Kniha Daniel — sto sedmdesát jedna

Knihu The Keys of This Blood: The Struggle for World Dominion Between Pope John Paul II, Mikhail Gorbachev, and the Capitalist West napsal Malachi Martin a poprvé vyšla roku 1990. Martin zkoumá úlohu papeže Jana Pavla II. jako přetvářející osobnosti v globální politice a diplomacii během druhé poloviny 20. století. Pojednává o papežově úloze při pádu komunismu ve východní Evropě. Kniha předkládá katolický pohled na dynamiku, která v roce 1989, v čase konce, přivedla k naplnění čtyřicátý verš jedenácté kapitoly knihy Daniel.

Martin analyzuje vnitřní dynamiku Sovětského svazu pod vedením Michaila Gorbačova, přičemž se zvláště zaměřuje na Gorbačovovu politiku „glasnosti“ (otevřenosti) a „perestrojky“ (přestavby). Pojednává o problémech, jimž Sovětský svaz čelil, a o Gorbačovových pokusech reformovat komunistický systém. Zkoumá geopolitická napětí a mocenské zápasy mezi Sovětským svazem (králem jihu — drakem), katolickou církví (králem severu — šelmou) a tím, co nazývá kapitalistickým Západem (zástupnou armádou krále severu — falešným prorokem). Pojednává o ideologických konfliktech, špionáži a tajných operacích, které charakterizovaly období studené války, a zkoumá úsilí různých aktérů utvářet budoucnost světa.

Martin zdůrazňuje význam katolicismu jako síly v globální politice a diplomacii. Tvrdí, že katolická církev pod vedením papeže Jana Pavla II. sehrála v tomto období klíčovou úlohu při utváření běhu dějin a při ovlivnění výsledku studené války. Vliv Jana Pavla zasazuje do kontextu mariánských zjevení ve Fatimě v Portugalsku a poukazuje na vliv Fatimy na světové události i na úlohu katolické církve při utváření běhu dějin. Martin naznačuje, že události ve Fatimě mají závažné prorocké a geopolitické důsledky, zejména v kontextu éry studené války.

Martin zkoumá tři fatimská tajemství, která měla být údajně zjevena Pannou Marií třem mladým pastýřským dětem ve Fatimě roku 1917. Naznačuje, že třetí tajemství, jež bylo zpočátku Vatikánem utajováno a odhaleno teprve v roce 2000, obsahovalo apokalyptická varování týkající se budoucnosti katolické církve a světa. Martin tvrdí, že události ve Fatimě, včetně zjevení a poselství předaných Pannou Marií, měly zásadní důsledky pro světovou politiku a pro zápas mezi komunismem a kapitalismem v období studené války.

Martin zdůrazňuje úlohu papeže Jana Pavla II. jako klíčové postavy při naplnění fatimských proroctví. Naznačuje, že Jan Pavel II. se považoval za „biskupa v bílém“, o němž se hovoří ve třetím fatimském tajemství, a že svůj pontifikát chápal jako poslání postavit se silám zla a podporovat duchovní obnovu v katolické církvi i v celé společnosti.

Martin naznačuje, že fatimská poselství zdůrazňovala význam duchovního boje a potřebu, aby se katolická církev postavila silám zla jak uvnitř církve, tak i mimo ni. Tvrdí, že události ve Fatimě poskytly duchovní a mravní rámec pro porozumění výzvám, jimž lidstvo čelí v moderním světě, a pro jejich řešení. Fatimská poselství představují satanské poselství, které podmiňuje katolicismus, aby přijal satana jako Krista, když „se vydává“ za Krista při brzy přicházejícím nedělním zákoně.

Antikrist je symbolem jak římského papeže, tak i satana, neboť římský papež je satanovým pozemským zástupcem. „Tak si satan přivlastňuje výsady Jehovy. Člověk hříchu sedí na místě Božím, prohlašuje se za Boha a jedná nad Bohem.“ Satan zamýšlí ovládnout svět natolik, až se ujme vlády, že bude lidem diktovat „jako by byli poddanými jeho království, s nimiž má být nakládáno, jimž má být vládnuto a kteří mají být ovládáni, jak se mu zlíbí“. Aby měl náboženský trůn, z něhož by vládl, vytvořil katolickou církev, a aby měl politický trůn, z něhož by vládl, vytvořil Organizaci spojených národů.

Zázrak ve Fatimě a jeho satanské proroctví jsou tím, čeho Satan použil k vytvoření prorockého rámce, jenž katolicismu umožní rychle vydat svou církev pod jeho kontrolu, až se objeví a bude se vydávat za Krista. Jeho vydávání se za Krista začíná brzy přicházejícím nedělním zákonem, znázorněným ve verši šestnáctém, ve verši dvacátém druhém, ve verši třicátém prvním a ve verši čtyřicátém prvním 11. kapitoly knihy Daniel.

Při nedělním zákoně ve Spojených státech „nastal čas pro podivuhodné působení satana“. Ve 13. kapitole Zjevení, verši 11, Spojené státy „mluví“ jako drak, a pak ve verši 13, který pouze označuje, co se stane, když Spojené státy „mluví“ tím, že přijmou nedělní zákon, se satan zjevuje, jako by svolával oheň z nebe.

Poselství Fatimy byla potvrzena zázrakem, o němž vydaly svědectví ateistické vládní noviny, které se události zúčastnily, aby vyvrátily tvrzení, jež byla vznášena o tom, že takzvaná Panna Maria navštěvovala tři děti třináctého dne v měsíci od května až do zázraku 13. října 1917. Každá ateistická zpravodajská organizace, která byla ve Fatimě v době zázraku přítomna, tuto událost potvrdila. Byl to skutečný zázrak (Satana).

Jak Malachi Martin uvedl ve své knize, papež Jan Pavel byl veden svou oddaností k Marii z Fatimy. Tajné proroctví z Fatimy, které nebylo zjeveno až do roku 2000, bylo ovšem satanským proroctvím, avšak v posledních dnech Ježíš opakuje první dny. Nejstarší knihou v Bibli, první knihou, kterou Mojžíš napsal, je kniha Jób, a ta ukazuje, že Jób, který představuje sto čtyřicet čtyři tisíc, neboť všechna proroctví se v posledních dnech naplňují nejdokonaleji. Satanovi je v příběhu o Jóbovi dovoleno přivést na Jóba smrt a zkázu za účelem jeho vyzkoušení. Zázraky, které je Satanovi dovoleno vykonat v posledních dnech, jsou skutečnými zázraky. Jsou to satanské zázraky, ale Bůh dovolil Satanovi vykonat jeho vrcholný čin ze stejného důvodu, z jakého dovolil Satanovi zkoušet Jóba.

Poselství Fatimy jsou v knize Malachiho Martina představena jako prorocká struktura katolicismu v posledních dnech ve vztahu k vnitřnímu zápasu uvnitř církve, který lze vyjádřit buď jako střet dobrého papeže proti špatnému papeži, anebo konzervativního papeže proti liberálnímu papeži. Konzervativní papež, a podle Martinova výkladu zázraku také dobrý papež, zakládá své chápání na Prvním vatikánském koncilu, známém též jako Vaticanum I, který se konal od 8. prosince 1869 do 20. července 1870, byl svolán papežem Piem IX. a zaměřoval se především na vymezení dogmatu o papežské neomylnosti a na řešení různých teologických a doktrinálních otázek, jimž tehdy Katolická církev čelila. Druhý vatikánský koncil, obecně známý jako Vaticanum II, se konal mnohem později, od 11. října 1962 do 8. prosince 1965. Byl svolán papežem Janem XXIII. a po smrti Jana XXIII. v něm pokračoval papež Pavel VI.

Poslední dny katolicismu, jak to vyjádřil Martin, ztotožňují zápas mezi neomylností a primátem římské církve, jak byly vymezeny na Prvním vatikánském koncilu, s liberalismem, který je v současnosti předváděn Františkem, „woke-papežem“, a zastoupen v dokumentech Druhého vatikánského koncilu. Martin naznačuje, že uprostřed zápasu těchto dvou přístupů k ovládání církve propukne třetí světová válka a Ježíš se vrátí, sestoupí na zem, vloží své požehnání na dobrého papeže a ujme se trůnu katolické církve.

Ve verších třináct až patnáct jedenácté kapitoly Daniela dějiny, které bezprostředně předcházejí nedělnímu zákonu verše šestnáct, popisují třetí a poslední bitvu zástupných válek. Je to bitva, která následuje po Putinově vítězství ve verších jedenáct a dvanáct, avšak uprostřed těchto tří veršů verš čtrnáct určuje, kdy katolicismus vstupuje do dějin posledních dnů.

Podle Izajáše je během symbolického sedmdesátiletého panování šestého království biblického proroctví nevěstka Říma zapomenuta. Když bylo papežství poprvé dosazeno na trůn nad zemí v roce 538, předcházel tomuto jeho dosazení mezník v podobě Justiniánova dekretu z roku 533.

Dějiny související s Justiniánovým dekretem ukazují, že Justinián usiloval o upevnění své vlády nad svým královstvím tím, že ukončí náboženský spor, který v království vyvolával nepokoje. Tímto sporem byla otázka, zda hlavou takzvané křesťanské církve je církev v Konstantinopoli na východě, nebo církev v Římě na západě. Ve třináctém verši bude poslední prezident Spojených států postaven před spor, který jej přinutí zopakovat dějiny Justiniána a prohlásit, že katolická církev je hlavou církví a napravovatelkou kacířů, aby si zajistil nezbytnou politickou podporu k upevnění své moci.

Neměli bychom vkládat žádnou důvěru do satanských předpovědí z Fatimy, avšak jsme povinni vidět to, co je zjeveno v Božím slově. Na počátku dvacátého století oba rohy šelmy ze země vstoupily do svého třetího pokolení, které je pokolením kompromisu. Republikánský roh odevzdal svůj finanční systém světovým bankéřům, kteří odvozují svůj původ od domu Červeného štítu, Rothschildů, a od jeho tajuplného spojení s ilumináty, svobodným zednářstvím, tajnými společnostmi a jezuitským řádem. Sestra Whiteová před těmito entitami přímo varuje. Ve stejném časovém období laodicejský adventismus jako protestantský roh odevzdal své vzdělávací a náboženské instituce pod správu světa.

Právě v tomto časovém období začíná novodobý král jihu svou historii Ruskou revolucí a novodobý král severu začíná svou historii zázrakem ve Fatimě. Jak Malachi Martin zdůrazňuje ve své knize, poselství Fatimy kromě vnitřního zápasu dobrého a zlého papeže označila zápas katolicismu proti ateismu obecně, avšak konkrétněji proti ateismu Ruska. Tajemství, podle něhož měl papež roku 1917 jednat, obsahovalo (satanský) slib, že pokud papež svolá konkláve a zasvětí Rusko Panně Marii, pak nedojde k druhé světové válce. Zároveň uvádělo, že pokud papež odmítne, Rusko rozšíří svou filozofii široko daleko a poté nastane další světová válka.

Druhá světová válka zahrnovala válku katolicismu proti komunismu Ruska. Zástupnou armádou katolicismu v této válce bylo nacistické Německo. Papežství vždy používá zástupné armády. V roce 1933 katolická církev prostřednictvím práce kardinála Pacelliho podepsala s Adolfem Hitlerem konkordát, který Hitlerovi umožnil převzít kontrolu nad Německem, a podle Hitlerova vlastního svědectví byla tato smlouva (konkordát) tím, co Hitlerovi umožnilo vyřešit židovskou otázku. Nacisté byli ve druhé světové válce zástupným vojskem papežství proti ateistickému Rusku a v druhé bitvě zástupných válek, která se nyní odehrává na Ukrajině, je to prováděno jinou nacistickou zástupnou armádou.

V této studii budeme pokračovat v následujícím článku.