Kniha Daniel – osmdesát sedm

Podobenství o deseti pannách znázorňuje zkušenost adventního lidu.

Milleritští adventisté naplnili podobenství do posledního písmene.

Dějiny hnutí prvního anděla představují hnutí třetího anděla a konečné zaměření podobenství spočívá v tom, zda panny mají olej, jímž je poselství pozdního deště.

„Olej“ v podobenství představuje „charakter“ a také „spravedlnost Kristovu“. Posvěcený charakter vzniká pouze u těch, kdo se živí Božím slovem.

„Olej“ jsou také poselství Ducha Božího.

„Olej“ jsou poselství Božího slova, které zprostředkovává posvěcující přítomnost Kristovy spravedlnosti. V podobenství o deseti pannách, které je zároveň proroctvím druhé kapitoly Abakuka, je poselství půlnočního volání, jež je poselstvím Kristovy spravedlnosti, jak je znázorněno poselstvím Jonese a Waggonera při vzpouře roku 1888.

Poselství je poselstvím pozdního deště.

Když mocný anděl sestoupil 11. září 2001, pozdní déšť začal skrápět a dějiny milleritů, jak jsou znázorněny v podobenství o deseti pannách a ve druhé kapitole Abakuka, se začaly opakovat. Tehdy lid Boží posledních dnů pojedl knihu, která byla v andělově ruce, a tím byl veden zpět ke starým stezkám Jeremjášovým, a tak se stal strážnými, kteří měli troubit na poplašnou polnici. Varování polnice bylo laodicejské poselství, znázorněné Izajášem jako mocné volání.

Reformační hnutí prvního a třetího anděla začíná v „čase konce“. V tom okamžiku dochází k „rozmnožení poznání“, které podrobí zkoušce tehdy žijící generaci, avšak teprve poté, co je toto poznání zveřejněno jako formalizované poselství. Následně je toto formalizované poselství „zmocněno“ a toto zmocnění je vyznačeno sestoupením anděla. Sestoupení anděla určuje Abakukovu rozpravu a dvě skupiny začínají rozpoznávat poselství, které je buď pravým, nebo padělaným poselstvím pozdního deště. Věrní se poté stávají Božími strážnými, kteří začínají troubit varovné poselství polnice.

Pravé poselství polnice je založeno na světle znázorněném na dvou deskách Abakukových. Je to varování Laodiceji a varování, které označuje hříchy Božího lidu. Spor se stupňuje až do prvního zklamání, kdy se jedna skupina stává „shromážděním posměvačů“ a praví strážní jsou vyzváni, aby se navrátili k horlivosti pro poselství, kterou dříve projevovali před tímto zklamáním. Když se strážní navrátili, rozpoznali, že se nacházejí v „době prodlení“ a že poselství, které selhalo, se ve skutečnosti mělo naplnit, avšak v Božím pořádku. Toto poselství se rozvíjelo během krátkého časového údobí (přesto však časového údobí), a když přichází, je znázorněno jako poselství „Půlnočního volání“, které je jednoduše zesílením poselství, jež začalo být zmocňováno, když anděl sestoupil.

Při příchodu poselství bylo zcela dovršeno oddělení mezi těmi, kdo při sestupu anděla přijali postavení strážných, a těmi, kdo je odmítli. Toto oddělení označuje okamžik, kdy je na sto čtyřicet čtyři tisíc vtiskována pečeť, před vylitím pozdního deště bez onoho „měření“, které bylo vloženo na pozdní déšť, jenž začal, když anděl sestoupil.

Dějiny milleritů jsou ilustrací pozdního deště během pečetění sto čtyřiceti čtyř tisíc. V těchto dějinách byla debata u Abakuka založena na pravém a falešném poselství pozdního deště. Pavel označuje jednu skupinu za ty, kdo mají lásku k pravdě, a druhou skupinu za ty, kdo přijímají mocné blouznění, protože nemají lásku k pravdě a protože uvěřili „lži“.

Milleritské hnutí představuje rozvinutí pravdy, jež od „času konce“ až po vylití Ducha svatého při Půlnočním volání roste v poznání a moci. Milleritské hnutí určilo určité konkrétní mezníky, které mají své paralely, jako je „čas konce“, „formalizace“ poselství představovaná „rozmnožením poznání“, „zmocnění“ poselství, jež je vyznačeno sestupujícím andělem, „první zklamání“, které uvádí podobenství o deseti pannách, vylití Ducha svatého představené jako „Půlnoční volání“, a poté závěrečné „druhé zklamání“, kdy jsou jedny dispenzační dveře „zavřeny“ a jiné dispenzační dveře „otevřeny“.

Milleritské hnutí, které předobrazuje hnutí sto čtyřiceti čtyř tisíc, bylo spjato s proroctvími o dvou tisících třech stech letech a o dvou tisících pěti stech dvaceti letech z Daniele 8, verše 13 a 14. „Čas konce“ nastal při završení „sedmi časů“ Božího rozhořčení proti severnímu království Izraele. Formální ustavení Millerova poselství v roce 1831 nastalo dvě stě dvacet let po vydání Bible krále Jakuba.

Hnutí „času konce“ třetího anděla nastalo v roce 1989, na závěr sta dvaceti šesti let od vzpoury roku 1863. „Sto dvacet šest“ je symbolem „sedmi časů“. Obě hnutí začala naplněním „sedmi časů“.

Poselství hnutí třetího anděla bylo formalizováno v roce 1996 vydáním série článků nazvané The Time of the End, která byla uveřejněna v časopise Our Firm Foundation. Tyto články byly publikovány dvě stě dvacet let po Deklaraci nezávislosti z roku 1776. Poselství obou hnutí bylo formalizováno dvě stě dvacet let po dějinách, které byly přímo spojeny s poselstvím, jež přišlo na konci oněch dvou set dvaceti let.

Číslo „dvě stě dvacet“ představuje spojení (článek) mezi „sedmi časy“ Božího rozhořčení proti jižnímu judskému království, které začalo roku 677 př. Kr., a počátkem dvou tisíc tří set let z Daniela, kapitoly osmé, verše čtrnáctého, roku 457 př. Kr. Číslo dvě stě dvacet spojuje obě proroctví dohromady a obě proroctví byla společně představena v základních verších adventismu, totiž v Daniele, kapitole osmé, verších třináctém a čtrnáctém. V těchto verších se Kristus prorocky představil jako „onen jistý svatý“, což je překlad hebrejského slova „Palmoni“, které znamená „Podivuhodný Počtář“.

Podivuhodný Počtář uvádí dvě vidění, která představují dvě linie proroctví, právě v oněch dvou verších, jež sestra Whiteová označuje za ústřední pilíř adventismu. Výchozí bod je spojen symbolickým pojítkem dvou set dvaceti let s dobou, kdy se naplňují v roce 1844. Druhá kapitola Abakuka končí dvacátým veršem, a tak Podivuhodný Počtář označuje číslo „dvě stě dvacet“ odlišným vyjádřením, neboť tento verš vyjadřuje hlavní charakteristiku předobrazu Dne smíření, který v onom datu započal.

Dvě prorocká období, která představují ústřední pilíř adventismu a která byla uvedena přímo Podivuhodným Počtářem, jsou navzájem spojena dvěma sty dvaceti lety a Ježíš (Podivuhodný Počtář), který vždy ztotožňuje konec věci s počátkem věci, označil jejich zakončení dne 22. října 1844 číslem dvě stě dvacet.

Hnutí prvního anděla, stejně jako hnutí třetího anděla, začalo v „čase konce“ (1798, respektive 1989), kde je identifikováno „sedm časů“ z Leviticus dvacet šest. Další mezník v obou dějinách je vyznačen završením dvou set dvaceti let, což je rovněž prorocký znak „sedmi časů“, neboť výchozí body obou vidění (chazon a mareh) představují období dvou set dvaceti let, které je navzájem spojuje.

Vydání Bible krále Jakuba roku 1611, formalizace Millerova poselství, jak byla zveřejněna v novinách Vermont Telegraph, vydání Prohlášení nezávislosti a publikování článku The Time of the End v časopise Our Firm Foundation — to všechno byla zveřejnění. Počátek i konec obou dvousetdvacetiletých období představují jakožto historický mezník zveřejnění. Číslo „dvě stě dvacet“ je symbolem prorocké spojitosti a všechna čtyři zveřejnění jsou spojena tím, že jsou zveřejněními, a také poselstvím představovaným jako „rozmnožení poznání“ v příslušných dějinách.

Bible z roku 1611 představuje sdělení evangelia z nebeských dvorů lidstvu. Millerovo poselství bylo zasazeno do kontextu časových proroctví a dva posvátné Chabakukovy diagramy jasně ukazují, že Millerovo poselství bylo graficky znázorněno liniemi dějin. „Vermont“ znamená „zelená hora“ a podle inspirace je „zelená“ symbolem víry.

Millerovo poselství bylo zformulováno a předáno z věrné církve, neboť „hora“ v posledních dnech je „církev“.

Formalizované zkušební poselství Millera vzešlo z věrné církve a publikace nazvaná The Telegraph představuje poselství z nebe, stejně jako jím byla Bible krále Jakuba, neboť slovo „telegraph“, utvořené ze dvou řeckých slov, znamená poselství zdaleka. První slovo (tele) znamená „vzdálený“ nebo „daleký“ a druhé slovo (grapho) „psát“ nebo „zaznamenávat“. Dohromady znamenají „psát nebo přenášet na dálku“. V roce 1611 Bůh skrze vydání Bible krále Jakuba přenesl své poselství z nebe a na konci dvou set dvaceti let Millerovo poselství, poprvé formalizované roku 1831 ve Vermont Telegraph, rovněž přeneslo Boží poselství z nebe. Toto poselství bylo „rozmnožením poznání“, které bylo otevřeno v „čase konce“ roku 1798, a které pak pro onu generaci vytvořilo třístupňový zkušební proces. Tato historie byla předobrazem dějin Future for America.

Deklarace nezávislosti v roce 1776 představuje počátek zemské šelmy ze Zjevení třinácté kapitoly. Představuje počátek Spojených států, a tím zároveň označuje omezení nezávislosti na konci Spojených států. Poselství Future for America (jak už samotný název napovídá) určuje konec, který je v počátku předobrazen vydáním Deklarace nezávislosti. O dvě stě dvacet let později, v roce 1996, obdržela služba, která vydávala časopis The Time of the End, právní subjekt, jenž byl již dříve nazván Future for America. V tom roce byl vydán časopis The Time of the End, sestávající z článků, které předtím vyšly v publikaci nazvané Our Firm Foundation.

Název služby Future for America odkazuje na dějiny Deklarace nezávislosti, neboť tato publikace označila počátek Spojených států, a Ježíš vždy znázorňuje konec prostřednictvím počátku. Název publikace, The Time of the End, odkazuje jak na „čas konce“ v roce 1989, tak také na konec doby milosti, když Michael povstane. Formalizované poselství v publikaci (Daniel jedenáct, verše čtyřicet až čtyřicet pět) bylo odpečetěno zhroucením Sovětského svazu v roce 1989 („čas konce“) a verše, které byly odpečetěny, předkládají sled dějin, jenž postupuje od roku 1989 až k prvnímu verši dvanácté kapitoly, kde je označeno Michaelovo povstání a uzavření lidské doby milosti.

Od vydání Prohlášení nezávislosti v roce 1776 až do vydání časopisu The Time of the End uplynulo dvě stě dvacet let a počátek i konec pojednávají o týchž prorockých tématech. Vydání The Time of the End bylo sestaveno z kapitol, které byly nejprve publikovány jako články v periodiku Our Firm Foundation, a představuje prorockou pravdu, že bez pevného přidržení se základních pravd milleritského hnutí (jež je „our firm foundation“) není možné porozumět „rozmnožení poznání“ v „čase konce“ v roce 1989.

Směrovník představovaný jako „čas konce“ a směrovník představující „formalizaci“ poselství v paralelních dějinách hnutí prvního a třetího anděla oba obsahují prorocké prvky „sedmi časů“ z Leviticus dvacet šest. Následujícím směrovníkem v paralelních dějinách je zmocnění poselství, vyznačené sestoupením buď anděla ze Zjevení deset dne 11. srpna 1840, nebo anděla ze Zjevení osmnáct dne 11. září 2001. Naplnění druhého běda ze Zjevení kapitoly deváté přivedlo dolů anděla ze Zjevení deset a naplnění třetího běda ze Zjevení kapitoly desáté přivedlo dolů anděla ze Zjevení kapitoly osmnácté.

V paralelních dějinách začíná pozdní déšť „pokropovat“ v okamžiku, kdy sestupuje anděl. V tom okamžiku je poselství „zmocněno“ potvrzením předpověděné události. Pro millerity to bylo ukončení osmanské nadvlády jako naplnění časového proroctví o islámu druhého běda ve Zjevení, kapitole deváté, verši patnáctém. Pro hnutí sto čtyřiceti čtyř tisíc to bylo „rozhněvání národů“, proroctví o islámu třetího běda, které je v čase sedmé trouby ve Zjevení deset, verš sedm, a které se naplnilo, když byly strženy velké budovy New York City.

Každý z hlavních mezníků paralelních dějin má přímé spojení s dílem Podivuhodného Počtáře, který klade svůj podpis na vztah dvou vidění, jež představují dva tisíce tři sta let a dva tisíce pět set dvacet let. Prorocké stráže, které jsou povolány při sestupu anděla, troubí výstražnou polnicí, jež zahrnuje poselství do Laodiceje, které bylo roku 1856 přímo spojeno s odpečetěním většího světla o „sedmi časech“. Mezník dvou tabulí Habakukových, představovaný pionýrskými grafy z let 1843 a 1850, které oba názorně znázorňují „sedm časů“, se objevil mezi sestupem anděla a „prvním zklamáním“ v každých z obou paralelních dějin.

Mezník „doby prodlení“ je přímo spojen s nenaplněnou předpovědí roku 1843, která byla předpovědí naplnění jak dvou tisíc tří set let, tak také dvou tisíc pěti set dvaceti let. Poselství Půlnočního volání bylo určením brzy nastávajícího naplnění těchto dvou období prorockého času. Uzavřené dispenzační „dveře“ na posledním mezníku označují naplnění těchto dvou prorockých období a vyznačují místo, kde začíná znít sedmá neboli jubilejní polnice. Každý mezník v každé historii je přímo spojen se „sedmi časy“ a „sedm časů“ představuje nit, která obě historie spojuje, a obě historie představují poselství pozdního deště.

V této studii budeme pokračovat v příštím článku.