In 1844, the Protestants of the United States withdrew from the Millerite movement and took their prophetic position as a daughter of Babylon, as typified by Jeroboam instituting a counterfeit system of worship when his ten northern tribes separated from the southern kingdom of Judah. Jeroboam’s two golden calves, one in the city of Bethel (meaning “the house of God”/Church), and the other in Dan (meaning judgment/State) typified the false system of Church and State that typifies the United States. All the elements of Jeroboam’s counterfeit system of church and state were patterned after the very same structure set forth in the rebellion of Aaron. Thus, Jeroboam’s counterfeit system of worship was an image of Aaron’s counterfeit system of worship.
V roce 1844 se protestanti ve Spojených státech oddělili od milleritského hnutí a zaujali své prorocké postavení jako dcera Babylóna, jak to předobrazně znázornil Jeroboám, když po oddělení jeho deseti severních kmenů od jižního judského království zavedl padělaný bohoslužebný systém. Jeroboámova dvě zlatá telata, jedno ve městě Bét-el (ve významu „dům Boží“/církev) a druhé v Danu (ve významu soud/stát), předobrazovala falešný systém církve a státu, který je předobrazem Spojených států. Všechny prvky Jeroboámova padělaného systému církve a státu byly utvořeny podle téže struktury, jaká byla stanovena v Áronově vzpouře. Jeroboámův padělaný bohoslužebný systém byl tedy obrazem Áronova padělaného bohoslužebného systému.
Jeroboam’s counterfeit system represented the system of worship that Protestantism upheld when it separated from the movement of the first angel and became a daughter, or an image of the Roman beast of the papacy. At the very institution of Jeroboam’s counterfeit system, a prophet from Judah confronted his altar and false system of worship. In 1844, at the very outset of the role of apostate Protestantism instituting a system of worship represented as the daughter of Rome, the Millerites, by faith, entered the Most Holy Place of the heavenly sanctuary and recognized the Sabbath, and thus represented a prophetic rebuke to the daughters of Rome, who chose to continue observing the mark of Rome’s authority—Sunday worship.
Jeroboámův padělaný systém představoval systém uctívání, který protestantismus zastával, když se oddělil od hnutí prvního anděla a stal se dcerou neboli obrazem římské šelmy papežství. Již při samém ustanovení Jeroboámova padělaného systému se prorok z Judy postavil proti jeho oltáři a falešnému systému uctívání. Roku 1844, právě na samém počátku úlohy odpadlého protestantismu při zavádění systému uctívání znázorněného jako dcera Říma, vstoupili milerité vírou do Nejsvětějšího místa nebeské svatyně a rozpoznali sobotu, a tak představovali prorocké pokárání dcerám Říma, které se rozhodly dále zachovávat znamení autority Říma — nedělní bohoslužbu.
The prophet of Judah that confronted Jeroboam, there and then set forth a prophecy.
Prorok z Judy, který se postavil proti Jeroboámovi, tam a tehdy pronesl proroctví.
And he cried against the altar in the word of the Lord, and said, O altar, altar, thus saith the Lord; Behold, a child shall be born unto the house of David, Josiah by name; and upon thee shall he offer the priests of the high places that burn incense upon thee, and men’s bones shall be burnt upon thee. And he gave a sign the same day, saying, This is the sign which the Lord hath spoken; Behold, the altar shall be rent, and the ashes that are upon it shall be poured out. 1 Kings 13:2, 3.
I zvolal proti oltáři slovem Hospodinovým a řekl: Ó oltáři, oltáři, takto praví Hospodin: Hle, domu Davidovu se narodí syn, jménem Jóšijáš; a na tobě bude obětovat kněze výšin, kteří na tobě pálí kadidlo, a na tobě budou spalovány lidské kosti. A téhož dne dal znamení a řekl: Toto je znamení, o němž promluvil Hospodin: Hle, oltář se roztrhne a popel, který je na něm, se vysype. 1 Královská 13,2.3.
The prophecy included the doubling of the word “altar.” A doubling of a word or phrase in prophecy represents a symbol of the second angel’s message, thus identifying the year 1844, when the second angel arrived and Protestantism fell, becoming a daughter of Babylon. At the same time the prophet provided a sign, just as the Millerites in 1844, recognized the sign of the Sabbath. As Jeroboam threatened the prophet in the following verses, his hand was paralyzed, thus referencing the mark of Babylon that is forced upon either the forehead or the hand, and which when received spiritually cripples a person for eternity.
Proroctví zahrnovalo zdvojení slova „oltář“. Zdvojení slova nebo výrazu v proroctví představuje symbol poselství druhého anděla, a tak označuje rok 1844, kdy přišel druhý anděl a protestantismus padl, čímž se stal dcerou Babylóna. Zároveň prorok poskytl znamení, právě tak jako milerité v roce 1844 rozpoznali znamení soboty. Když Jeroboám v následujících verších vyhrožoval prorokovi, jeho ruka ochrnula, čímž se odkazuje na znamení Babylóna, které je vnucováno buď na čelo, nebo na ruku, a které po duchovním přijetí člověka navěky zmrzačuje.
For the purposes of this study, we are considering the prediction the prophet set forth identifying that “a child shall be born unto the house of David, Josiah by name; and upon thee shall he offer the priests of the high places that burn incense upon thee, and men’s bones shall be burnt upon thee.” Josiah means “the foundation of God”, and represents the foundations of Adventism that were built in the very history typified by Jeroboam’s inauguration of his false system of worship. Upon the false system of worship instituted by Jeroboam, Josiah would punish the priests who led out in the counterfeit worship.
Pro účely této studie se zabýváme předpovědí, kterou prorok předložil a v níž označil, že „domu Davidovu se narodí dítě jménem Joziáš; a na tobě obětuje kněze výšin, kteří na tobě pálí kadidlo, a na tobě budou spáleny lidské kosti.“ Joziáš znamená „základ Boží“ a představuje základy adventismu, které byly vybudovány právě v té historii, již předobrazuje Jeroboámovo zavedení jeho falešného systému bohoslužby. Nad falešným systémem bohoslužby, který Jeroboám ustanovil, vykoná Joziáš soud nad kněžími, kteří stáli v čele padělaného uctívání.
The prophet disobeyed the Lord’s command not to return the way he had come to Jeroboam’s inauguration, and not to eat or drink in Bethel. When he ate the food of the lying prophet of Bethel he was set forth as a symbol of the death that would be brought upon those who after 1844, would choose to return to and eat the doctrines and false prophetic methodologies of apostate Protestantism, as represented by the rebellion of 1863. The deathbed of those who rebelled in 1863, would be the same deathbed as the lying prophet of Bethel. The deathbed for apostate Protestantism was the history of August 11, 1840 through to 1844, when they; the former chosen people of God were passed by, and became the daughters of Rome. Laodicean Adventism’s deathbed will also be between the date when the mighty angel descended on September 11, 2001, as it had done in 1840, and the hour of the great earthquake, representing the soon coming Sunday law.
Prorok neuposlechl Hospodinův příkaz, aby se při své cestě k Jeroboámovu uvedení do úřadu nevracel cestou, kterou přišel, a aby v Bét-elu nejedl ani nepil. Když pojedl pokrm lživého proroka z Bét-elu, byl postaven jako symbol smrti, která měla dolehnout na ty, kdo by se po roce 1844 rozhodli vrátit a požívat nauky a falešné prorocké metodologie odpadlého protestantismu, jak je představuje vzpoura roku 1863. Smrtelné lože těch, kdo se v roce 1863 vzbouřili, mělo být totožné se smrtelným ložem lživého proroka z Bét-elu. Smrtelným ložem odpadlého protestantismu byly dějiny od 11. srpna 1840 až do roku 1844, kdy oni, někdejší vyvolený Boží lid, byli pominuti a stali se dcerami Říma. Smrtelné lože laodicejského adventismu bude rovněž mezi datem, kdy mocný anděl sestoupil 11. září 2001, jako tomu bylo v roce 1840, a hodinou velikého zemětřesení, představujícího brzy přicházející nedělní zákon.
On September 11, 2001, the sealing of the one hundred and forty-four thousand began and the angel began to move through Jerusalem placing a mark on the forehead of those who sigh and cry for the abominations done in the land (the United States), and the church (Laodicean Adventism). On September 11, 2001, the sins of the fathers represented by the four abominations of Ezekiel, became present testing truths in the sealing process that then began.
Dne 11. září 2001 započalo zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc a anděl se začal pohybovat Jeruzalémem a klást znamení na čelo těch, kteří vzdychají a naříkají nad ohavnostmi páchanými v zemi (ve Spojených státech) a v církvi (laodicejském adventismu). Dne 11. září 2001 se hříchy otců, znázorněné čtyřmi ohavnostmi u Ezechiele, staly přítomnými zkušebními pravdami v procesu zapečeťování, který tehdy započal.
The test of 1863, involved the foundations of the Millerite movement as represented by the “seven times,” of Leviticus twenty-six that had been rejected in 1863. The test involved a willingness or unwillingness to return to Jeremiah’s old paths in order to find the rest of the latter rain. The test of 1888, was the message to the Laodicean church as brought by Elders Jones and Waggoner, which was also the message of justification by faith.
Zkouška roku 1863 se týkala základů milleritského hnutí, jak byly představovány „sedmi časy“ z Leviticus 26, které byly roku 1863 odmítnuty. Tato zkouška zahrnovala ochotu či neochotu vrátit se k Jeremjášovým starým stezkám, aby byl nalezen odpočinek pozdního deště. Zkouška roku 1888 byla poselstvím laodicejské církvi, jak je přinesli starší Jones a Waggoner, a bylo to také poselství ospravedlnění z víry.
In 1856, the message to Laodicea first arrived in the movement of the Millerites, and it arrived with the increased light of the “seven times,” but both the experience represented by the remedies in the message to Laodicea, and the message of prophetic history were rejected in 1863. The experience was represented by the vision (mareh) of “the appearance”, and the vision of the (chazon) “prophetic history” that were both rejected. Both of those visions had found their fulfillment on October 22, 1844, and nineteen years later they were both rejected, for Jesus always identifies the end with the beginning.
Roku 1856 poselství Laodiceji poprvé vstoupilo do hnutí milleritů a přišlo se zvýšeným světlem o „sedmi časech“, avšak jak zkušenost znázorněná prostředky nápravy v poselství Laodiceji, tak poselství prorockých dějin byly roku 1863 odmítnuty. Tato zkušenost byla znázorněna viděním (mareh) „toho, co se ukazuje“, a viděním (chazon) „prorockých dějin“, přičemž obě byla odmítnuta. Obě tato vidění nalezla své naplnění 22. října 1844 a o devatenáct let později byla obě odmítnuta, neboť Ježíš vždy ztotožňuje konec s počátkem.
On September 11, 2001, the test of the rebellions of 1863 and 1888, became again testing truth, for they were both connected to the old paths of Jeremiah. On that date the latter rain message arrived, and the test of 1919, also arrived, for in 1919, the false gospel of a Christ who is void of any prophetic relevance was set forth as a counterfeit “peace and safety” message. When the mighty angel of Revelation chapter eighteen descended on September 11, 2001, verses one through three were fulfilled, and verses one through three represent the message of the “first voice”.
Dne 11. září 2001 se zkouška vzpour z let 1863 a 1888 opět stala zkoušející pravdou, neboť obě byly spojeny se starými stezkami Jeremiášovými. V onen den přišlo poselství pozdního deště a přišla také zkouška roku 1919, neboť v roce 1919 bylo předloženo falešné evangelium Krista zbaveného jakékoli prorocké relevance jako padělané poselství „pokoj a bezpečnost“. Když dne 11. září 2001 sestoupil mocný anděl ze zjevení osmnácté kapitoly, byly naplněny verše jedna až tři, a verše jedna až tři představují poselství „prvního hlasu“.
“Now comes the word that I have declared that New York is to be swept away by a tidal wave? This I have never said. I have said, as I looked at the great buildings going up there, story after story, ‘What terrible scenes will take place when the Lord shall arise to shake terribly the earth! Then the words of Revelation 18:1–3 will be fulfilled.’ The whole of the eighteenth chapter of Revelation is a warning of what is coming on the earth. But I have no light in particular in regard to what is coming on New York, only that I know that one day the great buildings there will be thrown down by the turning and overturning of God’s power. From the light given me, I know that destruction is in the world. One word from the Lord, one touch of his mighty power, and these massive structures will fall. Scenes will take place the fearfulness of which we cannot imagine.” Review and Herald, July 5, 1906.
„Nyní přichází zpráva, že jsem prohlásila, že New York má být smeten přílivovou vlnou? To jsem nikdy neřekla. Řekla jsem, když jsem se dívala na veliké budovy, které tam vyrůstaly, jedno poschodí za druhým: ‚Jak hrozné výjevy nastanou, až Pán povstane, aby mocně otřásl zemí! Tehdy se naplní slova Zjevení 18,1–3.‘ Celá osmnáctá kapitola Zjevení je varováním před tím, co přichází na zemi. Nemám však žádné zvláštní světlo ohledně toho, co přijde na New York, jen vím, že jednoho dne budou tamní veliké budovy strženy převracením a rozvracením Boží moci. Ze světla, které mi bylo dáno, vím, že ve světě je zkáza. Jedno slovo od Pána, jediný dotek jeho mocné síly, a tyto mohutné stavby padnou. Nastanou výjevy, jejichž děsivost si nedovedeme představit.“ Review and Herald, 5. července 1906.
With the arrival of the angel of Revelation eighteen, the latter rain began to sprinkle, and the “prophetic debate” represented in Habakkuk chapter two, began. The debate was over two methodologies for understanding Bible prophecy, and a false and a true latter rain message. The debate ends when the “second voice” of Revelation eighteen arrives and identifies the beginning of God’s executive judgment upon modern Babylon, and calls God’s other flock out of Babylon. The arrival of the second voice marks the end of the history of the sealing of the one hundred and forty-four thousand, which is represented by the fourth abomination, that in turn represents the fourth and final generation of Laodicean Adventism as bowing down to the sun, at the soon-coming Sunday law.
S příchodem anděla ze Zjevení osmnáct začal kropit pozdní déšť a započala „prorocká rozprava“ znázorněná ve druhé kapitole Abakuka. Tato rozprava se týkala dvou metodologií porozumění biblickému proroctví a falešného i pravého poselství pozdního deště. Rozprava končí, když přichází „druhý hlas“ ze Zjevení osmnáct, označuje začátek výkonného Božího soudu nad novodobým Babylonem a povolává Boží jiné stádo ven z Babylonu. Příchod druhého hlasu označuje konec dějin zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc, což je znázorněno čtvrtou ohavností, která zase představuje čtvrtou a poslední generaci laodicejského adventismu, jak se klaní slunci při brzy přicházejícím nedělním zákonu.
The deathbed of apostate Protestantism, between the descent of the angel and the closed door of 1844, typified the deathbed of Laodicean Adventism between the descent of the angel and the closed door of the soon-coming Sunday law. The prophet from Judah was buried in the same grave as the lying prophet of Bethel, and when king Josiah initiated his reform, he stood before that very grave. The reformation of king Josiah, whose name represents “the foundations of God”, began when God began to lead His last day people back to the foundations on September 11, 2001. His reform had begun when the work of restoring the temple was taken up.
Smrtelná postel odpadlého protestantismu mezi sestoupením anděla a zavřenými dveřmi roku 1844 byla předobrazem smrtelné postele laodicejského adventismu mezi sestoupením anděla a zavřenými dveřmi brzy přicházejícího nedělního zákona. Prorok z Judy byl pohřben v témž hrobě jako lživý prorok z Bét-elu, a když král Joziáš zahájil svou reformu, stanul právě před tímto hrobem. Reforma krále Joziáše, jehož jméno představuje „základy Boží“, začala tehdy, když Bůh 11. září 2001 začal vést svůj lid posledních dnů zpět k základům. Jeho reforma začala, když bylo započato dílo obnovy chrámu.
And it came to pass in the eighteenth year of king Josiah, that the king sent Shaphan the son of Azaliah, the son of Meshullam, the scribe, to the house of the Lord, saying, Go up to Hilkiah the high priest, that he may sum the silver which is brought into the house of the Lord, which the keepers of the door have gathered of the people: And let them deliver it into the hand of the doers of the work, that have the oversight of the house of the Lord: and let them give it to the doers of the work which is in the house of the Lord, to repair the breaches of the house, Unto carpenters, and builders, and masons, and to buy timber and hewn stone to repair the house. Howbeit there was no reckoning made with them of the money that was delivered into their hand, because they dealt faithfully. And Hilkiah the high priest said unto Shaphan the scribe, I have found the book of the law in the house of the Lord. And Hilkiah gave the book to Shaphan, and he read it. And Shaphan the scribe came to the king, and brought the king word again, and said, Thy servants have gathered the money that was found in the house, and have delivered it into the hand of them that do the work, that have the oversight of the house of the Lord. And Shaphan the scribe showed the king, saying, Hilkiah the priest hath delivered me a book. And Shaphan read it before the king. And it came to pass, when the king had heard the words of the book of the law, that he rent his clothes. And the king commanded Hilkiah the priest, and Ahikam the son of Shaphan, and Achbor the son of Michaiah, and Shaphan the scribe, and Asahiah a servant of the king’s, saying, Go ye, inquire of the Lord for me, and for the people, and for all Judah, concerning the words of this book that is found: for great is the wrath of the Lord that is kindled against us, because our fathers have not hearkened unto the words of this book, to do according unto all that which is written concerning us. 2 Kings 22:3–13.
I stalo se osmnáctého roku krále Jóšijáše, že král poslal Šafána, syna Asaljášova, syna Mešullámova, písaře, do domu Hospodinova se slovy: Vystup k veleknězi Chilkijášovi, aby sečetl stříbro, které bylo přineseno do domu Hospodinova a které od lidu vybrali strážci prahu. Ať je dají do rukou těm, kdo konají dílo a mají dohled nad domem Hospodinovým; a ti ať je vydají těm, kdo konají dílo v domě Hospodinově, aby opravili trhliny domu, tesařům a stavitelům i kameníkům, a aby se nakoupilo dříví a tesaný kámen k opravě domu. Avšak peníze, které byly vydány do jejich rukou, se s nimi neúčtovaly, neboť jednali věrně. Tu řekl velekněz Chilkijáš písaři Šafánovi: Nalezl jsem v domě Hospodinově knihu zákona. A Chilkijáš dal knihu Šafánovi a ten ji četl. Potom přišel písař Šafán ke králi a podal králi zprávu se slovy: Tvoji služebníci shromáždili peníze, které se našly v domě, a vydali je do rukou těch, kdo konají dílo a mají dohled nad domem Hospodinovým. A písař Šafán oznámil králi: Kněz Chilkijáš mi dal knihu. A Šafán ji četl před králem. I stalo se, když král uslyšel slova knihy zákona, že roztrhl svůj oděv. A král přikázal knězi Chilkijášovi a Achíkamovi, synu Šafánovu, a Akborovi, synu Míkajášovu, a písaři Šafánovi a Asajášovi, služebníku královu, řka: Jděte, dotazujte se Hospodina za mne i za lid a za celé Judsko ohledně slov této nalezené knihy; neboť veliký je Hospodinův hněv, který vzplanul proti nám, protože naši otcové neuposlechli slov této knihy, aby činili podle všeho, co je o nás napsáno. 2 Královská 22,3–13.
The prediction that a child would be born named Josiah, identifies September 11, 2001, when the mighty angel descended and led His last-day people back to the old paths. That descent had been typified by the descent of the same angel on August 11, 1840. Both descents marked a fulfillment of a prophecy of Islam. The historical figure whose name is associated with identifying in advance, and publishing the advance prediction of the fulfillment of the time prophecy of Islam found in Revelation chapter nine verse fifteen, was Josiah.
Předpověď, že se narodí dítě jménem Joziáš, označuje 11. září 2001, kdy mocný anděl sestoupil a vedl svůj lid posledních dnů zpět ke starým stezkám. Tento sestup byl předobrazen sestupem téhož anděla 11. srpna 1840. Oba sestupy znamenaly naplnění proroctví o islámu. Historickou postavou, jejíž jméno je spojeno s tím, že předem určila a zveřejnila předběžnou předpověď naplnění časového proroctví o islámu, nacházejícího se ve Zjevení, kapitole deváté, verši patnáctém, byl Joziáš.
In both descents of the angel of Revelation chapter ten or eighteen, the name “Josiah” is marked. Josiah Litch presented the message of Islam that was fulfilled on August 11, 1840, and on September 11, 2001 the prophecy of the birth of a child named Josiah, that had been set forth by the disobedient prophet in the history of Jeroboam, was fulfilled in Laodicean Adventism as the angel led His last-day people back to the foundational history where the confrontation of the disobedient prophet and Jeroboam had met its fulfillment. The biblical testimony identified a prediction of a Josiah to come, and when the history typified by the disobedient prophet was repeated in 1844, his prediction of the name was once again placed into the prophetic narrative.
V obou sestoupeních anděla ze Zjevení desáté či osmnácté kapitoly je vyznačeno jméno „Jóšijáš“. Josiah Litch předložil poselství o islámu, které se naplnilo 11. srpna 1840, a 11. září 2001 se v laodicejském adventismu naplnilo proroctví o narození dítěte jménem Jóšijáš, jež bylo předloženo neposlušným prorokem v dějinách Jeroboáma, když anděl vedl svůj lid posledních dnů zpět k základní historii, v níž střetnutí neposlušného proroka a Jeroboáma dospělo ke svému naplnění. Biblické svědectví označilo předpověď o budoucím Jóšijášovi a když se v roce 1844 opakovaly dějiny předobrazené neposlušným prorokem, jeho předpověď toho jména byla znovu vložena do prorockého vyprávění.
On September 11, 2001, the Lion of the tribe of Judah led His last-day people back to Jeremiah’s old paths, which represented the forty-six years in which the Messenger of the Covenant had erected a temple to suddenly come to on October 22, 1844. Josiah had discovered the curse of Moses as he initiated the work of repairing the temple. The work of the one hundred and forty-four thousand is represented by Isaiah as a work of restoration.
Dne 11. září 2001 vedl Lev z pokolení Judova svůj lid posledních dnů zpět k Jeremjášovým dávným stezkám, které představovaly čtyřicet šest let, během nichž Posel smlouvy zbudoval chrám, do něhož měl náhle přijít 22. října 1844. Jóšijáš objevil Mojžíšovo prokletí, když zahajoval dílo opravy chrámu. Dílo sto čtyřiceti čtyř tisíc je u Izajáše představeno jako dílo obnovy.
And they shall build the old wastes, they shall raise up the former desolations, and they shall repair the waste cities, the desolations of many generations. Isaiah 61:4.
I vystavějí dávné trosky, pozdvihnou někdejší zpustošení a opraví zničená města, zpustošení mnoha pokolení. Izajáš 61,4.
The work of Josiah in repairing and restoring the temple, is the work Isaiah identifies is accomplished by God’s last-day people, for all the prophets speak more of the last days than the days in which they lived. That work was also typified by those who came out of Babylon in the time of Ezra.
Dílo Jóšijášovo při opravě a obnově chrámu je dílem, které Izajáš označuje za vykonané Božím lidem posledních dnů, neboť všichni proroci hovoří více o posledních dnech než o dnech, v nichž sami žili. Toto dílo bylo rovněž předobrazeno těmi, kteří vyšli z Babylóna za dnů Ezdráše.
For we were bondmen; yet our God hath not forsaken us in our bondage, but hath extended mercy unto us in the sight of the kings of Persia, to give us a reviving, to set up the house of our God, and to repair the desolations thereof, and to give us a wall in Judah and in Jerusalem. Ezra 9:9.
Neboť jsme byli otroky; avšak náš Bůh nás v našem otroctví neopustil, nýbrž nám prokázal milosrdenství před očima králů perských, aby nám dal obživení, aby vybudoval dům našeho Boha, aby opravil jeho zpustošení a aby nám dal hradbu v Judsku a v Jeruzalémě. Ezdráš 9,9.
The work carried on by Ezra was accomplished when they had come out of Babylon, and it represents the work of temple restoration Josiah was doing, the work identified by Isaiah of God’s last-day people, and it began on September 11, 2001. In the Revelation John also identifies that work.
Dílo, které vykonal Ezdráš, bylo završeno poté, co vyšli z Babylóna, a představuje dílo obnovy chrámu, které konal Jóšijáš, dílo, jež Izajáš ztotožňuje s Božím lidem posledních dnů, a započalo 11. září 2001. V knize Zjevení toto dílo rovněž označuje Jan.
And the voice which I heard from heaven spake unto me again, and said, Go and take the little book which is open in the hand of the angel which standeth upon the sea and upon the earth. And I went unto the angel, and said unto him, Give me the little book. And he said unto me, Take it, and eat it up; and it shall make thy belly bitter, but it shall be in thy mouth sweet as honey. And I took the little book out of the angel’s hand, and ate it up; and it was in my mouth sweet as honey: and as soon as I had eaten it, my belly was bitter. And he said unto me, Thou must prophesy again before many peoples, and nations, and tongues, and kings. And there was given me a reed like unto a rod: and the angel stood, saying, Rise, and measure the temple of God, and the altar, and them that worship therein. But the court which is without the temple leave out, and measure it not; for it is given unto the Gentiles: and the holy city shall they tread under foot forty and two months. And I will give power unto my two witnesses, and they shall prophesy a thousand two hundred and threescore days, clothed in sackcloth. Revelation 10:8–11:3.
A hlas, který jsem slyšel z nebe, ke mně znovu promluvil a řekl: Jdi a vezmi tu malou knihu, která je otevřena v ruce anděla, jenž stojí na moři i na zemi. I šel jsem k andělu a řekl jsem mu: Dej mi tu malou knihu. A on mi řekl: Vezmi ji a sněz ji; a způsobí hořkost v tvém břiše, ale v tvých ústech bude sladká jako med. I vzal jsem tu malou knihu z ruky anděla a snědl ji; a byla v mých ústech sladká jako med; a jakmile jsem ji snědl, mé břicho zhořklo. A řekl mi: Musíš znovu prorokovat před mnohými národy, i kmeny, i jazyky, i králi. A byla mi dána třtina podobná prutu; a anděl stál a říkal: Vstaň a změř chrám Boží i oltář i ty, kteří se v něm klanějí. Ale nádvoří, které je vně chrámu, vynech a neměř je; neboť je dáno pohanům, a ti budou po čtyřicet dva měsíce šlapat po svatém městě. A dám moc svým dvěma svědkům, a budou prorokovat tisíc dvě stě šedesát dní, oděni v žíněném rouchu. Zjevení 10:8–11:3.
In this passage John represents the Millerites who had eaten the message that was in the angel’s hand when He descended on August 11, 1840, but who had also suffered the bitter disappointment of October 22, 1844. Standing at the bitter disappointment of 1844, John was told that he, as a symbol of God’s last-day people, must repeat the experience represented by 1840 to 1844, thus pointing forward to September 11, 2001, and unto the soon coming Sunday law. He was told “Thou must prophesy again before many peoples, and nations, and tongues, and kings,” representing the whole world being lightened when the angel descends in Revelation eighteen, when the history of Revelation chapter ten is repeated—“line upon line.”
V tomto úseku Jan představuje millerity, kteří přijali poselství obsažené v ruce anděla, když sestoupil 11. srpna 1840, ale kteří také zakusili trpké zklamání 22. října 1844. Jan, stojící uprostřed trpkého zklamání roku 1844, byl poučen, že on jako symbol Božího lidu posledních dnů musí zopakovat zkušenost znázorněnou obdobím let 1840 až 1844, a tak ukázat vpřed k 11. září 2001 a k brzy přicházejícímu nedělnímu zákonu. Bylo mu řečeno: „Musíš opět prorokovat před mnohými národy, kmeny, jazyky i králi,“ což představuje osvícení celého světa, když anděl sestupuje ve Zjevení osmnácté kapitoly, když se opakuje dějiny desáté kapitoly Zjevení — „řádek za řádkem“.
In connection with identifying the history that would be repeated when God’s last day people prophesied again, John was told to “rise and measure” the temple of God. His “measuring” was specifically identified, for he had been placed in the year of 1844, where his stomach was made bitter by the disappointment of October, 22. He was told to measure the temple, but to leave off the courtyard, which he was informed represented the time of the Gentiles, when they would trample down the courtyard for twelve hundred and sixty years. The twelve hundred and sixty years ended in 1798. John was to begin his measuring in 1798, and leave off the previous twelve hundred and sixty years, where the spiritual temple and spiritual Jerusalem had been trodden down. He was standing at the disappointment of 1844, so from 1798 to 1844, is forty-six years. Those forty-six years represent the temple.
V souvislosti s určením dějin, jež se měly opakovat, když Boží lid posledních dnů znovu prorokoval, bylo Janovi řečeno, aby „vstal a změřil“ chrám Boží. Jeho „měření“ bylo výslovně určeno, neboť byl postaven do roku 1844, kde jeho žaludek zhořkl zklamáním z 22. října. Bylo mu řečeno, aby změřil chrám, avšak aby vynechal nádvoří, o němž byl poučen, že představuje čas pohanů, kdy budou pošlapávat nádvoří po tisíc dvě stě šedesát let. Tisíc dvě stě šedesát let skončilo roku 1798. Jan měl začít své měření v roce 1798 a vynechat předchozích tisíc dvě stě šedesát let, během nichž byl duchovní chrám a duchovní Jeruzalém pošlapáván. Stál při zklamání roku 1844, takže od roku 1798 do roku 1844 je čtyřicet šest let. Těchto čtyřicet šest let představuje chrám.
When John, as God’s last-day people were to prophesy again, as they had done from 1840 to 1844, they would begin when the angel descended at the fulfillment of a prophecy of Islam. Their work of prophesying again would require a work of measuring the temple, and that work would represent an investigation of the “old paths”, which was the history represented by the “temple”, which began at the time of the end in 1798, and ended with the great disappointment of 1844. As they began their work of investigating Jeremiah’s old paths, which is John’s “temple of forty-six years”, the curse of Moses was found in the rubbish scattered all over the temple, and the prediction of the Josiah to come was fulfilled. The work of Josiah is also identified again by Isaiah:
Když měl Jan, tak jako Boží lid posledních dnů, znovu prorokovat, jak to činil od roku 1840 do roku 1844, měl začít ve chvíli, kdy sestoupil anděl při naplnění proroctví o islámu. Jejich dílo opětovného prorokování mělo vyžadovat dílo měření chrámu a toto dílo mělo představovat zkoumání „starých stezek“, tedy dějin znázorněných „chrámem“, které začaly v čase konce roku 1798 a skončily velkým zklamáním roku 1844. Když začali své dílo zkoumání Jeremjášových starých stezek, které jsou Janovým „chrámem šestačtyřiceti let“, bylo v sutinách rozmetaných po celém chrámu nalezeno Mojžíšovo prokletí a naplnilo se předpovězení o Josiášovi, který měl přijít. Dílo Josiášovo je znovu označeno také u Izajáše:
And they that shall be of thee shall build the old waste places: thou shalt raise up the foundations of many generations; and thou shalt be called, The repairer of the breach, The restorer of paths to dwell in. Isaiah 58:12.
Ti, kteří vzejdou z tebe, vystavějí odvěké zpustošeniny; znovu pozdvihneš základy mnohých pokolení; a nazvou tě Opravcem trhliny, Obnovitelem stezek k obývání. Izajáš 58,12.
God’s last-day people were to restore the “paths to dwell in,” which are Jeremiah’s “old paths”. They were to rebuild the old waste places, as the workers in Josiah and Ezra’s histories were accomplishing. They were to employ the methodology of “line upon line,” for they would not simply “raise up” the foundational history of Adventism, that is represented by the temple of forty-six years, but in doing so they were to “raise up the foundations of many generations.” They were to identify that every reform movement represents a foundational work, that “line upon line,” identifies the last-day foundations of 1798 to 1844. They were to repair “the breach,” and the breach represents the initial break in a vessel or a wall that opens the way for further disaster. The “breach” that was to be repaired was the rebellion of 1863.
Boží lid posledních dnů měl obnovit „stezky k přebývání“, které jsou Jeremiášovými „starými stezkami“. Měl znovu vystavět dávná zpustošená místa, tak jako to vykonávali pracovníci v dějinách Jóšijáše a Ezdráše. Měl použít metodologii „řádek za řádkem“, neboť neměl pouze „vztyčit“ základní dějiny adventismu, které představuje chrám budovaný čtyřicet šest let, nýbrž tím měl také „pozvednout základy mnohých pokolení“. Měl rozpoznat, že každé reformní hnutí představuje základní dílo a že „řádek za řádkem“ označuje základy posledních dnů v letech 1798 až 1844. Měl opravit „trhlinu“ a trhlina představuje počáteční narušení nádoby nebo zdi, které otevírá cestu k další pohromě. „Trhlina“, která měla být opravena, byla vzpoura roku 1863.
When Josiah arrived on September 11, 2001 God’s last-day people returned to Jeremiah’s old paths and began to measure Millerite history. They discovered the “breach.” They identified the truth of the jewels of Miller’s dream as they built “the old waste places.” They discovered the “seven times,” as had Josiah, and they restored the truth of Leviticus twenty-six, and thus raised “up the former desolations.” When they restored the “first” and the “last” desolations of Leviticus twenty-six they then recognized that one finished in 1798 and the other in 1844. Thus their work of raising up the former desolations, was the very “rod” that was given to John that allowed him to measure the temple.
Když Josiáš přišel 11. září 2001, Boží lid posledních dnů se vrátil na Jeremjášovy staré stezky a začal měřit milleritské dějiny. Objevili „průlom“. Rozpoznali pravdu o klenotech Millerova snu, když budovali „starodávné rumy“. Objevili „sedm časů“, jako je objevil Josiáš, a obnovili pravdu Leviticu dvacáté šesté kapitoly, a tak pozdvihli „dřívější spustošení“. Když obnovili „první“ a „poslední“ spustošení Leviticu dvacáté šesté kapitoly, rozpoznali pak, že jedno skončilo roku 1798 a druhé roku 1844. Jejich dílo pozdvihnutí dřívějších spustošení tedy bylo právě onou „holí“, která byla dána Janovi a která mu umožnila změřit chrám.
The Lion of the tribe of Judah led His people back to the old paths, so they could find the latter rain message, and the latter rain message is the message of Islam of the third woe. When they ultimately discovered the two sacred tables of Habakkuk, as represented by the 1843 and 1850 pioneer charts, they saw that the foundation included the “three woes” of Revelation chapter eight, and that the second woe had concluded in the foundational history where the Millerite temple had been erected. They then recognized that the understanding of the rule of triple application of prophecies had been previously put in place by the Lion of the tribe of Judah, in order that when they returned to Jeremiah’s old paths, they could recognize “the rest and the refreshing”, which is the latter rain message of the third woe, that is identified and established with the two witnesses of the first and second woes.
Lev z pokolení Judova vedl svůj lid zpět na staré stezky, aby mohli nalézt poselství pozdního deště, a poselství pozdního deště je poselstvím islámu třetího běda. Když nakonec objevili dvě posvátné tabule Abakukovy, jak jsou znázorněny na pionýrských grafech z let 1843 a 1850, uviděli, že základ zahrnoval „tři běda“ ze Zjevení, kapitoly osmé, a že druhé běda skončilo v základní historii, v níž byl vztyčen milleritský chrám. Poté rozpoznali, že porozumění pravidlu trojího naplnění proroctví bylo již dříve ustanoveno Lvem z pokolení Judova, aby když se vrátí na Jeremjášovy staré stezky, mohli rozpoznat „odpočinutí a občerstvení“, což je poselství pozdního deště třetího běda, které je označeno a ustanoveno dvěma svědky prvního a druhého běda.
We will continue this study in the next article.
V této studii budeme pokračovat v příštím článku.
“The enemy is seeking to divert the minds of our brethren and sisters from the work of preparing a people to stand in these last days. His sophistries are designed to lead minds away from the perils and duties of the hour. They estimate as nothing the light that Christ came from heaven to give to John for His people. They teach that the scenes just before us are not of sufficient importance to receive special attention. They make of no effect the truth of heavenly origin and rob the people of God of their past experience, giving them instead a false science.
„Nepřítel se snaží odvrátit mysli našich bratří a sester od díla přípravy lidu, který obstojí v těchto posledních dnech. Jeho sofismata jsou zaměřena k tomu, aby odvedla mysli od nebezpečí a povinností této hodiny. Za nic považují světlo, které Kristus přišel z nebe dát Janovi pro svůj lid. Učí, že výjevy, které jsou bezprostředně před námi, nejsou natolik důležité, aby jim byla věnována zvláštní pozornost. Zbavují účinku pravdu nebeského původu a olupují Boží lid o jeho dosavadní zkušenost, místo níž mu dávají falešnou vědu.“
“‘Thus saith the Lord, Stand ye in the ways, and see, and ask for the old paths, where is the good way, and walk therein.’ Jeremiah 6:16.
„Toto praví Hospodin: Zastavte se na cestách, pohleďte a ptejte se po dávných stezkách, kde je dobrá cesta, a choďte po ní.“ Jeremjáš 6,16.
“Let none seek to tear away the foundations of our faith—the foundations that were laid at the beginning of our work by prayerful study of the word and by revelation. Upon these foundations we have been building for the last fifty years. Men may suppose that they have found a new way and that they can lay a stronger foundation than that which has been laid. But this is a great deception. Other foundation can no man lay than that which has been laid.
„Ať se nikdo nesnaží strhnout základy naší víry — základy, které byly položeny na počátku našeho díla modlitebním studiem Slova a zjevením. Na těchto základech stavíme již po posledních padesát let. Lidé se mohou domnívat, že nalezli novou cestu a že mohou položit pevnější základ než ten, který byl již položen. To je však veliký klam. Jiný základ nikdo nemůže položit než ten, který již byl položen.“
“In the past many have undertaken the building of a new faith, the establishment of new principles. But how long did their building stand? It soon fell, for it was not founded upon the Rock.
„V minulosti se mnozí ujali budování nové víry, ustanovování nových zásad. Jak dlouho však jejich stavba obstála? Brzy padla, neboť nebyla založena na Skále.
“Did not the first disciples have to meet the sayings of men? Did they not have to listen to false theories, and then, having done all, to stand firm, saying: ‘Other foundation can no man lay than that is laid’? 1 Corinthians 3:11.
„Nemuseli snad první učedníci čelit lidským výrokům? Nemuseli naslouchat falešným teoriím a pak, když vykonali vše, obstát pevně a říkat: ‚Jiný základ nikdo nemůže položit mimo ten, který je již položen.‘ 1 Korintským 3,11.
“So we are to hold the beginning of our confidence steadfast unto the end. Words of power have been sent by God and by Christ to this people, bringing them out from the world, point by point, into the clear light of present truth. With lips touched with holy fire, God’s servants have proclaimed the message. The divine utterance has set its seal to the genuineness of the truth proclaimed.” Testimonies, volume 8, 296, 297.
„Máme tedy pevně zachovat počátek své důvěry až do konce. Bůh a Kristus poslali tomuto lidu slova moci, aby jej krok za krokem vyvedli ze světa do jasného světla přítomné pravdy. Se rty dotčenými svatým ohněm hlásali Boží služebníci toto poselství. Božský výrok zpečetil pravost hlásané pravdy.“ Testimonies, svazek 8, 296, 297.