All the prophets speak of the end of the world, and all the prophecies meet and end in the book of Revelation. In the book of Revelation, the same line is taken up as in the book of Daniel, for they are the same book. All of these prophetic principles have been firmly recorded in the previous articles. In the book of Revelation, we are informed that just before probation closes there is a prophecy that has been sealed up that is unsealed. These articles have been setting forth the prophetic elements connected to the message in the book of Revelation that is now being unsealed. The message is not a singular prophetic truth, and every element of the message that is being unsealed falls into the category of the Revelation of Jesus Christ.
Všichni proroci hovoří o konci světa a všechna proroctví se sbíhají a završují v knize Zjevení. V knize Zjevení se navazuje na tutéž linii jako v knize Daniel, neboť jsou touž knihou. Všechny tyto prorocké zásady byly pevně zaznamenány v předchozích článcích. V knize Zjevení jsme zpraveni o tom, že těsně před uzavřením doby milosti existuje proroctví, které bylo zapečetěno a je rozpečeťováno. Tyto články předkládají prorocké prvky spojené s poselstvím v knize Zjevení, které je nyní rozpečeťováno. Toto poselství není jedinou prorockou pravdou a každý prvek poselství, který je rozpečeťován, spadá do kategorie Zjevení Ježíše Krista.
The message is unsealed just before the close of probation, when the “time is at hand.” The books of Daniel and Revelation, in association with the commentary from the writings of the Spirit of Prophecy, are very specific concerning the process associated with the unsealing of a prophetic message. It is the Lion of the tribe of Judah who accomplishes the unsealing, and when he does so he employs a structured method for presenting the message. He receives the message from the Father, who is represented as holding the Bible as it is sealed with seven seals. The Lion of the tribe of Judah, who is also the root of David and the Lamb that was slain, takes the book from the Father and removes the seals.
Poselství je odpečetěno těsně před ukončením doby milosti, kdy „čas jest blízko“. Knihy Daniel a Zjevení ve spojení s výkladem ze spisů Ducha proroctví jsou velmi konkrétní, pokud jde o proces spojený s odpečetěním prorockého poselství. Je to Lev z pokolení Judova, kdo toto odpečetění vykonává, a když tak činí, užívá uspořádanou metodu předložení poselství. Přijímá poselství od Otce, který je představen tak, že drží Bibli zapečetěnou sedmi pečetěmi. Lev z pokolení Judova, jenž je také kořen Davidův a Beránek, který byl zabit, bere knihu od Otce a snímá pečetě.
Jesus then gives the message to Gabriel, who along with other angels conveys the message to a prophet who writes the message and sends it to the churches. When the time to unseal the prophetic message is at hand the opening of the prophetic message produces a three-step testing process, that tests those within the churches who are the target audience of the prophet’s writing, and based upon the individual response of those church members, they determine whether they are in one of two classes. Those that accept the increase of knowledge which is produced by the message that is unsealed are identified as the “wise,” and those who do not are identified by Daniel as the “wicked,” and by Matthew as the “foolish”.
Ježíš pak předává poselství Gabrielovi, který je spolu s ostatními anděly zprostředkuje proroku; ten je zapíše a pošle církvím. Když nadejde čas rozpečetit prorocké poselství, jeho otevření vyvolá třístupňový proces zkoušky, jenž prověřuje ty v církvích, kteří jsou cílovým publikem prorokova spisu, a na základě osobní odpovědi těchto členů církve se určuje, zda náleží do jedné ze dvou skupin. Ti, kdo přijímají rozmnožení poznání, které je rozpečetěným poselstvím přineseno, jsou označeni jako „moudří“, zatímco ti, kdo je nepřijímají, jsou Danielem označeni jako „bezbožní“ a Matoušem jako „pošetilí“.
All of these factors connected with the unsealing of the final prophetic secret are addressed and emphasized in verse nine of Revelation seventeen, for it identifies an element of the Revelation of Jesus Christ that will test the two classes of worshippers. It does so by identifying that it is the “wise” that will understand the message that follows the warning flag of the verse.
Všechny tyto činitele spojené s odpečetěním konečného prorockého tajemství jsou pojednány a zdůrazněny v devátém verši sedmnácté kapitoly Zjevení, neboť tento verš označuje prvek Zjevení Ježíše Krista, který vyzkouší obě třídy ctitelů. Činí tak tím, že ukazuje, že to jsou „moudří“, kdo porozumějí poselství, které následuje po varovném signálu tohoto verše.
And here is the mind which hath wisdom. The seven heads are seven mountains, on which the woman sitteth. And there are seven kings: five are fallen, and one is, and the other is not yet come; and when he cometh, he must continue a short space. And the beast that was, and is not, even he is the eighth, and is of the seven, and goeth into perdition. Revelation 17:9–11.
A zde je mysl, která má moudrost. Sedm hlav jest sedm hor, na nichž ta žena sedí. A jest sedm králů: pět jich padlo, jeden jest, a ten druhý ještě nepřišel; a když přijde, musí zůstat krátký čas. A šelma, která byla a není, ta sama jest osmý, a jest z těch sedmi, a jde do zatracení. Zjevení 17,9–11.
The “mind that has wisdom,” is the mind of the “wise.” The “wise” understand the increase of knowledge, and the increase of knowledge that is represented immediately after the prophetic marker, which identifies a truth that will be understood by the wise and rejected by the wicked, is the truth associated with the kingdoms of Bible prophecy set forth in the verses that follow. Those verses represent the last illustration of the kingdoms of Bible prophecy, and what is unsealed in the last days is that those eight kingdoms have also been represented in the first illustration of the kingdoms of Bible prophecy in Daniel chapter two.
„Mysl, která má moudrost,“ je myslí „moudrých“. „Moudří“ rozumějí rozmnožení poznání a rozmnožení poznání, jež je znázorněno bezprostředně po prorockém ukazateli, který označuje pravdu, jíž moudří porozumějí a již bezbožní odmítnou, je pravdou spojenou s královstvími biblického proroctví vyloženými ve verších, které následují. Tyto verše představují poslední znázornění království biblického proroctví a to, co je v posledních dnech odpečetěno, je skutečnost, že těchto osm království bylo rovněž znázorněno v prvním výjevu království biblického proroctví ve 2. kapitole knihy Daniel.
The revelation of the truth upholds the limited view of the kingdoms of Bible prophecy that made up one of Miller’s jewels, but it shone ten times brighter, for it possesses much more truth than the Millerites understood from their limited point in history, and it represents a test as represented by the number “ten,” and by the warning beacon of the introductory warning of “here is the mind that has wisdom,” prophetically interpreted as, the following truth will test the churches that are sent the message that is unsealed just before the close of probation.
Zjevení pravdy potvrzuje omezený pohled na království biblického proroctví, který tvořil jeden z Millerových klenotů, avšak zářilo desetkrát jasněji, neboť obsahuje mnohem více pravdy, než kolik Millerité chápali ze svého omezeného postavení v dějinách, a představuje zkoušku, jak ji znázorňuje číslo „deset“ a výstražný maják úvodního napomenutí „zde jest mysl, která má moudrost“, prorocky vyloženého takto: následující pravda bude zkoušet církve, jimž je posláno poselství, které je rozpečetěno těsně před uzavřením doby milosti.
In Revelation seventeen John was carried into the wilderness of twelve hundred and sixty years of papal darkness. He was placed at the very end of that period in 1798, which is the identical history he was placed at in Revelation thirteen.
V sedmnácté kapitole Zjevení byl Jan přenesen do pustiny dvanácti set šedesáti let papežské temnoty. Byl postaven na samý konec tohoto období v roce 1798, což jsou totožné dějiny, do nichž byl postaven ve třinácté kapitole Zjevení.
And I stood upon the sand of the sea, and saw a beast rise up out of the sea, having seven heads and ten horns, and upon his horns ten crowns, and upon his heads the name of blasphemy. Revelation 13:1.
I postavil jsem se na mořský písek a uviděl jsem šelmu vystupující z moře, která měla sedm hlav a deset rohů, a na jejích rozích deset korun, a na jejích hlavách jméno rouhání. Zjevení 13,1.
The “sand of the sea” represents 1798, for it represents the historical vantage point where John was shown the papacy (the beast of the sea) in the past tense, and the United States (the beast of the earth) rising up, and ultimately speaking as a dragon at the soon-coming Sunday law. Then the earth beast forces the world to accept the “image of the beast,” that would speak and implement Sunday legislation upon the entire world.
„Písek moře“ představuje rok 1798, neboť představuje historické stanoviště, z něhož byl Janovi ukázán papežský systém (šelma z moře) v minulém čase a Spojené státy (šelma ze země), jak vystupují vzhůru a nakonec při brzy přicházejícím nedělním zákonu mluví jako drak. Potom šelma ze země nutí svět, aby přijal „obraz šelmy“, který bude mluvit a zavede nedělní zákonodárství nad celým světem.
“At the time when the Papacy, robbed of its strength, was forced to desist from persecution, John beheld a new power coming up to echo the dragon’s voice, and carry forward the same cruel and blasphemous work. This power, the last that is to wage war against the church and the law of God, is represented by a beast with lamblike horns. The beasts preceding it had risen from the sea; but this came up out of the earth, representing the peaceful rise of the nation which it symbolized—the United States.” Signs of the Times, February 8, 1910.
„V době, kdy bylo papežství, zbavené své moci, přinuceno upustit od pronásledování, Jan spatřil, jak povstává nová moc, aby opakovala hlas draka a pokračovala v témže krutém a rouhavém díle. Tato moc, poslední, která má vést válku proti církvi a Božímu zákonu, je znázorněna šelmou s beránčími rohy. Šelmy, které jí předcházely, vystoupily z moře; tato však vystoupila ze země, což představuje pokojný vzestup národa, jejž symbolizovala — Spojených států.“ Signs of the Times, 8. února 1910.
John is taken to the same vantage point of history to receive the final presentation of the kingdoms of Bible prophecy in chapter seventeen. Standing at that vantage point the kingdoms are presented. He is first informed that the beast controls both church and state, for she is seated upon not only seven heads, but also seven mountains. The seating of the great whore is identifying that she is the one riding the beast, and the one who rides the beast is the one who controls the beast.
Jan je v sedmnácté kapitole vzat na totéž vyhlídkové místo dějin, aby přijal závěrečné představení království biblického proroctví. Když stojí na tomto vyhlídkovém místě, jsou mu tato království představena. Nejprve je zpraven o tom, že šelma ovládá jak církev, tak stát, neboť ona sedí nejen na sedmi hlavách, nýbrž i na sedmi horách. Usazení veliké nevěstky určuje, že je to ona, kdo jede na šelmě, a ten, kdo jede na šelmě, je ten, kdo šelmu ovládá.
And the woman which thou sawest is that great city, which reigneth over the kings of the earth. Revelation 17:18.
A ta žena, kterou jsi viděl, je to veliké město, které kraluje nad králi země. Zjevení 17,18.
The word “reigneth” means to hold and to rule over. A rider rules over the beast by holding the reins. The papacy rules over seven heads and also over seven mountains. In Daniel chapter two, Daniel informs Nebuchadnezzar that he is the “head” of gold. In Isaiah chapter seven a “head” is also a king, a capitol or a kingdom.
Slovo „kraluje“ znamená držet a vládnout nad. Jezdec vládne nad šelmou tím, že drží otěže. Papežství vládne nad sedmi hlavami a také nad sedmi horami. Ve druhé kapitole knihy Daniel Daniel oznamuje Nebúkadnesarovi, že on je „hlavou“ ze zlata. V sedmé kapitole knihy Izajáš je „hlavou“ také král, hlavní město nebo království.
For the head of Syria is Damascus, and the head of Damascus is Rezin; and within threescore and five years shall Ephraim be broken, that it be not a people. And the head of Ephraim is Samaria, and the head of Samaria is Remaliah’s son. If ye will not believe, surely ye shall not be established. Isaiah 7:7, 8.
Neboť hlavou Sýrie je Damašek a hlavou Damašku je Résín; a do pětašedesáti let bude Efrajim rozdrcen, takže již nebude lidem. A hlavou Efrajima je Samaří a hlavou Samaří je syn Remaljášův. Neuvěříte-li, jistě neobstojíte. Izajáš 7,7.8.
The papacy, which is the woman riding the beast, rules over all the kings of the earth. Those kings are represented as “ten kings,” that are the dragon-power of the last days. They are the kings the whore of Tyre commits fornication with. Those “ten kings” have been forced to accept the authority of the papacy, but the premier king of those ten kings is the United States. The United States is therefore also represented by Ahab, the king of the ten northern kingdoms of Israel. The number “seven” represents “complete,” and when the papacy is portrayed as reigning over the kings of the earth, she is also reigning over the ten kings and she is seated upon the seven heads.
Papežství, které je ženou jedoucí na šelmě, vládne nade všemi králi země. Tito králové jsou představeni jako „deset králů“, kteří jsou dračí mocí posledních dnů. Jsou to králové, s nimiž nevěstka z Týru smilní. Těchto „deset králů“ bylo donuceno přijmout autoritu papežství, avšak předním králem z těchto deseti králů jsou Spojené státy. Spojené státy jsou proto také znázorněny Achabem, králem deseti severních kmenů Izraele. Číslo „sedm“ představuje „plnost“ a když je papežství zobrazeno jako vládnoucí nad králi země, vládne také nad deseti králi a sedí na sedmi hlavách.
Here is the mind that has wisdom, for the wise of the last days employ the methodology of “line upon line,” and they recognize that each of the symbols of the statecraft that the whore rules over identify the same truth. She also rules over seven mountains, and the Millerites identified a “mountain” in Bible prophecy as a symbol of a kingdom, but they also identified that symbols have more than one meaning.
Zde je mysl, která má moudrost, neboť moudří posledních dnů užívají metodologii „řádek za řádkem“ a rozpoznávají, že každý ze symbolů státnictví, nad nímž nevěstka vládne, označuje tutéž pravdu. Vládne také nad sedmi horami a millerité v biblickém proroctví rozpoznali „horu“ jako symbol království, avšak zároveň rozpoznali i to, že symboly mají více než jeden význam.
Mountains are also a symbol of a church. The “glorious holy mountain” in the Scriptures represents God’s church.
Hory jsou také symbolem církve. „Slavná svatá hora“ v Písmu představuje Boží církev.
The word that Isaiah the son of Amoz saw concerning Judah and Jerusalem. And it shall come to pass in the last days, that the mountain of the Lord’s house shall be established in the top of the mountains, and shall be exalted above the hills; and all nations shall flow unto it. And many people shall go and say, Come ye, and let us go up to the mountain of the Lord, to the house of the God of Jacob; and he will teach us of his ways, and we will walk in his paths: for out of Zion shall go forth the law, and the word of the Lord from Jerusalem. Isaiah 2:1–3.
Slovo, které spatřil Izajáš, syn Ámosův, o Judovi a Jeruzalému. I stane se v posledních dnech, že hora domu Hospodinova bude pevně stát na vrcholu hor a bude vyvýšena nad pahorky; a budou k ní proudit všechny národy. A mnozí lidé půjdou a řeknou: Pojďte a vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova; a on nás bude učit svým cestám a budeme chodit po jeho stezkách. Neboť ze Sióna vyjde zákon a slovo Hospodinovo z Jeruzaléma. Izajáš 2,1–3.
The “Lord’s house” is His church, and it is a “mountain.” The great whore is seated upon seven mountains, thus identifying that she rules over all the churches, just as she rules over all the kings. She has control over all the churches and all the states in all the world.
„Dům Hospodinův“ je Jeho církev a je „horou“. Velká nevěstka sedí na sedmi horách, čímž se ukazuje, že vládne nade všemi církvemi, právě tak jako vládne nade všemi králi. Má moc nade všemi církvemi a nade všemi státy po celém světě.
The vision that Isaiah is identifying that came to him “concerning Judah and Jerusalem,” that we just cited, continues on, and it is still the same passage in chapter four, and according to Isaiah it is the “same day” that people say, “Come ye, and let us go up to the mountain of the Lord, to the house of the God of Jacob.” In that same period of time “seven women” are identified.
Vidění, které Izajáš označuje jako to, jež k němu přišlo „o Judovi a Jeruzalému“, které jsme právě citovali, pokračuje dále a stále jde o tutéž pasáž ve čtvrté kapitole; a podle Izajáše je to tentýž „den“, kdy lidé říkají: „Pojďte, a vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova.“ V témže časovém období je označeno „sedm žen“.
And in that day seven women shall take hold of one man, saying, We will eat our own bread, and wear our own apparel: only let us be called by thy name, to take away our reproach. In that day shall the branch of the Lord be beautiful and glorious, and the fruit of the earth shall be excellent and comely for them that are escaped of Israel. And it shall come to pass, that he that is left in Zion, and he that remaineth in Jerusalem, shall be called holy, even every one that is written among the living in Jerusalem: When the Lord shall have washed away the filth of the daughters of Zion, and shall have purged the blood of Jerusalem from the midst thereof by the spirit of judgment, and by the spirit of burning. And the Lord will create upon every dwelling place of mount Zion, and upon her assemblies, a cloud and smoke by day, and the shining of a flaming fire by night: for upon all the glory shall be a defence. And there shall be a tabernacle for a shadow in the daytime from the heat, and for a place of refuge, and for a covert from storm and from rain. Isaiah 4:1–6.
A v onen den se chopí sedm žen jednoho muže se slovy: Budeme jíst svůj vlastní chléb a nosit svůj vlastní oděv; jen ať jsme nazývány tvým jménem, abys odňal naši potupu. V onen den bude ratolest Hospodinova krásná a slavná a plod země bude výtečný a půvabný pro ty z Izraele, kteří unikli. I stane se, že ten, kdo zůstane na Sijónu, a ten, kdo zbude v Jeruzalémě, bude nazván svatým, každý, kdo je zapsán mezi živými v Jeruzalémě: až Pán smyje nečistotu dcer sijónských a odstraní krev Jeruzaléma z jeho středu duchem soudu a duchem spalujícím. A Hospodin stvoří nad každým příbytkem hory Sijón a nad jejími shromážděními oblak a dým ve dne a záři plamenného ohně v noci; neboť nad veškerou slávou bude ochrana. A bude tam stánek jako stín ve dne proti žáru a jako útočiště i úkryt před bouří a před deštěm. Izajáš 4:1–6.
The “day” which is the subject of Isaiah’s vision is the “hour” of the great earthquake of Revelation chapter eleven. The wise that have accepted the admonition to “return” from the disappointment of July 18, 2020, and met the requirements of Leviticus twenty-six, and who have been brought together by Ezekiel’s first prophecy, are sealed when they accept Ezekiel’s second message of the four winds of Islam. They are then lifted up into heaven as an ensign, and God’s other children in Babylon begin to respond to the call to come out of Babylon, that begins at the earthquake, which is the soon-coming Sunday law. God’s other flock hear the message to come out of Babylon, and they proclaim, “Come ye, and let us go up to the mountain of the Lord, to the house of the God of Jacob.”
„Den“, který je předmětem Izajášova vidění, je „hodinou“ velikého zemětřesení ze jedenácté kapitoly Zjevení. Moudří, kteří přijali napomenutí, aby se po zklamání z 18. července 2020 „navrátili“, splnili požadavky Leviticus dvacet šest a byli shromážděni Ezechielovým prvním proroctvím, jsou zapečetěni, když přijmou Ezechielovo druhé poselství o čtyřech větrech islámu. Poté jsou vyzdviženi do nebe jako korouhev a ostatní Boží děti v Babylóně začínají odpovídat na výzvu vyjít z Babylóna, která začíná při zemětřesení, jímž je brzy přicházející nedělní zákon. Boží jiné stádo slyší poselství, aby vyšlo z Babylóna, a provolává: „Pojďte, a vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova.“
In that “hour” the great whore begins to sing her songs and commit fornication with the kings of the earth. Those who are not written in the Lamb’s book of life follow the whore, and their churches come under her authority. Those churches are represented by Isaiah as “seven women.” Those “seven women” are the “seven mountains” that the papacy shall rule over, as the United States forces the entire world to erect an image of the beast that will both speak and cause all to receive the mark of papal authority.
V oné „hodině“ začne veliká nevěstka zpívat své písně a smilnit s králi země. Ti, jejichž jména nejsou zapsána v Beránkově knize života, následují nevěstku a jejich církve se dostávají pod její moc. Tyto církve Izajáš představuje jako „sedm žen“. Těchto „sedm žen“ je „sedm hor“, nad nimiž bude papežství panovat, když Spojené státy přinutí celý svět, aby zhotovil obraz šelmy, který bude mluvit a zároveň způsobí, aby všichni přijali znamení papežské moci.
Those “seven women shall take hold of one man,” and that “man” is the “man” Paul identifies as “the man of sin.” In that testing period those who remain “in Jerusalem, shall be called holy, even every one that is written among the living in Jerusalem.” God’s people are those in the period of time whose names are written in the book of life, the book of the Lamb who was slain from the foundation of the world. The other class, who take hold of the “man of sin” are those in Revelation chapter thirteen that worship the man of sin.
Těch „sedm žen se chopí jednoho muže“ a tím „mužem“ je ten „muž“, kterého Pavel označuje jako „člověka hříchu“. V oné době zkoušky budou ti, kteří zůstanou „v Jeruzalémě, nazváni svatými, každý, kdo je zapsán mezi živými v Jeruzalémě“. Boží lid jsou ti v onom časovém období, jejichž jména jsou zapsána v knize života, v knize Beránka, který byl zabit od založení světa. Druhá skupina, která se chápá „člověka hříchu“, jsou ti ze třinácté kapitoly Zjevení, kteří uctívají člověka hříchu.
And all that dwell upon the earth shall worship him, whose names are not written in the book of life of the Lamb slain from the foundation of the world. If any man have an ear, let him hear. Revelation 13:8, 9.
A budou se mu klanět všichni obyvatelé země, jejichž jména nejsou zapsána v knize života Beránka zabitého od založení světa. Má-li kdo uši, slyš. Zjevení 13,8.9.
The “hour” of the great earthquake, which is the Sunday law crisis, is the conclusion of the investigative judgment, and the judgment is based upon whether your name is found or not found entered within the book of life, thus in that time the two classes represented by the relation to the book of life is identifying the very closing scenes of judgment. Those who take hold of the “man of sin,” proclaim that they will “eat” their “own bread, and wear” their “own apparel,” but their primary desire is to “be called by thy name”.
„Hodina“ velikého zemětřesení, která je krizí nedělního zákona, je závěrem vyšetřujícího soudu a soud se zakládá na tom, zda je vaše jméno shledáno zapsaným, či nezapsaným v knize života; proto v oné době tyto dvě třídy, představované svým vztahem ke knize života, označují právě závěrečné výjevy soudu. Ti, kdo se přidržují „člověka hříchu“, prohlašují, že budou „jíst“ svůj „vlastní chléb a nosit“ svůj „vlastní oděv“, avšak jejich prvořadou touhou je „býti nazývány tvým jménem“.
They will retain their own doctrinal statement of beliefs (eat their own bread), and retain their denominational profession (their own apparel), but accept the name of the “man of sin.” The name of the “man of sin,” is “catholic”, which means “universal”. Those who take hold of the “man of sin,” wish to become part of the “universal church”, which is the Catholic church. They desire that relationship in order to “take away” their “reproach.”
Ponechají si své vlastní věroučné vyznání víry (budou jíst svůj vlastní chléb) a ponechají si své denominační vyznání (svůj vlastní oděv), avšak přijmou jméno „člověka hříchu“. Jméno „člověka hříchu“ je „katolický“, což znamená „všeobecný“. Ti, kdo se přidrží „člověka hříchu“, si přejí stát se součástí „všeobecné církve“, což je katolická církev. Touží po tomto vztahu, aby byla „odňata“ jejich „potupa“.
The “reproach” addresses two significant elements of the beast that reigns over all the churches and all the nations in the last days. In the “hour of the great earthquake” in Revelation eleven, “the third woe cometh quickly”. The “third woe” is Islam. In the “hour of the great earthquake” in Revelation eleven, the Seventh Trumpet sounds. The Seventh Trumpet is Islam. Islam strikes in the “hour of the great earthquake,” for all of the Trumpets are the prophetic tools God has employed in judgment upon forced Sunday worship throughout world history.
„Potupa“ se týká dvou významných prvků šelmy, která v posledních dnech kraluje nade všemi církvemi a nade všemi národy. V „hodině velikého zemětřesení“ ve Zjevení jedenáct je řečeno, že „třetí běda přichází rychle“. „Třetí běda“ je islám. V „hodině velikého zemětřesení“ ve Zjevení jedenáct zaznívá Sedmá polnice. Sedmá polnice je islám. Islám udeří v „hodině velikého zemětřesení“, neboť všechny polnice jsou prorockými nástroji, jichž Bůh užíval k soudu nad vynuceným zachováváním nedělní bohoslužby v průběhu světových dějin.
When the “national ruin” of the United States is brought about, at the soon-coming Sunday law, the “nations will be angry.” It is Islam that angers the nations in Bible prophecy, as represented by the first reference to Islam in the book of Genesis.
Až bude „národní zkáza“ Spojených států přivoděna brzy přicházejícím nedělním zákonem, „národy se budou hněvat“. V biblickém proroctví jsou to islám, kdo uvádí národy do hněvu, jak to znázorňuje první zmínka o islámu v knize Genesis.
And the angel of the Lord said unto her, Behold, thou art with child, and shalt bear a son, and shalt call his name Ishmael; because the Lord hath heard thy affliction. And he will be a wild man; his hand will be against every man, and every man’s hand against him; and he shall dwell in the presence of all his brethren. Genesis 16:11, 12.
I řekl jí anděl Hospodinův: Hle, jsi těhotná a porodíš syna a dáš mu jméno Izmael, protože Hospodin slyšel tvé soužení. Bude to člověk jako divoký osel; jeho ruka bude proti každému a ruka každého proti němu; a bude přebývat před tváří všech svých bratří. Genesis 16,11.12.
The “reproach” of the last days is the religion of Islam. The churches and the nations of the world will come under the authority of the New World Order of a United Nations, which is ruled over by the Catholic church. The pope will be seated upon the one-world system, just as Constantine gave the papacy its seat in the year 330. The nations will determine that their ability to deal with the warfare being brought against mankind by Islam, can only be accomplished by a united effort, which will require a subjection to some moral authority, which the United States will insist is the Roman church. Just as Justinian gave the Catholic church its great authority in the year 533, history is repeated. The United States will force the world through its military might to obey, just as Clovis did for the Catholic church in the year 496. The history of verse two of Revelation thirteen will be repeated.
„Hanba“ posledních dnů je náboženství islámu. Církve i národy světa se dostanou pod autoritu Nového světového řádu Organizace spojených národů, nad nímž vládne katolická církev. Papež bude usazen na tomto jednotném světovém systému, právě tak jako Konstantin dal papežství jeho sídlo v roce 330. Národy dospějí k závěru, že jejich schopnost vypořádat se s válkou, kterou proti lidstvu vede islám, může být uskutečněna pouze společným úsilím, které bude vyžadovat podrobení se nějaké mravní autoritě, o níž budou Spojené státy trvat na tom, že jí je římská církev. Právě tak jako Justinián dal katolické církvi její velikou autoritu v roce 533, dějiny se opakují. Spojené státy přinutí svět prostřednictvím své vojenské moci k poslušnosti, právě tak jako to učinil Chlodvík pro katolickou církev v roce 496. Budou se opakovat dějiny druhého verše třinácté kapitoly Zjevení.
And the beast which I saw was like unto a leopard, and his feet were as the feet of a bear, and his mouth as the mouth of a lion: and the dragon gave him his power, and his seat, and great authority. Revelation 13:2.
A šelma, kterou jsem viděl, byla podobná pardálu, její nohy byly jako nohy medvěda a její tlama jako tlama lva; a drak jí dal svou moc, svůj trůn i velikou pravomoc. Zjevení 13,2.
Once the image is set up, then the kings of the earth, who have been angered by the attacks of Islam, will recognize that the universal “reproach” against Islam that has been used to bring the worldwide image of the beast into existence, was not the “reproach” that the “man of sin” (Jezebel) was actually concerned with. Too late, the world will find out that Jezebel cares nothing about Islam, but that her heart desires to kill Elijah, as Herodias killed John the Baptist.
Jakmile bude obraz vztyčen, tehdy králové země, kteří byli rozhněváni útoky islámu, rozpoznají, že všeobecná „potupa“ namířená proti islámu, jíž bylo použito k uvedení celosvětového obrazu šelmy v existenci, nebyla tou „potupou“, o niž se „muž hříchu“ (Jezábel) ve skutečnosti zajímal. Příliš pozdě svět zjistí, že Jezábel se o islám vůbec nestará, nýbrž že její srdce touží zabít Eliáše, tak jako Herodiada zabila Jana Křtitele.
The “mind which hath wisdom,” is the “mind of the wise,” and the “wise” are those who understand the “increase of knowledge” that is produced when the Lion of the tribe of Judah, unseals the Revelation of Jesus Christ, just before probation closes.
„Mysl, která má moudrost,“ je „myslí moudrých“ a „moudří“ jsou ti, kdo rozumějí „rozmnožení poznání“, jež nastává, když Lev z pokolení Judova rozpečetí Zjevení Ježíše Krista těsně před uzavřením doby milosti.
And he saith unto me, Seal not the sayings of the prophecy of this book: for the time is at hand. He that is unjust, let him be unjust still: and he which is filthy, let him be filthy still: and he that is righteous, let him be righteous still: and he that is holy, let him be holy still. Revelation 22:10, 11.
I řekl mi: Nezapečeťuj slova proroctví této knihy, neboť čas je blízko. Kdo činí nepravost, ať činí nepravost ještě; kdo je poskvrněný, ať zůstane poskvrněný ještě; a kdo je spravedlivý, ať koná spravedlnost ještě; a kdo je svatý, ať se posvěcuje ještě. Zjevení 22,10.11.
The “seven heads are seven mountains, on which the woman sitteth,” represents the truth that the papacy will reign over both church and state. Symbols have more than one meaning, and the symbols are to be defined and understood by the context of the passage where the symbols are represented. The argument arises that the verse identifies that the heads are the mountains, so what would be the justification for identifying a distinction between the heads (statecraft) and the mountains (churchcraft)? The distinction is established in Daniel chapters seven and eight. In chapter seven both pagan Rome and papal Rome are identified as “diverse,” from the beasts that preceded them.
„Sedm hlav je sedm hor, na nichž ta žena sedí,“ představuje pravdu, že papežství bude vládnout jak nad církví, tak nad státem. Symboly mají více než jeden význam a je třeba je vymezovat a chápat podle kontextu oddílu, v němž jsou představeny. Objevuje se námitka, že tento verš určuje, že hlavy jsou horami; jaké by tedy bylo oprávnění rozlišovat mezi hlavami (státnictvím) a horami (církevnictvím)? Toto rozlišení je stanoveno v Danielovi, v kapitolách sedmé a osmé. V sedmé kapitole jsou jak pohanský Řím, tak papežský Řím označeny jako „odlišné“ od šelem, které jim předcházely.
When chapter seven is brought upon chapter eight (line upon line), we find in chapter eight the little horn of Rome, oscillating between man, woman, man, woman. One symbol (the little horn) that represents two powers. In those chapters, a horn is a kingdom, and a kingdom is also a head. In chapter eight, the little horn represents two kingdoms, the fourth and fifth kingdom of Bible prophecy. The little horn symbolically represents two kingdoms, and the two kingdoms it represents are kingdoms that identify the union of statecraft and churchcraft. The seven heads, which are also seven mountains, represent two kingdoms, and the one kingdom is churchcraft and the other is statecraft.
Když se sedmá kapitola položí na osmou kapitolu (řádek za řádkem), nalézáme v osmé kapitole malý roh Říma, kmitající mezi mužem, ženou, mužem, ženou. Jeden symbol (malý roh) představuje dvě mocnosti. V těchto kapitolách je roh královstvím a království je také hlavou. V osmé kapitole malý roh představuje dvě království, čtvrté a páté království biblického proroctví. Malý roh symbolicky představuje dvě království a ta dvě království, která představuje, jsou královstvími, jež označují spojení státnictví a církevnictví. Sedm hlav, které jsou také sedmi horami, představuje dvě království; jedno království je církevnictví a druhé je státnictví.
In Daniel chapter two, there is another witness to this prophetic symbolism, for there the last kingdom, which the Millerites understood to be the fourth kingdom of Rome, is represented by iron and clay. The iron and clay are combined, though in reality iron does not combine with clay. Yet when Sister White comments upon the “iron and clay,” she identifies it as a symbol of churchcraft and statecraft, as is represented by chapter eight’s little horn, and the Revelation seventeen heads that are also mountains.
V Danielově druhé kapitole je další svědectví o této prorocké symbolice, neboť tam je poslední království, které milerité chápali jako čtvrté království Říma, znázorněno železem a hlínou. Železo a hlína jsou spojeny, ačkoli se ve skutečnosti železo s hlínou nespojuje. Když však sestra Whiteová komentuje „železo a hlínu“, označuje je za symbol církevnictví a státnictví, jak je představuje malý roh osmé kapitoly a hlavy ze Zjevení sedmnáct, které jsou také horami.
“We have come to a time when God’s sacred work is represented by the feet of the image in which the iron was mixed with the miry clay. God has a people, a chosen people, whose discernment must be sanctified, who must not become unholy by laying upon the foundation wood, hay, and stubble. Every soul who is loyal to the commandments of God will see that the distinguishing feature of our faith is the seventh-day Sabbath. If the government would honor the Sabbath as God has commanded, it would stand in the strength of God and in defense of the faith once delivered to the saints. But statesmen will uphold the spurious sabbath, and will mingle their religious faith with the observance of this child of the papacy, placing it above the Sabbath which the Lord has sanctified and blessed, setting it apart for man to keep holy, as a sign between Him and His people to a thousand generations. The mingling of churchcraft and statecraft is represented by the iron and the clay. This union is weakening all the power of the churches. This investing the church with the power of the state will bring evil results. Men have almost passed the point of God’s forbearance. They have invested their strength in politics, and have united with the papacy. But the time will come when God will punish those who have made void His law, and their evil work will recoil upon themselves.” The Seventh-day Adventist Bible Commentary, volume 4, 1168, 1169.
„Dospěli jsme k době, kdy je Boží svaté dílo znázorněno nohama sochy, v níž bylo železo smíšeno s mazlavou hlínou. Bůh má lid, vyvolený lid, jehož rozlišovací schopnost musí být posvěcena a který se nesmí znesvětit tím, že bude na základ klást dřevo, seno a strniště. Každá duše věrná Božím přikázáním uvidí, že rozlišujícím znakem naší víry je sobota sedmého dne. Kdyby vláda ctila sobotu tak, jak Bůh přikázal, stála by v Boží síle a na obranu víry jednou provždy odevzdané svatým. Státníci však budou prosazovat podvrženou sobotu a budou svou náboženskou víru směšovat se zachováváním tohoto dítěte papežství, stavíce je nad sobotu, kterou Pán posvětil a požehnal jí, oddělil ji, aby ji člověk zachovával jako svatou, jako znamení mezi Ním a Jeho lidem po tisíc pokolení. Směšování církevnictví a státnictví je znázorněno železem a hlínou. Toto spojení oslabuje veškerou moc církví. Toto vybavení církve mocí státu přinese zlé následky. Lidé již téměř překročili mez Boží shovívavosti. Vložili svou sílu do politiky a spojili se s papežstvím. Přijde však čas, kdy Bůh potrestá ty, kdo zrušili Jeho zákon, a jejich zlé dílo se obrátí proti nim samým.“ The Seventh-day Adventist Bible Commentary, svazek 4, 1168, 1169.
We will continue this study in the next article.
V této studii budeme pokračovat v příštím článku.
“In the scene representing the work of Christ for us, and the determined accusation of Satan against us, Joshua stands as the high priest, and makes request in behalf of God’s commandment-keeping people. At the same time Satan represents the people of God as great sinners, and presents before God the list of sins he has tempted them to commit through their lifetime, and urges that because of their transgressions, they be given into his hands to destroy. He urges that they should not be protected by ministering angels against the confederacy of evil. He is full of anger because he cannot bind the people of God into bundles with the world, to render to him complete allegiance. Kings and rulers and governors have placed upon themselves the brand of antichrist, and are represented as the dragon who goes to make war with the saints—with those who keep the commandments of God and who have the faith of Jesus. In their enmity against the people of God, they show themselves guilty also of the choice of Barabbas instead of Christ.
„Ve výjevu, který znázorňuje Kristovo dílo pro nás a rozhodné satanovo obviňování proti nám, stojí Jozue jako velekněz a přimlouvá se za lid zachovávající Boží přikázání. Zároveň satan představuje Boží lid jako velké hříšníky a předkládá před Boha seznam hříchů, k jejichž spáchání je po celý jejich život pokoušel, a naléhá, aby pro svá přestoupení byli vydáni do jeho rukou k záhubě. Naléhá, že by neměli být chráněni sloužícími anděly proti spolčení zla. Je plný hněvu, protože nemůže svázat Boží lid do snopů se světem, aby mu prokazoval úplnou oddanost. Králové, vládcové i místodržící na sebe vložili znamení antikrista a jsou představeni jako drak, který jde bojovat proti svatým — proti těm, kdo zachovávají Boží přikázání a mají víru Ježíšovu. Ve svém nepřátelství proti Božímu lidu se také ukazují vinnými volbou Barabáše místo Krista.״
“God has a controversy with the world. When the judgment shall sit, and the books shall be opened, He has an awful account to settle, which would now make the world fear and tremble were men not blinded and bewitched by satanic delusions and deceptions. God will call the world to account for the death of His only-begotten Son, whom to all intents and purposes the world has crucified afresh, and put to open shame in the persecution of His people. The world has rejected Christ in the person of His saints, has refused His messages in the refusal of the messages of prophets, apostles, and messengers. They have rejected those who have been colaborers with Christ, and for this they will have to render an account.” Testimonies to Ministers, 38, 39.
„Bůh vede spor se světem. Až zasedne soud a budou otevřeny knihy, bude mít k vyrovnání strašlivý účet, který by již nyní přiměl svět k bázni a chvění, kdyby lidé nebyli zaslepeni a omámeni satanskými bludy a podvody. Bůh bude volat svět k odpovědnosti za smrt svého jednorozeného Syna, kterého svět po všech stránkách znovu ukřižoval a veřejně zahanbil pronásledováním Jeho lidu. Svět zavrhl Krista v osobě Jeho svatých, odmítl Jeho poselství tím, že odmítl poselství proroků, apoštolů a poslovů. Odmítli ty, kteří byli Kristovými spolupracovníky, a za to budou muset vydat počet.“ Testimonies to Ministers, 38, 39.