The pioneer application of the history which fulfilled verses ten through sixteen identified that Rome, who established the vision arrived in the year 200 BC, the same year as the battle of Panium, and I am suggesting that in 2025 Rome arrived and established the vision with the inauguration of Trump and Pope Leo. 2025 represents the only time a pope and President were inaugurated in the same year. The beast and its image was lifted up for all who are willing to see in 2025. Unlike the pioneers, I am applying the sequence of the verses, instead of the history that initially fulfilled the verses. I agree with the history, but am drawing upon a sequence within the verses as the framework for the history, as opposed to using the history to define the framework of the verses. I contend that the two approaches are both accurate.
Průkopnická aplikace dějin, které naplnily verše deset až šestnáct, určila, že Řím, jenž ustanovil vidění, přišel v roce 200 př. Kr., v témže roce jako bitva u Pania, a já naznačuji, že v roce 2025 Řím přišel a ustanovil vidění inaugurací Trumpa a papeže Lva. Rok 2025 představuje jedinou dobu, kdy byl papež a prezident inaugurujíni v témže roce. Šelma a její obraz byly v roce 2025 vyzdviženy přede všemi, kdo jsou ochotni vidět. Na rozdíl od průkopníků aplikuji posloupnost veršů namísto dějin, které tyto verše původně naplnily. S těmito dějinami souhlasím, avšak jako rámec pro dějiny vycházím z posloupnosti uvnitř veršů, na rozdíl od toho, že bych k vymezení rámce veršů použil dějiny. Tvrdím, že oba přístupy jsou správné.
The Revolution of the Maccabees
Revoluce Makabejců
I apply the line of the Maccabees in a similar fashion. The Maccabean revolt in 167 BC was well after the battle of Panium in 200 BC, and well before Pompey captured Jerusalem in 63 BC. The line which begins at verse sixteen with general Pompey’s conquering of Jerusalem in 63 BC, and continues through to Tiberias Caesar who reigned when Jesus was crucified. The cross and Tiberias is represented in verse twenty-two of chapter eleven.
Linii Makabejců aplikuji obdobným způsobem. Makabejské povstání v roce 167 př. Kr. nastalo dlouho po bitvě u Pania v roce 200 př. Kr. a dlouho předtím, než Pompeius v roce 63 př. Kr. dobyl Jeruzalém. Linie, která začíná v šestnáctém verši dobytím Jeruzaléma vojevůdcem Pompeiem v roce 63 př. Kr., pokračuje až k císaři Tiberiovi, který vládl v době, kdy byl Ježíš ukřižován. Kříž a Tiberius jsou znázorněni ve dvacátém druhém verši jedenácté kapitoly.
And with the arms of a flood shall they be overflown from before him, and shall be broken; yea, also the prince of the covenant. Daniel 11:22.
A rameny přívalu budou před ním zaplavena a budou zlomena; ano, i kníže smlouvy. Daniel 11,22.
General Pompey conquering Jerusalem in 63 BC in verse sixteen, and then the cross in 31 AD in verse twenty-two, represents a line of prophecy that begins at a symbol of the Sunday law and ends with a symbol of the Sunday law. Verse twenty-three is a break in the passage, thus marking verse twenty-two as the end of the prophetic line that began in verse sixteen. Accompanied with the distinct ending of the line in verse twenty-two, is the fact that verse twenty-two is a symbol of the same waymark represented in verse sixteen, thus providing an alpha and omega witness that verses sixteen to twenty-two represents a distinct prophetic line.
Generál Pompeius, jenž v šestnáctém verši dobyl Jeruzalém roku 63 př. Kr., a poté kříž roku 31 po Kr. ve verši dvacátém druhém, představují prorockou linii, která začíná symbolem nedělního zákona a končí symbolem nedělního zákona. Verš dvacátý třetí představuje v tomto oddílu přeryv, a tím označuje verš dvacátý druhý jako konec prorocké linie, která začala ve verši šestnáctém. Spolu se zřetelným zakončením této linie ve verši dvacátém druhém je zde i skutečnost, že verš dvacátý druhý je symbolem téhož mezníku, který je znázorněn ve verši šestnáctém, čímž je podáno svědectví alfy a omegy o tom, že verše šestnáct až dvacet dva představují samostatnou prorockou linii.
Add to this that verses fifteen and sixteen are marking the transition from the Seleucid kingdom to the Roman power, and you see a break in continuity from the Seleucids in verse fifteen unto the Romans in verse sixteen and the line of verse sixteen to twenty-two is clearly isolated as a singular prophetic line. Verse sixteen introduces the next power who will dominate Judea, thus marking a transition of prophetic history just as with verse twenty-three. The line begins and ends with a symbol of the Sunday law, and the line ends in the twenty-second verse of the eleventh chapter.
K tomu připojte, že verše patnáct a šestnáct vyznačují přechod od seleukovského království k římské moci, a uvidíte přerušení kontinuity od Seleukovců ve verši patnáct až k Římanům ve verši šestnáct; linie od verše šestnáct do dvacátého druhého je zřetelně oddělena jako jedinečná prorocká linie. Verš šestnáct uvádí další mocnost, která bude ovládat Judsko, a tím označuje přechod prorockých dějin stejně jako verš dvacet tři. Tato linie začíná i končí symbolem nedělního zákona a končí ve dvacátém druhém verši jedenácté kapitoly.
Smith—and Three Caesars
Smith — a tři císaři
The fact that verse sixteen represents the Sunday law, as does verse twenty-two—demands that the two verses be aligned upon each other. Uriah Smith comments on verse twenty-three, and explains why it represents a history that began further back in the history of the previous verses, as opposed to representing a history that follows immediately after the cross of verse twenty-two.
Skutečnost, že šestnáctý verš představuje nedělní zákon, stejně jako verš dvacátý druhý, vyžaduje, aby byly tyto dva verše vzájemně uvedeny do souladu. Uriah Smith se vyjadřuje k verši dvacátému třetímu a vysvětluje, proč představuje dějiny, které započaly dále zpět v rámci dějin předchozích veršů, namísto toho, aby představoval dějiny, jež bezprostředně následují po kříži ve verši dvacátém druhém.
“‘VERSE 23. And after the league made with him he shall work deceitfully: for he shall come up, and shall become strong with a small people.’
„VERŠ 23. A po smlouvě uzavřené s ním bude jednat lstivě; neboť vytáhne vzhůru a zesílí s malým lidem.“
“The ‘him’ with whom the league here spoken of is made, must be the same power which has been the subject of the prophecy from the 14th verse; and that this is the Roman power is shown beyond controversy in the fulfilment of the prophecy in three individuals, as already noticed, who successively ruled over the Roman Empire; namely, Julius, Augustus, and Tiberius Caesar. The first, on returning to the fort of his own land in triumph, stumbled and fell, and was not found. Verse 19. The second was a raiser of taxes; and he reigned in the glory of the kingdom, and died neither in anger nor in battle, but peacefully in his own bed. Verse 20. The third was a dissembler, and one of the vilest of characters. He entered upon the kingdom peaceably, but both his reign and life were ended by violence. And in his reign the Prince of the covenant, Jesus of Nazareth, was put to death upon the cross. Verses 21. 22. Christ can never be broken or put to death again; hence in no other government, and at no other time, can we find a fulfilment of these events. Some attempt to apply these verses to Antiochus, and make one of the Jewish high priests the prince of the covenant, though they are never called such. This is the same kind of reasoning which endeavors to make the reign of Antiochus a fulfilment of the little horn of Daniel 8; and it is offered for the same purpose; namely, to break the great chain of evidence by which it is shown that the Advent doctrine is the doctrine of the Bible, and that Christ is now at the door. But the evidence cannot be overthrown; the chain cannot be broken.
„Onen ‚s ním‘, s nímž je zde řečeno, že byla uzavřena smlouva, musí být táž moc, která je předmětem proroctví od 14. verše; a že jde o moc římskou, je nade vši pochybnost prokázáno naplněním proroctví ve třech osobách, jak již bylo poznamenáno, které po sobě vládly nad Římskou říší; totiž Julius, Augustus a císař Tiberius. První, když se vítězně vracel do pevnosti své vlastní země, klopýtl a padl a nebyl nalezen. Verš 19. Druhý byl ukladačem daní; vládl ve slávě království a nezemřel ani v hněvu, ani v boji, nýbrž pokojně ve svém vlastním loži. Verš 20. Třetí byl přetvařovatel a jedna z nejpodlejších povah. Ujal se království pokojně, avšak jak jeho vláda, tak jeho život skončily násilím. A za jeho vlády byl Kníže smlouvy, Ježíš Nazaretský, vydán na smrt na kříži. Verše 21, 22. Kristus už nikdy nemůže být znovu zlomen ani usmrcen; proto v žádné jiné vládě a v žádné jiné době nemůžeme nalézt naplnění těchto událostí. Někteří se pokoušejí vztáhnout tyto verše na Antiocha a z jednoho z židovských velekněží učinit knížete smlouvy, ačkoli tak nikdy nazýváni nejsou. Je to tentýž druh argumentace, který se snaží učinit z vlády Antiochovy naplnění malého rohu z Daniele 8; a je předkládán za týmž účelem; totiž přervat veliký řetěz důkazů, jímž je ukázáno, že nauka o Adventu je naukou Bible a že Kristus je nyní přede dveřmi. Avšak důkazy nemohou být vyvráceny; řetěz nemůže být přerván.“
“Having taken us down through the secular events of the empire to the end of the seventy weeks, the prophet, in verse 23, takes us back to the time when the Romans became directly connected with the people of God by the Jewish league, BC 161: from which point we are then taken down in a direct line of events to the final triumph of the church, and the setting up of God’s everlasting kingdom. The Jews, being grievously oppressed by the Syrian kings, sent an embassy to Rome, to solicit the aid of the Romans, and to join themselves in ‘a league of amity and confederacy with them.’ 1 Mac.8; Prideaux, II, 234; Josephus’s Antiquities, book 12, chap.10, sec.6. The Romans listened to the request of the Jews, and granted them a decree, couched in these words:—
„Poté, co nás prorok provedl světskými událostmi říše až ke konci sedmdesáti týdnů, vrací nás ve verši 23 zpět do doby, kdy se Římané stali přímo spojeni s Božím lidem prostřednictvím židovské smlouvy, roku 161 př. Kr.; od tohoto bodu jsme pak vedeni v přímé linii událostí až ke konečnému triumfu církve a k ustavení Božího věčného království. Židé, jsouce těžce utlačováni syrskými králi, vyslali poselstvo do Říma, aby žádali pomoc Římanů a vstoupili s nimi v „smlouvu přátelství a spojenectví“. 1 Mak. 8; Prideaux, II, 234; Josephus, Židovské starožitnosti, kniha 12, kap. 10, odd. 6. Římané vyslyšeli žádost Židů a vydali jim výnos, formulovaný těmito slovy:—“
“‘The decree of the senate concerning a league of assistance and friendship with the nation of the Jews. It shall not be lawful for any that are subject to the Romans, to make war with the nation of the Jews, nor to assist those that do so, either by sending them corn, or ships, or money; and if any attack be made upon the Jews, the Romans shall assist them as far as they are able; and again, if any attack be made upon the Romans, the Jews shall assist them. And if the Jews have a mind to add to, or to take from, this league of assistance, that shall be done with the common consent of the Romans. And whatever addition shall thus be made, it shall be of force.’ ‘This decree,’ says Josephus, ‘was written by Eupolemus, the son of John, and by Jason, the son of Eleazer, when Judas was high priest of the nation, and Simon, his brother, was general of the army. And this was the first league that the Romans made with the Jews, and was managed after this manner.’
„Usnesení senátu o smlouvě o pomoci a přátelství s národem Židů. Nikomu, kdo podléhá Římanům, nebude dovoleno vést válku proti národu Židů ani pomáhat těm, kdo tak činí, ať již tím, že jim posílá obilí, lodě nebo peníze; a bude-li učiněn útok na Židy, Římané jim přispějí na pomoc, jak jen budou moci; a opět, bude-li učiněn útok na Římany, Židé jim přijdou na pomoc. A budou-li si Židé přát něco k této smlouvě o pomoci přidat nebo z ní něco odejmout, stane se tak se společným souhlasem Římanů. A jakýkoli dodatek, který takto bude učiněn, bude mít platnost.“ „Toto usnesení,“ praví Josephus, „sepsal Eupolemus, syn Janův, a Jason, syn Eleazarův, když byl Juda veleknězem národa a jeho bratr Šimon byl velitelem vojska. A to byla první smlouva, kterou Římané uzavřeli s Židy, a byla sjednána tímto způsobem.“
“At this time the Romans were a small people, and began to work deceitfully, or with cunning, as the word signifies. And from this point they rose by a steady and rapid ascent to the height of power which they afterward attained.” Uriah Smith, Daniel and the Revelation, 270, 271.
„V této době byli Římané malým národem a začali jednat lstivě neboli úskočně, jak toto slovo znamená. A od tohoto bodu vystoupili stálým a rychlým vzestupem k vrcholu moci, jehož později dosáhli.“ Uriah Smith, Daniel and the Revelation, 270, 271.
Not only does the cross of verse twenty-two end a line with a symbol that is also at the beginning of the line, but the next verse drops back into the history which preceded the cross, to roughly thirty years after Panium and roughly one hundred years before Rome conquered Jerusalem. The waymark of the league of the Jews that Smith here identifies as 161 BC, is identified by other pioneers as 158 BC. The point I am focusing on here is not so much the date, but that verses sixteen to twenty-two represents a line of prophetic history that the Sunday law is both the alpha and omega of the line. Then once the line of verse sixteen unto twenty-two is set forth, verse twenty-three repeats and enlarges upon the history within the line of verses sixteen to twenty-two. The prophetic line of history represented by verse twenty-three is the history of the Maccabees, and the history of the Maccabees is a perfect parallel to the history of the United States.
Kříž ve verši dvacet dva nejenže ukončuje linii symbolem, který se zároveň nachází i na jejím počátku, nýbrž následující verš se vrací zpět do dějin, které kříži předcházely, přibližně třicet let po Paniu a přibližně sto let předtím, než Řím dobyl Jeruzalém. Mezník židovského spolku, který zde Smith označuje jako rok 161 př. Kr., je jinými průkopníky označován jako rok 158 př. Kr. Bod, na nějž se zde soustřeďuji, není ani tak datum, nýbrž to, že verše šestnáct až dvacet dva představují linii prorockých dějin, jejíž alfou i omegou je nedělní zákon. Jakmile je tedy předložena linie veršů šestnáct až dvacet dva, verš dvacet tři opakuje a rozšiřuje dějiny obsažené v linii veršů šestnáct až dvacet dva. Prorocká linie dějin představovaná veršem dvacet tři je dějinami Makabejců a dějiny Makabejců jsou dokonalou paralelou k dějinám Spojených států.
Two Dynasties
Dvě dynastie
The Maccabees represent a rebellion against the Seleucid kingdom that began during the reign of Antiochus Epiphanes. The rebellion was against the northern Seleucid kingdom and it resulted in a victory that led to one of two Judean dynasties in the period that ultimately led to the destruction of Jerusalem in 70 AD. The first dynasty was the Hasmonean and the second was the Herodian. The Herodian dynasty was the second Judean government after deliverance from the northern Seleucid kingdom. It was directly connected to the Roman system, whereas; the prior Hasmonean dynasty was essentially Jewish. The Hasmonean dynasty began in 141 BC and in 37 BC the Herodian dynasty began and lasted until 70 AD.
Makabejští představují povstání proti seleukovskému království, které započalo za vlády Antiocha Epifana. Toto povstání bylo namířeno proti severnímu seleukovskému království a vyústilo ve vítězství, jež vedlo k jedné ze dvou judských dynastií v období, které nakonec vyústilo ve zničení Jeruzaléma roku 70 po Kr. První dynastií byla hasmonejská a druhou herodovská. Herodovská dynastie byla druhou judskou vládou po vysvobození ze severního seleukovského království. Byla přímo spojena s římským systémem, kdežto předchozí hasmonejská dynastie byla v podstatě židovská. Hasmonejská dynastie začala roku 141 př. Kr. a roku 37 př. Kr. začala dynastie herodovská, která trvala až do roku 70 po Kr.
The dynasties represent the government of Judea, the ancient and literal glorious land. The Maccabean revolt was from 167 to 160 BC. In 164 BC the Maccabees drove Antiochus Epiphanes out of Jerusalem and cleansed and rededicated the temple after Antiochus had desecrated it, but it was not until 141 BC that the northern Seleucid power was fully vanquished and the Hasmonean dynasty began.
Dynastie představují vládu Judeje, starobylé a doslovné nádherné země. Makabejské povstání trvalo od roku 167 do roku 160 př. Kr. Roku 164 př. Kr. Makabejci vypudili Antiocha Epifana z Jeruzaléma a chrám očistili a znovu zasvětili poté, co jej Antiochus znesvětil, avšak teprve roku 141 př. Kr. byla severní seleukovská moc zcela poražena a započala hasmonejská dynastie.
The Herodian dynasty is a key to this line, for it was Herod the Great who called to execute the babies at the time of Jesus birth, and his son was ruling when Jesus died. Herod the Great was the father, and he was a king over Judea, but his son was only a tetrarch, meaning he was a ruler over a fourth of the kingdom, like a governor rather than a king. That is why he lacked the authority which required him to connect with Pilate to crucify Christ. Jesus’ birth was the prophetic “time of the end” in his line of prophecy, and His death represents the Sunday law. The first Herod represents 1989, and the last Herod is the Sunday law. Herod the father to Herod the son is the prophetic line of Christ.
Herodovská dynastie je klíčem k této linii, neboť to byl Herodes Veliký, kdo dal rozkaz k usmrcení nemluvňat v době Ježíšova narození, a jeho syn vládl v době, kdy Ježíš zemřel. Herodes Veliký byl otec a byl králem nad Judskem, avšak jeho syn byl pouze tetrarchou, což znamená, že byl vládcem nad čtvrtinou království, spíše jako místodržitel než jako král. Proto postrádal pravomoc, která jej nutila spojit se s Pilátem, aby Krista ukřižoval. Ježíšovo narození bylo v jeho prorocké linii prorockým „časem konce“ a Jeho smrt představuje nedělní zákon. První Herodes představuje rok 1989 a poslední Herodes je nedělní zákon. Herodes otec k Herodovi synu je prorocká linie Krista.
The line of the Maccabees begins with a victorious rebellion against a northern king who had enforced his Greek customs, culture as well as the Greek religion upon the Jews. The beginning of the Hasmonean dynasty represented 1798. Why so, you might ask? If one dynasty begins at a prophetic “time of the end,” as it was with the Herodian dynasty at Christ’s birth, then the other dynasty would of prophetic necessity have the same beginning. The two dynasties both begin with a time of the end, when we apply Christ birth as the “time of the end,” but the foolish never see the unsealed light associated with the time of the end.
Linie Makabejských začíná vítězným povstáním proti severnímu králi, který Židům vnucoval své řecké zvyky, kulturu i řecké náboženství. Počátek hasmoneovské dynastie představoval rok 1798. Proč tomu tak je, můžete se ptát? Jestliže jedna dynastie začíná v prorockém „čase konce“, jako tomu bylo u herodovské dynastie při Kristově narození, pak by druhá dynastie z prorocké nutnosti musela mít stejný počátek. Obě dynastie začínají časem konce, když Kristovo narození chápeme jako „čas konce“, avšak pošetilí nikdy nevidí odpečetěné světlo spojené s časem konce.
“In ours, as in Christ’s day, there may be a misreading or misinterpreting of the Scriptures. If the Jews had studied the Scriptures with earnest, prayerful hearts, their searching would have been rewarded with a true knowledge of the time, and not only the time, but also the manner of Christ’s appearing. They would not have ascribed the glorious second appearing of Christ to his first advent. They had the testimony of Daniel; they had the testimony of Isaiah and the other prophets; they had the teaching of Moses; and here was Christ in their very midst, and still they were searching the Scriptures for evidence in regard to his coming. And they were doing unto Christ the very things that had been prophesied they would do. They were so blinded they knew not what they were doing.
„V naší době, stejně jako ve dnech Kristových, může docházet k mylnému čtení či nesprávnému vykládání Písma. Kdyby byli Židé zkoumali Písmo s upřímným a modlitebním srdcem, bylo by jejich hledání odměněno pravým poznáním času, a nejen času, nýbrž i způsobu Kristova příchodu. Nebyli by připsali slavný druhý příchod Kristův jeho prvnímu adventu. Měli svědectví Danielovo; měli svědectví Izaiášovo i ostatních proroků; měli učení Mojžíšovo; a zde byl Kristus přímo uprostřed nich, a přece stále zkoumali Písma, aby v nich nalezli důkazy ohledně jeho příchodu. A Kristu činili právě ty věci, o nichž bylo předpověděno, že mu je budou činit. Byli tak zaslepeni, že nevěděli, co činí.“
“And many are doing the same things today, in 1897, because they have not had experience in the testing messages comprehended in the first, second and third angels’ messages. There are those who are searching the Scriptures for proof that these messages are still in the future. They gather together the truthfulness of the messages, but they fail to give them their proper place in prophetic history. Therefore such are in danger of misleading the people in regard to locating the messages. They do not see and understand the time of the end, or when to locate the messages. The day of God is coming with stealthy tread; but the supposed wise and great men are prating about ‘Higher Education.’ They know not the signs of Christ’s coming, or of the end of the world.” Paulson Collection, 423, 424.
„A mnozí činí totéž i dnes, v roce 1897, protože neměli zkušenost se zkušebními poselstvími obsaženými v poselstvích prvního, druhého a třetího anděla. Jsou takoví, kteří zkoumají Písma, aby našli důkaz, že tato poselství jsou ještě budoucností. Shromažďují důkazy o pravdivosti těchto poselství, avšak nedávají jim jejich náležité místo v prorockých dějinách. Proto jsou takoví v nebezpečí, že svedou lid, pokud jde o určení místa těchto poselství. Nevidí ani nechápou čas konce ani to, kam tato poselství zařadit. Den Boží přichází tichým krokem; avšak domněle moudří a velicí muži tlachají o „vyšším vzdělání“. Neznají znamení Kristova příchodu ani konce světa.“ Paulson Collection, 423, 424.
Identifying Christ’s birth as the “time of the end,” and therefore as the key of bringing the line of the Maccabees into the present truth context of the latter days, is making Christ the very center of the passage, which is also evidence the application is valid.
Určit Kristovo narození jako „čas konce“, a tedy jako klíč k uvedení linie Makabejských do kontextu přítomné pravdy posledních dnů, znamená učinit Krista samotným středem dané pasáže, což je rovněž důkazem, že tato aplikace je oprávněná.
The line of the Maccabees illustrates the spiritual glorious land, and the illustration begins in a period where the citizens of the glorious land break away from the king of the north’s political and religious domination. The Maccabean revolt that led to the Hasmonean dynasty represents 1776, and the revolt against the king of the north that was accomplished by the Maccabees represented the Revolutionary War. The twenty-two years of 1776 unto 1798 represents the Maccabean rebellion that led to the Hasmonean dynasty at the time of the end in 1798, which continued until the Herodian dynasty began at the time of the end in 1989. The Herodian dynasty continued until the destruction of Jerusalem in 70 AD.
Linie Makabejských ilustruje duchovní nádhernou zemi a toto znázornění začíná v období, kdy se občané nádherné země vymaňují z politické a náboženské nadvlády krále severu. Makabejské povstání, které vedlo k hasmonejské dynastii, představuje rok 1776 a vzpoura proti králi severu, kterou Makabejští uskutečnili, představovala revoluční válku. Dvaadvacet let od roku 1776 do roku 1798 představuje makabejské povstání, které vedlo k hasmonejské dynastii v době konce v roce 1798, jež pokračovala až do doby, kdy v čase konce v roce 1989 započala herodovská dynastie. Herodovská dynastie pokračovala až do zničení Jeruzaléma v roce 70 po Kr.
What is important to recognize in this line of history is twofold; it is an illustration of the ancient glorious land that typifies the modern glorious land, and it begins within a line of history that starts with verse sixteen, where Rome conquers the glorious land for the first time, thus identifying the primary theme of the line. The line of verse sixteen unto verse twenty-two represents the glorious land, and its context is the soon-coming Sunday law. The line also represents the two classes of worshippers that influence both dynastic governments. The Sadducees were less in numbers but generally controlled the Jewish religious and political systems in both dynastic periods. The religious system was managed by a priesthood, and that priesthood was also influenced by both Sadducees and Pharisees. The Hasmonean and Herodian governments were both influenced by the Pharisees and Sadducees, and the two dynasties represent the government of the United States from 1798 unto the Sunday law.
Co je důležité v této linii dějin rozpoznat, je dvojí: je to znázornění starověké nádherné země, která je předobrazem novodobé nádherné země, a začíná v rámci dějinné linie, jež začíná veršem šestnáct, kde Řím poprvé dobývá nádhernou zemi, čímž je určen hlavní námět této linie. Linie od verše šestnáctého až po verš dvacátý druhý představuje nádhernou zemi a jejím kontextem je brzy přicházející nedělní zákon. Tato linie také představuje dvě třídy uctívačů, které ovlivňují obě dynastické vlády. Saduceové byli méně početní, avšak obecně ovládali židovské náboženské a politické systémy v obou dynastických obdobích. Náboženský systém byl spravován kněžstvem a toto kněžstvo bylo rovněž ovlivňováno jak saduceji, tak farizeji. Hasmoneovská i herodovská vláda byly ovlivňovány farizeji a saduceji a obě dynastie představují vládu Spojených států od roku 1798 až do nedělního zákona.
The Pharisees and Sadducees represent two parties of political persuasions that are distinguished by their stand upon the issue of slavery. The Democrats are pro-slavery and the Republicans are anti-slavery; and together they interact with the political apparatus of the constitutional government of the United States. That government is the earth beast of Revelation thirteen, and the external history of the earth beast is represented by its republican horn. The internal history is represented by the protestant horn. The horns are separated on the beast, for the beast is the Constitution that separates the state horn from the church horn, but they move through history together. The republican horn has two influences either for or against slavery. The protestant horn has two influences either for the seventh-day Sabbath or the first day of the sun.
Farizeové a saduceové představují dvě strany politického smýšlení, které se od sebe odlišují svým postojem k otázce otroctví. Demokraté jsou pro otroctví a republikáni jsou proti otroctví; a společně působí v rámci politického aparátu ústavní vlády Spojených států. Tato vláda je zemskou šelmou ze třinácté kapitoly Zjevení a vnější dějiny zemské šelmy jsou představovány jejím republikánským rohem. Vnitřní dějiny jsou představovány protestantským rohem. Rohy jsou na šelmě odděleny, neboť šelma je Ústava, která odděluje roh státu od rohu církve, avšak dějinami se pohybují společně. Republikánský roh má dva vlivy, buď pro otroctví, nebo proti němu. Protestantský roh má dva vlivy, buď pro sobotu sedmého dne, nebo pro první den slunce.
Roughly thirty years after the battle of Panium the Maccabees mark the history of the United States as the sixth kingdom of Bible prophecy. Then roughly a century later, verse sixteen is fulfilled when Jerusalem is conquered, typifying the cross. Judea is the second of the three obstacles Rome subdues as it takes control of the world. General Pompey conquered Syria in 65 BC, and then Judah in 63 BC. Augustus Caesar would conquer the third obstacle at the battle of Actium in 31 BC. This history is represented in the line of verse sixteen to twenty-two.
Přibližně třicet let po bitvě u Pania Makkabejští vyznačují v dějinách Spojených států šesté království biblického proroctví. Poté, přibližně o jedno století později, se naplňuje šestnáctý verš, když je dobyt Jeruzalém, což je předobrazem kříže. Judea je druhou ze tří překážek, které si Řím podmaňuje, když přebírá vládu nad světem. Generál Pompeius dobyl Sýrii roku 65 př. Kr. a poté Judu roku 63 př. Kr. Augustus Caesar by dobyl třetí překážku v bitvě u Actia roku 31 př. Kr. Tyto dějiny jsou znázorněny v linii od verše šestnáct do dvacátého druhého.
By the time of the cross the Maccabean history has been running for almost two hundred years. Uriah Smith identifies that the history represented by the league with the Jews in verse twenty-three is to be aligned to a starting point in history that occurred almost two hundred years before the history of the cross in verse twenty-two. The history of the cross in verse twenty-two must be aligned with verse sixteen, for verse sixteen is also the Sunday law. This means the line of the Maccabees, which is the history of the glorious land of Judah, begins well before verse sixteen’s Sunday law.
V době kříže již makabejské dějiny trvají téměř dvě stě let. Uriáš Smith ukazuje, že dějiny znázorněné spolkem se Židy ve verši dvacet tři mají být přiřazeny k počátečnímu bodu v dějinách, který nastal téměř dvě stě let před dějinami kříže ve verši dvacet dva. Dějiny kříže ve verši dvacet dva musí být přiřazeny k verši šestnáct, neboť verš šestnáct je rovněž nedělním zákonem. To znamená, že linie Makabejců, která je dějinami nádherné judské země, začíná dlouho před nedělním zákonem verše šestnáct.
When we understand that the Millerite history illustrates the history of the one hundred and forty-four thousand, we can align the time of the end for the Millerites in 1798, with the time of the end for the one hundred and forty-four thousand in 1989. When we do this, we are overlaying the history of the first and second angels, with the history of the third angel. 1798 and 1989 are the alpha and omega waymark of the history of verse forty of Daniel eleven.
Když pochopíme, že milleritské dějiny znázorňují dějiny sto čtyřiceti čtyř tisíc, můžeme uvést čas konce pro millerity v roce 1798 do souladu s časem konce pro sto čtyřicet čtyři tisíc v roce 1989. Když to učiníme, překrýváme dějiny prvního a druhého anděla s dějinami třetího anděla. Roky 1798 a 1989 jsou mezníky alfa a omega v dějinách čtyřicátého verše jedenácté kapitoly Daniela.
Verse forty begins at the “time of the end,” which is easily proved to be 1798; and when correctly understood, the collapse of the Soviet Union in 1989, fulfilled verse forty, and that fulfillment was also “the time of the end.” Two “time of the ends,” in one verse, that is in the same chapter as the line of the Maccabees. The Maccabean revolt that led to the Hasmonean dynasty represents the twenty-two years from 1776 unto 1798. In 1798 the Hasmonean dynasty began and the Herodian dynasty began in 1989.
Čtyřicátý verš začíná v „čase konce“, o němž lze snadno prokázat, že je to rok 1798; a při správném porozumění naplnil čtyřicátý verš pád Sovětského svazu v roce 1989 a toto naplnění bylo rovněž „časem konce“. Dva „časy konce“ v jednom verši, který se nachází v téže kapitole jako linie Makabejců. Makabejské povstání, jež vedlo k hasmonejské dynastii, představuje dvaadvacet let od roku 1776 do roku 1798. Roku 1798 začala hasmonejská dynastie a roku 1989 začala dynastie herodiánská.
Verse ten of Daniel eleven identifies 1989, and verse sixteen is the Sunday law. The line of history within those verses represent three battles, and a demise of a southern king and the entrance of Rome into prophetic history. It also contains the line of two dynasties that typify the change that occurs when the earth beast of Revelation thirteen who “had two horns like a lamb, and” “spake as a dragon.” Sequentially the first Jewish dynasty is the lamb and the second Roman dynasty is the dragon. The first dynasty was Jewish, the second was Roman. Whether Jewish or Roman the earth beast had two horns.
Desátý verš Daniela 11 označuje rok 1989 a šestnáctý verš je nedělní zákon. Linie dějin v těchto verších představuje tři bitvy, zánik jižního krále a vstup Říma do prorockých dějin. Obsahuje také linii dvou dynastií, které předobražují změnu, k níž dochází, když zemská šelma ze Zjevení 13, která „měla dva rohy podobné beránčím, a“ „mluvila jako drak“. Postupně je první židovská dynastie beránek a druhá římská dynastie drak. První dynastie byla židovská, druhá byla římská. Ať už židovská nebo římská, zemská šelma měla dva rohy.
The Jewish dynasty represents the Protestant horn and the Roman dynasty represents the Republican horn. Both horns also possess a prophetic division of two. The Sadducees and Pharisees provide the framework of the pro-slavery Democrats as opposed to the anti-slavery Republicans; while also representing a twofold division of foolish virgins in contrast with the wise virgins. The Pharisees as foolish virgins are purged at the first disappointment and the Sadducees are purged at the second temple cleansing. The Pharisees, like unto the church of Sardis professed to have a name of life, but were dead, and are purged first, then the Sadducees who denied the power of God, denied the power and message of the Midnight Cry. The Sadducees are the covenant people who are being passed by, the Sadducees are those who are satisfied with the feelings of good emotions.
Židovská dynastie představuje protestantský roh a římská dynastie představuje republikánský roh. Oba rohy rovněž nesou prorocké rozdělení na dvě části. Saduceové a farizeové poskytují rámec demokratů podporujících otroctví v protikladu k republikánům odmítajícím otroctví; zároveň také představují dvojí rozdělení pošetilých panen na rozdíl od panen moudrých. Farizeové jako pošetilé panny jsou očišťováni při prvním zklamání a saduceové jsou očišťováni při druhém očištění chrámu. Farizeové, podobně jako církev v Sardách, vyznávali, že mají jméno života, ale byli mrtví, a jsou očišťováni nejprve; potom saduceové, kteří popírali moc Boží, popírali moc a poselství Půlnočního volání. Saduceové jsou lid smlouvy, který je míjen; saduceové jsou ti, kdo se spokojí s pocity příjemných emocí.
“The coming of Christ, as announced by the first angel’s message, was understood to be represented by the coming of the bridegroom. The widespread reformation under the proclamation of His soon coming, answered to the going forth of the virgins. In this parable, as in that of Matthew 24, two classes are represented. All had taken their lamps, the Bible, and by its light had gone forth to meet the Bridegroom. But while ‘they that were foolish took their lamps, and took no oil with them,’ ‘the wise took oil in their vessels with their lamps.’ The latter class had received the grace of God, the regenerating, enlightening power of the Holy Spirit, which renders His word a lamp to the feet and a light to the path. In the fear of God they had studied the Scriptures to learn the truth, and had earnestly sought for purity of heart and life. These had a personal experience, a faith in God and in His word, which could not be overthrown by disappointment and delay. Others ‘took their lamps, and took no oil with them.’ They had moved from impulse. Their fears had been excited by the solemn message, but they had depended upon the faith of their brethren, satisfied with the flickering light of good emotions, without a thorough understanding of the truth or a genuine work of grace in the heart. These had gone forth to meet the Lord, full of hope in the prospect of immediate reward; but they were not prepared for delay and disappointment. When trials came, their faith failed, and their lights burned dim.” The Great Controversy, 393.
„Příchod Krista, jak byl oznámen poselstvím prvního anděla, byl chápán jako znázorněný příchodem ženicha. Rozsáhlá reforma pod hlásáním Jeho brzkého příchodu odpovídala vyjití panen. V tomto podobenství, stejně jako v tom z Matouše 24, jsou představeny dvě skupiny. Všechny vzaly své lampy, Bibli, a v jejím světle vyšly vstříc Ženichovi. Avšak zatímco ‚pošetilé vzaly své lampy, ale nevzaly s sebou olej‘, ‚moudré vzaly olej ve svých nádobách se svými lampami‘. Tato druhá skupina přijala Boží milost, znovuzrozující a osvěcující moc Ducha svatého, která činí z Jeho slova lampu pro nohy a světlo pro stezku. V bázni Boží studovaly Písma, aby poznaly pravdu, a upřímně usilovaly o čistotu srdce i života. Tyto měly osobní zkušenost, víru v Boha a v Jeho slovo, kterou nemohlo zvrátit zklamání ani prodlení. Jiné ‚vzaly své lampy, ale nevzaly s sebou olej‘. Jednaly z pohnutky okamžiku. Jejich obavy byly vzbuzeny slavnostním poselstvím, ale spoléhaly na víru svých bratří, spokojeny s mihotavým světlem dobrých citů, bez důkladného porozumění pravdě nebo opravdového díla milosti v srdci. Tyto vyšly vstříc Pánu, plné naděje ve vyhlídku na bezprostřední odměnu; nebyly však připraveny na prodlení a zklamání. Když přišly zkoušky, jejich víra selhala a jejich světla pohasínala.“ The Great Controversy, 393.
Whether political or religious both classes unite against the wise at the crisis at midnight. This being said, we began the article by raising the point that I am applying verse fourteen based upon its placement in the flow of the verses, in contradiction with the historical sequence represented by the verses. I employ that logic in agreement with the placement of verse twenty-three. The placement of a waymark is to correspond to its historical fulfillment. The league that the Jews made with Rome during the Maccabean time period defined where the verse would be applied. The “robbers” of verse fourteen, who establish the vision did so in 200 BC, the very year of the battle of Panium, but the battle and the robbers are two different symbols.
Ať už politické, nebo náboženské, obě třídy se v krizi o půlnoci spojují proti moudrým. Po tomto vyjádření jsme článek začali tím, že jsme vznesli otázku, že verš čtrnáctý aplikuji na základě jeho umístění v návaznosti veršů, v rozporu s historickou posloupností, kterou verše představují. Tuto logiku uplatňuji v souladu s umístěním verše dvacátého třetího. Umístění mezníku má odpovídat jeho historickému naplnění. Smlouva, kterou Židé uzavřeli s Římem v době Makabejců, určovala, kam bude tento verš aplikován. „Lupiči“ z verše čtrnáctého, kteří ustanovují vidění, tak učinili roku 200 př. Kr., právě v roce bitvy u Pania, avšak bitva a lupiči jsou dva odlišné symboly.
The “robbers” become part of the narrative, not to establish a direct connection with the date of the battle of Panium, but to identify the relation they made with the weakened five-year-old ruler of Egypt that was about to be defeated by Antiochus. They did not want a disruption of the importation of Egyptian wheat to the Roman Empire. The prophetic relation of Rome with the vulnerable five-year-old Egyptian king is the subject of the verse. That intercession is identifying the aftermath of the fallout that follows Putin’s attempt to include the subjection of the Ukrainian church to the Russian church as it had formerly been, before 1989. That attempt starts the progressive demise of his southern kingdom, and when Putin dies as did Ptolemy, or is somehow exiled as was Uzziah and Napoleon, he is prophetically removed and his kingdom is then being handled by a series of less competent leaders. Then, in the time of the five-year old king, papal Rome intercedes to protect its interests, which is the Ukrainian church.
„Loupežníci“ se stávají součástí vyprávění nikoli proto, aby ustanovili přímou souvislost s datem bitvy u Pania, nýbrž aby určili vztah, který navázali s oslabeným pětiletým vládcem Egypta, jenž měl být poražen Antiochem. Nechtěli narušení dovozu egyptské pšenice do Římské říše. Předmětem tohoto verše je prorocký vztah Říma se zranitelným pětiletým egyptským králem. Tato přímluva označuje následky rozvratu, který následuje po Putinově pokusu zahrnout podřízení ukrajinské církve ruské církvi, jak tomu bylo dříve, před rokem 1989. Tento pokus zahajuje postupný zánik jeho jižního království, a když Putin zemře jako Ptolemaios, nebo je nějakým způsobem vypovězen do vyhnanství jako Uzijáš a Napoleon, je prorocky odstraněn a s jeho královstvím je pak nakládáno řadou méně schopných vůdců. Potom, v době pětiletého krále, papežský Řím zasahuje, aby chránil své zájmy, jimiž je ukrajinská církev.
The papacy is not picking sides between Russian or Ukrainian orthodoxy; she is playing every side to bring all the religious bodies under her authority as represented in Isaiah four.
Papežství se nestaví na stranu ani ruského, ani ukrajinského pravoslaví; rozehrává všechny strany, aby přivedlo všechna náboženská tělesa pod svou autoritu, jak je to znázorněno v Izajáši 4.
And in that day seven women shall take hold of one man, saying, We will eat our own bread, and wear our own apparel: only let us be called by thy name, to take away our reproach. In that day shall the branch of the Lord be beautiful and glorious, and the fruit of the earth shall be excellent and comely for them that are escaped of Israel. And it shall come to pass, that he that is left in Zion, and he that remaineth in Jerusalem, shall be called holy, even every one that is written among the living in Jerusalem. Isaiah 4:1–3.
A v onen den sedm žen uchopí jednoho muže se slovy: Budeme jíst svůj vlastní chléb a oblékat se do svého vlastního oděvu; toliko nechť jsme nazývány tvým jménem, abys sňal naši potupu. V onen den bude ratolest Hospodinova krásná a slavná a plod země bude vznešený a půvabný pro ty z Izraele, kteří unikli. I stane se, že ten, kdo zůstane na Siónu, a ten, kdo zůstane v Jeruzalémě, bude nazván svatým, každý, kdo je zapsán mezi živými v Jeruzalémě. Izajáš 4,1–3.
The papacy takes control of all the religious bodies, represented as seven women, meaning all the churches. Those seven churches wish to be called catholic, which means universal, and they are clearly not God’s people, for they intend to wear their own apparel. The unification of all the religious bodies who wish to wear their own human garments does so in the time when those in “Jerusalem shall be called holy,” which is when the branch of the Lord transforms from a Laodicean to Philadelphian people, which is where the papacy becomes the head of all the religious bodies in the very time she will also be made the head of the political bodies.
Papežství přebírá kontrolu nad všemi náboženskými tělesy, znázorněnými jako sedm žen, to znamená nad všemi církvemi. Těchto sedm církví si přeje být nazýváno katolickými, což znamená všeobecné, a zjevně nejsou Božím lidem, neboť mají v úmyslu nosit svůj vlastní oděv. Sjednocení všech náboženských těles, která si přejí nosit své vlastní lidské roucho, se uskutečňuje v době, kdy ti v „Jeruzalémě budou nazváni svatými“, totiž tehdy, když se ratolest Hospodinova proměňuje z lidu laodicejského v lid filadelfský; tehdy se papežství stává hlavou všech náboženských těles právě v tom čase, kdy bude zároveň učiněno i hlavou politických těles.
In 1989, the Ukrainian church was a symbol of the king of the north sweeping away the Soviet Union, and Putin will seek to restore the former relationship of submission, and receive leprosy on his forehead and begin a persecution against the religion that refused his demands. That persecution took place in Ptolemy’s own nation, in the city of Alexandria, so the churches within Russia that are influenced by Rome will become Putin’s target, and his ending. As Trump prepares for the battle of Panium his open relationship with the protector of the weakened Egyptian child king is identified in 2025. The Roman power that in 200 BC protected the Egyptian child-king, will not then protect the child-king. She will help to end the child king. Rome as Egypt’s protector in 200 BC, represents Rome as Egypt’s destroyer at the battle of Panium.
V roce 1989 byla ukrajinská církev symbolem toho, jak král severu smetl Sovětský svaz, a Putin se bude snažit obnovit někdejší vztah podřízenosti, obdrží malomocenství na svém čele a zahájí pronásledování proti náboženství, které jeho požadavky odmítlo. Toto pronásledování se odehrálo ve vlastní Ptolemaiově zemi, ve městě Alexandrii, a tak se církve v Rusku, které jsou ovlivňovány Římem, stanou Putinovým cílem a jeho koncem. Zatímco se Trump připravuje na bitvu u Pania, je v roce 2025 odhalen jeho otevřený vztah s ochráncem oslabeného egyptského dětského krále. Římská moc, která roku 200 př. Kr. chránila egyptského dětského krále, tehdy dětského krále chránit nebude. Pomůže ukončit vládu dětského krále. Řím jako ochránce Egypta roku 200 př. Kr. představuje Řím jako zhoubce Egypta v bitvě u Pania.
Millerites
millerité
The Millerites did not see three Roman powers, they only saw two, but their truth was truth, just the same. The prophetic logic of Antiochus as a symbol allows us to apply verse fourteen in a history that precedes verse fifteen, even if the history which initially fulfilled the verses placed both verse fourteen and fifteen in the year 200 BC. I am claiming verse sixteen is the soon-coming Sunday law and that verse fourteen was 2025, and verse fifteen is the yet future battle of Panium. Antiochus proves the three battles are one prophetic line for he is at all three battles, but he also proves the claim I am asserting that the latter-day application of the verses, when rightly divided with line upon line methodology.
Millerité neviděli tři římské mocnosti, viděli pouze dvě, avšak jejich pravda byla přesto pravdou. Prorocká logika Antiocha jako symbolu nám umožňuje vztáhnout čtrnáctý verš na dějiny, které předcházejí patnáctému verši, i když dějiny, jež tyto verše původně naplnily, kladly jak čtrnáctý, tak patnáctý verš do roku 200 př. Kr. Tvrdím, že šestnáctý verš představuje brzy přicházející nedělní zákon, že čtrnáctý verš byl rokem 2025 a patnáctý verš je dosud budoucí bitvou u Pania. Antiochos dokazuje, že tyto tři bitvy tvoří jednu prorockou linii, neboť je přítomen ve všech třech bitvách; zároveň však dokazuje i tvrzení, které předkládám: totiž že pozdní aplikace těchto veršů, je-li správně rozdělena metodologií „řádek za řádkem“.
Antiochus was at all three battles and in the latter days he represents the papacies proxy power in 1989 (Reagan and the USA), 2014 (Zelenskyy and the Ukraine), and then at the battle of Panium it is the same proxy power as 1989, for Jesus always represents the end with the beginning. Ronald Reagan is dead and buried, so the historical witness of Antiochus is accurate to the Millerite understanding, but subject to the rules which govern a line upon line application. The last papal proxy power in the verses is Trump, even though historically Antiochus was at all three battles. In order to fulfill verse thirteen Trump had to lose the second election, for in verse thirteen he “returns,” stronger than ever, strong enough to take a bullet through the ear, which along with the right thumb and right big toe is what was to be anointed with blood, when the priests were anointed.
Antiochos byl přítomen ve všech třech bitvách a v posledních dnech představuje zástupnou moc papežství v roce 1989 (Reagan a USA), v roce 2014 (Zelenskyj a Ukrajina) a poté v bitvě u Pania tutéž zástupnou moc jako v roce 1989, neboť Ježíš vždy představuje konec počátkem. Ronald Reagan je mrtev a pohřben, takže historické svědectví Antiocha je přesné podle milleritského chápání, avšak podléhá pravidlům, která řídí aplikaci řádku na řádek. Poslední zástupnou mocí papežství v těchto verších je Trump, přestože historicky byl Antiochos přítomen ve všech třech bitvách. Aby se naplnil verš třináct, musel Trump prohrát druhé volby, neboť ve verši třináctém se „vrací“, silnější než kdy dříve, dost silný na to, aby schytal kulku skrz ucho, což spolu s pravým palcem ruky a pravým palcem nohy bylo tím, co mělo být při pomazání kněží pomazáno krví.
Reagan typified Trump, for Reagan is the first of the final eight presidents from the time of the end in 1989. Lincoln typified Trump, for he was the first Republican president. Lincoln was assassinated by proslavery Democrats in alliance with Rome, and both Ronald Reagan and his popish counterpart John Paul II survived assassination attempts. Trump was politically assassinated in 2020, with the stolen election in fulfillment of Revelation eleven, verse seven, and then in 2024 he was resurrected in fulfillment of verse eleven.
Reagan předobrazoval Trumpa, neboť Reagan je prvním z posledních osmi prezidentů od času konce v roce 1989. Lincoln předobrazoval Trumpa, neboť byl prvním republikánským prezidentem. Lincoln byl zavražděn demokraty podporujícími otroctví ve spojenectví s Římem a jak Ronald Reagan, tak jeho papežský protějšek Jan Pavel II. přežili pokusy o atentát. Trump byl v roce 2020 politicky zavražděn ukradenými volbami v naplnění Zjevení 11, verše 7, a poté byl v roce 2024 v naplnění verše 11 vzkříšen.
And when they shall have finished their testimony, the beast that ascendeth out of the bottomless pit shall make war against them, and shall overcome them, and kill them. … And after three days and an half the Spirit of life from God entered into them, and they stood upon their feet; and great fear fell upon them which saw them. Revelation 11:7, 11.
A když dokončí své svědectví, šelma vystupující z propasti proti nim povede válku, přemůže je a usmrtí. … A po třech a půl dnech do nich vstoupil Duch života od Boha, i postavili se na své nohy; a padl veliký strach na ty, kteří je viděli. Zjevení 11,7.11.
Trump’s resurrection was his “return” of verse thirteen, and it also provided a parallel of a characteristic of Rome, for Rome is “the eighth that is of the seven,” and Trump is an image of Rome.
Trumpovo vzkříšení bylo jeho „navrácením“ z třináctého verše a zároveň poskytlo paralelu k jedné charakteristice Říma, neboť Řím je „osmý, který je ze sedmi“, a Trump je obrazem Říma.
And the beast that was, and is not, even he is the eighth, and is of the seven, and goeth into perdition. Revelation 17:11.
A ta šelma, která byla a není, i ona sama jest osmá a pochází z těch sedmi a jde do záhuby. Zjevení 17,11.
Trump’s second term makes him the eighth president since Reagan, and because he was also the sixth, Trump, in alignment with the papacy is “the eight, that is of the seven.” Eight is the symbol of resurrection, which emphasizes that he, as an image of the papacy needed to have a deadly wound that was healed in order to “return.”
Trumpovo druhé funkční období z něho činí osmého prezidenta od Reagana, a protože byl také šestým, je Trump v souladu s papežstvím „ten osmý, který je ze sedmi“. Osm je symbolem vzkříšení, což zdůrazňuje, že on jako obraz papežství musel utrpět smrtelnou ránu, která byla uzdravena, aby se mohl „vrátit“.
And I saw one of his heads as it were wounded to death; and his deadly wound was healed: and all the world wondered after the beast. Revelation 13:3.
A viděl jsem jednu z jeho hlav jako by byla smrtelně raněna; ale jeho smrtelná rána byla uzdravena. A celá země se v úžasu obrátila za šelmou. Zjevení 13,3.
When the deadly wound is healed the world “wonders after the beast,” and when Trump was resurrected as the eighth that is of the seven in 2024, he “returned” and the whole world wondered after him.
Když se smrtelná rána zahojí, svět se „podivuje za šelmou“, a když byl Trump v roce 2024 vzkříšen jako osmý, který je ze sedmi, „vrátil se“ a celý svět se podivoval za ním.
And after three days and an half the Spirit of life from God entered into them, and they stood upon their feet; and great fear fell upon them which saw them. And they heard a great voice from heaven saying unto them, Come up hither. And they ascended up to heaven in a cloud; and their enemies beheld them. Revelation 11:11, 12.
A po třech dnech a půl vstoupil do nich Duch života od Boha, a postavili se na nohy; a veliká bázeň padla na ty, kteří je viděli. I uslyšeli veliký hlas z nebe, který jim řekl: Vystupte sem. A vstoupili do nebe v oblaku; a jejich nepřátelé je spatřili. Zjevení 11,11.12.
Trump “returned” in the election of 2024, and then in 2025 he and pope Leo were both inaugurated. Jesus gave a direct and fair warning, to any who wished to see.
Trump se ve volbách roku 2024 „vrátil“ a poté byli v roce 2025 on i papež Lev oba uvedeni do úřadu. Ježíš dal přímé a spravedlivé varování každému, kdo chtěl vidět.
When ye therefore shall see the abomination of desolation, spoken of by Daniel the prophet, stand in the holy place, (whoso readeth, let him understand.) Matthew 24:15.
Když tedy uzříte ohavnost zpustošení, o níž mluvil prorok Daniel, jak stojí na svatém místě, (kdo čte, rozuměj.) Matouš 24,15.
Mark says it perhaps a little clearer.
Marek to říká snad o něco jasněji.
But when ye shall see the abomination of desolation, spoken of by Daniel the prophet, standing where it ought not, (let him that readeth understand,) then let them that be in Judaea flee to the mountains. Mark 13:14.
Když pak uvidíte ohavnost zpustošení, o níž mluvil prorok Daniel, stojící tam, kde stát nemá, (kdo čte, rozuměj,) tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať utečou do hor. Marek 13,14.
The abomination of desolation is Rome in each of its three phases. Pagan, papal and modern Rome is each a symbol of warning for the people of God. The warning is to be recognized when Rome is in a “holy place” or where “it ought not” be. The glorious land is the holy land in Scripture, and the United States is the spiritual glorious land.
Ohavnost zpustošení je Řím v každé ze svých tří fází. Pohanský, papežský i moderní Řím je každý symbolem varování pro Boží lid. Toto varování má být rozpoznáno tehdy, když se Řím nachází na „svatém místě“ nebo tam, „kde nemá být“. Nádherná země je v Písmu svatá země a Spojené státy jsou duchovní nádhernou zemí.
And the Lord shall inherit Judah his portion in the holy land, and shall choose Jerusalem again. Be silent, O all flesh, before the Lord: for he is raised up out of his holy habitation. Zechariah 2:12, 13.
A Hospodin zdědí Judu jako svůj podíl ve svaté zemi a znovu si vyvolí Jeruzalém. Zmlkni, veškeré tělo, před Hospodinem, neboť povstal ze svého svatého příbytku. Zacharjáš 2,12.13.
When you see Rome standing in the holy place the Lord is choosing Jerusalem as His covenant people for the final time. When Reagan, the first of eight presidents arranged a secret alliance with the antichrist of Bible prophecy, it represented an open alliance with Rome by the eighth and last president since the time of the end in 1989. Omega symbols often reverse attributes of the alpha symbol.
Když uvidíte Řím stát na svatém místě, Pán si Jeruzalém naposledy vybírá jako svůj smluvní lid. Když Reagan, první z osmi prezidentů, uzavřel tajné spojenectví s antikristem biblického proroctví, představovalo to od roku konce, 1989, otevřené spojenectví s Římem ze strany osmého a posledního prezidenta. Symboly omega často obracejí atributy symbolu alfa.
The inauguration of pope Leo and Trump in 2025 is identifying an open relationship between the sea beast and the earth beast of Revelation thirteen. The reversal to an open alliance of Trump and Leo that was typified by the secret alliance of Reagan and John Paul II, informs us that the support of the Egyptian child-king that fulfilled verse fourteen in 200 BC, represents a lack of support in the latter-days.
Uvedení papeže Lva a Trumpa do úřadu v roce 2025 označuje zjevný vztah mezi šelmou z moře a šelmou ze země ze Zjevení třinácté kapitoly. Obrat k otevřenému spojenectví Trumpa a Lva, které bylo předobrazeno tajným spojenectvím Reagana a Jana Pavla II., nám sděluje, že podpora egyptského dětského krále, která naplnila čtrnáctý verš roku 200 př. Kr., představuje v posledních dnech nedostatek podpory.
2025 establishes the external foundational vision or prophecy, for it lifts up Rome as the warning of Rome that is identified by Daniel with the symbolism of “the abomination of desolation.” The warning of the abomination of desolation takes place in advance of the destruction represented by “desolation.” In the siege of Jerusalem under Cestius the warning was represented by the banners of Rome’s authority being placed within the sacred precincts of the sanctuary. Those who saw, understood, obeyed and left the city and were protected when the siege was re-engaged. They saw the Roman warning sign. The Christians who separated from the compromised church of Pergamos and thereafter the church of Thyatira fled into the wilderness when they saw the man of sin setting in the temple of God. Those witnesses identify a warning of the abomination of desolation spoken of by Daniel in the latter days.
Rok 2025 ustavuje vnější základní vidění neboli proroctví, neboť vyzdvihuje Řím jako varování Říma, které Daniel ztotožňuje se symbolikou „ohyzdnosti zpustošení“. Varování ohyzdnosti zpustošení přichází předem před zničením představovaným „zpustošením“. Při obléhání Jeruzaléma za Cestia bylo toto varování znázorněno tím, že praporce římské moci byly umístěny v posvátných okrscích svatyně. Ti, kdo viděli, porozuměli, uposlechli a opustili město, byli chráněni, když bylo obléhání znovu zahájeno. Spatřili římské varovné znamení. Křesťané, kteří se oddělili od zkompromitované církve Pergamu a poté od církve Thyatir, uprchli do pustiny, když spatřili člověka hříchu sedícího v chrámu Božím. Tito svědkové označují varování ohyzdnosti zpustošení, o níž mluvil Daniel, v posledních dnech.
We have repeatedly shown that 1888 was the siege of Cestius, and the conclusion of the Sunday law crisis is the siege of Titus. The Blair Sunday law bills of the 1880’s in accompaniment with the Sunday laws that were implemented in some southern states during the 1880’s was the warning of Cestius that also marked the dividing line on Sister White’s counsel on country living. Before the 1880’s her counsel was that in the future we would need to move to the country, but after the 1880’s country living was something that was to have already been accomplished. The warning sign of the Blair Bills, promoting the papal power’s mark of authority being discussed in 1880’s typified the Patriot Act at 9/11, for the angel of Revelation eighteen appeared in both those histories.
Opakovaně jsme ukázali, že rok 1888 byl obléháním Cestia a že závěr krize nedělního zákona je obléháním Tita. Blairovy návrhy nedělního zákona z osmdesátých let 19. století spolu s nedělními zákony, které byly během osmdesátých let 19. století zavedeny v některých jižních státech, byly Cestiovým varováním, které zároveň vyznačilo předěl v radách sestry Whiteové ohledně života na venkově. Před osmdesátými léty 19. století její rada zněla, že v budoucnu budeme muset přestěhovat se na venkov, avšak po osmdesátých letech 19. století byl život na venkově něčím, co již mělo být uskutečněno. Varovné znamení Blairových návrhů zákona, podporujících znamení autority papežské moci, o němž se hovořilo v osmdesátých letech 19. století, předobrazovalo Vlastenecký zákon při 11. září, neboť anděl ze Zjevení osmnáct se objevil v obou těchto dějinách.
9/11 was the warning of Cestius placing his authority in the holy place where it should not be, for at 9/11 Roman law replaced English law. In the Pelosi Trials of 2021 the due process clause was repudiated, and represents another footstep towards the siege of Titus, which ends at the soon-coming Sunday law in the United States. The siege is a period of time. 1888 speaks to the rebellion of the internal Protestant horn, and 9/11 speaks to the rebellion of the external Republican horn. The inauguration of the pope from the glorious land in the same year that the final president is also inaugurated represents the final warning of the abomination of desolation standing where it ought not, just before the battle of Panium. The battle of Panium leads directly into the Sunday law and the battle of Actium, which represented the third and final obstacle for pagan Rome, and then pagan Rome ruled supremely for 360 years in fulfillment of Daniel 11:24. At the Sunday law the sixth and seventh kingdoms are both conquered by Rome, and modern Rome then reigns for one symbolic hour, or forty-two symbolic months.
11. září bylo varováním Cestia, jenž postavil svou autoritu na svaté místo, kam nepatří, neboť 11. září římské právo nahradilo anglické právo. V Pelosiho procesech roku 2021 byla doložka o řádném právním procesu zavržena, a to představuje další krok směrem k Titovu obléhání, které vrcholí v brzy nastávajícím nedělním zákoně ve Spojených státech. Obléhání je časovým obdobím. Rok 1888 hovoří o vzpouře vnitřního protestantského rohu a 11. září hovoří o vzpouře vnějšího republikánského rohu. Inaugurace papeže ze slavné země v témže roce, kdy je rovněž uveden do úřadu poslední prezident, představuje poslední varování ohavnosti zpustošení stojící tam, kde stát nemá, těsně před bitvou u Pania. Bitva u Pania vede přímo k nedělnímu zákonu a k bitvě u Actia, která představovala třetí a poslední překážku pro pohanský Řím, a poté pohanský Řím svrchovaně vládl po 360 let v naplnění Daniela 11,24. Při nedělním zákonu jsou Římem dobyta jak šesté, tak sedmé království, a moderní Řím pak vládne po jednu symbolickou hodinu neboli čtyřicet dva symbolických měsíců.
In verse sixteen Pompey, who has just conquered pagan Rome’s first obstacles of Syria then conquers Jerusalem. Pompey takes down Rome’s first two obstacles and Augustus Caesar conquers the third at Actium. Modern Rome first conquers the king of the south in 1989 in fulfillment of verse forty, and as typified by verse ten. Then at the Sunday law modern Rome conquers its second and third obstacle with the United States and then the United Nations immediately agrees to give their kingdom to the papal power. Pagan Rome conquered two with Pompey and then one, and papal Rome conquered one in 1989, and then its next two in verse sixteen, which is where Pompey is marked with his second conquering.
V šestnáctém verši Pompeius, který právě přemohl první překážky pohanského Říma, nejprve v Sýrii a poté dobývá Jeruzalém. Pompeius odstraňuje první dvě překážky Říma a Augustus Caesar dobývá třetí u Actia. Moderní Řím nejprve dobývá krále jihu v roce 1989 jako naplnění čtyřicátého verše a jak je předobrazeno v desátém verši. Poté při nedělním zákonu moderní Řím dobývá svou druhou a třetí překážku skrze Spojené státy, a pak Organizace spojených národů ihned souhlasí, že odevzdá své království papežské moci. Pohanský Řím dobyl dvě překážky skrze Pompeia a poté jednu, a papežský Řím dobyl jednu v roce 1989 a potom své další dvě v šestnáctém verši, kde je Pompeius označen při svém druhém dobytí.
Whether it was the third obstacle at Actium for pagan Rome, or when the third obstacle, represented by the Goths being driven out of the city of Rome in 538, when Rome overcomes the third obstacle it rules supremely.
Ať už šlo o třetí překážku u Actia pro pohanský Řím, anebo o dobu, kdy byla třetí překážka, představovaná Góty vyhnanými z města Říma roku 538, odstraněna, jakmile Řím překoná třetí překážku, vládne svrchovaně.
Surely the Lord God will do nothing, but he revealeth his secret unto his servants the prophets. Amos 3:7.
Jistě Panovník Hospodin neučiní nic, aniž by zjevil své tajemství svým služebníkům, prorokům. Ámos 3,7.
The Lord will surely give the final manifestation of the warning sign that is represented as the abomination of desolation in the book of Daniel, before the desolation arrives. That warning sign is the open alliance in contrast with Reagan’s secret alliance being represented in 2025. The Lord will not bring punishment, without first giving warning, and Amos is very direct about what the secret revelation to His servants is, and who it is directed at.
Pán jistě dá konečné zjevení výstražného znamení, které je v knize Daniel zobrazeno jako ohavnost zpustošení, dříve než zpustošení přijde. Tímto výstražným znamením je otevřené spojenectví v protikladu k Reaganovu tajnému spojenectví, jež je znázorňováno v roce 2025. Pán nepřivede trest, aniž by nejprve dal varování, a Ámos velmi přímo hovoří o tom, co je tajným zjevením Jeho služebníkům a komu je určeno.
Hear this word that the Lord hath spoken against you, O children of Israel, against the whole family which I brought up from the land of Egypt, saying, You only have I known of all the families of the earth: therefore I will punish you for all your iniquities. Amos 3:1, 2.
Slyšte toto slovo, které Hospodin promluvil proti vám, synové Izraele, proti celé čeledi, kterou jsem vyvedl z egyptské země, řka: Jen vás jsem poznal ze všech čeledí země; proto vás potrestám za všechny vaše nepravosti. Amos 3,1.2.
Amos is addressing the last generation of God’s chosen covenant people who are to be punished, in alignment with the 25 men who bow to the sun in Ezekiel eight. Amos is presenting the Laodicean message, which is the third angel’s message during the blotting out of sin in the time of the judgment of the living. Amos’s warning is based upon a unification of two parties.
Ámos oslovuje poslední generaci Bohem vyvoleného smluvního lidu, která má být potrestána, v souladu s pětadvaceti muži, kteří se klanějí slunci v Ezechielovi osm. Ámos předkládá laodicejské poselství, které je poselstvím třetího anděla během zahlazování hříchu v době soudu nad živými. Ámosovo varování je založeno na sjednocení dvou stran.
Can two walk together, except they be agreed? Will a lion roar in the forest, when he hath no prey? will a young lion cry out of his den, if he have taken nothing? Can a bird fall in a snare upon the earth, where no gin is for him? shall one take up a snare from the earth, and have taken nothing at all? Shall a trumpet be blown in the city, and the people not be afraid? shall there be evil in a city, and the Lord hath not done it? Amos 3:3–6.
Mohou dva jít spolu, nejsou-li zajedno? Bude lev řvát v lese, nemá-li kořist? ozve se lvíče ze svého doupěte, neuchvátilo-li nic? Může pták padnout do léčky na zemi, když pro něho není oka? vytáhne někdo léčku ze země, aniž by byl vůbec něco chytil? Zdali bude troubeno na polnici ve městě, a lid se nebude bát? Zdali se stane ve městě zlo, a Hospodin je neučinil? Amos 3,3–6.
The warning of two walking together as one, is set within the context of a snare catching a bird from the earth. Birds are symbols of religious bodies, and the papacy is a cage of every unclean and hateful bird in Revelation.
Varování před dvěma, kteří kráčejí spolu jako jeden, je zasazeno do kontextu léčky, jež chytá ptáka ze země. Ptáci jsou symboly náboženských těles a papežství je v knize Zjevení klecí všech nečistých a odporných ptáků.
And he cried mightily with a strong voice, saying, Babylon the great is fallen, is fallen, and is become the habitation of devils, and the hold of every foul spirit, and a cage of every unclean and hateful bird. For all nations have drunk of the wine of the wrath of her fornication, and the kings of the earth have committed fornication with her, and the merchants of the earth are waxed rich through the abundance of her delicacies. Revelation 18:2, 3.
I zvolal mocným hlasem: Padl, padl Babylon veliký a stal se příbytkem démonů, skrýší každého nečistého ducha a klecí každého nečistého a odporného ptáka. Neboť všechny národy pily víno hněvu jejího smilstva a králové země s ní smilnili a kupci země zbohatli z nadbytku jejího přepychu. Zjevení 18,2.3.
A bird in a cage is a captured bird, and when a nation commits fornication with the whore of Rome it becomes a captured bird, and the bird that is lifted up above all the other prophetic birds is the power whose threefold house is built, is established at the Sunday law, in her place, which is Shinar, which is Babylon. It is the bird that received a deadly wound in 1798, or as Zechariah states, had a lead cover placed over its basket, but was thereafter lifted up by the birds of spiritualism and apostate Protestantism.
Pták v kleci je chycený pták, a když národ smilní s římskou nevěstkou, stává se chyceným ptákem; a pták, který je pozdvižen nade všechny ostatní prorocké ptáky, je mocností, jejíž trojitý dům je vystavěn, je upevněn při nedělním zákoně, na jejím místě, jímž je Šineár, jímž je Babylón. Je to ten pták, který obdržel smrtelnou ránu roku 1798, anebo jak praví Zachariáš, na jehož koš bylo položeno olověné víko, avšak poté byl pozdvižen ptáky spiritualismu a odpadlého protestantismu.
Then the angel that talked with me went forth, and said unto me, Lift up now thine eyes, and see what is this that goeth forth. And I said, What is it? And he said, This is an ephah that goeth forth. He said moreover, This is their resemblance through all the earth. And, behold, there was lifted up a talent of lead: and this is a woman that sitteth in the midst of the ephah. And he said, This is wickedness. And he cast it into the midst of the ephah; and he cast the weight of lead upon the mouth thereof. Then lifted I up mine eyes, and looked, and, behold, there came out two women, and the wind was in their wings; for they had wings like the wings of a stork: and they lifted up the ephah between the earth and the heaven. Then said I to the angel that talked with me, Whither do these bear the ephah? And he said unto me, To build it an house in the land of Shinar: and it shall be established, and set there upon her own base. Zechariah 5:5–11.
Potom vyšel anděl, který se mnou mluvil, a řekl mi: Pozdvihni nyní své oči a pohleď, co je to, co vychází. I řekl jsem: Co je to? A on řekl: Toto je éfa, která vychází. Dále řekl: Toto je jejich podoba po celé zemi. A hle, byl pozdvižen olověný talent; a toto je žena, sedící uprostřed éfy. I řekl: Toto je bezbožnost. A vrhl ji doprostřed éfy a vrhl olověné závaží na její otvor. Potom jsem pozdvihl své oči a pohleděl, a hle, vyšly dvě ženy a vítr byl v jejich křídlech; neboť měly křídla jako křídla čápa. A pozdvihly éfu mezi zemi a nebe. Tehdy jsem řekl andělu, který se mnou mluvil: Kam tyto nesou éfu? A on mi řekl: Aby jí vystavěly dům v zemi Šineáru; a bude upevněna a postavena tam na svůj vlastní podstavec. Zachariáš 5,5–11.
Amos’s snare catches the bird from the earth, for it represents the alliance that precedes the soon-coming Sunday law where the earth-bird is captured, and according to Amos the alliance is a rebuke to Laodicean Seventh-day Adventism, for there will be a warning trumpet blown in the city, which they will refuse to hear.
Ámosova léčka chytá ptáka ze země, neboť představuje spojenectví, které předchází brzy nastávajícímu nedělnímu zákonu, při němž je zajat pták země; a podle Ámose je toto spojenectví napomenutím laodikejskému adventismu sedmého dne, neboť ve městě zazní varovná polnice, kterou odmítnou vyslyšet.
Shall a trumpet be blown in the city, and the people not be afraid? shall there be evil in a city, and the Lord hath not done it? Surely the Lord God will do nothing, but he revealeth his secret unto his servants the prophets. The lion hath roared, who will not fear? the Lord God hath spoken, who can but prophesy? Amos 3:6–8.
Zdaliž se troubí ve městě na polnici, a lid by se nebál? Zdaliž se děje v městě neštěstí, které by Hospodin neučinil? Jistě Panovník Hospodin neučiní nic, leč by zjevil tajemství své služebníkům svým, prorokům. Lev zařval, kdo by se nebál? Panovník Hospodin promluvil, kdo by neprorokoval? Amos 3,6–8.
The Lion who roars is the Lion of the tribe of Judah, who represents Christ when He seals and unseals His prophetic Word. The open alliance of 2025 is the siege of Cestius and the symbol of the robbers of God’s people is established when you see two walking together that should never co-exist. Rome allied and aligned with Protestants is an oxymoron, for to be a Protestant means to protest against Rome.
Lev, který řve, je Lev z pokolení Judova, jenž představuje Krista, když pečetí a odpečeťuje své prorocké Slovo. Otevřené spojenectví roku 2025 je obležením Cestia a symbol lupičů Božího lidu se ustavuje, když vidíte dva kráčet spolu, kteří by nikdy neměli spolu existovat. Řím, spojený a sjednocený s protestanty, je oxymóron, neboť být protestantem znamená protestovat proti Římu.
We will continue these things in the next article.
V příštím článku budeme v těchto věcech pokračovat.
Too Late to Escape the Snare
Příliš pozdě uniknout léčku
“And let it be remembered, it is the boast of Rome that she never changes. The principles of Gregory VII and Innocent III are still the principles of the Roman Catholic Church. And had she but the power, she would put them in practice with as much vigor now as in past centuries. Protestants little know what they are doing when they propose to accept the aid of Rome in the work of Sunday exaltation. While they are bent upon the accomplishment of their purpose, Rome is aiming to re-establish her power, to recover her lost supremacy. Let the principle once be established in the United States that the church may employ or control the power of the state; that religious observances may be enforced by secular laws; in short, that the authority of church and state is to dominate the conscience, and the triumph of Rome in this country is assured.
„A nechť se pamatuje, že Řím se chlubí tím, že se nikdy nemění. Zásady Řehoře VII. a Inocence III. jsou dosud zásadami římskokatolické církve. A kdyby jen měla moc, uváděla by je do praxe s právě takovou rozhodností dnes jako v minulých staletích. Protestanté jen málo vědí, co činí, když navrhují přijmout pomoc Říma v díle vyvyšování neděle. Zatímco jsou plně zaujati uskutečněním svého záměru, Řím usiluje o to, aby znovu obnovil svou moc a získal zpět svou ztracenou nadvládu. Jakmile bude ve Spojených státech jednou ustavena zásada, že církev může užívat nebo ovládat moc státu; že náboženské obřady mohou být vynucovány světskými zákony; zkrátka, že autorita církve a státu má ovládat svědomí, pak bude triumf Říma v této zemi zajištěn.
“God’s word has given warning of the impending danger; let this be unheeded, and the Protestant world will learn what the purposes of Rome really are, only when it is too late to escape the snare. She is silently growing into power. Her doctrines are exerting their influence in legislative halls, in the churches, and in the hearts of men. She is piling up her lofty and massive structures in the secret recesses of which her former persecutions will be repeated. Stealthily and unsuspectedly she is strengthening her forces to further her own ends when the time shall come for her to strike. All that she desires is vantage ground, and this is already being given her. We shall soon see and shall feel what the purpose of the Roman element is. Whoever shall believe and obey the word of God will thereby incur reproach and persecution.” The Great Controversy, 581.
„Boží slovo varovalo před hrozícím nebezpečím; bude-li toto varování ponecháno bez povšimnutí, protestantský svět pozná, jaké jsou skutečné záměry Říma, teprve tehdy, až bude příliš pozdě uniknout léčky. Ona tiše nabývá moci. Její nauky uplatňují svůj vliv v zákonodárných síních, v církvích i v srdcích lidí. Vrší své vznešené a mohutné stavby, v jejichž skrytých zákoutích se budou opakovat její dřívější pronásledování. Skrytě a nepozorovaně posiluje své síly, aby prosadila své vlastní cíle, až přijde čas udeřit. Jediné, po čem touží, je výhodné postavení, a to se jí již poskytuje. Brzy uvidíme a pocítíme, jaký je záměr římského prvku. Kdokoli uvěří a bude poslouchat Boží slovo, tím na sebe přivolá pohanu a pronásledování.“ The Great Controversy, 581.
“There is a world lying in wickedness, in deception, and delusion, in the very shadow of death,—asleep, asleep. Who are feeling travail of soul to awaken them? What voice can reach them? My mind is carried to the future when the signal will be given, ‘Behold the Bridegroom cometh; go ye out to meet Him.’ But some will have delayed to obtain the oil for replenishing their lamps, and too late they will find that character, which is represented by the oil, is not transferable. That oil is the righteousness of Christ. It represents character, and character is not transferable. No man can secure it for another. Each must obtain for himself a character purified from every stain of sin.” Bible Echo, May 4, 1896.
„Existuje svět, který leží ve zlobě, v klamu a zaslepení, v samém stínu smrti,—spí, spí. Kdo pociťuje úzkost duše, aby je probudil? Jaký hlas k nim může proniknout? Má mysl je přenesena do budoucnosti, kdy bude dán signál: ‚Hle, Ženich přichází; vyjděte Mu vstříc.‘ Někteří však budou otálet s opatřením oleje k doplnění svých lamp a příliš pozdě zjistí, že charakter, který je olejem znázorněn, není přenosný. Tím olejem je Kristova spravedlnost. Představuje charakter a charakter není přenosný. Žádný člověk jej nemůže zajistit pro druhého. Každý si musí sám získat charakter očištěný od každé poskvrny hříchu.“ Bible Echo, 4. května 1896.
“As I viewed poor souls dying for want of the present truth, and some who professed to believe the truth were letting them die by withholding the necessary means to carry forward the work of God, the sight was too painful, and I begged of the angel to remove it from me. I saw that when the cause of God called for some of their property, like the young man who came to Jesus (Matthew 19:16–22) they went away sorrowful, and that soon the overflowing scourge would pass over and sweep their possessions all away, and then it would be too late to sacrifice earthly goods, and lay up a treasure in heaven.” Early Writings, 49.
„Když jsem viděla ubohé duše umírat pro nedostatek přítomné pravdy a některé, kteří vyznávali, že věří pravdě, jak je nechávají umírat tím, že zadržují nezbytné prostředky k dalšímu šíření Božího díla, ten pohled byl příliš bolestný, a prosila jsem anděla, aby jej ode mne odňal. Viděla jsem, že když věc Boží žádala část jejich majetku, podobně jako tomu bylo u mládence, který přišel k Ježíši (Matouš 19,16–22), odcházeli zarmouceni, a že brzy přejde rozvodněná metla a smete všechen jejich majetek, a pak už bude příliš pozdě obětovat pozemské statky a ukládat si poklad v nebi.“ Early Writings, 49.
“Judas saw that his entreaties were in vain, and he rushed from the hall exclaiming, It is too late! It is too late! He felt that he could not live to see Jesus crucified, and in despair went out and hanged himself.” The Desire of Ages, 722.
„Jidáš viděl, že jeho prosby jsou marné, a vyběhl ze síně se zvoláním: Je příliš pozdě! Je příliš pozdě! Cítil, že nemůže žít a dívat se na Ježíšovo ukřižování, a v zoufalství vyšel ven a oběsil se.“ Touha věků, 722.