The northern kingdom represented the lower nature in the temple of mankind, it represented the body in the temple of the church, it represented the human flesh in the temple of Christ. Christ built every temple, and He laid every foundation, and the first stone in the Millerite temple was the doctrine of the “seven times,” which is represented by Ezekiel’s two sticks. In the rebellion of 1863, Laodicean Adventism rejected their prophetic “cornerstone”, which also occurred in the building of the earthly temple. The rejected stone was destined to be chosen at the conclusion of the temple erection, though it had been a stumbling stone for the entire construction period. Yet, the prophetic Word identifies that the rejected stone of stumbling will ultimately become the head of the corner.
Severní království představovalo nižší přirozenost v chrámu lidstva; představovalo tělo v chrámu církve; představovalo lidské tělo v chrámu Kristově. Kristus vystavěl každý chrám a položil každý základ, a prvním kamenem v milleritském chrámu bylo učení o „sedmi časech“, které jsou znázorněny Ezechielovými dvěma holemi. Ve vzpouře roku 1863 laodicejský adventismus zavrhl svůj prorocký „úhelný kámen“, což se rovněž odehrálo při stavbě pozemského chrámu. Zavržení kámen byl určen k tomu, aby byl vybrán při dokončení stavby chrámu, ačkoli byl po celé období výstavby kamenem úrazu. Prorocké Slovo však dosvědčuje, že zavržený kámen úrazu se nakonec stane hlavou úhlu.
The stick of the “seven times,” as represented by the southern kingdom, is the “head,” in relation to the northern kingdom. It is the “head,” for it is in the southern kingdom that God chose to identify Jerusalem, as His city, where He placed His sanctuary and His name. Until the two sticks were joined from 1798 unto 1844, the “head” had been the lower, southern kingdom. Once John, in 1844, was told to leave off the northern kingdom, for it was given to the Gentiles, the southern kingdom was left as an ensign standing alone as one nation, or at least that was the plan. That plan was hindered by the rebellion of 1863, and modern Israel’s first “rebellion at Kadesh”.
Hůl „sedmi časů“, jak je představena jižním královstvím, je ve vztahu k severnímu království „hlavou“. Je „hlavou“, neboť právě v jižním království si Bůh zvolil spojit Jeruzalém se sebou jako své město, kam umístil svou svatyni i své jméno. Dokud obě hole nebyly spojeny od roku 1798 do roku 1844, byla „hlavou“ nižší, jižní říše. Jakmile bylo Janovi roku 1844 řečeno, aby severní království ponechal stranou, neboť bylo vydáno pohanům, zůstalo jižní království jako korouhev stojící osamoceně jako jeden národ, anebo alespoň takový byl plán. Tento plán byl zmařen vzpourou roku 1863 a prvním „vzpourou v Kádeši“ moderního Izraele.
On September 11, 2001, the Lord brought His Laodicean church back to 1863, back to 1888, back to 1919, and back to 1957 to the second “rebellion at Kadesh”. But at that rebellion the promise of the stone that was rejected becoming the head of the corner is now being fulfilled. It is fulfilled in those represented as the one hundred and forty-four thousand, who Christ accomplishes the combination of Divinity and humanity among forever.
Dne 11. září 2001 Pán přivedl svou laodicejskou církev zpět do roku 1863, zpět do roku 1888, zpět do roku 1919 a zpět do roku 1957, k druhé „vzpouře v Kádeši“. Při této vzpouře se však nyní naplňuje zaslíbení, že kámen, který zavrhli, se stane úhelným kamenem. Naplňuje se v těch, kteří jsou představeni jako sto čtyřicet čtyři tisíc, mezi nimiž Kristus navěky uskutečňuje spojení božství a lidství.
Paul identified the lower nature as the flesh, and the higher nature as the mind. He identified the body (the lower nature) as death.
Pavel označil nižší přirozenost jako tělo a vyšší přirozenost jako mysl. Tělo (nižší přirozenost) označil za smrt.
For we know that the law is spiritual: but I am carnal, sold under sin. For that which I do I allow not: for what I would, that do I not; but what I hate, that do I. If then I do that which I would not, I consent unto the law that it is good. Now then it is no more I that do it, but sin that dwelleth in me. For I know that in me (that is, in my flesh,) dwelleth no good thing: for to will is present with me; but how to perform that which is good I find not. For the good that I would I do not: but the evil which I would not, that I do. Now if I do that I would not, it is no more I that do it, but sin that dwelleth in me. I find then a law, that, when I would do good, evil is present with me. For I delight in the law of God after the inward man: But I see another law in my members, warring against the law of my mind, and bringing me into captivity to the law of sin which is in my members. O wretched man that I am! who shall deliver me from the body of this death? Romans 7:14–24.
Víme zajisté, že zákon je duchovní; ale já jsem tělesný, prodaný pod hřích. Neboť tomu, co činím, nerozumím; neboť nečiním to, co chci, nýbrž činím to, co nenávidím. Jestliže tedy činím to, co nechci, souhlasím se zákonem, že jest dobrý. A tak již to nečiním já, nýbrž hřích, který ve mně přebývá. Neboť vím, že ve mně, to jest v mém těle, nepřebývá dobré; neboť chtění jest mi přítomno, ale vykonat to, co jest dobré, nenalézám. Vždyť nečiním dobré, které chci, nýbrž činím zlé, které nechci. Jestliže však činím to, co nechci, již to nečiním já, nýbrž hřích, který ve mně přebývá. Nalézám tedy zákon, že když chci činit dobré, přítomno jest mi zlé. Neboť podle vnitřního člověka mám zalíbení v zákoně Božím; ale vidím jiný zákon ve svých údech, bojující proti zákonu mé mysli a jímám mne do zajetí zákona hříchu, který jest v mých údech. Ó bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z těla této smrti? Římanům 7,14–24.
Paul knew that in his “flesh” dwelt “no good thing.” The tendencies, both inherited and cultivated that existed in his flesh (his body), only worked to lead him into sin. Those tendencies represented the law of sin, but Paul desired to keep the law of God, not the law of sin. The law of God Paul identified as the “law of his mind” (his higher nature). His cry was “who shall deliver me from the body of death?” Of course, Paul knew that it was divinity that would bring deliverance, but he also knew that the work of deliverance required his participation.
Pavel věděl, že v jeho „těle“ nepřebývá „nic dobrého“. Sklony, jak zděděné, tak vypěstované, které existovaly v jeho těle (jeho organismu), působily jen k tomu, aby ho vedly do hříchu. Tyto sklony představovaly zákon hříchu, avšak Pavel toužil zachovávat zákon Boží, nikoli zákon hříchu. Zákon Boží Pavel označil jako „zákon své mysli“ (své vyšší přirozenosti). Jeho volání znělo: „Kdo mě vysvobodí z těla smrti?“ Pavel ovšem věděl, že vysvobození přinese božství, avšak také věděl, že dílo vysvobození vyžaduje jeho účast.
Wherefore, my beloved, as ye have always obeyed, not as in my presence only, but now much more in my absence, work out your own salvation with fear and trembling. For it is God which worketh in you both to will and to do of his good pleasure. Philippians 2:12, 13.
A proto, moji milovaní, jako jste vždycky poslouchali, nejen v mé přítomnosti, nýbrž nyní mnohem více v mé nepřítomnosti, s bázní a chvěním uvádějte ve skutek svou vlastní spásu. Neboť je to Bůh, který ve vás působí i chtění i činění podle své dobré vůle. Filipským 2,12.13.
The deliverance from the body of death was accomplished by Divine power, which was connected with human power, and that was the example Jesus provided for men. Even with the law of sin actively working in the lower nature of the body, Jesus kept His lower nature in subjection to God’s law by surrendering His will, to the will of His Father. Paul could find deliverance if he would surrender his will unto the will of divinity. In doing so, he was working out his own salvation, and this is what Sister White means when she speaks about the work of eliminating sin from our life.
Vysvobození z těla smrti bylo vykonáno božskou mocí, která byla spojena s lidskou silou; a právě to byl příklad, který Ježíš poskytl lidem. I když zákon hříchu činně působil v nižší přirozenosti těla, Ježíš udržoval svou nižší přirozenost v poddanosti Božímu zákonu tím, že podřizoval svou vůli vůli svého Otce. Pavel mohl nalézt vysvobození, kdyby podřídil svou vůli vůli božství. Tím by uskutečňoval své vlastní spasení, a právě to má sestra Whiteová na mysli, když hovoří o díle odstraňování hříchu z našeho života.
“Every soul that refuses to give himself to God is under the control of another power. He is not his own. He may talk of freedom, but he is in the most abject slavery. He is not allowed to see the beauty of truth, for his mind is under the control of Satan. While he flatters himself that he is following the dictates of his own judgment, he obeys the will of the prince of darkness. Christ came to break the shackles of sin-slavery from the soul. ‘If the Son therefore shall make you free, ye shall be free indeed.’ ‘The law of the Spirit of life in Christ Jesus’ sets us ‘free from the law of sin and death.’ Romans 8:2.
„Každá duše, která se odmítá odevzdat Bohu, je pod kontrolou jiné moci. Nepatří sama sobě. Může mluvit o svobodě, avšak je v nejubožejším otroctví. Není jí dovoleno spatřit krásu pravdy, neboť její mysl je pod kontrolou satana. Zatímco si lichotí, že následuje pokyny vlastního úsudku, poslouchá vůli knížete temnoty. Kristus přišel, aby z duše sňal okovy otroctví hříchu. ‚Jestliže vás tedy Syn osvobodí, budete skutečně svobodni.‘ ‚Zákon Ducha života v Kristu Ježíši‘ nás osvobozuje ‚od zákona hříchu a smrti‘. Římanům 8,2.“
“In the work of redemption there is no compulsion. No external force is employed. Under the influence of the Spirit of God, man is left free to choose whom he will serve. In the change that takes place when the soul surrenders to Christ, there is the highest sense of freedom. The expulsion of sin is the act of the soul itself. True, we have no power to free ourselves from Satan’s control; but when we desire to be set free from sin, and in our great need cry out for a power out of and above ourselves, the powers of the soul are imbued with the divine energy of the Holy Spirit, and they obey the dictates of the will in fulfilling the will of God.
„V díle vykoupení není žádné donucování. Nepoužívá se žádná vnější síla. Pod vlivem Ducha Božího je člověk ponechán svobodný, aby si zvolil, komu bude sloužit. Ve změně, která nastává, když se duše odevzdá Kristu, je nejvyšší smysl svobody. Vypuzení hříchu je činem samotné duše. Je pravda, že nemáme moc vysvobodit se ze Satanovy nadvlády; avšak když toužíme být vysvobozeni od hříchu a ve své veliké nouzi voláme po moci přicházející zvenčí a stojící nad námi, jsou síly duše proniknuty božskou energií Ducha svatého a poslouchají pokyny vůle při plnění vůle Boží.
“The only condition upon which the freedom of man is possible is that of becoming one with Christ. ‘The truth shall make you free;’ and Christ is the truth. Sin can triumph only by enfeebling the mind, and destroying the liberty of the soul. Subjection to God is restoration to one’s self,—to the true glory and dignity of man. The divine law, to which we are brought into subjection, is ‘the law of liberty.’ James 2:12.” The Desire of Ages, 466.
„Jedinou podmínkou, za níž je svoboda člověka možná, je stát se jedno s Kristem. ‚Pravda vás učiní svobodnými;‘ a Kristus je pravda. Hřích může zvítězit pouze tím, že oslabí mysl a zničí svobodu duše. Podřízení se Bohu je návratem k sobě samému — k pravé slávě a důstojnosti člověka. Božský zákon, jemuž jsme přivedeni k podřízenosti, je ‚zákon svobody‘. Jakub 2,12.“ Touha věků, 466.
Paul cried out, “O wretched man that I am! who shall deliver me from the body of this death?” Sister White stated “when we desire to be set free from sin, and in our great need cry out for a power out of and above ourselves, the powers of the soul are imbued with the divine energy of the Holy Spirit, and they obey the dictates of the will in fulfilling the will of God.” In engaging in the combination of our humanity with the divinity of Christ, through the exercise of our will, we accomplish the “act” of removing sin from our own “soul.”
Pavel zvolal: „Já nešťastný člověk! Kdo mě vysvobodí z těla této smrti?“ Sestra Whiteová uvedla: „Když toužíme být vysvobozeni od hříchu a ve své veliké nouzi voláme po moci, která je mimo nás a nad námi, jsou síly duše proniknuty božskou energií Ducha svatého a poslouchají příkazy vůle při naplňování vůle Boží.“ Když vstupujeme do spojení svého lidství s božstvím Kristovým skrze uplatnění své vůle, vykonáváme onen „skutek“ odstranění hříchu z vlastní „duše“.
But what we “need to understand is the true force of the will.” The will is “the governing power in the nature of man, the power of decision, or of choice. Everything depends on the right action of the will. The power of choice God has given to men; it is theirs to exercise. You cannot change your heart, you cannot of yourself give to God its affections; but you can choose to serve Him. You can give Him your will; He will then work in you to will and to do according to His good pleasure. Thus your whole nature will be brought under the control of the Spirit of Christ; your affections will be centered upon Him, your thoughts will be in harmony with Him.”
Avšak to, co „potřebujeme pochopit, je pravá síla vůle“. Vůle je „vládnoucí mocí v přirozenosti člověka, mocí rozhodnutí neboli volby. Vše závisí na správném působení vůle. Moc volby dal Bůh lidem; je na nich, aby ji uplatňovali. Nemůžete změnit své srdce, nemůžete mu ze sebe samých odevzdat jeho náklonnosti Bohu; avšak můžete se rozhodnout Mu sloužit. Můžete Mu odevzdat svou vůli; On pak ve vás bude působit, abyste chtěli i činili podle Jeho dobré vůle. Tak bude celá vaše přirozenost podřízena vedení Ducha Kristova; vaše náklonnosti se soustředí na Něho, vaše myšlenky budou s Ním v souladu.“
Paul knew these truths, and He knew that his lower nature needed to be held in subjection by his higher nature, through the exercise of his will. This is why Paul died daily.
Pavel tyto pravdy znal a věděl, že jeho nižší přirozenost musí být prostřednictvím uplatnění jeho vůle podrobena jeho vyšší přirozenosti. Proto Pavel denně umíral.
I protest by your rejoicing which I have in Christ Jesus our Lord, I die daily. 1 Corinthians 15:31.
Každého dne umírám — při vašem chlubení, které mám v Kristu Ježíši, našem Pánu. 1 Korintským 15,31.
Paul knew he needed to crucify his lower nature daily by exercising his will to keep his lower nature in subjection. He therefore crucified his flesh.
Pavel věděl, že potřebuje denně ukřižovávat svou nižší přirozenost tím, že uplatňuje svou vůli, aby ji udržel v poddanosti. Proto ukřižoval své tělo.
And they that are Christ’s have crucified the flesh with the affections and lusts. Galatians 5:24.
A ti, kdo jsou Kristovi, ukřižovali tělo i s jeho vášněmi a žádostmi. Galatským 5,24.
Paul knew his sinful flesh would exist in humanity until the Second Coming of Christ, when the faithful, in the twinkling of an eye, would receive a new glorified body. This is why 1798 identifies the foundation of the forty-six years where the Millerite temple was erected, for Christ, as the only foundation, was the lamb slain from the foundation. The northern kingdom was the body, which through sin had taken ascendancy over humanity, and elevated itself to be the counterfeit northern kingdom. In 1844, John was told to “leave out” the courtyard, which means in the Greek, to reject the lower nature, that had taken ascendancy over the higher nature where God had chosen to place His name, and in 1798, the flesh (the lower nature) with “the affections and lusts” was to be crucified.
Pavel věděl, že jeho hříšné tělo bude v lidstvu přebývat až do druhého příchodu Krista, kdy věrní v okamžení, v mrknutí oka, obdrží nové oslavené tělo. Proto rok 1798 označuje základ šestačtyřiceti let, během nichž byl vztyčen milleritský chrám, neboť Kristus jako jediný základ byl Beránek zabitý od založení světa. Severní království bylo tělem, které skrze hřích získalo nad lidstvem převahu a povýšilo se, aby bylo padělaným severním královstvím. Roku 1844 bylo Janovi řečeno, aby „vynechal“ nádvoří, což v řečtině znamená zavrhnout nižší přirozenost, která získala převahu nad vyšší přirozeností, kam se Bůh rozhodl vložit své jméno; a roku 1798 mělo být ukřižováno tělo (nižší přirozenost) i s „vášněmi a žádostmi“.
At the foundation, Christ’s flesh died at the crucifixion, as He was cut off from the living. The southern kingdom was then to be one nation, with one king, in covenant with God, and a nation who had God’s sanctuary in their midst. Line upon line, the “seven times,” is now “the head of the corner,” for since September 11, 2001 God is raising up His “northern army” as an ensign. That army is to be one nation, and that nation will reflect His image alone, and it does so at the very time when Satan is raising up his “horn” that is the image of the beast. In Ezekiel chapter thirty-seven the message of the four winds breathes the latter rain message upon those who then stand up as that army. The message of the four winds is the message of the Seventh Trumpet, which is where the mystery of God is finished.
V samotném základu Kristovo tělo při ukřižování zemřelo, neboť byl vyťat ze země živých. Jižní království pak mělo být jedním národem, s jedním králem, ve smlouvě s Bohem, a národem, který má Boží svatyni ve svém středu. Řádek za řádkem, „sedm časů“ je nyní „hlavou úhelnou“, neboť od 11. září 2001 Bůh vztyčuje své „severní vojsko“ jako korouhev. Toto vojsko má být jedním národem a tento národ bude odrážet pouze Jeho obraz; a děje se tak právě v době, kdy satan pozvedá svůj „roh“, který je obrazem šelmy. V 37. kapitole Ezechiela poselství čtyř větrů vdechuje poselství pozdního deště těm, kteří potom povstávají jako toto vojsko. Poselství čtyř větrů je poselstvím Sedmé polnice, kde je dokonáno tajemství Boží.
The finishing work of the sealing began on October 7, 2023. The sealing time of the one hundred and forty-four thousand is accomplished during the sounding of the Seventh Trumpet, and that trumpet sounds three times during the sealing process. It always marks a strike by Islam against the Glorious Land. The modern spiritual “glorious land” was hit on September 11, 2001, and the ancient literal glorious land was hit on October 7, 2023, the very year the two witnesses who had been slain came back to life. The third strike is at the soon coming Sunday law in the United States.
Dokončující dílo zapečeťování započalo 7. října 2023. Doba zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc se naplňuje během zaznívání sedmé polnice a tato polnice zaznívá v průběhu procesu zapečeťování třikrát. Vždy označuje úder islámu proti Slavné zemi. Moderní duchovní „slavná země“ byla zasažena 11. září 2001 a starověká doslovná Slavná země byla zasažena 7. října 2023, právě v tom roce, kdy dva svědkové, kteří byli zabiti, znovu ožili. Třetí úder nastane při brzy přicházejícím nedělním zákoně ve Spojených státech.
From October 7, 2023, the Republican horn and the true Protestant horn of the earth beast are accomplishing their final transitions into a horn that either speaks as a dragon or as a Lamb, at the soon coming Sunday law. The two manifestations of the internal and external antagonists in the great controversy that is played out during the closing events of earth’s history, are both located in the history represented by verse forty in Daniel chapter eleven. The two final developments of the two horns is accomplished during the sounding of the Seventh Trumpet. The Seventh Trumpet is the third of three woe trumpets.
Od 7. října 2023 republikánský roh a pravý protestantský roh šelmy ze země uskutečňují své závěrečné přechody v roh, který při brzy přicházejícím nedělním zákoně mluví buď jako drak, nebo jako Beránek. Oba projevy vnitřních i vnějších protivníků ve velkém sporu, jenž se odehrává během závěrečných událostí dějin země, jsou oba umístěny v dějinách představovaných čtyřicátým veršem v 11. kapitole Daniela. Dva konečné vývoje obou rohů se uskutečňují během troubení Sedmé polnice. Sedmá polnice je třetí ze tří polnic běda.
The three woes, represent a triple application of prophecy, and in doing so they provide a strong witness of the waymark of October 7, 2023. In both the first woe and the second woe, Islam’s warfare was carried out against the armies of Rome, which in the last days is the United States, as witnessed to by the conquering of the Soviet Union that was brought about by a secret alliance between the antichrist (Pope John Paul II), and the false prophet (Ronald Reagan) in 1989.
Tři běda představují trojí naplnění proroctví a tímto způsobem podávají mocné svědectví o mezníku 7. října 2023. Jak v prvním běda, tak i ve druhém běda byla válka islámu vedena proti vojskům Říma, jímž jsou v posledních dnech Spojené státy, jak o tom svědčí dobytí Sovětského svazu, které bylo způsobeno tajným spojenectvím mezi antikristem (papežem Janem Pavlem II.) a falešným prorokem (Ronaldem Reaganem) v roce 1989.
In the first woe, as set forth in Revelation chapter nine, there is a time prophecy of five months, which is one hundred and fifty years. In the second woe, there is a time prophecy of three hundred and ninety-one years, and fifteen days. Both time prophecies represent the warfare against Rome that Islam brought during the two histories that represent the first and second woes. Those two prophecies possessed two different outcomes of the warfare. In the first one hundred and fifty years Islam was to “hurt” Rome, and in the prophecy of three hundred and ninety-one years, and fifteen days, Islam was to “kill” Rome. Those two prophecies were directly connected. The ending of the one hundred and fifty years that Islam was to hurt Rome identified the beginning of the three hundred and ninety-one years, and fifteen days that Islam was to kill Rome. The first and second woes are divided by the ending of the one hundred and fifty years, and the starting of the three hundred and ninety-one years, and fifteen days.
V prvním běda, jak je předloženo v deváté kapitole Zjevení, se nachází časové proroctví o pěti měsících, což je sto padesát let. Ve druhém běda se nachází časové proroctví o třech stech devadesáti jednom roce a patnácti dnech. Obě časová proroctví představují válčení proti Římu, které islám přinesl během obou dějin představujících první a druhé běda. Tato dvě proroctví měla dva odlišné výsledky tohoto válčení. V prvních sto padesáti letech měl islám Řím „trápit“ a v proroctví o třech stech devadesáti jednom roce a patnácti dnech měl islám Řím „zabít“. Tato dvě proroctví byla přímo propojena. Ukončení oněch sto padesáti let, během nichž měl islám Řím trápit, určovalo začátek tří set devadesáti jednoho roku a patnácti dnů, během nichž měl islám Řím zabít. První a druhé běda jsou oddělena ukončením oněch sto padesáti let a započetím tří set devadesáti jednoho roku a patnácti dnů.
The United States ceases to be the sixth kingdom of Bible prophecy at the soon-coming Sunday law, and it is then that it is prophetically “killed”. The hour of the “great earthquake”, in Revelation chapter eleven is the soon coming Sunday law, and when that hour arrives, so too does the Seventh Trumpet of Islam. It arrives to mark the end, or the death of the sixth kingdom, which is the army of Rome in the last days. That death was preceded by one hundred and fifty years of Islam hurting the armies of Rome. According to the mainstream media, which attempts to downplay the activities of radical Islam in the modern world, since October 7, 2023. Until the writing of this article on February 12, 2024, Islam has carried out one hundred and sixty-five attacks upon American interests around the globe.
Spojené státy přestávají být šestým královstvím biblického proroctví při brzy přicházejícím nedělním zákoně, a tehdy jsou také prorocky „zabity“. Hodina „velikého zemětřesení“ v jedenácté kapitole Zjevení je brzy přicházející nedělní zákon, a když tato hodina nastane, přichází zároveň i sedmá trumpeta islámu. Přichází, aby označila konec neboli smrt šestého království, jímž je vojsko Říma v posledních dnech. Této smrti předcházelo sto padesát let, během nichž islám sužoval vojska Říma. Podle hlavních médií, která se pokoušejí zlehčovat činnost radikálního islámu v moderním světě, provedl islám od 7. října 2023 až do sepsání tohoto článku dne 12. února 2024 sto šedesát pět útoků proti americkým zájmům po celém světě.
The one hundred and fifty years of Islam hurting the armies of Rome that leads to the killing of the armies of Rome in the first and second woes, is repeated in the history of the third woe, for that is how a triple application of prophecy works. The sounding of the Seventh Trumpet, which is the sealing of the one hundred and forty-four thousand, which is when the combination of Divinity with humanity occurs, as represented by the joining of the two sticks, has three waymarks, The first is the spiritual glorious land and the last is the spiritual glorious land. The middle waymark is the literal glorious land.
Sto padesát let islámu, jenž zraňuje vojska Říma a vede k zabití vojsk Říma v prvním a druhém běda, se opakuje v dějinách třetího běda, neboť tak působí trojí aplikace proroctví. Zatroubení sedmé polnice, jímž je zapečetění sto čtyřiceti čtyř tisíc, při němž dochází ke spojení božství s lidstvím, jak je znázorněno spojením dvou holí, má tři mezníky. Prvním je duchovní nádherná země a posledním je duchovní nádherná země. Prostředním mezníkem je doslovná nádherná země.
In 2023, the second blast from the warning Trumpet of the third woe, identified the escalation of the warfare of Islam as it entered into a period where it would “hurt” the earth beast. In that same year, the two witnesses of the Republican horn and the true Protestant horn came back to life and began their mutual transitions into their final symbolic horns. For the Republican horn it was the combination of all the apostate Protestant powers, with all the apostate Republican powers in order to form one horn that is the image of the beast. With the true Protestant horn it was the combination of Divinity with humanity as the horn transitioned from Laodicean to Philadelphian in character, in order to reflect the opposite of the image of the beast. 2023 occurred twenty-two years after 2001, thus representing the symbolic link of Divinity combined with humanity.
V roce 2023 druhé zatroubení výstražné Trubky třetího běda označilo vystupňování válečného působení islámu, když vstoupil do období, v němž měl „ubližovat“ šelmě země. V témže roce oba svědkové republikánského rohu a pravého protestantského rohu opět ožili a zahájili své vzájemné přechody do svých konečných symbolických rohů. V případě republikánského rohu to bylo spojení všech odpadlých protestantských mocností se všemi odpadlými republikánskými mocnostmi, aby vytvořily jeden roh, jenž je obrazem šelmy. U pravého protestantského rohu to bylo spojení božství s lidstvím, když roh ve svém charakteru přecházel z laodicejského do filadelfského, aby odrážel opak obrazu šelmy. Rok 2023 nastal dvacet dva let po roce 2001, a tak představoval symbolickou spojitost božství sjednoceného s lidstvím.
All of this history occurs in verse forty of Daniel eleven, which is the verse that was unsealed and produced the increase of knowledge in 1989, that is represented by the Hiddekel River. In the prophetic history of that verse, the final work in the Most Holy Place is also accomplished, which is the light that was unsealed in 1798, and that is represented by the Ulai River. The beginning of verse forty identifies the time of the end in 1798, and the ending of the verse identifies the time of the end in 1989, and both rivers merge together in the history of verse forty, just as the Tigris and Euphrates (the Ulai and Hiddekel) do just before they reach the Persian Gulf.
Veškeré tyto dějiny se odehrávají ve čtyřicátém verši jedenácté kapitoly Daniela, což je verš, jenž byl odpečetěn a v roce 1989 přinesl rozmnožení poznání, které je znázorněno řekou Hiddekel. V prorockých dějinách tohoto verše je také dovršeno závěrečné dílo v Nejsvětější svatyni, což je světlo, jež bylo odpečetěno v roce 1798 a je znázorněno řekou Ulai. Počátek čtyřicátého verše označuje čas konce v roce 1798 a závěr tohoto verše označuje čas konce v roce 1989; obě řeky se v dějinách čtyřicátého verše spojují, právě tak jako se Tigris a Eufrat (Ulai a Hiddekel) spojují těsně předtím, než dosáhnou Perského zálivu.
We will continue this study in the next article.
V této studii budeme pokračovat v příštím článku.
The Spirit of the Lord God is upon me; because the Lord hath anointed me to preach good tidings unto the meek; he hath sent me to bind up the brokenhearted, to proclaim liberty to the captives, and the opening of the prison to them that are bound; To proclaim the acceptable year of the Lord, and the day of vengeance of our God; to comfort all that mourn; To appoint unto them that mourn in Zion, to give unto them beauty for ashes, the oil of joy for mourning, the garment of praise for the spirit of heaviness; that they might be called trees of righteousness, the planting of the Lord, that he might be glorified.
Duch Panovníka Hospodina jest nade mną, protože Hospodin mne pomazal, abych zvěstoval dobré poselství tichým; poslal mne, abych obvázal ty, kdo jsou zlomeného srdce, abych vyhlásil zajatým svobodu a vězňům otevření žaláře; abych vyhlásil milostivé léto Hospodinovo a den pomsty našeho Boha; abych potěšil všechny, kdo truchlí; abych ustanovil těm, kdo truchlí na Sijónu, že jim dám okrasu místo popela, olej radosti místo smutku, roucho chvály místo ducha sklíčenosti; aby byli nazváni stromy spravedlnosti, štěpováním Hospodinovým, aby byl oslaven.
And they shall build the old wastes, they shall raise up the former desolations, and they shall repair the waste cities, the desolations of many generations. And strangers shall stand and feed your flocks, and the sons of the alien shall be your plowmen and your vinedressers. But ye shall be named the Priests of the Lord: men shall call you the Ministers of our God: ye shall eat the riches of the Gentiles, and in their glory shall ye boast yourselves. For your shame ye shall have double; and for confusion they shall rejoice in their portion: therefore in their land they shall possess the double: everlasting joy shall be unto them.
A vystavějí dávné trosky, pozdvihnou někdejší zpustošená místa a opraví zbořená města, zpustošená po mnohá pokolení. A cizinci budou stát a pást vaše stáda, synové cizozemce budou vašimi oráči a vašimi vinaři. Vy však budete nazváni kněžími Hospodinovými, budou vás jmenovat služebníky našeho Boha; budete jíst bohatství národů a jejich slávou se budete chlubit. Za svou hanbu obdržíte dvojnásobek, a místo potupy se budou radovat ze svého podílu; proto ve své zemi zdědí dvojnásobek, věčná radost bude jejich.
For I the Lord love judgment, I hate robbery for burnt offering; and I will direct their work in truth, and I will make an everlasting covenant with them. And their seed shall be known among the Gentiles, and their offspring among the people: all that see them shall acknowledge them, that they are the seed which the Lord hath blessed. I will greatly rejoice in the Lord, my soul shall be joyful in my God; for he hath clothed me with the garments of salvation, he hath covered me with the robe of righteousness, as a bridegroom decketh himself with ornaments, and as a bride adorneth herself with her jewels. For as the earth bringeth forth her bud, and as the garden causeth the things that are sown in it to spring forth; so the Lord God will cause righteousness and praise to spring forth before all the nations. Isaiah 61:1–11.
Neboť já, Hospodin, miluji soud, nenávidím loupež při zápalné oběti; a povedu jejich dílo v pravdě a uzavřu s nimi věčnou smlouvu. A jejich símě bude známo mezi pohany a jejich potomstvo mezi národy; všichni, kdo je uvidí, je uznají, že jsou símě, jemuž Hospodin požehnal. Velice se budu radovat v Hospodinu, má duše bude plesat v mém Bohu; neboť mě oděl rouchem spásy, přikryl mě pláštěm spravedlnosti, jako když se ženich ozdobuje okrasou a jako nevěsta krášlí se svými šperky. Neboť jako země vydává svůj pupen a jako zahrada dává vzklíčit tomu, co je v ní zaseto, tak Panovník Hospodin způsobí, že spravedlnost a chvála vyraší přede všemi národy. Izajáš 61,1–11.