The parable of the ten virgins illustrates the experience of the Adventist people.
Podobenství o deseti pannách znázorňuje zkušenost adventního lidu.
“The parable of the ten virgins of Matthew 25 also illustrates the experience of the Adventist people.” The Great Controversy, 393.
„Podobenství o deseti pannách z Matouše 25 rovněž znázorňuje zkušenost adventního lidu.“ Velký spor, 393.
Millerite Adventists fulfilled the parable to the very letter.
Milleritští adventisté naplnili podobenství do posledního písmene.
“I am often referred to the parable of the ten virgins, five of whom were wise, and five foolish. This parable has been and will be fulfilled to the very letter, for it has a special application to this time, and, like the third angel’s message, has been fulfilled and will continue to be present truth till the close of time.” Review and Herald, August 19, 1890.
„Často bývám odkazována na podobenství o deseti pannách, z nichž pět bylo moudrých a pět pošetilých. Toto podobenství se naplnilo a naplní do nejmenšího písmene, neboť má zvláštní vztah k této době a podobně jako poselství třetího anděla se naplnilo a bude i nadále přítomnou pravdou až do skonání času.“ Review and Herald, 19. srpna 1890.
The history of the movement of the first angel represents the movement of the third angel, and the ultimate focus of the parable is whether the virgins possess the oil, which is the message of the latter rain.
Dějiny hnutí prvního anděla představují hnutí třetího anděla a konečné zaměření podobenství spočívá v tom, zda panny mají olej, jímž je poselství pozdního deště.
“There is a world lying in wickedness, in deception, and delusion, in the very shadow of death,—asleep, asleep. Who are feeling travail of soul to awaken them? What voice can reach them? My mind is carried to the future when the signal will be given, ‘Behold the Bridegroom cometh; go ye out to meet Him.’ But some will have delayed to obtain the oil for replenishing their lamps, and too late they will find that character, which is represented by the oil, is not transferable. That oil is the righteousness of Christ. It represents character, and character is not transferable. No man can secure it for another. Each must obtain for himself a character purified from every stain of sin.” Bible Echo, May 4, 1896.
„Existuje svět, který leží ve zlobě, v podvodu a bludu, v samém stínu smrti, — spí, spí. Kdo pociťuje úzkost duše, aby je probudil? Jaký hlas k nim může proniknout? Má mysl je nesena do budoucnosti, kdy bude dán signál: ‚Hle, ženich přichází; vyjděte mu vstříc.‘ Někteří však budou otálet s obstaráním oleje k doplnění svých lamp a příliš pozdě zjistí, že charakter, který je představován olejem, není přenositelný. Tím olejem je Kristova spravedlnost. Představuje charakter a charakter není přenositelný. Žádný člověk jej nemůže zajistit pro jiného. Každý si musí sám získat charakter očištěný od každé poskvrny hříchu.“ Bible Echo, 4. května 1896.
The “oil” in the parable represents “character,” and also the “righteousness of Christ.” A sanctified character is only produced by those who eat God’s Word.
„Olej“ v podobenství představuje „charakter“ a také „spravedlnost Kristovu“. Posvěcený charakter vzniká pouze u těch, kdo se živí Božím slovem.
Sanctify them through thy truth: thy word is truth. John 17:17.
Posvěť je ve své pravdě; tvé slovo je pravda. Jan 17,17.
The “oil” is also the messages of God’s Spirit.
„Olej“ jsou také poselství Ducha Božího.
“God is dishonored when we do not receive the communications which he sends us. Thus we refuse the golden oil which he would pour into our souls to be communicated to those in darkness.” Review and Herald, July 20, 1897.
„Bůh je zneuctěn, když nepřijímáme poselství, která nám posílá. Tak odmítáme zlatý olej, který by vléval do našich duší, aby byl předáván těm, kteří jsou ve tmě.“ Review and Herald, 20. července 1897.
The “oil” is the messages of God’s Word that conveys the sanctifying presence of Christ’s righteousness. In the parable of the ten virgins, which is also the prophecy of Habakkuk chapter two, the message of the Midnight Cry, which is the message of Christ’s righteousness, as represented by the message of Jones and Waggoner in the rebellion of 1888.
„Olej“ jsou poselství Božího slova, které zprostředkovává posvěcující přítomnost Kristovy spravedlnosti. V podobenství o deseti pannách, které je zároveň proroctvím druhé kapitoly Abakuka, je poselství půlnočního volání, jež je poselstvím Kristovy spravedlnosti, jak je znázorněno poselstvím Jonese a Waggonera při vzpouře roku 1888.
“The Lord in His great mercy sent a most precious message to His people through Elders Waggoner and Jones. This message was to bring more prominently before the world the uplifted Saviour, the sacrifice for the sins of the whole world. It presented justification through faith in the Surety; it invited the people to receive the righteousness of Christ, which is made manifest in obedience to all the commandments of God. Many had lost sight of Jesus. They needed to have their eyes directed to His divine person, His merits, and His changeless love for the human family. All power is given into His hands, that He may dispense rich gifts unto men, imparting the priceless gift of His own righteousness to the helpless human agent. This is the message that God commanded to be given to the world. It is the third angel’s message, which is to be proclaimed with a loud voice, and attended with the outpouring of His Spirit in a large measure.” Testimonies to Ministers, 91.
„Pán ve svém velikém milosrdenství poslal svému lidu skrze starší Waggonera a Jonese nejvzácnější poselství. Toto poselství mělo světu výrazněji představit vyvýšeného Spasitele, oběť za hříchy celého světa. Předkládalo ospravedlnění skrze víru v Ručitele; vyzývalo lid, aby přijal Kristovu spravedlnost, která se zjevuje v poslušnosti všem Božím přikázáním. Mnozí ztratili Ježíše ze zřetele. Bylo třeba obrátit jejich oči k Jeho božské osobě, Jeho zásluhám a Jeho neměnné lásce k lidské rodině. Veškerá moc je dána do Jeho rukou, aby mohl rozdávat lidem bohaté dary a bezmocnému lidskému nástroji udělovat neocenitelný dar své vlastní spravedlnosti. To je poselství, které Bůh přikázal dát světu. Je to poselství třetího anděla, které má být zvěstováno mocným hlasem a doprovázeno vylitím Jeho Ducha ve veliké míře.“ Testimonies to Ministers, 91.
The message is the message of the latter rain.
Poselství je poselstvím pozdního deště.
“The latter rain is to fall upon the people of God. A mighty angel is to come down from heaven, and the whole earth is to be lighted with his glory.” Review and Herald, April 21, 1891.
„Pozdní déšť má sestoupit na Boží lid. Mocný anděl má sestoupit z nebe a celá země má být ozářena jeho slávou.“ Review and Herald, 21. dubna 1891.
When the mighty angel descended on September 11, 2001, the latter rain began to sprinkle and the history of the Millerites as represented in the parable of the ten virgins and Habakkuk chapter two began to repeat. It was then that God’s last day people ate the book that was in the angel’s hand, and in so doing were led back to Jeremiah’s old paths, and thus became the watchmen that were to sound the warning trumpet. The trumpet warning was the Laodicean message represented by Isaiah as a loud cry.
Když mocný anděl sestoupil 11. září 2001, pozdní déšť začal skrápět a dějiny milleritů, jak jsou znázorněny v podobenství o deseti pannách a ve druhé kapitole Abakuka, se začaly opakovat. Tehdy lid Boží posledních dnů pojedl knihu, která byla v andělově ruce, a tím byl veden zpět ke starým stezkám Jeremjášovým, a tak se stal strážnými, kteří měli troubit na poplašnou polnici. Varování polnice bylo laodicejské poselství, znázorněné Izajášem jako mocné volání.
Cry aloud, spare not, lift up thy voice like a trumpet, and show my people their transgression, and the house of Jacob their sins. Isaiah 58:1.
Volej plným hlasem, nešetři se, pozvedni svůj hlas jako polnici a oznam mému lidu jeho přestoupení a domu Jákobovu jeho hříchy. Izajáš 58,1.
The reform movement of the first and the third angels begin at a “time of the end.” At that point there is an “increase of knowledge” which will test the generation then living, but only after the knowledge is published as a formalized message. Thereafter the formalized message is “empowered”, and the empowerment is marked by the descent of an angel. The descent of the angel identifies Habakkuk’s debate and two classes begin to identify a message that is either the true or the counterfeit message of the latter rain. The faithful then become God’s watchmen who begin to blow a warning trumpet message.
Reformační hnutí prvního a třetího anděla začíná v „čase konce“. V tom okamžiku dochází k „rozmnožení poznání“, které podrobí zkoušce tehdy žijící generaci, avšak teprve poté, co je toto poznání zveřejněno jako formalizované poselství. Následně je toto formalizované poselství „zmocněno“ a toto zmocnění je vyznačeno sestoupením anděla. Sestoupení anděla určuje Abakukovu rozpravu a dvě skupiny začínají rozpoznávat poselství, které je buď pravým, nebo padělaným poselstvím pozdního deště. Věrní se poté stávají Božími strážnými, kteří začínají troubit varovné poselství polnice.
The true trumpet message is based upon the light represented upon Habakkuk’s two tables. It is the warning to Laodicea, and the warning that identifies the sins of God’s people. The debate escalates until the first disappointment, when the one class becomes the “assembly of mockers,” and the true watchmen are called to return to the zeal for the message they formerly manifested before the disappointment. As the watchmen returned, they recognized that they were in the “tarrying time”, and that the message that had failed, was actually going to be fulfilled, but in God’s order. That message was developed over a brief period of time (but a period of time nonetheless), and when the message arrives it is represented as the message of “the Midnight Cry”, which is simply an increase of the message that began to be empowered when the angel descended.
Pravé poselství polnice je založeno na světle znázorněném na dvou deskách Abakukových. Je to varování Laodiceji a varování, které označuje hříchy Božího lidu. Spor se stupňuje až do prvního zklamání, kdy se jedna skupina stává „shromážděním posměvačů“ a praví strážní jsou vyzváni, aby se navrátili k horlivosti pro poselství, kterou dříve projevovali před tímto zklamáním. Když se strážní navrátili, rozpoznali, že se nacházejí v „době prodlení“ a že poselství, které selhalo, se ve skutečnosti mělo naplnit, avšak v Božím pořádku. Toto poselství se rozvíjelo během krátkého časového údobí (přesto však časového údobí), a když přichází, je znázorněno jako poselství „Půlnočního volání“, které je jednoduše zesílením poselství, jež začalo být zmocňováno, když anděl sestoupil.
At the arrival of the message, a separation between those who had accepted the position of watchmen at the descent of the angel, and those who refused was fully accomplished. That separation identifies the point where the seal is impressed upon the one hundred and forty-four thousand, in advance of the outpouring of the latter rain without the “measuring” that was placed upon the latter rain that began when the angel descended.
Při příchodu poselství bylo zcela dovršeno oddělení mezi těmi, kdo při sestupu anděla přijali postavení strážných, a těmi, kdo je odmítli. Toto oddělení označuje okamžik, kdy je na sto čtyřicet čtyři tisíc vtiskována pečeť, před vylitím pozdního deště bez onoho „měření“, které bylo vloženo na pozdní déšť, jenž začal, když anděl sestoupil.
The history of the Millerites is an illustration of the latter rain during the sealing of the one hundred and forty-four thousand. In that history the debate of Habakkuk was based upon a true and a false latter rain message. Paul identifies one class as those that have a love of the truth, and the other class as those who receive strong delusion for they do not have a love of the truth, and because they have believed a “lie.”
Dějiny milleritů jsou ilustrací pozdního deště během pečetění sto čtyřiceti čtyř tisíc. V těchto dějinách byla debata u Abakuka založena na pravém a falešném poselství pozdního deště. Pavel označuje jednu skupinu za ty, kdo mají lásku k pravdě, a druhou skupinu za ty, kdo přijímají mocné blouznění, protože nemají lásku k pravdě a protože uvěřili „lži“.
The Millerite movement represents a development of truth that increases in knowledge and power from “the time of the end,” all the way through until the outpouring of the Holy Spirit at the Midnight Cry. The Millerite movement identified certain specific waymarks that are paralleled, such as a “time of the end,” a “formalizing” of the message represented by the “increase of knowledge”, an “empowerment” of the message that is marked by an angel descending, a “first disappointment” that introduces the parable of the ten virgins, an outpouring of the Holy Spirit represented as “the Midnight Cry”, and then a final “second disappointment”, where a dispensational door is “closed” and another dispensational door is “opened”.
Milleritské hnutí představuje rozvinutí pravdy, jež od „času konce“ až po vylití Ducha svatého při Půlnočním volání roste v poznání a moci. Milleritské hnutí určilo určité konkrétní mezníky, které mají své paralely, jako je „čas konce“, „formalizace“ poselství představovaná „rozmnožením poznání“, „zmocnění“ poselství, jež je vyznačeno sestupujícím andělem, „první zklamání“, které uvádí podobenství o deseti pannách, vylití Ducha svatého představené jako „Půlnoční volání“, a poté závěrečné „druhé zklamání“, kdy jsou jedny dispenzační dveře „zavřeny“ a jiné dispenzační dveře „otevřeny“.
“God has given the messages of Revelation 14 their place in the line of prophecy, and their work is not to cease till the close of this earth’s history. The first and second angel’s messages are still truth for this time, and are to run parallel with this which follows. The third angel proclaims his warning with a loud voice. ‘After these things,’ said John, ‘I saw another angel come down from heaven, having great power, and the earth was lightened with his glory.’ In this illumination, the light of all the three messages is combined.” The 1888 Materials, 804.
„Bůh dal poselstvím ze Zjevení 14 jejich místo v linii proroctví a jejich dílo nemá ustat až do závěru dějin této země. Poselství prvního a druhého anděla jsou stále pravdou pro tento čas a mají probíhat souběžně s tím, které následuje. Třetí anděl hlásá své varování mocným hlasem. ‚Potom,‘ řekl Jan, ‚jsem viděl jiného anděla sestupovat z nebe, který měl velikou moc, a země byla ozářena jeho slávou.‘ V tomto ozáření je spojeno světlo všech tří poselství.“ The 1888 Materials, 804.
The Millerite movement, which typifies the movements of the one hundred and forty-four thousand, was bound up in the prophecies of the twenty-three hundred years and the twenty-five hundred and twenty years of Daniel chapter eight, verses thirteen and fourteen. “The time of the end,” arrived at the conclusion of “seven times” of God’s indignation against the northern kingdom of Israel. The formalization of Miller’s message in 1831, arrived two hundred and twenty years after the production of the King James Bible.
Milleritské hnutí, které předobrazuje hnutí sto čtyřiceti čtyř tisíc, bylo spjato s proroctvími o dvou tisících třech stech letech a o dvou tisících pěti stech dvaceti letech z Daniele 8, verše 13 a 14. „Čas konce“ nastal při završení „sedmi časů“ Božího rozhořčení proti severnímu království Izraele. Formální ustavení Millerova poselství v roce 1831 nastalo dvě stě dvacet let po vydání Bible krále Jakuba.
“Mr. Miller, like those moved out by this message in other countries, first thought to fulfil his commission by writing and publishing in the public journals and in pamphlets. He first published his views in the Vermont Telegraph, a Baptist paper, printed in Brandon, Vt. This was in the year 1831.” John Loughborough, The Great Second Advent Movement, 120.
„Pan Miller, podobně jako ti, kteří byli tímto poselstvím pohnuti v jiných zemích, se nejprve domníval, že své pověření naplní psaním a publikováním ve veřejných novinách a v brožurách. Své názory poprvé uveřejnil ve Vermont Telegraph, baptistickém listu vydávaném v Brandonu ve státě Vermont. Bylo to roku 1831.“ John Loughborough, The Great Second Advent Movement, 120.
The movement of the third angel’s “time of the end,” arrived in 1989, at the conclusion of one hundred and twenty-six years from the rebellion of 1863. “One hundred and twenty-six” is a symbol of the “seven times.” Both movements began with a fulfillment of the “seven times.”
Hnutí „času konce“ třetího anděla nastalo v roce 1989, na závěr sta dvaceti šesti let od vzpoury roku 1863. „Sto dvacet šest“ je symbolem „sedmi časů“. Obě hnutí začala naplněním „sedmi časů“.
The message of the movement of the third angel was formalized in 1996, with the production of a series of articles titled, The Time of the End, that had been published in a magazine called, Our Firm Foundation. Those articles were published two hundred and twenty years after the Declaration of Independence in 1776. The message of both movements was formalized two hundred and twenty years after a history that was directly linked to the message that arrived at the end of the two hundred and twenty years.
Poselství hnutí třetího anděla bylo formalizováno v roce 1996 vydáním série článků nazvané The Time of the End, která byla uveřejněna v časopise Our Firm Foundation. Tyto články byly publikovány dvě stě dvacet let po Deklaraci nezávislosti z roku 1776. Poselství obou hnutí bylo formalizováno dvě stě dvacet let po dějinách, které byly přímo spojeny s poselstvím, jež přišlo na konci oněch dvou set dvaceti let.
The number “two hundred and twenty” represents the connection (a link) between the “seven times,” of God’s indignation against the southern kingdom of Judah that began in 677 BC, and the beginning of the twenty-three hundred years of Daniel chapter eight, verse fourteen, in 457 BC. The number two hundred and twenty links the two prophecies together, and the two prophecies were presented together in the foundational verses of Adventism, which is Daniel chapter eight, verses thirteen and fourteen. In those verses Christ introduced himself prophetically as “that certain saint,” which is the translation from the Hebrew word “Palmoni,” which means the “Wonderful Numberer”.
Číslo „dvě stě dvacet“ představuje spojení (článek) mezi „sedmi časy“ Božího rozhořčení proti jižnímu judskému království, které začalo roku 677 př. Kr., a počátkem dvou tisíc tří set let z Daniela, kapitoly osmé, verše čtrnáctého, roku 457 př. Kr. Číslo dvě stě dvacet spojuje obě proroctví dohromady a obě proroctví byla společně představena v základních verších adventismu, totiž v Daniele, kapitole osmé, verších třináctém a čtrnáctém. V těchto verších se Kristus prorocky představil jako „onen jistý svatý“, což je překlad hebrejského slova „Palmoni“, které znamená „Podivuhodný Počtář“.
The Wonderful Numberer introduces the two visions that represent the two lines of prophecy, in the very two verses, that Sister White identifies as the central pillar of Adventism. The starting point is joined by the symbolic link of two hundred and twenty years to when they are fulfilled in 1844. Habakkuk chapter two concludes with verse twenty, thus marking the number “two hundred and twenty” with a different expression by the Wonderful Numberer, for the verse identifies a primary characteristic of the antitypical Day of Atonement that began at that date.
Podivuhodný Počtář uvádí dvě vidění, která představují dvě linie proroctví, právě v oněch dvou verších, jež sestra Whiteová označuje za ústřední pilíř adventismu. Výchozí bod je spojen symbolickým pojítkem dvou set dvaceti let s dobou, kdy se naplňují v roce 1844. Druhá kapitola Abakuka končí dvacátým veršem, a tak Podivuhodný Počtář označuje číslo „dvě stě dvacet“ odlišným vyjádřením, neboť tento verš vyjadřuje hlavní charakteristiku předobrazu Dne smíření, který v onom datu započal.
But the Lord is in his holy temple: let all the earth keep silence before him. Habakkuk 2:20.
Hospodin je však ve svém svatém chrámu; ať před ním umlkne celá země. Abakuk 2,20.
The two prophetic periods that represent the central pillar of Adventism, which were introduced directly by the Wonderful Numberer are linked together by two hundred and twenty years, and Jesus (the Wonderful Numberer), who always identifies the end of a thing with the beginning of a thing, marked their ending in October 22, 1844, with the number two hundred and twenty.
Dvě prorocká období, která představují ústřední pilíř adventismu a která byla uvedena přímo Podivuhodným Počtářem, jsou navzájem spojena dvěma sty dvaceti lety a Ježíš (Podivuhodný Počtář), který vždy ztotožňuje konec věci s počátkem věci, označil jejich zakončení dne 22. října 1844 číslem dvě stě dvacet.
The movement of the first angel, as with the movement of the third angel, began at a “time of the end” (1798 and 1989 respectively), where the “seven times,” of Leviticus twenty-six is identified. The next waymark in both histories is marked with a conclusion of two hundred and twenty years, also a prophetic characteristic of the “seven times,” for the starting points of the two visions (chazon and mareh), represent a period of two hundred and twenty years that links them together.
Hnutí prvního anděla, stejně jako hnutí třetího anděla, začalo v „čase konce“ (1798, respektive 1989), kde je identifikováno „sedm časů“ z Leviticus dvacet šest. Další mezník v obou dějinách je vyznačen završením dvou set dvaceti let, což je rovněž prorocký znak „sedmi časů“, neboť výchozí body obou vidění (chazon a mareh) představují období dvou set dvaceti let, které je navzájem spojuje.
The production of the King James Bible in 1611, the formalization of Miller’s message as published in the Vermont Telegraph newspaper, the production of the Declaration of Independence, and the publishing of The Time of the End in the Our Firm Foundation magazine, were all publications. The beginning and ending of both two hundred and twenty-year periods represent a publication as the historical waymark. The number “two hundred and twenty” is a symbol of a prophetic link, and all four publications are linked by being publications, and also by the message represented as the “increase of knowledge” in their respective histories.
Vydání Bible krále Jakuba roku 1611, formalizace Millerova poselství, jak byla zveřejněna v novinách Vermont Telegraph, vydání Prohlášení nezávislosti a publikování článku The Time of the End v časopise Our Firm Foundation — to všechno byla zveřejnění. Počátek i konec obou dvousetdvacetiletých období představují jakožto historický mezník zveřejnění. Číslo „dvě stě dvacet“ je symbolem prorocké spojitosti a všechna čtyři zveřejnění jsou spojena tím, že jsou zveřejněními, a také poselstvím představovaným jako „rozmnožení poznání“ v příslušných dějinách.
The Bible in 1611, represents the communication of the gospel from the heavenly courts to mankind. Miller’s message was set within the context of time prophecies, and the two sacred charts of Habakkuk make it easily recognized that Miller’s message was illustrated graphically by lines of history. “Vermont” means “a green mountain”, and according to inspiration “green” is a symbol of faith.
Bible z roku 1611 představuje sdělení evangelia z nebeských dvorů lidstvu. Millerovo poselství bylo zasazeno do kontextu časových proroctví a dva posvátné Chabakukovy diagramy jasně ukazují, že Millerovo poselství bylo graficky znázorněno liniemi dějin. „Vermont“ znamená „zelená hora“ a podle inspirace je „zelená“ symbolem víry.
“This dream gave me hope. The green cord represented faith to my mind, and the beauty and simplicity of trusting in God began to dawn upon my soul.” Christian Experience and Teachings, 28.
„Tento sen mi dal naději. Zelená šňůra v mé mysli představovala víru a krása i prostota důvěry v Boha se začaly rozednívat mé duši.“ Christian Experience and Teachings, 28.
Miller’s message was formalized and delivered from the faithful church, for a “mountain” in the last days is a “church”.
Millerovo poselství bylo zformulováno a předáno z věrné církve, neboť „hora“ v posledních dnech je „církev“.
And it shall come to pass in the last days, that the mountain of the Lord’s house shall be established in the top of the mountains, and shall be exalted above the hills; and all nations shall flow unto it. And many people shall go and say, Come ye, and let us go up to the mountain of the Lord, to the house of the God of Jacob; and he will teach us of his ways, and we will walk in his paths: for out of Zion shall go forth the law, and the word of the Lord from Jerusalem. Isaiah 2:2, 3.
I stane se v posledních dnech, že hora Hospodinova domu bude pevně stát na vrcholu hor a bude vyvýšena nad pahorky; a budou k ní proudit všechny národy. A mnozí lidé půjdou a řeknou: Pojďte, vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova; a on nás bude učit svým cestám a budeme chodit po jeho stezkách. Neboť ze Sijónu vyjde zákon a slovo Hospodinovo z Jeruzaléma. Izajáš 2,2.3.
The formalized testing message of Miller came from the faithful church, and the publication called The Telegraph, represents a message from heaven as did the King James Bible, for the word “telegraph”, which is created from two Greek words, is a message from far off. The first word (tele) means “distant or far off,” and the second word (grapho), “to write or record.” Together they mean “to write or transmit at a distance.” In 1611, God, through the production of the King James Bible transmitted His message from heaven, and at the end of two hundred and twenty years, Miller’s message, as first formalized in 1831 in the Vermont Telegraph, also transmitted God’s message from heaven. That message was the “increase of knowledge” that was opened at “the time of the end” in 1798, which then produced a three-step testing process for that generation. That history typified the history of Future for America.
Formalizované zkušební poselství Millera vzešlo z věrné církve a publikace nazvaná The Telegraph představuje poselství z nebe, stejně jako jím byla Bible krále Jakuba, neboť slovo „telegraph“, utvořené ze dvou řeckých slov, znamená poselství zdaleka. První slovo (tele) znamená „vzdálený“ nebo „daleký“ a druhé slovo (grapho) „psát“ nebo „zaznamenávat“. Dohromady znamenají „psát nebo přenášet na dálku“. V roce 1611 Bůh skrze vydání Bible krále Jakuba přenesl své poselství z nebe a na konci dvou set dvaceti let Millerovo poselství, poprvé formalizované roku 1831 ve Vermont Telegraph, rovněž přeneslo Boží poselství z nebe. Toto poselství bylo „rozmnožením poznání“, které bylo otevřeno v „čase konce“ roku 1798, a které pak pro onu generaci vytvořilo třístupňový zkušební proces. Tato historie byla předobrazem dějin Future for America.
The Declaration of Independence in 1776, represents the beginning of the earth beast of Revelation thirteen. It represents the beginning of the United States, and in so doing identifies the restriction of independence at the end of the United States. The message of Future for America (as the name suggests), identifies the ending that is typified in the beginning with the publication of the Declaration of Independence. Two hundred and twenty years later in 1996, the ministry that had produced The Time of the End magazine, received the legal entity that had previously been named, Future for America. That year, The Time of the End magazine, that was made up of articles that had been run in the publication called Our Firm Foundation, was published.
Deklarace nezávislosti v roce 1776 představuje počátek zemské šelmy ze Zjevení třinácté kapitoly. Představuje počátek Spojených států, a tím zároveň označuje omezení nezávislosti na konci Spojených států. Poselství Future for America (jak už samotný název napovídá) určuje konec, který je v počátku předobrazen vydáním Deklarace nezávislosti. O dvě stě dvacet let později, v roce 1996, obdržela služba, která vydávala časopis The Time of the End, právní subjekt, jenž byl již dříve nazván Future for America. V tom roce byl vydán časopis The Time of the End, sestávající z článků, které předtím vyšly v publikaci nazvané Our Firm Foundation.
The name of the ministry Future for America, addresses the history of the Declaration of Independence, for that publication marked the beginning of the United States, and Jesus always illustrates the end with the beginning. The title of the publication being The Time of the End, addresses both “the time of the end” in 1989, but also the end of probationary time when Michael stands up. The formalized message in the publication (Daniel eleven, verse forty through forty-five), was unsealed with the collapse of the Soviet Union in 1989 (the time of the end), and the verses that were unsealed present a sequence of history that moves forward from 1989 until verse one of chapter twelve, identifies Michael standing up, and human probation closing.
Název služby Future for America odkazuje na dějiny Deklarace nezávislosti, neboť tato publikace označila počátek Spojených států, a Ježíš vždy znázorňuje konec prostřednictvím počátku. Název publikace, The Time of the End, odkazuje jak na „čas konce“ v roce 1989, tak také na konec doby milosti, když Michael povstane. Formalizované poselství v publikaci (Daniel jedenáct, verše čtyřicet až čtyřicet pět) bylo odpečetěno zhroucením Sovětského svazu v roce 1989 („čas konce“) a verše, které byly odpečetěny, předkládají sled dějin, jenž postupuje od roku 1989 až k prvnímu verši dvanácté kapitoly, kde je označeno Michaelovo povstání a uzavření lidské doby milosti.
From the publication of Declaration of Independence, in 1776, unto the publication of The Time of the End magazine, equates to two hundred and twenty years, and the beginning and ending are addressing the same prophetic subjects. The publication of The Time of the End, was compiled with the chapters which had first being published as articles in the publication Our Firm Foundation, and represents the prophetic truth that without holding to the foundational truths of the Millerite movement (which is “our firm foundation”), it is impossible to understand the “increase of knowledge” at the “time of the end” in 1989.
Od vydání Prohlášení nezávislosti v roce 1776 až do vydání časopisu The Time of the End uplynulo dvě stě dvacet let a počátek i konec pojednávají o týchž prorockých tématech. Vydání The Time of the End bylo sestaveno z kapitol, které byly nejprve publikovány jako články v periodiku Our Firm Foundation, a představuje prorockou pravdu, že bez pevného přidržení se základních pravd milleritského hnutí (jež je „our firm foundation“) není možné porozumět „rozmnožení poznání“ v „čase konce“ v roce 1989.
The waymark represented as “the time of the end,” and the waymark representing the “formalizing” of the message in the parallel histories of the first and third angel’s movements both contain the prophetic elements of the “seven times” of Leviticus twenty-six. The next waymark in the parallel histories is the empowerment of the message as marked by the descent of either the angel of Revelation ten, on August 11, 1840, or the angel of Revelation eighteen, on September 11, 2001. The fulfillment of the second woe of Revelation chapter nine, brought the angel of Revelation ten down, and the fulfillment of the third woe of Revelation chapter ten, brought the angel of Revelation chapter eighteen down.
Směrovník představovaný jako „čas konce“ a směrovník představující „formalizaci“ poselství v paralelních dějinách hnutí prvního a třetího anděla oba obsahují prorocké prvky „sedmi časů“ z Leviticus dvacet šest. Následujícím směrovníkem v paralelních dějinách je zmocnění poselství, vyznačené sestoupením buď anděla ze Zjevení deset dne 11. srpna 1840, nebo anděla ze Zjevení osmnáct dne 11. září 2001. Naplnění druhého běda ze Zjevení kapitoly deváté přivedlo dolů anděla ze Zjevení deset a naplnění třetího běda ze Zjevení kapitoly desáté přivedlo dolů anděla ze Zjevení kapitoly osmnácté.
In the parallel histories the latter rain begins to “sprinkle” at the point when the angel descends. At that point the message is “empowered” by the confirmation of the predicted event. For the Millerites it was the cessation of the Ottoman supremacy in fulfillment of the time prophecy of Islam of the second Woe in Revelation chapter nine, verse fifteen. For the movement of the one hundred and forty-four thousand it was the “angering of the nations,” a prophecy of Islam of the third Woe which is in the time of the seventh trumpet in Revelation ten, verse seven, that was fulfilled when the great buildings of New York City were brought down.
V paralelních dějinách začíná pozdní déšť „pokropovat“ v okamžiku, kdy sestupuje anděl. V tom okamžiku je poselství „zmocněno“ potvrzením předpověděné události. Pro millerity to bylo ukončení osmanské nadvlády jako naplnění časového proroctví o islámu druhého běda ve Zjevení, kapitole deváté, verši patnáctém. Pro hnutí sto čtyřiceti čtyř tisíc to bylo „rozhněvání národů“, proroctví o islámu třetího běda, které je v čase sedmé trouby ve Zjevení deset, verš sedm, a které se naplnilo, když byly strženy velké budovy New York City.
Each of the major waymarks of the parallel histories have direct links to the work of the Wonderful Numberer, who places His signature on the relationship of the two visions that represent twenty-three hundred years and twenty-five hundred and twenty years. The prophetic watchmen who are raised up at the descent of the angel blow a warning trumpet that includes the message to Laodicea, that in 1856, was directly linked to the unsealing of the greater light of the “seven times.” The waymark of Habakkuk’s two tables, represented by the 1843 and the 1850 pioneer charts, which both graphically represent the “seven times,” arrived between the descent of the angel and the “first disappointment” in each parallel history.
Každý z hlavních mezníků paralelních dějin má přímé spojení s dílem Podivuhodného Počtáře, který klade svůj podpis na vztah dvou vidění, jež představují dva tisíce tři sta let a dva tisíce pět set dvacet let. Prorocké stráže, které jsou povolány při sestupu anděla, troubí výstražnou polnicí, jež zahrnuje poselství do Laodiceje, které bylo roku 1856 přímo spojeno s odpečetěním většího světla o „sedmi časech“. Mezník dvou tabulí Habakukových, představovaný pionýrskými grafy z let 1843 a 1850, které oba názorně znázorňují „sedm časů“, se objevil mezi sestupem anděla a „prvním zklamáním“ v každých z obou paralelních dějin.
The waymark of the “tarrying time” is directly linked to the failed prediction of 1843, which was a prediction of the fulfillment of both the twenty-three hundred years, and also the twenty-five hundred and twenty years. The message of the Midnight Cry was the identification of the soon-coming fulfillment of those two periods of prophetic time. The closed dispensational “door” at the last waymark identifies the fulfillment of those two prophetic periods, and marks where the seventh or Jubilee trumpet begins to sound. Every waymark in each history is directly linked to the “seven times,” and the “seven times” represents the thread that ties both histories together, and both histories represent the message of the latter rain.
Mezník „doby prodlení“ je přímo spojen s nenaplněnou předpovědí roku 1843, která byla předpovědí naplnění jak dvou tisíc tří set let, tak také dvou tisíc pěti set dvaceti let. Poselství Půlnočního volání bylo určením brzy nastávajícího naplnění těchto dvou období prorockého času. Uzavřené dispenzační „dveře“ na posledním mezníku označují naplnění těchto dvou prorockých období a vyznačují místo, kde začíná znít sedmá neboli jubilejní polnice. Každý mezník v každé historii je přímo spojen se „sedmi časy“ a „sedm časů“ představuje nit, která obě historie spojuje, a obě historie představují poselství pozdního deště.
We will continue this study in the next article.
V této studii budeme pokračovat v příštím článku.
“‘To them which stumble at the word, being disobedient,’ Christ is a rock of offense. But ‘the stone which the builders disallowed, the same is made the head of the corner.’ Like the rejected stone, Christ in His earthly mission had borne neglect and abuse. He was ‘despised and rejected of men; a man of sorrows, and acquainted with grief: . . . He was despised, and we esteemed Him not.’ Isaiah 53:3. But the time was near when He would be glorified. By the resurrection from the dead He would be declared ‘the Son of God with power.’ Romans 1:4. At His second coming He would be revealed as Lord of heaven and earth. Those who were now about to crucify Him would recognize His greatness. Before the universe the rejected stone would become the head of the corner.
„Těm, kteří klopýtají nad slovem, jsouce neposlušni,“ je Kristus kamenem úrazu. Avšak „kámen, který stavitelé zavrhli, ten se stal kamenem úhelným“. Jako zavržený kámen nesl Kristus ve svém pozemském poslání opovržení a příkoří. Byl „v opovržení a lidé se ho zřekli, muž bolestí, zvyklý na utrpení… Byl v opovržení, a nevážili jsme si ho.“ Izajáš 53,3. Avšak blížil se čas, kdy bude oslaven. Vzkříšením z mrtvých bude prohlášen za „Syna Božího v moci“. Římanům 1,4. Při svém druhém příchodu bude zjeven jako Pán nebe i země. Ti, kteří se jej nyní chystali ukřižovat, poznají jeho velikost. Před celým vesmírem se zavržený kámen stane kamenem úhelným.
“And on ‘whomsoever it shall fall, it will grind him to powder.’ The people who rejected Christ were soon to see their city and their nation destroyed. Their glory would be broken, and scattered as the dust before the wind. And what was it that destroyed the Jews? It was the rock which, had they built upon it, would have been their security. It was the goodness of God despised, the righteousness spurned, the mercy slighted. Men set themselves in opposition to God, and all that would have been their salvation was turned to their destruction. All that God ordained unto life they found to be unto death. In the Jews’ crucifixion of Christ was involved the destruction of Jerusalem. The blood shed upon Calvary was the weight that sank them to ruin for this world and for the world to come. So it will be in the great final day, when judgment shall fall upon the rejecters of God’s grace. Christ, their rock of offense, will then appear to them as an avenging mountain. The glory of His countenance, which to the righteous is life, will be to the wicked a consuming fire. Because of love rejected, grace despised, the sinner will be destroyed.
„A na koho by padl, toho rozdrtí v prach.“ Lid, který zavrhl Krista, měl brzy spatřit zničení svého města i svého národa. Jejich sláva měla být rozdrcena a rozptýlena jako prach před větrem. A co bylo tím, co Židy zničilo? Byla to skála, která by jim bývala byla bezpečím, kdyby na ní byli stavěli. Byla to pohrdaná Boží dobrota, odmítnutá spravedlnost, zlehčené milosrdenství. Lidé se postavili proti Bohu a vše, co by jim bylo bývalo spasením, se obrátilo v jejich záhubu. Vše, co Bůh ustanovil k životu, shledali být k smrti. V ukřižování Krista ze strany Židů bylo zahrnuto zničení Jeruzaléma. Krev prolitá na Kalvárii byla tíhou, která je srazila do zkázy pro tento svět i pro svět budoucí. Tak tomu bude i v onen veliký poslední den, kdy soud dopadne na ty, kdo odmítají Boží milost. Kristus, jejich kámen úrazu, se jim tehdy zjeví jako hora pomsty. Sláva Jeho tváře, která je pro spravedlivé životem, bude pro bezbožné stravujícím ohněm. Pro odmítnutou lásku, zlehčenou milost bude hříšník zahuben.
“By many illustrations and repeated warnings, Jesus showed what would be the result to the Jews of rejecting the Son of God. In these words He was addressing all in every age who refuse to receive Him as their Redeemer. Every warning is for them. The desecrated temple, the disobedient son, the false husbandmen, the contemptuous builders, have their counterpart in the experience of every sinner. Unless he repent, the doom which they foreshadowed will be his.” The Desire of Ages, 599, 600.
„Mnohými podobenstvími a opakovanými varováními Ježíš ukázal, jaký bude pro Židy následek toho, že odmítnou Syna Božího. Těmito slovy oslovoval všechny v každém věku, kdo Ho odmítají přijmout jako svého Vykupitele. Každé varování je určeno jim. Znesvěcený chrám, neposlušný syn, nepraví vinaři, pohrdaví stavitelé — to vše má svůj protějšek ve zkušenosti každého hříšníka. Jestliže nebude činit pokání, stane se jeho úděl tím, co oni předznamenávali.“ Touha věků, 599, 600.