In the last article we noted that inspiration identified that the Jews “sealed their rejection” of the gospel at the cross, and then confirmed their rejection again at the stoning of Stephen. How can this be? Of course, the rejection of the gospel by the quibbling Jews of that history was accomplished progressively. They had already been passed by at His birth. Christ’s birth to the stoning of Stephen illustrates a progressive rejection of the gospel.
V minulém článku jsme zaznamenali, že inspirace označila, že Židé při kříži „zpečetili své odmítnutí“ evangelia, a pak své odmítnutí znovu potvrdili při ukamenování Štěpána. Jak je to možné? Odmítání evangelia ze strany hádavých Židů oné doby se ovšem uskutečňovalo postupně. Již při Jeho narození byli pominuti. Období od Kristova narození až po ukamenování Štěpána ilustruje postupné odmítání evangelia.
“Men know it not, but the tidings fill heaven with rejoicing. With a deeper and more tender interest the holy beings from the world of light are drawn to the earth. The whole world is brighter for His presence. Above the hills of Bethlehem are gathered an innumerable throng of angels. They wait the signal to declare the glad news to the world. Had the leaders in Israel been true to their trust, they might have shared the joy of heralding the birth of Jesus. But now they are passed by.” The Desire of Ages, 47.
„Lidé to nevědí, ale tato zvěst naplňuje nebe radostí. S hlubším a něžnějším zájmem jsou svaté bytosti ze světa světla přitahovány k zemi. Celý svět je jasnější pro Jeho přítomnost. Nad betlémskými pahorky se shromažďuje nesčetný zástup andělů. Čekají na znamení, aby oznámili světu radostnou zvěst. Kdyby byli vůdcové v Izraeli věrni svému poslání, mohli se podílet na radosti ze zvěstování narození Ježíše. Nyní jsou však pominuti.“ Touha věků, 47.
From the birth of Jesus to the death of Stephen the progressive rejection of the gospel by ancient Israel is illustrated. Acknowledging the Jews rejection of Christ as progressive allows an identification of “sealing their rejection,” at both the cross, where the veil of the temple was rent, and at Stephen’s death. The rending of the veil was a symbol that they were no longer God’s covenant people, and when Stephen was stoned, Stephen saw Jesus standing on the right hand of God, which in Daniel chapter twelve, verse one is a symbol of the close of probation. The destruction of Jerusalem is also a symbol of the close of probation.
Od narození Ježíše až po smrt Štěpána je znázorněno postupné odmítání evangelia ze strany starověkého Izraele. Uznání, že odmítnutí Krista ze strany Židů bylo postupné, umožňuje rozpoznat „zpečetění jejich odmítnutí“ jak při kříži, kdy se roztrhla chrámová opona, tak při Štěpánově smrti. Roztržení opony bylo symbolem toho, že již nejsou Božím smluvním lidem, a když byl Štěpán ukamenován, viděl Ježíše stát po pravici Boží, což je v Danielovi, kapitole dvanácté, verši prvním symbolem uzavření doby milosti. Zkáza Jeruzaléma je rovněž symbolem uzavření doby milosti.
“The retribution to come upon Jerusalem could be delayed only a short time; and as Christ’s eye rested upon the doomed city, he saw not merely its destruction, but the destruction of a world. He saw that as Jerusalem was given up to destruction, so the world will be given up to its doom. He saw the retribution that will be visited on the adversaries of God. The scenes that were transacted at the destruction of Jerusalem will be repeated at the great and terrible day of the Lord, but in a more fearful manner.” Review and Herald, December 7, 1897.
„Odplata, která měla přijít na Jeruzalém, mohla být odložena jen na krátký čas; a když Kristův zrak spočinul na odsouzeném městě, viděl nejen jeho zničení, nýbrž i zničení světa. Viděl, že stejně jako byl Jeruzalém vydán ke zkáze, tak bude i svět vydán svému záhubnému údělu. Viděl odplatu, která stihne odpůrce Boží. Výjevy, které se odehrály při zkáze Jeruzaléma, se budou opakovat ve velikém a strašném dni Hospodinově, avšak ještě děsivějším způsobem.“ Review and Herald, 7. prosince 1897.
It was only God’s mercy that prevented Jerusalem from being destroyed at the cross.
Bylo to pouze Boží milosrdenství, které zabránilo tomu, aby byl Jeruzalém při kříži zničen.
“In the Jews’ crucifixion of Christ was involved the destruction of Jerusalem. The blood shed upon Calvary was the weight that sank them to ruin for this world and for the world to come. So it will be in the great final day, when judgment shall fall upon the rejecters of God’s grace. Christ, their rock of offense, will then appear to them as an avenging mountain. The glory of His countenance, which to the righteous is life, will be to the wicked a consuming fire. Because of love rejected, grace despised, the sinner will be destroyed.” The Desire of Ages, 600.
„V ukřižování Krista ze strany Židů bylo zahrnuto zničení Jeruzaléma. Krev prolitá na Kalvárii byla tou tíží, která je strhla do záhuby pro tento svět i pro svět budoucí. Tak tomu bude i ve velikém závěrečném dni, kdy soud dopadne na ty, kdo odmítli Boží milost. Kristus, kámen jejich pohoršení, se jim tehdy zjeví jako mstící se hora. Sláva jeho tváře, která je pro spravedlivé životem, bude pro bezbožné stravujícím ohněm. Pro odmítnutou lásku, pro pohrdanou milost bude hříšník zničen.“ Touha věků, 600.
It was only God’s mercy that lingered in not bringing Jerusalem’s destruction at the time of the cross.
Bylo to jen Boží milosrdenství, které prodlévalo a nepřivodilo zkázu Jeruzaléma v době kříže.
“For nearly forty years after the doom of Jerusalem had been pronounced by Christ Himself, the Lord delayed His judgments upon the city and the nation. Wonderful was the long-suffering of God toward the rejectors of His gospel and the murderers of His Son.” The Great Controversy, 27.
„Po téměř čtyřicet let poté, co sám Kristus vyřkl nad Jeruzalémem zkázu, Pán odkládal své soudy nad městem a národem. Podivuhodná byla Boží shovívavost vůči těm, kteří zavrhli jeho evangelium a zavraždili jeho Syna.“ The Great Controversy, 27.
At the time of His last temple cleansing Jesus had set forth the warning to flee Jerusalem when the abomination of desolation, spoken of by Daniel the prophet, was seen by His followers. The first time He cleansed the temple He had stated that the Jews had made His father’s house a den of thieves, but the last time He said “your house” is left unto you desolate. Even before the cross, which was just about to take place, the temple where the veil was to be rent at the crucifixion had already been identified as the Jew’s house, not God’s house. Sister White addresses when Christ made that declaration, and as her testimony proceeds she also addresses the forty years of extended mercy.
Při svém posledním očištění chrámu Ježíš předložil varování, aby se z Jeruzaléma uteklo, až jeho následovníci uvidí ohavnost zpustošení, o níž mluvil prorok Daniel. Když chrám čistil poprvé, prohlásil, že Židé učinili z domu Jeho Otce doupě lotrů, avšak naposledy řekl: „váš dům“ vám zůstává pustý. Ještě před křížem, který měl právě nastat, byl chrám, v němž měla být při ukřižování roztržena opona, již označen za dům Židů, nikoli za dům Boží. Sestra Whiteová se vyjadřuje k tomu, kdy Kristus toto prohlášení učinil, a jak její svědectví pokračuje, pojednává také o čtyřiceti letech prodlouženého milosrdenství.
“Christ’s words to the priests and rulers, ‘Behold, your house is left unto you desolate’ (Matthew 23:38), had struck terror to their hearts. They affected indifference, but the question kept rising in their minds as to the import of these words. An unseen danger seemed to threaten them. Could it be that the magnificent temple, which was the nation’s glory, was soon to be a heap of ruins? . . .
Kristova slova ke kněžím a předákům: „Hle, váš dům se vám ponechává pustý“ (Matouš 23,38), naplnila jejich srdce hrůzou. Dávali najevo lhostejnost, ale v jejich mysli znovu a znovu vyvstávala otázka, jaký význam tato slova mají. Zdálo se, že jim hrozí neviditelné nebezpečí. Je možné, že velkolepý chrám, jenž byl slávou národa, se má brzy stát hromadou trosek?...
“Christ gave His disciples a sign of the ruin to come on Jerusalem, and He told them how to escape: ‘When ye shall see Jerusalem compassed with armies, then know that the desolation thereof is nigh. Then let them which are in Judea flee to the mountains; and let them which are in the midst of it depart out; and let not them that are in the countries enter thereinto. For these be the days of vengeance, that all things which are written may be fulfilled.’ This warning was given to be heeded forty years after, at the destruction of Jerusalem. The Christians obeyed the warning, and not a Christian perished in the fall of the city.” The Desire of Ages, 628, 630.
„Kristus dal svým učedníkům znamení zkázy, která měla přijít na Jeruzalém, a pověděl jim, jak uniknout: ‚Když pak uzříte Jeruzalém obklíčený vojsky, tehdy vězte, že se přiblížilo jeho zpustošení. Tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať utečou do hor; a ti, kdo jsou uprostřed něho, ať odejdou ven; a ti, kdo jsou na venkově, ať do něho nevcházejí. Neboť toto jsou dny pomsty, aby se naplnilo všechno, co je napsáno.‘ Toto varování bylo dáno, aby bylo uposlechnuto o čtyřicet let později, při zkáze Jeruzaléma. Křesťané varování uposlechli a při pádu města nezahynul ani jediný křesťan.“ Touha věků, 628, 630.
Christ was crucified in the year 31, and nearly forty years later in the year 70, Jerusalem was destroyed after a three-and-a-half-year siege. How could Jerusalem have been destroyed at the cross in the year 31, if there was still three and a half years of probationary time identified as seventy weeks in Daniel chapter nine, verse twenty-four? How can these seeming inconsistencies be resolved? The easiest resolution is to simply identify the fact that when it comes to the close of the probationary time represented by the seventy weeks, that it must be understood as a progressive close of probation. This is true, but it removes any prophetic specificity when applying the waymarks of that history. I will try to explain.
Kristus byl ukřižován v roce 31 a téměř o čtyřicet let později, v roce 70, byl Jeruzalém po tři a půl roku trvajícím obléhání zničen. Jak mohl být Jeruzalém zničen při kříži v roce 31, když zde ještě zbývaly tři a půl roku doby milosti, označené jako sedmdesát týdnů v Danielovi, kapitole deváté, verši dvacátém čtvrtém? Jak lze tyto zdánlivé nesrovnalosti vyřešit? Nejjednodušším řešením je prostě uznat skutečnost, že pokud jde o ukončení doby milosti znázorněné sedmdesáti týdny, musí být chápáno jako postupné uzavírání doby milosti. To je pravda, avšak při aplikaci mezníků oné historie to odstraňuje jakoukoli prorockou určitost. Pokusím se to vysvětlit.
If Pentecost represents the soon-coming Sunday law where the other flock in Babylon is called out, why was it three and a half years after Pentecost that the gospel went to the Gentiles? Is the death of Christ or the death of Stephen a sign of the close of probation for ancient Israel? If Laodicean Adventism ceases to be a church at the soon-coming Sunday law, did the destruction of the temple in the year 70, represent the end of the temple of Laodicean Adventism at the Sunday law? What might appear as seeming inconsistencies is resolved by the application of “line upon line,” and when that application is employed the testimony of the waymarks we are identifying become very clear and concise.
Jestliže Letnice představují brzy přicházející nedělní zákon, při němž je vyvoláno ono druhé stádo v Babylóně, proč teprve tři a půl roku po Letnicích došlo evangelium k pohanům? Je smrt Kristova, nebo smrt Štěpánova znamením uzavření doby milosti pro starověký Izrael? Jestliže laodicejský adventismus přestává být církví při brzy přicházejícím nedělním zákonu, představovalo zničení chrámu v roce 70 konec chrámu laodicejského adventismu při nedělním zákonu? To, co by se mohlo jevit jako zdánlivé nesrovnalosti, je vyřešeno uplatněním zásady „řádek za řádkem“; a když je toto uplatnění použito, svědectví mezníků, které určujeme, se stává velmi jasným a stručným.
The week that Christ confirmed the covenant is broken up into two equal periods of three and a half years. The first three and a half years begins at Christ’s baptism and ends with His death. Baptism is the symbol of His death and resurrection, so the beginning of that period of three and a half years is identical to the ending. In that period Christ presented the gospel exclusively to the Jews. The end of that three and a half years marks the beginning of the following three and a half years. The beginning of the second period of three and a half years begins with the death of Christ, and it ends with the death of Stephen. In that period the disciples presented the gospel exclusively to the Jews.
Týden, v němž Kristus potvrdil smlouvu, je rozdělen na dvě stejné doby po třech a půl letech. Prvních tři a půl roku začíná Kristovým křtem a končí Jeho smrtí. Křest je symbolem Jeho smrti a vzkříšení, takže počátek této doby tří a půl roku je totožný s jejím zakončením. V tomto období Kristus předkládal evangelium výhradně Židům. Konec těchto tří a půl roku označuje počátek následujících tří a půl roku. Počátek druhé doby tří a půl roku začíná Kristovou smrtí a končí smrtí Štěpána. V tomto období učedníci předkládali evangelium výhradně Židům.
Those two periods, which are separate prophetic lines, are to be brought together “line upon line.” Both beginnings and endings possess the signature of Alpha and Omega, for the beginning and ending histories are the same. Both periods of duration are identical, and the work that is carried out during each period is identical. Christ who is the First and the Last, is also the creator of all things, and in that regard He is the Creator of Truth. The Hebrew word “truth” was created by three Hebrew letters. The first letter, followed by the thirteenth letter, followed by the last letter of the Hebrew alphabet are combined to make the Hebrew word “truth.”
Tato dvě období, která jsou oddělenými prorockými liniemi, mají být spojena „řádek za řádkem“. Oba počátky i konce nesou pečeť Alfy a Omegy, neboť dějiny počátku a konce jsou totožné. Obě časová období mají stejnou délku a dílo vykonávané během každého z nich je totožné. Kristus, který je První i Poslední, je také Stvořitelem všech věcí, a v tomto ohledu je Stvořitelem Pravdy. Hebrejské slovo „pravda“ bylo utvořeno třemi hebrejskými písmeny. První písmeno, následované třináctým písmenem, následované posledním písmenem hebrejské abecedy, jsou spojena, aby vytvořila hebrejské slovo „pravda“.
Both of the periods of three and a half years have Christ as the first and the last, for Christ is at the beginning of the first period at His baptism, as He is at the ending at His death in the first period. And Christ is at His death in the beginning of the second period and He is standing at the right hand of God at the ending of the second period. The number thirteen is the symbol of rebellion, and in both periods whether the gospel was presented in person by Christ, or in the second period by His disciples, the quibbling Jews rebelled against the message of the gospel.
Obě období o třech a půl letech mají Krista jako prvního i posledního, neboť Kristus je na počátku prvního období při svém křtu, stejně jako je na jeho konci při své smrti v prvním období. A Kristus je při své smrti na počátku druhého období a na konci druhého období stojí po pravici Boží. Číslo třináct je symbolem vzpoury a v obou obdobích, ať bylo evangelium předkládáno osobně Kristem, nebo ve druhém období jeho učedníky, hašteřiví Židé se vzbouřili proti poselství evangelia.
Both periods are the same duration, possess the signature of Alpha and Omega, and identify the same gospel message. Those two periods are to be brought together “line upon line.” The methodology of “line upon line,” is the testing methodology of the latter rain. It is the methodology of the last days, and the truths which are identified and established by that methodology in the last days are what purges or purifies the sons of Levi during the sealing of the one hundred and forty-four thousand.
Obě období mají stejnou délku, nesou pečeť Alfy i Omegy a označují totéž evangelijní poselství. Tato dvě období mají být uvedena do souladu „řádek za řádkem“. Metodologie „řádku za řádkem“ je zkušební metodologií pozdního deště. Je to metodologie posledních dnů a pravdy, které jsou touto metodologií v posledních dnech rozpoznány a upevněny, jsou tím, co během zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc očišťuje či přečišťuje syny Léviho.
Whom shall he teach knowledge? and whom shall he make to understand doctrine? them that are weaned from the milk, and drawn from the breasts. For precept must be upon precept, precept upon precept; line upon line, line upon line; here a little, and there a little: For with stammering lips and another tongue will he speak to this people. To whom he said, This is the rest wherewith ye may cause the weary to rest; and this is the refreshing: yet they would not hear. But the word of the Lord was unto them precept upon precept, precept upon precept; line upon line, line upon line; here a little, and there a little; that they might go, and fall backward, and be broken, and snared, and taken. Isaiah 28:9–13.
Koho bude vyučovat poznání? A komu dá porozumět nauce? Těm, kteří jsou odstaveni od mléka a odtrženi od prsů. Neboť příkaz musí být na příkaz, příkaz na příkaz; řádek na řádek, řádek na řádek; tu trochu a tam trochu. Neboť koktavými rty a jiným jazykem bude mluvit k tomuto lidu. Jimž řekl: Toto je odpočinutí, jímž můžete dopřát odpočinutí znavenému; a toto je občerstvení. Ale oni nechtěli slyšet. I bylo jim slovo Hospodinovo: příkaz na příkaz, příkaz na příkaz; řádek na řádek, řádek na řádek; tu trochu a tam trochu; aby šli a padli nazpět, a byli zlomeni, a chyceni do léčky, a zajati. Izaiáš 28,9–13.
The next verse in Isaiah addresses the scornful men that rule the people of Jerusalem. For those scornful men, the “rest and the refreshing” (the latter rain), which they refused to “hear,” is what causes them to “go, and fall backward, and be broken, and snared, and taken.” That test was presented to them from another tongue, for Elijah, John the Baptist and William Miller were not trained in the theological schools of their respective histories. The latter rain message that tests Laodicean Adventism, is the message that is produced by the application of “line upon line.”
Následující verš u Izajáše se obrací k posměvačným mužům, kteří vládnou nad lidem Jeruzaléma. Pro tyto posměvačné muže je „odpočinutí a občerstvení“ (pozdní déšť), jemuž odmítli „naslouchat“, právě tím, co způsobuje, že „půjdou a padnou nazpět, a budou zlomeni, a chyceni do osidla, a zajati“. Tato zkouška jim byla předložena jiným jazykem, neboť Eliáš, Jan Křtitel a William Miller nebyli vyučeni v teologických školách příslušných období svých dějin. Poselství pozdního deště, které zkouší laodicejský adventismus, je poselství, jež vzniká uplatněním zásady „řádek za řádkem“.
When the first three and a half years of the week in which Christ confirmed the covenant is laid over the second three and a half years, we find prophetic light that clarifies any seeming inconsistencies that might arise in an inquiring mind. The week was when the Messenger of the Covenant was to confirm the covenant, and a biblical covenant must be confirmed with blood. The baptism and crucifixion of Christ and the stoning of Stephen all identify blood. Both lines represent the blood of the covenant, and those lines are confirming the covenant.
Když se prvních tři a půl roku týdne, v němž Kristus potvrdil smlouvu, položí přes druhých tři a půl roku, nacházíme prorocké světlo, které objasňuje veškeré zdánlivé nesrovnalosti, jež by mohly vyvstat v dotazující se mysli. Týden byl dobou, kdy Posel smlouvy měl potvrdit smlouvu, a biblická smlouva musí být potvrzena krví. Kristův křest a ukřižování i ukamenování Štěpána, to vše označuje krev. Obě linie představují krev smlouvy a tyto linie potvrzují smlouvu.
When brought together “line upon line,” the baptism and crucifixion are the first waymark, and the crucifixion and stoning of Stephen are the last waymark. When brought together into one line we find the cross and Michael standing up at the death of Stephen as two witnesses of the Jews sealing their rejection of the gospel. The death of Christ, is also the death of His disciple Stephen, which is Passover when the two lines are combined. Three days later Christ is resurrected as the First Fruit offering.
Když jsou křest a ukřižování spojeny „řádek za řádkem“, představují první mezník, a ukřižování a ukamenování Štěpána jsou posledním mezníkem. Když jsou spojeny do jedné linie, nalézáme kříž a Michaelovo povstání při smrti Štěpána jako dva svědky toho, že Židé zpečetili své odmítnutí evangelia. Smrt Krista je také smrtí jeho učedníka Štěpána, což je Pascha, když jsou obě linie spojeny. O tři dny později je Kristus vzkříšen jako oběť prvotin.
But now is Christ risen from the dead, and become the first fruits of them that slept. 1 Corinthians 15:20.
Avšak nyní Kristus vstal z mrtvých a stal se prvotinou těch, kteří zesnuli. 1 Korintským 15,20.
In between Passover and the feast of First Fruits on the third day is the beginning of the feast of Unleavened Bread. Unleavened bread does not “rise”, and Christ did not rise on the second day, He rose on the third day. Christ and Stephen die together in the “line upon line” application, but Stephen is resurrected after Christ for there is an order to the first fruit resurrection.
Mezi Pesachem a svátkem prvotin třetího dne je začátek svátku nekvašených chlebů. Nekvašený chléb „nevykynul“ a Kristus nevstal druhého dne; vstal třetího dne. Kristus a Štěpán umírají společně v aplikaci „řádek za řádkem“, avšak Štěpán je vzkříšen po Kristu, neboť ve vzkříšení prvotin existuje určitý řád.
But every man in his own order: Christ the first fruits; afterward they that are Christ’s at his coming. 1 Corinthians 15:22.
Ale každý ve svém vlastním pořádku: Kristus prvotina; potom při jeho příchodu ti, kdo jsou Kristovi. 1. Korintským 15,22.
The Spring feasts cannot be separated from each other, for they are directly related to one another. In this sense, Pentecost represents the soon-coming Sunday law, when there will be a repetition of the pouring out of the Holy Spirit, and the second voice of Revelation chapter eighteen will then call those that do not currently know the gospel, to come out of Babylon. The word “Babylon,” is based upon the word, “Babel,” which means confusion, for it was in the fall of Babel that God confused the languages, and it was at Pentecost that God reverses the confusion of the languages in order to carry the gospel to the world. Thus Pentecost and the Sunday law align.
Jarní svátky nelze od sebe oddělit, neboť spolu přímo souvisejí. V tomto smyslu Letnice představují brzy přicházející nedělní zákon, kdy dojde k opakování vylití Ducha svatého a druhý hlas ze Zjevení, kapitoly osmnácté, tehdy povolá ty, kdo dosud neznají evangelium, aby vyšli z Babylóna. Slovo „Babylón“ je odvozeno od slova „Bábel“, které znamená zmatek, neboť právě při pádu Bábelu Bůh zmátl jazyky, a právě o Letnicích Bůh tento zmatek jazyků obrací, aby evangelium nesl do světa. Letnice a nedělní zákon jsou tedy ve vzájemném souladu.
At Pentecost the gift of languages was given to the disciples, but their message then was still restricted to the Jews. When both lines are brought together Pentecost occurs in the year 34, when Stephen was stoned and the gospel was then carried to those who do not currently know the gospel.
O Letnicích byl učedníkům dán dar jazyků, avšak jejich poselství bylo tehdy stále omezeno na Židy. Když jsou obě linie uvedeny do souvislosti, Letnice připadají na rok 34, kdy byl Štěpán ukamenován a evangelium bylo poté neseno k těm, kdo evangelium v současnosti neznají.
Stephen represents those who are resurrected “at His coming,” but who have died with Him. The First Fruit offering marks the resurrection of Christ on the third day, and it also marks the beginning of the Feast of Weeks, which is also the feast of Pentecost, and which commemorates the giving of the Ten Commandments at Sinai.
Štěpán představuje ty, kdo jsou vzkříšeni „při Jeho příchodu“, avšak zemřeli s Ním. Oběť prvotin označuje Kristovo vzkříšení třetího dne a zároveň označuje počátek Svátku týdnů, který je také svátkem Letnic a který připomíná darování Desatera na Sinaji.
October 22, 1844, aligns with the cross, for among other proofs Sister White aligns the disappointment of the disciples after the cross with the disappointment that followed October 22, 1844. Both the cross and October 22, 1844, prefigure the soon-coming Sunday law. Pentecost also typifies the soon coming Sunday law, but Pentecost came fifty-two days after the cross. The cross, which was typified by Passover, ushers in a series of feasts which commemorate the old paths of ancient Israel from the night the angel of death passed over Egypt, through to the giving of the law. Though the feasts possess their own distinctions, they are inseparably linked to each other. It is therefore accurate to apply the complete fifty-two days from Passover to Pentecost as one singular waymark.
22. říjen 1844 je v souladu s křížem, neboť mimo jiné důkazy sestra Whiteová uvádí do souladu zklamání učedníků po kříži se zklamáním, které následovalo po 22. říjnu 1844. Jak kříž, tak 22. říjen 1844 předznamenávají brzy přicházející nedělní zákon. Také Letnice jsou předobrazem brzy přicházejícího nedělního zákona, avšak Letnice nastaly padesát dva dní po kříži. Kříž, který byl předobrazen Pesachem, uvádí sérii svátků, jež připomínají staré stezky starověkého Izraele od noci, kdy anděl smrti minul Egypt, až po vydání zákona. Ačkoli tyto svátky mají své vlastní odlišnosti, jsou od sebe neoddělitelně spjaty. Je tedy správné považovat celých padesát dva dní od Pesachu do Letnic za jeden jediný waymark.
For this reason, the cross, the death of Stephen, and Pentecost all prefigure the soon coming Sunday law, when the progressive executive judgment upon Modern Babylon begins, as the second voice of Revelation chapter eighteen begins to call God’s other flock out of Babylon. It is at that waymark that the executive judgment upon Jerusalem arrived, though God in His mercy deferred the actual destruction of the temple and city nearly forty years after the cross to the year 70. The destruction of ancient Jerusalem represents the beginning of the progressive executive judgment that begins in the United States when “national apostasy is followed by national ruin.”
Z tohoto důvodu kříž, Štěpánova smrt a Letnice všechny předznamenávají brzy přicházející nedělní zákon, kdy začíná postupný výkonný soud nad novodobým Babylónem, když druhý hlas 18. kapitoly Zjevení začíná vyvolávat jiné Boží stádo z Babylóna. Právě na tomto mezníku dospěl výkonný soud nad Jeruzalémem, ačkoli Bůh ve svém milosrdenství odložil skutečné zničení chrámu a města téměř o čtyřicet let po kříži, až do roku 70. Zničení starověkého Jeruzaléma představuje počátek postupného výkonného soudu, který začíná ve Spojených státech, když „národní odpadlictví je následováno národní zkázou.“
Truth is established upon the testimony of two, and in the two lines of three and a half years that Christ confirmed the covenant we find two witnesses of a death and resurrection that is associated with the history that identifies the soon-coming Sunday law. That Sunday law in Revelation chapter eleven, is identified as the “hour of the great earthquake.” That “hour” is directly connected to two witnesses that gave a testimony of three and a half years. Their testimony ends with their death and resurrection.
Pravda je ustavena na svědectví dvou a ve dvou obdobích po třech a půl letech, v nichž Kristus potvrdil smlouvu, nalézáme dva svědky smrti a vzkříšení, jež souvisejí s dějinami, které označují brzy přicházející nedělní zákon. Tento nedělní zákon v jedenácté kapitole Zjevení je označen jako „hodina velikého zemětřesení“. Tato „hodina“ je přímo spojena se dvěma svědky, kteří vydávali svědectví po tři a půl roku. Jejich svědectví končí jejich smrtí a vzkříšením.
Their testimony of three and a half years, followed by their death and resurrection has been represented by the death and resurrection of both Jesus and Stephen, for “line upon line,” Stephen is represented as being resurrected with Christ. In the feast of First Fruits, two primary offerings were presented.
Jejich svědectví trvající tři a půl roku, po němž následovala jejich smrt a vzkříšení, bylo znázorněno smrtí a vzkříšením jak Ježíše, tak Štěpána, neboť „řádek za řádkem“ je Štěpán představen jako vzkříšený s Kristem. Ve svátku prvotin byly předloženy dvě hlavní oběti.
One was a lamb without blemish, and the other an offering of barley. The barley represented the crop to follow, and the lamb represented Christ. Christ was resurrected on the third day, and Stephen represented those that follow, and the barley represented the crop that was to follow. The two witnesses in Revelation eleven testified for three and a half years, after which they were then slain and then were resurrected three and a half days later. Those two witnesses had been typified by Christ, who was the First Fruits, for they represent the one hundred and forty-four thousand, who are also first fruits.
Jednou byla bezvadná oběť beránka a podruhé oběť z ječmene. Ječmen představoval úrodu, která měla následovat, a beránek představoval Krista. Kristus byl vzkříšen třetího dne a Štěpán představoval ty, kteří následují, a ječmen představoval úrodu, která měla následovat. Dva svědkové ve Zjevení jedenácté vydávali svědectví po tři a půl roku, načež byli zabiti a potom byli o tři a půl dne později vzkříšeni. Tito dva svědkové byli předobrazeni Kristem, který byl prvotinou, neboť představují sto čtyřicet čtyři tisíc, kteří jsou rovněž prvotinami.
And I looked, and, lo, a Lamb stood on the mount Sion, and with him an hundred forty and four thousand, having his Father’s name written in their foreheads. And I heard a voice from heaven, as the voice of many waters, and as the voice of a great thunder: and I heard the voice of harpers harping with their harps: And they sung as it were a new song before the throne, and before the four beasts, and the elders: and no man could learn that song but the hundred and forty and four thousand, which were redeemed from the earth. These are they which were not defiled with women; for they are virgins. These are they which follow the Lamb whithersoever he goeth. These were redeemed from among men, being the first fruits unto God and to the Lamb. And in their mouth was found no guile: for they are without fault before the throne of God. Revelation 14:1–5.
I pohleděl jsem, a aj, Beránek stál na hoře Sion, a s ním sto čtyřicet čtyři tisíc majících jméno jeho Otce napsané na svých čelích. A uslyšel jsem hlas z nebe jako hlas mnohých vod a jako hlas velikého hromu; a uslyšel jsem hlas harfeníků, hrajících na své harfy. A zpívali jakoby píseň novou před trůnem a před čtyřmi bytostmi a starci; a nikdo se nemohl té písni naučiti než těch sto čtyřicet čtyři tisíc, kteří byli vykoupeni ze země. To jsou ti, kteří se neposkvrnili se ženami; neboť jsou panici. To jsou ti, kteří následují Beránka, kamkoli jde. Ti byli vykoupeni z lidí jako prvotiny Bohu a Beránkovi. A v jejich ústech nebyla nalezena lest; neboť jsou bez úhony před trůnem Božím. Zjevení 14,1–5.
The barley offering on the feast of First Fruits represented the crop that was to follow, and Stephen in the year 34, followed Christ’s death in the year 31, though “line upon line,” they died at the same waymark. In relation to the first fruit offerings, Christ was the lamb that was slain and Stephen was the barley. According to Paul “Christ” is “the first fruits of them that slept,” and then “afterward they that are Christ’s at his coming.” The one hundred and forty-four thousand are first fruits, and they are those “which follow the Lamb whithersoever he goeth.”
Ječný obětní dar o svátku Prvotin představoval úrodu, která měla následovat, a Štěpán v roce 34 následoval Kristovu smrt v roce 31, ačkoli „řádek za řádkem“ zemřeli na témže mezníku. Ve vztahu k obětem prvotin byl Kristus beránkem, který byl zabit, a Štěpán byl ječmenem. Podle Pavla je „Kristus“ „prvotinou těch, kteří zesnuli“, a potom „potom ti, kdo jsou Kristovi při jeho příchodu“. Sto čtyřicet čtyři tisíc jsou prvotiny a jsou to ti, „kteří následují Beránka, kamkoli jde“.
In the “hour” of the “great earthquake” of Revelation chapter eleven, the two witnesses that have prophesied for three and a half years, only to be slain and lie in the streets for three and a half days, are resurrected. They are those represented by Stephen who prophetically was resurrected with Jesus, but also after Jesus. They are therefore resurrected “three and a half days,” after they are murdered by the beast that ascended from the bottomless pit. The same “hour,” that they are resurrected they ascend to heaven as an ensign. The process of their resurrection and ascension is carefully outlined in God’s prophetic Word, and it includes that they were typified by the literal death of Stephen, thus representing a spiritual death that is accomplished upon the two witnesses as they are transformed from the Laodicean movement of the third angel unto the Philadelphian movement of the third angel.
V „hodině“ „velkého zemětřesení“ v jedenácté kapitole Zjevení jsou vzkříšeni dva svědkové, kteří prorokovali tři a půl roku, aby byli usmrceni a po tři a půl dne leželi na ulicích. Jsou to ti, které představoval Štěpán, jenž byl prorocky vzkříšen s Ježíšem, ale také po Ježíši. Jsou tedy vzkříšeni „po třech a půl dnech“ poté, co jsou zavražděni šelmou, která vystoupila z bezedné propasti. V téže „hodině“, v níž jsou vzkříšeni, vystupují do nebe jako korouhev. Proces jejich vzkříšení a nanebevstoupení je pečlivě vyložen v Božím prorockém Slově a zahrnuje i to, že byli předobrazeni doslovnou smrtí Štěpána, a tak představují duchovní smrt, která je vykonána na dvou svědcích, když jsou proměňováni z laodicejského hnutí třetího anděla do filadelfského hnutí třetího anděla.
We will continue this study in the next article.
V příštím článku budeme v tomto studiu pokračovat.
“One thing is certain: those Seventh-day Adventists who take their stand under Satan’s banner will first give up their faith in the warnings and reproofs contained in the Testimonies of God’s spirit.
„Jedno je jisté: ti adventisté sedmého dne, kteří se postaví pod satanův prapor, se nejprve vzdají své víry ve varování a napomenutí obsažená ve Svědectvích Ducha Božího.״
“The call to greater consecration and holier service is being made, and will continue to be made. Some who are now voicing Satan’s suggestions will come to their senses. There are those in important positions of trust who do not understand the truth for this time. To them the message must be given. If they receive it, Christ will accept them, and will make them workers together with him. But if they refuse to hear the message, they will take their stand under the black banner of the Prince of Darkness.
„Výzva k většímu posvěcení a svatější službě je předkládána a bude předkládána i nadále. Někteří z těch, kdo nyní vyslovují satanovy podněty, přijdou k rozumu. Jsou zde lidé na důležitých a odpovědných místech, kteří nerozumějí pravdě pro tuto dobu. Jim musí být toto poselství zvěstováno. Přijmou-li je, Kristus je přijme a učiní z nich spolupracovníky své. Jestliže však odmítnou slyšet toto poselství, postaví se pod černý prapor knížete temnoty.“
“I am instructed to say that the precious truth for this time is open more and more clearly to human minds. In a special sense men and women are to eat of Christ’s flesh and drink of his blood. There will be a development of the understanding, for the truth is capable of constant expansion. The divine originator of truth will come into closer and still closer communion with those who follow on to know him. As God’s people receive his word as the bread of heaven, they will know that his goings forth are prepared as the morning. They will receive spiritual strength, as the body receives physical strength when food is eaten.
„Je mi uloženo říci, že drahocenná pravda pro tento čas se lidským myslím otevírá stále jasněji a jasněji. Ve zvláštním smyslu mají muži i ženy jíst tělo Kristovo a pít jeho krev. Dojde k rozvoji porozumění, neboť pravda je schopna neustálého rozšiřování. Božský původce pravdy vstoupí do těsnějšího a ještě těsnějšího společenství s těmi, kdo pokračují v tom, aby ho poznali. Jak bude Boží lid přijímat jeho slovo jako chléb nebeský, poznají, že jeho vycházení je připraveno jako jitro. Přijmou duchovní sílu, tak jako tělo přijímá tělesnou sílu, když je požíván pokrm.
“We do not half understand the Lord’s plan in taking the children of Israel from Egyptian bondage, and leading them through the wilderness into Canaan.
„Jen zpola rozumíme plánu Páně, když vyvedl děti Izraele z egyptského otroctví a vedl je pouští do Kanaánu.
“As we gather up the divine rays shining from the gospel, we shall have a clearer insight into the Jewish economy, and a deeper appreciation of its important truths. Our exploration of truth is yet incomplete. We have gathered up only a few rays of light. Those who are not daily students of the Word will not solve the problems of the Jewish economy. They will not understand the truths taught by the temple service. The work of God is hindered by a worldly understanding of his great plan. The future life will unfold the meaning of the laws that Christ, enshrouded in the pillar of cloud, gave to his people.” Spalding and Magan, 305, 306.
„Jak budeme shromažďovat božské paprsky zářící z evangelia, získáme jasnější vhled do židovského řádu a hlubší ocenění jeho důležitých pravd. Naše zkoumání pravdy je dosud neúplné. Shromáždili jsme jen několik málo paprsků světla. Ti, kdo nejsou každodenními studenty Slova, nevyřeší otázky židovského řádu. Neporozumějí pravdám vyučovaným chrámovou službou. Dílo Boží je zdržováno světským chápáním jeho velikého plánu. Budoucí život odhalí význam zákonů, které Kristus, zahalen v oblakovém sloupu, dal svému lidu.“ Spalding and Magan, 305, 306.