Kniha Daniel – číslo sto dvacet tři

Čtyřicátý verš jedenácté kapitoly Danielovy knihy je jedním z nejhlubších veršů Božího slova, stejně jako Daniel 8,14. Čtyřicátý verš je znázorněn řekou Hiddekel a řeka Ulai představuje Daniel 8,14.

Čtyřicátý verš začíná slovy „a v době konce“, čímž výslovně určuje, že počátkem tohoto verše je rok 1798. Jednapadesát slov tohoto verše bylo odpečetěno v roce 1989, když bylo rozpoznáno, že v té době označují rozpad Sovětského svazu. Těch jednapadesát slov ve verši představuje jak dobu konce v roce 1798, tak poté další dobu konce v roce 1989. Alfa i Omega položil na tento verš svůj podpis pro všechny, kteří jsou ochotni vidět a slyšet. Doba konce pro hnutí jak prvního, tak třetího anděla je v tom jednom verši znázorněna.

Následující verš určuje, kdy papežství, představené jako král severu, dobyde Spojené státy, představené jako nádhernou zemi, při brzy přicházejícím nedělním zákonu ve Spojených státech. Proto, ačkoli slova čtyřicátého verše označují čas konce v roce 1798 jako počátek a čas konce v roce 1989 jako završení, skutečností je, že prorocké dějiny představené ve čtyřicátém verši nekončí dříve než ve verši čtyřicátém prvním, kdy král severu dobyde nádhernou zemi. To znamená, že dějiny od rozpadu Sovětského svazu v roce 1989 až do brzy přicházejícího nedělního zákona ve verši čtyřicátém prvním představují dějiny Spojených států od prezidenta Ronalda Reagana až do brzy přicházejícího nedělního zákona. Tyto dějiny zahrnují 11. září 2001 a dále až k hodině velikého zemětřesení ve Zjevení, kapitole jedenácté.

Když byl tento verš zpočátku odpečetěn, byla proti pravdě vznesena námitka, že „Pippengerovo tvrzení, že verš představuje dějiny od roku 1798 až po nedělní zákon, bylo absurdním tvrzením, neboť verše v Bibli nikdy nepředstavují tak dlouhá časová období dějin.“ O otázce, zda existuje nějaké omezení délky časového období, které může být obsaženo v jednom verši, jsme dříve neuvažovali, avšak ihned jsme si vzpomněli, že Zjevení, kapitola třináctá, verš jedenáctý, označuje právě tytéž dějiny, a činí tak v jediném verši. Dějiny šelmy ze země začaly v roce 1798 a mluvení šelmy ze země jako draka se naplní v brzy přicházejícím nedělním zákoně.

Jestliže by člověk potřeboval být technický, verš čtyřicátý pokrývá dějiny roku 1798 až k verši čtyřicátému prvnímu a ve verši čtyřicátém prvním je označen nedělní zákon; takže na rozdíl od jediného verše ve Zjevení, kapitole třinácté, je verš čtyřicátý ve skutečnosti o něco kratší, protože nedělní zákon je v následujícím verši, kdežto ve Zjevení, kapitole třinácté, je v jednom verši obsaženo období od roku 1798 až k nedělnímu zákonu. Sestra Whiteová nás upozorňuje, že „táž linie proroctví“, která je v knize Daniel, je převzata v knize Zjevení, a Zjevení, kapitola třináctá, verš jedenáctý, snadno přesahuje až za verš čtyřicátý, rozhodnete-li se uplatnit zásadu „řádek za řádkem“.

Když skutečně uplatníte zásadu „řádek za řádkem“, zjistíte, že zobrazení pozemské šelmy ze Zjevení 13 ve verši čtyřicet (Spojených států), která je ve verši čtyřicet představena „vozy, loděmi a jezdci“, se mění z beránku podobné šelmy se dvěma rohy v roce 1798 v šelmu mluvící jako drak při brzy přicházejícím nedělním zákonu, a také že šelma podobná beránku má dva rohy.

Čtyřicátý verš rovněž představuje symbolických sedmdesát let, kdy je nevěstka Týru zapomenuta, neboť sedmdesát symbolických let je jako dny jednoho krále, a král je království. Na základě čtyřicátého verše a v návaznosti na linii třinácté kapitoly Zjevení je královstvím biblického proroctví, které vládne po sedmdesát symbolických let dvaadvacáté kapitoly Izajáše, šelma ze země, která má dva rohy síly. Šelma ze země začíná se dvěma rohy síly, představujícími republikanismus a protestantismus, avšak jak se dějiny čtyřicátého verše blíží svému naplnění v čtyřicátém prvním verši, jsou její dvě prorocké síly poté označeny jako „lodě“ (hospodářská moc) a „vozy a jezdci“ (vojenská moc).

Během sedmdesáti symbolických let Izajáše, kapitoly dvacáté třetí, je nevěstka z Týru, která je ve verši čtyřicet králem severu, zapomenuta. Avšak potom, na konci sedmdesáti symbolických let, bude znovu smilnit s králi země, jak se to stalo v dějinách vedoucích ke zhroucení Sovětského svazu, když všichni historikové potvrzují, že prezident Reagan uzavřel tajné spojenectví s antikristem biblického proroctví za účelem svržení Sovětského svazu. V období předcházejícím roku 1989 Reagan již započal tajný nedovolený vztah s člověkem hříchu, a tak Nebúkadnesarovi hudebníci začali nacvičovat nápěv, který zapomenutá nevěstka začínala zpívat. Bezprecedentní celosvětová služba Jana Pavla II. byla právě v těchto dějinách počátkem onoho „zpěvu a tance“, který způsobil, že „celý svět“ se „podivil šelmě“.

Čtyřicátý verš také představuje dějiny laodicejského adventismu, který začal roku 1798 jako Sardy; potom ti, kdo byli v Sardách, přijali světlo, které bylo odpečetěno, a poté ze Sard vyšlo filadelfské hnutí. Když filadelfské hnutí odmítlo světlo z roku 1856, přešlo pak roku 1863 z hnutí v církev laodicejskou. Této církvi je proto ve čtyřicátém prvním verši určeno, aby byla vyvržena z úst Páně, což je brzy přicházející nedělní zákon. Čtyřicátý verš nepředstavuje pouze dějiny Spojených států, nýbrž také dějiny laodicejského adventismu.

Laodicejskému adventismu bylo dáno božské světlo Božího slova jako jeho kotevní bod a síla a vládě Spojených států bylo dáno božské světlo Ústavy Spojených států jako její kotevní bod a síla. Oba prorocky započaly jako rohy v roce 1798 a na konci sedmdesáti symbolických let odpadlický republikánský roh a odpadlický protestantský roh splynou v jeden roh a budou mluvit jako drak.

Dva rohy ve čtyřicátém verši představují vládu a vyvolenou církev, které znázorňují dvě linie proroctví, jež probíhají souběžně, neboť jsou zobrazeny jako dva rohy na jediné šelmě. Kamkoli šelma jde, tam jdou i oba rohy, a děje se tak v téže prorocké historii. Roh protestantismu má dvojí prorockou povahu, znázorněnou Laodicejí a Filadelfií. Roh republikanismu má rovněž dvojí prorockou povahu, znázorněnou republikánskou a demokratickou politickou stranou. Druhá složka této dvojí povahy každého z rohů vystupuje naposled a vystupuje výše, podle osmé kapitoly Danielovy.

Dvojí charakteristiky každého rohu jsou v linii Krista znázorněny saduceji a farizeji, což se v republikánském rohu rovná liberalismu (pro-otroctví, demokracie, woke-ismus a globalismus) a konzervatismu (proti otroctví, ústavní republika, tradicionalisté, MAGA). Dvojí charakteristiky protestantského rohu se rovnají Filadelfii a Laodiceji. Mezi rozdělením obou rohů do dvojího symbolu neexistuje dokonalá paralela, neboť ani progresivní liberalismus, ani konzervativní MAGA-ismus nevycházejí správně v otázce nedělního zákona, protože farizeové a saduceové se spojili u kříže; avšak při brzy přicházejícím nedělním zákonu, který byl předobrazen křížem, je Laodicea vyvržena z úst Páně a filadelfský roh je tehdy pozdvižen jako korouhev. Přesto je dvojí povaha obou rohů představena teologickým sporem mezi farizeji a saduceji a posel k pohanům (Pavel) byl v dějinách Krista dříve farizeem z farizeů.

Metodologie pozdního deště, jsouc řádek za řádkem, přináší při svém uplatnění ve čtyřicátém verši veliké světlo. Zjevení, kapitoly druhá až osmnáctá, jsou všechny v souladu se čtyřicátým veršem. Svědectví Izajáše, kapitoly dvacáté třetí, o nevěstce z Týru je s tímto veršem v souladu. Ovšem existuje několik dalších pasáží, které mají být položeny přes čtyřicátý verš, avšak snad nejvýznamnějším uplatněním „řádku za řádkem“ na čtyřicátý verš je čtyřicátý verš sám.

Ve čtyřicátém verši jsou předloženy jak čas konce v roce 1798, tak čas konce v roce 1989. To vede studenta proroctví k tomu, aby položil čas konce v roce 1798 přes čas konce v roce 1989. Když je to učiněno, dějiny čtyřicátého verše vytvářejí dvě linie, z nichž každá začíná v roce 1798 a pokračuje až k brzy přicházejícímu nedělnímu zákonu čtyřicátého prvního verše. Linie, která začíná v roce 1798, označuje vnitřní poselství Božího lidu posledních dnů a linie, která začíná v roce 1989, označuje vnější poselství Božího lidu posledních dnů v průběhu týchž dějin. Čtyřicátý verš tedy v sobě obsahuje symboliku představovanou týmž vnitřním a vnějším prorockým vztahem sedmi církví a sedmi pečetí v knize Zjevení. A tento prorocký jev je vyjádřen v jediném verši, sestávajícím z padesáti jednoho slov!

Millerité rozpoznali vnitřní-vnější poselství sedmi církví a sedmi pečetí, avšak zároveň rozpoznali, že i sedm polnic představuje třetí linii pravdy, která byla prvkem dějin znázorněných sedmi církvemi a sedmi pečetěmi. Polnice byly, jak uvádí Miller, „zvláštní soudy“, které byly uvedeny na Řím. Millerité chápali, že Boží soudy znázorněné sedmi polnicemi souvisejí s dějinami sedmi církví i s paralelními dějinami sedmi pečetí.

Verš čtyřicet zahrnuje dějiny 11. září 2001, a proto je ve verši čtyřicet rovněž sladěna prorocká linie sedmi polnic. První anděl přišel roku 1798, aby oznámil zahájení soudu v roce 1844. Tento soud se člení na vyšetřující a vykonávací soud. Dějiny verše čtyřicet jsou dějinami vyšetřujícího soudu a dějiny od verše čtyřicet jedna dále, až dokud Michael nepovstane a nebude vylito sedm posledních ran, jsou dějinami vykonávacího soudu.

Výkonný soud začíná tehdy, když Spojené státy promluví jako drak.

Když Spojené státy „promluví“ a prosadí brzy přicházející nedělní zákon, „druhý hlas“ z osmnácté kapitoly Zjevení „promluví“ tím, že povolá muže i ženy ven z Babylóna.

Ve verši čtyřicátém prvním, když Spojené státy promluví, jsou ti, kdo se dosud nacházejí v trojím prostředí novodobého Babylóna, vyvoláni ven, když promluví „druhý hlas“ ze Zjevení osmnácté kapitoly. Ti, kdo jsou tehdy vyvoláni ven, jsou ve verši čtyřicátém prvním představeni jako „Edom, Moáb a přední ze synů Ammonových“. V tomto verši ti, kdo jsou představeni trojím symbolem novodobého Babylóna, uniknou z ruky krále severu (papežství). Hebrejské slovo přeložené jako „uniknout“ znamená uniknout vyklouznutím a jeho vlastní význam je ten, že k tomuto uniknutí dochází z něčeho, co ty, kdo unikají, před tímto uniknutím drželo v zajetí.

Ve verši čtyřicet dva papežství (král severu) překonává svou třetí zeměpisnou překážku, když ovládá Egypt, jenž je symbolem Organizace spojených národů, jak je předobrazen Herodovými narozeninami, kdy podléhá klamnému tanci Salome (Spojených států), dcery Herodiady (papežství). To určuje okamžik, kdy Organizace spojených národů („deset králů“ ze Zjevení sedmnáct) souhlasí, že dají své království šelmě na jednu hodinu. Tou jednou hodinou je hodina „velkého zemětřesení“ ze Zjevení jedenáct a „hodina“, kdy je souzena nevěstka Babylóna. Ve verši čtyřicet dva Egypt (Organizace spojených národů) „neunikne“.

Hebrejské slovo přeložené jako „uniknout“ ve verši čtyřicátém druhém se liší od hebrejského slova ve verši čtyřicátém prvním. Ve verši čtyřicátém druhém znamená slovo „uniknout“ „nenalézt žádné vysvobození“, avšak verš čtyřicátý první označuje dobu, kdy ti, kdo před bezprostředně přicházejícím nedělním zákonem drželi s papežstvím, poté uniknou jakoby kluzkostí. Před hodinou krize nedělního zákona ti, kdo jsou ve společenství novodobého Babylóna, přijímali satanskou představu, že neděle je Božím dnem bohoslužby. Když bude vynucováno znamení šelmy, člověk je může z jakéhokoli důvodu buď přijmout, anebo skutečně věřit, že je tomu tak. Věřit tomu znamená přijmout znamení na čelo, a prostě je přijmout znamená přijmout znamení na ruku.

Ti, kdo uniknou z ruky papežství při nedělním zákonu, odmítají satanskou myšlenku, že Božím dnem uctívání je den slunce, právě v době, kdy se Spojené státy a Organizace spojených národů spojují s nevěstkou římskou, papežskou mocí, králem severu.

Je důležité věnovat čas vyložení struktury posledních šesti veršů jedenácté kapitoly Daniele, jak pokračujeme v našich úvahách o verši čtyřicátém. Král severu, jímž je novodobý Řím, dobývá tři zeměpisné překážky, aby byl upevněn na trůnu země. Pohanský Řím dobyl tři zeměpisné překážky, stejně jako papežský Řím; tak i novodobý Řím dobývá ve verši čtyřicátém krále jihu (bývalý Sovětský svaz), poté ve verši čtyřicátém prvním dobývá nádhernou zemi (Spojené státy) a pak ve verších čtyřicátém druhém a čtyřicátém třetím Egypt (Organizaci spojených národů).

Avšak, jak ukazuje předchozí citát sestry Whiteové, Spojené státy podávají ruku papežství i Organizaci spojených národů zároveň. Trojí spojenectví draka, šelmy a falešného proroka se uskutečňuje při brzy přicházejícím nedělním zákonu, ačkoli Daniel, kapitola jedenáct, verše čtyřicet jedna až čtyřicet tři, toto souběžné podmanění ztotožňuje postupně. Znázorněná posloupnost představuje průběh událostí, avšak všechny se uskutečňují při brzy přicházejícím nedělním zákonu.

V tom okamžiku „promlouvá“ „druhý hlas“ ze Zjevení osmnácté kapitoly právě tam, kde „promlouvají“ Spojené státy. Bůh promlouvá tam a tehdy, kde a kdy promlouvá satan. Ve verši čtyřicet čtyři znepokojují krále severu zprávy z východu a od severu a je zahájena závěrečná papežská krvavá lázeň. Verš čtyřicet čtyři, podobně jako verše čtyřicet dva a čtyřicet tři, začíná ve verši čtyřicet jedna, když mocný anděl ze Zjevení osmnácté kapitoly začíná své volání, aby jeho jiné ovce vyšly z Babylona.

Poselství, které předkládá, je poselstvím, jež označuje islám třetího běda za Jeho nástroj soudu a za trestání babylónské nevěstky. Islám je znázorněn jako „zvěsti od východu“ a papežství (padělaný král severu) jako „zvěsti od severu“. Daniel 11,40 označuje vyšetřující soud a verše 41 až 45 označují výkonný soud.

V příštím článku budeme pokračovat v našem rozboru čtyřicátého verše jedenácté kapitoly knihy Daniel.