Kniha Daniel — číslo třicet osm

V Millerově snu mu neviditelná ruka poslala schránku. Ve svém snu byl veden k tomu, aby rozuměl rozměrům této schránky jako „šest na druhou“ krát „deset palců“. Deset vynásobené šesti na druhou se rovná třem stům šedesáti, což představuje dny v prorockém roce. Millerovi byla dána schránka, která obsahovala poselství, jež měl zvěstovat, a poselství, jež měl zvěstovat, bylo založeno na zásadě, že jeden den v biblickém proroctví představuje jeden rok. Schránkou byla Bible a pro Millera měla být Bible chápána v rozměru zásady „den za rok“ biblického proroctví.

K rakvi v Millerově snu byl připojen „klíč“, který představoval metodologii, již byl Miller veden použít.

Když Miller otevřel schránku, nalezl „všelijaké druhy a velikosti klenotů, diamantů, drahokamů a zlatých i stříbrných mincí každého rozměru a hodnoty, nádherně uspořádaných na svých jednotlivých místech ve schránce; a takto uspořádány odrážely světlo a slávu, jimž se vyrovnalo jen slunce.“ Miller objevil klenoty pravd, které tvoří základní pravdy adventismu. Pravdy, které nalezl, byly „uspořádány“ v dokonalém pořádku a odrážely světlo slunce.

Miller pak položil tyto pravdy „na středový stůl“ a vyzval všechny, aby „přišli a viděli“. „Přijď a viz“ je symbol převzatý z otevírání pečetí v knize Zjevení a Miller představuje moudré, kteří rozumějí poselství Daniela, jež bylo odpečetěno v roce 1798. Pravdy, které Miller položil na stůl, byly odpečetěné pravdy z knihy Daniel, odpečetěné Lvem z pokolení Judova, a měly vyzkoušet pokolení, které žilo v době, kdy byly odpečetěny. Z tohoto důvodu čtyři šelmy ze Zjevení, spojené s prvními čtyřmi pečetěmi, a Miller volaly na toto pokolení, aby „přišlo a vidělo“.

Byl to Kristus, představený jako Lev z pokolení Judova, kdo v knize Zjevení rozpečetil knihu zapečetěnou sedmi pečetěmi; a byl to Lev z pokolení Judova, kdo rozpečetil drahokamy, které Miller položil na stůl, a poté vyhlásil všem: „Pojďte a vizte.“

Pravdy, které objevil, byly názorně znázorněny na průkopnickém schématu z roku 1843, o němž sestra Whiteová řekla, že bylo vedeno rukou Páně; byla to táž neviditelná ruka, která Millerovi přinesla skříňku plnou drahokamů. Tři sta schémat, která byla zhotovena v roce 1842, byla naplněním Abakukova příkazu zapsat vidění a jasně je vyložit na tabulích. Millerův stůl uprostřed jeho pokoje představoval tři sta schémat (tabulí), která milleritskí poslové nesli světu v letech 1842 a 1843. Toto schéma spolu s průkopnickým schématem z roku 1850 byly „tabulemi“ druhé kapitoly Abakukovy knihy.

Lidé, kteří začali odpovídat na poselství (klenoty), jež bylo poté znázorněno na Habakukově tabuli, byli zpočátku jen nemnozí, avšak po potvrzení zásady den za rok dne 11. srpna 1840 se těchto lidí „rozrostlo v zástup“.

Potom zástup začal znepokojovat drahokamy. V tomto bodě Miller určí rozptýlení drahokamů. Slovo „rozptýlit“ je jedním z hlavních symbolů „sedmi časů“ ve dvacáté šesté kapitole Levitiku a Miller ve vyprávění svého snu užívá slovo „rozptýlit“ nebo některou jeho obměnu desetkrát. „Deset“ je symbolem zkoušky a vyznačuje správné porozumění symbolickému významu Millerových „rozptýlených“ drahokamů jako prorocké zkoušky pro ty, na něž přišly konce světa.

Odmítnutí drahokamu „sedmi časů“ bylo prvním drahokamem, který laodicejský adventismus odložil stranou, když roku 1863 neobstál ve zkoušce Mojžíšova „rozptýlení“, jak mu ji předložil Eliáš (Miller). Od tohoto bodu měly být drahokamy stále více rozptylovány, míseny s padělky a nakonec zcela zakryty. Zakrývání vzácných drahokamů mělo nakonec dospět až k bodu, kdy schránka (Bible) bude zničena.

V Millerově snu je zřetelné rozlišení mezi prvním „sedmerým“ použitím slova „rozptýlit“, jak je užívá Miller, a posledními třemi případy, kdy toto slovo použije. Poté, co se slovo „rozptýlit“ objeví „sedmkrát“, „zcela zmalomyslněl a ztratil odvahu, posadil se a plakal.“

Než Kristus, znázorněný jako Lev z kmene Judova, započal své dílo otevírání knihy zapečetěné sedmi pečetěmi v knize Zjevení, Jan plakal. Jan i Miller oba plakali, když pochopili, že klenotnice (Boží slovo) byla zasypána padělanými klenoty.

Jakmile stupňující se odmítání klenotů, které Miller objevil a předložil světu, dospělo až k tomu, že Bible (schránka) byla zničena, tehdy Miller zaplakal.

V tomto bodě jeho snu bylo slovo „rozptýlit“ užito „sedmkrát“. Poslední tři výskyty se od prvních sedmi liší, a tím kladou na sedm rozptýlení prorocký podpis jako na symbol „sedmi časů“ z Leviticus 26. Millerův druhý sen, stejně jako Nebúkadnesarův druhý sen, symbolicky označuje „sedm časů“.

Stejně jako u Jana v páté kapitole Zjevení, když Miller plakal, muž se smetáčkem na prach (Lev z pokolení Judova) tehdy „otevřel dveře“ a vstoupil do místnosti. Vizuální znázornění Otce, který držel knihu zapečetěnou sedmi pečetěmi, již nemohl nikdo otevřít a která způsobila, že Jan plakal, začalo v prvním verši čtvrté kapitoly.

Miller plakal a spatřil otevřené dveře. „Když jsem tak plakal a truchlil pro svou velikou ztrátu a odpovědnost, rozpomněl jsem se na Boha a vroucně jsem se modlil, aby mi poslal pomoc. Ihned se dveře otevřely a do místnosti vstoupil muž; tehdy ji všichni lidé opustili. On pak, maje v ruce kartáč na smetí, otevřel okna a začal z místnosti vymetat prach a odpadky.“ Lev z pokolení Judova a muž s kartáčem na smetí přišli při otevření dveří, když Jan a Miller plakali. Otevření dveří je symbolem dispenzační změny.

S Millerem plakal a otevřely se dveře, avšak také se modlil. „Upadl jsem zcela do sklíčenosti a malomyslnosti, posadil jsem se a plakal. Zatímco jsem takto plakal a truchlil nad svou velikou ztrátou a odpovědností, rozpomněl jsem se na Boha a vroucně jsem se modlil, aby mi poslal pomoc. Ihned se otevřely dveře a do místnosti vstoupil muž; tehdy ji všichni lidé opustili. A on, maje v ruce kartáč na smetí, otevřel okna a začal z místnosti vymetat prach a odpadky.“

Modlitbou, která je mezníkem v dějinách posledních dnů, je modlitba vyznačená Danielem a třemi hodnostáři ve druhé kapitole, a také Danielem v kapitole deváté. Je to modlitba z Leviticus dvacet šest o „sedmi časech“, kterou mají dva svědkové ze Zjevení jedenáct pronášet, až si uvědomí, že byli rozptýleni. Dva svědkové mají zopakovat to, co Daniel učinil v deváté kapitole, když rozpoznal, že byl „rozptýlen“ jako naplnění Mojžíšova prokletí. Dva svědkové mají zopakovat to, co Miller znázornil ve svém snu, když dospěl do bodu, kdy jeho drahokamy byly „sedmkrát“ rozptýleny.

Když je tato modlitba označena, otevřou se dveře, přichází muž s koštětem na smetí a místnost je prázdná. Zlý zástup byl pryč a přišlo nové období. Potom Lev z pokolení Judova, jehož věječka je v jeho ruce, „otevřel okna a začal vymetat z místnosti špínu a odpadky“; a když „vymetal špínu a odpadky, falešné drahokamy a padělané mince, vše se zvedlo a vyšlo oknem jako oblak, a vítr je odnesl pryč.“

Otevřená okna rovněž vyznačují rozdělení, neboť zatímco je odpad vynášen oknem, ti, kdo splnili příkaz obsažený v Malachiášovi, který „kněžím“ posledních dnů ukládá: „Přineste všechny desátky do skladu, aby byl pokrm v mém domě, a vyzkoušejte mne nyní v tom, praví Hospodin zástupů, zda vám neotevřu nebeská okna a nevyleji na vás požehnání, takže nebude dost místa je pojmout,“ nacházejí své naplnění. Otevřené dveře a otevřená okna představují změnu v údobí, která se naplňuje v době, kdy jsou ničemní kněží odstraněni a spravedlivým kněžím je žehnáno.

Když muž se smetákem začne vymetat svou podlahu, Miller na okamžik zavře oči. „V tom shonu jsem na okamžik zavřel oči; když jsem je otevřel, všechna smetí byla pryč. Drahocenné klenoty, diamanty, zlaté a stříbrné mince ležely v hojnosti roztroušeny po celé místnosti.“ Drahocenné a bezcenné pak byly zcela odděleny.

Větší schránka pak byla položena na stůl a rozptýlené klenoty byly do ní vhozeny. „Potom položil na stůl schránku, mnohem větší a krásnější než ta předchozí, a po hrstech posbíral klenoty, diamanty i mince a vhazoval je do schránky, až nezůstal ani jediný, ačkoli některé z diamantů nebyly větší než špička špendlíku.“ Millerovy základní pravdy pak byly shromážděny dohromady nejen s Biblí, ale i s Duchem proroctví, a tyto pravdy byly krásnější a zářivější, než byly původně.

Když posuzujeme vidění o řece Ulai ve světle poselství, které bylo odpečetěno roku 1798, je třeba chápat, že některé z těchto pravd byly omezeny rámcem daným Millerovi. Je rovněž třeba očekávat, že některé z těchto pravd proto budou širší a krásnější, i když se některé z nich mohou jevit jako malé nebo nepatrné.

Když jsou pravdy obnoveny, jsou vloženy do větší schrány a poté je znovu vydáno volání, ne Millerem, nýbrž Kristem (jenž je mužem s kartáčem na prach, jenž je Lvem z pokolení Judova): „Pojď a viz.“ To ukazuje, že právě došlo k odpečetění, a konečné odpečetění je Zjevení Ježíše Krista, k němuž dochází těsně před uzavřením doby milosti, anebo, jak to označuje sestra Whiteová, když vstoupil muž s kartáčem na prach.

Doba prodlení a první zklamání nastaly 18. července 2020 a od července 2023 Lev z pokolení Judova snímá pečetě z poselství Zjevení Ježíše Krista. Toto odpečeťování zahrnuje i knihu Daniel, a své zkoumání Millerova snu dokončíme v příštím článku.

Dílo muže s kartáčem na smetí je vykonáváno ve spolupráci s „moudrými kněžími“ a dílo oněch „kněží“, kteří jsou dvěma svědky ze Zjevení, kapitoly jedenácté, a kteří jsou také vzkříšenými suchými kostmi z Ezechiele, kapitoly třicáté sedmé, je rovněž znázorněno jinými liniemi Božího slova. Některé z těchto linií použijeme jako druhé svědky pro to, co jsme určili ohledně druhého snu Williama Millera.