Kniha Daniel — sto třicátá první

V předchozích článcích jsme ukázali, že millerité rozpoznali, že naplňují podobenství o deseti pannách, druhou kapitolu knihy Abakuk a dvanáctou kapitolu knihy Ezechiel, verše dvacet jedna až dvacet osm. Verše v Ezechielovi ukazují, že když budou tyto tři prorocké pasáže v posledních dnech dokonale naplněny, „uskuteční se účinek každého vidění“. Sestra Whiteová se k tomuto jevu rovněž vyjadřuje.

Podobenství o deseti pannách se do nejmenšího písmene opakuje v době zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc, která začala 11. září 2001 a končí tehdy, když se při brzy přicházejícím nedělním zákoně zavřou dveře před pošetilými pannami. V onom dějinném období se naplňuje účinek každého vidění vyjádřeného slovy „všechny knihy Bible se setkávají a končí“.

V předchozím článku jsme budovali základnu porozumění, abychom předložili vnější linii dějin, která je znázorněna ve čtyřicátém verši jedenácté kapitoly Daniela a představuje politické dějiny republikánského rohu šelmy ze země. Tyto dějiny probíhají souběžně s náboženskými dějinami pravého protestantského rohu šelmy ze země. Určili jsme několik prorockých linií, které se vztahují k republikánskému rohu šelmy ze země, a umisťujeme tyto linie na prorocké dějiny, jež započaly v době konce roku 1989.

Prorocké období zemské šelmy, které započalo v roce 1776 a skončilo v době konce v roce 1798, je linií, kterou hodláme použít ve snaze spojit všechny linie, jež nyní působí svým vlivem. Období let 1776 až 1798 nese pečeť Alfy a Omegy, neboť začíná i končí legislativním aktem, jímž je mluvení národa.

Základní charakteristikou šelmy ze země je její mluvení. Ústava Spojených států byla božským dokumentem, který otevřel dveře náboženské i politické svobodě, a tím pohltil „záplavu“ pronásledování, kterou po staletí udržovali evropští králové a katolická církev.

Na konci vlády zemské šelmy jako šestého království biblického proroctví znovu promluví, avšak tehdy bude mluvit jako drak tím, že bude prosazovat nedělní zákon.

Šelma ze země započala jako šesté království roku 1798, když bylo papežství oloupeno o svou moc.

V roce 1798, když papežství obdrželo svou smrtelnou ránu, promluvily Spojené státy, a jak je tomu vždy u Alfy a Omegy, promluvení na počátku předznamenalo promluvení na konci. Zákony Alien and Sedition Acts byly v roce 1798 vyhlášeny jako zákon, čímž předobrazily zákony, které budou na konci zavedeny a které se budou týkat nelegální imigrace a médií.

Období, které zkoumáme, od roku 1776 do roku 1798, nese pečeť Alfy a Omegy, neboť na jeho počátku označuje „mluvení“ Deklarace nezávislosti, které předobrazuje Zákony o cizincích a pobuřování z roku 1798. Uprostřed tohoto období nacházíme Ústavu Spojených států. Toto období poskytuje prorocké znázornění vlády šelmy ze země, neboť začíná mluvit jako beránek, avšak období končí zákonodárstvím představujícím draka. Avšak, jak tomu často bývá, počátek a konec nějaké věci se shodují v protikladech. První mezník tohoto období je zobrazen v posledním mezníku a prostředním mezníkem byla Ústava Spojených států, která byla ratifikována TŘINÁCTI státy. Hebrejské slovo „pravda“ bylo utvořeno prvním písmenem, po něm třináctým písmenem a poté posledním písmenem hebrejské abecedy.

Období, o němž nyní uvažujeme, nese pečeť Prvního i Posledního, jenž je Pravda. Toto období představuje úsek času, který vede k počátku vlády šelmy ze země jako šestého království biblického proroctví, a proto zároveň představuje úsek času, který vede ke konci vlády šelmy ze země jako šestého království biblického proroctví. Toto období začalo v čase konce roku 1989. Období 1776 až 1798 má být položeno na období od roku 1989 až k brzy přicházejícímu nedělnímu zákonu, kdy šelma ze země mluví jako drak, jak je to znázorněno zákony o cizincích a pobuřování.

Stojí za to vložit do našeho studia ještě další prorockou pravdu. Tato pravda je prvkem „času konce“ jakožto symbolu, který bývá často přehlížen. Laodicejský adventismus si možná dobře uvědomuje, že rok 1798 byl „časem konce“, avšak jeho porozumění zpravidla končí právě zde, neboť nemá ani tušení, že každá reformní linie je souběžná s ostatními reformními liniemi. Každá reformní linie začíná „časem konce“.

Mojžíš byl předobrazem Krista, a Mojžíš tuto skutečnost výslovně uvedl a Petr ji potvrdil ve Skutcích apoštolů.

Ježíš měl být „podoben“ Mojžíšovi.

Časem konce v dějinách Mojžíše bylo jeho narození, a to předobrazovalo narození Krista. Při narození Krista i Mojžíše došlo k rozmnožení poznání, které mělo vyzkoušet ono pokolení. Poznání o jejich narození vedlo dračí moc Egypta i Říma k pokusu usmrtit ty, kteří byli v proroctví zaslíbeni. Pastýři na pahorcích a mudrci z východu představují ty, kteří rozuměli rozmnožení poznání v čase konce.

Často se přehlíží, že v době konce jsou dva mezníky. Nenaro­dil se pouze Mojžíš, ale o tři roky dříve se narodil jeho bratr Áron. Šest měsíců před narozením Krista se narodil jeho bratranec Jan. Rok 1798 je nejběžněji uznáván jako „doba konce“ a v roce 1798 byla zabita šelma (politický aparát), na níž nevěstka jezdila během temného středověku, a o rok později zemřela i „žena“, která na té šelmě jezdila.

V roce 1989 byli dva prezidenti. Reagan vládl až do inaugurace v roce 1989 a poté započal své panování Bush starší. Konec tisíce dvou set šedesáti let byl předobrazen sedmdesáti lety babylónského zajetí, a když generál Kýros, synovec Dareia, v noci hostiny vykonal rozsudek nad Belšaccarem, byl skutečným králem Dareios. Dareios a Kýros představují dva mezníky onoho času konce.

Prorocký vztah mezi Mojžíšem a Áronem, Janem a Ježíšem, Dareiem a Kýrem, papežstvím a papežem a Reaganem a Bushem jsou při zkoumání správnou metodologií zdroji prorockého světla. Na co bychom zde poukázali, je to, že Jan, Ježíšův bratranec, byl hlasem volajícího na poušti, jenž byl předobrazen Mojžíšovým bratrem Áronem, který putoval na poušť, aby se setkal s Mojžíšem a stal se jeho hlasem.

V třicetiletém období předcházejícím Kristovu pomazání a po třicet let předcházejících antikristu se nachází mezník označující „hlas“. U Krista to byl hlas Jana volajícího na poušti. Roku 533 vydal Justinián nařízení, které určovalo antikrista jako napravovatele heretiků a hlavu církve. Justiniánovo nařízení bylo oním „hlasem“, který připravil cestu pro nedělní zákon — „nařízení“ — na koncilu v Orléansu roku 538.

Vojsko generála Kýra bylo hlasem, který označoval, že Dareiovo dobytí Babylóna je bezprostředně blízké.

Když je rozpoznáno, že prorocký „čas konce“ je ustanoven dvěma svědky či dvěma mezníky, lze také rozpoznat, že jeden z těchto dvou mezníků představuje určení, oznámení či varování před blížícími se dějinami. Áron, Jan, Kýros a Justinián představují mezník, který předchází času konce. Čas konce v roce 1798 je koncem období znázorněného od roku 1776 až do roku 1798. Mezník uprostřed těchto dějin je hlas volajícího na poušti pro blížící se dějiny. Tyto dějiny začaly vydáním, které odmítlo diktátorskou vládu buď krále, nebo papeže, a skončily vydáním představujícím povahu diktátora. Vydání uprostřed představovalo „varování“ před přicházejícími dějinami a tímto varováním bylo, že ústava Spojených států bude na konci těchto dějin svržena.

Tato linie dějin se začala opakovat v roce 1989 a končí při nedělním zákonu, když je odmítnuto varování z pustiny o dvě stě let dříve, v roce 1789. Rok 1989 byl časem konce na konci čtyřicátého verše a odpovídá času konce v roce 1798. Rok 1989 odpovídá roku 1776 a nedělní zákon představuje rok 1798. Uprostřed dějin, v nichž se naplňuje účinek každého vidění, se dějiny, které začaly 11. září 2001 a pokračují až k varování z roku 1789, dovršují a Ústava je zrušena. Uprostřed musí být mezník, neboť Bůh se nikdy nemění. Tento mezník by představoval varování pro prorocké dějiny, které začínají při brzy přicházejícím nedělním zákonu.

Rok 1989 označuje dobu konce ve verši čtyřicátém, která vede k nedělnímu zákonu ve verši čtyřicátém prvním. Varovným poselstvím, které přišlo po době konce, avšak před nedělním zákonem, bylo 11. září 2001. Varuje, že na závěr onoho dějinného období třetí běda, která přišla 11. září 2001 a byla ihned zadržena, udeří znovu jako neočekávané překvapení a budou zničeny tisíce měst. Až tato zkáza přijde, satan zahájí své podivuhodné dílo, a toto dílo začíná s brzy přicházejícím nedělním zákonem.

Varování, které bylo předobrazeno přijetím Ústavy v roce 1789, je varováním třetího anděla, jež se navrací k druhému Kádeši, když začíná zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc. Toto varování je varováním prvního hlasu ze Zjevení osmnácté kapitoly a v oné době nejen padly velké budovy New York City, nýbrž byla změněna i sama podstata Ústavy. Ústava byla sepsána a založena na anglickém právu, jehož základní filozofii lze jednoduše vyjádřit takto: „člověk je nevinný, dokud není prokázána jeho vina.“ Ústava byla sepsána za účelem odmítnutí toho, co je známo jako římské právo, jehož základní filozofii lze jednoduše vyjádřit takto: „člověk je vinen, dokud není prokázána jeho nevina.“

Varování z pustiny v roce 1789, představované Ústavou, představuje varování z 11. září 2001, a nejenže hořící budovy tuto dějinnou událost označily doslovným naplněním, nýbrž i přijetí (promluvení) Patriot Act představovalo toto varování.

Zákon Patriot Act (Uniting and Strengthening America by Providing Appropriate Tools Required to Intercept and Obstruct Terrorism Act of 2001) byl předložen Kongresu Spojených států krátce po teroristických útocích z 11. září 2001. Návrh zákona byl předložen ve Sněmovně reprezentantů dne 23. října 2001 a v Senátu dne 24. října 2001. Prezident George W. Bush jej podepsal a uvedl v platnost dne 26. října 2001. Cílem zákona Patriot Act bylo posílit schopnost vlády vyšetřovat a předcházet teroristickým činům a rozšířit pravomoci v oblasti dohledu a vymáhání práva, přičemž zavrhl základní a fundamentální zásadu anglického práva, podle níž je člověk považován za nevinného, dokud není prokázána jeho vina. Dodnes je využíván elitami uvnitř vlády k obcházení řádného soudního procesu, soukromí a spravedlivých soudních řízení.

V tomto studiu budeme pokračovat v našem příštím článku.