The testing process that begins when the angel descends is represented by the test of whether to take the book out of the angel’s hand and eat it. Those that did choose to eat the message were then destined for a disappointment where the group who refused to eat were left behind. The little book that was to be eaten represented an “increase of knowledge” of the message that had first been unsealed at “the time of the end” at either 1798 or 1989, and then later formalized into a message that would hold the generation then alive accountable to the light of the increased knowledge. In either history, once the prophecy of Islam was fulfilled, then the message to be eaten in the angel’s hand was either received or rejected. If the message represented by the book is rejected, those who do so, and still seek to uphold the profession of still being the chosen of God, are forced to produce a counterfeit latter rain message.
Proces zkoušky, který začíná, když anděl sestupuje, je znázorněn zkouškou, zda vzít knihu z ruky anděla a sníst ji. Ti, kdo se rozhodli poselství sníst, byli poté určeni ke zklamání, zatímco skupina, která je odmítla sníst, byla zanechána pozadu. Malá kniha, která měla být snědena, představovala „rozmnožení poznání“ poselství, jež bylo nejprve odpečetěno „v čase konce“ buď v roce 1798, nebo 1989, a poté později formalizováno do podoby poselství, které mělo generaci tehdy žijící činit odpovědnou za světlo tohoto rozmnoženého poznání. V obou dějinách, jakmile bylo proroctví o islámu naplněno, bylo pak poselství, jež mělo být snědeno a které bylo v ruce anděla, buď přijato, nebo odmítnuto. Jestliže je poselství představované knihou odmítnuto, pak ti, kdo tak činí a přitom se stále snaží zastávat tvrzení, že nadále jsou Božími vyvolenými, jsou nuceni vytvořit padělané poselství pozdního deště.
On September 11, 2001 the past rebellions of the generations of Adventism were again made testing issues. Habakkuk chapter two identifies a debate that occurs in the prophetic history represented therein, which is a parallel prophetic line to the parable of the ten virgins. When the watchman asked what he shall answer in the history of the parable of the ten virgins, he was commanded to “write the vision, and make it plain upon tables.” The watchmen of Millerite history produced the 1843 chart in 1842, and its production became a waymark. It was the “vision” of Habakkuk two, that had been made plain upon tables that was to speak at the end.
Dne 11. září 2001 se minulé vzpoury generací adventismu znovu staly zkušebními otázkami. Druhá kapitola Abakukova označuje spor, k němuž dochází v prorocké historii, jež je tam představena a která je souběžnou prorockou linií s podobenstvím o deseti pannách. Když se strážný tázal, co má odpovědět v dějinách podobenství o deseti pannách, bylo mu přikázáno, aby „napsal vidění a zřetelně je vyložil na tabule“. Strážní milleritské historie vytvořili roku 1842 tabuli z roku 1843 a její zhotovení se stalo mezníkem. Bylo to „vidění“ z Abakuka 2, zřetelně vyložené na tabulích, které mělo promluvit na konci.
Shortly after September 11, 2001 those who recognized the activity of Islam of the third woe, were led to return to Jeremiah’s “old paths,” and to walk therein. Those “old paths” identified that the three woes of Revelation chapter eight, verse thirteen represented the prophetic role of Islam. Immediately thereafter, Future for America began to reproduce the two charts of Habakkuk chapter two at the very same point in the parallel history of the Millerites, the two charts were set forth as a waymark, which had been represented by the production of the 1843 chart, in 1842.
Krátce po 11. září 2001 byli ti, kdo rozpoznali činnost islámu třetího běda, vedeni k tomu, aby se navrátili k Jeremjášovým „starým stezkám“ a chodili po nich. Tyto „staré stezky“ ukázaly, že tři běda ze Zjevení, kapitoly osmé, verše třináctého, představovaly prorockou úlohu islámu. Bezprostředně poté začala Future for America znovu vydávat dvě tabule z druhé kapitoly Abakuka právě v tomtéž bodě v paralelních dějinách milleritů; tyto dvě tabule byly předloženy jako mezník, který byl v roce 1842 znázorněn vydáním tabule z roku 1843.
“In May, 1842, a General Conference was convened in Boston, [Massachusetts]. At the opening of this meeting, Brethren Charles Fitch and Apollos Hale, of Haverhill, presented the pictorial prophecies of Daniel and John, which they had painted on cloth, with the prophetic numbers, showing their fulfillment. Brother Fitch in explaining from his chart before the Conference, said, while examining these prophecies, he had thought if he could get out something of the kind as here presented it would simplify the subject and make it easier for him to present to an audience. Here was more light in our pathway. These brethren had been doing what the Lord had shown Habakkuk in his vision 2,468 years before, saying, ‘Write the vision and make it plain upon tables, that he may run that readeth it. For the vision is yet for an appointed time.’ Habakkuk 2:2.
„V květnu roku 1842 byla v Bostonu [Massachusetts] svolána Generální konference. Při zahájení tohoto shromáždění bratři Charles Fitch a Apollos Hale z Haverhillu představili obrazná proroctví Daniele a Jana, která namalovali na plátno, spolu s prorockými čísly, ukazujícími jejich naplnění. Bratr Fitch při výkladu podle své tabule před konferencí řekl, že když zkoumal tato proroctví, napadlo ho, že kdyby mohl vytvořit něco takového, jak je zde předloženo, zjednodušilo by to tuto otázku a usnadnilo by mu to její předložení posluchačstvu. Zde bylo více světla na naší stezce. Tito bratři činili to, co Pán ukázal Habakukovi v jeho vidění o 2 468 let dříve, když řekl: „Napiš vidění a vylož je zřetelně na tabule, aby ten, kdo je čte, mohl běžet. Neboť vidění je ještě pro určený čas.“ Habakuk 2,2.
“After some discussion on the subject, it was voted unanimously to have three hundred similar to this one lithographed, which was soon accomplished. They were called ‘the ‘43 charts.’ This was a very important Conference.” The Autobiography of Joseph Bates, 263.
„Po jisté rozpravě o této záležitosti bylo jednomyslně odhlasováno, aby bylo litograficky zhotoveno tři sta výtisků podobných tomuto, což bylo brzy provedeno. Byly nazvány ‚tabule roku 1843‘. Byla to velmi důležitá konference.“ The Autobiography of Joseph Bates, 263.
“It was the united testimony of Second Advent lecturers and papers, when standing on ‘the original faith,’ that the publication of the chart was a fulfillment of Habakkuk 2:2, 3. If the chart was a subject of prophecy (and those who deny it leave the original faith), then it follows that BC 457 was the year from which to date the 2300 days. It was necessary that 1843 should be the first published time in order that ‘the vision’ should ‘tarry,’ or that there should be a tarrying time, in which the virgin band was to slumber and sleep on the great subject of time, just before they were to be aroused by the Midnight Cry.” James White, Second Advent Review and Sabbath Herald, Volume I, Number 2.
„Sjednocené svědectví přednášejících a periodik o druhém adventu, když stály na ‚původní víře‘, bylo, že vydání tabule bylo naplněním Abakuk 2,2.3. Jestliže tabule byla předmětem proroctví (a ti, kdo to popírají, opouštějí původní víru), pak z toho vyplývá, že rokem, od něhož se má počítat 2300 dnů, byl rok 457 př. Kr. Bylo nezbytné, aby rok 1843 byl prvním zveřejněným časovým údajem, aby se ‚vidění‘ mělo ‚opozdit‘, neboli aby nastal čas prodlení, v němž měl zástup panen podřimovat a spát nad velikým předmětem času, těsně předtím, než měly být probuzeny Půlnočním voláním.“ James White, Second Advent Review and Sabbath Herald, svazek I, číslo 2.
“Now our history shows that there were hundreds teaching from the same chronological charts that William Miller was, all of one stamp. Then it was the oneness of the message all on one theme, the coming of the Lord Jesus at a certain time, 1844.” Joseph Bates, Early SDA Pamphlets, 17.
„Naše dějiny nyní ukazují, že byly stovky těch, kteří vyučovali ze stejných chronologických tabulek jako William Miller, a všichni byli jednoho ražení. Tehdy to byla jednota poselství, vše na jedno téma, totiž příchod Pána Ježíše v určitém čase, roku 1844.“ Joseph Bates, Early SDA Pamphlets, 17.
The reprinting of the 1843 and 1850 charts, in the immediate post-September 11, 2001 history was as much a fulfillment of Habakkuk two, as was the publication of the 1843 chart in 1842. The production of the tables is part of the narrative of Habakkuk chapter two, and it had to happen. On September 11, 2001 the rebellion of 1863 was again repeated by those Laodicean Adventists who refused to return to Jeremiah’s “old paths.”
Znovuvydání map z let 1843 a 1850 v bezprostředních dějinách po 11. září 2001 bylo právě tak naplněním druhé kapitoly Abakuka, jako jím bylo vydání mapy z roku 1843 v roce 1842. Vytvoření těchto tabulí je součástí vyprávění druhé kapitoly Abakuka a muselo k němu dojít. Dne 11. září 2001 se znovu opakovala vzpoura z roku 1863 ze strany těch laodicejských adventistů, kteří odmítli vrátit se ke „starým stezkám“ Jeremjášovým.
“The enemy is seeking to divert the minds of our brethren and sisters from the work of preparing a people to stand in these last days. His sophistries are designed to lead minds away from the perils and duties of the hour. They estimate as of little value the light that Christ came from heaven to give to John for His people. They teach that the scenes just before us are not of sufficient importance to receive special attention. They make of no effect the truth of heavenly origin, and rob the people of God of their past experience, giving them instead a false science. ‘Thus saith the Lord: Stand ye in the ways, and see, and ask for the old paths, where is the good way, and walk therein.’ [Jeremiah 6:16.]
„Nepřítel se snaží odvrátit mysl našich bratří a sester od díla přípravy lidu, aby obstál v těchto posledních dnech. Jeho sofismata jsou zaměřena k tomu, aby odváděla mysl od nebezpečí a povinností této hodiny. Za málo cenné pokládají světlo, které Kristus přišel z nebe dát Janovi pro svůj lid. Učí, že výjevy, které jsou bezprostředně před námi, nejsou natolik důležité, aby jim byla věnována zvláštní pozornost. Zbavují účinnosti pravdu nebeského původu a olupují Boží lid o jeho minulou zkušenost, dávajíce mu místo ní falešnou vědu. ‚Toto praví Hospodin: Stůjte na cestách a pohleďte, ptejte se na stezky dávnověké, kde je ta dobrá cesta, a choďte po ní.‘ [Jeremjáš 6,16.]“
“Let none seek to tear away the foundations of our faith,—the foundations that were laid at the beginning of our work, by prayerful study of the Word and by revelation. Upon these foundations we have been building for more than fifty years. Men may suppose that they have found a new way, that they can lay a stronger foundation than that which has been laid; but this is a great deception. ‘Other foundation can no man lay than that is laid.’ [1 Corinthians 3:11.] In the past, many have undertaken to build a new faith, to establish new principles; but how long did their building stand? It soon fell; for it was not founded upon the Rock.” Testimonies, volume 8, 296, 297.
„Ať se nikdo nesnaží odtrhnout základy naší víry, — základy, které byly položeny na počátku našeho díla modlitebním studiem Slova a skrze zjevení. Na těchto základech stavíme již více než padesát let. Lidé se mohou domnívat, že nalezli novou cestu, že mohou položit pevnější základ než ten, který již byl položen; avšak je to veliký klam. ‚Neboť jiného základu žádný nemůže položiti mimo ten, kterýž položen jest.‘ [1 Corinthians 3:11.] V minulosti se mnozí pokoušeli vybudovat novou víru, ustanovit nové zásady; ale jak dlouho jejich stavba obstála? Brzy padla, neboť nebyla založena na Skále.“ Testimonies, svazek 8, 296, 297.
Jeremiah identifies that to walk in the “old paths,” is to find “the rest”, and the rest is “the latter rain”, which began when the nations were angered on September 11, 2001, when the great buildings of New York City came down. Those that then ate the message became Habakkuk’s watchmen who were to “write the vision, and make it plain”. Jeremiah identifies the very same watchmen during the time of “the rest”, which is “the latter rain”.
Jeremjáš uvádí, že kráčet po „starých stezkách“ znamená nalézt „odpočinutí“ a že odpočinutí je „pozdní déšť“, který započal, když se národy rozhněvaly 11. září 2001, když padly veliké budovy New Yorku. Ti, kteří tehdy pojedli poselství, se stali Habakukovými strážnými, jimž bylo uloženo „zapiš vidění a vylož je zřetelně“. Jeremjáš označuje tytéž strážné v době „odpočinutí“, jímž je „pozdní déšť“.
Thus saith the Lord, Stand ye in the ways, and see, and ask for the old paths, where is the good way, and walk therein, and ye shall find rest for your souls. But they said, We will not walk therein. Also I set watchmen over you, saying, Hearken to the sound of the trumpet. But they said, We will not hearken. Jeremiah 6:16, 17.
Toto praví Hospodin: Stůjte na cestách a pohleďte, ptejte se na staré stezky, kde je ta dobrá cesta, a choďte po ní; a naleznete odpočinutí pro své duše. Ale oni řekli: Nebudeme po ní chodit. Také jsem nad vás ustanovil strážné, kteří říkali: Naslouchejte zvuku trouby. Ale oni řekli: Nebudeme naslouchat. Jeremjáš 6,16.17.
The trumpet that they were to sound is the sixth trumpet of the second woe in Millerite history, and in the last days it is the seventh trumpet of the third woe. Habakkuk’s watchmen, who are Jeremiah’s watchmen, sound a warning message that in the rebellion of 1888, was rejected. The sixth trumpet that was rejected in 1888, was the message to Laodicea.
Polnice, na kterou měli troubit, je v milleritské historii šestou polnicí druhého běda a v posledních dnech je sedmou polnicí třetího běda. Habakukovi strážní, kteří jsou Jeremiášovými strážnými, troubí výstražné poselství, jež bylo v odboji roku 1888 odmítnuto. Šestá polnice, která byla roku 1888 odmítnuta, byla poselstvím Laodiceji.
“The message given us by A. T. Jones, and E. J. Waggoner is the message of God to the Laodicean church, and woe be unto anyone who professes to believe the truth and yet does not reflect to others the God-given rays.” The 1888 Materials, 1053.
„Poselství, které nám bylo dáno skrze A. T. Jonese a E. J. Waggonera, je Božím poselstvím laodicejské církvi, a běda každému, kdo vyznává, že věří pravdě, a přece neodráží k druhým paprsky dané od Boha.“ The 1888 Materials, 1053.
The seventh trumpet message of 1888, was first sounded to Laodicea in 1856, and then the Laodicean message was placed within the context of the increasing light of the “seven times.” On September 11, 2001 the call to return to Jeremiah’s old paths, and to walk therein for the purpose of obtaining the message of the latter rain, included the seventh Trumpet warning message that is represented as the message to Laodicea, and the “seven times,” which is the symbol of the foundations.
Poselství sedmé polnice z roku 1888 zaznělo nejprve Laodiceji v roce 1856 a poté bylo laodicejské poselství zasazeno do kontextu narůstajícího světla „sedmi časů“. Dne 11. září 2001 zahrnovala výzva k návratu ke starým stezkám Jeremiášovým a k chození po nich za účelem přijetí poselství pozdního deště výstražné poselství sedmé polnice, které je představováno jako poselství Laodiceji, a „sedm časů“, které jsou symbolem základů.
The “lie” identified by prophecy that produces the strong delusion of Paul’s writings was placed into the third generation of Laodicean Adventism in 1931, sixteen years after the death of the prophetess. The “lie” which arrived in the third generation is prophetically located in the period represented as the “women weeping for Tammuz,” and is therefore associated with the false latter rain message.
„Lež“ označená proroctvím, která vyvolává silné blouznění v Pavlových spisech, byla vložena do třetí generace laodicejského adventismu v roce 1931, šestnáct let po smrti prorokyně. „Lež“, která přišla do třetí generace, je prorocky umístěna do období znázorněného jako „ženy oplakávající Tammuze“, a je proto spojena s falešným poselstvím pozdního deště.
The details of how the “lie” was propagated should be understood, as should the prophetic role of the “lie” in end-time prophecy. The scornful men that rule Jerusalem in the time of the latter rain, which is the time of the sealing of the one hundred and forty-four thousand, created a false latter rain message in the third generation of Adventism, as represented by the “women weeping for Tammuz,” in Ezekiel chapter eight. Their false latter rain message is also represented as a false foundation, a false wall of protection, and a false peace and safety message by Ezekiel.
Je třeba porozumět podrobnostem toho, jak byla „lež“ šířena, stejně jako prorocké úloze „lži“ v proroctví o čase konce. Posměšní muži, kteří vládnou v Jeruzalémě v době pozdního deště, což je doba zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc, vytvořili ve třetí generaci adventismu falešné poselství pozdního deště, znázorněné jako „ženy oplakávající Tammuze“ v osmé kapitole Ezechiele. Jejich falešné poselství pozdního deště je Ezechielem rovněž znázorněno jako falešný základ, falešná ochranná zeď a falešné poselství pokoje a bezpečí.
Have ye not seen a vain vision, and have ye not spoken a lying divination, whereas ye say, The Lord saith it; albeit I have not spoken? Therefore thus saith the Lord God; Because ye have spoken vanity, and seen lies, therefore, behold, I am against you, saith the Lord God. And mine hand shall be upon the prophets that see vanity, and that divine lies: they shall not be in the assembly of my people, neither shall they be written in the writing of the house of Israel, neither shall they enter into the land of Israel; and ye shall know that I am the Lord God. Because, even because they have seduced my people, saying, Peace; and there was no peace; and one built up a wall, and, lo, others daubed it with untempered mortar: Say unto them which daub it with untempered mortar, that it shall fall: there shall be an overflowing shower; and ye, O great hailstones, shall fall; and a stormy wind shall rend it. Lo, when the wall is fallen, shall it not be said unto you, Where is the daubing wherewith ye have daubed it? Therefore thus saith the Lord God; I will even rend it with a stormy wind in my fury; and there shall be an overflowing shower in mine anger, and great hailstones in my fury to consume it. So will I break down the wall that ye have daubed with untempered mortar, and bring it down to the ground, so that the foundation thereof shall be discovered, and it shall fall, and ye shall be consumed in the midst thereof: and ye shall know that I am the Lord. Thus will I accomplish my wrath upon the wall, and upon them that have daubed it with untempered mortar, and will say unto you, The wall is no more, neither they that daubed it; To wit, the prophets of Israel which prophesy concerning Jerusalem, and which see visions of peace for her, and there is no peace, saith the Lord God. Ezekiel 13:7–16.
Cožpak jste neviděli klamné vidění a nemluvili lživé věštění, když říkáte: Hospodin praví, ačkoli jsem nemluvil? Proto praví Panovník Hospodin toto: Protože jste mluvili nicotnost a viděli lež, hle, jsem proti vám, je výrok Panovníka Hospodina. Má ruka bude proti prorokům, kteří vidí nicotnost a věští lež: nebudou v shromáždění mého lidu, nebudou zapsáni v seznamu domu izraelského ani nevejdou do země izraelské; i poznáte, že já jsem Panovník Hospodin. Protože, ano protože svedli můj lid, když říkali: Pokoj, a pokoje nebylo; a jeden stavěl zeď, a hle, jiní ji omazávali nepálenou maltou: Řekni těm, kdo ji omazávají nepálenou maltou, že padne; přijde prudký liják; a vy, velké kroupy, budete padat, a vichřice ji roztrhne. Hle, až zeď padne, nebude vám řečeno: Kde je ten nátěr, kterým jste ji omazali? Proto praví Panovník Hospodin toto: Roztrhnu ji vichřicí ve svém rozhořčení; v mém hněvu přijde prudký liják a v mém rozhorlení veliké kroupy, aby ji zničily. Tak strhnu zeď, kterou jste omazali nepálenou maltou, a srazím ji k zemi, takže se odkryjí její základy; padne a vy budete zničeni uprostřed ní. I poznáte, že já jsem Hospodin. Tak vykonám svůj hněv na zdi i na těch, kdo ji omazávali nepálenou maltou, a řeknu vám: Zeď už není, ani ti, kdo ji omazávali; totiž proroci Izraele, kteří prorokují o Jeruzalému a vidí pro něj vidění pokoje, ačkoli pokoje není, je výrok Panovníka Hospodina. Ezechiel 13:7–16.
The falsehood and lies which the scornful men in Jerusalem hide beneath in Isaiah chapters twenty-eight and twenty-nine are ultimately judged and destroyed by the “overflowing scourge.”
Nepravda a lži, pod nimiž se v Izajášovi, kapitolách dvacet osm a dvacet devět, skrývají posměvační muži v Jeruzalémě, jsou nakonec souzeny a zničeny „přetékajícím bičem“.
Judgment also will I lay to the line, and righteousness to the plummet: and the hail shall sweep away the refuge of lies, and the waters shall overflow the hiding place. And your covenant with death shall be disannulled, and your agreement with hell shall not stand; when the overflowing scourge shall pass through, then ye shall be trodden down by it. Isaiah 28:17, 18.
Soud také položím za měřicí šňůru a spravedlnost za olovnici; a krupobití smete útočiště lži a vody zaplaví skrýš. A vaše smlouva se smrtí bude zrušena a vaše dohoda s peklem neobstojí; až přejde se valící bič, budete jím pošlapáni. Izajáš 28,17.18.
Isaiah’s “overflowing scourge” is Ezekiel’s “overflowing shower,” that is brought upon those who have “divined lies,” by presenting a “vain vision” and by claiming “the Lord saith it,” “albeit” the Lord had “not spoken.” The “lie” that the ancient men hide under is represented as something they claim that the Lord had spoken, so it is a “lie” about God’s Word. Either they have identified a doctrine from God’s Word as error, or they have erroneously claimed that God directed their understanding (God had spoken), upon a doctrine of the Bible.
Izajášovo „přehánějící se bičování“ je Ezekielův „přívalový déšť“, který přichází na ty, kdo „věštili lež“, tím, že předkládali „marné vidění“ a tvrdili „takto praví Panovník Hospodin“, „ačkoli“ Hospodin „nemluvil“. „Lež“, pod niž se starověcí muži ukrývají, je představena jako něco, o čem tvrdí, že to Hospodin vyslovil; je to tedy „lež“ o Božím slově. Buď označili nějaké učení z Božího slova za blud, anebo mylně tvrdili, že Bůh vedl jejich porozumění (Bůh promluvil) ohledně určitého biblického učení.
The “lie” that arrived in 1931, was a claim that Sister White had endorsed the false view of “the daily,” in the book of Daniel. The false view that “the daily,” represents Christ’s sanctuary ministry was premised upon a “lie” which claimed that in 1910, Ellen White had informed A. G. Daniells that he and Prescott’s view of “the daily,” representing Christ’s sanctuary ministry was actually correct, in spite of her direct written words to the contrary.
„Lež“, která se objevila v roce 1931, spočívala v tvrzení, že sestra Whiteová schválila falešný výklad „ustavičné oběti“ v knize Daniel. Tento falešný výklad, podle něhož „ustavičná oběť“ představuje Kristovu službu ve svatyni, byl založen na „lži“, která tvrdila, že roku 1910 Ellen Whiteová sdělila A. G. Daniellsovi, že jeho a Prescottův názor, podle něhož „ustavičná oběť“ představuje Kristovu službu ve svatyni, je ve skutečnosti správný, navzdory jejím přímým písemným slovům, která svědčila o opaku.
The false view of “the daily,” that was then (1931) established within Laodicean Adventism, became the theological foundation which was employed to build a message that is described by Ezekiel as “peace and safety.” The various arguments that are employed to uphold the false foundation are the various counterfeit coins and jewels that Miller saw in his dream. By the end of his dream his original jewels are fully covered with counterfeits and rubbish, and the rubbish and counterfeit jewels and coins represent the message that was based upon their foundational error that “the daily” represents Christ’s sanctuary ministry.
Falešný názor na „každodenní“, který byl tehdy (1931) ustaven v laodicejském adventismu, se stal teologickým základem, jenž byl použit k vybudování poselství, které Ezechiel popisuje jako „pokoj a bezpečnost“. Různé argumenty, jichž se užívá k podepření tohoto falešného základu, jsou oněmi různými padělanými mincemi a klenoty, které Miller viděl ve svém snu. Na konci svého snu jsou jeho původní klenoty zcela pokryty padělky a smetím a smetí, padělané klenoty a mince představují poselství, které bylo založeno na jejich základním omylu, že „každodenní“ představuje Kristovu službu ve svatyni.
In Ezekiel’s passage the rubbish and counterfeit jewels is represented as a “wall” that has been built with a cement that is so weak it cannot hold up under the stress of the “stormy wind” or the “overflowing shower.”
V Ezechielově pasáži jsou odpad a padělané klenoty znázorněny jako „zeď“, která byla vystavěna maltou tak slabou, že neobstojí pod náporem „bouřlivého větru“ ani „přívalového lijáku“.
The disobedient prophet from Judah that rebuked Jeroboam, ultimately died between an “ass” and a “lion”. The lion represents Babylon and the ass represents Islam. The two doctrines which Laodicean Adventism cannot see, that are represented by the death of the disobedient prophet are the message of the papacy (the lion), and the message of Islam of the third Woe (the ass).
Neposlušný prorok z Judy, který káral Jeroboáma, nakonec zemřel mezi „oslem“ a „lvem“. Lev představuje Babylón a osel představuje islám. Dvě nauky, které laodicejský adventismus nemůže rozpoznat a které jsou znázorněny smrtí neposlušného proroka, jsou poselství o papežství (lev) a poselství islámu třetího běda (osel).
Ezekiel’s “stormy wind,” is a symbol of Isaiah’s “rough wind that is stayed” in “the day of the east wind” in chapter twenty seven. Ezekiel’s “stormy wind” is also the “four winds” of Revelation chapter seven, that are held until God’s servants are sealed. Ezekiel’s “stormy wind” is his message from the “four winds” in chapter thirty-seven, that brings the dead dry bones to life as a mighty army. Ezekiel’s “stormy wind” that brings down the “wall built with untempered mortar,” is the latter rain message of the third Woe.
Ezechielův „bouřlivý vítr“ je symbolem Izaiášova „prudkého větru, který je zadržen“ v „den východního větru“ ve dvacáté sedmé kapitole. Ezechielův „bouřlivý vítr“ je také oněmi „čtyřmi větry“ ze sedmé kapitoly Zjevení, které jsou zadržovány, dokud nebudou zapečetěni Boží služebníci. Ezechielův „bouřlivý vítr“ je jeho poselstvím od „čtyř větrů“ ve třicáté sedmé kapitole, které přivádí mrtvé suché kosti k životu jako mocné vojsko. Ezechielův „bouřlivý vítr“, který strhává „zeď vystavěnou neomítnutou maltou“, je poselstvím pozdního deště třetího běda.
Ezekiel’s “overflowing shower” is a symbol of the papacy, and more specifically it is the symbol of the period of the Sunday law crisis which begins at the soon-coming Sunday law in the United States. The disobedient prophet from Judah that died between the ass and the lion, represented the death of Laodicean Adventism that takes place between September 11, 2001, at the arrival of the ass (the third woe), and the soon-coming Sunday law (the lion). Laodicean Adventism’s death occurs during the sealing of the one hundred and forty-four thousand that began when the nations were angered, yet held in check on September 11, 2001, and concludes at the soon-coming Sunday law. Their death, as illustrated by the disobedient prophet, is brought about because they returned to the methodology of apostate Protestantism, though they had been directly informed to never return to the “assembly of mockers.”
Ezechielův „přívalový déšť“ je symbolem papežství, a konkrétněji symbolem období krize nedělního zákona, které začíná brzy přicházejícím nedělním zákonem ve Spojených státech. Neposlušný prorok z Judy, který zemřel mezi oslem a lvem, představoval smrt laodicejského adventismu, k níž dochází mezi 11. zářím 2001, při příchodu osla (třetího běda), a brzy přicházejícím nedělním zákonem (lvem). Smrt laodicejského adventismu nastává během pečetění sto čtyřiceti čtyř tisíc, které započalo, když se národy rozhněvaly, avšak byly zadrženy 11. září 2001, a završuje se při brzy přicházejícím nedělním zákonu. Jejich smrt, jak ji znázorňuje neposlušný prorok, nastává proto, že se navrátili k metodologii odpadlého protestantismu, ačkoli byli přímo poučeni, aby se nikdy nevraceli do „shromáždění posměvačů“.
Their death occurs in the history of the sealing of the one hundred and forty-four thousand. As soon as God’s people are sealed, the destroying angels begin their work. From September 11, 2001 unto the soon-coming Sunday law the judgment of the living is accomplished in God’s church, for judgment begins in Jerusalem, and it begins with the ancient men that were to be the guardians of the people, but who had abandoned their responsibilities over four generations. Those who receive the seal in that period are the ensign that is lifted up to the nations. They are sealed before the soon-coming Sunday law for the only way God’s other flock can be warned is by seeing men and women in the Sunday law crisis who have the seal of God.
Jejich smrt nastává v dějinách zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc. Jakmile je Boží lid zapečetěn, zhoubní andělé začínají své dílo. Od 11. září 2001 až do brzy přicházejícího nedělního zákona se v Boží církvi vykonává soud nad živými, neboť soud začíná v Jeruzalémě a začíná u starších mužů, kteří měli být strážci lidu, avšak v průběhu čtyř generací opustili své odpovědnosti. Ti, kdo v onom období přijímají pečeť, jsou korouhví pozdviženou k národům. Jsou zapečetěni před brzy přicházejícím nedělním zákonem, neboť jediný způsob, jak může být varováno Boží jiné stádo, spočívá v tom, že v krizi nedělního zákona uvidí muže a ženy, kteří mají pečeť Boží.
“The work of the Holy Spirit is to convince the world of sin, of righteousness and of judgment. The world can only be warned by seeing those who believe the truth sanctified through the truth, acting upon high and holy principles, showing in a high, elevated sense, the line of demarcation between those who keep the commandments of God, and those who trample them under their feet. The sanctification of the Spirit signalizes the difference between those who have the seal of God, and those who keep a spurious rest-day. When the test comes, it will be clearly shown what the mark of the beast is. It is the keeping of Sunday. Those who after having heard the truth, continue to regard this day as holy, bear the signature of the man of sin, who thought to change times and laws.” Bible Training School, December 1, 1903.
„Dílem Ducha svatého je usvědčovat svět z hříchu, ze spravedlnosti a ze soudu. Svět může být varován pouze tehdy, když uvidí ty, kteří věří pravdě, posvěcené skrze pravdu, jak jednají podle vznešených a svatých zásad a v ušlechtilém, povzneseném smyslu ukazují jasnou dělící čáru mezi těmi, kdo zachovávají Boží přikázání, a těmi, kdo je pošlapávají nohama. Posvěcení Duchem označuje rozdíl mezi těmi, kdo mají pečeť Boží, a těmi, kdo zachovávají podvržený den odpočinku. Když přijde zkouška, bude jasně ukázáno, co je znamením šelmy. Je jím zachovávání neděle. Ti, kdo po vyslechnutí pravdy nadále považují tento den za svatý, nesou podpis člověka hříchu, který zamýšlel změnit časy a zákony.“ Bible Training School, 1. prosince 1903.
The death of Laodicean Adventism is accomplished during the history of the latter rain, that began to sprinkle on September 11, 2001, and is poured out without measure at the soon-coming Sunday law, when God has established and then lifts up as an ensign a people who have been sealed for eternity.
Smrt laodicejského adventismu je dovršena v průběhu dějin pozdního deště, jenž začal krápět 11. září 2001 a je vyléván bez míry při brzy přicházejícím nedělním zákonu, kdy Bůh ustanovil a poté pozdvihuje jako korouhev lid, který byl zapečetěn pro věčnost.
In that period of time, those in Laodicean Adventism that are preparing for, and will receive the mark of the beast, are represented by the twenty-five men bowing to the sun in Ezekiel chapter eight. They are those who have accepted Ezekiel’s false “peace and safety” message, that represents a counterfeit of the true latter rain message, that is being proclaimed by the true watchmen in that history. The foundation of that false latter rain message is the identification that “the daily” in the book of Daniel is a symbol of Christ, when it is actually a symbol of Satan. That false foundational belief is the doctrine that the “scornful men that rule the people of Jerusalem” employ to erect their untempered wall.
V onom časovém období jsou ti v laodicejském adventismu, kteří se připravují na přijetí znamení šelmy a kteří je obdrží, představeni pětadvaceti muži, kteří se v osmé kapitole Ezechiele klanějí slunci. Jsou to ti, kdo přijali Ezechielovo falešné poselství „pokoj a bezpečnost“, které představuje padělek pravého poselství pozdního deště, jež je v oné době zvěstováno pravými strážnými. Základem onoho falešného poselství pozdního deště je určení, že „ustavičná oběť“ v knize Daniel je symbolem Krista, ačkoli je ve skutečnosti symbolem satana. Toto falešné základní přesvědčení je učením, které „posměvační muži, kteří vládnou lidu Jeruzaléma“, používají k vystavění své neomítnuté zdi.
The identification of “the daily,” as a symbol of Christ was historically put in place by a “lie,” in 1931. From then onward the untempered wall of counterfeit coins and jewels was erected. That “wall” is destined to come down when the dirt brush man arrives to thoroughly purge His floor. That purging is accomplished in the prophetic period of history between the “stormy wind” (the ass of September 11, 2001), and the “overflowing showers” (the lion of the soon-coming Sunday law). In that history the disobedient prophet is slain and buried in the tomb of the false prophet of Bethel. Sister White identifies the “wall” of prophecy as the law of God.
Ztotožnění „každodenní“ jako symbolu Krista bylo historicky zavedeno „lží“ v roce 1931. Od té doby byla vztyčena neomítnutá zeď padělaných mincí a šperků. Této „zdi“ je souzeno padnout, až přijde muž s kartáčem na smetí, aby důkladně vyčistil svou podlahu. Toto očištění se uskutečňuje v prorockém období dějin mezi „bouřlivým větrem“ (oslem z 11. září 2001) a „přívalovými přeháňkami“ (lvem brzy přicházejícího nedělního zákona). V těchto dějinách je neposlušný prorok zabit a pohřben v hrobě falešného proroka z Bételu. Sestra Whiteová označuje „zeď“ proroctví za Boží zákon.
“The prophet here describes a people who, in a time of general departure from truth and righteousness, are seeking to restore the principles that are the foundation of the kingdom of God. They are repairers of a breach that has been made in God’s law—the wall that He has placed around His chosen ones for their protection, and obedience to whose precepts of justice, truth, and purity is to be their perpetual safeguard.
„Prorok zde popisuje lid, který v době všeobecného odpadnutí od pravdy a spravedlnosti usiluje o obnovení zásad, jež jsou základem Božího království. Jsou to ti, kdo opravují trhlinu způsobenou v Božím zákoně — zdi, kterou On postavil kolem svých vyvolených k jejich ochraně a jejíž poslušné zachovávání přikázání spravedlnosti, pravdy a čistoty má být jejich trvalou záštitou.
“In words of unmistakable meaning the prophet points out the specific work of this remnant people who build the wall. ‘If thou turn away thy foot from the Sabbath, from doing thy pleasure on My holy day; and call the Sabbath a delight, the holy of the Lord, honorable; and shalt honor Him, not doing thine own ways, nor finding thine own pleasure, nor speaking thine own words: then shalt thou delight thyself in the Lord; and I will cause thee to ride upon the high places of the earth, and feed thee with the heritage of Jacob thy father: for the mouth of the Lord hath spoken it.’ Isaiah 58:13, 14.” Prophets and Kings, 678.
„Prorok slovy nezaměnitelného významu poukazuje na zvláštní dílo tohoto ostatku lidu, který buduje zeď. ‚Odvrátíš-li svou nohu od soboty, od konání své libosti v Můj svatý den, a nazveš-li sobotu rozkoší, svatý den Hospodinův ctihodným, a budeš-li Ho ctít tím, že nepůjdeš svými cestami, nebudeš vyhledávat svou libost ani mluvit svá slova, tehdy nalezneš rozkoš v Hospodinu; a dám ti jezdit po výšinách země a nasytím tě dědictvím Jákoba, tvého otce; neboť ústa Hospodinova promluvila.‘ Izajáš 58,13.14.“ Proroci a králové, 678.
The beginning of the fourth generation of Adventism is marked by the publication of a book, as was the beginning of the third generation. The third generation began with the publication of W. W. Prescott’s, The Doctrine of Christ, and that generation ended with the publication of Questions on Doctrine. The Doctrine of Christ presented a gospel that was purposely void of the Millerite prophetic message. Questions on Doctrine presented a gospel that denied the work of sanctification that is accomplished by Christ. The Doctrine of Christ removed the light of the (chazon) vision of prophetic history, and Questions on Doctrine removed the light of the (Mareh) vision of Christ’s “appearance”.
Počátek čtvrté generace adventismu je, stejně jako počátek třetí generace, vyznačen vydáním jedné knihy. Třetí generace začala vydáním knihy W. W. Prescotta The Doctrine of Christ a tato generace skončila vydáním knihy Questions on Doctrine. The Doctrine of Christ předložila evangelium, které bylo záměrně zbaveno milleritského prorockého poselství. Questions on Doctrine předložila evangelium, které popíralo dílo posvěcení, jež Kristus uskutečňuje. The Doctrine of Christ odstranila světlo vidění prorockých dějin (chazon) a Questions on Doctrine odstranila světlo (Mareh), vidění Kristova „zjevení“.
In between those two books the false latter rain message represented by the “women weeping for Tammuz” was developed. It was in that history that the “lie of 1931,” was promoted. That third generation (abomination) is also represented by the compromise of the third church of Pergamos. The symbol of compromise in the third church, identifies the work of seeking accreditation from the worldly institutions that dictated rules for theology and rules for medicine. It was in the third generation that the compromise of truth was accomplished, which included the introduction and emphasis on the use of Bibles that had been translated from corrupted manuscripts.
Mezi těmito dvěma knihami bylo rozvinuto falešné poselství pozdního deště, představované „ženami oplakávajícími Tammúza“. Právě v této dějinné době byla prosazována „lež roku 1931“. Tato třetí generace (ohavnost) je rovněž představena kompromisem třetí církve Pergamu. Symbol kompromisu ve třetí církvi označuje dílo usilování o akreditaci od světských institucí, které určovaly pravidla pro teologii a pravidla pro lékařství. Právě ve třetí generaci byl uskutečněn kompromis pravdy, jenž zahrnoval i zavedení a zdůrazňování používání Biblí, které byly přeloženy z porušených rukopisů.
In 1957, the book Questions on Doctrine, represented a capitulation of the primary truth of the gospel. That truth being Jesus died to save us “from” sin, but he did not die to save us “in” sin. The Catholic and apostate Protestant teaching that a man cannot be obedient to God’s Word is Satan’s eternal argument. Man can, and must be obedient to God’s Word, even if Satan claims that “thou shall not surely die.” The fallen apostate Protestant view that men cannot overcome sin, and therefore men cannot be obedient to God’s law until Jesus magically transforms them into obedient robots at His second coming, was incorporated into the teachings of the book Questions on Doctrine.
V roce 1957 představovala kniha Questions on Doctrine kapitulaci před základní pravdou evangelia. Touto pravdou je, že Ježíš zemřel, aby nás zachránil „od“ hříchu, nikoli aby nás zachránil „v“ hříchu. Katolické a odpadlé protestantské učení, že člověk nemůže být poslušen Božího slova, je Satanovým věčným argumentem. Člověk může, a musí, být poslušen Božího slova, i kdyby Satan tvrdil, že „nikoli nezemřete“. Padlý odpadlický protestantský názor, že lidé nemohou přemoci hřích, a že tudíž nemohou být poslušni Božího zákona, dokud je Ježíš při svém druhém příchodu magicky nepromění v poslušné roboty, byl začleněn do učení knihy Questions on Doctrine.
In 1957, the fourth generation of Laodicean Adventism began, and its untempered wall (law), had been established, thus providing the logic that will allow the twenty-five ancient men to bow to the sun at the conclusion of the time of the sealing of the one hundred and forty-four thousand. That untempered wall, which is the belief that keeping the law of God is impossible, is swept away when the “wall” of separation of Church and State is removed, at the soon-coming Sunday law. The Sunday law is the overflowing showers, or as Isaiah expresses it, it is the overflowing scourge, and that flood begins at the soon-coming Sunday law in the United States.
V roce 1957 započala čtvrtá generace laodicejského adventismu a její neomítnutá zeď (zákon) byla ustavena, čímž byla poskytnuta logika, která pětadvaceti starým mužům umožní, aby se při závěru doby zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc klaněli slunci. Tato neomítnutá zeď, kterou je víra, že zachovávání Božího zákona je nemožné, je smetena, když je při brzy přicházejícím nedělním zákonu odstraněna „zeď“ oddělení církve od státu. Nedělní zákon jsou přívalové deště, anebo, jak to vyjadřuje Izajáš, je to přívalová metla, a tato povodeň začíná při brzy přicházejícím nedělním zákonu ve Spojených státech.
At the Sunday law in the United States the enemy (the pope) comes in “as a flood” (the overflowing scourge), and it is then that “the ensign” is lifted up against him. It is then that the “untempered wall” that Laodicean Adventism erected upon the false application of “the daily” is swept away.
Při nedělním zákonu ve Spojených státech přichází nepřítel (papež) „jako povodeň“ („přetekající metla“) a tehdy je proti němu vztyčena „korouhev“. Tehdy je také smetena „neomítnutá zeď“, kterou laodicejský adventismus vystavěl na falešném použití výrazu „každodenní“.
According to their deeds, accordingly he will repay, fury to his adversaries, recompense to his enemies; to the islands he will repay recompense. So shall they fear the name of the Lord from the west, and his glory from the rising of the sun. When the enemy shall come in like a flood, the Spirit of the Lord shall lift up a standard against him. And the Redeemer shall come to Zion, and unto them that turn from transgression in Jacob, saith the Lord. As for me, this is my covenant with them, saith the Lord; My spirit that is upon thee, and my words which I have put in thy mouth, shall not depart out of thy mouth, nor out of the mouth of thy seed, nor out of the mouth of thy seed’s seed, saith the Lord, from henceforth and forever. Arise, shine; for thy light is come, and the glory of the Lord is risen upon thee. For, behold, the darkness shall cover the earth, and gross darkness the people: but the Lord shall arise upon thee, and his glory shall be seen upon thee. And the Gentiles shall come to thy light, and kings to the brightness of thy rising. Isaiah 59:18–60:3.
Podle jejich skutků, tak jim odplatí: hněv svým protivníkům, odplatu svým nepřátelům; ostrovům odplatí odplatou. I budou se báti jména Hospodinova od západu a jeho slávy od východu slunce. Když nepřítel přivalí se jako povodeň, Duch Hospodinův proti němu pozvedne prapor. A Vykupitel přijde na Sión a k těm v Jákobovi, kteří se odvracejí od přestoupení, praví Hospodin. A pokud jde o mne, toto je má smlouva s nimi, praví Hospodin: Můj Duch, který jest nad tebou, a má slova, která jsem vložil do tvých úst, neodejdou z tvých úst ani z úst tvého semene, ani z úst semene tvého semene, praví Hospodin, od nynějška až na věky. Povstaň, zasviť, neboť přišlo tvé světlo a sláva Hospodinova vzešla nad tebou. Neboť aj, tma přikryje zemi a hustá temnota národy; ale nad tebou vzejde Hospodin a jeho sláva bude na tobě viděna. A pohané přijdou k tvému světlu a králové k jasu tvého úsvitu. Izajáš 59,18–60,3.
The Gentiles come to the light when God’s glory is upon His people, and this occurs when the enemy comes in as a flood. When that enemy comes in God lifts up a standard (ensign) against him. The glory of the Lord that is upon those people who the Gentiles respond to, is His character, and His character does not sin. It is a false peace and safety message that teaches that men and women cannot overcome sin. That message is a false latter rain message that is proclaimed during the time of the true latter rain message, which arrived on September 11, 2001. That false message is a false message concerning God’s law, which is the “wall.” That false doctrine is represented in the book Questions on Doctrine, that marked the arrival of Laodicean Adventism’s fourth and final generation.
Pohané přicházejí ke světlu, když je na Božím lidu Boží sláva, a to nastává tehdy, když nepřítel přichází jako povodeň. Když tento nepřítel přichází, Bůh proti němu pozvedá korouhev (prapor). Sláva Hospodinova, která spočívá na onom lidu, na nějž pohané odpovídají, je Jeho charakter, a Jeho charakter nehřeší. Poselství o falešném pokoji a bezpečí učí, že muži a ženy nemohou přemoci hřích. Toto poselství je falešným poselstvím pozdního deště, které je hlásáno v době pravého poselství pozdního deště, jež přišlo 11. září 2001. Toto falešné poselství je falešným poselstvím týkajícím se Božího zákona, který je „zdí“. Toto falešné učení je zastoupeno v knize Questions on Doctrine, která označila příchod čtvrté a poslední generace laodicejského adventismu.
On September 11, 2001, the four rebellions of Laodicean Adventism arrived to test that final generation with the sins of their fathers. On that date God directed His people to return to Jeremiah’s old paths, that they might understand and accept the foundational message represented as Miller’s jewels. If they did so, they would find the latter rain, which Jeremiah called the “rest.” The call to return to the old paths was a repetition of the test that produced the rebellion of 1863.
Dne 11. září 2001 dorazily čtyři vzpoury laodicejského adventismu, aby vyzkoušely onu poslední generaci hříchy jejích otců. K tomuto datu Bůh vedl svůj lid, aby se vrátil ke starým stezkám Jeremjášovým, aby porozuměl základnímu poselství, představovanému jako Millerovy klenoty, a přijal je. Učiní-li tak, nalezne pozdní déšť, který Jeremjáš nazval „odpočinutím“. Výzva k návratu ke starým stezkám byla opakováním zkoušky, která vyústila ve vzpouru roku 1863.
On September 11, 2001, which is Isaiah’s “day of the east and rough wind” the “song of the vineyard” was to be sung, by those who in Revelation chapter fourteen, verse three and also in chapter fifteen, verse three sing the song of Moses and the Lamb. That song is the Laodicean message that identifies that the former chosen people were then being passed by, for God was then in the process of giving His vineyard to men and women that would bring forth the intended fruits of the vineyard. That vineyard message is the message to Laodicea, which was the message presented by Jones and Waggoner at the rebellion of 1888.
Dne 11. září 2001, což je Izajášův „den východního větru a prudkého vichru“, měla být zpívána „píseň o vinici“ těmi, kdo ve Zjevení čtrnácté kapitole, verši třetím, a také v patnácté kapitole, verši třetím, zpívají píseň Mojžíšovu a Beránkovu. Touto písní je laodicejské poselství, které označuje, že tehdejší dříve vyvolený lid byl pomíjen, neboť Bůh byl tehdy v procesu předávání své vinice mužům a ženám, kteří by přinesli zamýšlené ovoce vinice. Toto poselství o vinici je poselstvím pro Laodiceu, které bylo předloženo Jonesem a Waggonerem při vzpouře roku 1888.
On September 11, 2001, the latter rain began, and in the debate of Habakkuk chapter two it identifies a class who presented the message of the two tables, for they had returned to Jeremiah’s old paths and were receiving the “rest and refreshing,” that Isaiah identifies is brought upon those whose methodology is “line upon line.” The debate they were involved in was in opposition to a false latter rain message, represented by the “women weeping for Tammuz,” which encouraged the sleeping Laodicean people with a peace and safety message.
Dne 11. září 2001 začal pozdní déšť a ve sporu druhé kapitoly Abakukovy je označena třída těch, kteří předložili poselství dvou desek, neboť se navrátili ke starým stezkám Jeremiášovým a přijímali „odpočinutí a osvěžení“, o němž Izajáš uvádí, že přichází na ty, jejichž metodikou je „řádek za řádkem“. Spor, do něhož byli zapojeni, stál v opozici vůči falešnému poselství pozdního deště, znázorněnému „ženami oplakávajícími Tammúza“, které povzbuzovalo spící lid Laodiceje poselstvím o pokoji a bezpečnosti.
The peace and safety message claims that it is impossible for men and women not to sin, and therefore God can and will only justify them “in” their sins. The scornful men claim their peace and safety message is the true message of justification by faith, that Jones and Waggoner presented, but it leaves off the truth that he who God justifies, He also sanctifies, for God did not die to save people in their sins, but from their sins.
Poselství o pokoji a bezpečí tvrdí, že je nemožné, aby muži a ženy nehřešili, a že je proto Bůh může a bude ospravedlňovat pouze „v“ jejich hříších. Posměvační muži tvrdí, že jejich poselství o pokoji a bezpečí je pravým poselstvím ospravedlnění z víry, které předkládali Jones a Waggoner, avšak opomíjí pravdu, že koho Bůh ospravedlňuje, toho také posvěcuje, neboť Bůh nezemřel proto, aby spasil lidi v jejich hříších, nýbrž od jejich hříchů.
September 11, 2001, marked the beginning of the period of the sealing of the one hundred and forty-four thousand that concludes with one class receiving the seal of God, as represented by those who sigh and cry for the abominations in the church and in the land, and another class that have turned their backs upon the temple, where the final work of the third angel is being accomplished, and they are bowing to the sun. The history of the Millerites illustrates the history of the movement of the third angel, and in so doing the climax is about the message of the latter rain, and the experience it produces in those who choose to eat.
11. září 2001 označilo počátek období zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc, které vrcholí tím, že jedna třída přijímá pečeť Boží, jak ji představují ti, kdo vzdychají a naříkají nad ohavnostmi v církvi i v zemi, zatímco jiná třída obrátila svá záda k chrámu, kde se vykonává závěrečné dílo třetího anděla, a klanějí se slunci. Dějiny mileritů znázorňují dějiny hnutí třetího anděla, a tím je vyvrcholení zaměřeno na poselství pozdního deště a na zkušenost, kterou působí v těch, kdo se rozhodnou jíst.
We will continue this study in the next article.
V této studii budeme pokračovat v příštím článku.
“An unwillingness to yield up preconceived opinions, and to accept this truth, lay at the foundation of a large share of the opposition manifested at Minneapolis against the Lord’s message through Brethren Waggoner and Jones. By exciting that opposition Satan succeeded in shutting away from our people, in a great measure, the special power of the Holy Spirit that God longed to impart to them. The enemy prevented them from obtaining that efficiency which might have been theirs in carrying the truth to the world, as the apostles proclaimed it after the day of Pentecost. The light that is to lighten the whole earth with its glory was resisted, and by the action of our own brethren has been in a great degree kept away from the world.” Selected Messages, book 1, 235.
„Neochota vzdát se předpojatých názorů a přijmout tuto pravdu ležela u základu značné části odporu, jenž se v Minneapolis projevil proti Pánovu poselství skrze bratry Waggonera a Jonese. Tím, že satan tento odpor podněcoval, podařilo se mu ve značné míře zadržet našemu lidu zvláštní moc Ducha svatého, kterou jim Bůh toužil udělit. Nepřítel jim zabránil získat onu účinnost, která mohla být jejich při nesení pravdy světu, tak jak ji apoštolové hlásali po dni Letnic. Světlo, které má svou slávou ozářit celou zemi, bylo odmítáno a působením našich vlastních bratří bylo ve značné míře zadrženo před světem.“ Selected Messages, kniha 1, 235.