The Revelation of Jesus Christ - Number Three | English and Czech Side by Side

“So in searching the field and digging for the precious jewels of truth, hidden treasures are discerned. Unexpectedly we find precious ore that is to be gathered and treasured. And the search is to be continued. Hitherto very much of the treasure found has lain near the surface, and was easily obtained. When the search is properly conducted every effort is made to keep a pure understanding and heart. When the mind is kept open and is constantly searching the field of revelation, we shall find rich deposits of truth.

„Tak při zkoumání pole a kopání za drahocennými klenoty pravdy jsou rozpoznávány skryté poklady. Neočekávaně nacházíme vzácnou rudu, kterou je třeba shromáždit a opatrovat. A v hledání je třeba pokračovat. Dosud ležela velmi mnohá z nalezených pokladů blízko povrchu a byla snadno získána. Je-li hledání vedeno správně, je vynakládáno veškeré úsilí k zachování čistého porozumění a srdce. Je-li mysl uchovávána otevřená a neustále prohledává pole zjevení, nalezneme bohatá ložiska pravdy.“

“Old truths will be revealed in new aspects, and truths will appear which have been overlooked in the search. Mighty truths have been buried beneath the sophistry of error, but they will be found by the diligent searcher. As he finds and opens the treasure house of the precious jewels of truth, it is no robbery; for all who appreciate these jewels may possess them, and then they too have a treasure house to open to others. He who imparts does not deprive himself of the treasure; for as he examines it that he may present it in such a way as to attract others, he finds new treasures. . . .

„Staré pravdy budou zjeveny v nových aspektech a objeví se pravdy, které byly při hledání přehlédnuty. Mocné pravdy byly pohřbeny pod sofistikou bludu, avšak pilný hledač je nalezne. Když nalézá a otevírá pokladnici drahocenných klenotů pravdy, není to žádná loupež; neboť všichni, kdo si těchto klenotů váží, je mohou vlastnit, a pak i oni mají pokladnici, kterou mohou otevřít druhým. Ten, kdo udílí, se o poklad nepřipravuje; neboť když jej zkoumá, aby jej mohl předložit takovým způsobem, který přitáhne jiné, nachází nové poklady....“

“Those who stand before the people as teachers of truth are to grapple with great themes. They are not to occupy precious time in talking of trivial subjects. Let them study the Word, and preach the Word. Let the Word be in their hands as a sharp, two-edged sword. Let it testify to past truths and show what is to be in the future.

„Ti, kdo stojí před lidem jako učitelé pravdy, mají zápasit s velikými tématy. Nemají zabírat drahocenný čas hovorem o bezvýznamných věcech. Ať studují Slovo a kážou Slovo. Ať je Slovo v jejich rukou jako ostrý dvojsečný meč. Ať vydává svědectví o pravdách minulosti a ukazuje, co má být v budoucnosti.

“Increased light will shine upon all the grand truths of prophecy, and they will be seen in freshness and brilliancy, because the bright beams of the Sun of Righteousness will illuminate the whole.” Manuscript Releases, volume 1, 37–40.

„Zvýšené světlo zazáří na všechny velké pravdy proroctví a budou spatřovány v nové svěžesti a záři, neboť jasné paprsky Slunce spravedlnosti ozáří celek.“ Manuscript Releases, svazek 1, 37–40.

I believe that I have now placed enough prophetic representations in place with the previous articles to have a good point of reference as we begin to proceed through the book of Revelation. If you are reading these articles online, I would hope you understand that the articles are in sequence by date. I understand that there are those following the articles that are familiar with most of what I am sharing, and I offer to them my apologies for all the redundancy. I have been trying to give enough biblical support for the truths we are handling, that someone new to the principles that Future for America employs will understand and stay engaged, though they might lack some of the familiarity with these concepts that many of us already know.

Věřím, že jsem nyní v předchozích článcích předložil dostatek prorockých zobrazení, aby nám poskytla dobrý referenční bod, když začínáme postupovat knihou Zjevení. Čtete-li tyto články online, doufám, že rozumíte tomu, že články jsou řazeny postupně podle data. Uvědomuji si, že mezi těmi, kdo tyto články sledují, jsou i tací, kteří jsou obeznámeni s většinou toho, co sdílím, a těm nabízím svou omluvu za veškeré opakování. Snažil jsem se poskytnout dostatečnou biblickou oporu pro pravdy, jimiž se zabýváme, aby někdo, kdo je nový v zásadách, které Future for America používá, porozuměl a zůstal zaujat, i když mu může chybět určitá obeznámenost s těmito pojmy, kterou mnozí z nás již mají.

There are some very powerful truths, which until recently I had never recognized that have been opened in the book of Revelation. I could simply set the truths out there in the public domain without trying first to build a premise of prophetic support before I share them, but the truths are so new and so serious that I have not been willing to share without some foundation upon which to place the truths, which I believe are represented as the unsealing of Revelation that happens just before probation closes.

V knize Zjevení byly otevřeny některé velmi mocné pravdy, které jsem až donedávna nikdy nerozpoznal. Mohl bych tyto pravdy jednoduše předložit veřejnosti, aniž bych se je nejprve pokusil opřít o prorocký základ dříve, než je sdělím, avšak tyto pravdy jsou natolik nové a natolik závažné, že jsem je nebyl ochoten sdílet bez určitého základu, na nějž by bylo možno tyto pravdy položit a o němž se domnívám, že je představován jako odpečetění Zjevení, k němuž dochází těsně před uzavřením doby milosti.

And he saith unto me, Seal not the sayings of the prophecy of this book: for the time is at hand. He that is unjust, let him be unjust still: and he which is filthy, let him be filthy still: and he that is righteous, let him be righteous still: and he that is holy, let him be holy still. Revelation 22:10, 11.

I řekl mi: Nezapečeťuj slova proroctví této knihy, neboť čas je blízko. Kdo činí nepravost, ať činí nepravost ještě; a kdo je poskvrněný, ať zůstane poskvrněný ještě; a kdo je spravedlivý, ať koná spravedlnost ještě; a kdo je svatý, ať se posvěcuje ještě. Zjevení 22,10.11.

Jesus set forth a principle about teaching the truth, that I believe applies here. The principle is set within the identification of the work of the Holy Spirit.

Ježíš vyložil zásadu týkající se vyučování pravdě, o níž se domnívám, že se zde uplatňuje. Tato zásada je zasazena do vymezení díla Ducha svatého.

And when he is come, he will reprove the world of sin, and of righteousness, and of judgment: Of sin, because they believe not on me; Of righteousness, because I go to my Father, and ye see me no more; Of judgment, because the prince of this world is judged. I have yet many things to say unto you, but ye cannot bear them now. Howbeit when he, the Spirit of truth, is come, he will guide you into all truth: for he shall not speak of himself; but whatsoever he shall hear, that shall he speak: and he will show you things to come. He shall glorify me: for he shall receive of mine, and shall show it unto you. John 16:8–16.

A když on přijde, usvědčí svět z hříchu, ze spravedlnosti a ze soudu: z hříchu, protože ve mne nevěří; ze spravedlnosti, protože odcházím ke svému Otci a již mne neuvidíte; ze soudu, protože kníže tohoto světa je souzeno. Ještě vám mám mnoho co říci, ale nyní to nemůžete snést. Když však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy; neboť nebude mluvit sám od sebe, ale bude mluvit všecko, co uslyší, a oznámí vám věci budoucí. On mne oslaví, neboť z mého vezme a oznámí vám to. Jan 16,8–16.

When Christ stated, “I have yet many things to say unto you, but ye cannot bear them now,” it upholds my conviction that there is now much to share, but there should first be a logical premise to build those truths upon. That being said, the previous verses identify the three angels’ messages as represented by the Holy Spirit reproving “the world of sin, and of righteousness, and of judgment.” Those three messages are the final warning message, so this passage identifying the work of the Holy Spirit is an important testimony, for it emphasizes that the message is progressively understood, and it is only understood by those who possess the oil of the Holy Spirit. John, in the book of Revelation represents that very truth when he identifies that he is a Sabbath worshipping Seventh-day Adventist at the end of the world.

Když Kristus prohlásil: „Ještě mám vám mnoho co říci, ale nyní to nemůžete snést,“ potvrzuje to mé přesvědčení, že je nyní mnoho co sdělit, avšak nejprve by tu měl být logický předpoklad, na němž lze tyto pravdy vystavět. Jak již bylo řečeno, předchozí verše ztotožňují poselství tří andělů s tím, jak Duch svatý usvědčuje „svět z hříchu, ze spravedlnosti a ze soudu“. Tato tři poselství jsou poselstvím posledního varování, a proto je tento oddíl, který označuje dílo Ducha svatého, důležitým svědectvím, neboť zdůrazňuje, že toto poselství je chápáno postupně a že mu rozumějí pouze ti, kdo mají olej Ducha svatého. Jan v knize Zjevení představuje právě tuto pravdu, když uvádí, že je na konci světa adventistou sedmého dne, který zachovává sobotu.

I was in the Spirit on the Lord’s day, and heard behind me a great voice, as of a trumpet. Revelation 1:10.

Byl jsem v Duchu v den Páně a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice. Zjevení 1,10.

Seventh-day Adventists at the end of the world who will understand the unsealed message in Revelation will do so because they are “in the Spirit.” In the context of the parable that we have been told “illustrates the experience of the Adventist people,” John is a wise virgin, for he has the oil of the Spirit. He represents the wise virgins at the end of the world, who hear a great voice “behind” them. The “voice from behind” him is the Alpha and Omega as identified in the very next verse, and the voice informs him to return to the old paths and walk therein.

Adventisté sedmého dne na konci světa, kteří porozumějí rozpečetěnému poselství ve Zjevení, tak učiní proto, že jsou „v Duchu“. V kontextu podobenství, o němž nám bylo řečeno, že „znázorňuje zkušenost adventního lidu“, je Jan moudrou pannou, neboť má olej Ducha. Představuje moudré panny na konci světa, které slyší veliký hlas „za“ sebou. „Hlas za“ ním je Alfa i Omega, jak je označen v bezprostředně následujícím verši, a tento hlas jej vyzývá, aby se vrátil na staré stezky a chodil po nich.

Thus saith the Lord, Stand ye in the ways, and see, and ask for the old paths, where is the good way, and walk therein, and ye shall find rest for your souls. But they said, We will not walk therein. Jeremiah 6:16.

Toto praví Hospodin: Stůjte na cestách a pohleďte, ptejte se na stezky dávné, kde je cesta dobrá, a choďte po ní, a naleznete odpočinutí pro své duše. Ale oni řekli: Nebudeme po ní chodit. Jeremjáš 6,16.

The “rest” Jeremiah refers to is the outpouring of the Holy Spirit during the latter rain. In the next verse Jeremiah provides a second illustration of the foolish virgins who refuse to return to the foundations of Adventism (the old paths) and walk therein.

„Odpočinutí“, o němž Jeremjáš hovoří, je vylití Ducha svatého během pozdního deště. V následujícím verši Jeremjáš podává druhé znázornění pošetilých panen, které se odmítají vrátit k základům adventismu (starým stezkám) a chodit po nich.

Also I set watchmen over you, saying, Hearken to the sound of the trumpet. But they said, We will not hearken. Jeremiah 6:17.

Také jsem nad vás ustanovil strážné se slovy: Poslouchejte zvuk polnice. Oni však řekli: Nebudeme poslouchat. Jeremjáš 6,17.

When John hears the voice behind him directing him to the old paths or the foundations of Adventism, the voice he hears is as a trumpet. That voice is conveyed through the “watchmen” that God set over Adventism. Father Miller was the watchman that blew the warning trumpet at the beginning of Adventism during the proclamation of the first angel announcing the opening of the judgment. But John specifically represents those who proclaim the third angel’s message announcing the close of the judgment. He represents those who return to the foundations that God erected through the work of Miller.

Když Jan slyší hlas za sebou, který ho obrací ke starým stezkám neboli k základům adventismu, hlas, který slyší, je jako polnice. Tento hlas je zprostředkován skrze „strážné“, které Bůh ustanovil nad adventismem. Otec Miller byl strážným, který zatroubil na výstražnou polnici na počátku adventismu při zvěstování poselství prvního anděla ohlašujícího zahájení soudu. Jan však zvláštním způsobem představuje ty, kdo hlásají poselství třetího anděla oznamující uzavření soudu. Představuje ty, kdo se vracejí k základům, které Bůh vybudoval skrze Millerovo dílo.

We have repeatedly shown through the years, (and it can be found in Habakkuk’s Tables), that the first angel’s message “fear God” is to convict of sin, and that the second angel’s message is where righteousness is manifested and the third identifies judgment. These are the three steps of the three angels and also the three steps of the work of the Holy Spirit. Those three steps are also represented by the three Hebrew letters that make up the Hebrew word that is translated as “truth.” In the passage from John sixteen, Jesus is speaking of the work of the Holy Spirit in guiding God’s people into “all truth,” while also showing them “things to come.” Yet Jesus states that He has “many things to say unto you, but ye cannot bear them now.”

V průběhu let jsme opakovaně ukázali (a lze to nalézt v Abakukových tabulkách), že poselství prvního anděla „bojte se Boha“ je určeno k usvědčování z hříchu, že v poselství druhého anděla se zjevuje spravedlnost a že třetí označuje soud. To jsou tři kroky tří andělů a zároveň tři kroky díla Ducha svatého. Tyto tři kroky jsou rovněž znázorněny třemi hebrejskými písmeny, která tvoří hebrejské slovo překládané jako „pravda“. V pasáži z Janova evangelia, kapitoly šestnácté, Ježíš hovoří o díle Ducha svatého při uvádění Božího lidu do „veškeré pravdy“, a zároveň jim ukazuje „budoucí věci“. Ježíš však říká, že vám má „ještě mnoho co říci, ale nyní to nemůžete snést“.

I hope you have understood some of the significance of the Hebrew word translated as “truth.” For we have just began to apply that symbol to our study. In the first three verses of Revelation one the communication process between God and man is identified. It is identified even before the Revelation identifies the three-fold nature of the godhead. It finds a second witness in the last verses of Revelation and in so doing, based upon applying “line upon line” it produces more light.

Doufám, že jste porozuměli alespoň části významu hebrejského slova překládáného jako „pravda“. Neboť jsme právě začali uplatňovat tento symbol v našem studiu. V prvních třech verších první kapitoly Zjevení je označen proces komunikace mezi Bohem a člověkem. Je označen ještě dříve, než Zjevení vymezí trojí povahu Božství. Nachází své druhé svědectví v posledních verších Zjevení, a tím, na základě uplatnění zásady „řádek za řádkem“, přináší více světla.

Then when we add Genesis 1:1–2:3, we find a third witness and another prophetic line to lay upon the previous two lines at the beginning and ending of Revelation.

Když pak připojíme Genesis 1,1–2,3, nacházíme třetí svědectví a další prorockou linii, kterou lze položit na předchozí dvě linie na začátku i na konci Zjevení.

Then we add the last promise in the Old Testament identifying the Elijah to come, and we have four prophetic lines.

Poté přidáme poslední zaslíbení ve Starém zákoně, které ztotožňuje Eliáše, jenž má přijít, a máme čtyři prorocké linie.

Then we add the first chapter of the New Testament and we have five lines to put together the ultimate message found in the Bible when applying the principle of Alpha and Omega to all the lines. If we would finish off the five lines we have already identified, by applying the principle across the board to those five lines, then we should expect to see the end of Matthew and the end of John testifying to the same information that all five of the “first and last” prophetic lines that we are considering.

Potom připojíme první kapitolu Nového zákona a máme pět linií, které je třeba spojit dohromady, abychom nalezli vrcholné poselství obsažené v Bibli při uplatnění zásady Alfy a Omegy na všechny tyto linie. Jestliže bychom dokončili oněch pět linií, které jsme již určili, uplatněním této zásady napříč všemi těmito pěti liniemi, pak bychom měli očekávat, že závěr Matouše a závěr Jana budou dosvědčovat tutéž informaci jako všech pět „prvních a posledních“ prorockých linií, které zkoumáme.

The message that is being unsealed is established in the book of Revelation, so it is the reference point for the other lines, in agreement with Sister White informing us that “all the books of the Bible meet and end in Revelation.” The message of the first three verses of the book of Revelation identify the process God uses to transmit His word to John to write out and send to the churches. The first book of the New Testament, as already noted, sets forth the lineage of Jesus Christ and it starts with a very informative point.

Poselství, které je odpečeťováno, je ustanoveno v knize Zjevení, a proto je výchozím bodem pro ostatní linie, v souladu s tím, že sestra Whiteová nás informuje, že „všechny knihy Bible se setkávají a končí ve Zjevení“. Poselství prvních tří veršů knihy Zjevení určuje proces, který Bůh používá k předání svého slova Janovi, aby je zapsal a poslal církvím. První kniha Nového zákona, jak již bylo poznamenáno, předkládá rodokmen Ježíše Krista a začíná velmi významným bodem.

The book of the generation of Jesus Christ, the son of David, the son of Abraham. Matthew 1:1.

Kniha rodu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova. Matouš 1,1.

Jesus ended his direct interaction with the quibbling Jews by silencing them with the subject of “the son of David,” a subject that could have only been understood by the Jews if they had understood the biblical principle of beginning and ending. They didn’t, and most Adventists don’t. Anyone who wishes to argue against the principle of history repeating demonstrates that they do not understand that ancient Israel typifies modern Israel, and their unwillingness to believe that principle, is the identical unwillingness at the end of ancient Israel to understand the same principle. Jesus represented that principle in His final riddle to the Jews by directing them to the riddle of how David’s Lord, could also be David’s son?

Ježíš ukončil svůj přímý styk s hašteřivými Židy tím, že je umlčel tématem „syna Davidova“, tématem, které mohli Židé pochopit jedině tehdy, kdyby rozuměli biblickému principu počátku a konce. Nerozuměli mu, a většina adventistů mu nerozumí také. Každý, kdo chce brojit proti principu opakování dějin, dokládá, že nerozumí tomu, že starověký Izrael je předobrazem novodobého Izraele, a jejich neochota věřit tomuto principu je totožná s neochotou na konci dějin starověkého Izraele porozumět témuž principu. Ježíš tento princip ve své poslední hádance předložené Židům znázornil tím, že je obrátil k hádance, jak může být Pán Davidův zároveň synem Davidovým?

John chapter one, identifies that in the beginning the Word was with God, and the Word is God and the Word created all things. This of course aligns with the other lines we are referring to. And if we then consider the last words in the gospel of John, we see Peter, after hearing Jesus describe how he would die, asking Jesus what would happen to the apostle John.

První kapitola Janova evangelia uvádí, že na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha a to Slovo je Bůh a Slovo stvořilo všechny věci. To ovšem souzní s ostatními liniemi, na něž odkazujeme. A uvážíme-li pak poslední slova v Janově evangeliu, vidíme Petra, jak se poté, co slyšel Ježíše popsat, jakou smrtí zemře, ptá Ježíše, co se stane apoštolu Janovi.

Peter seeing him saith to Jesus, Lord, and what shall this man do? Jesus saith unto him, If I will that he tarry till I come, what is that to thee? follow thou me. Then went this saying abroad among the brethren, that that disciple should not die: yet Jesus said not unto him, He shall not die; but, If I will that he tarry till I come, what is that to thee? This is the disciple which testifieth of these things, and wrote these things: and we know that his testimony is true. And there are also many other things which Jesus did, the which, if they should be written every one, I suppose that even the world itself could not contain the books that should be written. Amen. John 21:21–25.

Petr, vida ho, řekl Ježíšovi: Pane, a co tento? Ježíš mu řekl: Chci-li, aby zůstal, dokud nepřijdu, co je tobě po tom? Ty mne následuj. Tu se mezi bratřími rozšířila řeč, že onen učedník nezemře. Ježíš mu však neřekl, že nezemře, nýbrž: Chci-li, aby zůstal, dokud nepřijdu, co je tobě po tom? To jest učedník, který svědčí o těchto věcech a který je napsal; a víme, že jeho svědectví je pravdivé. Je však ještě mnoho jiných věcí, které Ježíš učinil; kdyby byly každá jednotlivě zapsány, soudím, že by ani sám svět nemohl pojmout knihy, které by byly napsány. Amen. Jan 21,21–25.

Peter wanted to know how John would die, or even if John would die. The answer is repeated twice in the passage when Jesus stated it and then John restated, “If I will that he [John] tarry till I come, what is that to thee?” John did live to Jesus’ Second Coming.

Petr chtěl vědět, jak Jan zemře, nebo dokonce zda Jan vůbec zemře. Odpověď je v tomto oddílu zopakována dvakrát, když ji Ježíš vyslovil a potom ji Jan znovu uvedl: „Chci-li, aby on [Jan] zůstal, dokud nepřijdu, co je tobě po tom?“ Jan se dožil druhého příchodu Ježíše.

You can only see or hear that “truth” if you believe in the repetition of history, and also that the history that is to be repeated, does so at the end of the world. The end of the world is where John was when he wrote the book of Revelation. The last book in John’s gospel agrees with the other lines of beginning and ending for it places John in the history of the events leading to the Second Coming where he, representing those who proclaim the final warning message, sends that message to the churches.

Tuto „pravdu“ můžete vidět nebo slyšet pouze tehdy, věříte-li v opakování dějin, a také že dějiny, které se mají opakovat, se tak dějí na konci světa. Konec světa je místem, kde se Jan nacházel, když psal knihu Zjevení. Poslední kniha Janova evangelia souhlasí s ostatními liniemi počátku a konce, neboť zasazuje Jana do dějin událostí vedoucích k druhému příchodu, kde on, jako představitel těch, kdo hlásají poselství posledního varování, posílá toto poselství církvím.

“In the days of the early Christians, Christ came the second time. His first advent was at Bethlehem, when He came as an infant. His second advent was at the Isle of Patmos, when He revealed Himself in glory to John the Revelator, who ‘fell at His feet as dead’ when he saw Him. But Christ strengthened him to endure the sight, and then gave him a message to write to the churches of Asia, the names of which are descriptive of the characteristics of every church.

„Ve dnech raných křesťanů přišel Kristus podruhé. Jeho první příchod byl v Betlémě, když přišel jako nemluvně. Jeho druhý příchod byl na ostrově Patmos, když se ve slávě zjevil Janovi Zjeviteli, který, když Ho spatřil, ‚padl k Jeho nohám jako mrtvý‘. Kristus jej však posílil, aby ten pohled snesl, a potom mu dal poselství, aby je napsal sborům v Asii, jejichž jména vystihují charakteristické rysy každé církve.“

“The light that Christ revealed to His servant the prophet is for us. In His revelation are given the three angels’ messages, and a description of the angel that was to come down from heaven with great power, lightening the earth with his glory. In it are warnings against the wickedness that would exist in the last days, and against the mark of the beast. We are not only to read and understand this message, but to proclaim it with no uncertain sound to the world. By presenting these things revealed to John, we shall be able to stir the people.” Manuscript Releases, volume 19, 41.

„Světlo, které Kristus zjevil svému služebníku proroku, je pro nás. V Jeho zjevení jsou dána poselství tří andělů a popis anděla, který měl sestoupit z nebe s velikou mocí a ozářit zemi svou slávou. V něm jsou varování před bezbožností, která bude existovat v posledních dnech, i před znamením šelmy. Toto poselství nemáme pouze číst a rozumět mu, nýbrž je máme hlásat světu zcela jednoznačným hlasem. Tím, že budeme předkládat tyto věci zjevené Janovi, budeme moci pohnout lidmi.“ Manuscript Releases, svazek 19, 41.

The end of the gospel of John identifies the communication process as in Revelation’s first three verses, by locating John prophetically in the history of the Second Coming. Thus, using Jesus’ first “second coming” (Patmos) to illustrate His last “second coming.” It connects perfectly with the other lines we are considering, for it represents John at the end of the world, on Patmos where he receives the Revelation of Jesus Christ. What about the end of the book of Matthew?

Závěr Janova evangelia ztotožňuje proces sdělování s tím, který je popsán v prvních třech verších Zjevení, tím, že Jana prorocky umisťuje do dějin druhého příchodu. Tak používá Ježíšův první „druhý příchod“ (Patmos) k ilustraci Jeho posledního „druhého příchodu“. Dokonale se to spojuje s ostatními liniemi, které zvažujeme, neboť to představuje Jana na konci světa, na Patmu, kde přijímá Zjevení Ježíše Krista. A co závěr Matoušovy knihy?

Then the eleven disciples went away into Galilee, into a mountain where Jesus had appointed them. And when they saw him, they worshipped him: but some doubted. And Jesus came and spake unto them, saying, All power is given unto me in heaven and in earth. Go ye therefore, and teach all nations, baptizing them in the name of the Father, and of the Son, and of the Holy Ghost: Teaching them to observe all things whatsoever I have commanded you: and, lo, I am with you alway, even unto the end of the world. Amen. Matthew 28:16–20.

Jedenáct učedníků pak odešlo do Galileje, na horu, kterou jim Ježíš určil. A když ho spatřili, poklonili se mu; někteří však pochybovali. Ježíš přistoupil a promluvil k nim řka: Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého, učíce je zachovávat všecko, cokoli jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání světa. Amen. Matouš 28,16–20.

In the passage all power is given to Jesus, and this would of course be His creative power. And then He gives a commandment to baptize in the name of the Father, Son and also the Holy Spirit that moved upon the water in Genesis one, and the seven spirits that are before the throne of God. This passage identifies that Christians are to recognize the three persons of the heavenly trio as three distinct entities. The end of Matthew adds to the lines as the other six do.

V tomto úryvku je Ježíši dána veškerá moc, a to by ovšem byla Jeho stvořitelská moc. A potom dává přikázání křtít ve jménu Otce, Syna a také Ducha svatého, který se v první kapitole Genesis vznášel nad vodami, a sedmi duchů, kteří jsou před Božím trůnem. Tento úryvek ukazuje, že křesťané mají uznávat tři osoby nebeského tria jako tři odlišné bytosti. Závěr Matoušova evangelia k tomu přidává řádky, stejně jako oněch dalších šest.

“Christ has made baptism the sign of entrance to His spiritual kingdom. He has made this a positive condition with which all must comply who wish to be acknowledged as under the authority of the Father, the Son, and the Holy Spirit. Before man can find a home in the church, before passing the threshold of God’s spiritual kingdom, he is to receive the impress of the divine name, ‘The Lord our righteousness.’ Jeremiah 23:6.

„Kristus učinil křest znamením vstupu do svého duchovního království. Stanovil jej jako výslovnou podmínku, kterou musí splnit všichni, kdo si přejí být uznáni za podřízené autoritě Otce i Syna i Ducha svatého. Dříve než člověk může nalézt domov v církvi, dříve než překročí práh Božího duchovního království, má přijmout otisk božského jména: ‚Hospodin, naše spravedlnost.‘ Jeremjáš 23,6.“

“Baptism is a most solemn renunciation of the world. Those who are baptized in the threefold name of the Father, the Son, and the Holy Spirit, at the very entrance of their Christian life declare publicly that they have forsaken the service of Satan, and have become members of the royal family, children of the heavenly King. They have obeyed the command, ‘Come out from among them, and be ye separate, … and touch not the unclean thing.’ And to them is fulfilled the promise, ‘I will receive you, and will be a Father unto you, and ye shall be My sons and daughters, saith the Lord Almighty.’ 2 Corinthians 6:17, 18.

„Křest je nejslavnostnějším zřeknutím se světa. Ti, kdo jsou pokřtěni ve trojím jménu Otce i Syna i Ducha svatého, hned při samém vstupu do svého křesťanského života veřejně vyznávají, že opustili službu satanovi a stali se členy královské rodiny, dětmi nebeského Krále. Uposlechli příkaz: ‚Vyjděte z jejich středu a oddělte se, … a ničeho nečistého se nedotýkejte.‘ A na nich se naplňuje zaslíbení: ‚Přijmu vás a budu vám Otcem, a vy budete mými syny a dcerami, praví Pán všemohoucí.‘ 2. Korintským 6,17.18.“

“As Christians submit to the solemn rite of baptism, He registers the vow that they make to be true to Him. This vow is their oath of allegiance. They are baptized in the name of the Father and the Son and the Holy Spirit. Thus they are united with the three great powers of heaven. They pledge themselves to renounce the world and to observe the laws of the kingdom of God. Henceforth they are to walk in newness of life. No longer are they to follow the traditions of men. No longer are they to follow dishonest methods. They are to obey the statutes of the kingdom of heaven. They are to seek God’s honor. If they will be true to their vow, they will be furnished with grace and power that will enable them to fulfill all righteousness. ‘As many as received Him, to them gave He power to become the sons of God, even to them that believe on His name.’” Evangelism, 307.

„Když se křesťané podrobují slavnostnímu obřadu křtu, zaznamenává jejich slib, že Mu budou věrní. Tento slib je jejich přísahou věrnosti. Jsou křtěni ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Tím jsou spojeni se třemi velikými mocnostmi nebe. Zavazují se zříci světa a zachovávat zákony Božího království. Od nynějška mají chodit v novotě života. Již nemají následovat lidské tradice. Již nemají používat nepoctivé způsoby. Mají poslouchat ustanovení nebeského království. Mají hledat Boží čest. Budou-li věrní svému slibu, dostane se jim milosti a moci, která jim umožní naplnit veškerou spravedlnost. ‚Těm pak, kteříž koli přijali jej, dal moc syny Božími býti, těm, kteříž věří ve jméno jeho.‘“ Evangelism, 307.

Jesus illustrates the end by the beginning in His Word, for He is the Word, and He is the Alpha and Omega.

Ježíš ve svém Slově znázorňuje konec prostřednictvím počátku, neboť On je to Slovo a On je Alfa i Omega.

Bringing these seven lines together builds a very detailed picture of the communication process between God and man, with many other critical and important truths set forth and established by the other “lines” witnesses. Seven “lines” of prophecy representing the Alpha and Omega. But what about the book of Malachi?

Spojení těchto sedmi linií dohromady vytváří velmi podrobný obraz procesu komunikace mezi Bohem a člověkem, přičemž mnohé další zásadní a důležité pravdy jsou předloženy a potvrzeny ostatními svědky „linií“. Sedm „linií“ proroctví představujících Alfu a Omegu. Co však kniha Malachiáš?

Malachi’s book is a scathing rebuke against the unfaithful priests in Adventism. It opens with the identification of two classes of worshippers in Adventism at the end of the world.

Kniha Malachiáš je zdrcujícím pokáráním nevěrných kněží v adventismu. Otevírá se rozlišením dvou tříd uctívačů v adventismu na konci světa.

The burden of the word of the Lord to Israel by Malachi. I have loved you, saith the Lord. Yet ye say, Wherein hast thou loved us? Was not Esau Jacob’s brother? saith the Lord: yet I loved Jacob. Malachi 1:1, 2.

Výnos slova Hospodinova k Izraeli skrze Malachiáše. Miloval jsem vás, praví Hospodin. Avšak vy říkáte: V čem jsi nás miloval? Což nebyl Ezau Jákobovým bratrem? praví Hospodin. A přece jsem miloval Jákoba. Malachiáš 1,1.2.

Malachi further informs us that the two classes of worshippers at the end of the world are two classes of priests.

Malachi nás dále informuje, že dvě skupiny uctívačů na konci světa jsou dvěma skupinami kněží.

And now, O ye priests, this commandment is for you. If ye will not hear, and if ye will not lay it to heart, to give glory unto my name, saith the Lord of hosts, I will even send a curse upon you, and I will curse your blessings: yea, I have cursed them already, because ye do not lay it to heart. Malachi 2:1, 2.

A nyní, ó kněží, toto přikázání je pro vás. Neuposlechnete-li a nevezmete-li si to k srdci, abyste vzdali slávu mému jménu, praví Hospodin zástupů, uvedu na vás kletbu a prokleji vaše požehnání; ano, již jsem je proklel, protože si to neberete k srdci. Malachiáš 2,1.2.

The beginning of Malachi is typifying the Laodicean and Philadelphian message with two classes of priests. The priests are commanded to “hear.” John represents the priests that do hear, and a priest represents God’s covenant chosen people. They are already cursed and will be cursed again if they do not “hear” and “they do not” or “will not” “lay it to heart.”

Začátek Malachiáše předobrazuje laodicejské a filadelfské poselství prostřednictvím dvou tříd kněží. Kněžím je přikázáno, aby „slyšeli“. Jan představuje kněze, kteří slyší, a kněz představuje Boží smluvní vyvolený lid. Již jsou prokleti a budou znovu prokleti, jestliže nebudou „slyšet“ a „nevezmou si to k srdci“ nebo „si to nebudou chtít vzít k srdci“.

Ye also, as lively stones, are built up a spiritual house, an holy priesthood, to offer up spiritual sacrifices, acceptable to God by Jesus Christ. Wherefore also it is contained in the scripture, Behold, I lay in Sion a chief corner stone, elect, precious: and he that believeth on him shall not be confounded. Unto you therefore which believe he is precious: but unto them which be disobedient, the stone which the builders disallowed, the same is made the head of the corner, And a stone of stumbling, and a rock of offence, even to them which stumble at the word, being disobedient: whereunto also they were appointed. But ye are a chosen generation, a royal priesthood, an holy nation, a peculiar people; that ye should shew forth the praises of him who hath called you out of darkness into his marvellous light: Which in time past were not a people, but are now the people of God: which had not obtained mercy, but now have obtained mercy. 1 Peter 2:5–10.

I vy jako živé kameny jste budováni v duchovní dům, ve svaté kněžstvo, abyste přinášeli duchovní oběti, příjemné Bohu skrze Ježíše Krista. Proto je také v Písmu obsaženo: Hle, kladu na Sionu kámen úhelný, vyvolený, drahocenný; a kdo v něho věří, nebude zahanben. Vám tedy, kteří věříte, je drahocenný; ale těm, kteří jsou neposlušní, kámen, který stavitelé zavrhli, ten se stal hlavou úhlu, a kamenem úrazu a skálou pohoršení, totiž těm, kteří se urážejí o slovo, jsouce neposlušní; k tomu také byli ustanoveni. Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu, abyste zvěstovali ctnosti toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla; vy, kteří jste kdysi nebyli lidem, nyní však jste lid Boží; kteří jste nedošli milosrdenství, nyní však jste milosrdenství došli. 1 Petrův 2,5–10.

The priests are God’s chosen people who are tested by the “corner stone” in the foundation of the temple. The corner stone is what all the other foundation stones are aligned with, and also it is the stone that bears the weight of the entire temple. Miller’s corner stone was the “seven times” of Leviticus twenty-six. The corner stone or the stone that the builders rejected is a true story of the building of the temple, which is described very specifically in the writings of the Spirit of Prophecy. One point about the first stone that was rejected is that it was set aside after it was rejected, and from that point on the builders of the temple would regularly trip over the cornerstone, that had been set aside within their work area. It was a stone of stumbling.

Kněží jsou Božím vyvoleným lidem, který je zkoušen „úhelným kamenem“ v základu chrámu. Úhelný kámen je tím, podle čeho jsou vyrovnány všechny ostatní základové kameny, a zároveň je to kámen, který nese tíhu celého chrámu. Millerovým úhelným kamenem bylo „sedm časů“ z Leviticus dvacet šest. Úhelný kámen neboli kámen, který stavitelé zavrhli, je skutečným příběhem stavby chrámu, jenž je velmi konkrétně popsán ve spisech Ducha proroctví. Jeden důležitý bod týkající se prvního kamene, který byl zavržen, je ten, že po svém zavržení byl odložen stranou, a od té chvíle stavitelé chrámu pravidelně klopýtali o úhelný kámen, který byl ve svém pracovním prostoru odložen. Byl kamenem úrazu.

In Malachi God informs the wicked priests, also known as the foolish Laodicean virgins that he is going to and already has “cursed” them. He curses them for they will not “hear” and “lay” the Elijah message to their hearts. The Elijah message turns the fathers’ hearts to the children and the children’s hearts to the fathers. Turning their hearts represents hearing the Elijah message of fathers and children, which is the principle of first and last. Hearing the message of the first and last is not enough, it must be laid upon the heart. To accept the message of Elijah is to lay it to your heart. If a priest will not hear that principle, he will be cursed.

V Malachiášovi Bůh oznamuje ničemným kněžím, známým také jako pošetilé laodicejské panny, že je „prokleje“ a že je již proklel. Proklíná je proto, že nechtějí „slyšet“ a „vložit“ si poselství Eliášovo do srdce. Eliášovo poselství obrací srdce otců k dětem a srdce dětí k otcům. Obrácení jejich srdcí představuje slyšení Eliášova poselství o otcích a dětech, což je zásada prvního a posledního. Slyšet poselství prvního a posledního nestačí, musí být vloženo na srdce. Přijmout Eliášovo poselství znamená vložit je do svého srdce. Neuslyší-li kněz tuto zásadu, bude proklet.

They brought the curse upon themselves when in 1863 they began the process of rejecting the very first foundational truth Miller discovered and have done nothing but continue that rejection to this very day. But even though the progressive curse began in 1863, (for they are already cursed), the curse that is in the future tense, takes place when they are spewed out of the mouth of the Lord at the Sunday law. The beginning of Malachi illustrates the end, for the end represents the last warning given to the wise and foolish priests. The wise and foolish in Malachi are represented as Esau and Jacob. The elder brother representing the covenant through the birthright of being the first born, contrasted with a younger brother. The elder being the first and the younger being the last.

Přivolali na sebe kletbu, když roku 1863 zahájili proces odmítání vůbec první základní pravdy, kterou Miller objevil, a až do dnešního dne nedělali nic jiného, než v tomto odmítání pokračovali. Avšak ačkoli postupující kletba začala roku 1863 (neboť již jsou prokleti), kletba, o níž se mluví v budoucím čase, nastává tehdy, když jsou při nedělním zákonu vyvrženi z úst Páně. Počátek Malachiáše znázorňuje konec, neboť konec představuje poslední varování dané moudrým a pošetilým kněžím. Moudří a pošetilí jsou v Malachiáši představeni jako Ezau a Jákob. Starší bratr představuje smlouvu skrze prvorozenství jakožto právo prvorozeného, v protikladu k mladšímu bratru. Starší je první a mladší je poslední.

In Malachi both Esau and Jacob are Laodicean Adventists but the last eventually heard the “voice” of the Lord, repented and had his named changed to Israel. The elder, the first did not hear. Jacob heard the voice of the Lord the night he dreamed and saw angels ascending and descending upon the ladder, representing Christ. Jacob represents Laodicean Adventists at the end of the world who are converted from Laodiceans unto Philadelphians when they experience the first three verses of Revelation one, as illustrated by John and Jacob’s dream of the ladder of ascending and descending angels. That experience marks the beginning of Jacob’s conversion into Israel, the Philadelphian. The ending of Jacob’s conversion story is when he wrestles with Christ at Penuel. Thus Jacob’s birthright story begins in the first three verses of Revelation chapter one when the unsealing of the final warning message is taking place and it ends in the time of the seven last plagues, during the time of trouble.

V Malachiášovi jsou Ezau i Jákob laodicejskými adventisty, avšak ten mladší nakonec uslyšel „hlas“ Páně, činil pokání a jeho jméno bylo změněno na Izrael. Starší, prvorozený, neslyšel. Jákob slyšel hlas Páně oné noci, kdy snil a viděl anděly vystupovat a sestupovat po žebříku, jenž představuje Krista. Jákob představuje laodicejské adventisty na konci světa, kteří jsou obráceni z laodicejských na filadelfské, když prožijí první tři verše první kapitoly Zjevení, jak je to znázorněno Janem a Jákobovým snem o žebříku s vystupujícími a sestupujícími anděly. Tato zkušenost označuje počátek Jákobova obrácení v Izrael, Filadelfského. Závěr příběhu Jákobova obrácení nastává tehdy, když v Peníelu zápasí s Kristem. Jákobův příběh prvorozenství tedy začíná v prvních třech verších první kapitoly Zjevení, když probíhá odpečetění poselství závěrečného varování, a končí v době sedmi posledních ran, v čase soužení.

All four sets of beginnings and endings, “line upon line” give testimony to the message of the Revelation of Jesus Christ. The question is whether the foolish priests will hear or not hear.

Všechny čtyři soubory počátků a konců, „řádek za řádkem“, vydávají svědectví o poselství Zjevení Ježíše Krista. Otázkou je, zda pošetilí kněží uslyší, či neuposlechnou.

Blessed is he that readeth, and they that hear the words of this prophecy, and keep those things which are written therein: for the time is at hand. Revelation 1:3.

Blahoslavený, kdo čte, i ti, kteří slyší slova tohoto proroctví a zachovávají to, co je v něm napsáno, neboť čas je blízko. Zjevení 1,3.

The wise priests who hear what the Spirit says to the churches, hear the message of Elijah. Miller was Elijah, and some heard, but others refused.

Moudří kněží, kteří slyší, co Duch praví církvím, slyší poselství Eliášovo. Miller byl Eliášem a někteří slyšeli, ale jiní odmítli.

“Thousands were led to embrace the truth preached by William Miller, and servants of God were raised up in the spirit and power of Elijah to proclaim the message. Like John, the forerunner of Jesus, those who preached this solemn message felt compelled to lay the ax at the root of the tree, and call upon men to bring forth fruits meet for repentance. Their testimony was calculated to arouse and powerfully affect the churches and manifest their real character. And as the solemn warning to flee from the wrath to come was sounded, many who were united with the churches received the healing message; they saw their backslidings, and with bitter tears of repentance and deep agony of soul, humbled themselves before God. And as the Spirit of God rested upon them, they helped to sound the cry, ‘Fear God, and give glory to Him; for the hour of His judgment is come.’” Early Writings, 233.

„Tisíce byly přivedeny k tomu, aby přijaly pravdu hlásanou Williamem Millerem, a byli vzbuzeni Boží služebníci v duchu a moci Eliášově, aby zvěstovali toto poselství. Jako Jan, předchůdce Ježíšův, cítili ti, kdo kázali toto vážné poselství, nutkání přiložit sekyru ke kořeni stromu a vyzvat lidi, aby nesli ovoce hodné pokání. Jejich svědectví bylo způsobilé probudit sbory, mocně na ně zapůsobit a odhalit jejich skutečný charakter. A když zaznělo slavnostné varování, aby prchli před budoucím hněvem, mnozí, kteří byli spojeni se sbory, přijali uzdravující poselství; rozpoznali svá odpadnutí a s hořkými slzami pokání a v hluboké úzkosti duše se pokořili před Bohem. A když na nich spočinul Duch Boží, pomáhali znít volání: ‚Bojte se Boha a vzdejte Mu slávu, neboť přišla hodina Jeho soudu.‘“ Early Writings, 233.

Miller was typified by both Elijah and John the Baptist, for John the Baptist prepared the way for Christ’s first coming and Miller prepared the way for Christ to come to the Most Holy Place of the heavenly sanctuary on October 22, 1844. Malachi directly identifies John and Miller’s work.

Miller byl předobrazen jak Eliášem, tak Janem Křtitelem, neboť Jan Křtitel připravil cestu pro první příchod Krista a Miller připravil cestu pro Kristův příchod do Nejsvětějšího místa nebeské svatyně dne 22. října 1844. Malachiáš přímo ztotožňuje dílo Jana a Millera.

Behold, I will send my messenger, and he shall prepare the way before me: and the Lord, whom ye seek, shall suddenly come to his temple, even the messenger of the covenant, whom ye delight in: behold, he shall come, saith the Lord of hosts. But who may abide the day of his coming? and who shall stand when he appeareth? for he is like a refiner’s fire, and like fullers’ soap: And he shall sit as a refiner and purifier of silver: and he shall purify the sons of Levi, and purge them as gold and silver, that they may offer unto the Lord an offering in righteousness. Then shall the offering of Judah and Jerusalem be pleasant unto the Lord, as in the days of old, and as in former years. And I will come near to you to judgment; and I will be a swift witness against the sorcerers, and against the adulterers, and against false swearers, and against those that oppress the hireling in his wages, the widow, and the fatherless, and that turn aside the stranger from his right, and fear not me, saith the Lord of hosts. For I am the Lord, I change not; therefore ye sons of Jacob are not consumed. Malachi 3:1–6.

Aj, posílám svého posla, aby připravil cestu přede mnou; a Panovník, kterého hledáte, náhle přijde do svého chrámu, totiž posel smlouvy, v němž máte zalíbení: aj, přijde, praví Hospodin zástupů. Kdo však obstojí v den jeho příchodu? a kdo se udrží, až se ukáže? Neboť je jako oheň taviče a jako louh běličů. Usedne jako tavič a čistič stříbra; a pročistí syny Léviho a přečistí je jako zlato a stříbro, aby přinášeli Hospodinu oběť ve spravedlnosti. Potom bude oběť Judy a Jeruzaléma Hospodinu příjemná jako za dnů dávných a jako v letech dřívějších. A přiblížím se k vám k soudu; a budu rychlým svědkem proti čarodějům, proti cizoložníkům, proti křivopřísežníkům, proti těm, kdo utiskují nádeníka na jeho mzdě, vdovu i sirotka, a kdo odvracejí cizince od jeho práva a nebojí se mne, praví Hospodin zástupů. Neboť já jsem Hospodin, neměním se; proto vy, synové Jákobovi, nejste zničeni. Malachiáš 3,1–6.

As the ‘watchman’ for his history, Miller’s work represented raising the foundations of the temple. His work in the beginning must illustrate a work that represents the finishing of the temple. That final work requires another watchman to give the trumpet a certain sound. Miller and the message of the first angel announced the opening of judgment, and the watchman who Miller typifies at the end of Adventism will announce the close of judgment.

Jako „strážce“ své dějinné linie představovalo Millerovo dílo vztyčování základů chrámu. Jeho dílo na počátku musí znázorňovat dílo, které představuje dokončení chrámu. Toto závěrečné dílo vyžaduje jiného strážce, aby dal polnici určitý zvuk. Miller a poselství prvního anděla oznámili zahájení soudu a strážce, jehož Miller předobrazuje na konci adventismu, oznámí uzavření soudu.

In Malachi the Lord promises to bring judgment “against the sorcerers, and against the adulterers, and against false swearers, and against those that oppress the hireling in his wages, the widow, and the fatherless, and that turn aside the stranger from his right, and fear not me.” Those that are being identified here are those who “fear not” “the Lord of hosts.” William Miller is the messenger of the first angel which calls for men to “fear God.” Rejecting the foundations is to reject the fear of God.

V Malachiášovi Pán zaslibuje, že přivede soud „proti čarodějníkům a proti cizoložníkům a proti křivopřísežníkům a proti těm, kteří utiskují nádeníka na jeho mzdě, vdovu i sirotka, a odvracejí cizince od jeho práva a nebojí se mne“. Ti, kdo jsou zde označeni, jsou ti, „kteří se nebojí“ „Hospodina zástupů“. William Miller je poslem prvního anděla, který volá lidi, aby se „báli Boha“. Odmítat základy znamená odmítat bázeň Boží.

For, behold, the day cometh, that shall burn as an oven; and all the proud, yea, and all that do wickedly, shall be stubble: and the day that cometh shall burn them up, saith the Lord of hosts, that it shall leave them neither root nor branch. But unto you that fear my name shall the Sun of righteousness arise with healing in his wings; and ye shall go forth, and grow up as calves of the stall. And ye shall tread down the wicked; for they shall be ashes under the soles of your feet in the day that I shall do this, saith the Lord of hosts. Remember ye the law of Moses my servant, which I commanded unto him in Horeb for all Israel, with the statutes and judgments. Behold, I will send you Elijah the prophet before the coming of the great and dreadful day of the Lord: And he shall turn the heart of the fathers to the children, and the heart of the children to their fathers, lest I come and smite the earth with a curse. Malachi 4:1–6.

Neboť aj, přichází den, hořící jako pec; a všichni pyšní, ano i všichni, kdo páchají bezbožnost, budou strništěm; a den, který přichází, je spálí, praví Hospodin zástupů, takže jim nezanechá ani kořen, ani větev. Ale vám, kteří se bojíte mého jména, vzejde Slunce spravedlnosti a uzdravení bude na jeho křídlech; i vy vyjdete a porostete jako telata ze stáje. A rozšlapete bezbožné, neboť budou popelem pod chodidly vašich nohou v den, kdy toto učiním, praví Hospodin zástupů. Pamatujte na zákon Mojžíše, mého služebníka, který jsem mu přikázal na Chorébu pro celý Izrael, totiž na ustanovení a soudy. Aj, pošlu vám proroka Eliáše, dříve než přijde veliký a hrozný den Hospodinův. A on obrátí srdce otců k synům a srdce synů k jejich otcům, abych snad nepřišel a nestihl zemi kletbou. Malachiáš 4,1–6.

The beginning of the Bible (Genesis) and the end of the Bible (Revelation).

Začátek Bible (Genesis) a konec Bible (Zjevení).
The beginning of the Old Testament (Genesis) and the end of the Old Testament (Malachi).

Počátek Starého zákona (Genesis) a konec Starého zákona (Malachiáš).
The beginning of the New Testament (Matthew) and the end of the New Testament (again Revelation).

Počátek Nového zákona (Matouš) a konec Nového zákona (opět Zjevení).
The beginning of John’s testimony (the gospel of John) and the end of John’s testimony (again Revelation).

Počátek Janova svědectví (Evangelium podle Jana) a závěr Janova svědectví (opět Zjevení).
The beginning of Malachi and the end of Malachi.

Počátek Malachiáše a konec Malachiáše.
The beginning of Matthew’s gospel and the end of Matthew’s gospel.

Začátek Matoušova evangelia a konec Matoušova evangelia.
The beginning of John’s gospel and the end of John’s gospel.

Počátek Janova evangelia a závěr Janova evangelia.
The beginning of the four gospels and the end of the four gospels.

Počátek čtyř evangelií a konec čtyř evangelií.

When we remove the prophetic beginnings or endings that are referenced more than once, it equals eight prophetic lines that are to be brought together and placed upon the first three verses of Revelation. What about the end of Genesis?

Když odstraníme prorocké počátky nebo zakončení, na něž je odkazováno více než jednou, vychází z toho osm prorockých linií, které mají být spojeny a položeny na první tři verše Zjevení. A co konec Genesis?

Genesis chapter fifty ends with the death of Joseph.

Kniha Genesis, kapitola padesátá, končí smrtí Josefa.

So Joseph died, being an hundred and ten years old: and they embalmed him, and he was put in a coffin in Egypt. Genesis 50:26.

I zemřel Josef ve věku sto deseti let; a nabalzamovali ho a byl vložen do rakve v Egyptě. Genesis 50,26.

Chapter forty-eight identifies the death of Jacob. The death of Jacob being first in chapter forty-eight leading to the death of Joseph in chapter fifty’s closing verses place the signature of the Alpha and Omega upon the last three chapters of Genesis as the ending of the book of Genesis.

Kapitola čtyřicátá osmá zaznamenává smrt Jákobovu. To, že Jákobova smrt je uvedena nejprve v kapitole čtyřicáté osmé a že uzavírací verše padesáté kapitoly vedou ke smrti Josefově, klade pečeť Alfy i Omegy na poslední tři kapitoly Genesis jako na závěr knihy Genesis.

Those two deaths are used as symbols of the beginning and ending of Israel’s captivity in Egypt. In the beginning, Jacob’s body is taken back to be buried with his fathers, and when Moses comes out of Egypt, he brings Joseph’s body to be buried in the burial place of his fathers.

Tato dvě úmrtí jsou použita jako symboly počátku a konce izraelského zajetí v Egyptě. Na počátku je Jákobovo tělo odneseno zpět, aby bylo pohřbeno k jeho otcům, a když Mojžíš vychází z Egypta, přináší Josefovo tělo, aby bylo pohřbeno na pohřebním místě jeho otců.

And Moses took the bones of Joseph with him: for he had straitly sworn the children of Israel, saying, God will surely visit you; and ye shall carry up my bones away hence with you. Exodus 13:19.

A Mojžíš vzal s sebou Josefovy kosti; neboť on syny Izraele zavázal přísahou a řekl: Bůh vás jistě navštíví, a tehdy odtud s sebou vynesete mé kosti. Exodus 13,19.

The ending of Genesis is the last three chapters. In chapter forty-eight Jacob (Israel) pronounces blessings upon his twelve sons that are directly identified as prophecies of what happens to those twelve tribes in the “last days” of the investigative judgment.

Závěr knihy Genesis tvoří poslední tři kapitoly. Ve čtyřicáté osmé kapitole Jákob (Izrael) pronáší požehnání nad svými dvanácti syny, která jsou přímo označena jako proroctví o tom, co se přihodí oněm dvanácti kmenům v „posledních dnech“ vyšetřujícího soudu.

And Jacob called unto his sons, and said, Gather yourselves together, that I may tell you that which shall befall you in the last days. Gather yourselves together, and hear, ye sons of Jacob; and hearken unto Israel your father. Genesis 49:1, 2.

I Jákob povolal své syny a řekl: Shromážděte se, abych vám oznámil, co vás potká v posledních dnech. Shromážděte se a slyšte, synové Jákobovi, a naslouchejte Izraeli, svému otci. Genesis 49,1.2.

In the “last days” of the investigative judgment the Lord promises to gather his twelve sons, who are represented as the one hundred and forty-four thousand in the book of Revelation. These are they who John represents in the book of Revelation. They are gathered by a call from Jacob, a call from their beginning history that they are told to “hear,” and “hearken” unto. In the last days, those typified by Jacob’s sons “hear” a message and “hearken” or as John says “keep” those things that are written therein. It’s a call from the father to the children, it is the Elijah message. Those called are called the “son[‘s] of Jacob,” and are also to “hearken unto Israel” their father.

V „posledních dnech“ vyšetřujícího soudu Pán zaslibuje, že shromáždí svých dvanáct synů, kteří jsou v knize Zjevení představeni jako sto čtyřicet čtyři tisíc. To jsou ti, které Jan představuje v knize Zjevení. Jsou shromažďováni povoláním od Jákoba, povoláním z dějin svého počátku, o němž je jim řečeno, aby je „slyšeli“ a „uposlechli“. V posledních dnech ti, které předobrazovali Jákobovi synové, „slyší“ poselství a „uposlechnou“, nebo, jak říká Jan, „zachovávají“ to, co je v něm napsáno. Je to volání od otce k dětem, je to Eliášovo poselství. Ti, kdo jsou povoláni, jsou nazváni „syn[ové] Jákob[a]“ a mají také „uposlechnout Izraele“, svého otce.

Esau and Jacob in Malachi represent the wise and foolish virgins. The call is from their father Jacob and their father Israel, identifying that when the last call is made everyone is a Laodicean Adventist and the choice is placed into their own hands whether to be a son of Jacob the deceiver or Israel the overcomer. What allows them to make a choice is the creative power within the message. If the message is read, heard and kept, then through the identical creative power that brought all things into existence they will be changed unto a son of Israel. To refuse to hear, is to retain the experience of Jacob, the deceiver.

Ezau a Jákob v Malachiášovi představují moudré a pošetilé panny. Volání vychází od jejich otce Jákoba a jejich otce Izraele, čímž je určeno, že když je vydáváno poslední volání, každý je laodicejským adventistou a volba je vložena do jejich vlastních rukou, zda budou synem Jákoba, podvodníka, nebo Izraele, přemožitele. To, co jim umožňuje učinit volbu, je tvořivá moc obsažená v poselství. Je-li poselství čteno, slyšeno a zachováváno, pak budou skrze tutéž tvořivou moc, která přivedla vše k existenci, proměněni v syna Izraele. Odmítnout slyšet znamená setrvat ve zkušenosti Jákoba, podvodníka.

The gathering call by Jacob, which is also the gathering call of the message that is unsealed in Revelation is an important symbol to understand. The “seven times” of Leviticus twenty-six teaches that there is no gathering, unless there is previously a scattering. The one hundred and forty-four thousand are those who were scattered in advance of the calling. This truth is repeatedly identified in the Bible.

Shromažďovací výzva Jakubova, která je zároveň shromažďovací výzvou poselství odpečetěného ve Zjevení, je důležitým symbolem, jemuž je třeba porozumět. „Sedm časů“ ve dvacáté šesté kapitole Leviticu učí, že žádné shromáždění nenastane, pokud mu předtím nepředcházelo rozptýlení. Sto čtyřicet čtyři tisíc jsou ti, kteří byli rozptýleni před samotným povoláním. Tato pravda je v Bibli opakovaně potvrzována.

Hear the word of the Lord, O ye nations, and declare it in the isles afar off, and say, He that scattered Israel will gather him, and keep him, as a shepherd doth his flock. Jeremiah 31:10.

Slyšte slovo Hospodinovo, ó národy, a zvěstujte je na dalekých ostrovech a rcete: Ten, který rozptýlil Izraele, jej shromáždí a bude jej střežit, jako pastýř své stádo. Jeremjáš 31,10.

The covenant that is renewed with the one hundred and forty-four thousand includes the promise that God will write his law upon our hearts. But those who have this creative act performed for them by the Lord have been previously scattered.

Smlouva, která je obnovena se sto čtyřiceti čtyřmi tisíci, zahrnuje zaslíbení, že Bůh zapíše svůj zákon do našich srdcí. Avšak ti, na nichž Pán vykonává tento tvořivý čin, byli již dříve rozptýleni.

Again the word of the Lord came unto me, saying, Son of man, thy brethren, even thy brethren, the men of thy kindred, and all the house of Israel wholly, are they unto whom the inhabitants of Jerusalem have said, Get you far from the Lord: unto us is this land given in possession. Therefore say, Thus saith the Lord God; Although I have cast them far off among the heathen, and although I have scattered them among the countries, yet will I be to them as a little sanctuary in the countries where they shall come. Therefore say, Thus saith the Lord God; I will even gather you from the people, and assemble you out of the countries where ye have been scattered, and I will give you the land of Israel. And they shall come thither, and they shall take away all the detestable things thereof and all the abominations thereof from thence. And I will give them one heart, and I will put a new spirit within you; and I will take the stony heart out of their flesh, and will give them an heart of flesh. Ezekiel 11:14–19.

I opět ke mně přišlo slovo Hospodinovo: Synu člověčí, tvoji bratří, ano tvoji bratří, muži tvého příbuzenstva a všecken dům Izraele, celý jeho dům, to jsou ti, o nichž obyvatelé Jeruzaléma řekli: Vzdalte se od Hospodina; nám je tato země dána do vlastnictví. Proto rci: Toto praví Panovník Hospodin: Ačkoli jsem je daleko odvrhl mezi pohany a ačkoli jsem je rozptýlil po zemích, přece jim budu malou svatyní v zemích, kam přijdou. Proto rci: Toto praví Panovník Hospodin: Já vás shromáždím z národů a sesbírám vás ze zemí, do nichž jste byli rozptýleni, a dám vám zemi izraelskou. A přijdou tam a odstraní odtamtud všechny její ohavnosti i všechny její odpornosti. A dám jim jedno srdce a vložím do vašeho nitra nového ducha; a odejmu kamenné srdce z jejich těla a dám jim srdce z masa. Ezechiel 11,14–19.

More is to be said about the gathering of the one hundred and forty-four thousand in relation to the “scattering,” but we first need to bring together the consideration of the signature of Alpha and Omega in these nine references we are considering.

Je třeba ještě více říci o shromáždění sto čtyřiceti čtyř tisíc ve vztahu k „rozptýlení“, avšak nejprve musíme soustředit úvahy o podpisu Alfy a Omegy v těchto devíti odkazech, které zkoumáme.

Two classes are represented in the last three chapters of Genesis. A class of rebels and a class of the wise. Both classes hear a voice that says this is the way walk ye in it, but one class refused to hearken to the trumpet and walk in the old paths. The class of rebels in Genesis forty-eight through fifty are represented by the thirteenth tribe.

V posledních třech kapitolách knihy Genesis jsou představeny dvě třídy. Třída vzbouřenců a třída moudrých. Obě třídy slyší hlas, který praví: Toto je ta cesta, choďte po ní; avšak jedna třída odmítla naslouchat polnici a chodit po starých stezkách. Třída vzbouřenců v Genesis čtyřicet osm až padesát je představena třináctým kmenem.

At the beginning of ancient Israel there were thirteen tribes and at the beginning of modern Israel there were thirteen disciples. The one disciple that is distinguished from the other twelve disciples, (as was Ephraim distinguished from the other tribes) are both symbols of rebellion. Sister White directly calls Judas a foolish virgin.

Na počátku starověkého Izraele bylo třináct kmenů a na počátku novodobého Izraele bylo třináct učedníků. Jeden učedník, který je odlišen od ostatních dvanácti učedníků (tak jako byl Efrajim odlišen od ostatních kmenů), je v obou případech symbolem vzpoury. Sestra Whiteová přímo nazývá Jidáše pošetilou pannou.

“There have been and always will be tares among the wheat, the foolish virgins with the wise, those who have no oil in their vessels with their lamps. There was a covetous Judas in the church Christ formed on earth, and there will be Judases in the church in every stage of her history.” Signs of the Times, October 23, 1879.

„Mezi pšenicí vždy byly a vždy budou koukol, pošetilé panny spolu s moudrými, ti, kdo nemají olej ve svých nádobách se svými lampami. V církvi, kterou Kristus založil na zemi, byl chamtivý Jidáš, a v církvi budou Jidášové v každém období jejích dějin.“ Signs of the Times, October 23, 1879.

Judas Iscariot was a foolish virgin; he was a tare and if a foolish virgin, then also a Laodicean.

Jidáš Iškariotský byl pošetilou pannou; byl koukolem, a jestliže byl pošetilou pannou, pak byl také laodicejským.

“The state of the Church represented by the foolish virgins, is also spoken of as the Laodicean state.” Review and Herald, August 19, 1890.

„Stav církve, představovaný pošetilými pannami, je také označen jako laodicejský stav.“ Review and Herald, 19. srpna 1890.

Joseph’s two sons both received a blessing from Jacob in chapter forty-eight of Genesis, and from that point on they are referred to as “half tribes.” Half tribes or not, they were still tribes. Judas Iscariot was replaced by Matthias in order to fill in the twelfth place formerly held by Judas Iscariot. Judas was a disciple, and in this sense—there were thirteen disciples at the end of ancient Israel, just as there were thirteen tribes at the beginning.

Oba Josefovi synové obdrželi od Jákoba požehnání ve čtyřicáté osmé kapitole Genesis a od té chvíle se o nich mluví jako o „polokmenech“. Ať už polokmeny či nikoli, stále to byly kmeny. Jidáš Iškariotský byl nahrazen Matějem, aby zaplnil dvanácté místo, které dříve zaujímal Jidáš Iškariotský. Jidáš byl učedník, a v tomto smyslu — na konci starověkého Izraele bylo třináct učedníků, právě jako na počátku bylo třináct kmenů.

Joseph’s son Ephraim (the thirteenth tribe) became the symbol of the rebellion when the northern ten tribes rallied in support of Jeroboam and divided the kingdom into ten northern tribes and two southern tribes. Why do I identify Ephraim the son of Joseph as the symbol of rebellion instead of his brother Manasseh? The rebellion associated with Ephraim begins in chapter forty-eight, before Jacob blesses his twelve sons. In chapter forty-eight Jacob first blesses Joseph’s two sons. Because Manasseh was the first-born Joseph expects that the first blessing of his sons should go upon Manasseh, and Joseph rebels against Jacob choosing Ephraim.

Josefův syn Efrajim (třináctý kmen) se stal symbolem vzpoury, když se severních deset kmenů semklo na podporu Jarobeáma a rozdělilo království na deset severních kmenů a dva jižní kmeny. Proč označuji Efrajima, syna Josefova, za symbol vzpoury namísto jeho bratra Manasesa? Vzpoura spojená s Efrajimem začíná ve čtyřicáté osmé kapitole, ještě předtím, než Jákob požehná svým dvanácti synům. Ve čtyřicáté osmé kapitole Jákob nejprve žehná dvěma Josefovým synům. Protože Manases byl prvorozený, Josef očekává, že první požehnání z jeho synů připadne Manasesovi, a Josef se vzepře tomu, že Jákob vyvolil Efrajima.

The beginning of Ephraim as a representative of God’s elect possesses a testimony of rebellion, and the end of Ephraim is Leviticus twenty-six’s scattering of “seven times” from 723 BC through to 1798. In 723 BC the northern ten tribes, the kingdom of Ephraim, (also known as Israel) received a deadly wound as a kingdom of Bible prophecy. That deadly wound began a time prophecy that concluded with the papal power and its kingdom receiving a deadly wound in 1798. The deadly wound of the papal power in 1798 typifies the final fall of Babylon when the king of the north will “come to his end with none to help” in Daniel eleven verse forty-five. The rebellion and fall of Babylon in the last days was typified by the rebellion and fall of the papal power in 1798, which in turn was typified by the rebellion and fall of the kingdom of Ephraim (Israel) in 723 BC, which was typified by Joseph’s rebellion to his father’s prophetic inspiration as identified in the end of Genesis.

Počátek Efrajima jako představitele Božího vyvoleného lidu nese svědectví vzpoury a konec Efrajima představuje rozptýlení „sedmkrát“ z Leviticus dvacet šest od roku 723 př. Kr. až do roku 1798. Roku 723 př. Kr. utrpělo severní království deseti kmenů, království Efrajimovo (také známé jako Izrael), smrtelnou ránu jako království biblického proroctví. Tato smrtelná rána zahájila časové proroctví, které se uzavřelo tím, že papežská moc a její království utrpěly roku 1798 smrtelnou ránu. Smrtelná rána papežské moci v roce 1798 je předobrazem konečného pádu Babylóna, když král severu v Danielovi jedenáct, verš čtyřicet pět, „dospěje ke svému konci, a nebude, kdo by mu pomohl“. Vzpoura a pád Babylóna v posledních dnech byly předobrazeny vzpourou a pádem papežské moci roku 1798, což samo bylo předobrazeno vzpourou a pádem království Efrajimova (Izraele) roku 723 př. Kr., což pak bylo předobrazeno Josefovou vzpourou proti prorockému vnuknutí jeho otce, jak je uvedeno na konci Genesis.

The rebellion that Ephraim is a symbol of started with his father’s rebellion (Joseph) against his father (Jacob). It ultimately leads to the rebellion of the ten northern tribes, which leads to the “scattering represented” as “seven times” in Leviticus twenty-six. The period of the time the northern kingdom was scattered is divided into two periods. One ending in the year 538, the next period ending in 1798, and all pointing to the message that is unsealed just before probation closes in the book of Revelation. That message identifies the final fall of Babylon. At each waymark of Ephraim’s prophetic history rebellion is marked. Just as is the rebellion of the thirteenth disciple, Judas Iscariot. This is two of the witnesses that identify the number thirteen as a symbol of rebellion. But none of these sacred truths can be recognized if a person isn’t standing on the foundations of Adventism that were built upon the first truth Miller discovered and the first truth discarded by Adventism.

Vzpoura, jejímž symbolem je Efrajim, začala vzpourou jeho otce (Josefa) proti jeho otci (Jákobovi). Nakonec vede ke vzpouře deseti severních kmenů, která vede k „rozptýlení znázorněnému“ jako „sedm časů“ ve dvacáté šesté kapitole Leviticu. Období, po které bylo severní království rozptýleno, je rozděleno do dvou období. Jedno končí v roce 538, následující období končí v roce 1798, a vše ukazuje k poselství, které je odpečetěno těsně před uzavřením doby milosti v knize Zjevení. Toto poselství označuje konečný pád Babylóna. Na každém mezníku prorockých dějin Efrajima je vyznačena vzpoura. Stejně tak i vzpoura třináctého učedníka, Jidáše Iškariotského. To jsou dva ze svědků, kteří označují číslo třináct jako symbol vzpoury. Avšak žádnou z těchto posvátných pravd nelze rozpoznat, pokud člověk nestojí na základech adventismu, které byly vybudovány na první pravdě, již Miller objevil, a na první pravdě, kterou adventismus odvrhl.

The ending of Genesis agrees with all the other lines that we have been considering. In summation:

Závěr knihy Genesis se shoduje se všemi ostatními liniemi, které jsme zkoumali. Souhrnně:

In the beginning the heavenly trio of the Father, Son and Holy Spirit witnessed the creation of the heavens and earth that was accomplished by the Son, who is also the Word. The Word became the channel of communication from the Father, to mankind, and the Word is the only avenue for mankind to communicate with the Father. The Father’s message was given by the Son to the angel Gabriel, who replaced Lucifer (the light bearer) after Lucifer’s rebellion in heaven. Gabriel receives the light, or message and delivers it to a prophet, who is the holy created being assigned with passing the message from the Father to the fallen created family. The message given to the prophet is written out and then conveyed to mankind. At every step in the communication process the message is holy, and for this reason the prophets, who are fallen human beings are to be holy. At the point that the holy message is transferred into the hands of fallen humanity, humanity has the potential of handling a holy message with unsanctified hands. Thus, the light of the holy message produces both light and darkness. When the message is received by those in the family of fallen man it contains the identical creative power that created all things, which is the power that justifies that being. The beginning of the communication process illustrates the end of the communication process. Therefore, if the message is heard, read and kept, the message recreates fallen mankind into the image of the Son.

Na počátku nebeská trojice Otce, Syna a Ducha svatého byla svědkem stvoření nebes a země, které bylo uskutečněno Synem, jenž je také Slovem. Slovo se stalo prostředkem komunikace od Otce k lidstvu a Slovo je jedinou cestou, skrze niž může lidstvo komunikovat s Otcem. Otcovo poselství bylo Synem předáno andělu Gabrielovi, který po Luciferově vzpouře v nebi nahradil Lucifera (nositele světla). Gabriel přijímá světlo neboli poselství a předává je proroku, jenž je svatou stvořenou bytostí pověřenou předáváním poselství od Otce padlé stvořené rodině. Poselství dané proroku je sepsáno a poté předáno lidstvu. V každém kroku procesu komunikace je poselství svaté, a z tohoto důvodu mají být svatí i proroci, kteří jsou padlými lidskými bytostmi. V okamžiku, kdy je svaté poselství předáno do rukou padlého lidstva, má lidstvo možnost nakládat se svatým poselstvím neposvěcenýma rukama. Proto světlo svatého poselství přináší jak světlo, tak temnotu. Když je poselství přijato těmi, kdo náleží do rodiny padlého člověka, obsahuje tutéž tvořivou moc, která stvořila všechny věci, což je moc, která tuto bytost ospravedlňuje. Počátek procesu komunikace znázorňuje konec procesu komunikace. Jestliže je tedy poselství slyšeno, čteno a zachováváno, poselství znovu tvoří padlé lidstvo k obrazu Syna.

Blessed is he that readeth, and they that hear the words of this prophecy, and keep those things which are written therein: for the time is at hand. Revelation 1:3.

Blahoslavený, kdo čte, i ti, kteří slyší slova tohoto proroctví a zachovávají to, co je v něm zapsáno; neboť čas je blízko. Zjevení 1,3.

John illustrates fallen mankind in the “last days” of the investigative judgment who hear a voice behind them and turn around to receive the message that leads to the past. Those that receive and make the message not a part of their life, but exclusively their life, are there and then justified. To be justified is to be made holy. When those who read and hear the message sent from the Father, accept the message and are made holy, it is through the creative power within the message. The creative power accomplishes the work of justifying men, when men believe as did Abraham. The message instructs them to turn and listen to the voice behind, which leads to the old paths, which are the foundational truths. The message guides them into all truth and as they walk the old paths, they are walking on the path of the justified.

Jan znázorňuje padlé lidstvo v „posledních dnech“ vyšetřujícího soudu, které slyší za sebou hlas a obrací se, aby přijalo poselství, jež vede do minulosti. Ti, kteří poselství přijmou a učiní je nikoli součástí svého života, nýbrž výhradně svým životem, jsou tehdy a tam ospravedlněni. Být ospravedlněn znamená být učiněn svatým. Když ti, kdo čtou a slyší poselství poslané od Otce, poselství přijmou a jsou učiněni svatými, děje se tak skrze tvořivou moc, která je v tom poselství. Tvořivá moc vykonává dílo ospravedlňování lidí, když lidé věří jako Abraham. Poselství je poučuje, aby se obrátili a naslouchali hlasu za sebou, který vede ke starým stezkám, jež jsou základními pravdami. Poselství je uvádí do veškeré pravdy, a když kráčejí po starých stezkách, kráčejí po stezce ospravedlněných.

But the path of the just is as the shining light, that shineth more and more unto the perfect day. The way of the wicked is as darkness: they know not at what they stumble. My son, attend to my words; incline thine ear unto my sayings. Let them not depart from thine eyes; keep them in the midst of thine heart. For they are life unto those that find them, and health to all their flesh. Keep thy heart with all diligence; for out of it are the issues of life. Put away from thee a froward mouth, and perverse lips put far from thee. Let thine eyes look right on, and let thine eyelids look straight before thee. Ponder the path of thy feet, and let all thy ways be established. Turn not to the right hand nor to the left: remove thy foot from evil. Proverbs 4:18–27.

Stezka spravedlivých je však jako zářivé světlo, které svítí stále více až do plného dne. Cesta bezbožných je jako temnota; nevědí, o co klopýtají. Synu můj, dbej na má slova, nakloň své ucho k mým výrokům. Ať se nevzdalují od tvých očí; zachovávej je uprostřed svého srdce. Neboť jsou životem těm, kteří je nalézají, a uzdravením veškerému jejich tělu. Střež své srdce se vší bedlivostí, neboť z něho vycházejí prameny života. Odstraň od sebe převrácená ústa a zvrácené rty vzdal od sebe. Tvé oči ať hledí přímo vpřed a tvá víčka ať směřují rovně před tebe. Uvažuj o stezce svých nohou a všechny tvé cesty ať jsou pevné. Neodchyluj se napravo ani nalevo; odvrať svou nohu od zlého. Přísloví 4,18–27.

Those justified by the message conveyed walk on the path that represents an ever-increasing light, but that very light makes the path of the wicked correspondingly darker. Light separates from darkness. The creative power that commanded for there to be light in the beginning produces the same effect upon mankind at the end as light did in the beginning. The class that refuses to hear the voice behind, and therefore choose to walk the darkened path “stumble” at his Word, for they stumble on the foundation stone, the old tried stone. The voice is Alpha and Omega, and when the justified hear those words and incline their hearts unto those words they keep those words in the midst of their hearts, for the Alpha and Omega turns their hearts to the fathers, (the past) and the hearts of the fathers point to the end.

Ti, kdo jsou ospravedlněni prostřednictvím zvěsti, která je předávána, kráčejí po stezce, jež představuje stále vzrůstající světlo; avšak právě toto světlo činí stezku bezbožných odpovídajícím způsobem temnější. Světlo se odděluje od tmy. Tvořivá moc, která na počátku přikázala, aby bylo světlo, působí na lidstvo při konci tentýž účinek, jaký mělo světlo na počátku. Skupina, která odmítá slyšet hlas zezadu, a proto si volí kráčet po potemnělé stezce, „klopýtá“ o jeho Slovo, neboť klopýtá o základní kámen, o dávný osvědčený kámen. Ten hlas je Alfa i Omega, a když ospravedlnění slyší ta slova a naklánějí svá srdce k těm slovům, zachovávají ta slova uprostřed svých srdcí, neboť Alfa i Omega obrací jejich srdce k otcům (minulosti) a srdce otců ukazují ke konci.

The way of the just is uprightness: thou, most upright, dost weigh the path of the just. Yea, in the way of thy judgments, O Lord, have we waited for thee; the desire of our soul is to thy name, and to the remembrance of thee. With my soul have I desired thee in the night; yea, with my spirit within me will I seek thee early: for when thy judgments are in the earth, the inhabitants of the world will learn righteousness. Isaiah 26:7–9.

Stezka spravedlivého je přímost; ty, nejpřímější, vyrovnáváš dráhu spravedlivého. Ano, na stezce tvých soudů, Hospodine, jsme na tebe čekali; touhou naší duše je tvé jméno a památka na tebe. Svou duší jsem po tobě toužil v noci; ano, svým duchem ve svém nitru tě budu za jitra hledat; neboť když jsou tvé soudy na zemi, obyvatelé světa se učí spravedlnosti. Izajáš 26,7–9.

God weighs, or He judges, those who walk the path of the just, and He does so in the “last days” when His judgments are in the land. The just are those who have waited for the Lord in fulfillment of the tarrying time in the parable of the ten virgins. The desire of those walking the path of increasing knowledge, is for a greater and greater understanding of God’s name, His character. Those who have waited for their Lord, are those that proclaim the final warning message, for they are those who proclaim the Midnight Cry, which is of course the first internal message of Revelation eighteen that is followed by the second, external message.

Bůh váží, neboli soudí, ty, kdo kráčejí stezkou spravedlivých, a činí tak v „posledních dnech“, když jsou jeho soudy na zemi. Spravedliví jsou ti, kdo očekávali Hospodina v naplnění prodlévajícího času v podobenství o deseti pannách. Touhou těch, kdo kráčejí stezkou rostoucího poznání, je stále větší a větší porozumění Božímu jménu, jeho charakteru. Ti, kdo očekávali svého Pána, jsou těmi, kdo zvěstují poslední varovné poselství, neboť jsou to oni, kdo hlásají půlnoční volání, které je ovšem prvním vnitřním poselstvím osmnácté kapitoly Zjevení, po němž následuje druhé, vnější poselství.

And after these things I saw another angel come down from heaven, having great power; and the earth was lightened with his glory. And he cried mightily with a strong voice, saying, Babylon the great is fallen, is fallen, and is become the habitation of devils, and the hold of every foul spirit, and a cage of every unclean and hateful bird. For all nations have drunk of the wine of the wrath of her fornication, and the kings of the earth have committed fornication with her, and the merchants of the earth are waxed rich through the abundance of her delicacies. And I heard another voice from heaven, saying, Come out of her, my people, that ye be not partakers of her sins, and that ye receive not of her plagues. Revelation 18:1–4.

A potom jsem po těch věcech uviděl jiného anděla sestupujícího z nebe, majícího velikou moc; a země byla ozářena jeho slávou. I zvolal mocně silným hlasem: Padl, padl Babylón veliký a stal se příbytkem ďáblů, doupětem každého nečistého ducha a klecí každého nečistého a odporného ptáka. Neboť všechny národy pily z vína hněvu jejího smilstva a králové země s ní smilnili a kupci země zbohatli z hojnosti jejích přepychů. A uslyšel jsem jiný hlas z nebe, který pravil: Vyjděte z ní, lide můj, abyste neměli účast na jejích hříších a abyste nepřijali z jejích ran. Zjevení 18,1–4.

When the angel of Revelation eighteen descended on September 11, 2001, the Seventh-day Adventist church refused its final call to return to the old paths. It then ceased to be the horn of true Protestantism in the United States. At that point a testing process began for those who chose to take the message of that strong voice and eat it, as typified by John when the angel of Revelation ten descended at the beginning of Adventism on August 11, 1840. The spiritual nation that had taken the mantle of true Protestantism when the first angel’s message was rejected, then followed in the footsteps of apostate Protestantism at the beginning of Adventism.

Když anděl osmnácté kapitoly Zjevení sestoupil 11. září 2001, Církev adventistů sedmého dne odmítla jeho poslední výzvu k návratu na staré stezky. Tím přestala být rohem pravého protestantismu ve Spojených státech. V tom okamžiku započal proces zkoušky pro ty, kteří se rozhodli přijmout poselství onoho mocného hlasu a sníst je, jak to předobrazně ukázal Jan, když anděl desáté kapitoly Zjevení sestoupil na počátku adventismu 11. srpna 1840. Duchovní národ, který převzal plášť pravého protestantismu, když bylo poselství prvního anděla odmítnuto, pak na počátku adventismu následoval ve stopách odpadlého protestantismu.

The true Protestant horn was then given to those who accepted the message in the little book that was in the angel’s hand in Revelation ten. The testing process at the beginning of Adventism from 1840 through 1844 represents a testing process at the end of Adventism from September 11, 2001 until the Sunday law in the United States. Within the first history of 1840 to 1844, and the testing process that began on September 11, 2001, marks a dispensational transition from the former body of believers who held the mantle of Protestantism, unto a new body of believers who take the mantle of true Protestantism.

Pravý protestantský roh byl tehdy dán těm, kdo přijali poselství v malé knížce, která byla v ruce anděla ve Zjevení deset. Proces zkoušky na počátku adventismu od roku 1840 do roku 1844 představuje proces zkoušky na konci adventismu od 11. září 2001 až do nedělního zákona ve Spojených státech. V rámci prvních dějin let 1840 až 1844, stejně jako procesu zkoušky, který započal 11. září 2001, je vyznačen dispensacionální přechod od dřívějšího těla věřících, které neslo plášť protestantismu, k novému tělu věřících, které přebírá plášť pravého protestantismu.

More important to our consideration of the path of the justified is that within that history there is a disappointment that marks the beginning of the tarrying time. The faithful wait for their Lord in that time, which ends with the unsealing of the message of the Midnight Cry. That testing process at the beginning of Adventism ended when the message of the Midnight Cry concluded on October 22, 1844. The testing process at the end concludes for those represented by John at the Sunday law in the United States. The message of the Midnight Cry at the end, will conclude just as at the beginning, and in the beginning of Adventism the message of the Midnight Cry was unsealed in advance of the close of the testing process. The message of the Midnight Cry at the beginning is now being unsealed at the end.

Pro naše zkoumání stezky ospravedlněných je důležitější to, že v rámci oněch dějin dochází ke zklamání, které označuje počátek doby prodlení. Věrní v té době očekávají svého Pána, a ta končí odpečetěním poselství Půlnočního volání. Tento zkušební proces na počátku adventismu skončil tehdy, když poselství Půlnočního volání dospělo dne 22. října 1844 ke svému závěru. Zkušební proces na konci se pro ty, kteří jsou představeni Janem, uzavírá při nedělním zákonu ve Spojených státech. Poselství Půlnočního volání na konci se uzavře právě tak jako na počátku, a na počátku adventismu bylo poselství Půlnočního volání odpečetěno předem před uzavřením zkušebního procesu. Poselství Půlnočního volání na počátku je nyní odpečeťováno na konci.

The justified wise virgins enter into covenant with God when the wicked foolish virgins enter into a covenant of death.

Ospravedlněné moudré panny vstupují do smlouvy s Bohem, zatímco bezbožné pošetilé panny vstupují do smlouvy se smrtí.

To whom he said, This is the rest wherewith ye may cause the weary to rest; and this is the refreshing: yet they would not hear. But the word of the Lord was unto them precept upon precept, precept upon precept; line upon line, line upon line; here a little, and there a little; that they might go, and fall backward, and be broken, and snared, and taken. Wherefore hear the word of the Lord, ye scornful men, that rule this people which is in Jerusalem. Because ye have said, We have made a covenant with death, and with hell are we at agreement; when the overflowing scourge shall pass through, it shall not come unto us: for we have made lies our refuge, and under falsehood have we hid ourselves: Therefore thus saith the Lord God, Behold, I lay in Zion for a foundation a stone, a tried stone, a precious corner stone, a sure foundation: he that believeth shall not make haste. Isaiah 28:12–16.

Jimž řekl: Toto jest odpočinutí, v němž můžete dopřát odpočinku znavenému; a toto jest občerstvení. Ale oni nechtěli slyšet. Proto jim slovo Hospodinovo bylo příkaz za příkazem, příkaz za příkazem; řádek za řádkem, řádek za řádkem; tu trochu a tam trochu; aby šli a padli nazpět a byli zlomeni a lapeni do osidla a chyceni. Proto slyšte slovo Hospodinovo, vy posměvační muži, kteří vládnete tomuto lidu, jenž jest v Jeruzalémě. Neboť jste řekli: Uzavřeli jsme smlouvu se smrtí a s peklem jsme v dohodě; až projde zaplavující metla, nedolehne na nás; neboť jsme učinili lež svým útočištěm a pod nepravdou jsme se skryli. Proto takto praví Panovník Hospodin: Hle, kladu na Sionu za základ kámen, kámen vyzkoušený, drahý kámen úhelný, základ pevný; kdo věří, nebude spěchat. Izajáš 28,12–16.

The justified take the holy message of the Midnight Cry to the church and thereafter they proclaim the message of the second voice as they call mankind out of Babylon.

Ospravedlnění nesou církvi svaté poselství Půlnočního volání a poté hlásají poselství druhého hlasu, když vyvolávají lidstvo z Babylóna.

“So in the last work for the warning of the world, two distinct calls are made to the churches. The second angel’s message is, ‘Babylon is fallen, is fallen, that great city, because she made all nations drink of the wine of the wrath of her fornication.’ And in the loud cry of the third angel’s message a voice is heard from heaven saying, ‘Come out of her, my people, that ye be not partakers of her sins, and that ye receive not of her plagues. For her sins have reached unto heaven, and God hath remembered her iniquities.’” Review and Herald, December 6, 1892.

„Tak jsou při posledním díle k varování světa církvím adresována dvě odlišná volání. Poselství druhého anděla zní: ‚Padl, padl Babylon, to veliké město, protože všechny národy napojil vínem hněvu svého smilstva.‘ A v mocném volání poselství třetího anděla je slyšet hlas z nebe, který praví: ‚Vyjděte z něho, lide můj, abyste neměli účast na jeho hříších a abyste nepřijali z jeho ran. Neboť jeho hříchy dosáhly až k nebi a Bůh rozpomněl se na jeho nepravosti.‘“ Review and Herald, 6. prosince 1892.

Those who come out of Babylon and join those walking on the path of the just are accepted into the fold through the water of baptism that is represented by the name of the heavenly trio. The justified, whether it is those who are currently hearing the message delivered to John on Patmos, or those who thereafter are called out of Babylon are all justified by receiving the Holy Spirit. That combination of the Holy Spirit’s divinity and man’s humanity was accomplished, as set forth as an example when Christ took upon himself human nature. The one hundred and forty-four thousand were represented upon two witnesses, the twelve sons of Jacob and the twelve disciples. The wicked are represented by the thirteenth tribe and the thirteenth disciple. Both “thirteens” in either illustration were called to be priests unto God, and those who reject that calling are represented by Esau, while his younger brother Jacob represents those who accept the calling. Esau and Jacob both represent Laodicean Seventh-day Adventists at the end of the world. One class accepts the holy message conveyed through the prophet’s writings and is changed unto Israel, while Esau retains his name.

Ti, kdo vycházejí z Babylóna a připojují se k těm, kdo kráčejí po stezce spravedlivých, jsou přijímáni do stáda skrze vodu křtu, kterou představuje jméno nebeské trojice. Ospravedlnění, ať již jsou to ti, kdo nyní slyší poselství dané Janovi na Patmu, nebo ti, kdo jsou poté povoláváni z Babylóna, jsou všichni ospravedlňováni přijetím Ducha Svatého. Toto spojení božství Ducha Svatého a lidství člověka bylo uskutečněno, jak bylo předloženo jako příklad, když Kristus na sebe vzal lidskou přirozenost. Sto čtyřicet čtyři tisíc bylo znázorněno na dvou svědcích, dvanácti synech Jákobových a dvanácti učednících. Bezbožní jsou znázorněni třináctým kmenem a třináctým učedníkem. Obě „třináctky“ v obou znázorněních byly povolány, aby byly kněžími Bohu, a ti, kdo toto povolání odmítají, jsou znázorněni Ezauem, zatímco jeho mladší bratr Jákob představuje ty, kdo toto povolání přijímají. Ezau i Jákob oba představují laodicejské adventisty sedmého dne na konci světa. Jedna třída přijímá svaté poselství zprostředkované skrze spisy proroka a je proměněna v Izrael, zatímco Ezau si ponechává své jméno.

There is of course much more in these nine lines of Alpha and Omega, for this was simply a brief summation of beginnings and endings in God’s Word.

V těchto devíti řádcích o Alfě a Omeze je ovšem mnohem více, neboť toto bylo pouze stručné shrnutí počátků a konců v Božím slově.

Nine lines of history, representing prophetic histories from the creation to the Second Coming. All nine of these prophetic lines of beginnings and endings are directly connected to the first three verses of Revelation chapter one. Those three verses identify that the Revelation of Jesus Christ, that is unsealed just before probation closes, is a manifestation of God’s creative power. What other power could construct such a complex inter-woven testimony from a variety of witnesses, who provided their testimony from the time of Moses until the time of John the Revelator?

Devět dějinných linií, představujících prorocké dějiny od stvoření až po Druhý příchod. Všech těchto devět prorockých linií počátků a konců je přímo spojeno s prvními třemi verši první kapitoly Zjevení. Tyto tři verše ukazují, že Zjevení Ježíše Krista, které je odpečetěno těsně před uzavřením doby milosti, je projevem Boží stvořitelské moci. Jaká jiná moc by mohla vystavět tak složité, vzájemně propletené svědectví z rozmanitých svědků, kteří vydávali své svědectví od doby Mojžíše až do doby Jana Zjevitele?

Take off your shoes, for this is holy ground.

Sezuj si obuv, neboť toto je svatá země.