In Daniel chapter one, Daniel was carried into the captivity of seventy years prophesied by Jeremiah, and continued until the first year of Cyrus.
V první kapitole knihy Daniel byl Daniel odvlečen do sedmdesátiletého zajetí, které prorokoval Jeremiáš, a setrval v něm až do prvního roku vlády Kýra.
And Daniel continued even unto the first year of king Cyrus. Daniel 1:21.
A Daniel zůstal až do prvního roku krále Kýra. Daniel 1,21.
Thus, Daniel lived through the entire history of the seventy years of captivity, until the decree that allowed the return of ancient Israel to rebuild and restore Jerusalem.
Daniel tedy prožil celé dějiny sedmdesáti let zajetí až do výnosu, který umožnil návrat starověkého Izraele, aby znovu vybudoval a obnovil Jeruzalém.
Now in the first year of Cyrus king of Persia, that the word of the Lord by the mouth of Jeremiah might be fulfilled, the Lord stirred up the spirit of Cyrus king of Persia, that he made a proclamation throughout all his kingdom, and put it also in writing, saying. Ezra 1:1.
V prvním roce Kýra, krále perského, aby se naplnilo slovo Hospodinovo vyslovené ústy Jeremiášovými, vzbudil Hospodin ducha Kýra, krále perského, takže dal vyhlásit po celém svém království a také písemně oznámit toto: Ezdráš 1,1.
Daniel therefore is the symbol of the testing process of the one hundred and forty-four thousand that began on September 11, 2001, and continues until the “decree,” which marks the call out of Babylon.
Daniel je tedy symbolem procesu zkoušky sto čtyřiceti čtyř tisíc, který započal 11. září 2001 a pokračuje až do „výnosu“, jenž označuje vyjití z Babylóna.
And I heard another voice from heaven, saying, Come out of her, my people, that ye be not partakers of her sins, and that ye receive not of her plagues. For her sins have reached unto heaven, and God hath remembered her iniquities. Revelation 18:4, 5.
A slyšel jsem jiný hlas z nebe, který pravil: Vyjděte z ní, lide můj, abyste neměli účast na jejích hříších a abyste nepřijali z jejích ran. Neboť její hříchy dosáhly až k nebi a Bůh rozpomenul se na její nepravosti. Zjevení 18,4.5.
The seventy years of captivity is the testing and purification period of the one hundred and forty-four thousand. On September 11, 2001 the third Woe of Islam arrived. This is only recognized by those who accept the foundational truths of Adventism. The first Woe and the second Woe were both correctly identified as Islam by the pioneers. On both the 1843 and the 1850 pioneer charts, which Ellen White endorsed, and which are identified as a fulfillment of Habakkuk chapter two, Islam is identified as the fifth and sixth Trumpets. The last three Trumpets are Woe Trumpets.
Sedmdesát let zajetí je obdobím zkoušky a očišťování sto čtyřiceti čtyř tisíc. Dne 11. září 2001 přišlo třetí běda islámu. To rozpoznávají pouze ti, kteří přijímají základní pravdy adventismu. První běda i druhé běda byly průkopníky obě správně určeny jako islám. Na průkopnických schématech z let 1843 i 1850, která Ellen Whiteová schválila a která jsou označena za naplnění 2. kapitoly Abakuka, je islám označen jako pátá a šestá polnice. Poslední tři polnice jsou polnice běda.
And I beheld, and heard an angel flying through the midst of heaven, saying with a loud voice, Woe, woe, woe, to the inhabiters of the earth by reason of the other voices of the trumpet of the three angels, which are yet to sound! Revelation 8:13.
I pohleděl jsem a uslyšel anděla letícího středem nebe, jak volá mocným hlasem: Běda, běda, běda obyvatelům země pro ostatní hlasy polnic tří andělů, kteří ještě mají troubit! Zjevení 8,13.
If there are three Woe Trumpets, and the first and second Woe Trumpets are Islam, it is pretty simple to recognize that the third Woe Trumpet is also Islam. An element of the symbol of Islam as Woe Trumpets, is their restraint, and then when they’re released. Sister White identifies the four winds of Revelation seven, as an “angry horse,” seeking to “break loose” and “bring death and destruction” in its wake.
Jsou-li tři troubení běda a první i druhé troubení běda představují islám, je zcela prosté rozpoznat, že i třetí troubení běda je rovněž islámem. Součástí symbolu islámu jako troubení běda je jejich zadržování a poté okamžik, kdy jsou uvolněna. Sestra Whiteová ztotožňuje čtyři větry ze Zjevení sedmé kapitoly s „rozhněvaným koněm“, který se snaží „utrhnout“ a ve svém sledu „přinést smrt a zkázu“.
“Angels are holding the four winds, represented as an angry horse seeking to break loose and rush over the face of the whole earth, bearing destruction and death in its path.
„Andělé zadržují čtyři větry, znázorněné jako rozzuřený kůň, který se snaží vytrhnout a vrhnout se přes tvář celé země, přinášející ve své stopě zkázu a smrt.
“Shall we sleep on the very verge of the eternal world? Shall we be dull and cold and dead? Oh, that we might have in our churches the Spirit and breath of God breathed into His people, that they might stand upon their feet and live. We need to see that the way is narrow, and the gate strait. But as we pass through the strait gate, its wideness is without limit.” Manuscript Releases, volume 20, 217.
„Máme snad spát na samém prahu věčného světa? Máme být neteční, chladní a mrtví? Ó, kéž bychom v našich sborech měli Ducha a dech Boží, vdechnutý do Jeho lidu, aby se postavil na nohy a žil. Potřebujeme vidět, že cesta je úzká a brána těsná. Avšak když procházíme těsnou branou, její šíře je bez mezí.“ Manuscript Releases, svazek 20, 217.
The four angels who are restraining the four winds are restraining the “angry horse” of Bible prophecy that produces death and destruction. In Revelation chapter nine, where the first and second Woe Trumpet are identified, there is a king that is identified. He is identified in Revelation “nine-eleven”.
Čtyři andělé, kteří zadržují čtyři větry, zadržují „rozhněvaného koně“ biblického proroctví, jenž přináší smrt a zkázu. V deváté kapitole knihy Zjevení, kde jsou označeny první a druhá polnice běda, je označen také jeden král. Je označen ve Zjevení „devět-jedenáct“.
And they had a king over them, which is the angel of the bottomless pit, whose name in the Hebrew tongue is Abaddon, but in the Greek tongue hath his name Apollyon. as being over them. Revelation 9:11.
A měli nad sebou krále, jímž je anděl propasti; jeho jméno je v hebrejštině Abaddon, ale v řečtině má jméno Apollyon. jako ten, který je nad nimi. Zjevení 9:11.
The name, and therefore the character of the king of Islam is Abaddon in the Hebrew and Apollyon in the Greek. In both the Old and New Testaments, represented by the Hebrew and the Greek, the character of Islam is found in the definition of the two names. In both words the definition is “death and destruction.” Sister White says the “angry horse” that the four angels are restraining while the one hundred and forty-four thousand are being sealed is seeking to break loose and bring “death and destruction” in its path.
Jméno, a tedy i povaha krále islámu, je v hebrejštině Abaddon a v řečtině Apollyon. V obou, Starém i Novém zákoně, zastoupených hebrejštinou a řečtinou, je povaha islámu obsažena ve významu těchto dvou jmen. U obou slov zní tento význam „smrt a zkáza“. Sestra Whiteová říká, že „rozhněvaný kůň“, jehož čtyři andělé zadržují, zatímco je pečetěno sto čtyřicet čtyři tisíc, se snaží vytrhnout a přinést ve své stopě „smrt a zkázu“.
The first reference in the Scriptures to Islam is Ishmael, the father of those who uphold the religion of Islam. In that first reference he is identified as a wild man, and the word translated as “wild” means “the wild Arabian ass”. The first prophetic reference to Islam, is a symbol of the horse family, and a horse is how the pioneers illustrated Islam of the first and second Woes on the two sacred charts. The four winds of Revelation chapter seven, are held in check, or “restrained”, until God seals His people. The sealing process of the one hundred and forty-four thousand is also the testing process and purification process.
První zmínkou o islámu v Písmu je Izmael, otec těch, kdo vyznávají náboženství islámu. V této první zmínce je označen jako divoký člověk a slovo přeložené jako „divoký“ znamená „divoký arabský osel“. První prorockou zmínkou o islámu je symbol z čeledi koní a právě koně použili průkopníci k znázornění islámu prvního a druhého běda na obou posvátných tabulích. Čtyři větry ze sedmé kapitoly Zjevení jsou zadržovány neboli „omezovány“, dokud Bůh nezapečetí svůj lid. Proces zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc je zároveň procesem zkoušky a procesem očišťování.
All these prophetic illustrations are represented by Daniel’s captivity for seventy years, beginning with Jehoiakim, the symbol of the empowerment of the first message, until the “decree” that calls men and women out of Babylon. The restraining and then the releasing of Islam is a prophetic characteristic of Islam as a symbol of biblical prophecy.
Všechna tato prorocká znázornění jsou představena Danielovým sedmdesátiletým zajetím, počínaje Jójakímem, symbolem zmocnění prvního poselství, až po „nařízení“, které povolává muže a ženy ven z Babylóna. Zadržení a poté uvolnění islámu je prorockou charakteristikou islámu jako symbolu biblického proroctví.
When they are referred to as the “four winds”, they are held in check while God’s servants are sealed. At the beginning of the second Woe, in the time prophecy of three hundred and ninety-one years and fifteen days that was fulfilled on August 11, 1840, four angels, representing Islam of the second Woe, were “loosed.” At the end of the prophecy, they were “restrained”.
Když se o nich mluví jako o „čtyřech větrech“, jsou zadržovány, dokud nejsou zapečetěni Boží služebníci. Na počátku druhého běda, v časovém proroctví o třech stech devadesáti jednom roce a patnácti dnech, které se naplnilo 11. srpna 1840, byli „uvolněni“ čtyři andělé, představující islám druhého běda. Na konci tohoto proroctví byli „zadrženi“.
Saying to the sixth angel which had the trumpet, Loose the four angels which are bound in the great river Euphrates. And the four angels were loosed, which were prepared for an hour, and a day, and a month, and a year, for to slay the third part of men. Revelation 9:14, 15.
Řka šestému andělu, který měl troubu: Rozvaž ty čtyři anděly, kteří jsou svázáni při veliké řece Eufratu. I byli rozvázáni ti čtyři andělé, kteří byli připraveni na hodinu a den a měsíc a rok, aby pobili třetí díl lidí. Zjevení 9,14.15.
On September 11, 2001, the first message in the history of the one hundred and forty-four thousand was empowered, when Islam of the third Woe was “loosed.” But it was immediately “restrained”. Sister White explains why this happened, but first we should remember that the purpose of Islam in its first biblical reference was to anger the nations, for Ishmael’s hand would be against every man, and every man’s hand would be against Islam.
Dne 11. září 2001 bylo poselství v dějinách sto čtyřiceti čtyř tisíc poprvé uvedeno v moc, když byl islám třetího běda „uvolněn“. Avšak byl okamžitě „zadržen“. Sestra Whiteová vysvětluje, proč se to stalo, avšak nejprve bychom si měli připomenout, že účelem islámu při jeho prvním biblickém zmínění bylo rozhněvat národy, neboť Izmaelova ruka bude proti každému člověku a ruka každého člověka bude proti islámu.
And the angel of the Lord said unto her, Behold, thou art with child, and shalt bear a son, and shalt call his name Ishmael; because the Lord hath heard thy affliction. And he will be a wild man; his hand will be against every man, and every man’s hand against him; and he shall dwell in the presence of all his brethren. Genesis 16:11, 12.
I řekl jí anděl Hospodinův: Hle, jsi těhotná a porodíš syna a dáš mu jméno Izmael, neboť Hospodin slyšel tvé soužení. A bude to člověk divoký; jeho ruka bude proti každému a ruka každého proti němu; a bude přebývat naproti všem svým bratřím. Genesis 16,11.12.
The purpose of Islam in Bible prophecy is to unite all nations against Islam, in advance of the United Nations turning their wrath upon Sabbath keepers. On September 11, 2001 everyone who understands 9/11 as marking the beginning of the repeat of the sequence of the Millerite events has become as “Daniel” when he was taken to Babylon for seventy years. Jehoiakim identifies the starting of that testing process, and Islam of the third Woe was then released, but immediately held in check, so God could seal His people.
Účelem islámu v biblickém proroctví je sjednotit všechny národy proti islámu dříve, než Organizace spojených národů obrátí svůj hněv proti těm, kdo zachovávají sobotu. Dne 11. září 2001 se každý, kdo rozumí 11. září jako označení počátku opakování posloupnosti milleritských událostí, stal jako „Daniel“, když byl na sedmdesát let odveden do Babylóna. Jójakím označuje počátek onoho procesu zkoušky a islám třetího běda byl tehdy uvolněn, avšak okamžitě zadržen, aby Bůh mohl zapečetit svůj lid.
“This view was given in 1847 when there were but very few of the Advent brethren observing the Sabbath, and of these but few supposed that its observance was of sufficient importance to draw a line between the people of God and unbelievers. Now the fulfillment of that view is beginning to be seen. ‘The commencement of that time of trouble,’ here mentioned does not refer to the time when the plagues shall begin to be poured out, but to a short period just before they are poured out, while Christ is in the sanctuary. At that time, while the work of salvation is closing, trouble will be coming on the earth, and the nations will be angry, yet held in check so as not to prevent the work of the third angel. At that time the ‘latter rain,’ or refreshing from the presence of the Lord, will come, to give power to the loud voice of the third angel, and prepare the saints to stand in the period when the seven last plagues shall be poured out.” Early Writings, 85.
„Toto vidění bylo dáno v roce 1847, kdy jen velmi málo adventních bratří zachovávalo sobotu, a z těchto jen málokdo předpokládal, že její zachovávání má dostatečný význam k tomu, aby vedlo k rozlišení mezi Božím lidem a nevěřícími. Nyní se začíná ukazovat naplnění onoho vidění. ‚Počátek onoho času soužení,‘ o němž je zde zmínka, se nevztahuje k době, kdy začnou být vylévány rány, nýbrž ke krátkému období těsně předtím, než budou vylity, zatímco Kristus je ve svatyni. V té době, když se dílo spásy chýlí ke konci, bude na zemi přicházet soužení a národy se budou hněvat, avšak budou zadržovány, aby nebránily dílu třetího anděla. V té době přijde ‚pozdní déšť‘ neboli občerstvení od přítomnosti Páně, aby dalo moc mocnému hlasu třetího anděla a připravilo svaté, aby obstáli v době, kdy bude vylito sedm posledních ran.“ Early Writings, 85.
Daniel’s seventy years began on September 11, 2001 when Islam was released and angered the nations by suddenly and unexpectedly striking the earth beast of Revelation thirteen. Islam was then restrained, so the work of the third angel can be finished. The work of the third angel is the sealing of God’s people, and when that work began on September 11, 2001 the Latter Rain began to “sprinkle”. Daniel chapter one is illustrating the testing process of the one hundred and forty-four thousand, beginning on September 11, 2001, and continuing until the second “voice” of Revelation eighteen calls God’s other flock out of Babylon. Daniel therefore represents a people who are now in spiritual captivity, until the very conclusion of the testing process. The conclusion of the testing period in Daniel chapter one is identified as the “end of the days.”
Danielových sedmdesát let začalo 11. září 2001, když byl islám uvolněn a rozhněval národy tím, že náhle a neočekávaně udeřil na zemskou šelmu ze Zjevení třinácté kapitoly. Islám byl potom zadržen, aby mohlo být dokončeno dílo třetího anděla. Dílem třetího anděla je zapečetění Božího lidu, a když toto dílo začalo 11. září 2001, pozdní déšť začal „kropit“. První kapitola Danielova ilustruje proces zkoušení sto čtyřiceti čtyř tisíc, počínaje 11. zářím 2001 a pokračující až do chvíle, kdy druhý „hlas“ ze Zjevení osmnácté kapitoly povolá ostatní Boží stádo ven z Babylóna. Daniel tedy představuje lid, který je nyní v duchovním zajetí, až do samého závěru procesu zkoušení. Závěr období zkoušky v první kapitole Danielově je označen jako „konec dnů“.
Now at the end of the days that the king had said he should bring them in, then the prince of the eunuchs brought them in before Nebuchadnezzar. And the king communed with them; and among them all was found none like Daniel, Hananiah, Mishael, and Azariah: therefore stood they before the king. And in all matters of wisdom and understanding, that the king enquired of them, he found them ten times better than all the magicians and astrologers that were in all his realm. Daniel 1:18–20.
Když pak uplynuly dny, po jejichž skončení je měl podle králova rozkazu předvést, předvedl je správce kleštěnců před Nebúkadnesara. A král s nimi rozmlouval; a mezi nimi všemi se nenašel nikdo jako Daniel, Chananjáš, Míšael a Azarjáš; proto stáli před králem. A ve všech záležitostech moudrosti a rozumnosti, na něž se jich král dotazoval, je shledal desetkrát lepšími než všechny hvězdopravce a věštce, kteří byli v celé jeho říši. Daniel 1,18–20.
The third test, which represents a prophetic litmus test for Daniel and the three worthies, was when they were judged by Nebuchadnezzar, and found to be “ten times better than all the magicians and astrologers that were in all his realm.” The third test is represented by judgment, and the judgment occurred at “the end of the days.” In the book of Daniel, the “end of the days,” is where Daniel stands in his lot.
Třetí zkouška, která pro Daniela a tři mládence představuje prorocký lakmusový test, nastala tehdy, když byli posouzeni Nebúkadnesarem a shledáni „desetkrát lepšími než všichni věštci a hvězdopravci, kteří byli v celé jeho říši“. Třetí zkouška je znázorněna soudem a tento soud nastal „na konci dnů“. V knize Daniel je „konec dnů“ místem, kde Daniel stojí ve svém údělu.
“‘Many shall be purified, and made white, and tried; but the wicked shall do wickedly: and none of the wicked shall understand; but the wise shall understand…. Blessed is he that waiteth, and cometh to the thousand three hundred and five and thirty days. But go thou (Daniel) thy way till the end be: for thou shalt rest, and stand in thy lot at the end of the days.’
„Mnozí budou očištěni, zběleni a vyzkoušeni; bezbožní však budou páchat bezbožnost; a nikdo z bezbožných neporozumí, ale moudří porozumějí…. Blahoslavený, kdo vyčkává a dosáhne tisíce tří set třiceti pěti dnů. Ty však jdi svou cestou až do konce; neboť odpočineš a povstaneš ke svému údělu na konci dnů.“
“The time has come for Daniel to stand in his lot. The time has come for the light given him to go to the world as never before. If those for whom the Lord has done so much will walk in the light, their knowledge of Christ and the prophecies relating to Him will be greatly increased as they near the close of this earth’s history.” The Seventh-day Adventist Bible Commentary, volume 4, 1174.
„Nastal čas, aby Daniel povstal ve svém údělu. Nastal čas, aby světlo, které mu bylo dáno, šlo do světa jako nikdy předtím. Budou-li ti, pro něž Pán vykonal tak mnoho, chodit ve světle, jejich poznání Krista a proroctví, která se k Němu vztahují, bude při jejich přibližování se k závěru dějin této země značně rozmnoženo.“ The Seventh-day Adventist Bible Commentary, svazek 4, 1174.
Sister White identifies the “end of the days” in association with the purification process of verse ten of Daniel chapter twelve. She often employs verse ten, with verse thirteen’s, “end of the days.”
Sestra Whiteová ztotožňuje „konec dnů“ s procesem očišťování z desátého verše dvanácté kapitoly knihy Daniel. Často používá desátý verš spolu s výrazem z třináctého verše: „konec dnů“.
“‘Many shall be purified, and made white, and tried; but the wicked shall do wickedly: and none of the wicked shall understand; but the wise shall understand…. Blessed is he that waiteth, and cometh to the thousand three hundred and five and thirty days. But go thou (Daniel) thy way till the end be: for thou shalt rest, and stand in thy lot at the end of the days.’
„Mnozí budou očištěni, zběleni a vyzkoušeni; bezbožní však budou páchat bezbožnost, a nikdo z bezbožných neporozumí; ale moudří porozumějí…. Blahoslavený je ten, kdo vytrvá a dosáhne tisíce tří set třiceti pěti dnů. Ty však jdi svou cestou až do konce; neboť odpočineš a povstaneš ke svému údělu na konci dnů.“
“Daniel is today standing in his lot, and we are to give him place to speak to the people. Our message is to go forth as a lamp that burneth. ‘At that time shall Michael stand up, the great prince which standeth for the children of thy people: and there shall be a time of trouble, such as never was since there was a nation even to that same time: and at that time thy people shall be delivered, every one that shall be found written in the book. And many of them that sleep in the dust of the earth shall awake, some to everlasting life, and some to shame and everlasting contempt. And they that be wise shall shine as the brightness of the firmament; and they that turn many to righteousness as the stars forever and ever.’
„Daniel dnes stojí ve svém údělu a my mu máme dát místo, aby promluvil k lidu. Naše poselství má vyjít jako lampa, která hoří. ‚V tom čase povstane Michael, ten veliký kníže, který stojí za syny tvého lidu; a nastane doba soužení, jaké nebylo od té doby, co povstal národ, až do onoho času. Ale v tom čase bude vysvobozen tvůj lid, každý, kdo bude nalezen zapsán v knize. A mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou, jedni k životu věčnému a druzí k hanbě a věčnému opovržení. A ti rozumní budou zářit jako jas oblohy; a ti, kteří přivádějí mnohé ke spravedlnosti, jako hvězdy na věky věků.‘“
“These words present the work that we are to do in these last days. We are not one-half awake. We have not the power that is essential to the doing of the work that must be done. We must come into life, come into union. Now, just now, we must stand in that position where repentance and pardon shall be the striking features of our work. There must be no quarrelling. It is too late to engage with Satan in his work of blinding eyes. It is too late to give heed to seducing spirits and doctrines of devils.
„Tato slova představují dílo, které máme v těchto posledních dnech konat. Nejsme ani z poloviny probuzeni. Nemáme moc, která je nezbytná k vykonání díla, jež musí být vykonáno. Musíme vejít do života, vejít do jednoty. Nyní, právě nyní, musíme zaujmout takové postavení, aby pokání a odpuštění byly výraznými rysy naší práce. Nesmí být žádné sváry. Je příliš pozdě, abychom se zapojovali se satanem do jeho díla oslepování očí. Je příliš pozdě, abychom věnovali pozornost svodným duchům a učením démonů.“
“I am instructed to say that when the Holy Spirit gives tongue and utterance, we shall see a work done similar to that done on the day of Pentecost. The representatives of Christ will work intelligently. There will not be found one man here and another there seeking to tear down and destroy.
„Bylo mi uloženo říci, že až Duch svatý dá jazyk a výmluvnost, uvidíme dílo podobné tomu, které bylo vykonáno v den Letnic. Zástupci Kristovi budou pracovat rozumně. Nebude tu jeden člověk zde a jiný tam, kteří by se snažili bořit a ničit.
“‘Before the decree bring forth, before the day pass as the chaff, before the fierce anger of the Lord come upon you, before the day of the Lord’s anger come upon you, seek ye the Lord, all ye meek of the earth, which have wrought His judgment; seek righteousness, seek meekness: it may be ye shall be hid in the day of the Lord’s anger.’” Australian Union Conference Record, March 11, 1907.
„‚Dříve než výnos porodí, dříve než den pomine jako plevy, dříve než na vás přijde planoucí hněv Hospodinův, dříve než na vás přijde den Hospodinova hněvu, hledejte Hospodina, všichni pokorní země, kteří jste činili jeho soud; hledejte spravedlnost, hledejte pokoru: snad budete skryti v den Hospodinova hněvu.‘“ Australian Union Conference Record, 11. března 1907.
The sealing of the one hundred and forty-four thousand that is represented by the seventy years of Daniel’s captivity in Babylon, is represented in Daniel chapter twelve, and verse ten. The verse possesses the signature of “truth” for it identifies the three-steps that are the characteristics of the Hebrew word “truth.” Many shall be purified, made white and then tried. Daniel and the three worthies were purified by the fear of God in chapter one, for they determined not to eat the Babylonian diet. They then demonstrated a countenance that was made fairer and fatter than those who ate the Babylonian food. Their countenance was the righteousness of Christ which is the white garments. They then were tried when they went into the judgment of Nebuchadnezzar, at the end of the days.
Zapečetění jednoho sta čtyřiceti čtyř tisíc, které je znázorněno sedmdesáti lety Danielova zajetí v Babyloně, je představeno v Danielovi, kapitole dvanácté, verši desátém. Tento verš nese pečeť „pravdy“, neboť označuje tři kroky, které jsou charakteristickými znaky hebrejského slova „pravda“. Mnozí budou očištěni, vybíleni a potom vyzkoušeni. Daniel a tři jeho druhové byli očištěni bázní Boží v první kapitole, neboť se rozhodli nejíst babylónskou stravu. Poté prokázali tvářnost krásnější a plnější než ti, kdo jedli babylónský pokrm. Jejich tvářnost byla spravedlností Kristovou, která je bílým rouchem. Potom byli vyzkoušeni, když vstoupili do Nebúkadnesarova soudu, na konci dnů.
At “the end of the days,” when Daniel stands “in his lot”, “knowledge of Christ and the prophecies relating to Him will be greatly increased” for God’s people. Nebuchadnezzar noted that in “all matters of wisdom and understanding,” Daniel and the three worthies were “found” to be “ten times better than all the magicians and astrologers that were in all his realm.”
Na „konci dnů“, když Daniel povstane „ve svém údělu“, bude u Božího lidu „známost Krista a proroctví vztahujících se k Němu velmi rozmnožena“. Nebúkadnesar poznamenal, že ve „všech věcech moudrosti a rozumnosti“ byl Daniel a tři mládenci „shledáni“ „desetkrát lepšími než všichni mudrci a hvězdopravci, kteří byli v celé jeho říši“.
Daniel chapter one is illustrating the experience of the one hundred and forty-four thousand, who go through a three-step testing process. Commenting on that process, Sister White says, “These words present the work that we are to do in these last days. We are not one-half awake. We have not the power that is essential to the doing of the work that must be done. We must come into life, come into union. Now, just now, we must stand in that position where repentance and pardon shall be the striking features of our work. There must be no quarrelling.”
První kapitola Danielova ilustruje zkušenost sto čtyřiceti čtyř tisíc, kteří procházejí tříkrokovým procesem zkoušky. Sestra Whiteová k tomuto procesu říká: „Tato slova představují dílo, které máme v těchto posledních dnech konat. Nejsme ani z poloviny probuzeni. Nemáme moc, která je nezbytná k vykonání díla, jež musí být vykonáno. Musíme vejít do života, vejít do sjednocení. Nyní, právě nyní, musíme zaujmout takové postavení, aby pokání a odpuštění byly výraznými rysy naší práce. Nesmí docházet k žádným svárům.“
The testing process that leads to the “end of the days,” leads to the resurrection of the two witnesses in Revelation chapter eleven. The work we are to do now is to accept the message of September 11, 2001 and wake up, as represented by the dead dry bones. “We must come to life, come into union.” When we do this, the striking features of our work will be our “repentance and pardon.” The striking feature of our work is represented by Daniel in chapter nine, when he prays the Leviticus twenty-six prayer, asking for forgiveness of his sins, and the sins of his fathers, while also acknowledging that he had been walking contrary to God ever since the disappointment that marked the beginning of the tarrying time on July 18, 2020. He must also acknowledge that God had been walking contrary to him during that same period. Daniel represents those that have gone through a captivity of “seventy years”, ever since July 18, 2020.
Proces zkoušky, který vede ke „konci dnů“, vede ke vzkříšení dvou svědků ve Zjevení, kapitole jedenácté. Dílo, které máme nyní konat, spočívá v tom, že přijmeme poselství 11. září 2001 a probudíme se, jak je to znázorněno mrtvými suchými kostmi. „Musíme ožít, vejít do jednoty.“ Když to učiníme, výraznými rysy našeho díla budou naše „pokání a odpuštění“. Výrazný rys našeho díla je znázorněn Danielem v deváté kapitole, když se modlí modlitbu z Leviticus dvacet šest a prosí za odpuštění svých hříchů i hříchů svých otců, přičemž zároveň uznává, že kráčel proti Bohu již od zklamání, které 18. července 2020 označilo počátek doby prodlení. Musí také uznat, že Bůh kráčel proti němu během téhož období. Daniel představuje ty, kdo prošli zajetím „sedmdesáti let“ od 18. července 2020.
The seventy years is a symbol of the “seven times” of Leviticus twenty-six. The book of Chronicles informs us that the seventy years was the period that the land would “enjoy” the sabbaths which she was not allowed to enjoy due to ancient Israel’s rebellion against the covenant of Leviticus twenty-five.
Sedmdesát let je symbolem „sedmi časů“ z Leviticus dvacet šest. Kniha Paralipomenon nás informuje, že sedmdesát let bylo obdobím, po které si země „užívala“ sobot, jimž jí nebylo dopřáno se těšit kvůli vzpouře starověkého Izraele proti smlouvě z Leviticus dvacet pět.
To fulfil the word of the Lord by the mouth of Jeremiah, until the land had enjoyed her sabbaths: for as long as she lay desolate she kept sabbath, to fulfil threescore and ten years. 2 Chronicles 36:21.
Aby se naplnilo slovo Hospodinovo skrze ústa Jeremiášova, dokud země neodčinila své soboty; po všechny dny, kdy ležela zpustošená, zachovávala sobotu, aby se naplnilo sedmdesát let. 2 Paralipomenon 36,21.
As a symbol of a prophetic “wilderness,” the “three and a half days” that the two witnesses of Revelation eleven were dead in the street after July 18, 2020 is a symbol of the “seventy years”, and also a symbol of the “seven times”. At the “end of the days,” is a symbol of the end of the prophetic days that were sealed up in the book of Daniel.
Jako symbol prorocké „pouště“ jsou „tři a půl dne“, po něž dva svědkové ze Zjevení jedenácté kapitoly leželi mrtví na ulici po 18. červenci 2020, symbolem „sedmdesáti let“ a rovněž symbolem „sedmi časů“. „Na konci dnů“ je symbolem konce prorockých dnů, které byly zapečetěny v knize Daniel.
In 1798, the book of Daniel was unsealed and Daniel stood in his lot, ready to fulfill his purpose.
V roce 1798 byla kniha Daniel zpečetěna odňata a Daniel povstal na svém místě, připraven naplnit svůj úkol.
“When God gives a man a special work to do, he is to stand in his lot and place as did Daniel, ready to answer the call of God, ready to fulfill His purpose.” Manuscript Releases, volume 6, 108.
„Když Bůh člověku svěří zvláštní dílo, má stát na svém místě a ve svém údělu, jako stál Daniel, připraven odpovědět na Boží povolání, připraven naplnit Jeho záměr.“ Manuscript Releases, svazek 6, s. 108.
On October 22, 1844, in fulfillment of Daniel chapter eight, and verse fourteen, the book of Daniel once again stood in its lot. 1798, and 1844, are the conclusion of the first and second indignations, and therefore mark the end of “seven times.” The “end of the days” in the book of Daniel is a symbol of the conclusion of a captivity that is represented by the “seven times.” In Daniel chapter four, Nebuchadnezzar lived as a beast while “seven times” passed over him. At “the end of the days,” his kingdom and reason was restored to him.
Dne 22. října 1844 se v naplnění Daniela, kapitoly osmé, verše čtrnáctého, kniha Daniel opět postavila na své místo. Roky 1798 a 1844 jsou závěrem prvního a druhého rozhořčení, a proto označují konec „sedmi časů“. „Konec dnů“ v knize Daniel je symbolem závěru zajetí, které je znázorněno „sedmi časy“. Ve čtvrté kapitole Daniela žil Nebúkadnesar jako šelma, zatímco přes něho přešlo „sedm časů“. Při „konci dnů“ mu bylo navráceno jeho království i rozum.
And at the end of the days I Nebuchadnezzar lifted up mine eyes unto heaven, and mine understanding returned unto me, and I blessed the most High, and I praised and honoured him that liveth forever, whose dominion is an everlasting dominion, and his kingdom is from generation to generation: And all the inhabitants of the earth are reputed as nothing: and he doeth according to his will in the army of heaven, and among the inhabitants of the earth: and none can stay his hand, or say unto him, What doest thou? At the same time my reason returned unto me; and for the glory of my kingdom, mine honour and brightness returned unto me; and my counsellors and my lords sought unto me; and I was established in my kingdom, and excellent majesty was added unto me. Daniel 4:34–36.
A na konci dnů jsem já, Nebúkadnesar, pozdvihl své oči k nebi a můj rozum se mi navrátil; i dobrořečil jsem Nejvyššímu a chválil a ctil toho, který žije na věky, jehož panství jest panství věčné a jehož království trvá od pokolení do pokolení. A všichni obyvatelé země jsou pokládáni za nic; a činí podle své vůle ve vojsku nebeském i mezi obyvateli země; a není nikoho, kdo by zadržel jeho ruku nebo mu řekl: Co činíš? V té době se mi navrátil můj rozum; a k slávě mého království se mi navrátila má čest i lesk; a moji rádci i moji velmožové mne vyhledali; a byl jsem upevněn ve svém království a byla mi přidána přehojná velebnost. Daniel 4,34–36.
The end of the sealing time of the one hundred and forty-four thousand is represented as the “end of the days,” and therefore represents the symbolic conclusion of the “seventy years” and also of the “seven times.” At that time, “repentance and pardon” will be the features that represent the work of those who were previously dead in the street that runs through the valley of dead dry bones.
Konec doby zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc je představen jako „konec dnů“, a proto představuje symbolický závěr „sedmdesáti let“ i „sedmi časů“. V té době budou „pokání a odpuštění“ rysy, jež budou představovat dílo těch, kdo byli dříve mrtví na ulici, která prochází údolím mrtvých suchých kostí.
The visible feature of the work of repentance of the one hundred and forty-four thousand is represented in Ezekiel chapter nine, as “sighing and crying.” When God’s people confess and put away their personal sins, when they acknowledge that they have repeated the same sins of their fathers, when they set aside their pride of opinion and admit that they have been walking contrary to God, and also that He has been walking contrary to them since the tarrying time arrived on July 18, 2020, they will then be found to have “ten times” more prophetic power than all the other professed wise men in the kingdom.
Viditelný rys díla pokání sto čtyřiceti čtyř tisíc je v deváté kapitole Ezechielově znázorněn jako „vzdychání a naříkání“. Když Boží lid vyzná a odloží své osobní hříchy, když uzná, že opakoval tytéž hříchy svých otců, když odloží pýchu vlastního mínění a připustí, že kráčel v rozporu s Bohem, a také že Bůh kráčel v rozporu s ním od chvíle, kdy dne 18. července 2020 nastala doba prodlení, tehdy se ukáže, že má „desetkrát“ větší prorockou moc než všichni ostatní domněle moudří muži v království.
The sealing process began with the loosing and then the restraining of Islam. That process ends as it began, when Islam is once again released. It is released at the end of the days of the sealing time, which for Daniel was the decree of Cyrus that called men out of Babylon. It is there, at the end of the days of purification, at the judgment of the Sunday law “decree” in the United States, that the faithful will be found to possess “ten times more” prophetic power.
Proces zapečeťování začal uvolněním a poté zadržením islámu. Tento proces končí tak, jak začal, když je islám znovu uvolněn. Je uvolněn na konci dnů času zapečeťování, který pro Daniela představoval Kýrův dekret, jenž vyzval muže, aby vyšli z Babylóna. Právě tam, na konci dnů očišťování, při soudu nad „dekretem“ nedělního zákona ve Spojených státech, bude shledáno, že věrní mají „desetkrát větší“ prorockou moc.
“You are getting the coming of the Lord too far off. I saw the latter rain was coming as [suddenly as] the midnight cry, and with ten times the power.” Spalding and Magan, 5.
„Příchod Páně odsouváte příliš daleko. Viděla jsem, že pozdní déšť přichází [tak náhle jako] půlnoční volání, a s desetinásobnou mocí.“ Spalding and Magan, 5.
We will begin the consideration of Daniel chapter two in the next article.
Výklad druhé kapitoly knihy Daniel začne v příštím článku.
“This was the midnight cry, which was to give power to the second angel’s message. Angels were sent from heaven to arouse the discouraged saints and prepare them for the great work before them. The most talented men were not the first to receive this message. Angels were sent to the humble, devoted ones, and constrained them to raise the cry, ‘Behold, the Bridegroom cometh; go ye out to meet Him!’ Those entrusted with the cry made haste, and in the power of the Holy Spirit sounded the message, and aroused their discouraged brethren. This work did not stand in the wisdom and learning of men, but in the power of God, and His saints who heard the cry could not resist it. The most spiritual received this message first, and those who had formerly led in the work were the last to receive and help swell the cry, ‘Behold, the Bridegroom cometh; go ye out to meet Him!’” Early Writings, 238.
„Toto bylo půlnoční volání, které mělo dodat moc poselství druhého anděla. Z nebe byli vysláni andělé, aby probudili sklíčené svaté a připravili je na veliké dílo, které bylo před nimi. Nejnadanější muži nepřijali toto poselství jako první. Andělé byli posláni k pokorným, oddaným lidem a přiměli je, aby pozvedli volání: ‚Aj, Ženich přichází; vyjděte Mu vstříc!‘ Ti, jimž bylo volání svěřeno, spěchali a v moci Ducha Svatého hlásali poselství a probouzeli své sklíčené bratry. Toto dílo nespočívalo v moudrosti a učenosti lidí, nýbrž v moci Boží, a Jeho svatí, kteří slyšeli volání, mu nemohli odolat. Nejduchovnější přijali toto poselství jako první a ti, kteří dříve stáli v čele díla, byli poslední, kdo je přijal a pomohli zesílit volání: ‚Aj, Ženich přichází; vyjděte Mu vstříc!‘“ Early Writings, 238.