“We should know for ourselves what constitutes Christianity, what is truth, what is the faith that we have received, what are the Bible rules—the rules given us from the highest authority.” The 1888 Materials, 403.
„Měli bychom sami vědět, co tvoří křesťanství, co je pravda, co je víra, kterou jsme přijali, jaká jsou biblická pravidla — pravidla daná nám nejvyšší autoritou.“ The 1888 Materials, 403.
For several years Future for America has identified that the seven churches of Revelation not only represent the history of modern Israel from the time of the apostles until the end of the world, but that the seven churches also represent ancient Israel from the time of Moses until the stoning of Stephen. The pioneers of Adventism did not teach this truth, but they understood and employed the principles that establish this truth. Jesus identifies the end from the beginning and ancient Israel represents modern Israel. Therefore, any truth that is part of the prophetic characteristics of modern Israel also existed in ancient Israel.
Po řadu let organizace Future for America poukazuje na to, že sedm církví ze Zjevení nejen představuje dějiny novodobého Izraele od doby apoštolů až do konce světa, ale že sedm církví také představuje starověký Izrael od doby Mojžíše až do ukamenování Štěpána. Průkopníci adventismu tuto pravdu neučili, avšak rozuměli zásadám, které tuto pravdu zakládají, a používali je. Ježíš označuje konec od počátku a starověký Izrael představuje novodobý Izrael. Proto každá pravda, která je součástí prorockých charakteristik novodobého Izraele, existovala také ve starověkém Izraeli.
Before Millerite history the traditional Christian view of the seven churches was that they represented the actual churches in Asia minor during the time of John. The traditional view also understood that the counsel to the individual churches may also be understood to represent specific counsel to various churches throughout Christian history, and also that the very same counsel and warnings is for individual Christians. They also understood that the seven churches represent seven periods of church history from the time of the disciples until the end of the world. These perspectives pre-dated the Millerite history. Those four recognitions of the seven churches that make up the traditional view that pre-dated William Miller were and are based upon the “historicist” interpretation of the Bible. It is that methodology that God’s angels led William Miller to adopt.
Před dějinami milleritského hnutí spočíval tradiční křesťanský pohled na sedm církví v tom, že představovaly skutečné církve v Malé Asii v době Janově. Tradiční pohled také chápal, že napomenutí jednotlivým církvím lze rovněž rozumět jako zvláštnímu napomenutí různým církvím v průběhu křesťanských dějin a také že táž napomenutí a varování platí pro jednotlivé křesťany. Rozumělo se také tomu, že sedm církví představuje sedm období dějin církve od doby učedníků až do konce světa. Tyto pohledy předcházely dějinám milleritského hnutí. Tato čtyři rozpoznání týkající se sedmi církví, která tvoří tradiční pohled a předcházela Williamu Millerovi, byla a jsou založena na „historicismu“ jakožto výkladu Bible. Právě tuto metodologii vedli Boží andělé Williama Millera k tomu, aby přijal.
“The seven churches of Asia is a history of the church of Christ in her seven forms, in all her windings and turnings, in all her prosperity and adversity, from the days of the apostles down to the end of the world. The seven seals are a history of the transactions of the powers and kings of the earth over the church, and God’s protection of his people during the same time. The seven trumpets are a history of seven peculiar and heavy judgments sent upon the earth, or Roman kingdom. And the seven vials are the seven last plagues sent upon Papal Rome. Mixed with these are many other events, woven in like tributary streams, and filling up the grand river of prophecy, until the whole ends us in the ocean of eternity.
„Sedm církví v Asii představuje dějiny Kristovy církve v jejích sedmi podobách, ve všech jejích zákrutech a proměnách, v celé její prosperitě i nepřízni, od dnů apoštolů až do konce světa. Sedm pečetí je historií jednání mocností a králů země vůči církvi a Boží ochrany jeho lidu během téhož času. Sedm polnic je historií sedmi zvláštních a těžkých soudů seslaných na zemi neboli na římské království. A sedm číší je sedm posledních ran seslaných na papežský Řím. S tím se mísí mnohé jiné události, vetkané do toho jako přítoky, které naplňují velkou řeku proroctví, až celek ústí pro nás do oceánu věčnosti.“
“This, to me, is the plan of John’s prophecy in the book of Revelation. And the man who wishes to understand this book, must have a thorough knowledge of other parts of the word of God. The figures and metaphors used in this prophecy, are not all explained in the same, but must be found in other prophets, and explained in other passages of Scripture. Therefore it is evident that God has designed the study of the whole, even to obtain a clear knowledge of any part.” William Miller, Miller’s Lectures, volume 2, lecture 12, 178.
„Toto je podle mého názoru osnovou Janova proroctví v knize Zjevení. A člověk, který si přeje této knize porozumět, musí důkladně znát i jiné části Božího slova. Obrazy a metafory užité v tomto proroctví nejsou všechny vyloženy v něm samém, nýbrž je třeba je nalézt u jiných proroků a vyložit na jiných místech Písma. Proto je zřejmé, že Bůh zamýšlel studium celku, aby bylo možno získat jasné poznání kterékoli jeho části.“ William Miller, Millerovy přednášky, svazek 2, přednáška 12, 178.
Sister White agrees with and upholds the “historicist” view held by Miller, but she added a deeper insight to the book of Revelation than Miller saw, for Miller had not recognized the sanctuary as it truly is. He understood the sanctuary to be the earth. Sister White recognized that when Jesus presented the predictions represented in the book of Revelation, that Christ was doing so in conjunction with His work as the heavenly High Priest.
Sestra Whiteová souhlasí s „historicistickým“ výkladem, který zastával Miller, a potvrzuje jej, avšak ke knize Zjevení přidala hlubší vhled, než jaký měl Miller, neboť Miller nepoznal svatyni takovou, jaká skutečně je. Chápal svatyni jako zemi. Sestra Whiteová rozpoznala, že když Ježíš předkládal proroctví znázorněná v knize Zjevení, činil tak ve spojení se svou službou nebeského Velekněze.
When John turns and sees Christ, He is walking among the candlesticks in priestly garments, and the candlesticks are located in the holy place, and therefore in the history after His ascension, but before He moved into the Most Holy Place in 1844. Miller could not have understood the significance of this reality. Neither would have Tyndale, Luther or John Wycliffe or any of the early reformers. Truth is progressive, shining brighter and still brighter unto the perfect day.
Když se Jan obrací a spatří Krista, kráčí mezi svícny v kněžském oděvu a svícny jsou umístěny ve svatyni; proto se děj odehrává v období po Jeho nanebevstoupení, avšak předtím, než v roce 1844 vstoupil do Nejsvětější svatyně. Miller nemohl chápat význam této skutečnosti. Stejně tak by jej nechápali ani Tyndale, Luther či John Wycliffe, ani žádný z raných reformátorů. Pravda je postupná a září stále jasněji až do dokonalého dne.
“The great principle so nobly advocated by Robinson and Roger Williams, that truth is progressive, that Christians should stand ready to accept all the light which may shine from God’s holy word, was lost sight of by their descendants. The Protestant churches of America,—and those of Europe as well,—so highly favored in receiving the blessings of the Reformation, failed to press forward in the path of reform. Though a few faithful men arose, from time to time, to proclaim new truth and expose long-cherished error, the majority, like the Jews in Christ’s day or the papists in the time of Luther, were content to believe as their fathers had believed and to live as they had lived. Therefore religion again degenerated into formalism; and errors and superstitions which would have been cast aside had the church continued to walk in the light of God’s word, were retained and cherished. Thus the spirit inspired by the Reformation gradually died out, until there was almost as great need of reform in the Protestant churches as in the Roman Church in the time of Luther. There was the same worldliness and spiritual stupor, a similar reverence for the opinions of men, and substitution of human theories for the teachings of God’s word.” The Great Controversy, 297.
„Velká zásada, kterou tak ušlechtile hájili Robinson a Roger Williams, totiž že pravda je postupná a že křesťané mají být připraveni přijmout veškeré světlo, které může zazářit z Božího svatého slova, byla jejich potomky ztracena ze zřetele. Protestantské církve v Americe — a rovněž ty v Evropě —, tak vysoce zvýhodněné přijetím požehnání reformace, nedokázaly pokračovat vpřed na cestě reformy. Ačkoli čas od času povstalo několik věrných mužů, aby hlásali novou pravdu a odhalovali dlouho chované bludy, většina, podobně jako Židé za dnů Kristových nebo papeženci v době Lutherově, se spokojila s tím, že věřila tak, jak věřili jejich otcové, a žila tak, jak žili oni. Proto náboženství znovu zdegenerovalo ve formalismus; a bludy a pověry, které by byly odloženy, kdyby církev nadále kráčela ve světle Božího slova, byly zachovány a pěstovány. Tak duch vdechnutý reformací postupně odumřel, až byla v protestantských církvích téměř stejně veliká potřeba reformy jako v církvi římské v době Lutherově. Panovala tatáž světskost a duchovní otupělost, podobná úcta k názorům lidí a nahrazování učení Božího slova lidskými teoriemi.“ Velký spor, 297.
If the fact that truth develops progressively throughout history is not recognized, then the significance of any new light in this final generation may very well be impossible to recognize. Once a person ceases to understand the progressive nature of “truth,” they automatically begin to rely upon traditions, customs and fallen human guidance.
Jestliže není uznána skutečnost, že pravda se v průběhu dějin rozvíjí postupně, pak může být význam jakéhokoli nového světla v této poslední generaci velmi dobře nemožné rozpoznat. Jakmile člověk přestane chápat postupnou povahu „pravdy“, automaticky se začne spoléhat na tradice, zvyklosti a vedení padlého člověka.
The methodology that Miller employed is a waymark that runs through the entire prophetic line which presents a testimony of the development of biblical truth that began with the apostles. Yet in the waymark represented by Miller, we find a beginning that demands a counterpart at the end. Most never understand these realities, but not so with Satan.
Metodologie, kterou Miller uplatnil, je mezníkem, jenž prostupuje celou prorockou linii a předkládá svědectví o rozvoji biblické pravdy, který započal u apoštolů. Avšak v mezníku představovaném Millerem nacházíme počátek, který si vyžaduje svůj protějšek na konci. Většina těmto skutečnostem nikdy neporozumí, avšak u satana tomu tak není.
Satan has resisted the truth and its development from his rebellion in heaven onward. When it reached the point in history that the reformers began to distinctly understand how to study the Bible, Satan did as he always does and he introduced counterfeits. The historical evidence of his work of counterfeiting the truth identifies that Jesuits such as Ribera and Louis de Alcazar focused their counterfeit methodology specifically against the book of Revelation. The corrupted methodology that is called “preterism” began in the second and third centuries with two primary representatives of that false methodology. One was Eusebius of Caesarea (260–339), and Victorinus of Pettau (died circa 304). Both of these early historical figures promoted the methodology suggesting the book of Revelation was fulfilled during the time of the Roman Empire by such historical figures as the infamous emperor Nero.
Satan odporuje pravdě i jejímu rozvoji již od své vzpoury v nebi. Když dějiny dospěly k bodu, kdy reformátoři začali zřetelně chápat, jak studovat Bibli, učinil Satan to, co činí vždy, a zavedl padělky. Historické důkazy o jeho díle padělání pravdy ukazují, že jezuité, jako byli Ribera a Louis de Alcazar, zaměřili svou padělatelskou metodologii konkrétně proti knize Zjevení. Zkažená metodologie, nazývaná „preterismus“, začala ve druhém a třetím století se dvěma hlavními představiteli této falešné metodologie. Jedním z nich byl Eusebios z Kaisareie (260–339) a druhým Victorinus z Pettau (zemřel kolem roku 304). Obě tyto rané historické postavy prosazovaly metodologii, podle níž byla kniha Zjevení naplněna v době Římské říše prostřednictvím takových historických osobností, jako byl nechvalně proslulý císař Nero.
In the nineteenth century John Darby (1800–1882) from the United Kingdom introduced another satanic methodology which was also inserted to the foot notes of the Trojan horse Bible called the Scofield Reference Bible which we have previously identified. “Dispensationalism” is a theological framework that divides history and God’s interaction with humanity into distinct periods, or ‘dispensations,’ in which God administers His plan in different ways. I note this at this point for this is one of the falsehoods that was introduced to the movement of Future for America by voices from the same area Darby had propagated his satanic ideas. Darby’s ideas that attacked Future for America were accompanied by the philosophy of the so-called modern-day “woke” movement which promotes the same anarchy represented by the French Revolution and the same licentiousness represented by Sodom and Gomorrah.
V devatenáctém století zavedl John Darby (1800–1882) ze Spojeného království další satanistickou metodologii, která byla rovněž vložena do poznámek pod čarou trojského koně mezi Biblemi, nazývaného Scofieldova referenční Bible, již jsme dříve označili. „Dispenzacionalismus“ je teologický rámec, který rozděluje dějiny a Boží jednání s lidstvem do odlišných období neboli „dispenzací“, v nichž Bůh spravuje svůj plán různými způsoby. Uvádím to na tomto místě, neboť jde o jednu z nepravd, které byly do hnutí Future for America vneseny hlasy ze stejné oblasti, z níž Darby šířil své satanistické myšlenky. Darbyho myšlenky, které útočily na Future for America, byly doprovázeny filozofií takzvaného novodobého hnutí „woke“, jež prosazuje tutéž anarchii, jakou představovala Francouzská revoluce, a tutéž prostopášnost, jakou představovaly Sodoma a Gomora.
Today the theologians of modern Adventism employ a system of dissecting the truths of the Bible based upon a two-fold system of biblical interpretation they employ to undermine and deny both the Bible and the Spirit of Prophecy. They identify men as either experts in biblical languages or as experts in biblical history. Thus, the theologians of Adventism today control the minds of Laodicean Adventism either by interpreting God’s Word based upon a fallen man’s understanding of history or fallen man’s understanding of language. These modern manifestations of error which have been often used to attack the message you are now reading will be addressed further in these articles when we consider the symbolism of the French Revolution. Satan is alive, and he knows his time is short. The last rule of Miller’s rules, number fourteen concludes with the following paragraph.
Dnes teologové moderního adventismu uplatňují systém rozpitvávání pravd Bible, založený na dvojím systému biblického výkladu, jehož používají k podkopávání a popírání jak Bible, tak i Ducha proroctví. Rozlišují muže buď jako odborníky na biblické jazyky, nebo jako odborníky na biblické dějiny. Teologové adventismu dnes tedy ovládají mysl laodicejského adventismu buď tím, že vykládají Boží slovo na základě chápání dějin padlým člověkem, nebo na základě chápání jazyka padlým člověkem. Těmito moderními projevy bludu, jichž bylo často užíváno k útokům na poselství, které nyní čtete, se budeme dále zabývat v těchto článcích, až budeme uvažovat o symbolice Francouzské revoluce. Satan žije a ví, že jeho čas je krátký. Poslední pravidlo Millerových pravidel, číslo čtrnáct, uzavírá následující odstavec.
“The divinity taught in our schools is always founded on some sectarian creed. It may do to take a blank mind and impress it with this kind, but it will always end in bigotry. A free mind will never be satisfied with the views of others. Were I a teacher of youth in divinity, I would first learn their capacity and mind. If these were good, I would make them study the Bible for themselves, and send them out free to do the world good. But if they had no mind, I would stamp them with another’s mind, write bigot on their forehead, and send them out as slaves!” William Miller, Miller’s Works, volume 1, 24.
„Teologie vyučovaná v našich školách je vždy založena na nějakém sektářském vyznání víry. Může postačit vzít neopsanou mysl a vtisknout jí tento druh učení, avšak vždy to skončí bigotností. Svobodná mysl se nikdy nespokojí s názory druhých. Kdybych byl učitelem mládeže v bohosloví, nejprve bych poznal jejich schopnosti a smýšlení. Kdyby byly dobré, přiměl bych je, aby sami studovali Bibli, a vyslal bych je svobodné, aby konali světu dobro. Kdyby však neměli vlastní mysl, vtiskl bych jim mysl někoho jiného, napsal bych jim na čelo: bigot, a vyslal bych je jako otroky!“ William Miller, Miller’s Works, svazek 1, 24.
In the period just after John the Revelator lived, and in the days of the Reformation, Satan was actively producing false prophetic methodology to confuse and destroy true biblical analysis. What is sometimes missed in these historical facts is that all those satanic methodologies were aimed directly at no other book than the book of Revelation. That was the subject of each of these promoters of satanic confusion. The book of Revelation has always been Satan’s target. Satan knows it is the book of Revelation that he must war against. When we recognize this fact, we can then recognize another unseen reality, that is obscured by another significant truth.
V období bezprostředně poté, co žil Jan Zjevitel, a ve dnech reformace Satan aktivně vytvářel falešnou prorockou metodologii, aby zmátl a zničil pravou biblickou analýzu. V těchto historických skutečnostech někdy uniká pozornosti to, že všechny tyto satanské metodologie byly zaměřeny přímo na žádnou jinou knihu než na knihu Zjevení. To bylo předmětem působení každého z těchto šiřitelů satanského zmatku. Kniha Zjevení byla vždy Satanovým cílem. Satan ví, že právě proti knize Zjevení musí vést válku. Když tuto skutečnost rozpoznáme, můžeme pak rozpoznat i jinou neviditelnou realitu, která je zastřena další významnou pravdou.
The false methodology of the Jesuits was intended to prevent a clear understanding that the pope of the Roman church is the antichrist of Bible prophecy. Every single Protestant reformer came to recognize and identify this truth. Therefore, when the accurate history of men such as Ribera and Louis de Alcazar have been publicly presented in the past through word and publication the history men such as Ribera and Louis de Alcazar was used for the purpose of demonstrating the satanic efforts to prevent a correct understanding of the “man of sin.” The written or spoken testimonies exposing the purpose of the introduction of these satanic methodologies are correct as far as they go, but Satan was attempting to cover up more than simply the biblical proofs that identify the antichrist as the pope of Rome.
Falešná metodologie jezuitů měla zabránit jasnému porozumění tomu, že papež římské církve je antikristem biblického proroctví. Každý jednotlivý protestantský reformátor dospěl k poznání a rozpoznání této pravdy. Proto když byly v minulosti veřejně předkládány přesné dějiny mužů, jako byli Ribera a Louis de Alcazar, a to slovem i tiskem, byly dějiny mužů, jako byli Ribera a Louis de Alcazar, používány za účelem prokázání satanských snah zabránit správnému porozumění „člověku hříchu“. Psaná či ústní svědectví odhalující záměr zavedení těchto satanských metodologií jsou správná potud, pokud sahají, avšak Satan se pokoušel zakrýt více než jen biblické důkazy, které označují antikrista za papeže Říma.
There are truths in the book of Revelation that have been covered up with the confusion produced by these false systems of biblical interpretation that are outside the subject of the man whose number is six, six, six. One of those truths is most definitely the truth represented when the seven churches are understood in their fullest development. There are truths located within the seven churches that speak directly to the history that got under way on September 11, 2001 and ends in the Sunday law crisis. Satan has been seeking to keep this light buried, and he invented the satanic methodologies to obscure several gems of truth located in the book of Revelation, not only the identification of the pope of Rome as the antichrist.
V knize Zjevení jsou pravdy, které byly zakryty zmatkem vyvolaným těmito falešnými systémy biblického výkladu, jež stojí mimo předmět muže, jehož číslo je šest set šedesát šest. Jednou z těchto pravd je zcela jistě pravda znázorněná tehdy, jsou-li sedm církví chápány v jejich nejplnějším rozvinutí. V sedmi církvích jsou obsaženy pravdy, které přímo hovoří k dějinám, jež započaly 11. září 2001 a končí v krizi nedělního zákona. Satan usiloval o to, aby toto světlo zůstalo pohřbeno, a vynalezl satanské metodologie, aby zastřel několik drahokamů pravdy obsažených v knize Zjevení, nejen určení římského papeže jako antikrista.
Before “the man of sin” was revealed in 538, men such as Eusebius and Victorinus attacked the book of Revelation in an attempt to obscure the rise of the papal power. Later in history Christ fulfilled His promise to Thyatira and brought forth the morning star of the reformation (Wycliffe), and Satan thereafter brought forth two prominent historical figures to champion and carry on his satanic work. The long-drawn-out war over the development of truth that reaches its climax when the secret of the book of Revelation is unsealed, (just before the close of probation) includes light from the seven churches that Miller never recognized, nor did Sister White, but it can be easily shown that both Miller and the Spirit of Prophecy uphold the new light, for new light never contradicts old light.
Dříve než byl roku 538 zjeven „člověk hříchu“, napadali muži jako Eusebius a Victorinus knihu Zjevení ve snaze zastřít vzestup papežské moci. Později v dějinách Kristus splnil svůj slib daný Thyatiře a uvedl jitřní hvězdu reformace (Wycliffa), a poté Satan uvedl dvě významné historické postavy, aby hájily a dále nesly jeho satanské dílo. Dlouhotrvající válka o rozvoj pravdy, která dosahuje svého vyvrcholení tehdy, když je odpečetěno tajemství knihy Zjevení, (těsně před ukončením doby milosti) zahrnuje světlo ze sedmi církví, které Miller nikdy nerozpoznal, ani sestra Whiteová; lze však snadno prokázat, že jak Miller, tak Duch proroctví toto nové světlo podporují, neboť nové světlo nikdy neodporuje starému světlu.
“It is a fact that we have the truth, and we must hold with tenacity to the positions that cannot be shaken; but we must not look with suspicion upon any new light which God may send, and say, Really, we cannot see that we need any more light than the old truth which we have hitherto received, and in which we are settled. While we hold to this position, the testimony of the True Witness applies to our cases its rebuke, ‘And knowest not that thou art wretched, and miserable, and poor, and blind, and naked.’ Those who feel rich and increased with goods and in need of nothing, are in a condition of blindness as to their true condition before God, and they know it not.” Review and Herald, August 7, 1894.
„Je skutečností, že máme pravdu, a musíme se s neochvějnou vytrvalostí držet stanovisek, jimiž nelze otřást; nesmíme však pohlížet s podezřením na žádné nové světlo, které Bůh může seslat, a říkat: Vskutku, nevidíme, že bychom potřebovali nějaké další světlo než starou pravdu, kterou jsme dosud přijali a v níž jsme zakotveni. Dokud zastáváme toto stanovisko, vztahuje svědectví Věrného Svědka na naše případy své pokárání: ‚A nevíš, že jsi bídný i nuzný i chudý i slepý i nahý.‘ Ti, kdo se cítí bohatí, zbohatlí a ničeho nepotřebující, jsou ve stavu slepoty vůči své skutečné situaci před Bohem, a nevědí o tom.“ Review and Herald, 7. srpna 1894.
The primary test for new light is whether it contradicts established truth, and whether it upholds the foundational truths.
Základní zkouškou nového světla je, zda neodporuje již ustálené pravdě a zda zachovává základní pravdy.
“When the power of God testifies as to what is truth, that truth is to stand forever as the truth. No after suppositions, contrary to the light God has given are to be entertained. Men will arise with interpretations of Scripture which are to them truth, but which are not truth. The truth for this time, God has given us as a foundation for our faith. He Himself has taught us what is truth. One will arise, and still another, with new light which contradicts the light that God has given under the demonstration of His Holy Spirit.” Selected Messages, book 1, 162.
„Když moc Boží dosvědčuje, co je pravda, má tato pravda zůstat navěky pravdou. Nesmějí být přijímány žádné pozdější domněnky, které odporují světlu, jež Bůh dal. Povstanou lidé s výklady Písma, které jsou pro ně pravdou, ale které pravdou nejsou. Pravdu pro tuto dobu nám Bůh dal jako základ naší víry. On sám nás vyučil, co je pravda. Povstane jeden, a potom další, s novým světlem, které odporuje světlu, jež Bůh dal pod prokázáním svého Ducha svatého.“ Selected Messages, kniha 1, 162.
Satan has had the book of Revelation as his target of attack from the time John recorded the messages contained therein. Jesus said:
Satan má knihu Zjevení za cíl svých útoků od doby, kdy Jan zaznamenal poselství v ní obsažená. Ježíš řekl:
But blessed are your eyes, for they see: and your ears, for they hear. For verily I say unto you, That many prophets and righteous men have desired to see those things which ye see, and have not seen them; and to hear those things which ye hear, and have not heard them. Matthew 13:16, 17.
Blahoslavené jsou však vaše oči, neboť vidí, a vaše uši, neboť slyší. Neboť vpravdě vám pravím, že mnozí proroci a spravedliví muži toužili spatřit to, co vidíte vy, a nespatřili; a slyšet to, co slyšíte vy, a neslyšeli. Matouš 13,16.17.
The blessing attached to seeing and hearing is the blessing of understanding the message of the Revelation of Jesus Christ. When John represented those in the “last days” who see and hear the message he fell down to worship the angel Gabriel, who immediately informed John not to do it.
Požehnání spojené s viděním a slyšením je požehnáním porozumění poselství Zjevení Ježíše Krista. Když Jan představoval ty, kdo v „posledních dnech“ vidí a slyší toto poselství, padl, aby se klaněl andělu Gabrielovi, který Jana okamžitě upozornil, aby to nečinil.
And I John saw these things, and heard them. And when I had heard and seen, I fell down to worship before the feet of the angel which showed me these things. Then saith he unto me, See thou do it not: for I am thy fellowservant, and of thy brethren the prophets, and of them which keep the sayings of this book: worship God. Revelation 22:8, 9.
A já Jan jsem tyto věci viděl a slyšel. A když jsem je uslyšel a uviděl, padl jsem, abych se klaněl před nohama anděla, který mi tyto věci ukazoval. Tu mi řekl: Hleď, nečiň toho; neboť jsem spoluslužebník tvůj i tvých bratří proroků a těch, kteří zachovávají slova této knihy. Bohu se klaněj. Zjevení 22,8.9.
Gabriel and John are both created beings, who are only to worship the Creator. Many prophets and righteous men, including angels have desired to “see” and “hear” the message of the Midnight Cry when it is repeated at the end of the world.
Gabriel i Jan jsou oba stvořené bytosti, které mají uctívat jedině Stvořitele. Mnozí proroci a spravedliví muži, včetně andělů, si přáli „vidět“ a „slyšet“ poselství Půlnočního volání, až bude opakováno na konci světa.
“Christ said, ‘Blessed are your eyes, for they see; and your ears, for they hear. For verily I say unto you, That many prophets and righteous men have desired to see those things which ye see, and have not seen them; and to hear those things which ye hear, and have not heard them’ [Matthew 13:16, 17]. Blessed are the eyes which saw the things that were seen in 1843 and 1844.
„Kristus řekl: ‚Blahoslavené jsou vaše oči, neboť vidí, a vaše uši, neboť slyší. Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví muži toužili vidět to, co vidíte vy, a neviděli; a slyšet to, co slyšíte vy, a neslyšeli‘ [Matouš 13,16.17]. Blahoslavené jsou oči, které viděly věci, jež byly spatřeny v letech 1843 a 1844.“
“The message was given. And there should be no delay in repeating the message, for the signs of the times are fulfilling; the closing work must be done. A great work will be done in a short time. A message will soon be given by God’s appointment that will swell into a loud cry. Then Daniel will stand in his lot, to give his testimony.” Manuscript Releases, volume 21, 437.
„Poselství bylo dáno. A při opakování tohoto poselství by nemělo docházet k žádnému prodlení, neboť se naplňují znamení doby; závěrečné dílo musí být vykonáno. Velké dílo bude vykonáno v krátkém čase. Brzy bude z Božího ustanovení dáno poselství, které vzroste v mocné volání. Tehdy Daniel povstane ve svém údělu, aby vydal své svědectví.“ Manuscript Releases, svazek 21, 437.
What righteous men (John) and their fellow servants (angels) desired to see was the final fulfillment of the Midnight Cry at the end of Adventism when the earth would be lightened by God’s glory. That final manifestation of power in the latter rain is brought about by the unsealing of the Revelation of Jesus Christ.
To, co si spravedliví muži (Jan) a jejich spoluslužebníci (andělé) přáli spatřit, bylo konečné naplnění Půlnočního volání na konci adventismu, kdy země bude osvícena Boží slávou. Toto závěrečné zjevení moci v pozdním dešti je způsobeno odpečetěním Zjevení Ježíše Krista.
Of which salvation the prophets have inquired and searched diligently, who prophesied of the grace that should come unto you: Searching what, or what manner of time the Spirit of Christ which was in them did signify, when it testified beforehand the sufferings of Christ, and the glory that should follow. Unto whom it was revealed, that not unto themselves, but unto us they did minister the things, which are now reported unto you by them that have preached the gospel unto you with the Holy Ghost sent down from heaven; which things the angels desire to look into. Wherefore gird up the loins of your mind, be sober, and hope to the end for the grace that is to be brought unto you at the revelation of Jesus Christ. 1 Peter 1:10–13.
O tomto spasení horlivě pátrali a bedlivě zkoumali proroci, kteří prorokovali o milosti, jež měla přijít k vám. Zkoumali, na který anebo na jaký čas ukazoval Duch Kristův, který byl v nich, když předem dosvědčoval Kristova utrpení a slávu, která měla následovat. Jim bylo zjeveno, že nesloužili sami sobě, nýbrž nám, když zvěstovali ty věci, které vám nyní oznámili ti, kdo vám kázali evangelium v Duchu Svatém seslaném z nebe; do těch věcí i andělé touží nahlédnout. Proto přepásejte bedra své mysli, buďte střízliví a plně doufejte v milost, která vám má být přinesena při zjevení Ježíše Krista. 1 Petr 1,10–13.
The prophets, righteous men and angels have desired to live in the time when the “grace” or the power of God, is poured out during the final fulfillment of the Midnight Cry. That “grace,” which is God’s creative power is brought to men when the Revelation of Jesus Christ is unsealed. Satan knows that the avenue to convey the creative power of God unto His people is accomplished by the message that is unsealed in the book of Revelation, and it has therefore been his supreme effort to confuse, suppress and cover up the light contained in the book of Revelation. That light is not simply the identification of the man of sin, for that truth has been fully documented by all the Protestant reformers centuries ago.
Proroci, spravedliví mužové a andělé toužili žít v době, kdy je během závěrečného naplnění Půlnočního volání vylévána „milost“ neboli moc Boží. Tato „milost“, jež je tvořivou mocí Boží, je lidem přinášena tehdy, když je Zjevení Ježíše Krista odpečetěno. Satan ví, že prostředek, jímž je tvořivá moc Boží sdělována Jeho lidu, se uskutečňuje skrze poselství odpečetěné v knize Zjevení, a proto bylo jeho nejvyšším úsilím zmást, potlačit a zastřít světlo obsažené v knize Zjevení. Toto světlo není pouze ztotožněním člověka hříchu, neboť tato pravda byla již před staletími plně doložena všemi protestantskými reformátory.
I was in the Spirit on the Lord’s day, and heard behind me a great voice, as of a trumpet, Saying, I am Alpha and Omega, the first and the last: and, What thou seest, write in a book, and send it unto the seven churches which are in Asia; unto Ephesus, and unto Smyrna, and unto Pergamos, and unto Thyatira, and unto Sardis, and unto Philadelphia, and unto Laodicea. And I turned to see the voice that spake with me. And being turned, I saw seven golden candlesticks; And in the midst of the seven candlesticks one like unto the Son of man, clothed with a garment down to the foot, and girt about the paps with a golden girdle. His head and his hairs were white like wool, as white as snow; and his eyes were as a flame of fire; And his feet like unto fine brass, as if they burned in a furnace; and his voice as the sound of many waters. And he had in his right hand seven stars: and out of his mouth went a sharp twoedged sword: and his countenance was as the sun shineth in his strength. And when I saw him, I fell at his feet as dead. And he laid his right hand upon me, saying unto me, Fear not; I am the first and the last: I am he that liveth, and was dead; and, behold, I am alive for evermore, Amen; and have the keys of hell and of death. Write the things which thou hast seen, and the things which are, and the things which shall be hereafter. Revelation 1:10–19.
Byl jsem v Duchu v den Páně a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice, který pravil: Já jsem Alfa i Omega, první i poslední; a: Co vidíš, napiš do knihy a pošli sedmi církvím, které jsou v Asii: do Efezu, do Smyrny, do Pergamu, do Thyatir, do Sard, do Filadelfie a do Laodiceje. I obrátil jsem se, abych uviděl ten hlas, který se mnou mluvil. A když jsem se obrátil, uviděl jsem sedm zlatých svícnů; a uprostřed těch sedmi svícnů někoho podobného Synu člověka, oděného rouchem až k nohám a přepásaného na prsou zlatým pásem. Jeho hlava i vlasy byly bílé jako bílá vlna, jako sníh, a jeho oči jako plamen ohně; a jeho nohy byly podobné zářivé mosazi, jako by byly rozžhaveny v peci; a jeho hlas byl jako zvuk mnohých vod. Ve své pravici měl sedm hvězd; a z jeho úst vycházel ostrý dvojsečný meč; a jeho tvář byla jako slunce, když svítí ve své síle. A když jsem ho spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý. I položil na mne svou pravici a řekl mi: Neboj se; já jsem první i poslední, a ten živý; byl jsem mrtev, a hle, jsem živ na věky věků, amen; a mám klíče pekla i smrti. Napiš tedy, co jsi viděl, i co jest, a co se má stát potom. Zjevení 1,10–19.
While Adventism upheld the “historicist” methodology they recognized that all the churches of Revelation two and three are repeated in the final church. Unfortunately, at the end of the nineteenth century Satan was already closing Adventism’s eyes to the sacred methodology, the protection of, and the practice of being an essential part of their responsibility as “the depositaries of the great truths of prophecy.” Even as the methodology was being set aside in Adventism, there were still those who applied the sacred methodology. We use the book, Story of the Seer of Patmos as a witness to the fact that applying all the churches to the history of Laodicea is a valid application of prophecy. The following are excerpts from that book that make the point I am referring to.
Dokud adventismus zastával „historicistickou“ metodologii, uznával, že všechny církve ze Zjevení dva a tři se opakují v církvi poslední. Naneštěstí již na konci devatenáctého století satan adventismu zavíral oči před posvátnou metodologií, před ochranou tohoto přístupu a před jeho uplatňováním jakožto podstatnou součástí jejich odpovědnosti jako „strážců velikých pravd proroctví“. I když byla v adventismu tato metodologie odkládána stranou, stále ještě existovali ti, kdo tuto posvátnou metodologii uplatňovali. Knihu Story of the Seer of Patmos používáme jako svědectví o tom, že vztáhnout všechny církve na dějiny Laodiceje je oprávněnou aplikací proroctví. Následující úryvky z této knihy vyjadřují pointu, na niž odkazuji.
“It should be remembered that, as the experience of Ephesus, Smyrna, and Pergamos, will be repeated in the last church before the second coming of Christ, so the history of Thyatira will have its counterpart in the last generation.” Stephen N. Haskell, Story of the Seer of Patmos, 69.
„Je třeba pamatovat na to, že jako se zkušenost Efesu, Smyrny a Pergamu bude opakovat v poslední církvi před druhým příchodem Krista, tak dějiny Thyatiry budou mít svůj protějšek v poslední generaci.“ Stephen N. Haskell, Story of the Seer of Patmos, 69.
Haskell correctly points out that the experience of the first four churches is repeated, or as he says, “will have its counterpart in the last generation.”
Haskell správně poukazuje na to, že zkušenost prvních čtyř církví se opakuje, nebo, jak sám říká, „bude mít svůj protějšek v poslední generaci“.
“He applied the test, but all pointed forward to the year 1843 as the time when the world must welcome its Saviour. The condition of the people at the first advent of Christ was now repeated.” Stephen N. Haskell, Story of the Seer of Patmos, 75.
„Uplatnil tuto zkoušku, avšak všechny ukazatele směřovaly kupředu k roku 1843 jako k době, kdy svět musí přivítat svého Spasitele. Stav lidu při prvním příchodu Krista se nyní opakoval.“ Stephen N. Haskell, Story of the Seer of Patmos, 75.
Haskell was speaking of William Miller identifying 1843 as the Second Coming of Christ, and identifies that the conditions of the first advent was repeated in the time of the Millerites. Haskell was correct, and Sister White confirms that Miller himself was represented by John the Baptist.
Haskell hovořil o tom, že William Miller určil rok 1843 jako dobu druhého příchodu Krista, a uvádí, že podmínky prvního adventu se opakovaly v době milleritů. Haskell měl pravdu a sestra Whiteová potvrzuje, že sám Miller byl představen Janem Křtitelem.
“As John the Baptist heralded the first advent of Jesus and prepared the way for His coming, so William Miller and those who joined with him proclaimed the second advent of the Son of God.” Early Writings, 229.
„Jako Jan Křtitel ohlašoval první příchod Ježíše a připravoval cestu pro Jeho příchod, tak William Miller a ti, kteří se k němu připojili, hlásali druhý příchod Božího Syna.“ Early Writings, 229.
Haskel even identifies that during the history of Pergamos, (the third church representing the compromise of Christianity with idolatry), the history of Sardis, the fifth church was repeated.
Haskel dokonce uvádí, že v průběhu dějin Pergamu (třetí církve představující kompromis křesťanství s modlářstvím) se opakovaly dějiny Sard, páté církve.
“There was a time in the history of Pergamos, when Christianity thought Paganism was dead; but in reality, the religion which was apparently vanquished, had conquered. Paganism baptized, stepped into the church. In the days of Sardis this history was repeated.” Stephen N. Haskell, Story of the Seer of Patmos, 75, 76.
„Byla doba v dějinách Pergamu, kdy se křesťanství domnívalo, že pohanství je mrtvé; avšak ve skutečnosti náboženství, které se zdánlivě zdálo být poraženo, zvítězilo. Pokřtěné pohanství vstoupilo do církve. Ve dnech Sard se tyto dějiny opakovaly.“ Stephen N. Haskell, Story of the Seer of Patmos, 75, 76.
Sardis was the church of the Reformation that woke up and protested against the satanic fallacies of the papacy, but before their work was finished, they had already began returning to Rome. They thought as did the church of Pergamos that papalism was dead, but in reality, it was still living. Haskell also identifies that upon the remnant church shines “the accumulated rays of all past ages.”
Sardis byla církví reformace, která se probudila a protestovala proti satanským bludům papežství, avšak dříve než bylo její dílo dokončeno, již se začala vracet do Říma. Domnívali se, stejně jako církev v Pergamu, že papežství je mrtvé, avšak ve skutečnosti stále žilo. Haskell rovněž uvádí, že na církev ostatku dopadají „nahromaděné paprsky všech minulých věků“.
“Upon this last church—the remnant,—shine the accumulated rays of all past ages.” Stephen N. Haskell, Story of the Seer of Patmos, 69.
„Na tuto poslední církev — ostatek — dopadají soustředěné paprsky všech minulých věků.“ Stephen N. Haskell, Story of the Seer of Patmos, 69.
I am not suggesting that Haskell recognized that the progressive history represented by the seven churches, was also fulfilled in the history of ancient Israel, but he certainly upholds that truth when he writes that “the accumulated rays of all past ages” “shine” upon “the last church.” Ancient Israel is included in the “rays of” “past ages.” And though he upholds the principles necessary to recognize the symbolism of the seven churches in ancient Israel’s history, I am uncertain how deeply he recognized the parallels represented in those symbols. I am also certain he did not recognize an even more important aspect of the histories represented by the seven churches, an aspect we are leading to.
Netvrdím, že Haskell rozpoznal, že postupné dějiny představované sedmi církvemi se naplnily také v dějinách starověkého Izraele, avšak tuto pravdu nepochybně potvrzuje, když píše, že „nahromaděné paprsky všech minulých věků“ „září“ na „poslední církev“. Starověký Izrael je zahrnut do „paprsků“ „minulých věků“. A ačkoli zastává zásady nezbytné k rozpoznání symboliky sedmi církví v dějinách starověkého Izraele, nejsem si jist, do jaké hloubky rozpoznal paralely vyjádřené v těchto symbolech. Jsem si také jist, že nerozpoznal ještě důležitější aspekt dějin představovaných sedmi církvemi, aspekt, k němuž směřujeme.
We will address this truth in our next article.
Touto pravdou se budeme zabývat v našem příštím článku.