the dead bodies of their own children, and both parents and children snatching the last morsel of food from one another, natural affection being destroyed by the gnawing pangs of hunger. He saw that the stubbornness of the Jews, as evinced in their rejection of His salvation, would also lead them to refuse submission to the invading armies. He beheld Calvary, on which He was to be lifted up, set with crosses as thickly as forest trees. He saw the wretched inhabitants suffering torture on the rack and by crucifixion, the beautiful palaces destroyed, the temple in ruins, and of its massive walls not one stone left upon another, while the city was plowed like a field. Well might the Saviour weep in agony in view of that fearful scene.
„Kristus přišel, aby zachránil Jeruzalém i jeho děti; avšak farizejská pýcha, pokrytectví, žárlivost a zloba mu zabránily uskutečnit jeho záměr. Ježíš věděl o strašlivé odplatě, která měla postihnout toto odsouzené město. Viděl Jeruzalém obklíčený vojsky, obležené obyvatele vehnané k hladovění a smrti, matky živící se mrtvými těly vlastních dětí a rodiče i děti, jak si navzájem vyrvávají poslední sousto potravy, zatímco přirozená náklonnost byla ničena sžíravými mukami hladu. Viděl, že zatvrzelost Židů, jak se projevila v jejich odmítnutí jeho spasení, je povede také k tomu, že se odmítnou podrobit útočícím vojskům. Spatřoval Golgotu, na níž měl být vyzdvižen, posetou kříži hustě jako lesními stromy. Viděl ubohé obyvatele trpící mučením na skřipci i ukřižováním, nádherné paláce zničené, chrám v troskách, a z jeho mohutných zdí nezůstal kámen na kameni, zatímco město bylo rozoráno jako pole. Není divu, že Spasitel v mukách nad pohledem na tu hroznou scénu plakal.“
“Jerusalem had been the child of His care, and as a tender father mourns over a wayward son, so Jesus wept over the beloved city. How can I give thee up? How can I see thee devoted to destruction? Must I let thee go to fill up the cup of thine iniquity? One soul is of such value that, in comparison with it, worlds sink into insignificance; but here was a whole nation to be lost. When the fast westering sun should pass from sight in the heavens, Jerusalem’s day of grace would be ended. While the procession was halting on the brow of Olivet, it was not yet too late for Jerusalem to repent. The angel of mercy was then folding her wings to step down from the golden throne to give place to justice and swift-coming judgment. But Christ’s great heart of love still pleaded for Jerusalem, that had scorned His mercies, despised His warnings, and was about to imbrue her hands in His blood. If Jerusalem would but repent, it was not yet too late. While the last rays of the setting sun were lingering on temple, tower, and pinnacle, would not some good angel lead her to the Saviour’s love, and avert her doom? Beautiful and unholy city, that had stoned the prophets, that had rejected the Son of God, that was locking herself by her impenitence in fetters of bondage,—her day of mercy was almost spent!” Desire of Ages, 576–578.
„Jeruzalém byl dítětem Jeho péče, a jako něžný otec truchlí nad bloudícím synem, tak Ježíš plakal nad milovaným městem. Jak bych tě mohl vydat? Jak bych se mohl dívat, jak jsi vydáno zkáze? Musím tě nechat, abys doplnilo míru své nepravosti? Jediná duše má takovou cenu, že ve srovnání s ní světy upadají v bezvýznamnost; zde však měl být ztracen celý národ. Když by rychle klesající slunce na západě zmizelo z nebes, den milosti Jeruzaléma by skončil. Zatímco se průvod zastavil na svahu Olivové hory, nebylo ještě pro Jeruzalém pozdě činit pokání. Anděl milosrdenství tehdy skládal svá křídla, aby sestoupil ze zlatého trůnu a ustoupil spravedlnosti a rychle přicházejícímu soudu. Kristovo veliké srdce lásky však stále prosilo za Jeruzalém, který pohrdl Jeho milosrdenstvím, opovrhl Jeho výstrahami a chystal se zbrocit své ruce Jeho krví. Kdyby se Jeruzalém jen kálo, nebylo ještě příliš pozdě. Zatímco poslední paprsky zapadajícího slunce ještě ulpívaly na chrámu, věži a věžičce, nevedl by jej nějaký dobrý anděl k Spasitelově lásce a neodvrátil by jeho zkázu? Krásné a nesvaté město, které kamenovalo proroky, které zavrhlo Syna Božího, které se svou nekajícností samo spoutávalo pouty otroctví — jeho den milosrdenství byl již téměř u konce!“ Touha věků, 576–578.
As the warfare against Jerusalem is described by Isaiah in chapter twenty-two those attacking “set themselves in array at the gate.” Elam and Kir are at the gate with weapons ready and they then discover Jerusalem’s covering. In Isaiah the “covering” that is discovered by the enemies at the gate is the shadow of Egypt.
Jak Izajáš ve dvacáté druhé kapitole popisuje boj proti Jeruzalému, ti, kdo útočí, „se seřadili u brány“. Élam a Kír stojí u brány se zbraněmi připravenými a pak odhalují přikrytí Jeruzaléma. U Izajáše je oním „přikrytím“, které nepřátelé u brány odhalují, stín Egypta.
Woe to the rebellious children, saith the Lord, that take counsel, but not of me; and that cover with a covering, but not of my spirit, that they may add sin to sin: That walk to go down into Egypt, and have not asked at my mouth; to strengthen themselves in the strength of Pharaoh, and to trust in the shadow of Egypt! Isaiah 30:1, 2.
Běda vzpurným synům, praví Hospodin, kteří konají poradu, ale ne ode mne, a uzavírají smlouvu, ale ne z mého ducha, aby hřích vršili na hřích; kteří se chystají sejít do Egypta, a neptali se mých úst, aby se posílili silou faraónovou a důvěřovali ve stínu Egypta! Izajáš 30,1.2.
It is recognized by Jerusalem’s enemies that those represented by Shebna have placed their trust in Egypt, thinking Egypt would protect them, whereas those represented by Eliakim the son of Hilkiah trust not in the “shadow of Egypt” but are covered with covering of God’s Spirit and trust in the “shadow of the Most High.”
Jeruzalémští nepřátelé rozpoznávají, že ti, které představuje Šebna, vložili svou důvěru v Egypt v domnění, že je Egypt ochrání, kdežto ti, které představuje Eljakím, syn Chilkijášův, nedůvěřují „stínu Egypta“, nýbrž jsou přikryti přikrytím Ducha Božího a důvěřují „stínu Nejvyššího“.
He that dwelleth in the secret place of the most High shall abide under the shadow of the Almighty. I will say of the Lord, He is my refuge and my fortress: my God; in him will I trust. Psalms 91:1, 2.
Kdo přebývá v skrýši Nejvyššího, odpočívat bude ve stínu Všemohoucího. Řeknu o Hospodinu: On je mé útočiště a má pevnost, můj Bůh; v něho budu doufat. Žalmy 91,1.2.
At the Sunday law crisis, the wise virgins represented by Eliakim the son of Hilkiah are trusting the shadow of the most High, and the foolish virgins represented by Shebna are trusting in the shadow of Egypt. The word translated as “discovered” means to strip down and take into captivity. The enemies at the gate recognize that the protection of Jerusalem has been removed, and Shebna and his cohorts then begin to try and save themselves, for they see “the breaches of the city of David” and they see there are many breaches that will allow the enemy to enter. In a panic, as represented in the parable of the ten virgins, the foolish begin to search for protection, but they have none.
V krizi nedělního zákona moudré panny, představované Eljákímem, synem Chilkijášovým, důvěřují ve stín Nejvyššího, zatímco pošetilé panny, představované Šebnou, důvěřují ve stín Egypta. Slovo přeložené jako „odhaleno“ znamená svléci a odvést do zajetí. Nepřátelé v bráně rozpoznávají, že ochrana Jeruzaléma byla odňata, a Šebna a jeho druhové se pak začínají snažit zachránit sami sebe, neboť vidí „průlomy města Davidova“ a vidí, že je mnoho průlomů, které nepříteli umožní vstoupit. V panice, jak je to znázorněno v podobenství o deseti pannách, pošetilé začínají hledat ochranu, ale žádnou nemají.
Shebna looks to the “the armour of the forest” to save him, but it is too late. He counts the houses in Jerusalem and begins to tear them down to fortify the wall, but it is too late. They gather together water from the lower pool and try to connect with the water of the old pool, but it is too late. Water being a primary symbol of the Holy Spirit identifies that they are desperately looking for oil, but its too late. In all their efforts they forgot the Creator of the pools, and that he made those “pools” of truth long ago. They forgot that it was the Rock of Ages that provided the message in the old times. They chose not to walk in the old paths, represented by the foundations that were established through the work of William Miller.
Šebna hledí k „lesní zbrojnici“, aby jej zachránila, ale je příliš pozdě. Počítá domy v Jeruzalémě a začíná je bořit, aby opevnila hradbu, ale je příliš pozdě. Shromažďují vodu z dolního rybníka a snaží se ji spojit s vodou starého rybníka, ale je příliš pozdě. Voda jakožto prvořadý symbol Ducha svatého ukazuje, že zoufale hledají olej, ale je příliš pozdě. Ve všem svém úsilí zapomněli na Stvořitele rybníků i na to, že tyto „rybníky“ pravdy učinil již dávno. Zapomněli, že to byla Skála věků, která v dávných časech poskytla toto poselství. Rozhodli se nechodit po starých stezkách, znázorněných základy, které byly položeny skrze dílo Williama Millera.
“The enemy is seeking to divert the minds of our brethren and sisters from the work of preparing a people to stand in these last days. His sophistries are designed to lead minds away from the perils and duties of the hour. They estimate as nothing the light that Christ came from heaven to give to John for His people. They teach that the scenes just before us are not of sufficient importance to receive special attention. They make of no effect the truth of heavenly origin and rob the people of God of their past experience, giving them instead a false science.
„Nepřítel se snaží odvést mysl našich bratří a sester od díla přípravy lidu, který obstojí v těchto posledních dnech. Jeho sofismata jsou zaměřena k tomu, aby odvrátila mysl od nebezpečí a povinností této doby. Pokládají za nic světlo, které Kristus přišel z nebe dát Janovi pro svůj lid. Učí, že výjevy, jež jsou bezprostředně před námi, nejsou natolik důležité, aby jim byla věnována zvláštní pozornost. Zneplatňují pravdu nebeského původu a olupují Boží lid o jeho minulou zkušenost, dávajíce mu místo ní falešnou vědu.“
“‘Thus saith the Lord, Stand ye in the ways, and see, and ask for the old paths, where is the good way, and walk therein.’ Jeremiah 6:16.
„Toto praví Hospodin: Stůjte na cestách a hleďte a ptejte se na dávné stezky, kde je ta dobrá cesta, a choďte po ní.“ Jeremjáš 6,16.
“Let none seek to tear away the foundations of our faith—the foundations that were laid at the beginning of our work by prayerful study of the word and by revelation. Upon these foundations we have been building for the last fifty years. Men may suppose that they have found a new way and that they can lay a stronger foundation than that which has been laid. But this is a great deception. Other foundation can no man lay than that which has been laid.
„Ať se nikdo nepokouší strhnout základy naší víry — základy, které byly položeny na počátku našeho díla modlitebním studiem Slova a zjevením. Na těchto základech stavíme již posledních padesát let. Lidé se mohou domnívat, že nalezli novou cestu a že mohou položit pevnější základ než ten, který byl položen. To je však veliký klam. Jiný základ nemůže nikdo položit než ten, který již byl položen.
“In the past many have undertaken the building of a new faith, the establishment of new principles. But how long did their building stand? It soon fell, for it was not founded upon the Rock.
„V minulosti se mnozí pustili do budování nové víry, do ustanovování nových zásad. Jak dlouho však jejich stavba obstála? Brzy padla, neboť nebyla založena na Skále.
“Did not the first disciples have to meet the sayings of men? Did they not have to listen to false theories, and then, having done all, to stand firm, saying: ‘Other foundation can no man lay than that is laid’? 1 Corinthians 3:11.
„Nemuseli první učedníci čelit výrokům lidí? Nemuseli naslouchat falešným teoriím a potom, když učinili vše, obstát pevně a říkat: ‚Nikdo nemůže položit jiný základ než ten, který je již položen‘? 1. Korintským 3,11.
“So we are to hold the beginning of our confidence steadfast unto the end. Words of power have been sent by God and by Christ to this people, bringing them out from the world, point by point, into the clear light of present truth. With lips touched with holy fire, God’s servants have proclaimed the message. The divine utterance has set its seal to the genuineness of the truth proclaimed.” Testimonies, volume 8, 296, 297.
„Proto máme pevně zachovat počátek své jistoty až do konce. Bůh a Kristus poslali tomuto lidu slova moci, která jej bod po bodu vyváděla ze světa do jasného světla přítomné pravdy. Se rty dotčenými svatým ohněm Boží služebníci zvěstovali poselství. Božský výrok zpečetil pravost hlásané pravdy.“ Testimonies, svazek 8, 296, 297.
The “day” which that all this takes place is the biblical “day” which Isaiah identifies as the that the Lord God of Hosts called for “weeping, and to mourning, and to baldness, and to girding of sackcloth.”
„Den“, v němž se toto vše odehrává, je oním biblickým „dnem“, který Izajáš označuje jako den, kdy Pan, Hospodin zástupů, vyzval „k pláči a k nářku, k oholení hlavy a k přepásání žíněným rouchem“.
And the Lord spake unto Moses, saying, Also on the tenth day of this seventh month there shall be a day of atonement: it shall be an holy convocation unto you; and ye shall afflict your souls, and offer an offering made by fire unto the Lord. And ye shall do no work in that same day: for it is a day of atonement, to make an atonement for you before the Lord your God. For whatsoever soul it be that shall not be afflicted in that same day, he shall be cut off from among his people. And whatsoever soul it be that doeth any work in that same day, the same soul will I destroy from among his people. Ye shall do no manner of work: it shall be a statute forever throughout your generations in all your dwellings. It shall be unto you a sabbath of rest, and ye shall afflict your souls: in the ninth day of the month at even, from even unto even, shall ye celebrate your sabbath. Leviticus 23:26–32.
I promluvil Hospodin k Mojžíšovi takto: Také desátého dne tohoto sedmého měsíce bude den smíření; bude vám svatým shromážděním a budete pokořovat své duše a přinesete Hospodinu ohnivou oběť. V tenže den nebudete konat žádnou práci, neboť je to den smíření, aby za vás bylo vykonáno smíření před Hospodinem, vaším Bohem. Neboť každá duše, která by v tenže den nebyla pokořena, bude vyhlazena ze svého lidu. A každou duši, která by v tenže den konala nějakou práci, tu duši vyhladím z jejího lidu. Nebudete konat žádnou práci; to bude věčné ustanovení po všechna vaše pokolení ve všech vašich příbytcích. Bude vám dnem odpočinku, sabatem, a budete pokořovat své duše; devátého dne měsíce večer, od večera do večera, budete zachovávat svůj sabat. Leviticus 23,26–32.
The day that is illustrated by Shebna and Eliakim the son of Hilkiah is the antitypical Day of Atonement, which covers the history of 1844 until Michael stands up. In that period of time Adventism has been called to “afflict” their souls, or as Isaiah represents it is call “to weeping, and to mourning, and to baldness, and to girding with sackcloth.”
Dnem, který je předobrazen Šebnou a Eljákímem, synem Chilkijášovým, je antitypický Den smíření, jenž zahrnuje dějiny od roku 1844 až do chvíle, kdy povstane Michael. V tomto časovém období byl adventismus povolán, aby „trápil“ své duše, anebo, jak to vyjadřuje Izajáš, byl povolán „k pláči a k naříkání, k oholení hlavy a k přepásání žínicí“.
“In 1844 our great High Priest entered the most holy place of the heavenly sanctuary, to begin the work of the investigative judgment. The cases of the righteous dead have been passing in review before God. When that work shall be completed, judgment is to be pronounced upon the living. How precious, how important are these solemn moments! Each of us has a case pending in the court of heaven. We are individually to be judged according to the deeds done in the body. In the typical service, when the work of atonement was performed by the high priest in the most holy place of the earthly sanctuary, the people were required to afflict their souls before God, and confess their sins, that they might be atoned for and blotted out. Will any less be required of us in this antitypical day of atonement, when Christ in the sanctuary above is pleading in behalf of His people, and the final, irrevocable decision is to be pronounced upon every case?
„V roce 1844 vstoupil náš veliký Velekněz do nejsvětějšího oddělení nebeské svatyně, aby zahájil dílo vyšetřujícího soudu. Případy spravedlivých mrtvých byly předkládány k přezkoumání před Boha. Až bude toto dílo dokončeno, bude soud vyhlášen nad živými. Jak drahocenné, jak důležité jsou tyto vážné okamžiky! Každý z nás má svůj případ projednáván u nebeského soudu. Každý z nás má být souzen podle skutků vykonaných v těle. V předobrazné službě, když velekněz konal dílo smíření v nejsvětějším oddělení pozemské svatyně, bylo od lidu vyžadováno, aby pokořil své duše před Bohem a vyznal své hříchy, aby za ně bylo vykonáno smíření a aby byly vymazány. Bude se od nás v tomto předobrazeném dni smíření vyžadovat něco menšího, když Kristus ve svatyni nahoře přimlouvá se za svůj lid a nad každým případem má být vynesen konečný, neodvolatelný rozsudek?“
“What is our condition in this fearful and solemn time? Alas, what pride is prevailing in the church, what hypocrisy, what deception, what love of dress, frivolity, and amusement, what desire for the supremacy! All these sins have clouded the mind, so that eternal things have not been discerned. Shall we not search the Scriptures, that we may know where we are in this world’s history? Shall we not become intelligent in regard to the work that is being accomplished for us at this time, and the position that we as sinners should occupy while this work of atonement is going forward? If we have any regard for our souls’ salvation, we must make a decided change. We must seek the Lord with true penitence; we must with deep contrition of soul confess our sins, that they may be blotted out.” Selected Messages, book 1, 124, 125.
„Jaký je náš stav v této hrozné a slavnostní době? Ach, jaká pýcha převládá v církvi, jaké pokrytectví, jaký klam, jaká láska k oděvu, lehkomyslnosti a zábavě, jaká touha po prvenství! Všechny tyto hříchy zatemnily mysl, takže věčné věci nebyly rozeznány. Což nemáme zkoumat Písma, abychom poznali, kde se nacházíme v dějinách tohoto světa? Což nemáme porozumět dílu, které je pro nás v této době vykonáváno, a postavení, které bychom my jako hříšníci měli zaujímat, zatímco toto dílo smíření pokračuje? Máme-li nějaký ohled na spásu svých duší, musíme učinit rozhodnou změnu. Musíme hledat Pána s opravdovým pokáním; musíme v hluboké zkroušenosti duše vyznat své hříchy, aby mohly být vymazány.“ Selected Messages, kniha 1, 124, 125.
And in that day did the Lord God of hosts call to weeping, and to mourning, and to baldness, and to girding with sackcloth: And behold joy and gladness, slaying oxen, and killing sheep, eating flesh, and drinking wine: let us eat and drink; for tomorrow we shall die. Isaiah 22:12, 13.
A v onen den povolal Panovník, Hospodin zástupů, k pláči a k nářku, k oholení hlavy a k přepásání žíněným rouchem. A hle, radost a veselí, zabíjení volů a porážení ovcí, jedení masa a pití vína: Jezme a pijme, neboť zítra zemřeme. Izajáš 22,12.13
The Lord called Shebna to afflict his soul, but he chose to eat and drink and party on. The Lord “revealed” in his “ears” that Shebna’s sin would not be purged. The word translated as “purged” is the word used in Leviticus for “atonement.” This sin of Laodicean Adventism will not be atoned for. Now Isaiah begins to address the relationship of Shebna (Laodicean Adventists) with Eliakim, the son of Hilkiah (Philadelphian Adventists).
Pán povolal Šebnu, aby pokořil svou duši, avšak on si zvolil jíst, pít a dále hodovat. Pán mu „zjevil“ do jeho „uší“, že Šebnův hřích nebude usmířen. Slovo přeložené jako „usmířen“ je to slovo, které je v Leviticu použito pro „smíření“. Tento hřích laodicejského adventismu nebude odčiněn smířením. Nyní Izajáš začíná pojednávat o vztahu Šebny (laodicejských adventistů) k Eljakímovi, synu Chilkijášovu (filadelfských adventistů).
Shebna is the “treasurer” as was Judas. And Tobiah in the days of Nehemiah was living in God’s sanctuary in a chamber (treasury) where the offerings were to be kept. When Nehemiah cleansed the temple, he cast out Tobiah and his stuff. Shebna is also to be thrown out. Both illustrate the spewing out of Laodicean Adventism at the Sunday law.
Šebna je „správce pokladu“, stejně jako byl Jidáš. A Tóbijáš za dnů Nehemjášových bydlel v Boží svatyni v komoře (pokladnici), kde měly být uchovávány oběti. Když Nehemjáš očistil chrám, vyhodil Tóbijáše i jeho věci. Také Šebna má být vyvržen. Oba znázorňují vyvržení laodicejského adventismu při nedělním zákonu.
“Because of the cruelty and treachery of the Ammonites and Moabites toward Israel, God had declared through Moses that they should be forever shut out from the congregation of His people. See Deuteronomy 23:3–6. In defiance of this word, the high priest had cast out the offerings stored in the chamber of God’s house, to make a place for this representative of a proscribed race. Greater contempt for God could not have been shown than to confer such a favor on this enemy of God and His truth.
„Pro krutost a věrolomnost Ammonitů a Moábců vůči Izraeli Bůh skrze Mojžíše prohlásil, že mají být navždy vyloučeni ze shromáždění Jeho lidu. Viz Deuteronomium 23,3–6. Vzepřev se tomuto slovu velekněz odstranil obětní dary uložené v komoře Božího domu, aby uvolnil místo tomuto představiteli zavrženého národa. Větší pohrdání Bohem nemohlo být projeveno než tím, že byla taková přízeň udělena tomuto nepříteli Boha a Jeho pravdy.“
“On returning from Persia, Nehemiah learned of the bold profanation and took prompt measures to expel the intruder. ‘It grieved me sore,’ he declares; ‘therefore I cast forth all the household stuff of Tobiah out of the chamber. Then I commanded, and they cleansed the chambers: and thither brought I again the vessels of the house of God, with the meat offering and the frankincense.’
„Po návratu z Persie se Nehemjáš dozvěděl o tomto troufalém znesvěcení a neprodleně učinil opatření, aby vetřelce vypudil. ‚Velice mě to zarmoutilo,‘ prohlašuje; ‚proto jsem vyházel všechno Tóbijášovo domácí zařízení z komory. Potom jsem rozkázal, aby komory očistili; a znovu jsem tam přinesl nádoby domu Božího, spolu s obětním darem a kadidlem.‘“
“Not only had the temple been profaned, but the offerings had been misapplied. This had tended to discourage the liberalities of the people. They had lost their zeal and fervor, and were reluctant to pay their tithes. The treasuries of the Lord’s house were poorly supplied; many of the singers and others employed in the temple service, not receiving sufficient support, had left the work of God to labor elsewhere.” Prophets and Kings, 670.
„Nejenže byl chrám znesvěcen, ale i oběti byly zneužity. To mělo sklon odrazovat lid od štědrosti. Ztratili svou horlivost a vroucnost a zdráhali se odvádět své desátky. Pokladnice Hospodinova domu byly chabě zásobeny; mnozí ze zpěváků a jiných, kteří byli zaměstnáni ve službě chrámu, protože nedostávali dostatečnou podporu, opustili Boží dílo, aby pracovali jinde.“ Proroci a králové, 670.
Shebna, Judas and Tobiah all represent Laodicean Adventists at the end of time.
Šebna, Jidáš i Tóbijáš všichni představují laodicejské adventisty v době konce.
Thus saith the Lord God of hosts, Go, get thee unto this treasurer, even unto Shebna, which is over the house, and say, What hast thou here? and whom hast thou here, that thou hast hewed thee out a sepulchre here, as he that heweth him out a sepulchre on high, and that graveth an habitation for himself in a rock? Behold, the Lord will carry thee away with a mighty captivity, and will surely cover thee. He will surely violently turn and toss thee like a ball into a large country: there shalt thou die, and there the chariots of thy glory shall be the shame of thy lord’s house. And I will drive thee from thy station, and from thy state shall he pull thee down. Isaiah 22:15–19.
Toto praví Panovník, Hospodin zástupů: Jdi, vejdi k tomuto správci, k Šebnovi, který je nad domem, a řekni: Co tu máš? A koho tu máš, že sis zde vytesal hrobku, jako ten, kdo si vytesává hrobku na výšině a vyhlubuje si obydlí ve skále? Hle, Hospodin tě prudce odvrhne, ano, mocně tě uchvátí a zcela tě zahalí. Jistě tě prudce svine a mrští tebou jako koulí do rozlehlé země; tam zemřeš a tam budou vozy tvé slávy hanbou domu tvého pána. A vyženu tě z tvého úřadu a z tvého postavení tě strhne. Izajáš 22:15–19.
As the king of the north is approaching Jerusalem, and it is to be remembered that the approach is a progressive approach which the citizens of Jerusalem knew was coming. This is what is identified in Isaiah chapter twenty when Tartan the Assyrian commander conquered Ashdod in Egypt. They knew what was coming and Shebna spent his time making himself a fancy grave. Archeologists found Shebna’s grave and removed the written statement that was upon the grave entrance, and it is now in a British Museum. Amazingly enough, when Shebna got removed and Eliakim the son of Hilkiah took over Shebna’s leadership position, Eliakim the son of Hilkiah received a royal seal that he could use to endorse his name on official documents. That seal was also found by archeologists and is in the same museum in England. Shebna is in the museum represented by his grave, the mark of death, and Eliakim, the son of Hilkiah’s is in the museum with the representation of the seal of life.
Jak se král severu přibližuje k Jeruzalému, je třeba pamatovat na to, že toto přiblížení je postupné přiblížení, o němž občané Jeruzaléma věděli, že přichází. To je to, co je označeno v Izajáši ve dvacáté kapitole, když Tartan, asyrský velitel, dobyl Ašdód v Egyptě. Věděli, co přichází, a Šebna trávil svůj čas tím, že si zřizoval honosný hrob. Archeologové nalezli Šebnův hrob a odstranili nápis, který byl nad vstupem do hrobu, a ten je nyní v Britském muzeu. Pozoruhodné je, že když byl Šebna odstraněn a Eljakím, syn Chilkijášův, převzal Šebnovo vedoucí postavení, obdržel Eljakím, syn Chilkijášův, královskou pečeť, kterou mohl používat k potvrzování svého jména na úředních dokumentech. Také tato pečeť byla nalezena archeology a je v témže muzeu v Anglii. Šebna je v muzeu zastoupen svým hrobem, znamením smrti, a Eljakím, syn Chilkijášův, je v muzeu se zobrazením pečeti života.
For Shebna’s rejection of the warning message concerning the king of the north, he was spewed out of the mouth of the Lord, and the word translated as “spewed” in Revelation’s warning to Laodicea actually means projectile vomiting. With Nehemiah he cast out Tobiah and his stuff and with Shebna he was violently tossed like a ball into a far country. Shebna is Laodicean Adventists who are rejecting the prophetic message that was unsealed in 1989 and preparing for the grave—the mark of the beast, and Eliakim the son of Hilkiah, is Philadelphia Adventism that receive the seal of God.
Za to, že Šebna odmítl výstražné poselství týkající se krále severu, byl vyvržen z úst Páně, a slovo přeložené jako „vyvržen“ ve varování Zjevení Laodiceji ve skutečnosti znamená prudké zvracení. S Nehemiášem vyvrhl Tóbijáše i jeho věci a se Šebnou byl prudce vržen jako míč do daleké země. Šebna představuje laodicejské adventisty, kteří odmítají prorocké poselství, jež bylo odpečetěno v roce 1989, a připravují se na hrob — na znamení šelmy; a Eljakím, syn Chilkiášův, představuje filadelfské adventisty, kteří přijímají pečeť Boží.
And it shall come to pass in that day, that I will call my servant Eliakim the son of Hilkiah: And I will clothe him with thy robe, and strengthen him with thy girdle, and I will commit thy government into his hand: and he shall be a father to the inhabitants of Jerusalem, and to the house of Judah. Isaiah 22:20, 21.
I stane se v onen den, že povolám svého služebníka Eljakíma, syna Chilkijášova. Obleču jej tvým rouchem, upevním jej tvým pásem a svěřím tvou vládu do jeho ruky; a bude otcem obyvatelům Jeruzaléma i domu Judova. Izajáš 22,20.21.
At the Sunday law the wheat and tares of Adventism are separated, and the leadership of the church triumphant is given to Eliakim the son of Hilkiah, and the Lord then lifts up His church as an ensign as the third angel’s message swells to a loud cry. I have been perhaps too redundant by including the phrase “the son of Hilkiah,” when I could simply say Eliakim. But together the father and his child are a symbol of the Elijah message before the seven last plagues. Elijah’s message employs the symbolism of fathers and children to represent the first (father) and the last (son). This prophetic relationship contributes to the final riddles in chapter twenty-two. The promise to Eliakim, the son of Hilkiah is that the Lord would lay upon his shoulder the key of the house of David.
Při nedělním zákonu jsou pšenice a koukol adventismu odděleny a vedení církve vítězné je svěřeno Eliakimovi, synu Chilkijášovu; tehdy pak Pán pozvedá svou církev jako korouhev, když poselství třetího anděla narůstá v mocné volání. Možná jsem byl až příliš opakující se, když jsem zahrnul výraz „syn Chilkijášův“, ačkoliv jsem mohl jednoduše říci Eliakim. Avšak otec a jeho syn jsou společně symbolem Eliášova poselství před sedmi posledními ranami. Eliášovo poselství užívá symboliku otců a dětí k znázornění prvního (otce) a posledního (syna). Tento prorocký vztah přispívá k závěrečným hádankám ve dvacáté druhé kapitole. Zaslíbení Eliakimovi, synu Chilkijášovu, zní, že Hospodin položí na jeho rameno klíč domu Davidova.
The “house of David” is the message of father and son that Jesus referred to in his final conversation with the rebellious Jews. It is also where He closes the book of Revelation. The house of David had a key, that if nothing else is used on October 22, 1844, for the only place in the Scriptures that references this key is in the message to the Philadelphian church.
„Dům Davidův“ je poselství otce a syna, o němž Ježíš hovořil ve svém závěrečném rozhovoru se vzpurnými Židy. Je to také místo, jímž uzavírá knihu Zjevení. Dům Davidův měl klíč, který, není-li dne 22. října 1844 použit nic jiného, neboť jediné místo v Písmu, které se na tento klíč odvolává, je v poselství filadelfské církvi.
And the key of the house of David will I lay upon his shoulder; so he shall open, and none shall shut; and he shall shut, and none shall open. Isaiah 22:22.
A položím klíč domu Davidova na jeho rameno; a otevře, a nikdo nezavře; a zavře, a nikdo neotevře. Izajáš 22,22.
And to the angel of the church in Philadelphia write; These things saith he that is holy, he that is true, he that hath the key of David, he that openeth, and no man shutteth; and shutteth, and no man openeth; I know thy works: behold, I have set before thee an open door, and no man can shut it: for thou hast a little strength, and hast kept my word, and hast not denied my name. Behold, I will make them of the synagogue of Satan, which say they are Jews, and are not, but do lie; behold, I will make them to come and worship before thy feet, and to know that I have loved thee. Because thou hast kept the word of my patience, I also will keep thee from the hour of temptation, which shall come upon all the world, to try them that dwell upon the earth. Behold, I come quickly: hold that fast which thou hast, that no man take thy crown. Him that overcometh will I make a pillar in the temple of my God, and he shall go no more out: and I will write upon him the name of my God, and the name of the city of my God, which is new Jerusalem, which cometh down out of heaven from my God: and I will write upon him my new name. He that hath an ear, let him hear what the Spirit saith unto the churches. Revelation 3:7–12.
A andělu církve ve Filadelfii napiš: Toto praví ten Svatý, ten Pravý, ten, který má klíč Davidův, který otvírá, a nikdo nezavírá, a zavírá, a nikdo neotvírá: Znám tvé skutky. Hle, postavil jsem před tebe otevřené dveře, a nikdo je nemůže zavřít; neboť máš malou sílu, a zachoval jsi mé slovo, a nezapřel jsi mé jméno. Hle, způsobím, že ti ze synagogy satanovy, kteří říkají, že jsou Židé, a nejsou, ale lžou, přijdou a pokloní se před tvýma nohama, a poznají, že jsem si tě zamiloval. Protože jsi zachoval slovo mé trpělivosti, i já tě zachovám od hodiny pokušení, která přijde na celý svět, aby vyzkoušela ty, kteří přebývají na zemi. Hle, přijdu brzo. Drž pevně to, co máš, aby nikdo nevzal tvou korunu. Toho, kdo vítězí, učiním sloupem v chrámu svého Boha, a již z něho nevyjde ven; a napíšu na něj jméno svého Boha a jméno města svého Boha, nového Jeruzaléma, který sestupuje z nebe od mého Boha; a napíšu na něj své nové jméno. Kdo má ucho, slyš, co Duch praví církvím. Zjevení 3:7–12.
Eliakim represents a Philadelphian during the Millerite movement that opens the Most Holy Place on October 22, 1844. I know that it was Christ our High Priest that opened that dispensational door, but Christ laid the key on the shoulder of Eliakim the son of Hilkiah, and states that “he shall open.” We have reached the point I pointed out at the beginning of this article.
Eljakím představuje filadelfského věřícího během milleritského hnutí, které 22. října 1844 otevírá nejsvětější místo. Vím, že to byl Kristus, náš Velekněz, kdo otevřel tyto dispensacionální dveře, avšak Kristus vložil klíč na rameno Eljakíma, syna Chilkijášova, a prohlašuje, že „on otevře“. Dosáhli jsme bodu, na nějž jsem poukázal na začátku tohoto článku.
There are eighteen times in Isaiah that we find the word “burden,” but seven of those times represent something that is carried upon the shoulder and eleven times it represents a prophecy of doom. One of those eighteen times the word that means a prophecy of doom is also simultaneously used to represent a burden that is carried upon the shoulder.
V Izajáši nacházíme slovo „břemeno“ osmnáctkrát; avšak v sedmi z těchto případů označuje něco, co se nese na rameni, a v jedenácti případech představuje proroctví zkázy. V jednom z těchto osmnácti výskytů je slovo, které znamená proroctví zkázy, zároveň použito i k označení břemene neseného na rameni.
The story of the valley of vision is about a message of doom that creates two classes of worshippers in Jerusalem. The prophetic message that identified the opening of the judgment was presented by Father Miller and it is the first angel’s message that ended when the holy place door was shut and the Most Holy Place was opened on October 22, 1844. The “burden” that was placed upon William Miller’s shoulder, that he was commissioned to carry to the world was the first angel’s message, a prophecy of doom that ended on October 22, 1844 with the arrival of the third angel’s message.
Příběh o údolí vidění se týká poselství zkázy, které v Jeruzalémě vytváří dvě třídy ctitelů. Prorocké poselství, jež označilo počátek soudu, bylo předloženo Otcem Millerem; je to poselství prvního anděla, které skončilo tehdy, když byly dne 22. října 1844 zavřeny dveře svatyně a byla otevřena Nejsvětější svatyně. „Břemeno“, které bylo vloženo na ramena Williama Millera a které byl pověřen nést světu, bylo poselstvím prvního anděla, proroctvím zkázy, jež skončilo 22. října 1844 s příchodem poselství třetího anděla.
The “key of the house of David will I lay upon his shoulder,” and it says, “In that day,” “shall the nail that is fastened in the sure place be removed, and be cut down, and fall; and the burden that was upon it shall be cut off.”
„Klíč domu Davidova vložím na jeho rameno,“ a praví se: „V onen den bude kolík, jenž je upevněn na pevném místě, odstraněn, bude sražen a padne; a břemeno, které na něm bylo, bude odňato.“
The word translated as “burden” here is the word identifying a prophecy of doom, but this prophecy of doom is not the Hebrew word Isaiah uses to represent something you carry on your shoulder. As the word for prophecy of doom it means that Eliakim, the son of Hilkiah would have the key of David placed upon his shoulder, and the burden that is upon his shoulder is a prophecy of doom. It is a profound play of words!
Slovo zde přeložené jako „břemeno“ je výraz označující proroctví zkázy, avšak toto proroctví zkázy není tím hebrejským slovem, které Izajáš užívá k označení něčeho, co neseš na svém rameni. Jako výraz pro proroctví zkázy to znamená, že Eljákímovi, synu Chilkijášovu, bude na rameno vložen klíč Davidův a břemeno, které je na jeho rameni, je proroctvím zkázy. Je to hluboká slovní hříčka!
Sister White says this about a key that is attached to the Bible.
Sestra Whiteová o klíči, který je připojen k Bibli, říká toto.
“Connected with the Word of God there is a key that unlocks the precious casket, to our satisfaction and delight. I feel thankful for every ray of light. In the future, experiences now to us very mysterious will be explained. Some experiences we may never fully comprehend until this mortal shall put on immortality.” Manuscript Releases, volume 17, 261.
„Ve spojení se Slovem Božím je zde klíč, který odemyká vzácnou schránku k našemu uspokojení a potěšení. Cítím vděčnost za každý paprsek světla. V budoucnosti budou vysvětleny zkušenosti, které jsou nám nyní velmi záhadné. Některé zkušenosti možná nikdy plně nepochopíme, dokud toto smrtelné neoblékne nesmrtelnost.“ Manuscript Releases, svazek 17, 261.
Miller’s opening remarks about his dream says this.
Millerovy úvodní poznámky o jeho snu říkají toto.
“I dreamed that God, by an unseen hand, sent me a curiously wrought casket about ten inches long by six square, made of ebony and pearls curiously inlaid. To the casket there was a key attached. I immediately took the key and opened the casket, when, to my wonder and surprise, I found it filled with all sorts and sizes of jewels, diamonds, precious stones, and gold and silver coin of every dimension and value, beautifully arranged in their several places in the casket; and thus arranged they reflected a light and glory equaled only to the sun.” Early Writings, 81.
„Zdálo se mi, že mi Bůh neviditelnou rukou poslal podivuhodně zhotovenou schránku, asi deset palců dlouhou a šest palců širokou, vyrobenou z ebenu a perel, důmyslně vykládanou. Ke schránce byl připevněn klíč. Ihned jsem vzal klíč a schránku otevřel; a tu jsem ke svému úžasu a překvapení shledal, že je naplněna všemi druhy a velikostmi klenotů, diamantů, drahých kamenů a zlatých i stříbrných mincí každého rozměru a hodnoty, nádherně uspořádaných na jejich příslušných místech ve schránce; a takto uspořádané odrážely světlo a slávu, jimž se vyrovnalo jen slunce.“ Early Writings, 81.
In James White’s footnotes of the dream, he says this of the key.
V poznámkách Jamese Whitea k tomuto snu o klíči říká toto.
The “‘key attached’ was his manner of interpreting the prophetic Word—Comparing scripture with scripture—the Bible its own interpreter. With this key Brother Miller opened the ‘casket,’ or the great truth of the advent to the world.” James White.
„Připojený klíč“ byl jeho způsob výkladu prorockého Slova — porovnávání Písma s Písmem — Bible jako svůj vlastní vykladač. Tímto klíčem bratr Miller otevřel „schránku“, totiž velkou pravdu o příchodu světu.“ James White.
James White commented on this dream, and in so doing he wrote an introduction. It is most important to recognize that Miller had his dream and published it in 1847, at least two years after the Great Disappointment, when the formerly unified Millerite Adventist’s had been scattered. Miller was separated from the movement, and the “little flock” that was “scattered abroad” were still suffering from the disappointment. Miller’s dream spoke to the situation and James White commented upon it and Ellen White referred to it in an absolutely positive manner. James White wrote an introduction to his dream, included his dream and then added a few footnotes. His introduction, the dream and the footnotes will be at the end of this article for those needing access to this information.
Jakub White se k tomuto snu vyjádřil a přitom k němu napsal úvod. Je nanejvýš důležité si uvědomit, že Miller měl svůj sen a uveřejnil jej roku 1847, nejméně dva roky po Velkém zklamání, kdy byli dříve sjednocení adventisté milleritského hnutí rozptýleni. Miller byl od tohoto hnutí oddělen a „malé stádce“, které bylo „rozptýleno po všech stranách“, dosud trpělo zklamáním. Millerův sen promlouval do této situace, Jakub White jej komentoval a Ellen Whiteová se na něj odvolala zcela kladným způsobem. Jakub White napsal k jeho snu úvod, zahrnul do něj samotný sen a poté připojil několik poznámek pod čarou. Jeho úvod, sen i poznámky pod čarou budou uvedeny na konci tohoto článku pro ty, kdo potřebují mít k těmto informacím přístup.
Isaiah twenty-two is an illustration of the beginning and ending of Adventism. In both histories there was and will be a separation that occurred on October 22, 1844 and then again at the Sunday law. The separation in both instances, the beginning and ending, is a fulfillment of the parable of the ten virgins. Sister White informs us the foolish virgins are Laodiceans. Shebna represents Laodicean Adventists in the beginning and ending of Adventism. Eliakim, the son of Hilkiah represents Philadelphian Adventists.
Izajáš dvacet dva je znázorněním počátku a konce adventismu. V obou dějinách došlo a dojde k oddělení, které nastalo 22. října 1844 a poté znovu při nedělním zákonu. Toto oddělení v obou případech, na počátku i na konci, je naplněním podobenství o deseti pannách. Sestra Whiteová nás informuje, že pošetilé panny jsou Laodicejští. Šebna představuje laodicejské adventisty na počátku i na konci adventismu. Eljakím, syn Chilkijášův, představuje filadelfské adventisty.
But Hilkiah also represents the father of Adventism for “he shall be a father to the inhabitants of Jerusalem, and to the house of Judah.” William Miller was respectfully called “Father Miller.” Miller had “the key of David” placed upon his shoulder, which represents his method of studying the Scriptures, “line upon line.”
Avšak Chilkijáš také představuje otce adventismu, neboť „bude otcem obyvatelům Jeruzaléma a domu Judovu“. William Miller byl s úctou nazýván „otec Miller“. Na Millerovo rameno byl vložen „klíč Davidův“, který představuje jeho způsob studia Písma, „řádek za řádkem“.
The casket being the Bible, he used the “key of David” representing the rules of prophetic interpretation that he employed to open the truths of the first angel. Those rules, (the key of David) and his prophecy of doom (the burden) that was understood with the key of David were hung “as a nail in a sure place” in the sanctuary. The “nail” was the date of October 22, 1844. The word “nail” means a pin, a nail or a stake, representing a waymark. The “burden,” or the prophecy of doom that was hung upon that nail was the first angel’s message and that message came to a conclusion on October 22, 1844, when the prophecy of doom had been fulfilled and was removed, cut down and it fell. It was removed for the prophetic message of doom had become past tense, and the nail then had to be moved into the Most Holy Place, where another burden of doom would be hung upon it.
Truhlicí byla Bible a on použil „klíč Davidův“, představující pravidla prorockého výkladu, jichž užíval k otevření pravd prvního anděla. Tato pravidla („klíč Davidův“) a jeho proroctví zkázy („břímě“), jemuž bylo rozuměno pomocí klíče Davidova, byla zavěšena „jako hřeb na pevném místě“ ve svatyni. Tím „hřebem“ bylo datum 22. října 1844. Slovo „hřeb“ znamená kolík, hřeb nebo kůl a představuje orientační znamení. „Břímě“, neboli proroctví zkázy, které bylo na onom hřebu zavěšeno, bylo poselstvím prvního anděla a toto poselství dospělo ke svému závěru 22. října 1844, když se proroctví zkázy naplnilo a bylo odstraněno, odťato a padlo. Bylo odstraněno, neboť prorocké poselství zkázy se stalo minulostí, a hřeb pak musel být přemístěn do nejsvětějšího místa, kde na něj mělo být zavěšeno jiné břímě zkázy.
Miller’s prophecy of doom, that was understood by the prophetic rules represented as “the key of David” would place a nail in the holy place that would hold all the glory of his father’s house. The word “glory” in the passage means weight. What holds the weight of a house is the house’s foundation. Miller’s foundational work holds the weight of all the additional light of the third angel’s message represented by the “offspring and the issue.” It holds the weight of all the various vessels of the temple. And the foundation was laid for a temple to place a glorious throne.
Millerovo proroctví zkázy, které bylo podle prorockých pravidel chápáno jako „klíč Davidův“, umístí hřeb na svatém místě, jenž unese veškerou slávu domu jeho otce. Slovo „sláva“ v tomto oddílu znamená váhu. To, co nese váhu domu, je základ domu. Millerovo základní dílo nese váhu veškerého dalšího světla poselství třetího anděla, znázorněného jako „potomstvo a výhonek“. Nese váhu všech rozličných nádob chrámu. A základ byl položen pro chrám, aby do něj byl postaven slavný trůn.
Eliakim the son of Hilkiah represents the Philadelphian church. Eliakim means the God of raising, for Eliakim, the father of Jerusalem represents William Miller who God used to raise up the foundations of God’s chosen covenant people. He is the son of Hilkiah which is derived from two words, the second being God and the first meaning “smoothness” as in smoothness of speaking. Hilkiah represents God’s Word or voice and His son represents the raising of the temple.
Eljákím, syn Chilkijášův, představuje filadelfský sbor. Eljákím znamená Bůh pozvedání, neboť Eljákím, otec Jeruzaléma, představuje Williama Millera, jehož Bůh použil k tomu, aby pozvedl základy Božího vyvoleného lidu smlouvy. Je synem Chilkijáše, jehož jméno je odvozeno ze dvou slov, z nichž druhé znamená Bůh a první „uhlazenost“, jako v uhlazenosti řeči. Chilkijáš představuje Boží slovo nebo hlas a jeho syn představuje pozvednutí chrámu.
At the end of Adventism there must be a prophecy of doom, and that prophecy is the third angel of Revelation fourteen. There must be a key at the end that was typified by Miller’s key. The “key” in our day is based upon the repetition of history, and especially the rule of first mention, which includes or is the principle represented by Christ Himself as the Alpha and Omega. There must be a son of Miller. Miller then as the father becomes Hilkiah the Word of the Lord, and the son of Miller is Eliakim, meaning the God of raising. Father Miller raised the temple and the son of Miller identifies when Laodicea and Philadelphia are separated and the Philadelphians are raised up as an ensign. There must be a nail that is fastened, but not in the holy place as in Miller’s history, but in the Most Holy Place. That nail and the burden that is hung upon it will be cut off at the end of the third angel’s message as it was at the end of the first angel’s message. When Michael stands up and human probation closes the prophecy of doom will be past tense, removed, cut off and fallen.
Na konci adventismu musí zaznít proroctví zkázy a tímto proroctvím je třetí anděl ze Zjevení čtrnácté kapitoly. Na konci musí být klíč, který byl předobrazen Millerovým klíčem. „Klíč“ v naší době je založen na opakování dějin, a zvláště na pravidle prvního výskytu, které zahrnuje zásadu představovanou samotným Kristem jako Alfou a Omegou, anebo jí samo je. Musí existovat syn Millerův. Miller se tedy jako otec stává Chilkijášem, Slovem Hospodinovým, a syn Millerův je Eljakím, což znamená Bůh pozdvihování. Otec Miller pozdvihl chrám a syn Millerův určuje, kdy jsou Laodicea a Filadelfie odděleny a kdy jsou Filadelfští pozdviženi jako korouhev. Musí zde být hřeb pevně zaražený, avšak nikoli na svatém místě jako v Millerově dějině, nýbrž ve velesvatyni. Tento hřeb a břemeno, které je na něj zavěšeno, budou odťaty na konci poselství třetího anděla, tak jako tomu bylo na konci poselství prvního anděla. Když povstane Michael a lidská doba milosti se uzavře, proroctví zkázy bude již minulostí, odstraněné, odťaté a padlé.
The separation or scattering after the passing of time in 1844 will be repeated at the Sunday law. Isaiah twenty-two is an illustration of the circumstances that lead to the separation of Laodicean Adventists from Philadelphian Adventists that takes place at the Sunday law crisis.
Oddělení neboli rozptýlení po uplynutí času v roce 1844 se zopakuje při nedělním zákonu. Izajáš 22 je znázorněním okolností, které vedou k oddělení laodicejských adventistů od filadelfských adventistů, k němuž dochází v krizi nedělního zákona.
And unto the angel of the church of the Laodiceans write; These things saith the Amen, the faithful and true witness, the beginning of the creation of God; I know thy works, that thou art neither cold nor hot: I would thou wert cold or hot. So then because thou art lukewarm, and neither cold nor hot, I will spue thee out of my mouth. Because thou sayest, I am rich, and increased with goods, and have need of nothing; and knowest not that thou art wretched, and miserable, and poor, and blind, and naked: I counsel thee to buy of me gold tried in the fire, that thou mayest be rich; and white raiment, that thou mayest be clothed, and that the shame of thy nakedness do not appear; and anoint thine eyes with eyesalve, that thou mayest see. As many as I love, I rebuke and chasten: be zealous therefore, and repent. Behold, I stand at the door, and knock: if any man hear my voice, and open the door, I will come in to him, and will sup with him, and he with me. To him that overcometh will I grant to sit with me in my throne, even as I also overcame, and am set down with my Father in his throne. He that hath an ear, let him hear what the Spirit saith unto the churches. Revelation 3:7–22.
A andělu církve Laodicejských napiš: Toto praví Amen, svědek věrný a pravý, počátek stvoření Božího: Znám tvé skutky, že nejsi ani studený ani horký; kéž bys byl studený nebo horký. A tak, že jsi vlažný, a nejsi ani studený ani horký, vyvrhnu tě ze svých úst. Neboť pravíš: Jsem bohatý a zbohatl jsem a nepotřebuji nic; a nevíš, že jsi ubohý a politováníhodný a chudý i slepý i nahý. Radím ti, abys ode mne koupil zlato přetavené v ohni, abys zbohatl, a bílé roucho, abys byl oděn a aby se neukázala hanba tvé nahoty; a pomaž své oči mastí na oči, abys viděl. Já všechny, které miluji, kárám a tresci; buď tedy horlivý a učiň pokání. Hle, stojím přede dveřmi a tluču; uslyší-li kdo můj hlas a otevře dveře, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou. Kdo zvítězí, tomu dám usednout se mnou na mém trůnu, jako jsem i já zvítězil a usedl jsem se svým Otcem na jeho trůnu. Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím. Zjevení 3,7–22.
After the introduction to the dream James White, then includes the dream with footnotes. I have no problems with James White’s application of Miller’s dream, in spite of the fact that we have published often an interpretation of his dream that differs somewhat from James White’s. The basic approach of James White that differs from what we have published is that he places the “jewels” in the context of God’s people, and we understand the jewels are prophetic truths. There is no contradiction for a man reflects what he believes, and the scattering of the jewels after the Great Disappointment typifies the scattering of God’s people PRIOR to the Sunday law. But this fact is for a future study.
Po úvodu k tomuto snu James White následně zařazuje samotný sen s poznámkami pod čarou. Nemám žádné výhrady k tomu, jak James White Millerův sen aplikuje, navzdory skutečnosti, že jsme často publikovali výklad jeho snu, který se od výkladu Jamese Whitea poněkud liší. Základní přístup Jamese Whitea, v němž se liší od toho, co jsme publikovali, spočívá v tom, že „klenoty“ zasazuje do souvislosti s Božím lidem, zatímco my rozumíme tomu, že klenoty představují prorocké pravdy. Není v tom žádný rozpor, neboť člověk odráží to, čemu věří, a rozptýlení klenotů po Velkém zklamání předobrazuje rozptýlení Božího lidu PŘED nedělním zákonem. Tato skutečnost je však tématem pro budoucí studii.
James White’s introduction to William Miller’s Dream
Úvod Jamese Whitea k snu Williama Millera
“The following dream was published in the Advent Herald, more than two years since. I then saw that it clearly marked out our past second advent experience, and that God gave the dream for the benefit of the scattered flock.
„Následující sen byl uveřejněn v Advent Heraldu před více než dvěma lety. Tehdy jsem viděla, že zřetelně vyznačuje naši minulou zkušenost s druhým adventem a že Bůh dal tento sen ku prospěchu rozptýleného stáda.
“Among the signs of the near approach of the great and the terrible day of the Lord, God has placed dreams. See Joel 2:28–31; Acts 2:17–20. Dreams may come in three ways; first, ‘through the multitude of business.’ See Ecclesiastes 5:3. Second, those who are under the foul spirit and deception of Satan, may have dreams through his influence. See Deuteronomy 8:1–5; Jeremiah 23:25–28; 27:9; 29:8; Zechariah 10:2; Jude 8. And third, God has always taught, and still teaches his people more or less by dreams, which come through the agency of angels and the Holy Spirit. Those who stand in the clear light of truth will know when God gives them a dream; and such will not be deceived and led astray by false dreams.
„Mezi znamení blízkého příchodu velikého a strašného dne Hospodinova postavil Bůh sny. Viz Joel 2,28–31; Skutky 2,17–20. Sny mohou přicházet třemi způsoby: zaprvé „z množství zaměstnání“. Viz Kazatel 5,3. Zadruhé, ti, kdo jsou pod nečistým duchem a satanovým svodem, mohou mít sny skrze jeho vliv. Viz Deuteronomium 8,1–5; Jeremiáš 23,25–28; 27,9; 29,8; Zacharjáš 10,2; Juda 8. A zatřetí, Bůh vždy učil a dosud učí svůj lid více či méně prostřednictvím snů, které přicházejí skrze působení andělů a Ducha svatého. Ti, kdo stojí v jasném světle pravdy, budou vědět, když jim Bůh dá sen; a takoví nebudou oklamáni a svedeni falešnými sny.“
“And he said, Hear now my words; if there be a prophet among you, I the LORD will make myself known unto him in a vision, and will speak unto him in a dream. Numbers 12:5.
„I řekl: Slyšte nyní má slova: Je-li mezi vámi prorok, já, HOSPODIN, se mu dávám poznat ve vidění a mluvím k němu ve snu.“ Numeri 12,5.
“Said Jacob, ‘The angel of the Lord spake unto me in a dream.’ Genesis 31:2. ‘And God came to Laban the Syrian in a dream by night.’ Genesis 31:24. Read the dreams of Joseph, in Genesis 37:5–9, and then the interesting story of their fulfilment in Egypt.
„Jákob řekl: ,Anděl Hospodinův ke mně mluvil ve snu.‘ Genesis 31:2. ,A Bůh přišel k aramejskému Lábanovi v nočním snu.‘ Genesis 31:24. Čtěte sny Josefovy v Genesis 37:5–9 a potom poutavý příběh o jejich naplnění v Egyptě.“
“In Gibeon the Lord appeared to Solomon in a dream by night. 1 Kings 3:5. The great important image of the second chapter of Daniel was given in a dream, also the four beasts, etc. of the seventh chapter. When Herod sought to destroy the infant Saviour Joseph was warned in a dream to flee into Egypt. Matthew 2:13.
„V Gibeónu se Hospodin ukázal Šalomounovi v nočním snu.“ 1. Královská 3,5. Velký významný obraz druhé kapitoly Danielovy byl také dán ve snu, stejně jako čtyři šelmy atd. sedmé kapitoly. Když Herodes usiloval o zničení malého Spasitele, byl Josef ve snu varován, aby uprchl do Egypta. Matouš 2,13.
“And it shall come to pass in the LAST DAYS, saith God, I will pour out of my Spirit upon all flesh: and your sons and your daughters shall prophesy, and your young men shall see visions, and your old men shall dream dreams. Acts 2:17.
„A stane se v POSLEDNÍCH DNECH, praví Bůh, že vyleji ze svého Ducha na každé tělo; a vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci budou vídat vidění a vaši starci budou mívat sny.“ Skutky 2,17.
“The gift of prophecy, by dreams and visions, is here the fruit of the Holy Spirit, and in the last days is to be manifested sufficiently to constitute a sign. It is one of the gifts of the gospel church.
„Dar proroctví prostřednictvím snů a vidění je zde ovocem Ducha svatého a v posledních dnech se má projevit v dostatečné míře, aby tvořil znamení. Je to jeden z darů evangelijní církve.״
“And he gave some apostles; and some PROPHETS; and some evangelists; and some pastors and teachers; For the perfecting of the saints, for the work of the ministry, for the edifying of the body of Christ. Ephesians 4:11, 12.
„A on dal jedny za apoštoly, jiné za PROROKY, jiné za evangelisty, jiné za pastýře a učitele, aby připravili svaté k dílu služby, k budování těla Kristova.“ Efezským 4,11.12.
“And God hath set some in the church, first apostles, secondarily PROPHETS, etc. 1 Corinthians 7:28.
„A Bůh ustanovil v církvi jedny nejprve za apoštoly, druhé za PROROKY atd.“ 1. Korintským 7,28.
“Despise not PROPHESYINGS. 1 Thessalonians 5:20. See also Acts 13:1; 21:9; Romans 12:6; 1 Corinthians 14:1, 24, 39. Prophets or prophesyings are for the edification of the church of Christ; and there is no evidence that can be produced from the word of God, that they were to cease before evangelists, pastors and teachers were to cease. But says the objector, ‘There has been so many false visions and dreams that I cannot have confidence in anything of the kind.’ It is true that Satan has his counterfeit. He always had false prophets, and certainly we may expect them now in this his last hour of deception and triumph. Those who reject such special revelations because the counterfeit exists, may with equal propriety go a little farther and deny that God ever revealed himself to man in a dream or a vision, for the counterfeit always existed.
„Proroctvími nepohrdejte.“ 1 Tesalonickým 5,20. Viz též Skutky 13,1; 21,9; Římanům 12,6; 1 Korintským 14,1.24.39. Proroci neboli proroctví jsou k budování církve Kristovy; a z Božího slova nelze předložit žádný důkaz, že by měla ustát dříve, než měli ustát evangelisté, pastýři a učitelé. Avšak namítá odpůrce: „Bylo tolik falešných vidění a snů, že nemohu mít důvěru v nic takového.“ Je pravda, že satan má své padělky. Vždy měl falešné proroky, a jistě je můžeme očekávat i nyní, v této jeho poslední hodině klamu a triumfu. Ti, kdo odmítají taková zvláštní zjevení proto, že existuje padělek, by se se stejnou oprávněností mohli posunout ještě o něco dále a popřít, že se Bůh kdy člověku zjevil ve snu nebo ve vidění, neboť padělek existoval vždy.
“Dreams and visions are the medium through which God has revealed himself to man. Through this medium he spake to the prophets; he has placed the gift of prophecy among the gifts of the gospel church, and has classed dreams and visions with the other signs of the ‘LAST DAYS.’ Amen.
„Sny a vidění jsou prostředkem, skrze nějž se Bůh zjevoval člověku. Prostřednictvím tohoto prostředku mluvil k prorokům; dar proroctví ustanovil mezi dary církve evangelia a sny i vidění zařadil mezi ostatní znamení ‚POSLEDNÍCH DNŮ‘. Amen.
“My object in the above remarks has been to remove objections in a scriptural manner, and prepare the mind of the reader for the following.” James White, Brother Miller’s Dream, 1–3.
„Mým cílem v předchozích poznámkách bylo biblickým způsobem odstranit námitky a připravit mysl čtenáře na to, co následuje.“ James White, Brother Miller’s Dream, 1–3.
William Miller’s Second Dream
Druhý sen Williama Millera
“I dreamed that God, by an unseen hand, sent me a curiously wrought casket about ten inches long by six square, made of ebony and pearls curiously inlaid. To the casket there was a key attached. I immediately took the key and opened the casket, when, to my wonder and surprise, I found it filled with all sorts and sizes of jewels, diamonds, precious stones, and gold and silver coin of every dimension and value, beautifully arranged in their several places in the casket; and thus arranged they reflected a light and glory equaled only to the sun.
„Zdálo se mi, že mi Bůh neviditelnou rukou poslal podivuhodně zhotovenou schránku, asi deset palců dlouhou a šest palců širokou, z ebenu a perel, důmyslně vykládanou. Ke schránce byl připojen klíč. Ihned jsem klíč vzal a schránku otevřel; a tu jsem ke svému úžasu a překvapení shledal, že je naplněna drahokamy všeho druhu a velikosti, diamanty, vzácnými kameny a zlatými i stříbrnými mincemi každého rozměru a hodnoty, krásně uspořádanými na svých jednotlivých místech ve schránce; a takto uspořádané odrážely světlo a slávu, jimž se vyrovnalo jedině slunce.“
“I thought it was not my duty to enjoy this wonderful sight alone, although my heart was overjoyed at the brilliancy, beauty, and value of its contents. I therefore placed it on a center table in my room and gave out word that all who had a desire might come and see the most glorious and brilliant sight ever seen by man in this life.
„Domnívala jsem se, že není mou povinností těšit se z tohoto podivuhodného pohledu sama, ačkoli mé srdce překypovalo radostí nad nádherou, krásou a hodnotou jeho obsahu. Proto jsem to položila na stůl uprostřed svého pokoje a rozhlásila, že všichni, kdo mají přání, mohou přijít a spatřit ten nejslavnější a nejzářivější pohled, jaký kdy člověk v tomto životě viděl.
“The people began to come in, at first few in number, but increasing to a crowd. When they first looked into the casket, they would wonder and shout for joy. But when the spectators increased, everyone would begin to trouble the jewels, taking them out of the casket and scattering them on the table. I began to think that the owner would require the casket and the jewels again at my hand; and if I suffered them to be scattered, I could never place them in their places in the casket again as before; and felt I should never be able to meet the accountability, for it would be immense. I then began to plead with the people not to handle them, nor to take them out of the casket; but the more I pleaded, the more they scattered; and now they seemed to scatter them all over the room, on the floor and on every piece of furniture in the room.
„Lidé začali přicházet, zprvu jich bylo málo, ale jejich počet rostl, až se z nich stal zástup. Když poprvé nahlédli do schránky, žasli a volali radostí. Jakmile však přibývalo přihlížejících, každý začal drahokamy znepokojovat, vyjímat je ze schránky a rozhazovat je po stole. Začal jsem se domnívat, že vlastník bude ode mne znovu vyžadovat schránku i drahokamy; a dopustím-li, aby byly roztroušeny, nikdy je už nebudu moci uložit do schránky na jejich místa tak jako dříve; a cítil jsem, že nikdy nebudu schopen obstát před touto odpovědností, neboť by byla nesmírná. Tu jsem začal lidi prosit, aby se jich nedotýkali ani je nevyjímali ze schránky; avšak čím více jsem prosil, tím více je rozhazovali; a nyní se zdálo, že je rozmetali po celé místnosti, po podlaze i po každém kuse nábytku v místnosti.
“I then saw that among the genuine jewels and coin they had scattered an innumerable quantity of spurious jewels and counterfeit coin. I was highly incensed at their base conduct and ingratitude, and reproved and reproached them for it; but the more I reproved, the more they scattered the spurious jewels and false coin among the genuine.
„Poté jsem uviděl, že mezi pravé drahokamy a mince rozptýlili nesčetné množství nepravých drahokamů a padělaných mincí. Jejich nízké jednání a nevděk mne hluboce rozhořčily, a káral jsem je a vyčítal jim to; avšak čím více jsem je káral, tím více mezi pravé rozptylovali nepravé drahokamy a falešné mince.
“I then became vexed in my physical soul and began to use physical force to push them out of the room; but while I was pushing out one, three more would enter and bring in dirt and shavings and sand and all manner of rubbish, until they covered every one of the true jewels, diamonds, and coins, which were all excluded from sight. They also tore in pieces my casket and scattered it among the rubbish. I thought no man regarded my sorrow or my anger. I became wholly discouraged and disheartened, and sat down and wept.
„Tu jsem se rozhněval ve své tělesné duši a začal jsem užívat tělesnou sílu, abych je vystrčil z místnosti; avšak zatímco jsem vystrčil jednoho, vstoupili tři další a nanosili dovnitř špínu, hobliny a písek i všeliké smetí, až přikryli všechny pravé drahokamy, diamanty a mince, takže byly zcela skryty zraku. Také roztrhali mou schránku na kusy a rozházeli ji mezi tím smetím. Myslel jsem si, že nikdo nedbá mého zármutku ani mého hněvu. Byl jsem zcela zmalomyslněn a sklíčen a posadil jsem se a plakal.
“While I was thus weeping and mourning for my great loss and accountability, I remembered God, and earnestly prayed that He would send me help. Immediately the door opened, and a man entered the room, when the people all left it; and he, having a dirt brush in his hand, opened the windows, and began to brush the dirt and rubbish from the room.
„Když jsem tak plakal a truchlil nad svou velikou ztrátou a odpovědností, rozpomenul jsem se na Boha a vroucně jsem se modlil, aby mi poslal pomoc. Ihned se otevřely dveře a do místnosti vstoupil muž; tehdy ji všichni lidé opustili. On pak, maje v ruce kartáč, otevřel okna a začal z místnosti vymetat prach a nečistotu.
“I cried to him to forbear, for there were some precious jewels scattered among the rubbish.
„Volala jsem k němu, aby upustil, neboť mezi sutí byly roztroušeny některé drahocenné klenoty.
“He told me to ‘fear not,’ for he would ‘take care of them.’
Řekl mi, abych se „nebál“, neboť se o ně „postará“.
“Then, while he brushed the dirt and rubbish, false jewels and counterfeit coin, all rose and went out of the window like a cloud, and the wind carried them away. In the bustle I closed my eyes for a moment; when I opened them, the rubbish was all gone. The precious jewels, the diamonds, the gold and silver coins, lay scattered in profusion all over the room.
„Potom, když smetal hlínu a smetí, falešné drahokamy a padělané mince, všechno se zvedlo a vyšlo oknem jako oblak a vítr to odnesl pryč. V tom ruchu jsem na okamžik zavřela oči; když jsem je otevřela, všechno smetí bylo pryč. Vzácné drahokamy, diamanty, zlaté a stříbrné mince ležely v hojnosti rozptýlené po celé místnosti.
“He then placed on the table a casket, much larger and more beautiful than the former, and gathered up the jewels, the diamonds, the coins, by the handful, and cast them into the casket, till not one was left, although some of the diamonds were not bigger than the point of a pin.
„Poté položil na stůl schránku, mnohem větší a krásnější než ta předchozí, a po hrstech shromáždil drahokamy, diamanty i mince a vhazoval je do schránky, až nezůstal ani jediný, ačkoli některé z diamantů nebyly větší než špička špendlíku.
“He then called upon me to ‘come and see.’
„Poté mě vyzval, abych ‚přišel a viděl‘.“
“I looked into the casket, but my eyes were dazzled with the sight. They shone with ten times their former glory. I thought they had been scoured in the sand by the feet of those wicked persons who had scattered and trod them in the dust. They were arranged in beautiful order in the casket, every one in its place, without any visible pains of the man who cast them in. I shouted with very joy, and that shout awoke me.” Early Writings, 81–83.
„Pohlédla jsem do schránky, ale mé oči byly oslněny tím pohledem. Zářily desetkrát větší slávou než dříve. Myslela jsem, že byly vydrhnuty v písku nohama těch bezbožných osob, které je rozházely a pošlapaly v prachu. Byly ve schránce uspořádány v nádherném pořádku, každá na svém místě, bez jakýchkoli viditelných stop po námaze muže, který je tam uložil. Zvolala jsem plna radosti, a ten výkřik mě probudil.“ Early Writings, 81–83.
James White’s Footnotes
Poznámky pod čarou Jamese Whitea
“The ‘casket’ represents the great truths of the Bible, relative to the second advent of our Lord Jesus Christ, which were given Brother Miller to publish to the world.
„Schrána“ představuje veliké pravdy Bible vztahující se k druhému příchodu našeho Pána Ježíše Krista, které byly dány bratru Millerovi, aby je zveřejnil světu.
“The ‘key attached’ was his manner of interpreting the prophetic Word—Comparing scripture with scripture—the Bible its own interpreter. With this key Brother Miller opened the ‘casket,’ or the great truth of the advent to the world.
„Připojený klíč“ byl jeho způsob výkladu prorockého Slova — srovnávání Písma s Písmem — Bible jako svůj vlastní vykladač. Tímto klíčem bratr Miller otevřel „schránku“, totiž velikou pravdu o příchodu Krista světu.
“‘The people began to come in, at first few in number, but increasing to a crowd.’ When the advent doctrine was first preached by Brother Miller, and a very few others, it had but little effect, and but very few were waked up by it; but from 1840 to 1844, wherever it was preached, the whole community was aroused.
„‚Lidé začali přicházet, zpočátku jich bylo jen několik, ale jejich počet rostl až v zástup.‘ Když bylo učení o adventu poprvé kázáno bratrem Millerem a několika málo dalšími, mělo jen nepatrný účinek a probudilo se jím jen velmi málo lidí; avšak od roku 1840 do roku 1844 byla jím všude, kde bylo kázáno, probuzena celá společnost.“
“The ‘jewels, diamonds, etc.’ of ‘all sorts and sizes’ so ‘beautifully arranged in their several places in the casket’ represent the children of God, [Malachi 3:17,] from all the churches, and from almost every station, and situation of life, who received the advent faith, and were seen to take a bold stand in their several stations, in the holy cause of truth. While moving in this order, each attending to his own duty, and walking humbly before God, ‘they reflected a light and glory’ to the world, equaled only by the church in the days of the apostles. The message, [Revelation 14:6, 7] went as it were, upon the wings of the wind, and the invitation, ‘Come, for all things are now ready,’ [Luke 14:17.] went abroad with power and effect.
„‚Klenoty, diamanty atd.‘ ‚všech druhů a velikostí‘, tak ‚krásně uspořádané na svých jednotlivých místech v kazetě‘ představují děti Boží, [Malachiáš 3,17,] ze všech církví a téměř z každého postavení i životní situace, které přijaly adventní víru a bylo vidět, že ve svých jednotlivých postaveních zaujaly odvážný postoj ve svaté věci pravdy. Když se pohybovaly v tomto pořádku, každý dbaje své vlastní povinnosti a chodě pokorně před Bohem, ‚odrážely světlo a slávu‘ světu, jimž se vyrovnala pouze církev ve dnech apoštolů. Poselství [Zjevení 14,6.7] šlo jakoby na křídlech větru a pozvání: ‚Pojďte, neboť všecko je již připraveno,‘ [Lukáš 14,17.] se šířilo s mocí a účinkem.“
“When the flying angel [Revelation 14:6, 7.] first began to preach the everlasting good news, ‘Fear God, and give glory to him; for the hour of his judgment is come,’ many shouted for joy in view of the coming of Jesus, and the restitution, who afterwards opposed and scoffed, and ridiculed the truth that a little before filled them with joy. They troubled and scattered the jewels. This brings us to the autumn of 1844, when the scattering time commenced. Mark this: It was those who once ‘shouted for joy’ that troubled and scattered the jewels. And none have so effectually scattered the flock, and led them astray since 1844, as those who once preached the truth, and rejoiced in it; but have since denied the work of God, and the fulfilment of prophecy in our past advent experience.
„Když létající anděl [Zjevení 14,6.7.] poprvé začal hlásat věčné evangelium: ‚Bojte se Boha a vzdejte mu slávu, neboť přišla hodina jeho soudu,‘ mnozí jásali při vyhlídce na příchod Ježíše a na obnovení, kteří se potom stavěli na odpor, posmívali se a zesměšňovali pravdu, jež je krátce předtím naplňovala radostí. Znepokojovali a rozptylovali klenoty. To nás přivádí k podzimu roku 1844, kdy započal čas rozptylování. Dobře si to poznamenejte: byli to ti, kdo kdysi ‚jásali‘, kteří znepokojovali a rozptylovali klenoty. A nikdo od roku 1844 nerozptýlil stádo a nesvedl je tak účinně na scestí jako ti, kdo kdysi kázali pravdu a radovali se z ní, ale od té doby popřeli Boží dílo a naplnění proroctví v naší minulé adventní zkušenosti.“
“Brother Miller’s testimony, for a number of months after the Midnight cry, at the seventh month, 1844, was that the door was shut, and that the advent movement was a fulfilment of prophecy, and that we had been right in preaching time. He then exhorted his brethren, through the Advent Herald to hold fast, to be patient, and not grudge against one another; and God would soon justify them for preaching time. In this way he plead for the jewels, while he felt his ‘accountability’ for them, and that ‘it would be immense.’
„Svědectví bratra Millera po několik měsíců po Půlnočním volání, v sedmém měsíci roku 1844, bylo, že dveře byly zavřeny a že adventní hnutí bylo naplněním proroctví a že jsme měli pravdu, když jsme kázali čas. Poté napomínal své bratry prostřednictvím Advent Herald, aby pevně stáli, byli trpěliví a nereptali jedni proti druhým; a Bůh je brzy ospravedlní za kázání času. Takto se přimlouval za klenoty, zatímco pociťoval svou „odpovědnost“ za ně a že „bude nesmírná.“
“The ‘spurious jewels and counterfeit coin’ that were scattered among the genuine, clearly represent false converts, or ‘strange children,’ [Hosea 5:7.] since the door was shut in 1844.
„Padělané klenoty a falešné mince“, které byly rozptýleny mezi pravými, zcela zřetelně představují falešně obrácené, neboli „cizí děti“ [Ozeáš 5,7], od doby, kdy byly dveře roku 1844 uzavřeny.
“The second ‘casket much larger and more beautiful than the former’ into which the scattered ‘jewels,’ ‘diamonds,’ and ‘coins’ were gathered, represents the broad field of living present truth into which the scattered flock will be gathered, even 144,000, all of them having the seal of the living God. Not one of the precious diamonds will be left in the dark. Although some are ‘not bigger than the point of a pin,’ they will not be overlooked, and left out in this day when God is making up his jewels. [Malachi 3:16–18.] He can send his angels and haste them out as he did Lot out of Sodom. ‘A short work will the Lord make upon the earth.’ ‘He will cut it short in righteousness.’ See Romans 9:28.
„Druhá ‚schránka, mnohem větší a krásnější než ta první‘, do níž byly shromážděny rozptýlené ‚klenoty‘, ‚diamanty‘ a ‚mince‘, představuje široké pole živé přítomné pravdy, do něhož bude shromážděno rozptýlené stádo, totiž 144 000, z nichž všichni mají pečeť živého Boha. Ani jediný z těch drahocenných diamantů nezůstane v temnotě. Ačkoli někteří ‚nejsou větší než špička špendlíku‘, nebudou přehlédnuti a nezůstanou opomenuti v tento den, kdy si Bůh shromažďuje své klenoty. [Malachiáš 3,16–18.] Může poslat své anděly a vypravit je spěšně, jako vyvedl Lota ze Sodomy. ‚Krátké dílo učiní Pán na zemi.‘ ‚Ukončí je rychle ve spravedlnosti.‘ Viz Římanům 9,28.“
“The ‘dirt and shavings, sand and all manner of rubbish,’ represent the various and numerous errors that have been brought in among second advent believers, since the autumn of 1844. Here I will notice a few of them.
„‚Prach a hobliny, písek a všeliké smetí‘ představují rozmanité a četné bludy, které byly uvedeny mezi věřící v druhý příchod od podzimu roku 1844. Zde se zmíním o několika z nich.״
“1. The stand that some of the ‘shepherds’ presumptuously took immediately after the Midnight cry was given, that the solemn melting power of the Holy Ghost that attended the seventh month movement was a mesmeric influence. George Storrs was among the first to take this stand. See his writings in the latter part of 1844, in the Midnight Cry, then published in New York city. J. V. Himes, at the Albany Conference in the spring of 1845, said that the seventh month movement produced mesmerism seven feet deep. This I am told by one who was present, and heard the remark. Others who took an active part in the seventh month cry have since pronounced that movement the work of the Devil. Attributing the work of Christ and the Holy Ghost to the Devil, was in the days of our Saviour, blasphemy, and it is blasphemy now.
„1. Postoj, který někteří z „pastýřů“ opovážlivě zaujali bezprostředně poté, co bylo vydáno Půlnoční volání, totiž že slavnostní, obměkčující moc Ducha svatého, jež provázela hnutí sedmého měsíce, byla mesmerickým vlivem. George Storrs patřil mezi první, kdo tento postoj zaujal. Viz jeho spisy v závěrečné části roku 1844 v listu Midnight Cry, tehdy vydávaném v městě New York. J. V. Himes na albanské konferenci na jaře roku 1845 řekl, že hnutí sedmého měsíce vyvolalo mesmerismus sedm stop hluboký. To mi bylo sděleno jedním z těch, kdo byli přítomni a slyšeli tuto poznámku. Jiní, kteří se aktivně podíleli na volání sedmého měsíce, od té doby prohlásili toto hnutí za dílo ďábla. Připisovat dílo Krista a Ducha svatého ďáblu bylo za dnů našeho Spasitele rouháním, a je to rouhání i nyní.“
“2. The many experiments on definite time. Since the 2300 days ended in 1844, quite a number of times have been set, by different individuals, for their termination. In doing this they have removed the ‘landmarks,’ and have thrown darkness and doubt over the whole advent movement.
„2. Mnohé pokusy o stanovení určitého času. Od doby, kdy 2300 dnů skončilo v roce 1844, bylo různými jednotlivci určeno nemálo termínů pro jejich ukončení. Tím odstranili ‚mezníky‘ a uvrhli temnotu a pochybnost na celé adventní hnutí.
“3. Spiritualism with all its fancies and extravagances. This wile of the Devil, which has accomplished an awful work of death, is very fitly represented by ‘shavings,’ and ‘all manner of rubbish.’ Many of those who drank down the poison of spiritualism admitted the truth of our past advent experience, and from this fact many have been made to believe that spiritualism was the natural fruit of believing that God conducted the great advent movements in 1843 and 1844. Peter, speaking of those who should ‘bring in damnable heresies, even denying the Lord that bought them,’ says, ‘BY REASON OF WHOM THE WAY OF TRUTH SHALL BE EVIL SPOKEN OF.’
„3. Spiritismus se všemi svými výstřednostmi a přepjatostmi. Tato ďáblova lest, která vykonala strašlivé dílo smrti, je velmi výstižně znázorněna „hoblinami“ a „všelijakým smetím“. Mnozí z těch, kteří do sebe vstřebali jed spiritismu, uznávali pravdu naší minulé adventní zkušenosti, a z této skutečnosti byli mnozí přivedeni k přesvědčení, že spiritismus byl přirozeným ovocem víry, že Bůh vedl velká adventní hnutí v letech 1843 a 1844. Petr, když mluví o těch, kdo mají „zavádět zhoubné bludy, a zapírat i Pána, který je vykoupil“, praví: „SKRZE NĚ BUDE CESTA PRAVDY V POTUPĚ.“
“4. S. S. Snow professing to be ‘Elijah the Prophet’” This man in his strange and wild career, has also acted his part in this work of death, and his course has had a tendency to bring the true position for the waiting saints into disrepute, in the minds of many honest souls.
„4. S. S. Snow, vydávající se za ‚proroka Eliáše‘“ Tento muž ve svém podivném a divokém působení rovněž sehrál svou roli v tomto díle smrti a jeho počínání mělo sklon uvádět pravé postavení očekávajících svatých v myslích mnoha upřímných duší v opovržení.
“To this catalogue of errors I might add many more, such as the ‘thousand years’ of Revelation 20:4, 7, in the past, the 144,000 of Revelation 7:4; 14:1, those who ‘arose and came out of the graves’ after Christ’s resurrection, the no-work doctrine, the doctrine of the destruction of infants, &c. &c.
„K tomuto seznamu bludů bych mohl připojit ještě mnohé další, jako například „tisíc let“ ze Zjevení 20,4.7 v minulosti, 144 000 ze Zjevení 7,4; 14,1, ty, kteří po Kristově vzkříšení „vstali a vyšli z hrobů“, nauku o nečinnosti, nauku o zničení nemluvňat atd. atd.
“These errors were so industriously propagated, and urged upon the waiting flock that, at the time Brother Miller had the dream, the true jewels were ‘excluded from sight,’ and the words of the prophet were applicable—’And judgment is turned away backward, and justice standeth afar off,’ &c. &c. See Isaiah 59:14. At that time there was not an advent paper in the land that advocated the cause of present truth. The Day-Dawn, was the last to defend the true position of the little flock; but that died a number of months before the Lord gave Bro. Miller this dream; and in its last dying struggle pointed the weary sighing saints to 1877, then thirty years in the future, as the time of their final deliverance. Alas! alas! No wonder that Brother Miller in his dream, ‘sat down and wept’ over this sad state of things.
„Tyto bludy byly šířeny s takovou horlivostí a naléhavě vnucovány očekávajícímu stádci, že v době, kdy bratr Miller měl tento sen, byly pravé klenoty ‚vyloučeny z dohledu‘ a slova proroka se na tuto situaci vztahovala: ‚A soud ustupuje nazpět, a spravedlnost stojí opodál,‘ atd. atd. Viz Izajáš 59,14. V té době nebyl v zemi jediný adventní časopis, který by hájil věc přítomné pravdy. The Day-Dawn byl poslední, kdo hájil pravé postavení malého stádce; avšak ten zanikl několik měsíců předtím, než Pán dal br. Millerovi tento sen; a ve svém posledním smrtelném zápase ukazoval unaveným, vzdychajícím svatým na rok 1877, tehdy ještě třicet let vzdálený, jako na dobu jejich konečného vysvobození. Běda! běda! Není divu, že bratr Miller ve svém snu ‚usedl a plakal‘ nad tímto žalostným stavem věcí.“
“Brother Miller closed his eyes in death, December 22, 1849, which fulfilled the following words in his dream, ‘In the bustle I closed my eyes for a moment.’ This wonderful fulfilment is so plain that none will fail to see it.
„Bratr Miller zavřel své oči ve smrti dne 22. prosince 1849, čímž se naplnila následující slova z jeho snu: ‚V tom ruchu jsem na okamžik zavřel své oči.‘ Toto podivuhodné naplnění je tak zřejmé, že je nikdo nepřehlédne.“
“The casket, represents the advent truth that Brother Miller published to the world, as is marked out by the parable of the ten virgins. [Matthew 25:1–11.] First, the time, 1843; second, the tarrying time; third, the midnight cry, at the seventh month, 1844, and fourth, the shut door. No one who has read the second advent papers since 1843, will deny that Brother Miller has advocated these four important points in advent history. This harmonious system of truth or ‘casket’ has been torn in pieces, and scattered among the rubbish by those who have rejected their own experience, and have denied the very truths that they, with Brother Miller so fearlessly preached to the world.
„Schránka představuje adventní pravdu, kterou bratr Miller zveřejnil světu, jak je vyznačena podobenstvím o deseti pannách. [Matouš 25,1–11.] Za prvé čas, rok 1843; za druhé doba prodlení; za třetí půlnoční volání, v sedmém měsíci roku 1844; a za čtvrté zavřené dveře. Nikdo, kdo od roku 1843 četl listy o druhém adventu, nepopře, že bratr Miller zastával tyto čtyři důležité body v dějinách adventu. Tato souladná soustava pravdy neboli „schránka“ byla roztrhána na kusy a rozmetána mezi smetí těmi, kdo zavrhli svou vlastní zkušenost a popřeli právě ty pravdy, které oni spolu s bratrem Millerem tak nebojácně kázali světu.“
“The church will then be pure and ‘without fault before the throne of God,’ having confessed all their errors, faults and sins, and having had them washed away by the blood of Christ and blotted out, they will be without ‘spot or wrinkle, or any such thing.’ Then they will shine with ‘ten times their former glory.’” JAMES WHITE Oswego, May, 1850.
„Církev tehdy bude čistá a ‚bez úhony před trůnem Božím,‘ neboť vyznala všechny své omyly, poklesky a hříchy, a když byly obmyty krví Kristovou a vymazány, bude ‚bez poskvrny anebo vrásky, nebo čehokoli takového.‘ Tehdy bude zářit ‚desetkrát větší slávou než dříve.‘“ JAMES WHITE, Oswego, květen 1850.