The theme in verses eleven and twelve is the rise and fall of the king of the south, as is the final rise and fall of the United States represented in the final president in verse two, as is the final earthly representative of the dragon power; the United Nation’s final rise and fall represented in verses three and four. Verses five through nine represent the history of the papal power from 538 unto 1798. 538 marks the empowerment of the papal power, 1798 marks the deadly wound of the papacy, and therefore verses five through nine represent the final rise and fall of the beast. Verse ten marks 1989 as the fall of the king of the south as represented in the former Soviet Union.
Tématem veršů jedenáct a dvanáct je vzestup a pád krále jihu, stejně jako závěrečný vzestup a pád Spojených států, představovaných ve druhém verši posledním prezidentem, jakož i posledním pozemským představitelem dračí moci; závěrečný vzestup a pád Organizace spojených národů, znázorněný ve verších tři a čtyři. Verše pět až devět představují dějiny papežské moci od roku 538 až do roku 1798. Rok 538 označuje zmocnění papežské moci, rok 1798 označuje smrtelnou ránu papežství, a proto verše pět až devět představují závěrečný vzestup a pád šelmy. Verš deset označuje rok 1989 jako pád krále jihu, představovaného bývalým Sovětským svazem.
“Every nation that has come upon the stage of action has been permitted to occupy its place on the earth, that it might be seen whether it would fulfill the purpose of ‘the Watcher and the Holy One.’ Prophecy has traced the rise and fall of the world’s great empires—Babylon, Medo-Persia, Greece, and Rome. With each of these, as with nations of less power, history repeated itself. Each had its period of test, each failed, its glory faded, its power departed, and its place was occupied by another. . . .
„Každému národu, který vstoupil na jeviště dějin, bylo dovoleno zaujmout své místo na zemi, aby se ukázalo, zda naplní záměr ‚Strážce a Svatého‘. Proroctví sledovalo vzestup a pád velkých světových říší — Babylonu, Médopersie, Řecka a Říma. U každé z nich, stejně jako u národů menší moci, se dějiny opakovaly. Každá měla své období zkoušky, každá selhala, její sláva pohasla, její moc pominula a její místo zaujala jiná....“
“From the rise and fall of nations as made plain in the pages of Holy Writ, they need to learn how worthless is mere outward and worldly glory. Babylon, with all its power and its magnificence, the like of which our world has never since beheld,—power and magnificence which to the people of that day seemed so stable and enduring,—how completely has it passed away! As ‘the flower of the grass’ it has perished. So perishes all that has not God for its foundation. Only that which is bound up with His purpose and expresses His character can endure. His principles are the only steadfast things our world knows.” Education, 177, 184.
„Ze vzestupu a pádu národů, jak jsou zřetelně vyloženy na stránkách Písma svatého, se mají naučit, jak bezcenná je pouhá vnější a světská sláva. Babylón se vší svou mocí a nádherou, jakou náš svět od té doby již nikdy nespatřil — mocí a nádherou, které se lidem oné doby zdály tak stálé a trvalé — jak úplně pominul! Jako ‚květ trávy‘ zahynul. Tak hyne vše, co nemá Boha za svůj základ. Jen to, co je spjato s Jeho záměrem a vyjadřuje Jeho povahu, může obstát. Jeho zásady jsou jediné pevné věci, které náš svět zná.“ Education, 177, 184.
Verses eleven and twelve identify the final rise and fall of the king of the south, as represented by Russia. Verses thirteen through fifteen identify the final rise and fall of the United States. The entire prophetic narrative of chapter eleven is built upon the structure of the rise and fall of kingdoms. The student of prophecy must consider this fact if he is to have any possibility of rightly dividing the prophetic message of chapter eleven.
Verše jedenáct a dvanáct označují konečný vzestup a pád krále jihu, představovaného Ruskem. Verše třináct až patnáct označují konečný vzestup a pád Spojených států. Celé prorocké vyprávění jedenácté kapitoly je vystavěno na struktuře vzestupu a pádu království. Student proroctví musí tuto skutečnost vzít v úvahu, má-li mít jakoukoli možnost správně rozdělovat prorocké poselství jedenácté kapitoly.
The foundational perspective of Daniel chapter eleven is that it consists of repeated illustrations of the rise and fall of kingdoms. When Sister White stated, “So perished the Medo-Persian kingdom, and the kingdoms of Grecia and Rome,” she is identifying “Grecia” as the dragon, “Rome” as the beast and “Medo-Persia” as the false prophet. She is identifying the final rise and fall of the final earthly kingdom which consists of the dragon, the beast and the false prophet who begin their rise at the Sunday law and lead the world to Armageddon in fulfillment of Revelation 16:12–21. She is directing God’s people to “the rise and fall of nations as made plain in the pages of Holy Writ” as the perspective to employ in order “to learn how worthless is mere outward and worldly glory.”
Základní perspektiva jedenácté kapitoly knihy Daniel spočívá v tom, že se skládá z opakovaných znázornění vzestupu a pádu království. Když sestra Whiteová prohlásila: „Tak zaniklo médsko-perské království a království Řecka a Říma,“ ztotožňuje „Řecko“ s drakem, „Řím“ se šelmou a „Médo-Persii“ s falešným prorokem. Označuje tím závěrečný vzestup a pád posledního pozemského království, které se skládá z draka, šelmy a falešného proroka, kteří započínají svůj vzestup při nedělním zákonu a vedou svět k Armagedonu v naplnění Zjevení 16,12–21. Směřuje Boží lid k „vzestupu a pádu národů, jak jsou vyloženy na stránkách Písma svatého“ jako k perspektivě, kterou je třeba uplatnit, aby se „naučil, jak bezcenná je pouhá vnější a světská sláva.“
The reason we need “to learn how worthless is mere outward and worldly glory,” is to further understand that everything perishes “that has not God for its foundation.” It is therefore a life-or-death proposition to have God or not to have God as your foundation. From that point in the development of the thought Sister White then defines what it means to have God as your foundation when she states, “Only that which is bound up with His purpose and expresses His character can endure.” She has just explained that everything not on God’s foundation perishes, and that a two-fold qualifier of what is built upon the foundation is whether a thing is “bound up with His purposes,” and that which “expresses His character.” His character is His foundation.
Důvod, proč se potřebujeme „naučit, jak bezcenná je pouhá vnější a světská sláva“, je ten, abychom dále porozuměli, že všechno hyne, „co nemá Boha za svůj základ“. Je tedy otázkou života a smrti, mít Boha či nemít Boha jako svůj základ. Od tohoto bodu ve vývoji myšlenky pak sestra Whiteová vymezuje, co znamená mít Boha jako svůj základ, když uvádí: „Jen to, co je spojeno s Jeho záměrem a vyjadřuje Jeho charakter, může obstát.“ Právě vysvětlila, že vše, co nestojí na Božím základě, hyne, a že dvojí podmínkou toho, co je vystavěno na tomto základě, je, zda je daná věc „spojena s Jeho záměry“ a zda „vyjadřuje Jeho charakter“. Jeho charakter je Jeho základem.
Then in the closing sentence of the paragraph she states that “His principles are the only steadfast things our world knows.” God’s character is His principles, and His principles express His character. It is a life-or-death proposition on how mankind relates to God as the foundation of all things. I contend that the foundational structure of Daniel chapter eleven is built upon the narrative of the rise and fall of kingdoms. There is a passage where inspiration informs us of a correct type of study.
Poté v závěrečné větě odstavce uvádí, že „Jeho zásady jsou jediné pevné věci, které náš svět zná.“ Boží charakter jsou Jeho zásady a Jeho zásady vyjadřují Jeho charakter. To, jak se lidstvo vztahuje k Bohu jako k základu všech věcí, je otázkou života a smrti. Tvrdím, že základní struktura jedenácté kapitoly Danielovy je vystavěna na vyprávění o vzestupu a pádu království. Existuje pasáž, v níž nám inspirace sděluje správný způsob studia.
“There is a study of history that is not to be condemned. Sacred history was one of the studies in the schools of the prophets. In the record of His dealings with the nations were traced the footsteps of Jehovah. So today we are to consider the dealings of God with the nations of the earth. We are to see in history the fulfillment of prophecy, to study the workings of Providence in the great reformatory movements, and to understand the progress of events in the marshaling of the nations for the final conflict of the great controversy.” The Ministry of Healing, 441.
„Existuje studium dějin, které nelze odsuzovat. Posvátné dějiny byly jedním z předmětů vyučovaných ve školách proroků. V záznamu o Jeho jednání s národy byly vysledovány šlépěje Jehovovy. Tak i dnes máme uvažovat o Božím jednání s národy země. Máme v dějinách vidět naplnění proroctví, zkoumat působení Prozřetelnosti ve velkých reformačních hnutích a chápat vývoj událostí při shromažďování národů k závěrečnému střetnutí velkého sporu.“ The Ministry of Healing, 441.
A sanctified study of history is identified as studying God’s dealing with the nations of the earth and also in God’s providential leading of His reformatory movements, thus a sanctified history includes an external and internal line of study. The purpose of employing history in confirming God’s prophetic Word is to use that prophetic history in order to “understand the progress of events in the marshaling of the nations for the final conflict of the great controversy.” The previous paragraph from Sister White was taken from a very enlightened explanation of the necessity of building a prophetic model of sacred history which is based upon the foundational structure represented in the “rise and fall” of kingdoms.
Posvěcené studium dějin je vymezeno jako zkoumání Božího jednání s národy země a také Božího prozřetelnostního vedení Jeho reformních hnutí; posvěcené dějiny tedy zahrnují vnější i vnitřní linii studia. Účelem použití dějin k potvrzení Božího prorockého slova je použít tyto prorocké dějiny k tomu, abychom „porozuměli postupu událostí při seřazování národů k závěrečnému střetnutí ve velkém sporu“. Předchozí odstavec od sestry Whiteové byl převzat z velmi osvíceného výkladu o nezbytnosti budovat prorocký model posvátných dějin, který je založen na základní struktuře znázorněné „vzestupem a pádem“ království.
“As a preparation for Christian work, many think it essential to acquire an extensive knowledge of historical and theological writings. They suppose that this knowledge will be an aid to them in teaching the gospel. But their laborious study of the opinions of men tends to the enfeebling of their ministry, rather than to its strengthening. As I see libraries filled with ponderous volumes of historical and theological lore, I think, Why spend money for that which is not bread? The sixth chapter of John tells us more than can be found in such works. Christ says: ‘I am the Bread of Life: he that cometh to Me shall never hunger; and he that believeth on Me shall never thirst.’ ‘I am the living Bread which came down from heaven: if any man eat of this Bread, he shall live forever.’ ‘He that believeth on Me hath everlasting life.’ ‘The words that I speak unto you, they are spirit, and they are life.’ John 6:35, 51, 47, 63.
„Jako přípravu pro křesťanskou práci mnozí pokládají za nezbytné získat rozsáhlou znalost historických a teologických spisů. Domnívají se, že tato znalost jim bude pomocí při vyučování evangelia. Jejich namáhavé studium lidských názorů však spíše vede k oslabení jejich služby než k jejímu posílení. Když vidím knihovny naplněné objemnými svazky historické a teologické učenosti, myslím si: Proč vydávat peníze za to, co není chléb? Šestá kapitola Janova evangelia nám říká více, než lze nalézt v takových dílech. Kristus praví: ‚Já jsem ten chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nikdy nebude žíznit.‘ ‚Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe; bude-li kdo jíst z tohoto chleba, bude živ navěky.‘ ‚Kdo věří ve mne, má život věčný.‘ ‚Slova, která já mluvím k vám, jsou duch a jsou život.‘ Jan 6,35.51.47.63.“
“There is a study of history that is not to be condemned. Sacred history was one of the studies in the schools of the prophets. In the record of His dealings with the nations were traced the footsteps of Jehovah. So today we are to consider the dealings of God with the nations of the earth. We are to see in history the fulfillment of prophecy, to study the workings of Providence in the great reformatory movements, and to understand the progress of events in the marshaling of the nations for the final conflict of the great controversy.
„Existuje studium dějin, které nelze odsuzovat. Posvátné dějiny byly jedním z předmětů ve školách proroků. V záznamu o Jeho jednání s národy byly sledovány stopy Jehovovy. Tak i dnes máme uvažovat o Božím jednání s národy země. Máme v dějinách vidět naplnění proroctví, zkoumat působení Prozřetelnosti ve velkých reformačních hnutích a porozumět vývoji událostí při shromažďování národů k závěrečnému střetnutí velkého sporu.“
“Such study will give broad, comprehensive views of life. It will help us to understand something of its relations and dependencies, how wonderfully we are bound together in the great brotherhood of society and nations, and to how great an extent the oppression and degradation of one member means loss to all.
Takové studium poskytne široké a obsáhlé pohledy na život. Pomůže nám do určité míry porozumět jeho vztahům a vzájemným závislostem, jak podivuhodně jsme spojeni ve velkém bratrství společnosti a národů a do jak veliké míry útlak a ponižování jednoho člena znamená ztrátu pro všechny.
“But history, as commonly studied, is concerned with man’s achievements, his victories in battle, his success in attaining power and greatness. God’s agency in the affairs of men is lost sight of. Few study the working out of His purpose in the rise and fall of nations.
„Avšak dějiny, jak jsou obvykle studovány, se zabývají lidskými úspěchy, jeho vítězstvími v boji, jeho úspěchem při dosahování moci a velikosti. Boží působení v záležitostech lidí se ztrácí ze zřetele. Málokdo zkoumá uskutečňování Jeho záměru při vzestupu a pádu národů.
“And, to a great degree, theology, as studied and taught, is but a record of human speculation, serving only to ‘darken counsel by words without knowledge.’ Too often the motive in accumulating these many books is not so much a desire to obtain food for mind and soul, as it is an ambition to become acquainted with philosophers and theologians, a desire to present Christianity to the people in learned terms and propositions.
„A do značné míry je teologie, jak je studována a vyučována, pouze záznamem lidských spekulací, sloužícím jen k tomu, aby ‚zatemňovala radu slovy bez poznání‘. Příliš často není pohnutkou k hromadění těchto mnoha knih ani tak touha získat pokrm pro mysl a duši, jako spíše ctižádost obeznámit se s filozofy a teology, touha předkládat křesťanství lidem v učených termínech a tezích.“
“Not all the books written can serve the purpose of a holy life. ‘Learn of Me’, said the Great Teacher, ‘take My yoke upon you,’ ‘learn My meekness and lowliness.’ Your intellectual pride will not aid you in communicating with souls that are perishing for want of the bread of life. In your study of these books you are allowing them to take the place of the practical lessons you should be learning from Christ. With the results of this study the people are not fed. Very little of the research which is so wearying to the mind furnishes that which will help one to be a successful laborer for souls.
„Ne všechny napsané knihy mohou sloužit účelu svatého života. ‚Učte se ode Mne,‘ pravil Veliký Učitel, ‚vezměte na sebe Mé jho,‘ ‚učte se Mé tichosti a pokoře.‘ Vaše intelektuální pýcha vám nepomůže ve styku s dušemi, které hynou pro nedostatek chleba života. Při studiu těchto knih jim dovolujete, aby zaujaly místo praktických lekcí, jimž byste se měli učit od Krista. Výsledky tohoto studia lid nekrmí. Jen velmi málo z bádání, které tak unavuje mysl, poskytuje to, co člověku pomůže, aby byl úspěšným pracovníkem pro duše.“
“The Saviour came ‘to preach the gospel to the poor.’ Luke 4:18. In His teaching He used the simplest terms and the plainest symbols. And it is said that ‘the common people heard Him gladly.’ Mark 12:37. Those who are seeking to do His work for this time need a deeper insight into the lessons He has given.
Spasitel přišel, „aby zvěstoval evangelium chudým.“ Lukáš 4,18. Ve svém vyučování užíval nejprostších výrazů a nejjasnějších symbolů. A je řečeno, že „prostý lid ho rád poslouchal.“ Marek 12,37. Ti, kdo usilují konat jeho dílo pro tuto dobu, potřebují hlubší pochopení naučení, která dal.
“The words of the living God are the highest of all education. Those who minister to the people need to eat of the bread of life. This will give them spiritual strength; then they will be prepared to minister to all classes of people.” The Ministry of Healing, 441–443.
„Slova živého Boha jsou nejvyšším ze všeho vzdělání. Ti, kdo slouží lidu, potřebují jíst chléb života. To jim dá duchovní sílu; potom budou připraveni sloužit všem vrstvám lidí.“ The Ministry of Healing, 441–443.
Sister White further defines that recognizing the outworking of God’s power in setting up kings and removing kings based upon the king’s choices is the true philosophy of historical study.
Sestra Whiteová dále objasňuje, že rozpoznání působení Boží moci při ustanovování králů a sesazování králů na základě rozhodnutí těchto králů je pravou filosofií studia dějin.
“In the history of nations the student of God’s word may behold the literal fulfillment of divine prophecy. Babylon, shattered and broken at last, passed away because in prosperity its rulers had regarded themselves as independent of God, and had ascribed the glory of their kingdom to human achievement. The Medo-Persian realm was visited by the wrath of Heaven because in it God’s law had been trampled underfoot. The fear of the Lord had found no place in the hearts of the vast majority of the people. Wickedness, blasphemy, and corruption prevailed. The kingdoms that followed were even more base and corrupt; and these sank lower and still lower in the scale of moral worth.
„V dějinách národů může badatel Božího slova spatřit doslovné naplnění Božího proroctví. Babylon, nakonec rozmetaný a zlomený, pominul, protože se jeho vládcové v době prosperity považovali za nezávislé na Bohu a slávu svého království připisovali lidským výkonům. Médoperská říše byla stižena hněvem nebes, protože v ní byl Boží zákon pošlapán. Bázeň před Hospodinem nenalezla místo v srdcích veliké většiny lidu. Převládala bezbožnost, rouhání a zkaženost. Království, která následovala, byla ještě ničemnější a zkaženější; a ta klesala níže a stále níže na stupnici mravní hodnoty.“
“The power exercised by every ruler on the earth is Heaven-imparted; and upon his use of the power thus bestowed, his success depends. To each the word of the divine Watcher is, ‘I girded thee, though thou hast not known Me.’ Isaiah 45:5. And to each the words spoken to Nebuchadnezzar of old are the lesson of life: ‘Break off thy sins by righteousness, and thine iniquities by showing mercy to the poor: if it may be a lengthening of thy tranquillity.’ Daniel 4:27.
„Moc, kterou vykonává každý vládce na zemi, je darem nebe; a na tom, jak užívá moci, která mu tak byla svěřena, závisí jeho úspěch. Každému náleží slovo božského Strážce: ‚Přepásal jsem tě, ačkoli jsi Mne neznal.‘ Izajáš 45,5. A pro každého jsou slova, která byla kdysi řečena Nebúkadnesarovi, životním ponaučením: ‚Zbav se svých hříchů spravedlností a svých nepravostí milosrdenstvím k chudým; snad tak dojde k prodloužení tvého pokoje.‘ Daniel 4,27.“
“To understand these things,—to understand that ‘righteousness exalteth a nation;’ that ‘the throne is established by righteousness,’ and ‘upholden by mercy;’ to recognize the outworking of these principles in the manifestation of His power who ‘removeth kings, and setteth up kings,’—this is to understand the philosophy of history. Proverbs 14:34; 16:12; 20:28; Daniel 2:21.
„Rozumět těmto věcem — rozumět tomu, že ‚spravedlnost povznáší národ‘; že ‚trůn je upevněn spravedlností‘ a ‚udržován milosrdenstvím‘; rozpoznat působení těchto zásad v projevu moci Toho, který ‚sesazuje krále a ustanovuje krále‘ — to znamená rozumět filozofii dějin. Přísloví 14,34; 16,12; 20,28; Daniel 2,21.“
“In the word of God only is this clearly set forth. Here it is shown that the strength of nations, as of individuals, is not found in the opportunities or facilities that appear to make them invincible; it is not found in their boasted greatness. It is measured by the fidelity with which they fulfill God’s purpose.” Prophets and Kings, 501, 502.
„Jedině ve slově Božím je toto jasně vyloženo. Zde je ukázáno, že síla národů, stejně jako jednotlivců, nespočívá v příležitostech ani prostředcích, které se zdají činit je nepřemožitelnými; nespočívá v jejich vychloubané velikosti. Měří se věrností, s jakou naplňují Boží záměr.“ Prophets and Kings, 501, 502.
The theme in verses eleven and twelve is the rise and fall of the king of the south, but more importantly the verses mark the sealing of the one hundred and forty-four thousand, and the second of three tests that began at the time of the end in 1989 as represented in verse ten.
Tématem veršů jedenáct a dvanáct je vzestup a pád krále jihu, avšak ještě důležitější je, že tyto verše označují zapečetění sto čtyřiceti čtyř tisíc a druhou ze tří zkoušek, které začaly v čase konce roku 1989, jak je znázorněno ve verši deset.
That sealing is represented by Daniel in the lion’s den, the three worthies in the fiery furnace, Daniel and the three worthies praying to understand Nebuchadnezzar’s dream of the image of beasts in chapter two, Daniel praying the Leviticus twenty-six prayer in chapter nine, the wise who understand the increase of knowledge, Joshua having his sin removed in Zechariah chapter three, Zerubbabel in chapter four, Joseph becoming the second ruler in Egypt, the disciples in the upper room for ten days in advance of Pentecost, the Millerites at the Exeter camp meeting, Lazarus leading the procession at the Triumphal Entry, and the one hundred and forty-four thousand in Revelation chapter seven.
Toto zapečetění znázorňují Daniel v jámě lvové, tři mládenci v ohnivé peci, Daniel a tři mládenci modlící se, aby porozuměli Nebúkadnesarovu snu o obrazu a šelmách ve druhé kapitole, Daniel modlící se modlitbu podle Leviticus dvacet šest v deváté kapitole, moudří, kteří rozumějí rozmnožení poznání, Jozue, jemuž je v Zachariášovi ve třetí kapitole odňat hřích, Zerubábel ve čtvrté kapitole, Josef, který se stal druhým vládcem v Egyptě, učedníci v horní místnosti po deset dní před Letnicemi, millerité na táborovém shromáždění v Exeteru, Lazar vedoucí zástup při triumfálním vjezdu a sto čtyřicet čtyři tisíc ve Zjevení v sedmé kapitole.
Verse eleven arrived in 2014 at the outset of the Ukrainian war and in July of 2023 the visual test, where God’s people are “made white” began. The fifth line in chapter eleven is verses thirteen through fifteen.
Jedenáctý verš přišel v roce 2014 na počátku ukrajinské války a v červenci 2023 začala zraková zkouška, při níž je Boží lid „očišťován“. Pátou linií v jedenácté kapitole jsou verše třináct až patnáct.
Fifth Line Overview
Přehled páté linie
For the king of the north shall return, and shall set forth a multitude greater than the former, and shall certainly come after certain years with a great army and with much riches. And in those times there shall many stand up against the king of the south: also the robbers of thy people shall exalt themselves to establish the vision; but they shall fall. So the king of the north shall come, and cast up a mount, and take the most fenced cities: and the arms of the south shall not withstand, neither his chosen people, neither shall there be any strength to withstand. Daniel 11:13–15.
Neboť král severu se navrátí a postaví vojsko větší nežli první; a po jistém počtu let jistotně přitáhne s velikým vojskem a s velikým bohatstvím. A v oněch časech mnozí povstanou proti králi jihu; také násilníci z tvého lidu se povýší, aby potvrdili vidění, ale padnou. I přitáhne král severu, navrší val a dobude nejpevnější města; a síly jihu neobstojí, ani jeho vybraný lid, ani nebude síly, aby bylo možno odolat. Daniel 11,13–15.
These verses were fulfilled in 200 BC and they identify the Battle of Panium, which includes the opposing kings and their alliances, and the verses are also the point in history where pagan Rome first asserted itself into the history of Daniel eleven. The verses include the final rise and fall of the sixth kingdom of Bible prophecy, but also the biblical history of Christ visiting Caesarea Philippi, where Peter locates the sealing of the one hundred and forty-four thousand. This history typifies the sealing of the one hundred and forty-four thousand with the arrival of the third of the three tests of chapter twelve consisting of being “purified, made white and tried.”
Tyto verše se naplnily roku 200 př. Kr. a označují bitvu u Pania, včetně soupeřících králů a jejich spojenectví; tyto verše jsou zároveň bodem v dějinách, kdy se pohanský Řím poprvé prosadil do dějin jedenácté kapitoly Daniela. Tyto verše zahrnují konečný vzestup a pád šestého království biblického proroctví, ale také biblické dějiny Kristovy návštěvy v Cesareji Filipově, kde Petr umisťuje zapečetění sto čtyřiceti čtyř tisíc. Tyto dějiny předobrazují zapečetění sto čtyřiceti čtyř tisíc s příchodem třetí ze tří zkoušek dvanácté kapitoly, spočívající v tom, že budou „očištěni, vybíleni a vyzkoušeni“.
These three verses lead to verse sixteen where the Sunday law in the United States is represented. When the Exeter camp meeting ended on August 17, 1844 the wise virgins carried the message of the Midnight Cry across the eastern seaboard of the United States in sixty-six days. There is a period when all the virgins awake and one class has no oil, and everything which that identifies. When Simon Barjona’s name was changed to Peter the sealing of the one hundred and forty-four thousand is marked. From that point onward Jesus began to teach the disciples about the events connected with the cross.
Tyto tři verše vedou k verši šestnáctému, v němž je znázorněn nedělní zákon ve Spojených státech. Když exeterské táborové shromáždění skončilo 17. srpna 1844, moudré panny nesly poselství Půlnočního volání podél východního pobřeží Spojených států během šestašedesáti dnů. Nastává období, kdy se všechny panny probouzejí a jedna skupina nemá olej, i se vším, co to označuje. Když bylo jméno Simona Barjony změněno na Petra, je tím vyznačeno zapečetění sto čtyřiceti čtyř tisíc. Od toho okamžiku začal Ježíš učedníky vyučovat o událostech spojených s křížem.
The cross is a symbol of the close of probation and William Miller, who had been typified by John the Baptist, who had in turn been typified by Elijah was raised up to present the “events connected with the close of probation” as did both John the Baptist and Elijah. John said it this way.
Kříž je symbolem ukončení doby milosti a William Miller, jenž byl předobrazen Janem Křtitelem, který byl zase předobrazen Eliášem, byl povolán, aby předložil „události spojené s ukončením doby milosti“, stejně jako to učinili jak Jan Křtitel, tak Eliáš. Jan to vyjádřil takto.
But when he saw many of the Pharisees and Sadducees come to his baptism, he said unto them, O generation of vipers, who hath warned you to flee from the wrath to come? Matthew 3:7.
Když však uviděl, že k jeho křtu přichází mnoho farizeů a saduceů, řekl jim: Plemeno zmijí, kdo vás upozornil, abyste utekli před přicházejícím hněvem? Matouš 3,7.
Elijah said it this way.
Eliáš to vyjádřil takto.
And Ahab made a grove; and Ahab did more to provoke the Lord God of Israel to anger than all the kings of Israel that were before him. In his days did Hiel the Bethelite build Jericho: he laid the foundation thereof in Abiram his firstborn, and set up the gates thereof in his youngest son Segub, according to the word of the Lord, which he spake by Joshua the son of Nun. And Elijah the Tishbite, who was of the inhabitants of Gilead, said unto Ahab, As the Lord God of Israel liveth, before whom I stand, there shall not be dew nor rain these years, but according to my word. 1 Kings 16:33–17:1.
Achab zhotovil ašéru; a Achab činil více k popuzování Hospodina, Boha Izraele, než všichni králové Izraele, kteří byli před ním. Za jeho dnů vystavěl Chíel Bételský Jericho: založil je za cenu Abírama, svého prvorozeného, a jeho brány vztyčil za cenu svého nejmladšího syna Segúba, podle slova Hospodinova, které promluvil skrze Jozua, syna Núnova. I řekl Achabovi Eliáš Tišbejský, z obyvatel Gileádu: Jakože živ je Hospodin, Bůh Izraele, před jehož tváří stojím, nebude v těchto letech rosa ani déšť, leč podle mého slova. 1 Královská 16,33–17,1.
Speaking of William Miller’s work as a modern reformer Sister White stated:
Když sestra Whiteová hovořila o díle Williama Millera jakožto novodobého reformátora, uvedla:
“It was needful that men should be awakened to their danger; that they should be roused to prepare for the solemn events connected with the close of probation.” The Great Controversy, 310.
„Bylo nezbytné, aby lidé byli probuzeni k vědomí svého nebezpečí; aby byli podníceni k přípravě na slavnostní události spojené s ukončením doby milosti.“ The Great Controversy, 310.
The last six verses of Daniel eleven represent the “events connected with the close of probation.” Those events were unsealed at the time of the end in 1989, and they were clearly revealed.
Posledních šest veršů jedenácté kapitoly Danielovy knihy představuje „události spojené s ukončením doby milosti“. Tyto události byly v čase konce roku 1989 odpečetěny a byly zřetelně zjeveny.
“Before His crucifixion the Saviour explained to His disciples that He was to be put to death and to rise again from the tomb, and angels were present to impress His words on minds and hearts. But the disciples were looking for temporal deliverance from the Roman yoke, and they could not tolerate the thought that He in whom all their hopes centered should suffer an ignominious death. The words which they needed to remember were banished from their minds; and when the time of trial came, it found them unprepared. The death of Jesus as fully destroyed their hopes as if He had not forewarned them. So in the prophecies the future is opened before us as plainly as it was opened to the disciples by the words of Christ. The events connected with the close of probation and the work of preparation for the time of trouble, are clearly presented. But multitudes have no more understanding of these important truths than if they had never been revealed. Satan watches to catch away every impression that would make them wise unto salvation, and the time of trouble will find them unready.” The Great Controversy, 595.
„Před svým ukřižováním Spasitel svým učedníkům vysvětlil, že má být usmrcen a že znovu vstane z hrobu, a andělé byli přítomni, aby vtiskli Jeho slova do mysli i srdce. Učedníci však očekávali časné vysvobození z římského jha, a nemohli snést pomyšlení, že Ten, v němž se soustřeďovaly všechny jejich naděje, má trpět potupnou smrtí. Slova, na která si potřebovali vzpomenout, byla vytěsněna z jejich mysli; a když přišel čas zkoušky, zastihl je nepřipravené. Ježíšova smrt zničila jejich naděje právě tak úplně, jako by je na ni předem nebyl upozornil. Tak i v proroctvích je před námi budoucnost otevřena právě tak zřetelně, jako byla učedníkům otevřena Kristovými slovy. Události spojené s ukončením doby milosti a s dílem přípravy na čas soužení jsou zřetelně předloženy. Avšak zástupy těmto důležitým pravdám nerozumějí o nic více, než kdyby jim nikdy nebyly zjeveny. Satan číhá, aby odňal každý dojem, který by je mohl učinit moudrými ke spasení, a čas soužení je zastihne nepřipravené.“ The Great Controversy, 595.
It was at Caesarea Philippi, which is Panium, which is verses thirteen through fifteen that Christ began to teach His disciples about the cross, thus typifying the history of the Exeter camp meeting until October 22, 1844. At the beginning of the reformatory movement of the one hundred and forty-four thousand the “events connected with the close of probation” were unsealed and at the end of the movement of the one hundred and forty-four thousand the “events connected with the close of probation” are unsealed within the hidden history of verse forty.
Bylo to v Cesareji Filipově, což je Paneas, totiž ve verších třináct až patnáct, kde Kristus začal učit své učedníky o kříži, a tím předobrazil dějiny táborového shromáždění v Exeteru až do 22. října 1844. Na počátku reformačního hnutí sto čtyřiceti čtyř tisíc byly „události spojené s ukončením doby milosti“ odpečetěny a na konci hnutí sto čtyřiceti čtyř tisíc jsou „události spojené s ukončením doby milosti“ odpečetěny v rámci skrytých dějin verše čtyřicet.
“Today, in the spirit and power of Elias and of John the Baptist, messengers of God’s appointment are calling the attention of a judgment-bound world to the solemn events soon to take place in connection with the closing hours of probation and the appearance of Christ Jesus as King of kings and Lord of lords.” Prophets and Kings, 715, 716.
„Dnes, v duchu a moci Eliáše a Jana Křtitele, poslové ustanovení Bohem obracejí pozornost světa, jenž směřuje k soudu, k vážným událostem, které se mají brzy odehrát v souvislosti se závěrečnými hodinami doby milosti a se zjevením Krista Ježíše jako Krále králů a Pána pánů.“ Prophets and Kings, 715, 716.
The “events connected with the close of probation” are the events that are unsealed in the hidden history of verse forty. In Zechariah chapter three the final scenes of the investigative judgment are illustrated. Inspiration combines Zechariah’s testimony with those who are sealed in Ezekiel chapter nine.
„Události spojené s ukončením doby milosti“ jsou události, které jsou odpečetěny ve skrytých dějinách čtyřicátého verše. V třetí kapitole Zachariáše jsou znázorněny závěrečné výjevy vyšetřujícího soudu. Inspirace spojuje Zachariášovo svědectví s těmi, kdo jsou zapečetěni v deváté kapitole Ezechiele.
“The people of God are sighing and crying for the abominations done in the land. With tears they warn the wicked of their danger in trampling upon the divine law, and with unutterable sorrow they humble themselves before the Lord on account of their own transgressions. The wicked mock their sorrow, ridicule their solemn appeals, and sneer at what they term their weakness. But the anguish and humiliation of God’s people is unmistakable evidence that they are regaining the strength and nobility of character lost in consequence of sin. It is because they are drawing nearer to Christ, and their eyes are fixed upon His perfect purity, that they so clearly discern the exceeding sinfulness of sin. Their contrition and self-abasement are infinitely more acceptable in the sight of God than is the self-sufficient, haughty spirit of those who see no cause to lament, who scorn the humility of Christ, and who claim perfection while transgressing God’s holy law. Meekness and lowliness of heart are the conditions for strength and victory. The crown of glory awaits those who bow at the foot of the cross. Blessed are these mourners, for they shall be comforted.
„Boží lid vzdychá a naříká nad ohavnostmi páchanými v zemi. Se slzami varují bezbožné před nebezpečím, do něhož se uvádějí pošlapáváním Božího zákona, a s nevýslovným zármutkem se pokořují před Hospodinem pro své vlastní přestoupení. Bezbožní se jejich zármutku posmívají, zesměšňují jejich vážná napomenutí a uštěpačně se vysmívají tomu, co nazývají jejich slabostí. Avšak úzkost a pokoření Božího lidu jsou nezaměnitelným důkazem, že znovu nabývají síly a ušlechtilosti charakteru, ztracených v důsledku hříchu. Je to proto, že se přibližují ke Kristu a jejich oči jsou upřeny na Jeho dokonalou čistotu, že tak jasně rozpoznávají nesmírnou hříšnost hříchu. Jejich kajícnost a sebeponížení jsou v Božích očích nekonečně přijatelnější než sebejistý, povýšený duch těch, kteří nevidí důvod k nářku, kteří pohrdají Kristovou pokorou a kteří si činí nárok na dokonalost, zatímco přestupují svatý Boží zákon. Tichost a pokora srdce jsou podmínkami síly a vítězství. Koruna slávy očekává ty, kdo se sklánějí u paty kříže. Blaze těmto truchlícím, neboť oni budou potěšeni.“
“The faithful, praying ones are, as it were, shut in with God. They themselves know not how securely they are shielded. Urged on by Satan, the rulers of this world are seeking to destroy them; but could their eyes be opened, as were the eyes of Elisha’s servant at Dothan, they would see the angels of God encamped about them, by their brightness and glory holding in check the hosts of darkness.
„Věrní, modlící se, jsou jakoby uzavřeni s Bohem. Sami nevědí, jak bezpečně jsou chráněni. Podněcováni satanem usilují vládci tohoto světa o jejich zničení; kdyby se však jejich oči otevřely, jako se otevřely oči Elizeova služebníka v Dótanu, spatřili by anděly Boží rozložené kolem nich táborem, kteří svým jasem a slávou zadržují zástupy temnoty.“
“As the people of God afflict their souls before Him, pleading for purity of heart, the command is given, ‘Take away the filthy garments’ from them, and the encouraging words are spoken, ‘Behold, I have caused thine iniquity to pass from thee, and I will clothe thee with change of raiment.’ The spotless robe of Christ’s righteousness is placed upon the tried, tempted, yet faithful children of God. The despised remnant are clothed in glorious apparel, nevermore to be defiled by the corruptions of the world. Their names are retained in the Lamb’s book of life, enrolled among the faithful of all ages. They have resisted the wiles of the deceiver; they have not been turned from their loyalty by the dragon’s roar. Now they are eternally secure from the tempter’s devices. Their sins are transferred to the originator of sin. And the remnant are not only pardoned and accepted, but honored. ‘A fair miter’ is set upon their heads. They are to be as kings and priests unto God. While Satan was urging his accusations and seeking to destroy this company, holy angels, unseen, were passing to and fro, placing upon them the seal of the living God. These are they that stand upon Mount Zion with the Lamb, having the Father’s name written in their foreheads. They sing the new song before the throne, that song which no man can learn save the hundred and forty and four thousand, which were redeemed from the earth. ‘These are they which follow the Lamb whithersoever He goeth. These were redeemed from among men, being the first fruits unto God and to the Lamb. And in their mouth was found no guile: for they are without fault before the throne of God.’”
„Když Boží lid pokořuje před ním své duše a prosí o čistotu srdce, je vydán rozkaz: ‚Svlékněte z nich poskvrněná roucha,‘ a zaznívají povzbudivá slova: ‚Hle, způsobil jsem, aby od tebe byla odňata tvá nepravost, a obléknu tě ve slavnostní roucho.‘ Neposkvrněný šat Kristovy spravedlnosti je vložen na zkoušené, pokoušené, avšak věrné děti Boží. Opovrhovaný ostatek je oděn v nádherný oděv, aby již nikdy nebyl poskvrněn zkažeností světa. Jejich jména zůstávají zachována v Beránkově knize života, zapsána mezi věrnými všech věků. Odolali úkladům svůdce; dračí řev je neodvrátil od jejich věrnosti. Nyní jsou navěky v bezpečí před nástrahami pokušitele. Jejich hříchy jsou přeneseny na původce hříchu. A ostatek není jen omilostněn a přijat, nýbrž i poctěn. ‚Čistý turban‘ je vložen na jejich hlavy. Mají být jako králové a kněží Bohu. Zatímco satan vznášel svá obvinění a usiloval o zničení tohoto zástupu, svatí andělé, neviditelní, přecházeli sem a tam a kladli na ně pečeť živého Boha. To jsou ti, kteří stojí na hoře Sijón s Beránkem a mají na čelech napsáno jméno Otcovo. Zpívají novou píseň před trůnem, tu píseň, které se nikdo nemůže naučit kromě sto čtyřiceti čtyř tisíc, kteří byli vykoupeni ze země. ‚To jsou ti, kteří následují Beránka, kamkoli jde. Ti byli vykoupeni z lidí jako prvotiny Bohu a Beránkovi. A v jejich ústech nebyla nalezena lest, neboť jsou bez poskvrny před trůnem Božím.‘“
“Now is reached the complete fulfillment of those words of the Angel: ‘Hear now, O Joshua the high priest, thou, and thy fellows that sit before thee: for they are men wondered at: for, behold, I will bring forth My servant the Branch.’ Christ is revealed as the Redeemer and Deliverer of His people. Now indeed are the remnant ‘men wondered at,’ as the tears and humiliation of their pilgrimage give place to joy and honor in the presence of God and the Lamb. ‘In that day shall the branch of the Lord be beautiful and glorious, and the fruit of the earth shall be excellent and comely for them that are escaped of Israel. And it shall come to pass, that he that is left in Zion, and he that remaineth in Jerusalem, shall be called holy, even everyone that is written among the living in Jerusalem.”’ Testimonies, volume 5, 474–476.
„Nyní je dosaženo úplného naplnění oněch slov Anděla: ‚Slyš nyní, Jozue, nejvyšší kněže, ty i tvoji druhové, kteří sedí před tebou; neboť jsou to muži, jimž se lidé podivují; neboť hle, přivedu svého služebníka, Výhonek.‘ Kristus je zjeven jako Vykupitel a Vysvoboditel svého lidu. Nyní jsou ostatky skutečně ‚muži, jimž se lidé podivují‘, neboť slzy a pokoření jejich putování ustupují radosti a cti v přítomnosti Boha a Beránka. ‚V ten den bude ratolest Hospodinova krásná a slavná a plod země vznešený a nádherný pro ty z Izraele, kdo unikli. I stane se, že ten, kdo zůstane na Sijónu, a ten, kdo zbude v Jeruzalémě, bude nazván svatým, každý, kdo je zapsán mezi živými v Jeruzalémě.‘“ Testimonies, svazek 5, 474–476.
The one hundred and forty-four thousand in the book of Revelation are Ezekiel’s group that are “sealed” as they “sigh and cry” for the abominations that are in the land. They are sealed when they are given the garment of Christ’s righteousness and the fair miter which represents Peter’s “kings and priests,” who were not the people of God, but have now become the people of God.
Sto čtyřicet čtyři tisíc ze Zjevení jsou Ezechielovou skupinou, která je „zapečetěna“, když „vzdychá a naříká“ nad ohavnostmi, které jsou v zemi. Jsou zapečetěni tehdy, když je jim dán oděv Kristovy spravedlnosti a čistý klenot na hlavě, který představuje Petrovy „krále a kněze“, kteří nebyli Božím lidem, avšak nyní se stali Božím lidem.
But ye are a chosen generation, a royal priesthood, an holy nation, a peculiar people; that ye should shew forth the praises of him who hath called you out of darkness into his marvellous light: Which in time past were not a people, but are now the people of God: which had not obtained mercy, but now have obtained mercy. Dearly beloved, I beseech you as strangers and pilgrims, abstain from fleshly lusts, which war against the soul; Having your conversation honest among the Gentiles: that, whereas they speak against you as evildoers, they may by your good works, which they shall behold, glorify God in the day of visitation. 1 Peter 2:9–12.
Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid zvláštní, abyste zvěstovali ctnosti toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla; vy, kteří jste kdysi nebyli lidem, nyní však jste lid Boží; kteří jste nedošli milosrdenství, nyní však jste milosrdenství došli. Milovaní, prosím vás jako cizince a poutníky, zdržujte se tělesných žádostí, které bojují proti duši; veďte poctivý život mezi pohany, aby, zatímco o vás mluví jako o zločincích, pro vaše dobré skutky, které uvidí, oslavili Boha v den navštívení. 1 Petrův 2,9–12.
Now therefore, if ye will obey my voice indeed, and keep my covenant, then ye shall be a peculiar treasure unto me above all people: for all the earth is mine: And ye shall be unto me a kingdom of priests, and an holy nation. These are the words which thou shalt speak unto the children of Israel. Exodus 19:5, 6.
Nuže tedy, budete-li opravdu poslouchat můj hlas a zachovávat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím nade všechny národy; neboť má je celá země. A budete mi královstvím kněží a svatým národem. To jsou slova, která budeš mluvit k synům Izraele. Exodus 19,5.6.
“In the last days of this earth’s history, God’s covenant with his commandment-keeping people is to be renewed. ‘In that day I will make a covenant for them with the beasts of the field, and with the fowls of heaven, and with the creeping things of the ground: and I will break the bow and the sword and the battle out of the earth, and I will make them to lie down safely. And I will betroth thee unto me forever; yea, I will betroth thee unto me in righteousness, and in judgment, and in loving-kindness, and in mercies. I will even betroth thee unto me in faithfulness; and thou shalt know the Lord.’
„V posledních dnech dějin této země má být obnovena Boží smlouva s jeho lidem, jenž zachovává jeho přikázání. ‚V ten den pro ně uzavřu smlouvu s polní zvěří, s nebeským ptactvem i s plazy země; zlomím na zemi luk, meč i válku a dám jim uléhat v bezpečí. A zasnoubím si tě se sebou navěky; ano, zasnoubím si tě se sebou ve spravedlnosti, v právu, v milosrdenství a v slitování. Zasnoubím si tě se sebou ve věrnosti a poznáš Hospodina.‘“
“‘And it shall come to pass in that day, I will hear, saith the Lord, I will hear the heavens, and they shall hear the earth; and the earth shall hear the corn, and the wine, and the oil; and they shall hear Jezreel. And I will sow her unto me in the earth; and I will have mercy upon her that had not obtained mercy; and I will say to them which were not my people, Thou art my people; and they shall say, Thou art my God.’ Hosea 2:14–23.
„A stane se v onen den: vyslyším, praví Hospodin, vyslyším nebesa, a ta vyslyší zemi; a země vyslyší obilí a víno i olej; a to vyslyší Jizreel. A zaseji ji sobě v zemi; a smiluji se nad tou, která nedošla slitování; a řeknu těm, kteří nebyli mým lidem: Ty jsi můj lid; a oni řeknou: Ty jsi můj Bůh.“ Ozeáš 2,14–23.
“‘In that day, . . . the remnant of Israel, and such as are escaped of the house of Jacob, . . . shall stay upon the Lord, the Holy One of Israel, in truth.’ Isaiah 10:20. From ‘every nation, and kindred, and tongue, and people’ there will be those who will gladly respond to the message, ‘Fear God, and give glory to him; for the hour of his judgment is come.’ They will turn from every idol that binds them to this earth, and will ‘worship him at that made heaven, and earth, and the sea, and the fountains of waters.’ They will free themselves from every entanglement, and will stand before the world as monuments of God’s mercy. Obedient to every divine requirement, they will be recognized by angels and by men as those that ‘keep the commandments of God, and the faith of Jesus.’ Revelation 14:6–7, 12.
„V onen den… ostatek Izraele a ti, kdo uniknou z domu Jákobova,… budou se v pravdě opírat o Hospodina, Svatého Izraelova.“ Izajáš 10,20. Z „každého národa a pokolení, jazyka i lidu“ budou ti, kteří s radostí odpovědí na poselství: „Bojte se Boha a vzdejte mu slávu, neboť přišla hodina jeho soudu.“ Odvrátí se od každé modly, která je poutá k této zemi, a budou „se klaněti tomu, jenž učinil nebe i zemi i moře i studnice vod“. Osvobodí se od každého zapletení a budou stát před světem jako pomníky Božího milosrdenství. Poslušni každého božského požadavku budou anděly i lidmi rozpoznáni jako ti, kdo „zachovávají přikázání Boží a víru Ježíšovu“. Zjevení 14,6–7.12.
“‘Behold, the days come, saith the Lord, that the plowman shall overtake the reaper, and the treader of grapes him that soweth seed; and the mountains shall drop sweet wine, and all the hills shall melt. And I will bring again the captivity of my people of Israel, and they shall build the waste cities, and inhabit them; and they shall plant vineyards, and drink the wine thereof; they shall also make gardens, and eat the fruit of them. And I will plant them upon their land, and they shall no more be pulled up out of their land which I have given them, saith the Lord thy God. Amos 9:13–15.’” Review and Herald, February 26, 1914.
„Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy oráč dostihne žence a šlapač hroznů toho, kdo rozsévá semeno; hory budou kanout sladkým vínem a všechny pahorky se budou rozplývat. A přivedu zpět zajetí svého lidu Izraele, i vystaví zpustošená města a budou v nich bydlet; vysadí vinice a budou pít jejich víno; zřídí také zahrady a budou jíst jejich ovoce. A zasadím je v jejich zemi a již nikdy nebudou vykořeněni ze své země, kterou jsem jim dal, praví Hospodin, tvůj Bůh. Amos 9,13–15.“ Review and Herald, 26. února 1914.
It is evident that from the point when the final chosen generation of the one hundred and forty-four thousand are sealed that there are still Gentiles who can be influenced by the one hundred and forty-four thousand’s life style (conversation) during the day of the Gentile’s visitation.
Je zjevné, že od okamžiku, kdy je zapečetěna konečná vyvolená generace sto čtyřiceti čtyř tisíc, stále ještě existují pohané, kteří mohou být ovlivněni životním stylem (obcováním) sto čtyřiceti čtyř tisíc v den navštívení pohanů.
“Human power and human might did not establish the church of God, and neither can they destroy it. Not on the rock of human strength, but on Christ Jesus, the Rock of Ages, was the church founded, ‘and the gates of hell shall not prevail against it.’ Matthew 16:18. The presence of God gives stability to His cause. ‘Put not your trust in princes, nor in the son of man,’ is the word that comes to us. Psalm 146:3. ‘In quietness and in confidence shall be your strength.’ Isaiah 30:15. God’s glorious work, founded on the eternal principles of right, will never come to nought. It will go on from strength to strength, ‘not by might, nor by power, but by My Spirit, saith the Lord of hosts.’ Zechariah 4:6.
„Lidská síla a lidská moc nezaložily církev Boží, a stejně tak ji ani nemohou zničit. Církev nebyla založena na skále lidské síly, nýbrž na Kristu Ježíši, Skále věků, ‚a brány pekel ji nepřemohou.‘ Matouš 16,18. Přítomnost Boží dává Jeho dílu pevnost. ‚Nedoufejte v knížata ani v syna člověka,‘ to je slovo, které k nám přichází. Žalm 146,3. ‚V tichosti a v důvěře bude vaše síla.‘ Izajáš 30,15. Slavné Boží dílo, založené na věčných zásadách práva, nikdy nepřijde vniveč. Půjde od síly k síle, ‚ne mocí ani silou, ale Duchem mým, praví Hospodin zástupů.‘ Zachariáš 4,6.“
“The promise, ‘The hands of Zerubbabel have laid the foundation of this house; his hands shall also finish it,’ was literally fulfilled. Verse 9. ‘The elders of the Jews builded, and they prospered through the prophesying of Haggai the prophet and Zechariah the son of Iddo. And they builded, and finished it, according to the commandment of the God of Israel, and according to the commandment of Cyrus, and Darius, and Artaxerxes king of Persia. And this house was finished on the third day of the month Adar [the twelfth month], which was in the sixth year of the reign of Darius the king.’ Ezra 6:14, 15.” Prophets and Kings, 595, 596.
Zaslíbení: „Ruce Zerubábelovy položily základ tomuto domu; jeho ruce jej také dokončí,“ se doslovně naplnilo. Verš 9. „Starší Židů stavěli a prospívali skrze prorokování proroka Agea a Zachariáše, syna Iddova. Stavěli a dokončili to podle příkazu Boha Izraele a podle příkazu Kýra, Dareia a Artaxerxa, krále perského. A tento dům byl dokončen třetího dne měsíce adaru [dvanáctého měsíce], což bylo v šestém roce kralování krále Dareia.“ Ezdráš 6,14.15. Proroci a králové, 595, 596.
Verses thirteen to fifteen represent the prophetic events that lead to the close of probation for Sabbath-keepers at the Sunday law. They also represent the third of three steps in verse ten of Daniel twelve. Verse ten is the “purification,” verses eleven and twelve represent the “made white” and verses thirteen to fifteen represent the litmus test where the Sabbath-keeping virgins are “tried.”
Verše třináct až patnáct představují prorocké události, které vedou k uzavření doby milosti pro zachovávající sobotu při nedělním zákonu. Zároveň představují třetí ze tří kroků ve verši deset dvanácté kapitoly Daniela. Verš deset je „očištění“, verše jedenáct a dvanáct představují „učiněni bílými“ a verše třináct až patnáct představují lakmusovou zkoušku, při níž jsou panny zachovávající sobotu „zkoušeny“.
The internal message in the book of Daniel is represented by the Ulai River vision of chapters seven through nine and the external message is represented by the Hiddekel River vision of chapters ten through twelve. Chapter twelve is the climax of both the internal and external visions, and it presents the method in which Christ raises up and cleanses the one hundred and forty-four thousand. Verses ten through sixteen represent the hidden history of verse forty from 1989 unto the Sunday law of verse forty-one and sixteen. The verses that fit into the hidden history represent the perfect fulfillment of verse ten of chapter twelve.
Vnitřní poselství v knize Daniel je znázorněno viděním u řeky Ulai v kapitolách sedm až devět a vnější poselství je znázorněno viděním u řeky Hiddekel v kapitolách deset až dvanáct. Dvanáctá kapitola je vyvrcholením jak vnitřních, tak vnějších vidění a představuje způsob, jímž Kristus pozvedá a očišťuje sto čtyřicet čtyři tisíc. Verše deset až šestnáct představují skryté dějiny čtyřicátého verše od roku 1989 až po nedělní zákon ve verši čtyřicet jedna a šestnáct. Verše, které zapadají do skrytých dějin, představují dokonalé naplnění desátého verše dvanácté kapitoly.
Many shall be purified, and made white, and tried; but the wicked shall do wickedly: and none of the wicked shall understand; but the wise shall understand. And from the time that the daily sacrifice shall be taken away, and the abomination that maketh desolate set up, there shall be a thousand two hundred and ninety days. Blessed is he that waiteth, and cometh to the thousand three hundred and five and thirty days. Daniel 12:10–12.
Mnozí budou očištěni, zběleni a vyzkoušeni; avšak bezbožní budou jednat bezbožně; a nikdo z bezbožných neporozumí, ale moudří porozumějí. A od doby, kdy bude odstraněna ustavičná oběť a postavena ohavnost pustošící, uplyne tisíc dvě stě devadesát dní. Blahoslavený, kdo vytrvá a dojde do tisíce tří set třiceti pěti dnů. Daniel 12,10–12.
The “wise” who understand verses ten through sixteen and who have been sealed both “intellectually” and “spiritually” are those who understand the external prophetic message represented in the hidden history of verse forty, and they have been “intellectually” settled into that understanding before the Sunday law. The “wise” are those who have been transformed by the internal message represented by Revelation chapter eleven and verse eleven and they have settled into the experience before the Sunday law.
„Moudří“, kteří rozumějí veršům deset až šestnáct a kteří byli zapečetěni jak „intelektuálně“, tak „duchovně“, jsou ti, kdo rozumějí vnějšímu prorockému poselství znázorněnému ve skryté historii čtyřicátého verše, a před nedělním zákonem byli do tohoto porozumění „intelektuálně“ upevněni. „Moudří“ jsou ti, kdo byli proměněni vnitřním poselstvím znázorněným v jedenácté kapitole Zjevení a v jedenáctém verši a kdo byli v této zkušenosti upevněni před nedělním zákonem.
The “wise” are those who have received the “blessing” associated with “waiting,” marking the one hundred and forty-four thousand as those who fulfill the perfect and final fulfillment of the ten virgins. Revelation eleven verse eleven arrived in July of 2023, thus marking the “time of the end,” when Daniel and Revelation mark with two witnesses that the increase of knowledge which was unsealed in July of 2023 identifies the sealing process of the one hundred and forty-four thousand. Eleven plus eleven equals twenty-two, which is a symbol of the combination of divinity with humanity, and those who pass the three-step purification process that produces the one hundred and forty-four thousand are identified in Daniel twelve, verse twelve providing another signature of Palmoni, for twelve times twelve equals one hundred and forty-four thousand.
„Moudří“ jsou ti, kteří přijali „požehnání“ spojené s „čekáním“, čímž je sto čtyřicet čtyři tisíc označeno jako ti, kteří naplňují dokonalé a konečné naplnění deseti panen. Zjevení jedenáct, verš jedenáct, nastalo v červenci 2023, a tak označilo „čas konce“, kdy Daniel a Zjevení prostřednictvím dvou svědků ukazují, že rozmnožení poznání, které bylo odpečetěno v červenci 2023, určuje proces zapečetění sto čtyřiceti čtyř tisíc. Jedenáct plus jedenáct se rovná dvacet dva, což je symbol spojení božství s lidstvím, a ti, kteří projdou třístupňovým procesem očištění, jenž přivádí ke vzniku sto čtyřiceti čtyř tisíc, jsou označeni v Danieli dvanáct, verši dvanáctém, což poskytuje další podpis Palmoniho, neboť dvanáct krát dvanáct se rovná sto čtyřicet čtyři tisíc.
We will continue this study in the next article.
V příštím článku budeme v tomto studiu pokračovat.