As Isaiah presents the message represented by the sixty-five years (chapter seven, verse eight), to the wicked leader of Jerusalem, he does so by the “fuller’s field” and the “end of the conduit of the upper pool,” in the year 742 BC. 742 BC represents 1863, for Jesus always illustrates the end with the beginning. The rebellion of 1863 in turn represents the Sunday law in the United States, for Jesus always illustrates the end of a thing with the beginning of a thing. 1863 was the beginning of the legally registered Laodicean Adventist church, and that church is left desolate at the “great earthquake” of the Sunday law. How could a corporation that is legally governed by the State (not the reverse of the Church controlling the State), continue to uphold the seventh-day Sabbath, at the time when that very same government is legally forbidding worship on the seventh day?
Když Izajáš předkládá poselství znázorněné šedesáti pěti lety (kapitola sedmá, verš osm) bezbožnému vůdci Jeruzaléma, činí tak u „valchářova pole“ a na „konci vodovodu horního rybníka“ v roce 742 př. Kr. Rok 742 př. Kr. představuje rok 1863, neboť Ježíš vždy znázorňuje konec počátkem. Vzpoura roku 1863 pak představuje nedělní zákon ve Spojených státech, neboť Ježíš vždy znázorňuje konec nějaké věci počátkem nějaké věci. Rok 1863 byl počátkem právně registrované laodicejské adventistické církve a tato církev je při „velkém zemětřesení“ nedělního zákona ponechána zpustošená. Jak by mohla korporace, která je právně spravována státem (nikoli naopak, kdy církev ovládá stát), nadále zachovávat sobotu sedmého dne v době, kdy tatáž vláda právně zakazuje bohoslužbu v sedmý den?
At the beginning and ending of Christ’s ministry, He cleansed the temple. At the first temple cleansing Christ identified that the leaders had made “his father’s house” a den of thieves, but in the last cleansing of the temple He had identified that “their house” was left to them desolate. Ancient Israel illustrates modern Israel. He erected and cleansed the Millerite temple in the beginning of Adventism, but at the final cleansing, the cleansing of the one hundred and forty-four thousand, Laodicean Adventism is spewed out of His mouth, and “their house” is then left desolate.
Na počátku i na konci Kristovy služby očistil chrám. Při prvním očištění chrámu Kristus označil, že vůdcové učinili z „domu jeho Otce“ peleš lotrovskou, avšak při posledním očištění chrámu označil, že „jejich dům“ jim zůstává pustý. Starověký Izrael je obrazem moderního Izraele. Na počátku adventismu vztyčil a očistil milleritský chrám, avšak při závěrečném očištění, očištění sto čtyřiceti čtyř tisíc, je laodicejský adventismus vyvržen z Jeho úst a „jejich dům“ je pak zanechán pustý.
Isaiah is by the fuller’s field when he confronts king Ahaz. The fuller’s field represents the cleansing accomplished by the Messenger of the Covenant who suddenly comes to His temple, and cleanses the sons of Levi as with “fuller’s soap.” This cleansing was accomplished at the beginning of Adventism, and it is accomplished again at the end.
Izajáš je u valchářova pole, když se střetává s králem Achazem. Valchářovo pole představuje očištění vykonané Poslem smlouvy, který náhle přichází do svého chrámu a očišťuje syny Léviho jako „valchářským mýdlem“. Toto očištění bylo vykonáno na počátku adventismu a je vykonáno znovu na konci.
Behold, I will send my messenger, and he shall prepare the way before me: and the Lord, whom ye seek, shall suddenly come to his temple, even the messenger of the covenant, whom ye delight in: behold, he shall come, saith the Lord of hosts. But who may abide the day of his coming? and who shall stand when he appeareth? for he is like a refiner’s fire, and like fullers’ soap: And he shall sit as a refiner and purifier of silver: and he shall purify the sons of Levi, and purge them as gold and silver, that they may offer unto the Lord an offering in righteousness. Then shall the offering of Judah and Jerusalem be pleasant unto the Lord, as in the days of old, and as in former years. Malachi 3:1–4.
Hle, posílám svého posla, aby připravil cestu přede mnou; a Pán, jehož hledáte, náhle přijde do svého chrámu, totiž posel smlouvy, v němž máte zalíbení: hle, přijde, praví Hospodin zástupů. Kdo však snese den jeho příchodu? A kdo obstojí, až se ukáže? Neboť je jako oheň taviče a jako bělidlo valchářů. Usedne jako tavič a čistič stříbra; očistí syny Léviho a přetaví je jako zlato a stříbro, aby přinášeli Hospodinu oběť ve spravedlnosti. Tehdy bude oběť Judy a Jeruzaléma Hospodinu příjemná jako za dnů dávných a jako v letech pradávných. Malachiáš 3,1–4.
Isaiah meets Ahaz, with the sign of his son, whose name symbolizes that in the last days “a remnant will return.” The remnant is those that “return.” Isaiah meets with wicked king Ahaz during the history of the cleansing of the temple, which began in Millerite history in 1844, and was brought to a conclusion by disobedience in 1863. In the last days the cleansing is the history of the sealing of the one hundred and forty-four thousand. Had the Millerites followed the opening providence of God that followed 1844, they would have finished the work.
Izajáš se setkává s Achazem se znamením svého syna, jehož jméno symbolizuje, že v posledních dnech „se navrátí ostatek“. Ostatek jsou ti, kdo se „navracejí“. Izajáš se setkává s bezbožným králem Achazem v průběhu dějin očišťování chrámu, které započalo v milleritských dějinách roku 1844 a bylo přivedeno k závěru neposlušností roku 1863. V posledních dnech je tímto očišťováním historie zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc. Kdyby byli millerité následovali otevírající se Boží prozřetelnost, jež následovala po roce 1844, byli by to dílo dokončili.
“Had Adventists, after the great disappointment in 1844, held fast their faith and followed on unitedly in the opening providence of God, receiving the message of the third angel and in the power of the Holy Spirit proclaiming it to the world, they would have seen the salvation of God, the Lord would have wrought mightily with their efforts, the work would have been completed, and Christ would have come ere this to receive His people to their reward. But in the period of doubt and uncertainty that followed the disappointment, many of the advent believers yielded their faith. . . . Thus the work was hindered, and the world was left in darkness. Had the whole Adventist body united upon the commandments of God and the faith of Jesus, how widely different would have been our history!” Evangelism, 695.
„Kdyby adventisté po velikém zklamání roku 1844 pevně setrvali ve své víře a jednotně následovali dále v otevírající se Boží prozřetelnosti, přijali poselství třetího anděla a v moci Ducha svatého je hlásali světu, byli by spatřili Boží spásu, Pán by byl mocně působil spolu s jejich úsilím, dílo by bylo dokončeno a Kristus by již byl přišel, aby přijal svůj lid k jeho odměně. Ale v období pochybností a nejistoty, které následovalo po tomto zklamání, mnozí z adventních věřících se vzdali své víry.... Tak bylo dílo zdrženo a svět byl ponechán v temnotě. Kdyby se celé adventistické tělo sjednotilo na Božích přikázáních a víře Ježíšově, jak nesmírně odlišné by byly naše dějiny!“ Evangelism, 695.
The failure to “follow on unitedly in the opening providence of God,” led them into a Laodicean condition by 1856, and the ensuing rebellion of 1863, marked the beginning of the wandering in the wilderness that had been illustrated by ancient Israel when they failed their tenth and final test, and were then condemned to die in the wilderness over the following forty years.
Neschopnost „jednotně následovat rozvíjející se Boží prozřetelnost“ je do roku 1856 přivedla do laodicejského stavu a následná vzpoura roku 1863 znamenala počátek putování po poušti, jež bylo předobrazeno starověkým Izraelem, když neobstál ve své desáté a závěrečné zkoušce a byl pak odsouzen zemřít na poušti během následujících čtyřiceti let.
Isaiah’s son provides the promise that at the final temple cleansing of the last days “a remnant shall return.” Their “return” is illustrated by Jeremiah, who was promised that if he would “return,” he would become God’s watchman. The one hundred and forty-four thousand are those who have returned from a disappointment.
Izajášův syn poskytuje zaslíbení, že při závěrečném očištění chrámu v posledních dnech „ostatků se navrátí“. Jejich „návrat“ je znázorněn Jeremjášem, jemuž bylo zaslíbeno, že jestliže se „navrátí“, stane se Božím strážcem. Těch sto čtyřicet čtyři tisíc jsou ti, kdo se navrátili ze zklamání.
Those that are the one hundred and forty-four thousand have experienced a disappointment and waited for their Lord. They have been typified by the wise virgins in Millerite history, and in both the beginning and ending histories two sticks are joined into one nation, during the outpouring of the Holy Spirit during the time of the Midnight Cry.
Ti, kteří patří ke sto čtyřiceti čtyřem tisícům, zakusili zklamání a očekávali svého Pána. V dějinách milleritského hnutí byli předobrazeni moudrými pannami a v počátečních i závěrečných dějinách jsou dvě hole spojeny v jeden národ během vylití Ducha svatého v době Půlnočního volání.
Wicked king Ahaz represents the leadership of Judah that will have heard the message, but who reject the message presented by Isaiah, and in so doing they “stumble, and fall, and be broken, and be snared, and be taken.” They are those who “seek unto them that have familiar spirits, and unto wizards that peep, and that mutter,” representing the experience of spiritualism they succumb to as they receive the strong delusion of 2 Thessalonians. Ahaz’s rejection of the message of Isaiah in 742 BC, aligns with 1863, when the message of Miller was rejected. Isaiah typifies Miller, and the message of both Isaiah and Miller was based upon the “seven times,” which find their anchor point in verse eight, of Isaiah chapter seven. Miller’s son (Isaiah’s son) represents the Elijah movement that comes in the last days.
Bezbožný král Achaz představuje vedení Judy, které toto poselství uslyší, avšak odmítne poselství předložené Izajášem, a tím „klopýtnou a padnou, budou zlomeni, polapeni do léčky a zajati“. Jsou to ti, kdo „se doptávají těch, kteří mají důvěrné duchy, a čarodějů, kteří šeptají a mumlají“, což představuje zkušenost spiritualismu, jíž podléhají, když přijímají mocné blouznění z 2. Tesalonickým. Achazovo odmítnutí Izajášova poselství v roce 742 př. Kr. se shoduje s rokem 1863, kdy bylo odmítnuto Millerovo poselství. Izajáš je předobrazem Millera a poselství jak Izajáše, tak Millera bylo založeno na „sedmi časech“, jejichž kotevní bod se nachází v osmém verši sedmé kapitoly Izajáše. Millerův syn (Izajášův syn) představuje elijášské hnutí, které přichází v posledních dnech.
The pronouncement against Ahaz for his rejection included the prediction of being conquered by the king of the north, who in the last days is the threefold union of Modern Rome, that is ruled over by the papacy.
Výrok proti Achazovi za jeho odmítnutí zahrnoval předpověď, že bude podroben králi severu, jímž je v posledních dnech trojnásobné spojení novodobého Říma, nad nímž vládne papežství.
The Lord spake also unto me again, saying, Forasmuch as this people refuseth the waters of Shiloah that go softly, and rejoice in Rezin and Remaliah’s son; Now therefore, behold, the Lord bringeth up upon them the waters of the river, strong and many, even the king of Assyria, and all his glory: and he shall come up over all his channels, and go over all his banks: And he shall pass through Judah; he shall overflow and go over, he shall reach even to the neck; and the stretching out of his wings shall fill the breadth of thy land, O Immanuel. Isaiah 8:5–8.
I znovu ke mně promluvil Hospodin řka: Protože tento lid zavrhuje vody Šiloach, které plynou tiše, a raduje se z Recína a syna Remaliášova, proto aj, hle, Pán přivede na ně vody Řeky, mocné a hojné, totiž krále asyrského a všecku jeho slávu; a vystoupí nade všechna svá koryta a přeteče přes všecky své břehy. A potáhne Judou; rozvodní se a převalí se, dosáhne až k šíji; a rozepětí jeho křídel naplní šířku tvé země, ó Immanueli. Izajáš 8:5–8.
Isaiah met with wicked king Ahaz at the end of the conduit of the upper pool, and although there is uncertainty among the biblical historians and archeologists as to whether the upper pool, was the same pool as the pool of Siloam in the time of Christ, the context of Isaiah’s prophecy removes all doubt, for Isaiah identifies that the king of the north was to come upon Ahaz, because he had rejected the waters of Shiloah, that goes softly. “Shiloah” is the Old Testament’s name for “Siloam” in the New Testament.
Izajáš se setkal s bezbožným králem Achazem u konce struhy horního rybníka, a ačkoli mezi biblickými historiky a archeology panuje nejistota, zda horní rybník byl totožný s rybníkem Siloe v době Kristově, souvislost Izajášova proroctví odstraňuje veškerou pochybnost, neboť Izajáš uvádí, že král severu měl přijít na Achaze, protože zavrhl vody Šiloachu, které plynou tiše. „Šiloach“ je starozákonním označením pro „Siloe“ v Novém zákoně.
It was at the pool of Siloam that Jesus healed the blind man, and wicked king Ahaz represents the blind Laodicean leadership, both in 1863, and at the soon-coming Sunday law who refuse to be healed. “Shiloah” and “Siloam” both mean “sent,” and a message was sent from the Father, to the Son, who then gave it to Gabriel and the holy angels to convey to Isaiah, who brought the message that was “sent” from heaven to a blind Laodicean leader.
Bylo to u rybníka Siloe, kde Ježíš uzdravil slepého muže, a bezbožný král Achaz představuje slepé laodicejské vedení, jak v roce 1863, tak při brzy přicházejícím nedělním zákonu, které odmítá být uzdraveno. „Šiloach“ i „Siloe“ obojí znamená „poslaný“ a poselství bylo posláno od Otce k Synu, který je pak svěřil Gabrielovi a svatým andělům, aby je předali Izajášovi, jenž přinesl poselství „poslané“ z nebe slepému laodicejskému vůdci.
The conduit from the upper pool where Isaiah presented the message represents the place where the rain of the Holy Spirit is conveyed to God’s people, as also represented by the golden pipes of Zechariah’s vision, or the ladder of Jacob’s dream.
Potrubí z horní nádrže, kde Izajáš předložil poselství, představuje místo, jímž je déšť Ducha svatého přiváděn k Božímu lidu, jak to rovněž znázorňují zlaté trubice ve vidění Zacharjáše nebo žebřík z Jákobova snu.
“That which God has prepared for us is represented in Zechariah, chapters 3 and 4, and 4:12–14: ‘And I answered again, and said unto him, What be these two olive branches which through the two golden pipes empty the golden oil out of themselves? And he answered me and said, Knowest thou not what these be? And I said, No, my Lord. Then said he, These are the two anointed ones, that stand by the Lord of the whole earth.’
„To, co pro nás Bůh připravil, je znázorněno v Zachariášovi, kapitolách 3 a 4, a 4,12–14: ‚I odpověděl jsem opět a řekl jsem mu: Co jsou tyto dvě olivové ratolesti, které skrze dvě zlaté trubice vylévají ze sebe zlatý olej? A on mi odpověděl a řekl: Což nevíš, co to je? I řekl jsem: Ne, můj Pane. Tedy řekl: To jsou ti dva pomazaní, kteří stojí při Pánu celé země.‘“
“The Lord is full of resources. He has no lack of facilities. It is because of our lack of faith, our earthliness, our cheap talk, our unbelief, manifested in our conversation, that dark shadows gather about us. Christ is not revealed in word or character as the One altogether lovely, and the chiefest among ten thousand. When the soul is content to lift itself up unto vanity, the Spirit of the Lord can do little for it. Our shortsighted vision beholds the shadow, but cannot see the glory beyond. Angels are holding the four winds, represented as an angry horse seeking to break loose and rush over the face of the whole earth, bearing destruction and death in its path.
„Pán oplývá prostředky. Nemá nedostatek možností. Je to pro náš nedostatek víry, naši světskost, naše laciné řeči, naši nevěru, projevující se v našem hovoru, že se kolem nás stahují temné stíny. Kristus není zjevován slovem ani povahou jako Ten, který je veskrze žádoucí a nejpřednější nad deset tisíc. Když se duše spokojuje s tím, že se povznáší k marnosti, Duch Páně pro ni může vykonat jen málo. Náš krátkozraký zrak spatřuje stín, ale nemůže vidět slávu za ním. Andělé zadržují čtyři větry, znázorněné jako rozhněvaný kůň, který se snaží vytrhnout a hnát se přes tvář celé země, nesouc zkázu a smrt ve své stopě.“
“Shall we sleep on the very verge of the eternal world? Shall we be dull and cold and dead? Oh, that we might have in our churches the Spirit and breath of God breathed into His people, that they might stand upon their feet and live. We need to see that the way is narrow, and the gate strait. But as we pass through the strait gate, its wideness is without limit.” Manuscript Releases, volume 20, 216, 217.
„Budeme spát na samém prahu věčného světa? Budeme otupělí a chladní a mrtví? Ó, kéž bychom v našich sborech měli Ducha a dech Boží vdechnutý do Jeho lidu, aby se postavil na nohy a žil. Potřebujeme vidět, že cesta je úzká a brána těsná. Když však projdeme těsnou branou, její šíře je bez hranic.“ Manuscript Releases, svazek 20, 216, 217.
The “golden oil,” is the messages of God’s Spirit that comes down from the upper pool through the conduit that is the two golden pipes that are the two witnesses of the Bible and Spirit of Prophecy, or the Old and New Testament, or the law and the prophets, or Moses and Elijah.
„Zlatý olej“ jsou poselství Božího Ducha, která sestupují z horní nádrže skrze potrubí, jímž jsou dvě zlaté trubice, totiž dva svědkové Bible a Ducha proroctví, anebo Starý a Nový zákon, anebo zákon a proroci, anebo Mojžíš a Eliáš.
“The anointed ones standing by the Lord of the whole earth, have the position once given to Satan as covering cherub. By the holy beings surrounding his throne, the Lord keeps up a constant communication with the inhabitants of the earth. The golden oil represents the grace with which God keeps the lamps of believers supplied, that they shall not flicker and go out. Were it not that this holy oil is poured from heaven in the messages of God’s Spirit, the agencies of evil would have entire control over men.
„Pomazaní, kteří stojí při Pánu celé země, zaujímají postavení, jež bylo kdysi dáno satanovi jako zakrývajícímu cherubovi. Prostřednictvím svatých bytostí obklopujících jeho trůn udržuje Pán stálé spojení s obyvateli země. Zlatý olej představuje milost, kterou Bůh trvale zásobuje lampy věřících, aby neblikaly a neuhasly. Kdyby tento svatý olej nebyl v poselstvích Božího Ducha vyléván z nebe, měly by nástroje zla nad lidmi úplnou moc.“
“God is dishonored when we do not receive the communications which he sends us. Thus we refuse the golden oil which he would pour into our souls to be communicated to those in darkness. When the call shall come, ‘Behold, the bridegroom cometh; go ye out to meet him,’ those who have not received the holy oil, who have not cherished the grace of Christ in their hearts, will find, like the foolish virgins, that they are not ready to meet their Lord. They have not, in themselves, the power to obtain the oil, and their lives are wrecked. But if God’s Holy Spirit is asked for, if we plead, as did Moses, ‘Show me thy glory,’ the love of God will be shed abroad in our hearts. Through the golden pipes, the golden oil will be communicated to us. ‘Not by might, nor by power, but by my Spirit, saith the Lord of Hosts.’ By receiving the bright beams of the Sun of Righteousness, God’s children shine as lights in the world.” Review and Herald, July 20, 1897.
„Bůh je zneuctíván, když nepřijímáme sdělení, která nám posílá. Tak odmítáme zlatý olej, který by chtěl vlévat do našich duší, aby byl sdělován těm, kdo jsou ve tmě. Až zazní volání: ‚Aj, ženich přichází; vyjděte mu vstříc,‘ ti, kteří nepřijali svatý olej, kteří nechovali milost Kristovu ve svých srdcích, shledají, stejně jako pošetilé panny, že nejsou připraveni setkat se se svým Pánem. Nemají sami v sobě moc získat olej a jejich životy ztroskotají. Jestliže je však proseno o Ducha svatého Božího, jestliže úpěnlivě voláme, jako volal Mojžíš: ‚Ukaž mi svou slávu,‘ láska Boží bude vylita v našich srdcích. Skrze zlaté trubice nám bude sdělován zlatý olej. ‚Ne mocí ani silou, nýbrž mým Duchem, praví Hospodin zástupů.‘ Přijímáním jasných paprsků Slunce spravedlnosti září Boží děti jako světla ve světě.“ Review and Herald, 20. července 1897.
The message that Ahaz was rejecting was the message of the Midnight Cry, that would have climaxed into the second coming of Christ, if the leadership of Laodicea had received the message to Laodicea that was “sent” to them in 1856. That message would have then swelled to a loud cry, and God’s people would have finished the work and been at peace. Instead, they returned to the vomit they had been delivered from.
Poselství, které Achaz odmítal, bylo poselstvím Půlnočního volání, jež by vyvrcholilo druhým příchodem Krista, kdyby bylo vedení Laodiceje přijalo poselství Laodiceji, které jim bylo v roce 1856 „posláno“. Toto poselství by pak zesílilo v mocné volání a Boží lid by byl dokončil dílo a spočinul v pokoji. Místo toho se však navrátili ke zvratku, z něhož byli vysvobozeni.
Isaiah and Ahaz are represented as being in the purification process of the fuller’s field, which is accomplished by the Messenger of the Covenant in Malachi chapter three. They are symbolically located where the “oil” (a message) is being poured out in Zechariah’s vision, and in the last days, Isaiah’s message to Ahaz is the message of Islam of the third Woe; it is the message of the hidden history of the seven thunders; it is the message that the eighth is of the seven; it is the message of the vineyard; it is the message of “Truth,” that are all elements of the Revelation of Jesus Christ, which in the last days produces the purification represented by the fuller’s field.
Izajáš a Achaz jsou představeni tak, že se nacházejí v procesu očišťování na poli bělidlaře, který uskutečňuje Posel smlouvy ve třetí kapitole Malachiáše. Jsou symbolicky umístěni tam, kde je ve vidění Zachariášově vyléván „olej“ (poselství), a v posledních dnech je Izajášovo poselství Achazovi poselstvím islámu třetího Běda; je poselstvím skryté historie sedmi hromů; je poselstvím, že osmý je ze sedmi; je poselstvím vinice; je poselstvím „Pravdy“, což jsou všechno prvky Zjevení Ježíše Krista, které v posledních dnech působí očištění znázorněné polem bělidlaře.
It was and is also the message of the “seven times,” that changes from Miller’s foundation stone, to the head of the corner, for it was the first truth, and it must therefore be the last truth. 1863 marked the conclusion of a purification process that began with the arrival of the third angel on October 22, 1844, and ultimately reached the light of the “seven times” in 1856. In 1844 the light of the twenty-three hundred years marked a beginning that led to the ending that was marked by the twenty-five hundred and twenty years. Yet, Laodicean blindness in the beginning and the ending, refuses to see the relationship of the two visions. 1863 represents the conclusion of a purification process that always occurs when a message is unsealed, and the message of the third angel was unsealed on October 22, 1844.
Bylo a je to také poselství „sedmi časů“, které se mění z Millerova základního kamene v úhelný kámen, neboť to byla první pravda, a proto musí být i poslední pravdou. Rok 1863 označil završení procesu očišťování, který započal příchodem třetího anděla dne 22. října 1844 a nakonec dospěl ke světlu „sedmi časů“ v roce 1856. Roku 1844 světlo dvou tisíc tří set let označilo počátek, který vedl ke konci označenému dvěma tisíci pěti sty dvaceti lety. Laodicejská slepota však na počátku i na konci odmítá spatřit vztah obou vidění. Rok 1863 představuje završení procesu očišťování, k němuž dochází vždy, když je nějaké poselství odpečetěno, a poselství třetího anděla bylo odpečetěno dne 22. října 1844.
The light of the third angel which was unsealed in 1844, was not a singular light, it was what Sister White refers to as “the advancing light of the third angel.” The advancing light of the third angel began in 1844, and continues to advance until probation closes, but when it first arrived, and when it ultimately ends, there is a specific testing period of the third angel. Those testing periods, at the beginning and ending, also represent a testing process represented by Daniel as an “increase of knowledge,” that is also the advancing light of the third angel.
Světlo třetího anděla, které bylo rozpečetěno roku 1844, nebylo jedinečným světlem; bylo tím, co sestra Whiteová označuje jako „postupující světlo třetího anděla“. Postupující světlo třetího anděla započalo roku 1844 a pokračuje v postupu až do uzavření doby milosti, avšak když se poprvé objevilo a když nakonec dospěje ke svému závěru, existuje určité zkušební období třetího anděla. Tato zkušební období, na počátku i na konci, také představují zkušební proces, který Daniel vyjadřuje jako „rozmnožení poznání“ a který je rovněž postupujícím světlem třetího anděla.
The testing process at the beginning began in 1844, and the advancing light increased in knowledge until it reached its conclusion in 1856. The beginning light and the ending light of the testing period are the two visions of Daniel chapter eight, verses thirteen and fourteen, which represent the foundation and the central pillar of Adventism.
Proces zkoušky na počátku začal roku 1844 a postupující světlo rostlo v poznání, až dospělo ke svému závěru roku 1856. Počáteční světlo i závěrečné světlo období zkoušky představují dvě vidění v osmé kapitole Danielovy knihy, ve verších třináctém a čtrnáctém, která představují základ a ústřední pilíř adventismu.
The testing period of the first angel began on August 11, 1840 and ended at the first disappointment on April 19, 1844. The testing period of the second angel then began, and continued until October 22, 1844. At that point the third angel arrived and the testing period of the third angel continued until Laodicean Adventism rejected the light of the third angel in 1863.
Doba zkoušky prvního anděla začala 11. srpna 1840 a skončila při prvním zklamání 19. dubna 1844. Poté začala doba zkoušky druhého anděla a trvala až do 22. října 1844. V tom okamžiku přišel třetí anděl a doba zkoušky třetího anděla pokračovala, dokud laodicejský adventismus v roce 1863 neodmítl světlo třetího anděla.
The testing period of the third angel for Millerite Adventism had a beginning and an ending, and the beginning and ending must represent the same thing, for Jesus always illustrates the end of a thing with the beginning of a thing. The opening of the advancing light of the third angel was the light of the appearance (the “mareh” vision), of verse fourteen of chapter eight of Daniel. The ending of the advancing light of the third angel was the light of the trampling down of the sanctuary and host (the “chazon” vision), of verse thirteen. The two visions are prophetically intertwined.
Období zkoušky třetího anděla pro milleritský adventismus mělo svůj počátek i svůj konec a počátek i konec musejí představovat tutéž věc, neboť Ježíš vždy znázorňuje konec nějaké věci jejím počátkem. Otevřením postupujícího světla třetího anděla bylo světlo zjevení (vidění „mareh“) čtrnáctého verše osmé kapitoly Danielovy knihy. Zakončením postupujícího světla třetího anděla bylo světlo pošlapání svatyně a zástupu (vidění „chazon“) třináctého verše. Tato dvě vidění jsou prorocky vzájemně propletena.
Then shalt thou cause the trumpet of the jubilee to sound on the tenth day of the seventh month, in the day of atonement shall ye make the trumpet sound throughout all your land. Leviticus 25:9.
I dáš zaznít troubení beraním rohem jubilejním desátého dne sedmého měsíce; v den smíření dáte zaznít beranímu rohu po celé své zemi. Leviticus 25,9.
The trumpet that was to be sounded on the Day of Atonement, which was October 22, 1844, was the Jubilee trumpet, which represents the sacred cycle of seven years, which adds up to twenty-five hundred and twenty days. The Lord intended to lead ancient Israel directly into the Promised Land, but their rebellion prevented that from happening. The Lord intended to lead modern Israel directly into the Promised Land, but rebellion prevented that from happening. If modern Israel would have been obedient to the advancing light of the third angel, they would have warned the world and the Lord would have returned over one hundred years ago.
Polnice, na niž se mělo troubit v Den smíření, jímž byl 22. říjen 1844, byla polnicí jubilejní, která představuje posvátný cyklus sedmi let, jenž se rovná dvěma tisícům pěti stům dvaceti dnům. Pán zamýšlel uvést starověký Izrael přímo do zaslíbené země, avšak jejich vzpoura tomu zabránila. Pán zamýšlel uvést novodobý Izrael přímo do zaslíbené země, avšak vzpoura tomu zabránila. Kdyby byl novodobý Izrael poslušen postupujícího světla třetího anděla, byli by varovali svět a Pán by se byl navrátil již před více než sto lety.
In order for that to happen the Lord would have needed to work a transformation among the Millerites, and that transformation is identified as the mystery of God in the Scriptures. If Adventism had followed the advancing light of the third angel, then the trumpet of the Jubilee would have sounded all the way through to the end, for it is in the days that the seventh trumpet sounds, that the mystery of God is finished. In Revelation ten, that trumpet, which is the Jubilee trumpet, and also the trumpet of the third woe, began to sound on October 22, 1844.
Aby k tomu mohlo dojít, musel by Pán mezi millerity vykonat proměnu, a tato proměna je v Písmu označena jako tajemství Boží. Kdyby adventismus následoval postupující světlo třetího anděla, tehdy by polnice Jubilea zněla nepřetržitě až do samého konce, neboť právě ve dnech, kdy zaznívá sedmá polnice, je dokonáno tajemství Boží. Ve Zjevení desáté kapitoly začala tato polnice, která je polnicí Jubilea a zároveň polnicí třetího běda, znít 22. října 1844.
And the angel which I saw stand upon the sea and upon the earth lifted up his hand to heaven, And sware by him that liveth for ever and ever, who created heaven, and the things that therein are, and the earth, and the things that therein are, and the sea, and the things which are therein, that there should be time no longer: But in the days of the voice of the seventh angel, when he shall begin to sound, the mystery of God should be finished, as he hath declared to his servants the prophets. Revelation 10:5–7.
A anděl, kterého jsem viděl stát na moři a na zemi, pozdvihl svou ruku k nebi a přisáhl při tom, který žije na věky věků, který stvořil nebe i to, co je v něm, i zemi i to, co je na ní, i moře i to, co je v něm, že času již více nebude; ale ve dnech hlasu sedmého anděla, až začne troubit, bude dokonáno tajemství Boží, jak to oznámil svým služebníkům prorokům. Zjevení 10,5–7.
The testing purification process that began on October 22, 1844, which was the advancing light of the third angel, began with the light of Daniel chapter eight, verse fourteen, and it ended with the light of Daniel chapter eight, verse thirteen. It began with the answer of verse fourteen, and ended with the question of verse thirteen.
Zkoušející proces očišťování, který započal 22. října 1844 a jenž byl postupujícím světlem třetího anděla, začal světlem Daniela 8,14 a skončil světlem Daniela 8,13. Začal odpovědí verše 14 a skončil otázkou verše 13.
Those nineteen years were typified by the arrival of Isaiah’s warning message to Ahaz the king of literal Judah during a civil war between the north and south. Those nineteen years ended with the king of the north, taking Israel into slavery. Those nineteen years typified the arrival of the third angel in 1844, through to the rebellion of 1863. The advancing light of the third angel was represented by Isaiah’s message.
Těch devatenáct let bylo předobrazeno příchodem Izajášova výstražného poselství k Achazovi, králi doslovného Judy, během občanské války mezi severem a jihem. Těch devatenáct let skončilo tím, že král severu odvedl Izrael do zajetí. Těch devatenáct let předobrazovalo příchod třetího anděla v roce 1844 až po vzpouru roku 1863. Postupující světlo třetího anděla bylo znázorněno Izajášovým poselstvím.
The rejection of that advancing light brought an end to the Millerite movement, and in that testing period the Philadelphian Millerite Movement transitioned into the Laodicean Church. The nineteen years that began in 742 BC, and the nineteen years that began in 1844, both represent a testing and purification process in the last days, that is the final testing period of the advancing light of the third angel.
Odmítnutí onoho postupujícího světla přivodilo konec mileritského hnutí a v oné době zkoušky se filadelfské mileritské hnutí proměnilo v církev laodicejskou. Devatenáct let, která začala v roce 742 př. Kr., a devatenáct let, která začala v roce 1844, obojí představují proces zkoušky a očišťování v posledních dnech, totiž závěrečnou dobu zkoušky postupujícího světla třetího anděla.
In that final testing process the mystery of God will be finished. The one hundred and forty four thousand are those who wait, return and are sealed.
V tomto závěrečném procesu zkoušky bude tajemství Boží dokonáno. Těch sto čtyřicet čtyři tisíc jsou ti, kteří očekávají, navracejí se a jsou zapečetěni.
Bind up the testimony, seal the law among my disciples. And I will wait upon the Lord, that hideth his face from the house of Jacob, and I will look for him. Behold, I and the children whom the Lord hath given me are for signs and for wonders in Israel from the Lord of hosts, which dwelleth in mount Zion. Isaiah 8:16–18.
Zavaž svědectví, zapečeť zákon mezi mými učedníky. A já budu očekávat Hospodina, který skrývá svou tvář před domem Jákobovým, a budu na něho hledět. Hle, já i děti, které mi dal Hospodin, jsme v Izraeli za znamení a divy od Hospodina zástupů, který přebývá na hoře Sijón. Izajáš 8,16–18.
The ending testing period of the advancing light of the third angel in the last days, began where the beginning testing period began. It began when Jesus raised His hand up to heaven and proclaimed “that there should be time no longer.” That pronouncement occurred on October 22, 1844, when the seventh trumpet, announced the Jubilee at the conclusion of the sacred cycle of seven. The cycle of seven years, repeated seven times was literally forty-nine years, or twenty-five hundred and twenty days.
Závěrečné období zkoušky postupujícího světla třetího anděla v posledních dnech začalo tam, kde začalo počáteční období zkoušky. Začalo tehdy, když Ježíš pozvedl svou ruku k nebi a prohlásil, „že již nebude času více.“ K tomuto prohlášení došlo 22. října 1844, když sedmá polnice oznámila jubilejní rok při završení posvátného cyklu sedmi. Cyklus sedmi let, opakovaný sedmkrát, činil doslova čtyřicet devět let neboli dva tisíce pět set dvacet dní.
1989 marks the “time of the end” in the movement of the one hundred and forty-four thousand, and 1989 marks the conclusion of the one hundred and twenty-six years that began at the rebellion of 1863. The movement of the one hundred and forty-four thousand began at the “time of the end,” with a symbol of the “seven times,” for one hundred and twenty-six is a tithe of twelve hundred and sixty, which in turn is half of twenty-five hundred and twenty.
Rok 1989 označuje „čas konce“ v hnutí sto čtyřiačtyřiceti tisíc a rok 1989 označuje završení sta dvaceti šesti let, která začala odbojem roku 1863. Hnutí sto čtyřiačtyřiceti tisíc započalo v „čase konce“ se symbolem „sedmi časů“, neboť sto dvacet šest je desátkem z tisíce dvou set šedesáti, což je pak polovina dvou tisíc pěti set dvaceti.
Jesus always represents the end of a thing with the beginning of a thing, and the beginning of the movement of the one hundred and forty-four thousand was marked by a symbol of the “seven times,” just as it is at the end of the movement. The days of the sounding of the seventh angel, when the mystery of God is finished, began at the conclusion of the “three-and-a-half” days of Revelation chapter eleven. The Seventh Trumpet, which is also the third Woe, sounded its second note on October 7, 2023, and the mystery of God is now finishing, as “he hath declared to his servants the prophets.” The ending of the movement is marked by a symbol of “seven times,” as was the beginning of the very same movement.
Ježíš vždy představuje konec nějaké věci počátkem nějaké věci a počátek hnutí sto čtyřiceti čtyř tisíc byl označen symbolem „sedmi časů“, právě tak jako je tomu na konci tohoto hnutí. Dny troubení sedmého anděla, kdy je dokonáno tajemství Boží, začaly na závěr „tří a půl“ dnů ze zjevení, kapitoly jedenácté. Sedmá trouba, která je také třetím Běda, zazněla svůj druhý tón 7. října 2023 a tajemství Boží se nyní dokonává, jak „oznámil svým služebníkům prorokům“. Konec hnutí je označen symbolem „sedmi časů“, stejně jako jím byl označen počátek téhož hnutí.
At the time of the end in 1798, the “seven times,” of God’s indignation against the northern kingdom ended, and at the end of the movement of the Millerites, the rejection of the truths associated with the “seven times,” marked the rebellion of 1863. Jesus always illustrates the end of a thing with the beginning of a thing, and the movement of the first angel (the Millerites), illustrates the movement of the third angel (the one hundred and forty-four thousand). Both movements begin with and end with the “seven times.” You cant make these things up.
V době konce roku 1798 skončilo „sedm časů“ Božího rozhořčení proti severnímu království a na konci hnutí mileritů znamenalo odmítnutí pravd spojených se „sedmi časy“ vzpouru roku 1863. Ježíš vždy znázorňuje konec jedné věci začátkem jiné věci a hnutí prvního anděla (milerité) znázorňuje hnutí třetího anděla (sto čtyřicet čtyři tisíc). Obě hnutí začínají „sedmi časy“ a jimi také končí. Tyto věci si nemůžete vymyslet.
We will continue this study in the next article.
V této studii budeme pokračovat v příštím článku.
“Those who are in responsible positions are not to become converted to the self-indulgent, extravagant principles of the world, for they cannot afford it; and if they could, Christlike principles would not allow it. Manifold teaching needs to be given. ‘Whom shall He teach knowledge? and whom shall He make to understand doctrine? them that are weaned from the milk, and drawn from the breasts. For precept must be upon precept, precept upon precept; line upon line, line upon line; here a little, and there a little.’ Thus the word of the Lord is patiently to be brought before the children and kept before them, by parents who believe the word of God. ‘For with stammering lips and another tongue will He speak to this people. To whom He said, This is the rest wherewith ye may cause the weary to rest; and this is the refreshing: yet they would not hear. But the word of the Lord was unto them precept upon precept, precept upon precept; line upon line, line upon line; here a little, and there a little; that they might go, and fall backward, and be broken, and snared, and taken.’ Why?—because they did not heed the word of the Lord that came unto them.
„Ti, kdo zastávají odpovědná postavení, se nemají přiklánět k požitkářským a okázalým zásadám světa, neboť si to nemohou dovolit; a i kdyby si to dovolit mohli, zásady podobné Kristu by to nedovolily. Je třeba poskytovat mnohé vyučování. ‚Koho bude učit poznání? a komu dá porozumět nauce? Těm, kteří jsou odstaveni od mléka a odtrženi od prsů. Neboť příkaz musí být na příkaz, příkaz na příkaz; řádek na řádek, řádek na řádek; tu trochu a tam trochu.‘ Tak má být slovo Hospodinovo trpělivě předkládáno dětem a rodiči, kteří věří slovu Božímu, jim má být stále stavěno před oči. ‚Neboť koktavými rty a cizím jazykem bude mluvit k tomuto lidu. Jimž řekl: Toto je odpočinutí, v němž můžete dát odpočinout unavenému; a toto je občerstvení; ale nechtěli slyšet. I bylo jim slovo Hospodinovo: příkaz na příkaz, příkaz na příkaz; řádek na řádek, řádek na řádek; tu trochu a tam trochu; aby šli a padli nazpět a byli zlomeni a polapeni v osidlo a zajati.‘ Proč? — protože nedbali slova Hospodinova, které k nim přišlo.“
“This means those who have not received instruction, but have cherished their own wisdom, and have chosen to work themselves according to their own ideas. The Lord gives these the test, that they shall either take their position to follow His counsel, or refuse and do according to their own ideas, and then the Lord will leave them to the sure result. In all our ways, in all our service to God, He speaks to us, ‘Give Me thine heart.’ It is the submissive, teachable spirit that God wants. That which gives to prayer its excellence is the fact that it is breathed from a loving, obedient heart.
„To znamená ty, kteří nepřijali poučení, nýbrž pěstovali svou vlastní moudrost a rozhodli se jednat sami podle svých vlastních představ. Těmto Pán dává zkoušku, aby buď zaujali své místo a následovali Jeho radu, anebo odmítli a jednali podle svých vlastních představ; a pak je Pán ponechá jistému výsledku. Ve všech našich cestách, ve veškeré naší službě Bohu, k nám mluví: ‚Dej mi své srdce.‘ To, co Bůh chce, je poddajný, učenlivý duch. To, co dává modlitbě její vznešenost, je skutečnost, že vychází z milujícího, poslušného srdce.“
“God requires certain things of His people; if they say, I will not give up my heart to do this thing, the Lord lets them go on in their supposed wise judgment without heavenly wisdom, until this scripture [Isaiah 28:13] is fulfilled. You are not to say, I will follow the Lord’s guidance up to a certain point that is in harmony with my judgment, and then hold fast to your own ideas, refusing to be molded after the Lord’s similitude. Let the question be asked, Is this the will of the Lord? not, Is this the opinion or judgment of—–?” Testimonies to Ministers, 419.
„Bůh od svého lidu vyžaduje určité věci; řeknou-li: Neodevzdám své srdce, abych tuto věc učinil, Pán je ponechá, aby pokračovali ve svém domněle moudrém úsudku bez nebeské moudrosti, dokud se nenaplní toto Písmo [Izajáš 28,13]. Nemáte říkat: Budu následovat vedení Páně až do určitého bodu, který je v souladu s mým úsudkem, a pak se pevně držet svých vlastních představ a odmítat být utvářeni podle podoby Páně. Ať je položena otázka: Je to vůle Páně? ne: Je to názor nebo úsudek ———?“ Testimonies to Ministers, 419.