Kniha Daniel — sto osmdesát devět

Bitva u Pania byla v podstatě duchovním bojem. Těsně před nedělním zákonem osmý prezident, který je šestým od Ronalda Reagana v době konce roku 1989, který je zároveň posledním republikánským prezidentem a který je také nejbohatším prezidentem a který rovněž pobuřuje celé království globalismu, povede odpadlé protestantství k porážce řeckého náboženství Pana, jímž je „wokeismus“ globalismu. Ve verších jedenáct a dvanáct se dějiny, které začínají válkou na Ukrajině v roce 2014, uzavírají u nedělního zákona ve verši šestnáct. Verš patnáct je bitvou u Pania a bitva u Pania vede k bitvě u Actia, jíž je třetí světová válka.

V hodině „velkého zemětřesení“, jímž je nedělní zákon ze šestnáctého verše, islám třetího běda útočí na Spojené státy, čímž rozněcuje národy k hněvu a přivádí národní zkázu. Tomuto útoku předchází bitva u Pania. Při nedělním zákonu je ustavena trojí jednota draka, šelmy a falešného proroka.

V tom okamžiku je smrtelná rána papežství zcela uzdravena a ono vládne svrchovaně, dokud nakonec nedospěje ke svému konci, aniž by mu kdo pomohl. Je to tehdy, když Řím překoná třetí překážku, že vládne, jak je to znázorněno pohanským Římem v Danielovi, kapitole osmé, verši devátém, a v kapitole jedenácté, verších šestnáctém až devatenáctém. Když papežský Řím odstranil tři rohy, vládl svrchovaně po dobu tisíce dvou set šedesáti let, stejně jako pohanský Řím vládl svrchovaně po dobu tří set šedesáti let poté, co v bitvě u Actia roku 31 př. Kr. dobyl Egypt, třetí překážku.

V gramatice se přípona „ium“ připojuje na konec slova, aby vytvořila podstatné jméno označující místo, stav nebo soubor něčeho. Běžně se užívá při tvoření odborných a vědeckých termínů, zvláště v chemii a biologii. Například „stadium“ označuje místo pro atletické soutěže nebo jiné události, „aquarium“ označuje místo, kde jsou pro vystavení chovány vodní organismy nebo rostliny, a „gymnasium“ označuje místo pro tělesné cvičení nebo výcvik. Ve vědecké terminologii se „ium“ často používá k označení chemického prvku nebo sloučeniny, zvláště když byl daný prvek nebo sloučenina izolován či objeven. Například „sodium“ označuje chemický prvek se symbolem Na, „calcium“ označuje chemický prvek se symbolem Ca.

Počátek svrchované vlády pohanského Říma byl dovršen v bitvě u Aktia a bitva u Pania otevřela dveře k válce, kterou Aktium představuje; neboť „řádek za řádkem“ Aktium představuje nedělní zákon, když papežství znovu svrchovaně vládne světu.

Actium byla námořní bitva a Panium byla pozemní bitva; spojení těchto dvou bitev tedy představuje bitvu celosvětového rozsahu, zahrnující souš i moře. Actium, nejslavnější námořní bitva starověkých dějin, rovněž představuje celosvětovou válku, neboť „vody, které jsi viděl, kde ta nevěstka sedí, jsou lidé a zástupy a národy i jazyky“. Panium představuje duchovní válku, která se při brzy přicházejícím nedělním zákonu spojuje s válkou politickou.

Slovo „pan“ jako podstatné jméno má více významů v závislosti na kontextu, avšak v řecké mytologii je Pan bohem pastýřů, stád, venkovské hudby a divočiny. Bývá často zobrazován jako bytost napůl člověk, napůl kozel, známá svou láskou k hudbě a přírodě.

Pan je bohem pastýřů a bude se vydávat za pravého Pastýře. Satanovo zosobnění Krista začíná při nedělním zákonu, neboť při „nařízení“ „můžeme“ tehdy „vědět, že nastal čas podivuhodného působení satana a že konec je blízko“.

Slovo „pánev“ může také označovat mělkou varnou nádobu se širokým okrajem, používanou ke smažení, pečení nebo přípravě pokrmů. Závěrečná válka se soustřeďuje na duchovní Jeruzalém, svatou horu, která je pozdvižena jako korouhev, a na horu, k níž prchá jiné Boží stádo, které je dosud v Babylóně. V oné době přijdou všechny národy proti duchovnímu Jeruzalému, který je označen jako „číše“ (pánev).

Jeruzalém je také kotel, neboť je nádobou, v níž se toto drama odehrává. „Kotel“ je nádoba na vaření.

V angličtině předpona „pan“ znamená „univerzální“, „všechen“ nebo „napříč“. Například „panorama“ označuje široký nebo úplný pohled na určitou oblast, „panteismus“ označuje víru, že vesmír je božský, a „panamerický“ označuje něco, co zahrnuje všechny země Ameriky. „Pan“ tedy označuje celosvětovou válku.

Slovo „act“ jako podstatné jméno znamená „formální písemné rozhodnutí nebo zákon přijatý zákonodárným orgánem“.

Takzvaný křesťanský svět je jevištěm velkých činů neboli dějství a bude do nich zapojen každý národ (pan). Slovo „dějství“ může rovněž označovat oddíl nebo část hry, filmu či jiného představení, obvykle vyznačující se určitým souborem událostí nebo jednání. Sloveso „jednat“ znamená vykonat určitý čin nebo se chovat určitým způsobem. Může také označovat předstírání nebo ztvárnění role, jako při hereckém výkonu ve hře nebo ve filmu.

Panium a Actium představují třetí světovou válku. V této válce dojde k nadpřirozeným projevům, jak je znázorňuje řecký kozlí bůh Pan. Válka bude spojena s vynucováním nedělního zákona jakožto „aktu“. A tato válka je označena jako „poslední výjevy velkého dramatu“, neboť není pouze právním aktem vynucování nedělní legislativy, nýbrž také vyvrcholením evangelijního dramatu v závěrečných hodinách lidské doby milosti. Ještě před bitvou, v níž se Panium a Actium prorocky spojují, v šestnáctém verši jedenácté kapitoly Daniela již bude vztyčeno vojsko Boží poslední doby a jeho prapor, jenž je korouhví, bude tehdy pozdvižen. Základním významem slova „korouhev“ je prapor vojska.

Akt a Pan jsou Aktium a Panium a Podivuhodný Jazykovědec řídil zeměpis, jména i dějiny obou bitev, neboť jde o dějiny bezprostředně předcházející brzy přicházejícímu nedělnímu zákonu. Bitva u Pania se odehrála roku 200 př. Kr. a šestnáctý verš ztotožňuje Řím jako dobyvatele Jeruzaléma roku 63 př. Kr.

Mezi dějinami posledních dnů, jež jsou znázorněny obdobím od roku 200 př. Kr. do roku 63 př. Kr., bude uskutečněno vytvoření obrazu šelmy ve Spojených státech, jak je znázorněno dějinami let 161 př. Kr. až 158 př. Kr. Před obdobím, v němž dojde k závěrečným krokům při vztyčování obrazu šelmy ve Spojených státech, nastane událost znázorněná povstáním v Modeinu roku 167 př. Kr. Toto povstání je předobrazem vzpoury proti vnucenému náboženství Řecka a povede k mezníku znázorněnému znovuzasvěcením chrámu roku 164 př. Kr.

Rok 164 př. Kr. je v judaismu připomínán kvůli zázraku, při němž množství posvátného oleje postačující na jeden den vydrželo osm dní. Rok 164 př. Kr., jenž předchází roku 161 př. Kr., tak označuje satanský zázrak, který byl vykonán pro odpadlický Boží lid. Tento zázrak je znázorněn tak, že jeden den plodí osm dní, a olej onoho prvního dne byl tím, co zásobilo všech osm dní. Zázrak byl uveden na jednu část, která náležela k sedmi, a tento mezník je zasazen přímo do té historie, v níž se na odpadlickém republikánském rohu i na odpadlickém protestantském rohu uskutečňuje hádanka o osmém, jenž je ze sedmi.

Projevení satanských zázraků před brzy přicházejícím nedělním zákonem je spojeno s řeckým bohem Panem. Až bude bitva u Pania vedena a vyhrána Trumpem a odpadlým protestantismem, bude „Pandořina skříňka“ otevřena a nebude žádný způsob, jak vyřešit problémy, které pak budou uvolněny na lidstvo, neboť „na lidské bytosti má brzy přijít veliká hrůza. Konec je velmi blízko. My, kteří známe pravdu, bychom se měli připravovat na to, co brzy dolehne na svět jako ohromující překvapení.“

Sto čtyřicet čtyři tisíc jsou ti, kteří byli zapečetěni posvěcující mocí Božího Slova, jež byla poskytnuta skrze odpečetění Zjevení Ježíše Krista. Toto Zjevení zahrnuje několik konkrétních linií pravdy a poskytuje posvěcené poučení o tom, kým Ježíš je. Jako Slovo Boží je On podivuhodným Jazykovědcem, který ovládal veškerý lidský jazyk, neboť svou mocí způsobil rozrůznění jazyků, když seslal zmatek na babylónskou věž. Je podivuhodným Počtářem, který skryl tajemství v číslech předložených ve svém Slově i v celém svém stvoření. Je vládcem dějin, neboť dějiny jsou „Jeho“-příběhem. Stvořil zemi a po potopě řídil zeměpisnou podobu planety Země, a proto i různé prorocké zeměpisné oblasti, které tvoří „pravdy“ nacházené v Jeho Slově. Sto čtyřicet čtyři tisíc mimo jiné představuje ty, kdo projevují víru, že On stvořil všechny věci.

Příběh o Pandořině skříňce je mýtem ze starořecké mytologie. Nejvýrazněji je vylíčen v díle „Práce a dni“ od řeckého básníka Hésioda a v různých dalších klasických pramenech. Je zjevně parafrází zkušenosti Evy v zahradě Eden. Jméno „Pandora“ pochází ze starořecké mytologie. Je odvozeno z řeckých slov „pan“, znamenajícího „vše“, a „dora“, znamenajícího „dary“. Pandora znamená „všemi obdařená“. Eva je symbolem církve a všechny dary se nacházejí v Boží církvi.

V řecké mytologii byla Pandora první smrtelnou ženou stvořenou bohy. Podle mýtu ji na příkaz Dia, krále bohů, vytvořil Héfaistos jako součást plánu potrestat lidstvo. Každý z bohů přispěl Pandóře svými dary, včetně krásy, půvabu, inteligence a kouzla osobnosti. Zeus jí dal nádobu (v pozdějších převyprávěních se z ní stala skříňka) a přikázal jí, aby ji za žádných okolností nikdy neotevřela. Evě bylo řečeno, že může jíst z každého stromu kromě „stromu uprostřed zahrady“.

Pandora, přemožená zvědavostí, nakonec podlehla pokušení a otevřela nádobu. Jakmile tak učinila, všechna zla, bolesti a nemoci, které v ní byly dosud uzavřeny, byla vypuštěna do světa a rozšířila mezi lidstvo utrpení a bídu. Jedna věc však v nádobě zůstala: naděje. V některých verzích mýtu Pandora nádobu rychle uzavřela a zabránila naději, aby unikla, zatímco v jiných naděje rovněž vyšla ven a poskytla lidstvu záblesk optimismu a odolnosti tváří v tvář protivenstvím.

Bitva u Pania se při brzy přicházejícím nedělním zákonu spojuje s bitvou u Actia a tento brzy přicházející nedělní zákon byl předobrazen zkouškou v zahradě Eden. V zahradě byla tato zkouška určena pouze Adamovi a Evě, avšak v posledních dnech musí tato zkouška stanout před celým lidstvem po celém světě. První zkouška víry či nevíry Božímu slovu v zahradě je předobrazem poslední zkoušky nedělního zákona. Eva v této první zkoušce selhala a otevřela nad lidstvem stavidla běd, jak je to znázorněno v mýtu o Pandoře.

Když se bitva u Pania spojí s bitvou u Actia, zkouška znázorněná v zahradě Eden se otevře před celým lidstvem. Nadějí, která je tehdy světu poskytnuta, je korouhev, jež je vztyčena, aby ji viděl celý svět (panorama).

V této studii budeme pokračovat v příštím článku.