Kniha Daniel — číslo osmdesát osm

Proces zkoušky, který začíná, když anděl sestupuje, je znázorněn zkouškou, zda vzít knihu z ruky anděla a sníst ji. Ti, kdo se rozhodli poselství sníst, byli poté určeni ke zklamání, zatímco skupina, která je odmítla sníst, byla zanechána pozadu. Malá kniha, která měla být snědena, představovala „rozmnožení poznání“ poselství, jež bylo nejprve odpečetěno „v čase konce“ buď v roce 1798, nebo 1989, a poté později formalizováno do podoby poselství, které mělo generaci tehdy žijící činit odpovědnou za světlo tohoto rozmnoženého poznání. V obou dějinách, jakmile bylo proroctví o islámu naplněno, bylo pak poselství, jež mělo být snědeno a které bylo v ruce anděla, buď přijato, nebo odmítnuto. Jestliže je poselství představované knihou odmítnuto, pak ti, kdo tak činí a přitom se stále snaží zastávat tvrzení, že nadále jsou Božími vyvolenými, jsou nuceni vytvořit padělané poselství pozdního deště.

Dne 11. září 2001 se minulé vzpoury generací adventismu znovu staly zkušebními otázkami. Druhá kapitola Abakukova označuje spor, k němuž dochází v prorocké historii, jež je tam představena a která je souběžnou prorockou linií s podobenstvím o deseti pannách. Když se strážný tázal, co má odpovědět v dějinách podobenství o deseti pannách, bylo mu přikázáno, aby „napsal vidění a zřetelně je vyložil na tabule“. Strážní milleritské historie vytvořili roku 1842 tabuli z roku 1843 a její zhotovení se stalo mezníkem. Bylo to „vidění“ z Abakuka 2, zřetelně vyložené na tabulích, které mělo promluvit na konci.

Krátce po 11. září 2001 byli ti, kdo rozpoznali činnost islámu třetího běda, vedeni k tomu, aby se navrátili k Jeremjášovým „starým stezkám“ a chodili po nich. Tyto „staré stezky“ ukázaly, že tři běda ze Zjevení, kapitoly osmé, verše třináctého, představovaly prorockou úlohu islámu. Bezprostředně poté začala Future for America znovu vydávat dvě tabule z druhé kapitoly Abakuka právě v tomtéž bodě v paralelních dějinách milleritů; tyto dvě tabule byly předloženy jako mezník, který byl v roce 1842 znázorněn vydáním tabule z roku 1843.

Znovuvydání map z let 1843 a 1850 v bezprostředních dějinách po 11. září 2001 bylo právě tak naplněním druhé kapitoly Abakuka, jako jím bylo vydání mapy z roku 1843 v roce 1842. Vytvoření těchto tabulí je součástí vyprávění druhé kapitoly Abakuka a muselo k němu dojít. Dne 11. září 2001 se znovu opakovala vzpoura z roku 1863 ze strany těch laodicejských adventistů, kteří odmítli vrátit se ke „starým stezkám“ Jeremjášovým.

Jeremjáš uvádí, že kráčet po „starých stezkách“ znamená nalézt „odpočinutí“ a že odpočinutí je „pozdní déšť“, který započal, když se národy rozhněvaly 11. září 2001, když padly veliké budovy New Yorku. Ti, kteří tehdy pojedli poselství, se stali Habakukovými strážnými, jimž bylo uloženo „zapiš vidění a vylož je zřetelně“. Jeremjáš označuje tytéž strážné v době „odpočinutí“, jímž je „pozdní déšť“.

Polnice, na kterou měli troubit, je v milleritské historii šestou polnicí druhého běda a v posledních dnech je sedmou polnicí třetího běda. Habakukovi strážní, kteří jsou Jeremiášovými strážnými, troubí výstražné poselství, jež bylo v odboji roku 1888 odmítnuto. Šestá polnice, která byla roku 1888 odmítnuta, byla poselstvím Laodiceji.

Poselství sedmé polnice z roku 1888 zaznělo nejprve Laodiceji v roce 1856 a poté bylo laodicejské poselství zasazeno do kontextu narůstajícího světla „sedmi časů“. Dne 11. září 2001 zahrnovala výzva k návratu ke starým stezkám Jeremiášovým a k chození po nich za účelem přijetí poselství pozdního deště výstražné poselství sedmé polnice, které je představováno jako poselství Laodiceji, a „sedm časů“, které jsou symbolem základů.

„Lež“ označená proroctvím, která vyvolává silné blouznění v Pavlových spisech, byla vložena do třetí generace laodicejského adventismu v roce 1931, šestnáct let po smrti prorokyně. „Lež“, která přišla do třetí generace, je prorocky umístěna do období znázorněného jako „ženy oplakávající Tammuze“, a je proto spojena s falešným poselstvím pozdního deště.

Je třeba porozumět podrobnostem toho, jak byla „lež“ šířena, stejně jako prorocké úloze „lži“ v proroctví o čase konce. Posměšní muži, kteří vládnou v Jeruzalémě v době pozdního deště, což je doba zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc, vytvořili ve třetí generaci adventismu falešné poselství pozdního deště, znázorněné jako „ženy oplakávající Tammuze“ v osmé kapitole Ezechiele. Jejich falešné poselství pozdního deště je Ezechielem rovněž znázorněno jako falešný základ, falešná ochranná zeď a falešné poselství pokoje a bezpečí.

Nepravda a lži, pod nimiž se v Izajášovi, kapitolách dvacet osm a dvacet devět, skrývají posměvační muži v Jeruzalémě, jsou nakonec souzeny a zničeny „přetékajícím bičem“.

Izajášovo „přehánějící se bičování“ je Ezekielův „přívalový déšť“, který přichází na ty, kdo „věštili lež“, tím, že předkládali „marné vidění“ a tvrdili „takto praví Panovník Hospodin“, „ačkoli“ Hospodin „nemluvil“. „Lež“, pod niž se starověcí muži ukrývají, je představena jako něco, o čem tvrdí, že to Hospodin vyslovil; je to tedy „lež“ o Božím slově. Buď označili nějaké učení z Božího slova za blud, anebo mylně tvrdili, že Bůh vedl jejich porozumění (Bůh promluvil) ohledně určitého biblického učení.

„Lež“, která se objevila v roce 1931, spočívala v tvrzení, že sestra Whiteová schválila falešný výklad „ustavičné oběti“ v knize Daniel. Tento falešný výklad, podle něhož „ustavičná oběť“ představuje Kristovu službu ve svatyni, byl založen na „lži“, která tvrdila, že roku 1910 Ellen Whiteová sdělila A. G. Daniellsovi, že jeho a Prescottův názor, podle něhož „ustavičná oběť“ představuje Kristovu službu ve svatyni, je ve skutečnosti správný, navzdory jejím přímým písemným slovům, která svědčila o opaku.

Falešný názor na „každodenní“, který byl tehdy (1931) ustaven v laodicejském adventismu, se stal teologickým základem, jenž byl použit k vybudování poselství, které Ezechiel popisuje jako „pokoj a bezpečnost“. Různé argumenty, jichž se užívá k podepření tohoto falešného základu, jsou oněmi různými padělanými mincemi a klenoty, které Miller viděl ve svém snu. Na konci svého snu jsou jeho původní klenoty zcela pokryty padělky a smetím a smetí, padělané klenoty a mince představují poselství, které bylo založeno na jejich základním omylu, že „každodenní“ představuje Kristovu službu ve svatyni.

V Ezechielově pasáži jsou odpad a padělané klenoty znázorněny jako „zeď“, která byla vystavěna maltou tak slabou, že neobstojí pod náporem „bouřlivého větru“ ani „přívalového lijáku“.

Neposlušný prorok z Judy, který káral Jeroboáma, nakonec zemřel mezi „oslem“ a „lvem“. Lev představuje Babylón a osel představuje islám. Dvě nauky, které laodicejský adventismus nemůže rozpoznat a které jsou znázorněny smrtí neposlušného proroka, jsou poselství o papežství (lev) a poselství islámu třetího běda (osel).

Ezechielův „bouřlivý vítr“ je symbolem Izaiášova „prudkého větru, který je zadržen“ v „den východního větru“ ve dvacáté sedmé kapitole. Ezechielův „bouřlivý vítr“ je také oněmi „čtyřmi větry“ ze sedmé kapitoly Zjevení, které jsou zadržovány, dokud nebudou zapečetěni Boží služebníci. Ezechielův „bouřlivý vítr“ je jeho poselstvím od „čtyř větrů“ ve třicáté sedmé kapitole, které přivádí mrtvé suché kosti k životu jako mocné vojsko. Ezechielův „bouřlivý vítr“, který strhává „zeď vystavěnou neomítnutou maltou“, je poselstvím pozdního deště třetího běda.

Ezechielův „přívalový déšť“ je symbolem papežství, a konkrétněji symbolem období krize nedělního zákona, které začíná brzy přicházejícím nedělním zákonem ve Spojených státech. Neposlušný prorok z Judy, který zemřel mezi oslem a lvem, představoval smrt laodicejského adventismu, k níž dochází mezi 11. zářím 2001, při příchodu osla (třetího běda), a brzy přicházejícím nedělním zákonem (lvem). Smrt laodicejského adventismu nastává během pečetění sto čtyřiceti čtyř tisíc, které započalo, když se národy rozhněvaly, avšak byly zadrženy 11. září 2001, a završuje se při brzy přicházejícím nedělním zákonu. Jejich smrt, jak ji znázorňuje neposlušný prorok, nastává proto, že se navrátili k metodologii odpadlého protestantismu, ačkoli byli přímo poučeni, aby se nikdy nevraceli do „shromáždění posměvačů“.

Jejich smrt nastává v dějinách zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc. Jakmile je Boží lid zapečetěn, zhoubní andělé začínají své dílo. Od 11. září 2001 až do brzy přicházejícího nedělního zákona se v Boží církvi vykonává soud nad živými, neboť soud začíná v Jeruzalémě a začíná u starších mužů, kteří měli být strážci lidu, avšak v průběhu čtyř generací opustili své odpovědnosti. Ti, kdo v onom období přijímají pečeť, jsou korouhví pozdviženou k národům. Jsou zapečetěni před brzy přicházejícím nedělním zákonem, neboť jediný způsob, jak může být varováno Boží jiné stádo, spočívá v tom, že v krizi nedělního zákona uvidí muže a ženy, kteří mají pečeť Boží.

Smrt laodicejského adventismu je dovršena v průběhu dějin pozdního deště, jenž začal krápět 11. září 2001 a je vyléván bez míry při brzy přicházejícím nedělním zákonu, kdy Bůh ustanovil a poté pozdvihuje jako korouhev lid, který byl zapečetěn pro věčnost.

V onom časovém období jsou ti v laodicejském adventismu, kteří se připravují na přijetí znamení šelmy a kteří je obdrží, představeni pětadvaceti muži, kteří se v osmé kapitole Ezechiele klanějí slunci. Jsou to ti, kdo přijali Ezechielovo falešné poselství „pokoj a bezpečnost“, které představuje padělek pravého poselství pozdního deště, jež je v oné době zvěstováno pravými strážnými. Základem onoho falešného poselství pozdního deště je určení, že „ustavičná oběť“ v knize Daniel je symbolem Krista, ačkoli je ve skutečnosti symbolem satana. Toto falešné základní přesvědčení je učením, které „posměvační muži, kteří vládnou lidu Jeruzaléma“, používají k vystavění své neomítnuté zdi.

Ztotožnění „každodenní“ jako symbolu Krista bylo historicky zavedeno „lží“ v roce 1931. Od té doby byla vztyčena neomítnutá zeď padělaných mincí a šperků. Této „zdi“ je souzeno padnout, až přijde muž s kartáčem na smetí, aby důkladně vyčistil svou podlahu. Toto očištění se uskutečňuje v prorockém období dějin mezi „bouřlivým větrem“ (oslem z 11. září 2001) a „přívalovými přeháňkami“ (lvem brzy přicházejícího nedělního zákona). V těchto dějinách je neposlušný prorok zabit a pohřben v hrobě falešného proroka z Bételu. Sestra Whiteová označuje „zeď“ proroctví za Boží zákon.

Počátek čtvrté generace adventismu je, stejně jako počátek třetí generace, vyznačen vydáním jedné knihy. Třetí generace začala vydáním knihy W. W. Prescotta The Doctrine of Christ a tato generace skončila vydáním knihy Questions on Doctrine. The Doctrine of Christ předložila evangelium, které bylo záměrně zbaveno milleritského prorockého poselství. Questions on Doctrine předložila evangelium, které popíralo dílo posvěcení, jež Kristus uskutečňuje. The Doctrine of Christ odstranila světlo vidění prorockých dějin (chazon) a Questions on Doctrine odstranila světlo (Mareh), vidění Kristova „zjevení“.

Mezi těmito dvěma knihami bylo rozvinuto falešné poselství pozdního deště, představované „ženami oplakávajícími Tammúza“. Právě v této dějinné době byla prosazována „lež roku 1931“. Tato třetí generace (ohavnost) je rovněž představena kompromisem třetí církve Pergamu. Symbol kompromisu ve třetí církvi označuje dílo usilování o akreditaci od světských institucí, které určovaly pravidla pro teologii a pravidla pro lékařství. Právě ve třetí generaci byl uskutečněn kompromis pravdy, jenž zahrnoval i zavedení a zdůrazňování používání Biblí, které byly přeloženy z porušených rukopisů.

V roce 1957 představovala kniha Questions on Doctrine kapitulaci před základní pravdou evangelia. Touto pravdou je, že Ježíš zemřel, aby nás zachránil „od“ hříchu, nikoli aby nás zachránil „v“ hříchu. Katolické a odpadlé protestantské učení, že člověk nemůže být poslušen Božího slova, je Satanovým věčným argumentem. Člověk může, a musí, být poslušen Božího slova, i kdyby Satan tvrdil, že „nikoli nezemřete“. Padlý odpadlický protestantský názor, že lidé nemohou přemoci hřích, a že tudíž nemohou být poslušni Božího zákona, dokud je Ježíš při svém druhém příchodu magicky nepromění v poslušné roboty, byl začleněn do učení knihy Questions on Doctrine.

V roce 1957 započala čtvrtá generace laodicejského adventismu a její neomítnutá zeď (zákon) byla ustavena, čímž byla poskytnuta logika, která pětadvaceti starým mužům umožní, aby se při závěru doby zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc klaněli slunci. Tato neomítnutá zeď, kterou je víra, že zachovávání Božího zákona je nemožné, je smetena, když je při brzy přicházejícím nedělním zákonu odstraněna „zeď“ oddělení církve od státu. Nedělní zákon jsou přívalové deště, anebo, jak to vyjadřuje Izajáš, je to přívalová metla, a tato povodeň začíná při brzy přicházejícím nedělním zákonu ve Spojených státech.

Při nedělním zákonu ve Spojených státech přichází nepřítel (papež) „jako povodeň“ („přetekající metla“) a tehdy je proti němu vztyčena „korouhev“. Tehdy je také smetena „neomítnutá zeď“, kterou laodicejský adventismus vystavěl na falešném použití výrazu „každodenní“.

Pohané přicházejí ke světlu, když je na Božím lidu Boží sláva, a to nastává tehdy, když nepřítel přichází jako povodeň. Když tento nepřítel přichází, Bůh proti němu pozvedá korouhev (prapor). Sláva Hospodinova, která spočívá na onom lidu, na nějž pohané odpovídají, je Jeho charakter, a Jeho charakter nehřeší. Poselství o falešném pokoji a bezpečí učí, že muži a ženy nemohou přemoci hřích. Toto poselství je falešným poselstvím pozdního deště, které je hlásáno v době pravého poselství pozdního deště, jež přišlo 11. září 2001. Toto falešné poselství je falešným poselstvím týkajícím se Božího zákona, který je „zdí“. Toto falešné učení je zastoupeno v knize Questions on Doctrine, která označila příchod čtvrté a poslední generace laodicejského adventismu.

Dne 11. září 2001 dorazily čtyři vzpoury laodicejského adventismu, aby vyzkoušely onu poslední generaci hříchy jejích otců. K tomuto datu Bůh vedl svůj lid, aby se vrátil ke starým stezkám Jeremjášovým, aby porozuměl základnímu poselství, představovanému jako Millerovy klenoty, a přijal je. Učiní-li tak, nalezne pozdní déšť, který Jeremjáš nazval „odpočinutím“. Výzva k návratu ke starým stezkám byla opakováním zkoušky, která vyústila ve vzpouru roku 1863.

Dne 11. září 2001, což je Izajášův „den východního větru a prudkého vichru“, měla být zpívána „píseň o vinici“ těmi, kdo ve Zjevení čtrnácté kapitole, verši třetím, a také v patnácté kapitole, verši třetím, zpívají píseň Mojžíšovu a Beránkovu. Touto písní je laodicejské poselství, které označuje, že tehdejší dříve vyvolený lid byl pomíjen, neboť Bůh byl tehdy v procesu předávání své vinice mužům a ženám, kteří by přinesli zamýšlené ovoce vinice. Toto poselství o vinici je poselstvím pro Laodiceu, které bylo předloženo Jonesem a Waggonerem při vzpouře roku 1888.

Dne 11. září 2001 začal pozdní déšť a ve sporu druhé kapitoly Abakukovy je označena třída těch, kteří předložili poselství dvou desek, neboť se navrátili ke starým stezkám Jeremiášovým a přijímali „odpočinutí a osvěžení“, o němž Izajáš uvádí, že přichází na ty, jejichž metodikou je „řádek za řádkem“. Spor, do něhož byli zapojeni, stál v opozici vůči falešnému poselství pozdního deště, znázorněnému „ženami oplakávajícími Tammúza“, které povzbuzovalo spící lid Laodiceje poselstvím o pokoji a bezpečnosti.

Poselství o pokoji a bezpečí tvrdí, že je nemožné, aby muži a ženy nehřešili, a že je proto Bůh může a bude ospravedlňovat pouze „v“ jejich hříších. Posměvační muži tvrdí, že jejich poselství o pokoji a bezpečí je pravým poselstvím ospravedlnění z víry, které předkládali Jones a Waggoner, avšak opomíjí pravdu, že koho Bůh ospravedlňuje, toho také posvěcuje, neboť Bůh nezemřel proto, aby spasil lidi v jejich hříších, nýbrž od jejich hříchů.

11. září 2001 označilo počátek období zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc, které vrcholí tím, že jedna třída přijímá pečeť Boží, jak ji představují ti, kdo vzdychají a naříkají nad ohavnostmi v církvi i v zemi, zatímco jiná třída obrátila svá záda k chrámu, kde se vykonává závěrečné dílo třetího anděla, a klanějí se slunci. Dějiny mileritů znázorňují dějiny hnutí třetího anděla, a tím je vyvrcholení zaměřeno na poselství pozdního deště a na zkušenost, kterou působí v těch, kdo se rozhodnou jíst.

V této studii budeme pokračovat v příštím článku.