In 1856, formerly Philadelphian Millerite Adventism was identified by James and Ellen White as Laodicean. James White then began to promote the message of Laodicea to the movement through the Review and Herald. In the same publication, in the same year, increased light concerning the “seven times” of Leviticus twenty-six was also presented in a series of eight articles by Hiram Edson whom the Whites’ regarded so highly that they named their first son after him. The series ended with the promise that it would be completed in the future, but it never again surfaced. At the transition point of the movement of the first angel, from Philadelphia to Laodicea, the movement stumbled over the “seven times” of Leviticus twenty-six, representing the very first ‘time prophecy’ which the angels of God had led William Miller to recognize and proclaim.
V roce 1856 byl Jamesem a Ellen Whiteovými někdejší filadelfský milleritský adventismus označen za laodicejský. James White poté začal prostřednictvím Review and Herald šířit tomuto hnutí poselství Laodiceje. V téže publikaci, v témže roce, bylo také v sérii osmi článků Hirama Edsona, jehož si Whiteovi cenili natolik, že po něm pojmenovali svého prvního syna, předloženo rozšířené světlo týkající se „sedmi časů“ z Leviticu dvacet šest. Série byla zakončena příslibem, že bude v budoucnu dokončena, avšak již se nikdy znovu neobjevila. V přechodovém bodě hnutí prvního anděla, od Filadelfie k Laodiceji, hnutí klopýtlo o „sedm časů“ z Leviticu dvacet šest, které představovaly úplně první „časové proroctví“, jež andělé Boží vedli Williama Millera k rozpoznání a hlásání.
The “seven times” was the chief corner-stone of the Millerite temple foundation. Every prophetic illustration of a sacred foundation is an illustration of Christ, for no other foundation can be laid than Christ.
„Sedm časů“ bylo hlavním úhelným kamenem základu milleritského chrámu. Každé prorocké znázornění posvátného základu je znázorněním Krista, neboť nikdo nemůže položit jiný základ než Krista.
For other foundation can no man lay than that is laid, which is Jesus Christ. 1 Corinthians 3:11.
Neboť jiný základ nemůže nikdo položit mimo ten, který je již položen, a tím je Ježíš Kristus. 1. Korintským 3,11.
Not only is Christ the foundation, He is also the foundation stone which the builders rejected and thereafter stumbled over. He is the stone that ultimately becomes the head of the corner. In Millerite history the “seven times” was the symbol of that corner stone.
Kristus není pouze základem; je také základním kamenem, který stavitelé zavrhli a o nějž potom klopýtali. On je tím kamenem, který se nakonec stává úhelným kamenem. V milleritských dějinách bylo „sedm časů“ symbolem onoho úhelného kamene.
Christ confirmed the covenant with many for one week. The structure of the prophecy of “seven times” against the northern kingdom of Israel (that Hiram Edson had identified in the eight unfinished articles) reproduced the identical structure of the prophetic week that Christ confirmed the covenant in fulfillment of Daniel chapter nine, and verse twenty seven. The week that Christ was gathering Israel is the identical structure of the week that Christ scattered Israel. The scattering of ancient Israel was twenty-five hundred and twenty years, and the gathering of spiritual Israel was twenty-five hundred and twenty days. He gathered Israel to confirm the covenant and He scattered Israel, due to the quarrel of His covenant. To identify the “seven times” as the foundation stone of the Millerite temple is in perfect agreement with identifying Christ as the foundation stone. To reject that stone, is to reject Christ.
Kristus potvrdil smlouvu s mnohými na jeden týden. Struktura proroctví o „sedmi časech“ proti severnímu království Izraele (které Hiram Edson rozpoznal v osmi nedokončených článcích) reprodukovala totožnou strukturu prorockého týdne, v němž Kristus potvrdil smlouvu v naplnění Danielovy deváté kapitoly, dvacátého sedmého verše. Týden, během něhož Kristus shromažďoval Izrael, má totožnou strukturu jako týden, během něhož Kristus Izrael rozptýlil. Rozptýlení starověkého Izraele trvalo dva tisíce pět set dvacet let a shromáždění duchovního Izraele trvalo dva tisíce pět set dvacet dnů. Shromáždil Izrael, aby potvrdil smlouvu, a rozptýlil Izrael kvůli sváru své smlouvy. Ztotožnit „sedm časů“ se základním kamenem milleritského chrámu je v dokonalém souladu se ztotožněním Krista se základním kamenem. Odmítnout tento kámen znamená odmítnout Krista.
When Christ, in 1856, for the very first time in Christian history, stood knocking at the door of Laodicea, He was seeking to produce an increase of knowledge upon the stone of stumbling that the builders were about to set aside. Seven years later, or you might say, twenty-five hundred and twenty symbolic days later, Laodicean Adventism closed the door. Sadly, Adventism refused to see the increase of knowledge. A stone that you stumble over is a stone that you do not see, but it is still there.
Když Kristus roku 1856 vůbec poprvé v křesťanských dějinách stanul a klepal na dveře Laodiceje, usiloval o to, aby na kameni úrazu, který se stavitelé chystali odložit, vyvolal rozmnožení poznání. O sedm let později, anebo byste mohli říci o dva tisíce pět set dvacet symbolických dnů později, laodicejský adventismus dveře zavřel. Adventismus bohužel odmítl spatřit rozmnožení poznání. Kámen, o který klopýtáte, je kamenem, který nevidíte, ale přesto tam je.
My people are destroyed for lack of knowledge: because thou hast rejected knowledge, I will also reject thee, that thou shalt be no priest to me: seeing thou hast forgotten the law of thy God, I will also forget thy children. Hosea 4:6.
Můj lid hyne pro nedostatek poznání; protože jsi zavrhl poznání, i já zavrhnu tebe, abys mi již nebyl knězem; poněvadž jsi zapomněl na zákon svého Boha, i já zapomenu na tvé děti. Ozeáš 4,6.
The curse of the “seven times,” against the southern kingdom of Judah began in 677 BC and ended on October 22, 1844, along with the twenty-three hundred years of Daniel chapter eight, verse fourteen. The “seven times” is part of the very prophecy that has been identified as the “foundation and central pillar” of the Advent movement. The foundation and central pillar of Adventism was fulfilled at the very same time as several other prophecies. The “seven times,” the twenty-three hundred days, Malachi chapter three, Daniel chapter seven, verse thirteen, and the Matthew twenty-five parable of the ten virgins all were fulfilled on October 22, 1844. The date of October 22, 1844, is the foundational date of the Advent movement, and connected with that date, there is only one command that was identified.
Kletba „sedmeronásobku“ proti jižnímu království Judy začala roku 677 př. Kr. a skončila 22. října 1844 spolu s dvěma tisíci třemi sty lety z Danielovy osmé kapitoly, verše čtrnáctého. „Sedmeronásobek“ je součástí právě toho proroctví, které bylo označeno za „základ a ústřední pilíř“ adventního hnutí. Základ a ústřední pilíř adventismu se naplnil v témže čase jako několik dalších proroctví. „Sedmeronásobek“, dva tisíce tři sta dnů, Malachiáš kapitola tři, Daniel kapitola sedm, verš třináct, i podobenství z Matouše 25 o deseti pannách, to vše se naplnilo 22. října 1844. Datum 22. října 1844 je základním datem adventního hnutí a ve spojitosti s tímto datem byl označen pouze jediný příkaz.
And the angel which I saw stand upon the sea and upon the earth lifted up his hand to heaven, And sware by him that liveth for ever and ever, who created heaven, and the things that therein are, and the earth, and the things that therein are, and the sea, and the things which are therein, that there should be time no longer. Revelation 10:5, 6.
A anděl, kterého jsem viděl stát na moři i na zemi, pozdvihl svou ruku k nebi a přísahal při tom, který žije na věky věků, který stvořil nebe i to, co je v něm, zemi i to, co je na ní, a moře i to, co je v něm, že času již více nebude. Zjevení 10,5.6.
Sister White identifies the angel of Revelation chapter ten, that stood upon the earth and sea, as Jesus Christ.
Sestra Whiteová ztotožňuje anděla ze zjevení desáté kapitoly, který stál na zemi i na moři, s Ježíšem Kristem.
“The mighty angel who instructed John was no less a personage than Jesus Christ. Setting His right foot on the sea, and His left upon the dry land, shows the part which He is acting in the closing scenes of the great controversy with Satan. This position denotes His supreme power and authority over the whole earth.” The Seventh-day Adventist Bible Commentary, volume 7, 971.
„Mocný anděl, který poučoval Jana, nebyl nikdo menší než Ježíš Kristus. To, že svou pravou nohu postavil na moře a levou na pevninu, ukazuje úlohu, kterou vykonává v závěrečných scénách velkého sporu se satanem. Toto postavení označuje Jeho svrchovanou moc a autoritu nad celou zemí.“ The Seventh-day Adventist Bible Commentary, svazek 7, 971.
Christ took the position of standing upon the sea and earth to represent His supreme authority. He then lifted up His hand and commanded that “there should be time no longer.” Christ was entering into covenant with the Millerites and He gave them one command, just as He gave Abraham when he entered into covenant with him. He commanded Abraham to circumcise the male children. When he entered into covenant with a chosen people in the history of Moses, He gave many commands, and those commands included the direction that only the priests could touch the ark. He raised His hand and swore on October 22, 1844, that prophetic time should no longer be incorporated into biblical prophecies. Jesus had addressed the subject of “times and seasons” when He ascended to heaven in a cloud of angels, thus typifying the ascension of the two witnesses as the ensign. What He commanded then was about “times and seasons.”
Kristus zaujal postoj, v němž stál na moři i na zemi, aby tím vyjádřil svou svrchovanou autoritu. Poté pozdvihl ruku a přikázal, aby „času již nebylo“. Kristus vstupoval do smlouvy s millerity a dal jim jeden příkaz, právě tak jako jej dal Abrahamovi, když s ním vstoupil do smlouvy. Přikázal Abrahamovi, aby obřezával mužské děti. Když vstoupil do smlouvy s vyvoleným lidem v dějinách Mojžíše, dal mnoho příkazů, a tyto příkazy zahrnovaly i ustanovení, že se archy smějí dotýkat pouze kněží. Dne 22. října 1844 pozdvihl ruku a přísahal, že prorocký čas již nemá být zahrnován do biblických proroctví. Ježíš se tématu „časů a dob“ dotkl tehdy, když vstupoval do nebe v oblaku andělů, a tak předobrazuje nanebevstoupení dvou svědků jako korouhev. To, co tehdy přikázal, se týkalo „časů a dob“.
When they therefore were come together, they asked of him, saying, Lord, wilt thou at this time restore again the kingdom to Israel? And he said unto them, It is not for you to know the times or the seasons, which the Father hath put in his own power. But ye shall receive power, after that the Holy Ghost is come upon you: and ye shall be witnesses unto me both in Jerusalem, and in all Judaea, and in Samaria, and unto the uttermost part of the earth. Acts 1:6–8.
Když se tedy sešli, ptali se ho: „Pane, obnovíš v tomto čase království Izraeli?“ Řekl jim: „Nepřísluší vám znát časy ani lhůty, které Otec ustanovil svou vlastní mocí. Ale přijmete moc, až na vás sestoupí Duch svatý; a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku i v Samaří, až na sám konec země.“ Skutky 1,6–8.
Jesus did not say that there were no times and seasons, for speaking through Solomon he had confirmed that there are “times and seasons.”
Ježíš neřekl, že neexistují žádné časy a doby, neboť když promlouval skrze Šalomouna, potvrdil, že jsou „časy a doby“.
To every thing there is a season, and a time to every purpose under the heaven: Ecclesiastes 3:1.
Všechno má svou chvíli a každá věc pod nebem má svůj čas: Kazatel 3,1.
There are “times and seasons” within the biblical record that are testimonies to Palmoni, the “Wonderful Numberer”, but as of October 22, 1844, God’s people have been commanded to never again present a prophetic message that is hung upon time. The counsel of Jesus to the disciples just before He ascended represents the history just before His purified people are lifted up as an ensign in Revelation chapter eleven, and it agrees with the command He gave on October 22, 1844. At the foundational date of Adventism, Christ commanded that there were to be no more prophetic messages based upon time, and at His ascension which typified the ascension of the two witnesses in Revelation eleven he repeated that command.
V biblickém záznamu se nacházejí „časy a doby“, které jsou svědectvím o Palmonim, „Podivuhodném Počiteli“, avšak od 22. října 1844 bylo Božímu lidu přikázáno, aby již nikdy znovu nepředkládal prorocké poselství zavěšené na čase. Rada, kterou Ježíš dal učedníkům těsně před svým nanebevstoupením, představuje dějiny těsně předtím, než bude jeho očištěný lid vyzdvižen jako korouhev ve zjevení, kapitole jedenácté, a souhlasí s příkazem, který dal 22. října 1844. V základním datu adventismu Kristus přikázal, že již nemají být žádná další prorocká poselství založená na čase, a při svém nanebevstoupení, které bylo předobrazem nanebevstoupení dvou svědků ve Zjevení 11, tento příkaz zopakoval.
“Let all our brethren and sisters beware of anyone who would set a time for the Lord to fulfill His word in regard to His coming, or in regard to any other promise He has made of special significance. ‘It is not for you to know the times or the seasons, which the Father hath put in His own power.’ False teachers may appear to be very zealous for the work of God, and may expend means to bring their theories before the world and the church; but as they mingle error with truth, their message is one of deception, and will lead souls into false paths. They are to be met and opposed, not because they are bad men, but because they are teachers of falsehood and are endeavoring to put upon falsehood the stamp of truth.” Testimonies to Ministers, 55.
„Ať se všichni naši bratři a sestry mají na pozoru před kýmkoli, kdo by určoval čas, kdy má Pán naplnit své slovo ohledně svého příchodu nebo ohledně jakéhokoli jiného zaslíbení, které dal a jež má zvláštní význam. ‚Nepřísluší vám znáti časy ani doby, které Otec vložil ve svou vlastní moc.‘ Falešní učitelé se mohou jevit jako velmi horliví pro dílo Boží a mohou vynakládat prostředky, aby své teorie předložili světu i církvi; avšak protože mísí blud s pravdou, jejich poselství je poselstvím klamu a povede duše na falešné stezky. Je třeba se s nimi střetnout a postavit se jim na odpor, ne proto, že jsou to špatní lidé, nýbrž proto, že jsou učiteli nepravdy a usilují o to, aby nepravdě vtiskli pečeť pravdy.“ Testimonies to Ministers, 55.
Sister White was clear that we will never have a message of time identifying anything of special significance, not simply His Second Coming. Time prophecy, which was the theme of the Millerite movement, ended on October 22, 1844, and the only command associated with that foundational date was that time should never be used in the presentation of God’s message again.
Sestra Whiteová jasně uvedla, že nikdy nebudeme mít časové poselství určující cokoli zvlášť významného, a ne pouze Jeho druhý příchod. Časové proroctví, které bylo tématem milleritského hnutí, skončilo 22. října 1844 a jediný příkaz spojený s tímto základním datem zněl, že čas již nikdy nemá být znovu používán při předkládání Božího poselství.
In the beginning movement of the first angel, at the very point of the transition from Philadelphia to Laodicea, increased light was given upon the foundational truth of the Millerite movement. Seven years later, or twenty-five hundred and twenty symbolic days later, or a “wilderness” later, in 1863, the foundational stone of the “seven times” was set aside by the builders.
Na samém počátku hnutí prvního anděla, právě v okamžiku přechodu z Filadelfie do Laodiceje, bylo dáno větší světlo ohledně základní pravdy milleritského hnutí. O sedm let později, neboli o dva tisíce pět set dvacet symbolických dnů později, neboli o jednu „poušť“ později, byl roku 1863 staviteli odložen základní kámen „sedmi časů“.
In the ending movement of the third angel, at the very point of transition from Laodicea to Philadelphia a test that includes a confession of the sins of the fathers is given. The test of the foundation for the fathers was the “seven times,” which was their foundation stone. Would the ending movement disregard the only command associated with the foundational date, as their father’s disregarded their foundational stone?
V závěrečném hnutí třetího anděla, právě v bodě přechodu z Laodiceje do Filadelfie, je dávána zkouška, která zahrnuje vyznání hříchů otců. Zkouškou základu pro otce bylo „sedm časů“, které byly jejich základním kamenem. Pominulo by závěrečné hnutí jediný příkaz spojený se základním datem, tak jako jejich otcové pominuli svůj základní kámen?
Yes. They most certainly did that very thing. They repeated the sins of their fathers.
Ano. Právě to zcela jistě učinili. Opakovali hříchy svých otců.
Their fathers did not sin in the foundational date, for among other things they were still Philadelphians at that foundational date. Their fathers failed their foundational test when they transformed into Laodicea and rejected the “seven times” along with its increasing light.
Jejich otcové nezhřešili v základním datu, neboť mimo jiné byli v onom základním datu stále ještě Filadelfští. Jejich otcové neobstáli ve své základní zkoušce, když se proměnili v Laodiceu a odmítli „sedm časů“ spolu s jeho vzrůstajícím světlem.
Their foundational failure in 1863, was preceded by seven years of Christ knocking on the door of their Laodicean hearts. Seven years is symbolic of the “seven times” and of the “wilderness.” After the “wilderness” from 1856 to 1863, they failed their foundational test.
Jejich zásadnímu selhání v roce 1863 předcházelo sedm let, během nichž Kristus klepal na dveře jejich laodicejských srdcí. Sedm let je symbolem „sedmi časů“ a „pouště“. Po „poušti“ od roku 1856 do roku 1863 neobstáli ve své základní zkoušce.
In the first disappointment of the movement of the third angel God’s people sinned, by rejecting the only command directly associated with the foundational date. They chose to incorporate time prediction into the prophetic message, when they knew better. In so doing they repeated the sin of Moses, neglecting to circumcise his son and the sin of Uzzah touching the ark, which he knew he was forbidden to do. The movement of the third angel did what they knew was not right! If anyone wishes to paint over that fact, then use the rest of the can of paint, to cover the truth that Moses, and Uzzah both sinned and manifested rebellion against God’s will as they typified the first disappointment of the very last of all the reform lines—the reform line that every reform line pointed forward to. The illustrations of the first disappointment in the reform lines bear the signature of Alpha and Omega, and the record therein is for the benefit of God’s people, even if God’s people refuse to be benefited thereby.
Při prvním zklamání hnutí třetího anděla Boží lid zhřešil tím, že odmítl jediné přikázání přímo spojené se základním datem. Rozhodli se začlenit časovou předpověď do prorockého poselství, ačkoli věděli lépe. Tím zopakovali hřích Mojžíše, který opomenul obřezat svého syna, i hřích Uzy, jenž se dotkl truhly, přestože věděl, že to má zakázáno. Hnutí třetího anděla učinilo to, o čem vědělo, že není správné! Chce-li někdo tuto skutečnost přetřít barvou, ať použije i zbytek plechovky barvy, aby zakryl pravdu, že Mojžíš i Uza zhřešili a projevili vzpouru proti Boží vůli, když předobrazovali první zklamání té úplně poslední ze všech reformačních linií — reformační linie, k níž všechny reformační linie ukazovaly vpřed. Znázornění prvního zklamání v reformačních liniích nesou pečeť Alfy i Omegy a záznam v nich obsažený je k užitku Božího lidu, i kdyby Boží lid odmítal z něj mít užitek.
The movement of the first angel was given a period of seven years, which is a symbol of the wilderness of the “seven times,” to accept the Laodicean message along with the light of the “seven times.” The curse of the “seven times” is the curse of being spewed out of the mouth of the Lord. In 1863, they repeated the work of rebuilding Jericho, a work that contained a “curse.” The seven years from 1856, to 1863, are a miniature illustration of the rebellion of the fathers of ancient Israel’s sin that brought upon them the curse of “seven times.” Modern Israel repeated the sins of their fathers in 1863.
Hnutí prvního anděla dostalo období sedmi let, což je symbolem pouště „sedmi časů“, aby přijalo laodicejské poselství spolu se světlem „sedmi časů“. Kletba „sedmi časů“ je kletbou toho, že budou vyvrženi z úst Páně. Roku 1863 zopakovali dílo znovuvybudování Jericha, dílo, které v sobě neslo „kletbu“. Sedm let od roku 1856 do roku 1863 je zmenšeným znázorněním vzpoury otců starověkého Izraele, jejichž hřích na ně přivedl kletbu „sedmi časů“. Novodobý Izrael zopakoval hříchy svých otců v roce 1863.
The movement of the third angel failed the test of the first disappointment as surely as did Moses and Uzzah. They were then slain in the streets for a “wilderness” period of three and a half days. They are now being formed into bodies by the sound of the Comforter. The sound of the Comforter is being given through the “voice” in the wilderness, and they are now being confronted with the test, not of time setting, but of the “seven times.” They already failed the test of time setting.
Hnutí třetího anděla neobstálo ve zkoušce prvního zklamání právě tak jistě, jako Mojžíš a Uzza. Tehdy byli po dobu tří a půl dne, „na poušti“, pobiti na ulicích. Nyní jsou zvukem Utěšitele utvářeni v těla. Zvuk Utěšitele je vydáván skrze „hlas“ na poušti a nyní jsou postaveni před zkoušku, nikoli stanovování času, nýbrž „sedmi časů“. Ve zkoušce stanovování času již selhali.
They are not being tested as to whether they believe the “seven times” is a valid truth, for they have previously given testimony that they accept the “seven times” as a valid prophecy. They have confessed to believe the prophecy of twenty-five hundred and twenty years of scattering. But they may be unaware that there is a new testing light of the “seven times.” They are standing where their fathers stood in 1856. The new light is that the three and a half days of Revelation eleven, is not simply identifying the French Revolution, but it is now a present truth reality.
Nejsou zkoušeni v tom, zda věří, že „sedm časů“ je platná pravda, neboť již dříve vydali svědectví, že „sedm časů“ přijímají jako platné proroctví. Vyznali, že věří proroctví o dva tisíce pět set dvaceti letech rozptýlení. Mohou si však nebýt vědomi, že ohledně „sedmi časů“ existuje nové zkušební světlo. Stojí tam, kde stáli jejich otcové v roce 1856. Nové světlo spočívá v tom, že tři a půl dne z jedenácté kapitoly Zjevení neoznačují pouze Francouzskou revoluci, nýbrž že jsou nyní skutečností přítomné pravdy.
Is the opening up of the hidden history of the seven thunders, and opening of the seventh seal actually two witnesses that identify that the Revelation of Jesus Christ is now being unsealed? If it is, is it actually true that the entire book of Revelation is speaking of the last days? If that is true, then does the three and a half days represent the tarrying time in the virgin’s parable? If it does, then does the remedy of the “seven times” actually represent a command that must be met by those who participated in the Nashville prediction of July 18, 2020?
Je otevření skrytých dějin sedmi hromů a otevření sedmé pečeti skutečně dvěma svědky, kteří dosvědčují, že Zjevení Ježíše Krista je nyní odpečeťováno? Je-li tomu tak, je skutečně pravda, že celá kniha Zjevení hovoří o posledních dnech? Je-li to pravda, pak představují tři a půl dne dobu prodlení v podobenství o pannách? Je-li tomu tak, pak náprava „sedmi časů“ skutečně představuje příkaz, který musí být naplněn těmi, kdo se podíleli na předpovědi z Nashville z 18. července 2020?
Wow! There is a test for you! Do those that wake up and realize they are in the tarrying time, actually have to repent for their sins, and their father’s sins at the end of the three and a half days? Was it really a sin to disregard the command not to employ time in a prediction?
Páni! Zde je pro vás zkouška! Musejí ti, kdo se probudí a uvědomí si, že jsou v době prodlévání, na konci těch tří a půl dne skutečně činit pokání ze svých hříchů i z hříchů svých otců? Bylo skutečně hříchem nedbat příkazu nepoužívat čas v předpovědi?
For those who took the position that the failed prediction of Nashville was somehow God’s intended purpose, and who thereafter have attempted to uphold that claim, I would add another observation, beyond the sin of employing time in God’s prophecies. What happened with the false prediction of Nashville was not simply a manifestation of rebellion to Christ’s command in 1844, it was an action that told those outside of Adventism that the predictions found in the Spirit of Prophecy are faulty. It was a reproach upon the writings of the Spirit of Prophecy. It provides evidence for those in the world that the writings of Ellen White are as important as the writings of Joseph Smith, or of Nostradamus. The precious words of Ellen White were corrupted with the vile words of our rebellion. It wasn’t only a rebellion against Christ, who is the Word of God, it was simultaneously a rebellion against the Spirit of Prophecy. John was being persecuted in the isle that is called Patmos, not because he placed his human opinion above the Bible and Spirit of Prophecy, but because he obeyed those two witnesses.
Těm, kdo zaujali stanovisko, že nenaplněná předpověď o Nashvillu byla nějak zamýšleným Božím úmyslem, a kteří se následně pokoušeli toto tvrzení obhájit, bych kromě hříchu používání časových údajů v Božích proroctvích připojil ještě další postřeh. To, co se stalo s falešnou předpovědí o Nashvillu, nebylo pouze projevem vzpoury proti Kristovu příkazu v roce 1844, ale byl to čin, který těm mimo adventismus sděloval, že předpovědi obsažené v Duchu proroctví jsou chybné. Byla to potupa uvalená na spisy Ducha proroctví. Poskytuje to světu důkaz, že spisy Ellen Whiteové jsou stejně závažné jako spisy Josepha Smitha nebo Nostradama. Drahocenná slova Ellen Whiteové byla zkažena odpornými slovy naší vzpoury. Nebyla to jen vzpoura proti Kristu, který je Slovem Božím, ale zároveň to byla vzpoura proti Duchu proroctví. Jan byl pronásledován na ostrově zvaném Patmos ne proto, že by své lidské mínění stavěl nad Bibli a Ducha proroctví, nýbrž proto, že tyto dva svědky poslouchal.
I John, who also am your brother, and companion in tribulation, and in the kingdom and patience of Jesus Christ, was in the isle that is called Patmos, for the word of God, and for the testimony of Jesus Christ. Revelation 1:9.
Já Jan, který jsem také vaším bratrem a spoluúčastníkem soužení i království a trpělivosti Ježíše Krista, byl jsem na ostrově zvaném Patmos pro slovo Boží a pro svědectví Ježíše Krista. Zjevení 1,9.
We repeated the sins of our father Moses at our first disappointment, and we need to confess this. We need to confess this for we are now at 1856. There is now new light about the “seven times,” just as there was then. We are now at the transition from Laodicea to Philadelphia as the beginning movement was at the transition of Philadelphia to Laodicea in 1856. In 1856, our fathers stopped the publication of the increase of knowledge concerning the “seven times.” We might not be able to stop the publication of that light, but we certainly can close the doors of our hearts against this light. We can pretend, as the original Seventh-day Adventist builders did, that the stone was not actually there, and continue to stumble over it. Our problem is that we don’t have over a century to put our heads in the sand, for the judgments are already beginning.
Při svém prvním zklamání jsme opakovali hříchy svého otce Mojžíše a musíme to vyznat. Musíme to vyznat, neboť nyní jsme u roku 1856. Nyní je tu nové světlo o „sedmi časech“, právě tak jako tehdy. Nyní se nacházíme při přechodu z Laodiceje do Filadelfie, stejně jako se počáteční hnutí nacházelo při přechodu z Filadelfie do Laodiceje v roce 1856. V roce 1856 naši otcové zastavili publikování narůstajícího poznání týkajícího se „sedmi časů“. Možná nebudeme schopni zastavit publikování onoho světla, ale jistě můžeme zavřít dveře svých srdcí před tímto světlem. Můžeme předstírat, jak to činili původní stavitelé Církve adventistů sedmého dne, že ten kámen tam ve skutečnosti nebyl, a dál o něj klopýtat. Náš problém spočívá v tom, že nemáme k dispozici více než jedno století, abychom strkali hlavu do písku, neboť soudy již začínají.
If we allow the Alpha and Omega to teach us with the principle that the end of a thing is illustrated by the beginning of a thing, we can easily see that Alpha and Omega is demonstrating that the prediction of Nashville was typified by our fathers. When we acknowledge this truth, we then will be confronted with the reality that since the prediction every effort to produce some type of human logic to justify the failed prediction was nothing more than a fig leaf. Then we will see that God has not been walking with us while we have been in the enemy’s land. He has been there, but only in the sense that He has been knocking on the doors of hearts, seeking entrance. If the fig leaf of human logic is removed, then we might also see that the denial, or the flawed human logic we have employed to justify the Nashville prediction, is evidence that we have been walking contrary to Christ.
Dovolíme-li Alfě i Omeze, aby nás vyučovala zásadou, že konec věci je znázorněn počátkem věci, můžeme snadno vidět, že Alfa i Omega ukazuje, že předpověď o Nashvillu byla předobrazením ztvárněna v našich otcích. Uznáme-li tuto pravdu, budeme pak postaveni před skutečnost, že od chvíle onoho proroctví bylo veškeré úsilí vytvořit nějaký druh lidské logiky k ospravedlnění nenaplněné předpovědi ničím jiným než fíkovým listem. Potom uvidíme, že Bůh s námi nekráčel, zatímco jsme byli v zemi nepřítele. Byl tam, avšak jen v tom smyslu, že klepal na dveře srdcí a hledal vstup. Bude-li fíkový list lidské logiky odstraněn, mohli bychom také spatřit, že popírání, neboli vadná lidská logika, kterou jsme použili k ospravedlnění předpovědi o Nashvillu, je důkazem, že jsme kráčeli v rozporu s Kristem.
In 1856, Philadelphian Adventism transformed into Laodicea, and they knew it. The Lord confirmed it through the words of the prophetess and her husband. Standing at the doors of those Laodicean hearts Christ offered to come in and sup with them. The food that He brought to dine upon was the foundation stone of the “seven times.” They refused.
Roku 1856 se filadelfský adventismus proměnil v Laodiceu, a oni to věděli. Pán to potvrdil skrze slova prorokyně a jejího manžela. Kristus, stojící u dveří oněch laodicejských srdcí, nabízel, že vejde dovnitř a bude s nimi stolovat. Pokrmem, který přinesl k tomuto hodování, byl základní kámen „sedmi časů“. Odmítli jej.
In 2023, the last movement is now transcending from Laodicea unto Philadelphia, for the eighth church is of the seven churches. The Lord Alpha and Omega has confirmed it through His word of “truth.” Christ is now standing at the door of those recently dead dry bones offering to come in and dine with them, and the meal He wishes to share with them is the identical meal He attempted to share with their fathers in 1856. It is not simply the nuts and bolts of the doctrine of the “seven times,” as it was for their fathers in 1856. No, it’s the bitter remedy of the “seven times,” and the remedy requires the type of humility that is often hard to swallow.
V roce 2023 nyní poslední hnutí přechází z Laodiceje k Filadelfii, neboť osmá církev je ze sedmi církví. Pán Alfa i Omega to potvrdil skrze své slovo „pravdy“. Kristus nyní stojí u dveří těch nedávno mrtvých suchých kostí a nabízí, že vstoupí a bude s nimi večeřet; a pokrm, který s nimi chce sdílet, je totožný s pokrmem, který se pokoušel sdílet s jejich otci v roce 1856. Nejde pouze o základní prvky učení o „sedmi časech“, jak tomu bylo u jejich otců v roce 1856. Ne, jde o hořký lék „sedmi časů“ a tento lék vyžaduje takový druh pokory, který je často těžké spolknout.
The word of the Lord came again unto me, saying, Son of man, say unto the prince of Tyrus, Thus saith the Lord God; Because thine heart is lifted up, and thou hast said, I am a God, I sit in the seat of God, in the midst of the seas; yet thou art a man, and not God, though thou set thine heart as the heart of God. Behold, thou art wiser than Daniel; there is no secret that they can hide from thee. Ezekiel 28:1–3.
I stalo se ke mně opět slovo Hospodinovo: Synu člověčí, rci knížeti tyrskému: Toto praví Panovník Hospodin: Protože se tvé srdce povýšilo a řekl jsi: Jsem Bůh, sedím na Božím stolci uprostřed moří, ačkoli jsi člověk, a ne Bůh, třebaže své srdce stavíš na roveň srdci Božímu. Hle, jsi moudřejší než Daniel; žádná tajná věc před tebou nemůže zůstat skryta. Ezechiel 28,1–3.
Perhaps those of us that participated in the Nashville prediction are wiser than Daniel?
Snad jsme my, kdo jsme se podíleli na nashvillské předpovědi, moudřejší než Daniel?
In the first year of his reign I Daniel understood by books the number of the years, whereof the word of the Lord came to Jeremiah the prophet, that he would accomplish seventy years in the desolations of Jerusalem. And I set my face unto the Lord God, to seek by prayer and supplications, with fasting, and sackcloth, and ashes: And I prayed unto the Lord my God, and made my confession, and said, O Lord, the great and dreadful God, keeping the covenant and mercy to them that love him, and to them that keep his commandments; We have sinned, and have committed iniquity, and have done wickedly, and have rebelled, even by departing from thy precepts and from thy judgments: Neither have we hearkened unto thy servants the prophets, which spake in thy name to our kings, our princes, and our fathers, and to all the people of the land. O Lord, righteousness belongeth unto thee, but unto us confusion of faces, as at this day; to the men of Judah, and to the inhabitants of Jerusalem, and unto all Israel, that are near, and that are far off, through all the countries whither thou hast driven them, because of their trespass that they have trespassed against thee. O Lord, to us belongeth confusion of face, to our kings, to our princes, and to our fathers, because we have sinned against thee. To the Lord our God belong mercies and forgivenesses, though we have rebelled against him; Neither have we obeyed the voice of the Lord our God, to walk in his laws, which he set before us by his servants the prophets. Yea, all Israel have transgressed thy law, even by departing, that they might not obey thy voice; therefore the curse is poured upon us, and the oath that is written in the law of Moses the servant of God, because we have sinned against him. And he hath confirmed his words, which he spake against us, and against our judges that judged us, by bringing upon us a great evil: for under the whole heaven hath not been done as hath been done upon Jerusalem.
V prvním roce jeho kralování jsem já, Daniel, porozuměl z knih počtu let, o nichž se stalo slovo Hospodinovo k proroku Jeremjášovi, že naplní sedmdesát let zpustošení Jeruzaléma. I obrátil jsem svou tvář k Panovníku Hospodinu, abych ho hledal modlitbou a úpěnlivými prosbami, s postem, v žíněném rouchu a v popelu. A modlil jsem se k Hospodinu, svému Bohu, vyznával jsem se a řekl jsem: Ach, Panovníku, Bože veliký a hrozný, který zachováváš smlouvu a milosrdenství těm, kdo tě milují a kdo zachovávají tvá přikázání; zhřešili jsme, dopustili jsme se nepravosti, jednali jsme ničemně a vzbouřili jsme se, když jsme se odvrátili od tvých přikázání a od tvých soudů. Neposlouchali jsme ani tvé služebníky proroky, kteří mluvili ve tvém jménu k našim králům, našim knížatům a našim otcům i ke všemu lidu země. Tobě, Panovníku, náleží spravedlnost, nám však zahanbení tváře, jako je tomu dnes: mužům judským, obyvatelům Jeruzaléma i všemu Izraeli, těm blízkým i těm dalekým, ve všech zemích, kam jsi je zahnal, pro jejich nevěrnost, jíž se proti tobě provinili. Panovníku, nám náleží zahanbení tváře, našim králům, našim knížatům i našim otcům, neboť jsme proti tobě zhřešili. Pánu, našemu Bohu, náleží slitování a odpuštění, ačkoli jsme se proti němu vzbouřili; ani jsme neposlouchali hlas Hospodina, našeho Boha, abychom chodili podle jeho zákonů, které nám předložil skrze své služebníky proroky. Ano, celý Izrael přestoupil tvůj zákon a odvrátil se, aby neposlouchal tvůj hlas; proto se na nás vylila kletba i přísaha, která je zapsána v zákoně Mojžíše, služebníka Božího, protože jsme proti němu zhřešili. A potvrdil svá slova, která mluvil proti nám a proti našim soudcům, kteří nás soudili, tím, že na nás uvedl veliké zlo; neboť pod celým nebem se nestalo nic takového, jako se stalo v Jeruzalémě.
As it is written in the law of Moses, all this evil is come upon us: yet made we not our prayer before the Lord our God, that we might turn from our iniquities, and understand thy truth. Therefore hath the Lord watched upon the evil, and brought it upon us: for the Lord our God is righteous in all his works which he doeth: for we obeyed not his voice. And now, O Lord our God, that hast brought thy people forth out of the land of Egypt with a mighty hand, and hast gotten thee renown, as at this day; we have sinned, we have done wickedly. O Lord, according to all thy righteousness, I beseech thee, let thine anger and thy fury be turned away from thy city Jerusalem, thy holy mountain: because for our sins, and for the iniquities of our fathers, Jerusalem and thy people are become a reproach to all that are about us. Now therefore, O our God, hear the prayer of thy servant, and his supplications, and cause thy face to shine upon thy sanctuary that is desolate, for the Lord’s sake. O my God, incline thine ear, and hear; open thine eyes, and behold our desolations, and the city which is called by thy name: for we do not present our supplications before thee for our righteousnesses, but for thy great mercies. O Lord, hear; O Lord, forgive; O Lord, hearken and do; defer not, for thine own sake, O my God: for thy city and thy people are called by thy name. And whiles I was speaking, and praying, and confessing my sin and the sin of my people Israel, and presenting my supplication before the Lord my God for the holy mountain of my God; Yea, whiles I was speaking in prayer, even the man Gabriel, whom I had seen in the vision at the beginning, being caused to fly swiftly, touched me about the time of the evening oblation. And he informed me, and talked with me, and said, O Daniel, I am now come forth to give thee skill and understanding. Daniel 9:2–22.
Jak je psáno v zákoně Mojžíšově, všechno toto zlo přišlo na nás; a přece jsme neobměkčili tvář Hospodina, svého Boha, abychom se odvrátili od svých nepravostí a porozuměli tvé pravdě. Proto Hospodin bděl nad tím zlem a uvedl je na nás; neboť Hospodin, náš Bůh, je spravedlivý ve všech svých skutcích, které činí, ale my jsme neuposlechli jeho hlasu. A nyní, Panovníku, Bože náš, který jsi vyvedl svůj lid ze země egyptské mocnou rukou a zjednal sis jméno, jak je tomu až podnes, zhřešili jsme, jednali jsme bezbožně. Panovníku, prosím, podle veškeré tvé spravedlnosti ať se odvrátí tvůj hněv a tvé rozhořčení od tvého města Jeruzaléma, tvé svaté hory; neboť pro naše hříchy a pro nepravosti našich otců se Jeruzalém i tvůj lid stali potupou všem kolem nás. Nyní tedy, Bože náš, vyslyš modlitbu svého služebníka i jeho prosby a pro Pána rozjasni svou tvář nad svou zpustošenou svatyní. Nakloň, můj Bože, své ucho a slyš; otevři své oči a viz naše zpustošení i město, nad nímž je vzýváno tvé jméno; neboť ti nepředkládáme své prosby pro své spravedlivé skutky, nýbrž pro tvé veliké slitování. Panovníku, slyš; Panovníku, odpusť; Panovníku, pozoruj a učiň; neprodlévej kvůli sobě samému, můj Bože, neboť nad tvým městem i nad tvým lidem je vzýváno tvé jméno. A ještě když jsem mluvil a modlil se a vyznával svůj hřích i hřích svého lidu Izraele a předkládal svou prosbu před Hospodinem, svým Bohem, za svatou horu svého Boha, ano, ještě když jsem mluvil v modlitbě, tehdy se mne dotkl muž Gabriel, kterého jsem viděl v tom vidění na počátku; přiletěl rychle v době večerní oběti. A poučil mne, mluvil se mnou a řekl: Danieli, nyní jsem vyšel, abych ti dal poznání a rozumění. Daniel 9,2–22.