Kniha Daniel — sto třicet pět

Dějiny let 1776, 1789 a 1798 znázorňují dějiny zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc. V každém z těchto dat promluvila šelma ze země. Tři mezníky, které jsou předobrazeny třemi případy, kdy šelma ze země promluvila, probíhají souběžně se třemi hlasy Krista dne 11. září 2001, v červenci 2023 a s brzy přicházejícím nedělním zákonem.

Každý z těchto tří hlasových mezníků označuje stupňující se „znění“ třetího běda, které je zároveň sedmou výstražnou polnicí, a polnice je hlas.

Hlas k protestantskému rohu dne 11. září 2001 byl hlasem strážných, kteří volali laodicejský adventismus zpět k Jeremjášovým starým stezkám, avšak shromáždění posměvačů v nich odmítlo chodit.

Hlas července 2023 byl vzkříšením služby Future for America, která umlkla od prvního zklamání 18. července 2020. Stejně jako při Janově oznámení brzy přicházejícího Mesiáše a při Justinianově oznámení brzy přicházejícího antikrista Future for America rozpoznalo, že budoucnost Ameriky se má navždy změnit při brzy přicházejícím nedělním zákoně a při zaznění sedmé trouby na tomto waymarku. Hlas volajícího na poušti byl hlasem července 2023.

Druhý hlas osmnácté kapitoly Zjevení zazní při brzy přicházejícím nedělním zákonu, když dojde k promluvení draka skrze šelmu ze země. Právě v tom okamžiku je „osel“ udeřen potřetí, a tehdy „osel“ promluví. Osel byl udeřen krátce po 11. září 2001, po 7. říjnu 2023, a poté bude znovu udeřen při brzy přicházejícím nedělním zákonu, kde promluví. Ve svědectví o Balámovi byl odvrácen z cesty andělem a anděl představuje čtyři anděly, jimž je přikázáno zadržovat čtyři větry islámu, avšak při nedělním zákonu osel islámu promlouvá zvukem sedmé polnice, která je zároveň třetím běda.

Právě tam promlouvá vidění islámu, které prodlévalo od 18. července 2020, neboť tehdy již nebude prodlévat. V období zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc zaznívá mnoho hlasů a toto období předchází Božímu výkonnému soudu, který začíná při brzy přicházejícím nedělním zákoně. Boží výkonný soud je znázorněn sedmi anděly se sedmi číšemi. Toto období začíná vylitím Ducha svatého a představuje opakování Letnic, kdy byl Duch svatý vylit a ohnivé jazyky dosvědčily tuto událost. Vylití v onom časovém bodě již není odměřené, neboť Duch svatý je tehdy vyléván bez míry.

Dne 11. září 2001 začalo zapečeťování jednoho sta čtyřiceti čtyř tisíc a Duch svatý byl v míře vylit. Měření tohoto vylití bylo znázorněno v dějinách Letnic, počínaje Kristovým vzkříšením, kdy anděl promluvil a řekl: „Synu Boží, vyjdi, Otec tě volá,“ právě tak jako Ježíš vyvolal Lazara z hrobu slovy: „Lazare, vyjdi.“ V roce 2023 Kristus vyzval mrtvé, suché kosti dvou svědků, aby „vyšly“.

Po Kristově vzkříšení nejprve vystoupil ke svému Otci a poté sestoupil, jak učinil 11. září 2001. Následně své učedníky postupně osvěcoval, jak je znázorněno setkáním s Marií, učedníky, s nimiž se setkal a které vyučoval na cestě do Emauz, a poté tím, že se ukázal ostatním učedníkům. Po čtyřicet dní učedníky vyučoval před svým konečným nanebevstoupením; a pak, po dalších deseti dnech, byli všichni jednomyslně na jednom místě a Duch Svatý byl vylit bez míry.

V červenci 2023 hlas Ježíšův probudil dva mrtvé svědky a začal svým učedníkům otevírat porozumění všemu, co je napsáno v Mojžíšově zákoně („sedm časů“), u proroků (Nebúkadnesarův obraz šelem) a v Žalmech (zkušenost Mojžíše a Beránka). Jeho dílo vyučování začalo při Jeho vzkříšení a během následujících čtyřiceti dnů se stupňovalo. Začalo Jeho žádostí, aby pojedl.

Modlitba byla v probíhajících dějinách předním mezníkem a dějiny od Kristova vzkříšení až do jeho nanebevstoupení o čtyřicet dní později zanechaly deset dní (deset je zkouška) až do Letnic, kdy měl být Duch svatý vylit bez míry. Jeho vzkříšení, nanebevstoupení a poté jeho opětovné sestoupení představují 11. září 2001. Červenec 2023 představuje konec čtyřiceti dnů a deset dní, které následují po červenci 2023, vedou k brzy přicházejícímu nedělnímu zákonu. V onom závěrečném období deseti dnů jsou jednota a modlitba mezníkem. Jednota byla znázorněna Ezechielovým prvním proroctvím ve třicáté sedmé kapitole, které spojilo kosti, šlachy a maso. Ezechielovo druhé proroctví bylo dechem čtyř větrů a dech je symbolem modlitby. V oněch posledních deseti dnech je sto čtyřicet čtyři tisíc zapečetěno, jak byli předobrazeni Lazarem.

Během tohoto vrcholného zázraku jsou zapečetěny nejen moudré panny, nýbrž i pošetilé panny jsou zapečetěny na nesprávné straně sporu.

Mnohé hlasy v dějinách zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc až k brzy přicházejícímu nedělnímu zákonu jsou „řádek za řádkem“, hlasy Božího prorockého slova, a tyto hlasy znějí v období, kdy se naplňuje „účinek každého vidění“. Znějí tehdy, když je otevřena sedmá pečeť.

Otevření sedmé pečeti vyvolalo ticho, neboť toto období představuje změnu dispensace, a při změně ve svaté dispensaci je v nebi vždy ticho, jak o tom svědčí kříž, když andělé umlkli ve své hudbě a chvále. Ticho v nebi je dosvědčeno také požadavky dne smíření, a 22. října 1844 přikázal Abakuk DVA, verš DVACETI, aby před Hospodinem umlkla celá země.

Nebe umlklo, když se lidé stali hříšníky, a nebe umlklo, když byla prolita Kristova krev, aby vykoupila hříšníky, a nebe umlklo, když Kristovo dílo soudu započalo odstraňování hříchu z Jeho lidu.

Dílo soudu započalo při příchodu třetího anděla roku 1844, avšak Boží lid se rozhodl zemřít na poušti, spíše než se stát na věky jedno s božstvím. Třetí anděl přišel znovu 11. září 2001 a opět nastalo v nebi ticho. Potom Lev z pokolení Judova začal snímat sedmou pečeť, zatímco andělé sledovali příchod třetího anděla do dějin poslední generace.

Sedm andělů soudu tam stálo připraveno zahájit své dílo zkázy, avšak tehdy jim bylo řečeno: „Zadržte, zadržte, zadržte, zadržte,“ dokud nebude zapečetěno sto čtyřicet čtyři tisíc. Dvojí modlitby věrných byly posílány do nebe, předobrazené deseti dny, které předcházely Letnicím a začaly po čtyřiceti dnech (symbolu pouště), představujícími tři a půl dne (symbol pouště) ze zjevení, kapitoly jedenácté. Oběma svědkům pak hlas z pouště přikázal, že musí naplnit Danielovy dvě modlitby. Modlitbu Daniela v druhé kapitole, kdy se Daniel a tři jeho druhové modlili za světlo k pochopení Nabuchodonozorova tajného snu o obrazu šelem, a Danielovu modlitbu v kapitole deváté, kdy se Daniel modlil sám a naplnil požadavky modlitby z Leviticus dvacet šest.

Společná modlitba Daniela 2 byla za světlo ohledně skrytého tajemství, které bylo ukryto ve vnější linii prorockých dějin. Soukromá osobní modlitba Daniela 9 byla za milosrdenství ohledně vnitřní potřeby. Když v roce 2001 začal padat oheň pozdního deště, zaznívalo mnoho hlasů, které mohli slyšet ti, kdo rozuměli metodologii řádku za řádkem. Oheň z oltáře, který byl vrhán na zem, byl poselstvím, jež vyvolalo konečné oddělení moudrých a pošetilých, a jak se toto poselství v průběhu oněch deseti symbolických dnů dále rozvíjelo, stávalo se stále jasnějším a jasnějším.

Poselstvím byla stupňující se krize třetího běda, která v Ezechielovi, kapitole třicáté sedmé, spočívala ve dvou proroctvích, jež nejprve způsobila, že se dva svědkové shromáždili, a poté způsobila, že se postavili jako mocné vojsko. Následně jsou v kapitole třicáté sedmé spojeni v jednu hůl, a sjednocení znázorněné jejich spojením v jednu hůl představuje spojení božství s lidstvím, které se uskutečňuje v závěrečných pohybech zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc.

V červenci 2023 začaly stoupat modlitby, a byly to modlitby z deváté kapitoly Daniela a z kapitoly druhé. Potom byly slyšet hlasy i hromy a pak byly spatřeny blesky. Blesky a hromy provázejí déšť jak v přirozeném světě, tak v proroctví. Déšť začal 11. září 2001. První zmínka o blescích a hromech je označuje za poselství určené k tomu, aby vyvolalo bohabojnou bázeň.

Blesky a hromy byly doprovázeny „hlasem“ polnice. Jsou provázeny deštěm a představují prorocké kroky, které mají vést Boží lid.

Blesky a hromy jsou Božím hlasem, který zaznívá v čase deště, a v oné době On vyvádí své větry (islám je východní vítr) ze své klenotnice.

Bůh vydal svůj hlas, když zvolal jako lev, a v odpověď promluvilo svými hlasy sedm hromů; těchto sedm hromů představuje Boží kroky v průběhu dějin mileritského hnutí a také v hnutí třetího anděla, které znovu přišlo 11. září 2001, když vyvedl východní vítr ze svých zásobáren.

Vyvedl vítr ze svých zásobáren, když byl pobit prvorozený Egypta a když Pascha předobrazovala kříž, který pak předobrazoval příchod třetího anděla roku 1844, což pak zase předobrazovalo návrat třetího anděla v den východního větru, 11. září 2001.

Když jsou pečeti odstraněny z knihy zapečetěné sedmi pečetěmi, představuje to postupný rozvoj pravdy. Sejmutí sedmé pečeti představuje dobu zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc. Když je kniha zapečetěná sedmi pečetěmi poprvé zmíněna, jsou tu blesky, hřmění a hlasy, avšak žádné zemětřesení.

Při první zmínce o hlasech, blescích a hromech je déšť znázorněn Duchem svatým, jenž je sedmi ohnivými lampami, avšak není tam zemětřesení. Teprve při odstranění sedmé pečeti je označeno zemětřesení brzy přicházejícího nedělního zákona. Čtvrtá kapitola Zjevení označuje počátek odpečeťování pravdy vykonaného Lvem z pokolení Judova, a když je určen čas pečetění, určuje tím počátek i konec tohoto období.

Počátek nynějšího období nastal tehdy, když anděl sestoupil, aby 11. září 2001 osvítil zemi svou slávou; dále jsme v Izajáši šesté kapitole poučeni, že poselství, znázorněné „hlasy, blesky, hřměním, větrem a deštěm“, které vrcholí při nedělním zákonu, má být hlásáno lidu, jenž vidí, avšak nebude schopen postihnout význam blesků, a ačkoli slyší, nebude schopen porozumět hlasům a hřmění, dokud jej nepřekvapí veliké zemětřesení. Období zapečeťování sto čtyřiačtyřiceti tisíc je obdobím, v němž se naplňuje účinek každého vidění.

Tyto dějiny vytvářejí a zjevují dvě třídy uctívačů. Jedna třída rozpoznává déšť, a proto jej přijímá, neboť může vidět blesky a slyšet hlasy, hrom a vítr. Na konci období zapečeťování pak veliké zemětřesení brzy přicházejícího nedělního zákona uvádí výkonné soudy Boží.

Při velikém zemětřesení „blesky, hlasy a hřmění“ zahrnují i „krupobití“. „Krupobití“ představuje soudy, které začíná vylévat sedm andělů, kteří se k tomu připravovali na počátku doby zapečeťování, když byla otevírána sedmá pečeť, právě tak jako čekali, až anděl projde Jeruzalémem a označí znamením ty, kdo vzdychali a naříkali nad ohavnostmi páchanými v zemi (vnějšně) a v církvi (vnitřně).

„Kroupy“ označují dobu Božích ničivých soudů, která je dobou milosti pro jiné Boží stádo, jež je tehdy vyvoláváno z Babylona; a když se k Božímu stádu připojí poslední z velikého zástupu, zcela se uzavírá doba lidské milosti.

Milý čtenáři, slyšíš hlasy a hromy? Vidíš blesky? Cítíš vítr? Brzy uslyšíš hlas pošetilých panen, jak prosí o olej.

V této studii budeme pokračovat v příštím článku.