For some time, we have been focusing our attention on the hidden history of Daniel 11:40, and in recent weeks, the Lord has drawn our consideration to verse 27:
Po nějakou dobu jsme soustřeďovali svou pozornost na skryté dějiny Daniela 11,40 a v posledních týdnech Pán obrátil naši pozornost k verši 27:
And both these kings’ hearts shall be to do mischief, and they shall speak lies at one table; but it shall not prosper: for yet the end shall be at the time appointed. Daniel 11:27.
Srdce obou těchto králů bude nakloněno ke zlému a u jednoho stolu budou mluvit lež; avšak neuspějí, neboť konec přijde až v ustanoveném čase. Daniel 11,27.
Initially, I was uncertain about the details—when, where, and who sat at that table, speaking lies to one another—but these questions are now under review. Over the past few Sabbaths, I made some missteps as I worked through these lines. Yet, through what I believe to be providential guidance, the alliances represented in verses 13–15, symbolized by Caesarea Philippi, began to unfold. Though some elements still require refinement, I believe the Lord has lifted His hand from these verses to reveal their meaning.
Zpočátku jsem si nebyl jist podrobnostmi — kdy, kde a kdo seděl u toho stolu a mluvil jeden druhému lži — avšak tyto otázky jsou nyní předmětem přezkoumání. V průběhu několika posledních sobot jsem se při práci s těmito verši dopustil několika chybných kroků. Avšak skrze to, co pokládám za prozřetelné vedení, se spojenectví představená ve verších 13–15, symbolizovaná Cesarejí Filipovou, začala rozkrývat. Ačkoli některé prvky dosud vyžadují upřesnění, věřím, že Pán odňal z těchto veršů svou ruku, aby zjevil jejich význam.
This understanding crystallized immediately after last Sabbath’s Zoom meeting. A week earlier, I had been struck by the intricate interplay of histories in verses 10–15. I wrote and sent a text message to a few people outlining my thoughts and asked to share them on Friday evening. I was attempting to organize the issues within those verses, convinced there was something profoundly significant. There is, but it wasn’t what I initially proposed. Despite my stumbles over the past week and a half as I grappled with this passage, I recognize a familiar providence. The Lord was unsealing a special, vital truth. Once the human element is fully exposed and set aside, the truth—opened by the Lion of the tribe of Judah—proves even more profound than I had grasped.
Toto porozumění se vykrystalizovalo bezprostředně po loňském sobotním zoomovém setkání. O týden dříve mě zaujala spletitá souhra dějin ve verších 10–15. Napsal jsem a odeslal několika lidem textovou zprávu, v níž jsem nastínil své úvahy, a požádal jsem, abych je mohl v pátek večer sdílet. Pokoušel jsem se uspořádat otázky obsažené v těchto verších, přesvědčen, že se v nich skrývá něco hluboce významného. Tak tomu je, ale nebylo to to, co jsem zpočátku navrhoval. Navzdory mým klopýtáním během uplynulého týdne a půl, když jsem zápasil s tímto oddílem, rozpoznávám známou prozřetelnost. Pán odpečeťoval zvláštní, životně důležitou pravdu. Jakmile je lidský prvek plně odhalen a odložen stranou, ukazuje se pravda—otevřená Lvem z pokolení Judova—ještě hlubší, než jsem chápal.
Verse Five through Nine
Verše pět až devět
Putin, as the king of the south, mirrors Ptolemy, who will triumph in the Ukraine war, fulfilling verse 11. Historically, Ptolemy IV Philopator’s victory at the Battle of Raphia fulfilled this verse, prefiguring Putin’s imminent success. Verses 5–9 outline a history that foreshadows the papacy’s 1,260-year rule (538–1798) in meticulous detail. These details have been explored repeatedly in the past, so here I will highlight one prophetic waymark fulfilled in verses 5–9 and echoed in the period from 538 to 1798.
Putin jako král jihu zrcadlí Ptolemaia, který zvítězí ve válce na Ukrajině, čímž se naplní verš 11. Historicky naplnilo tento verš vítězství Ptolemaia IV. Filopatora v bitvě u Rafie, které předobrazuje Putinův bezprostředně blízký úspěch. Verše 5–9 obšírně a s pečlivou přesností načrtávají dějiny, jež předznamenávají 1 260leté panství papežství (538–1798). Těmito podrobnostmi jsme se v minulosti opakovaně zabývali, a proto zde vyzdvihnu jedno prorocké mezní znamení naplněné ve verších 5–9 a odražené v období let 538 až 1798.
This period began with a treaty between the southern Ptolemaic kingdom and the northern Seleucid kingdom, sealed when the southern king gave his daughter in marriage to the northern king. This union initiated a seven year span that ended when the southern king invaded the north, took the northern king captive to Egypt, and the captive king later died after falling from a horse.
Toto období začalo smlouvou mezi jižním ptolemaiovským královstvím a severním seleukovským královstvím, zpečetěnou tím, že jižní král dal svou dceru za manželku severnímu králi. Tento svazek zahájil sedmileté období, které skončilo, když jižní král vpadl na sever, odvedl severního krále jako zajatce do Egypta a zajatý král později zemřel po pádu z koně.
A Broken Treaty
Porušená smlouva
The invasion stemmed from a broken treaty. After the seven-year period began, the northern king set aside his first wife to marry the southern princess and secure the treaty. Later, he discarded the southern wife and reinstated his original queen. This prompted the first queen to execute the southern queen and her entourage, enraging the southern queen’s family in Egypt.
Invaze vzešla z porušené smlouvy. Po začátku sedmiletého období severní král odložil svou první manželku, aby pojal za manželku jižní princeznu a zajistil tak smlouvu. Později jižní manželku zapudil a znovu dosadil svou původní královnu. To podnítilo první královnu k tomu, aby dala popravit jižní královnu i její doprovod, což rozlítilo rodinu jižní královny v Egyptě.
With prophetic discernment, seven years can be seen as two periods of three and a half years, as illustrated by the three and a half years before and after the cross that together represented the week that Christ confirmed the covenant. The three and a half is also recognized in the seven times curse carried out upon the northern kingdom of Israel from 723 BC unto 1798. That seven times is divided into two periods of twelve hundred and sixty, with 538 as the middle point. These illustrations of seven being divided into two periods of three and a half is not random, it is purposeful.
S prorockým rozlišováním lze sedm let chápat jako dvě období po třech a půl letech, jak to ilustrují tři a půl roku před křížem a po kříži, které společně představovaly týden, v němž Kristus potvrdil smlouvu. Tři a půl se rovněž rozpoznává v kletbě sedmi časů vykonané nad severním královstvím Izraele od roku 723 př. Kr. až do roku 1798. Těchto sedm časů je rozděleno do dvou období po tisíci dvou stech šedesáti letech, přičemž středním bodem je rok 538. Tato znázornění sedmičky rozdělené do dvou období po třech a půl nejsou náhodná, jsou záměrná.
In the division in the week Christ confirmed the covenant the cross represents the center and in so doing it identifies Christ presenting the message in person for three and a half years, followed by His disciples presenting the message for the same period. In the seven times against the northern kingdom 538 divides the history into a period when paganism trampled down the sanctuary and host followed by papalism trampling down the sanctuary and host for the same period. In prophetic symbolism “seven” is represented with three and a half, which in turn is represented by forty-two months, three and a half days or years, twelve hundred and sixty, twenty-five twenty and a time, times and dividing of time. In context, all these figures are interchangeable.
V rozdělení týdne Kristus potvrdil smlouvu; kříž představuje střed, a tímto způsobem označuje Krista, který osobně předkládal poselství po dobu tří a půl roku, po němž následovali Jeho učedníci, kteří předkládali poselství po tutéž dobu. V sedmi časech proti severnímu království rozděluje rok 538 dějiny na období, kdy pohanství pošlapávalo svatyni a zástup, po němž následovalo papežství, pošlapávající svatyni a zástup po stejnou dobu. V prorocké symbolice je „sedm“ vyjádřeno třemi a půl, což je dále vyjádřeno čtyřiceti dvěma měsíci, třemi a půl dny nebo roky, tisícem dvěma sty šedesáti, dvaceti pěti dvaceti a časem, časy a polovinou času. V kontextu jsou všechny tyto údaje zaměnitelné.
The treaty represented between the Ptolemaic Kingdom, ruled by the descendants of Ptolemy I (a general of Alexander the Great), who controlled Egypt, and the Seleucid Empire, ruled by the descendants of Seleucus I (another of Alexander’s generals), who controlled much of the Middle East, including Syria concluded the Second Syrian War in 253 BC. The war had begun seven years before in 260 BC. Seven years after the treaty was ratified it was broken in 246 BC. Fourteen years, divided into two seven-year periods. The first half is warfare and the second half is peace. The fourteen years begin with the second Syrian War and it ends with the third Syrian War. This type of symmetry in history is amplified when you recognize that the history is represented in verses five through nine of chapter eleven. The treaty and its breaking are the focus of the verses and the history which fulfilled the verses.
Smlouva uzavřená mezi Ptolemaiovským královstvím, ovládaným potomky Ptolemaia I. (jednoho z generálů Alexandra Velikého), kteří ovládali Egypt, a Seleukovskou říší, ovládanou potomky Seleuka I. (dalšího z Alexandrových generálů), kteří ovládali velkou část Blízkého východu včetně Sýrie, ukončila roku 253 př. Kr. druhou syrskou válku. Válka začala o sedm let dříve, roku 260 př. Kr. Sedm let po ratifikaci této smlouvy byla roku 246 př. Kr. porušena. Čtrnáct let, rozdělených do dvou sedmiletých období. První polovina je válka a druhá polovina je mír. Těchto čtrnáct let začíná druhou syrskou válkou a končí třetí syrskou válkou. Tento druh symetrie v dějinách je ještě zdůrazněn, když si uvědomíme, že tyto dějiny jsou představeny ve verších pět až devět jedenácté kapitoly. Smlouva a její porušení jsou středem pozornosti těchto veršů i dějin, které je naplnily.
This aligns with the papal domination from 538 to 1798. Near the end of that era, Napoleon Bonaparte entered into a treaty with the Vatican. Citing the Vatican’s breach of the 1797 Treaty of Tolentino, Napoleon sent General Berthier in 1798 to take the pope captive. The pope died in France in 1799. This 1,260-year period is detailed in verses 31–39.
To je v souladu s papežskou nadvládou v letech 538 až 1798. Ke konci tohoto období uzavřel Napoleon Bonaparte smlouvu s Vatikánem. S odvoláním na porušení Tolentinské smlouvy z roku 1797 ze strany Vatikánu vyslal Napoleon roku 1798 generála Berthiera, aby zajal papeže. Papež zemřel ve Francii roku 1799. Toto období 1 260 let je podrobně popsáno ve verších 31–39.
The history of verses 5–9 parallels that of verses 31–39, providing two witnesses within Daniel 11. Both lines share identical prophetic waymarks, revealing the dynamics between the kings of the south and north. Each period is symbolized by three and a half years, concluding with the southern king prevailing, capturing the northern king, and taking him to the southern land, where both northern kings die. In both cases, as the text states, the southern king returns with spoil:
Dějiny veršů 5–9 jsou paralelou k dějinám veršů 31–39 a poskytují v Danieli 11 dvě svědectví. Obě linie sdílejí totožné prorocké mezníky a odhalují dynamiku mezi králi jihu a severu. Každé období je symbolizováno třemi a půl lety a vrcholí tím, že král jihu zvítězí, zajme krále severu a odvede ho do jižní země, kde oba severní králové umírají. V obou případech se král jihu, jak text uvádí, vrací s kořistí:
And shall also carry captives into Egypt their gods, with their princes, and with their precious vessels of silver and of gold; and he shall continue more years than the king of the north. Daniel 11:8.
A také odvede do zajetí do Egypta jejich bohy i jejich knížata a jejich vzácné nádoby ze stříbra a ze zlata; a bude trvat více let než král severu. Daniel 11,8.
For Ptolemy, this was treasure previously looted by the northern king; for Napoleon, it was the Vatican’s riches plundered and taken to France. These two lines of witness indicate that the northern king’s death is symbolized by falling from a horse. In Revelation 17, the woman riding the beast represents the Catholic Church:
Pro Ptolemaia to byl poklad dříve uloupený severním králem; pro Napoleona to bylo bohatství Vatikánu vydrancované a odvezené do Francie. Tyto dvě linie svědectví naznačují, že smrt severního krále je symbolizována pádem z koně. Ve Zjevení 17 žena jedoucí na šelmě představuje katolickou církev:
So he carried me away in the spirit into the wilderness: and I saw a woman sit upon a scarlet coloured beast, full of names of blasphemy, having seven heads and ten horns. Revelation 17:3.
I odnesl mne v duchu na poušť; a uviděl jsem ženu sedět na šelmě šarlatové barvy, plné jmen rouhání, mající sedm hlav a deset rohů. Zjevení 17,3.
The beast she rides is the United Nations. Revelation 17 describes her restoration to power after the deadly wound of 1798. As the eighth kingdom, she resumes her reign, symbolized by riding the beast:
Šelma, na níž jede, jsou Organizace spojených národů. Zjevení 17 popisuje její navrácení k moci po smrtelné ráně roku 1798. Jako osmé království znovu nastoluje svou vládu, symbolizovanou jízdou na šelmě:
And the woman which thou sawest is that great city, which reigneth over the kings of the earth. Revelation 17:18.
A ta žena, kterou jsi viděl, je to veliké město, které kraluje nad králi země. Zjevení 17,18.
The deadly wound of 1798 was prefigured in verses 5–9 when the northern king fell from a horse and died. These two lines in Daniel 11 run parallel to verses 41–45. The Sunday law in the USA, marked in verse 41, begins the papacy’s final ride on the beast—a period reflected in these two lines. When Ellen White notes that “much of the history” fulfilled in Daniel 11 “will be repeated,” verses 5–9 and 31–39 align with verses 41–45.
Smrtelná rána z roku 1798 byla předobrazena ve verších 5–9, když severní král spadl z koně a zemřel. Tyto dva řádky v Danielovi 11 probíhají souběžně s verši 41–45. Nedělní zákon v USA, vyznačený ve verši 41, zahajuje závěrečnou jízdu papežství na šelmě — období odražené v těchto dvou řádcích. Když Ellen Whiteová poznamenává, že „velká část dějin“, jež se naplnily v Danielovi 11, „se bude opakovat“, verše 5–9 a 31–39 se shodují s verši 41–45.
Only Verse Forty
Pouze čtyřicátý verš
From verse 31 to 45, only verse 40 stands outside the prophetic period of three and a half days. It represents a unique history within the final third of Daniel’s 45 verses. In verse 16, the history of pagan Imperial Rome unfolds through four rulers—Pompey, Julius Caesar, Augustus Caesar, and Tiberius Caesar. Augustus’s victory at the Battle of Actium in 31 BC began Imperial Rome’s 360-year rule, fulfilling the “time” in verse 24:
Od verše 31 až po verš 45 stojí mimo prorocké období tří a půl dne pouze verš 40. Představuje jedinečné dějiny v rámci závěrečné třetiny Danielových 45 veršů. Ve verši 16 se dějiny pohanského císařského Říma odvíjejí prostřednictvím čtyř vládců — Pompeia, Julia Caesara, Augusta Caesara a Tiberia Caesara. Augustovo vítězství v bitvě u Actia roku 31 př. Kr. zahájilo 360leté panství císařského Říma a naplnilo tak „čas“ ve verši 24:
He shall enter peaceably even upon the fattest places of the province; and he shall do that which his fathers have not done, nor his fathers’ fathers; he shall scatter among them the prey, and spoil, and riches: yea, and he shall forecast his devices against the strong holds, even for a time. Daniel 11:24.
Pokojně vejde i do nejúrodnějších krajů provincie a učiní to, co neučinili jeho otcové ani otcové jeho otců; rozdělí mezi ně kořist, lup i bohatství; ano, bude strojit své úklady proti pevnostem, avšak jen na čas. Daniel 11:24.
After Actium, Rome made Egypt a province in 30 BC. Three hundred and sixty years later, in 330, Constantine moved the empire’s capital from Rome to Constantinople. This “time” aligns prophetically with the 1,260 years of papal rule and the 7 years of verses 5–9.
Po Aktiu učinil Řím z Egypta roku 30 př. Kr. provincii. O tři sta šedesát let později, roku 330, přesunul Konstantin hlavní město říše z Říma do Konstantinopole. Tento „čas“ se prorocky shoduje s 1 260 lety papežské vlády a se 7 lety ve verších 5–9.
From verse 16, pagan Imperial Rome dominates until verse 30, encompassing the Maccabees’ league with Rome and the line of Christ. Yet, verses 16–30 align with verses 31–39 and 41–45. Thus, in the last 30 verses of Daniel 11, a consistent prophetic line emerges—except for verse 40, where the “time of the end” is marked in 1798 and 1989.
Od verše 16 dominuje pohanský císařský Řím až do verše 30; toto období zahrnuje spojenectví Makabejských s Římem i linii Kristovu. Verše 16–30 však odpovídají veršům 31–39 a 41–45. V posledních třiceti verších 11. kapitoly Danielovy se tak objevuje souvislá prorocká linie — s výjimkou verše 40, kde je „čas konce“ vyznačen roky 1798 a 1989.
With minor exceptions in verses 2 and 3—where the final of eight presidents transitions to control the ten kings of the United Nations—the first two verses align with verse 40, representing the Sunday law and the shift from the sixth to the seventh and eighth kingdoms. Verses 3 and 4 align with verse 45 and Daniel 12:1, depicting the rise and fall of the Grecian kingdom, paralleling the papacy’s establishment and demise in verses 41 through Daniel 12:1. Both the woman and the beast she rides end with no help, framing the beginning and end of Daniel 11 outside verse 40’s history. Alexander the Great symbolizes the United Nations, fornicating with the whore of Tyre (the king of the north from verse 41 onward), who are both the beast and the dragon.
S drobnými výjimkami ve verších 2 a 3 — kde poslední z osmi prezidentů přechází k ovládnutí deseti králů Organizace spojených národů — se první dva verše shodují s veršem 40 a představují nedělní zákon a přechod od šestého k sedmému a osmému království. Verše 3 a 4 se shodují s veršem 45 a s Danielem 12,1 a zobrazují vzestup a pád řeckého království, souběžně se zřízením a zánikem papežství ve verších 41 až Daniel 12,1. Jak žena, tak i šelma, na níž jede, končí bez pomoci, čímž rámují začátek a konec Daniela 11 mimo dějiny verše 40. Alexandr Veliký symbolizuje Organizaci spojených národů, smilnící s nevěstkou z Týru (králem severu od verše 41 dále), kteří jsou oba jak šelmou, tak drakem.
Verses Nine and Ten
Verše devět a deset
Verses 5–9 conclude at the time of the end in 1798, while verse 10 marks 1989. Thus, the span between verses 9 and 10—from 1798 to 1989—represents the revealed portion of verse 40, initiating its hidden history. To clarify: nearly every verse in Daniel 11 reflects the papacy’s rule from 538 to 1798. Verse 40 covers 1798 to the Sunday law in the USA. Verses 6–9 typify the papal era, while verse 10 foreshadows the USSR’s collapse in 1989. Therefore, verses 11–15 span from 1989 to the Sunday law, as represented in verses 16, 31, and 41.
Verše 5–9 končí v čase konce roku 1798, zatímco verš 10 označuje rok 1989. Období mezi verši 9 a 10 — od roku 1798 do roku 1989 — tedy představuje zjevenou část verše 40 a uvádí jeho skryté dějiny. Pro upřesnění: téměř každý verš v Danieli 11 odráží vládu papežství od roku 538 do roku 1798. Verš 40 zahrnuje období od roku 1798 až po nedělní zákon v USA. Verše 6–9 jsou předobrazem papežské éry, zatímco verš 10 předjímá rozpad SSSR v roce 1989. Verše 11–15 tedy zahrnují období od roku 1989 až po nedělní zákon, jak je znázorněno ve verších 16, 31 a 41.
Verse 40 is divided into two parts. The first, from 1798 to 1989, begins and ends with a “time of the end.” The second half begins in 1989, where the first half concludes. Verses 1 and 2 identify a sequence of presidents starting in 1989, aligning with the second part of verse 40. Verse 11 marks the onset of the Ukraine war in 2014, while verse 12 highlights the consequences the victorious king of the south brings upon himself. Verse 13 nears fulfillment, but here we note that verse 11 falls within the second part of verse 40—post-1989, yet pre-Sunday law (verse 41).
Verš 40 je rozdělen na dvě části. První, od roku 1798 do roku 1989, začíná i končí „časem konce“. Druhá polovina začíná v roce 1989, kde první polovina končí. Verše 1 a 2 označují sled prezidentů počínaje rokem 1989, v souladu s druhou částí verše 40. Verš 11 vyznačuje počátek války na Ukrajině v roce 2014, zatímco verš 12 zdůrazňuje důsledky, které na sebe vítězný král jihu přivádí. Verš 13 se blíží naplnění, avšak zde podotýkáme, že verš 11 spadá do druhé části verše 40 — po roce 1989, avšak před nedělním zákonem (verš 41).
Verses 13–15 point to the Battle of Panium in 200 BC, the year pagan Rome began exerting influence over human affairs, tied to that battle. Occurring well before Pompey’s entry into Jerusalem in verse 16, it provides historical evidence identifying verse 41 as the Sunday law in the USA.
Verše 13–15 ukazují na bitvu u Pania roku 200 př. Kr., tedy na rok, kdy pohanský Řím začal v souvislosti s touto bitvou uplatňovat svůj vliv na lidské záležitosti. Jelikož k tomu došlo dávno před Pompeyovým vstupem do Jeruzaléma ve verši 16, poskytuje to historický důkaz, který ztotožňuje verš 41 se zákonem o neděli ve Spojených státech amerických.
Every prophetic line and its historical fulfillment in Daniel 11 lies either within verse 40’s history (1798 to the Sunday law) or from verse 41 to Daniel 12:1. Of the 45 verses, verses 1, 2, 7–15, and 40—totaling twelve—apply to verse 40’s timeline when layered line upon line. Verse 40 splits into two segments at 1989. Verses 1, 2, and 10–15 align with its second half. Verses 1 and 2 trace the line of presidents in the earth beast’s history, while verses 10–15 depict three proxy wars orchestrated by the king of the north (the papal power) from 1989 to the Sunday law. The three proxy wars begin with the United States, identified in verse 40 as “chariots, ships and horsemen.”
Každá prorocká linie a její dějinné naplnění v Danieli 11 spadá buď do dějin verše 40 (1798 až po nedělní zákon), anebo do úseku od verše 41 až po Daniel 12,1. Ze 45 veršů se verše 1, 2, 7–15 a 40 — celkem dvanáct — při vrstvení linie na linii vztahují k časové ose verše 40. Verš 40 se v roce 1989 rozděluje na dva úseky. Verše 1, 2 a 10–15 odpovídají jeho druhé polovině. Verše 1 a 2 sledují linii prezidentů v dějinách šelmy ze země, zatímco verše 10–15 znázorňují tři zástupné války organizované králem severu (papežskou mocí) od roku 1989 až po nedělní zákon. Tyto tři zástupné války začínají Spojenými státy, které jsou ve verši 40 označeny jako „vozy, lodě a jezdci“.
We will continue in the next article.
Budeme pokračovat v příštím článku.