We closed the last article identifying that all three of the angels of Revelation fourteen have a message in their hands. The second and third angel are identified as having a “parchment,” with them as they descend with their message. Each angel represents a message, and the arrival of each message causes an effect. The first angel arrived in 1798. That message was unsealed and there was an increase of knowledge concerning the impending judgment. That increase of knowledge produced two classes of worshippers. When the second angel arrived the message of the Protestants’ fall was unsealed and there was an increase of knowledge and two classes were produced. When the Midnight Cry message arrived on October 22, 1844, it was unsealed at Exeter camp meeting and there was an increase of knowledge and two classes of virgins were produced. When the third angel arrived on October 22, 1844 the message of the third angel and all that it represents was unsealed and there was an increase of knowledge and two classes were produced.
V závěru minulého článku jsme uvedli, že všichni tři andělé ze čtrnácté kapitoly Zjevení mají ve svých rukou poselství. Druhý a třetí anděl jsou popsáni tak, že při svém sestupu se svým poselstvím mají u sebe „svitek“. Každý anděl představuje poselství a příchod každého poselství vyvolává určitý účinek. První anděl přišel roku 1798. Toto poselství bylo odpečetěno a došlo k rozmnožení poznání o blížícím se soudu. Toto rozmnožení poznání vytvořilo dvě třídy uctívačů. Když přišel druhý anděl, bylo odpečetěno poselství o pádu protestantů a došlo k rozmnožení poznání a byly vytvořeny dvě třídy. Když 22. října 1844 přišlo poselství Půlnočního volání, bylo odpečetěno na táborovém shromáždění v Exeteru a došlo k rozmnožení poznání a vznikly dvě třídy panen. Když 22. října 1844 přišel třetí anděl, bylo odpečetěno poselství třetího anděla i vše, co představuje, a došlo k rozmnožení poznání a byly vytvořeny dvě třídy.
Another characteristic that can be found in the angels has to do with the empowerment of the angel’s messages. The message of the second angel was empowered by the message of the Midnight Cry, as the previous article showed, but the Midnight Cry is not represented by a singular angel, it is represented by many angels. The history that corresponded to the second angel and the Midnight Cry shows that the second angel’s message was empowered when the Midnight cry joined with it. In the same book we are told:
Další charakteristika, kterou lze u andělů nalézt, souvisí se zmocněním andělských poselství. Poselství druhého anděla bylo zmocněno poselstvím Půlnočního volání, jak ukázal předchozí článek, avšak Půlnoční volání není znázorněno jediným andělem; je znázorněno mnoha anděly. Dějiny, které odpovídaly druhému andělu a Půlnočnímu volání, ukazují, že poselství druhého anděla bylo zmocněno tehdy, když se k němu Půlnoční volání připojilo. V téže knize je nám řečeno:
“I saw angels hurrying to and fro in heaven. They were descending to earth, and again ascending to heaven, preparing for the fulfillment of some important event. Then I saw another mighty angel commissioned to descend to earth, and unite his voice with the third angel, and give power and force to his message. Great power and glory were imparted to the angel, and as he descended, the earth was lightened with his glory. The light which went before and followed after this angel, penetrated everywhere, as he cried mightily, with a strong voice, saying, Babylon the great is fallen, is fallen, and is become the habitation of devils, and the hold of every foul spirit, and a cage of every unclean and hateful bird. The message of the fall of Babylon, as given by the second angel, is again given, with the addition of the corruptions which have been entering the churches since 1844. The work of this angel comes in at the right time, and joins in the last great work of the third angel’s message, as it swells into a loud cry. And the people of God are fitted up everywhere to stand in the hour of temptation which they are soon to meet. I saw a great light resting upon them, and they united in the message, and fearlessly proclaimed with great power the third angel’s message.
„Viděla jsem anděly, jak se v nebi spěšně pohybují sem a tam. Sestupovali na zem a opět vystupovali do nebe a připravovali se na naplnění nějaké důležité události. Potom jsem spatřila jiného mocného anděla, jemuž bylo uloženo sestoupit na zem, spojit svůj hlas s třetím andělem a dodat jeho poselství moc a sílu. Andělu byla udělena veliká moc a sláva, a když sestupoval, země byla ozářena jeho slávou. Světlo, které šlo před tímto andělem i za ním, pronikalo všude, zatímco mocně volal silným hlasem: Padl, padl Babylon veliký a stal se příbytkem ďáblů, doupětem každého nečistého ducha a klecí každého nečistého a nenáviděného ptactva. Poselství o pádu Babylonu, jak je podal druhý anděl, je znovu podáno s dodatkem o zkaženostech, které od roku 1844 vnikaly do církví. Dílo tohoto anděla přichází v pravý čas a připojuje se k poslednímu velikému dílu poselství třetího anděla, když vzrůstá v mocné volání. A lid Boží je všude připravován, aby obstál v hodině pokušení, s níž se má brzy setkat. Viděla jsem na nich spočívat veliké světlo a oni se spojili v tomto poselství a nebojácně s velikou mocí hlásali poselství třetího anděla.“
“Angels were sent to aid the mighty angel from heaven, and I heard voices which seemed to sound every where, Come out of her, my people, that ye be not partakers of her sins, and that ye receive not of her plagues; for her sins have reached unto heaven, and God hath remembered her iniquities. This message seemed to be an addition to the third message, and joined it, as the midnight cry joined the second angel’s message in 1844. The glory of God rested upon the patient, waiting saints, and they fearlessly gave the last solemn warning, proclaiming the fall of Babylon, and calling upon God’s people to come out of her; that they might escape her fearful doom.” Spiritual Gifts, volume 1, 193, 194.
„Andělé byli vysláni, aby pomohli mocnému andělu z nebe, a slyšela jsem hlasy, které jako by zněly všude: Vyjděte z ní, lide můj, abyste se nestali účastníky jejích hříchů a abyste nepřijali z jejích ran; neboť její hříchy dosáhly až k nebi a Bůh se rozpomněl na její nepravosti. Toto poselství se zdálo být dodatkem ke třetímu poselství a spojilo se s ním, jako se půlnoční volání spojilo s poselstvím druhého anděla roku 1844. Sláva Boží spočívala na trpělivých, očekávajících svatých a oni neohroženě vydávali poslední slavnostné varování, hlásajíce pád Babylona a vyzývajíce Boží lid, aby z ní vyšel, aby unikl jejímu strašnému údělu.“ Spiritual Gifts, svazek 1, 193, 194.
The Midnight Cry joined the second angel, and the angel of Revelation eighteen joins the third angel, and when he joins the third angel, he is repeating the joining of the Midnight Cry and the second angel in the beginning of Adventism. Based upon two witnesses, the second and third angel, every angel’s message has a secondary message that empowers it. These two witnesses teach that when the first angel’s message arrived in history, there had to come a point thereafter where that message was empowered by a secondary message. This was of course also true of the first angel. In the first paragraph of the long passage, we just set forth, Sister White identifies the same characteristics to the first angel as John assigns to the angel of Revelation eighteen when she states, “I was told that his mission was to lighten the earth with his glory, and warn man of the coming wrath of God.” It is clear in the passage she is referring to the first angel.
Půlnoční volání se spojilo s druhým andělem a anděl ze Zjevení osmnácté kapitoly se spojuje s třetím andělem; a když se spojuje s třetím andělem, opakuje spojení Půlnočního volání a druhého anděla na počátku adventismu. Na základě dvou svědků, druhého a třetího anděla, má každé andělské poselství vedlejší poselství, které je zmocňuje. Tito dva svědkové učí, že když v dějinách přišlo poselství prvního anděla, musel poté nastat bod, kdy bylo toto poselství zmocněno vedlejším poselstvím. To ovšem platilo také o prvním andělu. V prvním odstavci dlouhé pasáže, kterou jsme právě předložili, sestra Whiteová připisuje prvnímu andělu tytéž charakteristiky, jaké Jan přisuzuje andělu ze Zjevení osmnácté kapitoly, když uvádí: „Bylo mi řečeno, že jeho posláním bylo osvětlit zemi jeho slávou a varovat člověka před přicházejícím Božím hněvem.“ Je zřejmé, že v této pasáži odkazuje na prvního anděla.
The first angel’s message arrived in 1798, and it was thereafter empowered on August 11, 1840, when the Ottoman supremacy ceased. At that point the mighty angel of Revelation ten came down out of heaven and placed one foot on the land and one on the sea. He represents the empowerment of the first angel, and this is what identifies the work of the first angel as the same work as the angel of Revelation eighteen. Both were to lighten the earth with their glory, but the angel of Revelation eighteen joins the third angel, just as the Midnight Cry joined the second angel and just as the angel that descended in Revelation ten joined the first angel.
Poselství prvního anděla přišlo v roce 1798 a následně bylo zmocněno 11. srpna 1840, když osmanská nadvláda přestala. V tom okamžiku mocný anděl ze Zjevení deset sestoupil z nebe a položil jednu nohu na zemi a druhou na moře. Představuje zmocnění prvního anděla, a právě to ztotožňuje dílo prvního anděla s týmž dílem jako u anděla ze Zjevení osmnáct. Oba měli ozářit zemi svou slávou, avšak anděl ze Zjevení osmnáct se připojuje ke třetímu andělu, právě jako se Půlnoční volání připojilo k druhému andělu a jako se anděl, který sestoupil ve Zjevení deset, připojil k prvnímu andělu.
Therefore, when the first angel arrived, a message was unsealed that produced two classes of worshippers. When the first angel’s message was empowered by the angel of Revelation ten, he had in his hand a little book that he commanded John to eat, identifying that he brought a message, unsealed it and it produced two classes of worshippers. When the second angel, Midnight Cry and third angel arrived there was a message unsealed that tested and produced two classes of worshippers.
Proto když přišel první anděl, bylo odpečetěno poselství, které vytvořilo dvě skupiny ctitelů. Když bylo poselství prvního anděla zmocněno andělem ze Zjevení deset, měl ve své ruce malou knihu, kterou Janovi přikázal sníst, čímž se ukázalo, že přinesl poselství, odpečetil je, a ono vytvořilo dvě skupiny ctitelů. Když přišel druhý anděl, Půlnoční volání a třetí anděl, bylo odpečetěno poselství, které zkoušelo a vytvořilo dvě skupiny ctitelů.
The passage we are addressing emphasizes by comparing the history of Christ with the history of the Millerites that the sequential testing process that took place in the Millerite history also took place in the days of Christ, which was the end of ancient Israel. If a sequential testing process took place at the beginning of spiritual Israel and at the end of ancient Israel, then there will be a sequential testing process at the end of spiritual Israel, as there was at the beginning of ancient Israel.
Pasáž, jíž se zabýváme, zdůrazňuje srovnáním dějin Krista s dějinami milleritů, že postupný proces zkoušení, který proběhl v dějinách milleritů, proběhl také ve dnech Krista, jež byly koncem starověkého Izraele. Jestliže postupný proces zkoušení proběhl na počátku duchovního Izraele a na konci starověkého Izraele, pak proběhne postupný proces zkoušení i na konci duchovního Izraele, tak jako proběhl na počátku starověkého Izraele.
In Millerite history this would represent five unsealing’s that tested and produced two classes of worshippers from 1798 until October 22, 1844. The passage clearly teaches that if you fail a test, you will not pass the next test, for you wont even try. It is also clear that in the time of Christ the testing process concludes with the former chosen covenant people being in total darkness in regards to the plan of salvation. Daniel and John represent those who listen to the voice behind them, those who passed through a progressive testing process that required individual investigation of each new truth that was unsealed.
V milleritských dějinách by to představovalo pět rozpečetění, která od roku 1798 až do 22. října 1844 zkoušela a utvářela dvě třídy uctívačů. Tento oddíl jasně učí, že pokud v nějaké zkoušce neobstojíte, neobstojíte ani v následující zkoušce, neboť se o to ani nepokusíte. Je také zřejmé, že v době Kristově se proces zkoušení uzavírá tím, že dříve vyvolený smluvní lid se ocitá v naprosté temnotě, pokud jde o plán spasení. Daniel a Jan představují ty, kdo naslouchají hlasu za sebou, ty, kdo prošli postupným procesem zkoušení, který vyžadoval osobní zkoumání každé nové pravdy, jež byla rozpečetěna.
The books of Daniel and Revelation are one book, and Daniel and John are the two witnesses of that one book. One witness is the beginning of the book, and the other witness is the end of the book. Both witnesses suffered death and resurrection symbolically; one was persecuted by the Medo-Persian kingdom, (typifying the United States) and the other persecuted by Rome, (typifying the papacy). John is being persecuted because he is a Sabbath-keeper in agreement with Daniel being persecuted for refusing to change his worship practices. Together they represent those at the end of the world who are persecuted for refusing to accept the worship of Sunday in place of the seventh-day Sabbath.
Knihy Daniel a Zjevení jsou jednou knihou a Daniel a Jan jsou dvěma svědky této jedné knihy. Jeden svědek je počátkem knihy a druhý svědek je koncem knihy. Oba svědkové symbolicky zakusili smrt a vzkříšení; jeden byl pronásledován medo-perskou říší (předobrazem Spojených států) a druhý pronásledován Římem (předobrazem papežství). Jan je pronásledován, protože zachovává sobotu, v souladu s Danielem, který byl pronásledován za to, že odmítl změnit své bohoslužebné praktiky. Společně představují ty na konci světa, kteří jsou pronásledováni za to, že odmítají přijmout uctívání neděle namísto soboty sedmého dne.
The people represented by Daniel and John have been or will be those that are sealed, for when Daniel was placed in the lion’s den for not obeying the king’s “decree,” the king sealed the stone, in order that the purpose might not be changed. Daniel was sealed for eternity, because the king’s decree and also the authority of his seal could not be changed, according to the laws of the Medes and Persians. The king’s seal was placed upon a stone and the door was shut. The door is shut at the Sunday law, and no man can open that door, just as the door was shut on October 22, 1844. This was a simple illustration of the importance of considering not only the prophetic events that are set forth in a prophecy, but also the importance of applying the circumstances surrounding the prophet when he is illustrated within the story.
Lid, který představují Daniel a Jan, byl nebo bude těmi, kdo jsou zapečetěni; neboť když byl Daniel uvržen do jámy lvové proto, že neuposlechl královský „výnos“, král zapečetil kámen, aby záměr nemohl být změněn. Daniel byl zapečetěn pro věčnost, protože králův výnos i moc jeho pečeti nemohly být změněny podle zákonů Médů a Peršanů. Královská pečeť byla přiložena na kámen a dveře byly zavřeny. Dveře se zavírají při nedělním zákonu a žádný člověk je nemůže otevřít, právě tak jako byly dveře zavřeny 22. října 1844. Toto bylo prostým znázorněním důležitosti brát v úvahu nejen prorocké události, které jsou v proroctví předloženy, nýbrž také důležitosti vztahovat okolnosti obklopující proroka, když je v rámci příběhu znázorněn.
Yet this is also an illustration of the power of considering the beginning (the book of Daniel) with the end (the book of Revelation) together as two witnesses of the same prophecy, for two witnesses are what is required to establish a biblical fact. The predicted events and the illustration of the prophets’ activities in connection with the prophecy are both inspired.
Přesto je to také ilustrace moci posuzovat počátek (knihu Daniel) spolu s koncem (knihou Zjevení) jako dva svědky téhož proroctví, neboť k ustanovení biblické skutečnosti jsou zapotřebí dva svědkové. Předpověděné události i znázornění činností proroků ve spojitosti s proroctvím jsou obojí inspirované.
All scripture is given by inspiration of God, and is profitable for doctrine, for reproof, for correction, for instruction in righteousness: That the man of God may be perfect, thoroughly furnished unto all good works. 2 Timothy 3:16, 17.
Veškeré Písmo pochází z Božího vnuknutí a je užitečné k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl dokonalý, plně připravený ke každému dobrému skutku. 2 Timoteovi 3,16.17.
If the predicted events of the Bible are illustrating the end of the world, then the illustration of the prophet and his surroundings when he receives and testifies of the prediction are an illustration of the end of the world. Therefore, when a prophet’s surroundings and activities are prophetically illustrated—the prophet is an illustration of God’s people at the end of the world. With that understanding in place, when we bring the line of Malachi’s Elijah prediction together with the lines of Revelation fourteen and eighteen, they all testify of the history of the final warning message—but their testimony is two-fold.
Jestliže předpověděné události Bible znázorňují konec světa, pak i znázornění proroka a jeho okolností, když přijímá předpověď a vydává o ní svědectví, je znázorněním konce světa. Proto když jsou prorokovo okolí a jeho činnosti prorocky znázorněny, prorok je znázorněním Božího lidu na konci světa. S tímto porozuměním, když spojíme linii Malachiášova předpovězení o Eliášovi s liniemi Zjevení čtrnáct a osmnáct, všechny svědčí o dějinách poselství posledního varování — avšak jejich svědectví je dvojí.
The message consists of predicted events that are external to God’s people and a secondary testimony consists of the prophet’s experience while receiving and proclaiming the message. The prophetic concept of two prophetic lines representing the external and internal of the same history was recognized and put into the public record by the pioneers of Adventism. The classic example of this application by the pioneers, in my mind, is when they identify that the seven churches of Revelation and the seven seals of Revelation are parallel histories that identify the internal and external history of the church. The seals represent the external history the churches the internal.
Poselství se skládá z předpověděných událostí, které jsou vnější vůči Božímu lidu, a vedlejší svědectví se skládá ze zkušenosti proroka při přijímání a zvěstování poselství. Prorocké pojetí dvou prorockých linií, které představují vnější a vnitřní stránku týchž dějin, bylo průkopníky adventismu rozpoznáno a zaznamenáno ve veřejném záznamu. Klasickým příkladem tohoto uplatnění ze strany průkopníků je podle mého názoru to, když ztotožňují sedm církví ve Zjevení a sedm pečetí ve Zjevení jako souběžné dějiny, které označují vnitřní a vnější dějiny církve. Pečeti představují vnější dějiny, církve vnitřní.
The Elijah message of Malachi, Revelation chapters fourteen and eighteen identify the same final warning message that is also addressed as “the Revelation of Jesus Christ” in chapter one of Revelation. In chapter one God the Father gave the message to Christ, who then gave it to Gabriel, who then gave it to John who then sent it to the churches. Elijah’s message, as well as the messages represented in Revelation chapters one, fourteen and eighteen are the very same message.
Eliášovo poselství z Malachiáše, Zjevení čtrnácté a osmnácté kapitoly označují totéž závěrečné varovné poselství, které je v první kapitole Zjevení rovněž nazváno „Zjevením Ježíše Krista“. V první kapitole dal Bůh Otec toto poselství Kristu, který je pak předal Gabrielovi, ten je předal Janovi a Jan je poté poslal církvím. Eliášovo poselství, stejně jako poselství představená ve Zjevení v první, čtrnácté a osmnácté kapitole, jsou jedním a týmž poselstvím.
And the spirits of the prophets are subject to the prophets. For God is not the author of confusion, but of peace, as in all churches of the saints. 1 Corinthians 14:32, 33.
A duchové proroků jsou poddáni prorokům. Neboť Bůh není původcem zmatku, nýbrž pokoje, jako ve všech sborech svatých. 1 Korintským 14,32.33.
It is always the same message, for the “prophets are subject to the prophets.” The word translated as “subject” in the verses means, “to subordinate; reflexively to obey: – be under obedience (obedient), put under, subdue unto, (be, make) subject (to, unto), be (put) in subjection (to, under), submit self unto.” All the prophets agree with each other and are in subjection to one another or the message they gave would produce confusion.
Je to vždy totéž poselství, neboť „duchové proroků jsou podřízeni prorokům“. Slovo přeložené v těchto verších jako „podřízeni“ znamená „podřídit; v reflexivním tvaru poslouchat: – být poslušen (poslušný), dát pod, podrobit, učinit podřízeným, být (učinit) podrobeným (komu, čemu), podřídit se“. Všichni proroci se navzájem shodují a jsou si navzájem podřízeni, jinak by poselství, které předali, působilo zmatek.
All the prophetic illustrations of the final warning message represent the same message. It is the Lord’s design that those who are considered the “wise” in the parable of the ten virgins, who are also called the “wise” that “understand” “the increase of knowledge” when the book of Daniel is unsealed; it is the Lord’s will that the “wise” recognize the special message when it is unsealed. That recognition is accomplished by applying the methodology of biblical study that is specifically identified within the Bible itself. That methodology is accomplished in agreement with Isaiah twenty-eight through the process of bringing the various prophetic lines that address a biblical subject together in parallel to one another in order to establish the correct prophetic events.
Všechna prorocká znázornění poselství posledního varování představují totéž poselství. Je Pánovým záměrem, aby ti, kdo jsou v podobenství o deseti pannách pokládáni za „moudré“, kteří jsou také nazýváni „moudrými“, jež „rozumějí“ „rozmnožení poznání“, když je kniha Daniel odpečetěna; je Pánovou vůlí, aby „moudří“ rozpoznali zvláštní poselství, když je odpečetěno. Toto rozpoznání se uskutečňuje uplatněním metodologie biblického studia, která je výslovně určena v samotné Bibli. Tato metodologie se uskutečňuje v souladu s Izajášem dvacet osm skrze proces uvedení různých prorockých linií, které se zabývají biblickým námětem, do vzájemné souběžnosti, aby bylo možné stanovit správné prorocké události.
I solicit your patience as we conclude this article here and will continue these thoughts in the next article.
Prosím o vaši trpělivost, když zde tento článek uzavíráme; v příštím článku budeme v těchto úvahách pokračovat.