Kniha Daniel — sto třinácté

Když Pán 11. září 2001 vedl svůj lid posledních dnů zpět k Jeremjášovým „starým stezkám“, již předtím určil pravidlo trojího naplnění proroctví.

Když Pán navrátil svůj lid na staré stezky, nalezli odpočinutí (pozdní déšť) a strážcům bylo tehdy dáno poselství polnice. Všichni proroci zcela jasně označují závěr posledních dnů, a proto poselstvím polnice posledních dnů bude poslední polnice, totiž sedmá polnice, která je třetím běda.

Když jeho lid posledních dnů začal chodit po starých stezkách, bylo rozpoznáno, že znaky prvního běda určovaly konkrétního symbolického historického vůdce (Mohameda) a že druhé běda činilo totéž (Osmana). Bylo zjištěno, že i každá z prvních čtyř polnic měla konkrétní symbolické vůdce, podle nichž bylo možné polnici určit, a tehdy bylo rozpoznáno, že Usáma bin Ládin byl symbolickým vůdcem třetího běda.

Mohamed byl spojen s Arábií, Osman byl symbolem Osmanské říše v Turecku a Usáma bin Ládin představoval celosvětový islámský teror, ačkoli i on byl, stejně jako Mohamed, Arab.

Bylo také rozpoznáno, že první běda zasáhla vojska Říma a že druhá běda zabila vojska Říma. Poté bylo rozpoznáno, že 11. září 2001 bylo bodem, kdy islám třetí bědy zasáhl vojsko Říma (Spojené státy), avšak při nedělním zákonu je zabije, až Spojené státy dospějí ke svému závěru jako šesté království biblického proroctví a odevzdají svou národní svrchovanost trojitému spojení draka, šelmy a falešného proroka.

Bylo rozpoznáno, že Spojené státy jsou zemská šelma se dvěma rohy moci. Základním prorockým rysem zemské šelmy je, že se mění z beránka v draka. Prorocky rohy představují sílu a silou zemské šelmy byly republikanismus a protestantismus, znázorněné jako dva rohy zemské šelmy. Nyní však v posledních dnech se dvě síly zemské šelmy změnily na vojenskou a hospodářskou moc. Dne 11. září 2001 islám třetího běda zasáhl zemi, symbol zemské šelmy, Pentagon, symbol její vojenské moci, a Dvojčata v New Yorku, symbol její hospodářské síly.

Když bylo rovněž rozpoznáno, že jak počáteční dějiny prvního běda, tak závěrečné dějiny druhého běda představovaly znázornění zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc, bylo při příchodu třetího běda, když byly velké budovy New Yorku strženy, zjištěno, že proces zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc započal.

„zkáza, která je ve světě,“ je charakter islámu, neboť jeho charakter je v deváté kapitole, jedenáctém verši Zjevení, znázorněn jako Apollyon a Abaddon.

Význam jména neboli povahy krále, který vládne islámu, jak je v hebrejštině i řečtině vyjádřen oběma jmény, je „smrt“ a „záhuba“, které přišly 11. září 2001, když byly strženy velké budovy New Yorku. V tom okamžiku se začalo naplňovat Zjevení, kapitola osmnáct, verše jedna až tři.

Bylo rozpoznáno, že první zmínka o divokém muži islámu v knize Genesis užívá hebrejské slovo pro „divokého arabského osla“, které bylo v onom verši přeloženo jako „divoký muž“. Symbolem islámu je koňovitá čeleď a v 9. kapitole Zjevení byl islám rovněž znázorněn jako válečný kůň. Na posvátných tabulích Abakuka, o nichž byl Boží lid zpraven, že „nemají být měněny“, byl islám také znázorněn válečnými koňmi.

První zmínka o narození Izmaele byla spojena se „zadržením“, které se stalo prvotním symbolem spojovaným s islámem.

Již při vůbec první zmínce o islámu, jak je představován narozením Izmaele, je zdůrazněna podřízenost. Pojem podřízenosti je pro náboženství islámu zásadní. Slovo „islám“ je odvozeno od dvou arabských slov, „salaam“, které znamená „mír“, a „aslama“, které znamená „podřídit se“ nebo „odevzdat se“. Islám učí, že věřící mají ve všech oblastech života podřizovat svou vůli vůli Alláha (Boha). Jakmile si Sára uvědomila, že učinila špatné rozhodnutí, když povzbuzovala Abrahama, aby pojal Hagar a zplodil Izmaele, dostala od Abrahama svolení, aby s Hagar nakládala tvrdě, což způsobilo, že Hagar uprchla z Abrahamova domu. Tam přijala poselství od anděla.

Zdrženlivost islámu, „podřízení se“, které představuje charakter náboženství islámu, i úloha islámu jsou všechny obsaženy již v první zmínce o Izmaelovi a představují prorockou DNA islámu znázorněného třemi bědami ve Zjevení. Jakmile Pán přivedl svůj lid ke starým stezkám Jeremjášovým, rozpoznali také, že „čtyři větry“, které jsou zadržovány čtyřmi anděly v sedmé kapitole Zjevení, jsou konkrétně čtyřmi větry islámu.

„Rozhněvaný kůň“ islámu, který je zároveň „čtyřmi větry“, jež jsou „zadržovány“, zatímco je vykonáváno zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc, nese ve své „stopě“ „smrt a zkázu“ (Abaddon a Apollyon). Právě tak jako omezení vložené na Hagar vtisklo tento prorocký atribut do symbolu islámu, jsou čtyři větry i rozhněvaný kůň oba zadržováni; a když byla tato skutečnost postavena na své místo, bylo rozpoznáno, že počátek prvního běda označuje omezení uvalené na islám, jak je znázorněno historickým příkazem Abú Bakra.

Řádek za řádkem, počátek druhého běda, který je v trojím použití tří běd položen nad počátek prvního běda, označuje propuštění čtyř andělů, což ve verši představuje uvolnění druhého velkého džihádu islámu.

Proto se rozumělo, že na počátku třetího běda bude islám zároveň uvolněn i omezen, což je právě svědectví sestry Whiteové.

Když byl zkoumán historický záznam islámu, bylo zjištěno, že válečné tažení a úspěchy arabského islámu prvního běda jsou islámem chápány jako „první velký džihád“ a že válečné tažení Osmanské říše, které začalo, když byli uvolněni čtyři andělé, je islámem chápáno jako „druhý velký džihád“. V souladu s trojím použitím islám věří, že třetí a poslední velký džihád začal 11. září 2001. Jak kdysi napsal William Miller: „Dějiny a proroctví jsou ve shodě.“

Použití zásady „řádek za řádkem“ na uvolnění a současné zadržení, jak je znázorněno překrytím počáteční prorocké linie prvního a druhého běda přes sebe, bylo Duchem proroctví dokonale potvrzeno; a bezprostředně poté, co islám udeřil 11. září 2001, uvalil prezident George W. Bush na islám celosvětové omezení tím, že zahájil svou válku proti teroru. Současné uvolnění a zadržení „rozhněvaného koně“ islámu bylo potvrzeno Biblí, Duchem proroctví a také dějinami.

Ti, kdo „následují Beránka“ zpět na staré Milleritské stezky, nalézají „odpočinutí“, jímž je pozdní déšť, o němž sestra Whiteová uvádí, že začíná, když se národy rozhněvají, avšak jsou drženy na uzdě, jako tomu bylo 11. září 2001.

Ti, kdo „následují Beránka“ zpět na staré milleritské stezky, nacházejí „odpočinutí“, jímž je pozdní déšť, o němž sestra Whiteová uvádí, že začíná tehdy, když mocný anděl ze Zjevení osmnácté kapitoly sestoupil 11. září 2001.

Ten mocný anděl sestoupil, když byly budovy New Yorku svrženy, tehdy začalo zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc a pozdní déšť začal skrápět. Ti, kteří byli vedeni zpět ke starým stezkám Jeremiášovým a nalezli „odpočinutí“, jímž je pozdní déšť, tehdy rozpoznali, že Izaiášovo „odpočinutí a občerstvení“ bylo rovněž pozdním deštěm; zároveň to však bylo i označením zkoušky, která 11. září 2001 přišla na Boží lid, a zvláště na „posměvačné muže“, kteří „vládli Jeruzalému“. Pochopili, že tato zkouška byla dvojí, neboť představovala poselství islámu třetího běda, a právě tak důležitě představovala biblickou metodologii, která ustanovila poselství pozdního deště.

Chození po starých stezkách umožnilo Božímu lidu posledních dnů následně rozpoznat, že podobenství o deseti pannách, které „znázorňuje zkušenost adventního lidu“, se mělo během doby pečetění sto čtyřiceti čtyř tisíc opakovat „do posledního písmene“. Svědectví dějin, v nichž se toto podobenství poprvé naplnilo, ukázalo, že druhá kapitola Abakuka s podobenstvím přímo souvisela a byla jeho součástí. Proto „spor“ z Abakuka 2 představoval zkoušku odpočinutí a občerstvení, kterou pohrdaví muži odmítli slyšet. Když věrní badatelé Písma dále zkoumali staré stezky, uvědomili si, že nejen podobenství o deseti pannách a Abakuk 2 jsou týmž proroctvím, nýbrž že jím je také dvanáctá kapitola Ezechiele.

Období zapečeťování jednoho sta čtyřiceti čtyř tisíc, jak je znázorněno adventním hnutím let 1840 až 1844, představuje časové období v posledních dnech, kdy „se vyplní“ „výsledek každého vidění“. Prorocké dějiny prvního běda, položené na prorocké dějiny druhého běda, určují prorocké dějiny třetího běda, jimiž jsou prorocké dějiny zapečeťování jednoho sta čtyřiceti čtyř tisíc. Jsou to také dějiny let 1840 až 1844. Jsou to také dějiny, v nichž je vykonáno dílo posla, jenž připravuje cestu Poslu smlouvy. Jsou to dějiny, v nichž dva rohy šelmy ze země procházejí přechodem od šestého k „osmému“, který „je z těch sedmi“. Jsou to dějiny, v nichž jsou v jedenácté kapitole Zjevení zabiti dva proroci na ulici.

Neméně významná je však skutečnost, že protože Boží slovo nikdy neselhává, ve spojení se zásadou, že všichni proroci hovoří více o posledních dnech než o kterémkoli jiném období, dne 11. září 2001 nastaly „prorocké dny jsou blízko“, kdy „slova, která“ Bůh vyslovil, „se naplní“ a „nebude již odkladu“.

Vzpoura roku 1863 určila laodicejskému adventismu, aby bloudil po poušti, dokud všichni nezemřou. Pán se k těmto dějinám vrátil 11. září 2001, tak jako to učinil se starověkým Izraelem v Kádeši.

První návštěva Kádeše vyústila ve vzpouru deseti zvědů a přivodila dobu putování po poušti. Na konci čtyřiceti let se do Kádeše vrátili a právě tam Mojžíš podruhé udeřil do Skály a bylo mu zabráněno vstoupit do Zaslíbené země, avšak oni do ní vešli s Jozuem. 11. září 2001 označuje poslední generaci a Bůh již nebude dále prodlužovat své Slovo.

Tomuto faktu se budeme věnovat v příštím článku.