William Miller based his prophetic message upon the framework of two desolating powers, which he correctly identified as pagan Rome and papal Rome.
William Miller založil své prorocké poselství na rámci dvou pustošících mocností, které správně určil jako pohanský Řím a papežský Řím.
“William Miller, when applying his hermeneutic, noticed in the various apocalyptic passages a recurring theme of controversy between the people of God and their enemies. In his analysis of the persecuting powers of God’s people throughout the ages he developed the concept of the two abominations, defined as paganism (the first abomination) symbolizing the persecuting force outside the church, and the papacy (the second abomination) representing the persecuting power within the church. It was the motif of the two abominations that characterized most of his following prophetic interpretations.” P. Gerard Damsteegt, Foundations of the Seventh-day Adventist Message and Mission, 22.
„Když William Miller uplatňoval svou hermeneutiku, povšiml si v různých apokalyptických pasážích opakujícího se motivu sporu mezi Božím lidem a jeho nepřáteli. Ve své analýze pronásledujících mocností proti Božímu lidu v průběhu věků rozvinul pojetí dvou ohavností, vymezených jako pohanství (první ohavnost), symbolizující pronásledující sílu vně církve, a papežství (druhá ohavnost), představující pronásledující moc uvnitř církve. Právě motiv dvou ohavností charakterizoval většinu jeho následných prorockých výkladů.“ P. Gerard Damsteegt, Foundations of the Seventh-day Adventist Message and Mission, 22.
The theologians of Adventism acknowledge the fact that Miller’s framework of prophetic application was the two desolating powers of paganism and papalism, even if they only consider it as an analysis of Millerite history, and not as a truth that was given him by God.
Teologové adventismu uznávají skutečnost, že Millerův rámec prorockého výkladu tvořily dvě pustošící mocnosti, pohanství a papežství, i když jej považují pouze za rozbor milleritské historie, a nikoli za pravdu, která mu byla dána Bohem.
“God sent His angel to move upon the heart of a farmer who had not believed the Bible, to lead him to search the prophecies. Angels of God repeatedly visited that chosen one, to guide his mind and open to his understanding prophecies which had ever been dark to God’s people. The commencement of the chain of truth was given to him, and he was led on to search for link after link, until he looked with wonder and admiration upon the Word of God. He saw there a perfect chain of truth. That Word which he had regarded as uninspired now opened before his vision in its beauty and glory. He saw that one portion of Scripture explains another, and when one passage was closed to his understanding, he found in another part of the Word that which explained it. He regarded the sacred Word of God with joy and with the deepest respect and awe.” Early Writings, 230.
„Bůh poslal svého anděla, aby zapůsobil na srdce rolníka, který nevěřil Bibli, a vedl jej ke zkoumání proroctví. Boží andělé tohoto vyvoleného opakovaně navštěvovali, aby řídili jeho mysl a otevírali jeho porozumění proroctvím, která byla Božímu lidu odedávna temná. Byl mu dán počátek řetězu pravdy a byl veden k tomu, aby hledal článek za článkem, až pohlédl se zázrakem a obdivem na Boží slovo. Spatřil tam dokonalý řetěz pravdy. To Slovo, které pokládal za nevdechnuté, se nyní otevřelo jeho zraku ve své kráse a slávě. Viděl, že jedna část Písma vykládá druhou, a když byl jeden oddíl jeho porozumění uzavřen, nalezl v jiné části Slova to, co jej vysvětlovalo. Na posvátné Boží slovo pohlížel s radostí a s nejhlubší úctou a bázní.“ Early Writings, 230.
“His angel” is identified directly as Gabriel by Sister White.
„Jeho anděl“ je sestrou Whiteovou přímo ztotožněn s Gabrielem.
“The words of the angel, ‘I am Gabriel, that stand in the presence of God,’ show that he holds a position of high honor in the heavenly courts. When he came with a message to Daniel, he said, ‘There is none that holdeth with me in these things, but Michael [Christ] your Prince.’ Daniel 10:21. Of Gabriel the Saviour speaks in the Revelation, saying that ‘He sent and signified it by His angel unto His servant John.’ Revelation 1:1. And to John the angel declared, ‘I am a fellow servant with thee and with thy brethren the prophets.’ Revelation 22:9, R.V. Wonderful thought—that the angel who stands next in honor to the Son of God is the one chosen to open the purposes of God to sinful men.” The Desire of Ages, 99.
„Slova anděla: ‚Já jsem Gabriel, jenž stojím před Bohem,‘ ukazují, že zastává postavení vysoké cti na nebeských dvorech. Když přišel s poselstvím k Danielovi, řekl: ‚Není nikoho, kdo by se mnou v těchto věcech pevně stál, kromě Michaela [Krista], vašeho knížete.‘ Daniel 10,21. O Gabrielovi Spasitel praví ve Zjevení, že ‚je poslal a oznámil po svém andělu svému služebníku Janovi‘. Zjevení 1,1. A Janovi anděl prohlásil: ‚Jsem spoluslužebník tvůj i tvých bratří proroků.‘ Zjevení 22,9, R.V. Podivuhodná myšlenka — že anděl, který stojí co do cti hned po Synu Božím, je tím, který byl vyvolen, aby zjevoval Boží záměry hříšným lidem.“ Touha věků, 99.
“Wonderful thought—that the angel who stands next in honor to the Son of God is the one chosen to open the purposes of God” to William Miller’s mind. Not only Gabriel, but angels in the plural guided his understanding of the prophecies “which had ever been dark to God’s people.” Gabriel and other angels led Miller through the Bible consecutively from Genesis onward. He therefore was led to the longest time prophecy in the Bible, which is the “seven times” (twenty-five hundred and twenty years) of Leviticus twenty-six, well before he was led to the twenty-three hundred days of Daniel chapter eight and verse fourteen.
„Podivuhodná myšlenka — že anděl, který stojí hned po Synu Božím co do cti, je tím, kdo byl vyvolen, aby otevřel úmysly Boží“ mysli Williama Millera. Nejen Gabriel, nýbrž andělé v množném čísle vedli jeho porozumění proroctvím, „jež byla vždy temná pro Boží lid“. Gabriel a jiní andělé vedli Millera postupně skrze Bibli od Genesis dále. Byl tedy přiveden k nejdelšímu časovému proroctví v Bibli, jímž je „sedm časů“ (dva tisíce pět set dvacet let) z Leviticus dvacet šest, dávno předtím, než byl přiveden ke dvěma tisícům třem stům dnům z Daniel, kapitoly osm, verše čtrnáct.
“I then devoted myself to prayer and to the reading of the word. I determined to lay aside all my prepossessions, to thoroughly compare Scripture with Scripture, and to pursue its study in a regular and methodical manner. I commenced with Genesis, and read verse by verse, proceeding no faster than the meaning of the several passages should be so unfolded, as to leave me free from embarrassment respecting any mysticism or contradictions. Whenever I found anything obscure, my practice was to compare it with all collateral passages; and by the help of CRUDEN, I examined all the texts of Scripture in which were found any of the prominent words contained in any obscure portion. Then by letting every word have its proper bearing on the subject of the text, if my view of it harmonized with every collateral passage in the Bible, it ceased to be a difficulty. In this way I pursued the study of the Bible, in my first perusal of it, for about two years, and was fully satisfied that it is its own interpreter. I found that by a comparison of Scripture with history, all the prophecies, as far as they have been fulfilled, had been fulfilled literally; that all the various figures, metaphors, parables, similitudes, etc. of the Bible, were either explained in their immediate connection, or the terms in which they were expressed were defined in other portions of the word, and when thus explained, are to be literally understood in accordance with such explanation. I was thus satisfied that the Bible is a system of revealed truths, so clearly and simply given, that the “wayfaring man, though a fool, need not err therein.’ …
„Poté jsem se oddal modlitbě a četbě Slova. Rozhodl jsem se odložit stranou všechny své předpojatosti, důkladně porovnávat Písmo s Písmem a věnovat se jeho studiu pravidelným a metodickým způsobem. Začal jsem knihou Genesis a četl verš po verši, nepostupuje rychleji, než jak se význam jednotlivých oddílů vyjasňoval tak, aby mne zcela zbavil rozpaků ohledně jakéhokoli mysticismu či rozporů. Kdykoli jsem nalezl něco nejasného, bylo mým zvykem porovnávat to se všemi souvisejícími místy; a s pomocí CRUDENA jsem zkoumal všechny texty Písma, v nichž se vyskytovala některá z významných slov obsažených v kterékoli nejasné pasáži. Potom, když jsem nechal každé slovo, aby mělo svůj náležitý význam vzhledem k předmětu textu, přestalo to být obtíží, pokud můj výklad byl v souladu s každým souvisejícím místem v celé Bibli. Tímto způsobem jsem při svém prvním čtení Bible po dobu asi dvou let pokračoval v jejím studiu a byl jsem plně přesvědčen, že je sama sobě vykladačem. Shledal jsem, že porovnáním Písma s dějinami byla všechna proroctví, pokud již došla naplnění, naplněna doslovně; že všechny rozmanité obrazy, metafory, podobenství, přirovnání atd. v Bibli byly buď vysvětleny ve své bezprostřední souvislosti, nebo byly výrazy, jimiž byly vyjádřeny, vymezeny v jiných částech Slova, a když jsou takto vysvětleny, mají být chápány doslovně v souladu s tímto vysvětlením. Tak jsem dospěl k plnému přesvědčení, že Bible je soustavou zjevených pravd, podaných tak jasně a prostě, že se v ní „ani ten, kdo jde po cestě, byť by byl pošetilý, nemůže zmýlit.“ …
“From a farther study of the Scriptures, I concluded that the seven times of Gentile supremacy must commence when the Jews ceased to be an independent nation at the captivity of Manasseh, which the best chronologers assigned to B. C. 677; that the 2300 days commenced with the seventy weeks, which the best chronologers dated from B. C. 457; and that the 1335 days commencing with the taking away of the daily, and the setting up of the abomination that maketh desolate, Daniel chapter seven verse eleven, were to be dated from the setting up of the Papal supremacy, after the taking away of Pagan abominations, and which, according to the best historians I could consult, should be dated from about A. D. 508. Reckoning all these prophetic periods from the several dates assigned by the best chronologers for the events from which they should evidently be reckoned, they all would terminate together, about A. D. 1843. I was thus brought, in 1818, at the close of my two years study of the Scriptures, to the solemn conclusion, that in about twenty-five years from that time all the affairs of our present state would be wound up…” William Miller’s Apology and Defense, 6, 12.
„Z dalšího studia Písma jsem dospěl k závěru, že sedm časů nadvlády pohanů musí začínat tehdy, když Židé přestali být samostatným národem při zajetí Manassesově, které nejlepší chronologové kladli do roku 677 př. Kr.; že 2300 dnů začalo spolu se sedmdesáti týdny, které nejlepší chronologové datovali od roku 457 př. Kr.; a že 1335 dnů, počínajících od odstranění ustavičné oběti a postavení ohavnosti pustošící, Daniel kapitola sedm verš jedenáct, má být počítáno od ustanovení papežské nadvlády po odstranění pohanských ohavností, a které by podle nejlepších historiků, jež jsem mohl konzultovat, mělo být datováno přibližně od roku 508 po Kr. Budou-li všechna tato prorocká období počítána od jednotlivých dat, která nejlepší chronologové přiřadili událostem, od nichž mají být zjevně počítána, všechna by skončila zároveň, kolem roku 1843 po Kr. Tak jsem byl roku 1818, na konci svého dvouletého studia Písma, přiveden k vážnému závěru, že asi za pětadvacet let od té doby budou všechny záležitosti našeho nynějšího stavu uzavřeny…“ William Miller’s Apology and Defense, 6, 12.
The rule of first mention establishes that the first thing mentioned is of the greatest importance, and the first thing mentioned in Revelation chapter one verse one is the communication process that the Father employs as He gives a message to Jesus, who in turn gives it to His angel, which then gives it to a prophet that then writes it out and sends it to the churches. When Adventism rejected the work and discoveries of William Miller, they not only rejected their foundations, but they also rejected the very communication process which led Miller to in his understandings, and they rejected the process which is the only avenue for men to understand the Revelation of Jesus Christ that is opened up just before probation closes.
Pravidlo první zmínky stanoví, že to, co je zmíněno jako první, má největší důležitost, a první věcí zmíněnou ve Zjevení, kapitole první, verši prvním, je proces sdělování, který Otec používá, když dává poselství Ježíši, který je pak dává svému andělu, ten je následně dává prorokovi, který je poté sepíše a pošle církvím. Když adventismus odmítl dílo a objevy Williama Millera, neodmítl pouze své základy, nýbrž odmítl také samotný proces sdělování, který Millera vedl k jeho porozumění, a odmítl proces, jenž je jedinou cestou, skrze niž mohou lidé porozumět Zjevení Ježíše Krista, které je otevřeno těsně před uzavřením doby milosti.
Miller was led to understand that the seven times of Leviticus commenced in 677BC. It was not until 1856 that the Lord used Hiram Edson to identify that the scattering of the seven times was also carried out against the northern ten tribes of Israel. The Lord was attempting to develop the understanding of the seven times in agreement with, but well beyond Miller’s foundational discovery of the seven times. But in 1856 the light presented by Hiram Edson came mysteriously to an end, for the eighth article in the series ended with the words of James White, then the Editor of the Review and Herald, “To be continued.” It was to be “continued” but not until post September 11, 2001 when the Lord led his people to the “old paths” and ultimately to the unfinished series of articles penned by Hiram Edson.
Miller byl veden k pochopení, že sedm časů z Leviticus začíná rokem 677 př. Kr. Teprve roku 1856 Pán použil Hirama Edsona, aby ukázal, že rozptýlení sedmi časů bylo vykonáno také proti severním deseti kmenům Izraele. Pán se pokoušel rozvinout porozumění sedmi časům v souladu s Millerovým základním objevem sedmi časů, avšak daleko za jeho hranice. Roku 1856 však světlo předložené Hiramem Edsonem záhadně ustalo, neboť osmý článek v této sérii končil slovy Jamese Whitea, tehdejšího redaktora Review and Herald: „Pokračování příště.“ Mělo to být „pokračování“, avšak až po 11. září 2001, kdy Pán vedl svůj lid ke „starým stezkám“ a nakonec k nedokončené sérii článků sepsaných Hiramem Edsonem.
We are not currently addressing the rebellion that began shortly after the great disappointment, but to simply point out that even though Miller was led to the “seven times” of Leviticus twenty-six, it is clear that the Lord purposed to increase the initial understanding of the seven times beyond Miller’s foundational understanding of the subject. He chose Hiram Edson, the same servant from that very history that He had previously chosen to give the vision of Christ moving into the Most Holy Place on October 23, 1844.
Nyní se nezabýváme vzpourou, která započala krátce po velkém zklamání, nýbrž pouze poukazujeme na to, že ačkoli byl Miller veden k „sedmi časům“ z Leviticu dvacet šest, je zřejmé, že Pán zamýšlel rozšířit počáteční porozumění sedmi časům nad rámec Millerova základního chápání tohoto předmětu. Vyvolil Hirama Edsona, téhož služebníka z právě oné historie, kterého si již dříve vyvolil, aby mu dal vidění Krista vstupujícího do Nejsvětější svatyně dne 23. října 1844.
This is why I used the Adventist theologian’s words to acknowledge that the framework for all of Miller’s prophetic applications was based upon his understanding of the two desolating powers that in the book of Daniel are represented as the “daily” (paganism), which is always associated with either the “transgression” or “abomination,” both representing different aspects of the desolating power of papalism. Miller’s foundational understanding of the Roman powers has greatly increased since the history he represents.
Proto jsem použil slova adventistického teologa k uznání toho, že rámec všech Millerových prorockých aplikací byl založen na jeho porozumění dvěma pustošícím mocnostem, které jsou v knize Daniel zobrazeny jako „ustavičná oběť“ (pohanství), jež je vždy spojována buď s „přestoupením“, nebo „ohavností“, přičemž obojí představuje různé aspekty pustošící moci papežství. Millerovo základní porozumění římským mocnostem se od doby dějin, které představuje, velmi rozšířilo.
The angels of God, including Gabriel, led Miller to the understandings he proclaimed. Those understandings included the prophecies he proclaimed, the rules of biblical interpretation he used and also the framework that allowed him to organize the prophecies correctly. Miller was given the framework that the two desolating powers addressed in Daniel were pagan Rome and papal Rome. Future for America was led to the framework of the three desolating powers of the dragon, the beast and false prophet.
Andělé Boží, včetně Gabriela, vedli Millera k porozuměním, která hlásal. Tato porozumění zahrnovala proroctví, která hlásal, pravidla biblického výkladu, jichž užíval, a také rámec, který mu umožnil správně uspořádat proroctví. Millerovi byl dán rámec, podle něhož dvě pustošící mocnosti, o nichž se hovoří v Danielovi, byly pohanský Řím a papežský Řím. Future for America byla vedena k rámci tří pustošících mocností: draka, šelmy a falešného proroka.
And I saw three unclean spirits like frogs come out of the mouth of the dragon, and out of the mouth of the beast, and out of the mouth of the false prophet. For they are the spirits of devils, working miracles, which go forth unto the kings of the earth and of the whole world, to gather them to the battle of that great day of God Almighty. Revelation 16:13, 14.
A uviděl jsem tři nečisté duchy podobné žábám, jak vycházejí z úst draka a z úst šelmy a z úst falešného proroka. Neboť jsou to duchové ďáblů, činící zázraky, kteří vycházejí ke králům země i celého světa, aby je shromáždili k boji onoho velikého dne Boha všemohoucího. Zjevení 16,13.14.
Future for America’s framework is built upon Miller’s work, but goes beyond where his work left off. Adventism left his framework and returned to the theology of apostate Protestantism and Rome. The same line of prophecy is taken up in the book of Revelation that is began in the book of Daniel.
Rámec knihy Future for America je vystavěn na Millerově díle, avšak pokračuje dále tam, kde jeho práce skončila. Adventismus opustil jeho rámec a vrátil se k teologii odpadlého protestantismu a Říma. Tatáž linie proroctví, která započala v knize Daniel, je převzata v knize Zjevení.
“Revelation is a sealed book, but it is also an opened book. It records marvelous events that are to take place in the last days of this earth’s history. The teachings of this book are definite, not mystical and unintelligible. In it the same line of prophecy is taken up as in Daniel. Some prophecies God has repeated, thus showing that importance must be given to them. The Lord does not repeat things that are of no great consequence.” Manuscript Releases, volume 9, 8.
„Zjevení je zapečetěná kniha, ale je také knihou otevřenou. Zaznamenává podivuhodné události, které se mají odehrát v posledních dnech dějin této země. Učení této knihy je určité, nikoli mystické a nesrozumitelné. Je v ní rozvinuta táž linie proroctví jako v Danielovi. Některá proroctví Bůh opakoval, a tím ukázal, že jim má být přikládána důležitost. Pán neopakuje věci, které nejsou nijak zvlášť závažné.“ Manuscript Releases, svazek 9, 8.
Miller could not grasp the prophecies of the book of Revelation, for the line of paganism and papalism that is so firmly identified in Daniel is expanded in the book of Revelation to include the next persecuting power to arrive on the stage of prophetic history.
Miller nedokázal pochopit proroctví knihy Zjevení, neboť linie pohanství a papežství, která je tak pevně ztotožněna v Danielovi, je v knize Zjevení rozvedena tak, že zahrnuje i další pronásledující mocnost, jež má vstoupit na scénu prorockých dějin.
“Through paganism, and then through the Papacy, Satan exerted his power for many centuries in an effort to blot from the earth God’s faithful witnesses. Pagans and papists were actuated by the same dragon spirit. They differed only in that the Papacy, making a pretense of serving God, was the more dangerous and cruel foe. Through the agency of Romanism, Satan took the world captive. The professed church of God was swept into the ranks of this delusion, and for more than a thousand years the people of God suffered under the dragon’s ire. And when the Papacy, robbed of its strength, was forced to desist from persecution, John beheld a new power coming up to echo the dragon’s voice, and carry forward the same cruel and blasphemous work. This power, the last that is to wage war against the church and the law of God, was symbolized by a beast with lamblike horns. The beasts preceding it had risen from the sea, but this came up out of the earth, representing the peaceful rise of the nation which is symbolized. The ‘two horns like a lamb’ well represent the character of the United States Government, as expressed in its two fundamental principles, Republicanism and Protestantism. These principles are the secret of our power and prosperity as a nation. Those who first found an asylum on the shores of America rejoiced that they had reached a country free from the arrogant claims of popery and the tyranny of kingly rule. They determined to establish a government upon the broad foundation of civil and religious liberty.
„Prostřednictvím pohanství a poté prostřednictvím papežství Satan po mnohá staletí uplatňoval svou moc ve snaze zahladit z povrchu země Boží věrné svědky. Pohany i papežence podněcoval tentýž dračí duch. Lišili se pouze tím, že papežství, předstírající službu Bohu, bylo nebezpečnějším a krutějším nepřítelem. Prostřednictvím římského katolicismu Satan zotročil svět. Vyznávající církev Boží byla stržena do řad tohoto bludu a po více než tisíc let trpěl Boží lid pod dračím hněvem. A když bylo papežství, zbavené své síly, přinuceno upustit od pronásledování, Jan spatřil novou mocnost, jak vystupuje, aby opakovala hlas draka a pokračovala v témž krutém a rouhavém díle. Tato mocnost, poslední, která má vést válku proti církvi a zákonu Božímu, byla znázorněna šelmou s beránčími rohy. Šelmy, které jí předcházely, vystoupily z moře, tato však vystoupila ze země, což představuje pokojný vzestup národa, který je tímto symbolem znázorněn. „Dva rohy podobné beránčím“ výstižně představují povahu vlády Spojených států, jak je vyjádřena v jejích dvou základních zásadách, republicanismu a protestantismu. Tyto zásady jsou tajemstvím naší moci a národní prosperity. Ti, kdo jako první nalezli útočiště na březích Ameriky, se radovali, že dosáhli země svobodné od zpupných nároků papežství a tyranie královské vlády. Rozhodli se zřídit vládu na širokém základě občanské a náboženské svobody.“
“But the stern tracing of the prophetic pencil reveals a change in this peaceful scene. The beast with lamblike horns speaks with the voice of a dragon, and ‘exerciseth all the power of the first beast before him.’ Prophecy declares that he will say to them that dwell on the earth that they should make an image to the beast, and that ‘he causeth all, both small and great, rich and poor, free and bond, to receive a mark in their right hand, or in their foreheads; and that no man might buy or sell, save he that had the mark, or the name of the beast, or the number of his name.’ Thus Protestantism follows in the steps of the Papacy.” Signs of the Times, November 1, 1899.
„Avšak přísné vykreslení prorockého pera odhaluje v tomto pokojného výjevu změnu. Šelma s beránčími rohy mluví hlasem draka a ‚vykonává všechnu moc první šelmy před ní‘. Proroctví prohlašuje, že řekne obyvatelům země, aby zhotovili obraz šelmě, a že ‚působí, aby všichni, malí i velcí, bohatí i chudí, svobodní i otroci, přijali znamení na svou pravou ruku nebo na svá čela; a aby nikdo nemohl kupovat ani prodávat, leda ten, kdo má znamení anebo jméno šelmy nebo číslo jejího jména.‘ Tak protestantismus kráčí ve stopách papežství.“ Signs of the Times, 1. listopadu 1899.
For Miller the sea beast and earth beast of Revelation thirteen represented pagan Rome followed by papal Rome. Miller also attempted to apply his framework to Revelation seventeen, but the healing of the deadly wound of the papacy, the prophetic role of the United States and the United Nations were outside the divine framework that had been given him by angels. For him the beast that came up out of the earth in Revelation thirteen was the papacy.
Pro Millera představovala mořská šelma a zemská šelma ze Zjevení třinácté kapitoly pohanský Řím, po němž následoval papežský Řím. Miller se také pokusil uplatnit svůj výkladový rámec na Zjevení sedmnácté kapitoly, avšak uzdravení smrtelné rány papežství, prorocká úloha Spojených států a Organizace spojených národů byly mimo božský rámec, který mu byl dán anděly. Pro něj byla šelma, která vystupovala ze země ve Zjevení třinácté kapitoly, papežství.
Miller was the messenger that was to be used to remove the mantle of Protestantism from the hands of the professed Protestants that had come out of the Dark Ages. The period when the United States would speak as a dragon, when Republicanism turned into a democracy and apostate Protestantism would combine with the apostate government and repeat the combination of church and state that is the image of the papacy was still future to his day. For that reason, he attempted to place the book of Revelation into the divine framework he had been given by angels.
Miller byl poslem, jenž měl být použit k tomu, aby z rukou vyznávajících protestantů, kteří vyšli z doby temna, sňal plášť protestantismu. Období, kdy Spojené státy promluví jako drak, kdy se republikanismus promění v demokracii a odpadlý protestantismus se spojí s odpadlou vládou a zopakuje spojení církve a státu, které je obrazem papežství, bylo v jeho době ještě budoucí. Z tohoto důvodu se pokoušel zařadit knihu Zjevení do božského rámce, jenž mu byl dán anděly.
He was chosen to understand the increase of knowledge that was produced in 1798 when the Ulai River vision of Daniel eight and nine was unsealed. Future for America was to understand the vision of the Hiddekel River of Daniel chapters ten through twelve that was unsealed in 1989, when, as described in Daniel eleven, verse forty, the countries representing the former Soviet Union were swept away by the papacy and the United States.
Byl vyvolen, aby porozuměl rozmnožení poznání, které nastalo roku 1798, když bylo odpečetěno vidění u řeky Ulaj v Danielovi osm a devět. Budoucností pro Ameriku bylo porozumět vidění u řeky Chiddekel v Danielových kapitolách deset až dvanáct, které bylo odpečetěno v roce 1989, když, jak je popsáno v Danielovi jedenáct, verš čtyřicet, byly země představující bývalý Sovětský svaz smeteny papežstvím a Spojenými státy.
The framework that was given by angels to Future for America was based upon the identification of, and application of prophecy in the context of the three-fold union of the dragon, the beast and false prophet.
Rámec, který byl skrze anděly dán organizaci Future for America, byl založen na rozpoznání a uplatnění proroctví v kontextu trojího spojení draka, šelmy a falešného proroka.
“The light that Daniel received from God was given especially for these last days. The visions he saw by the banks of the Ulai and the Hiddekel, the great rivers of Shinar, are now in process of fulfillment, and all the events foretold will soon come to pass.” Testimonies to Ministers, 112.
„Světlo, které Daniel přijal od Boha, bylo dáno zvláště pro tyto poslední dny. Vidění, která spatřil na březích Ulaje a Chiddekelu, velikých řek Šineáru, se nyní naplňují a všechny předpověděné události brzy nastanou.“ Testimonies to Ministers, 112.
The Millerites presented the first and second angel’s message, announcing the opening of the judgment. Future for America is presenting the third angel’s message.
Millerité předložili poselství prvního a druhého anděla a oznámili zahájení soudu. Future for America předkládá poselství třetího anděla.
I have planted, Apollos watered; but God gave the increase. So then neither is he that planteth any thing, neither he that watereth; but God that giveth the increase. Now he that planteth and he that watereth are one: and every man shall receive his own reward according to his own labour. For we are labourers together with God: ye are God’s husbandry, ye are God’s building. According to the grace of God which is given unto me, as a wise masterbuilder, I have laid the foundation, and another buildeth thereon. But let every man take heed how he buildeth thereupon. For other foundation can no man lay than that is laid, which is Jesus Christ. 1 Corinthians 3:6–11.
Já jsem zasadil, Apollos zaléval, ale Bůh dal vzrůst. A tak nic neznamená ani ten, kdo sází, ani ten, kdo zalévá, nýbrž Bůh, který dává vzrůst. Ten pak, kdo sází, i ten, kdo zalévá, jsou jedno; každý však dostane svou vlastní odměnu podle své vlastní práce. Neboť jsme Božími spolupracovníky; vy jste Boží pole, Boží stavba. Podle milosti Boží, která mi byla dána, jako moudrý stavitel jsem položil základ a jiný na něm staví. Každý však ať hledí na to, jak na něm staví. Jiný základ totiž nikdo nemůže položit mimo ten, který je již položen, a tím je Ježíš Kristus. 1 Korintským 3,6–11.
To correctly present the third angel’s message you must also present the first two angels’ messages, for we are informed that there cannot be a third without a first and second. The first and second messages are the foundation and the third is the capstone, but the third message will never deny or contradict the first and second. If it does it is not the genuine message.
Aby bylo možné správně předložit poselství třetího anděla, musíte předložit také poselství prvního a druhého anděla, neboť jsme poučeni, že nemůže být třetí bez prvního a druhého. První a druhé poselství jsou základem a třetí je vrcholovým kamenem, avšak třetí poselství nikdy nebude popírat ani odporovat prvnímu a druhému. Pokud tak činí, není to pravé poselství.
“The first and second messages were given in 1843 and 1844, and we are now under the proclamation of the third; but all three of the messages are still to be proclaimed. It is just as essential now as ever before that they shall be repeated to those who are seeking for the truth. By pen and voice we are to sound the proclamation, showing their order, and the application of the prophecies that bring us to the third angel’s message. There cannot be a third without the first and second. These messages we are to give to the world in publications, in discourses, showing in the line of prophetic history the things that have been and the things that will be.” Selected Messages, book 2, 104, 105.
„První a druhé poselství bylo dáno v letech 1843 a 1844 a nyní jsme pod hlásáním třetího; avšak všechna tři poselství mají být stále ještě hlásána. Je právě tak nezbytné nyní jako kdykoli dříve, aby byla opakována těm, kdo hledají pravdu. Perem i hlasem máme znít toto hlásání a ukazovat jejich pořadí i uplatnění proroctví, která nás přivádějí k poselství třetího anděla. Třetí nemůže být bez prvního a druhého. Tato poselství máme dávat světu v publikacích i v kázáních a na linii prorockých dějin ukazovat věci, které byly, i věci, které budou.“ Selected Messages, kniha 2, 104, 105.
There is a very nice observation of Millerite history and our history. The Millerites were the beginning and we are the end. They presented and lived the first and second angel’s messages. We present the third angel. Their unsealed message (the Ulai vision) is found in two chapters of Daniel, and ours (the Hiddekel vision) is found in three chapters. They identified the first and second woes, and lived within the fulfillment of the second woe. We identify and live within the fulfillment of the third woe. Their framework of prophetic application was pagan Rome (the dragon) and papal Rome (the beast). Our framework for prophetic application is modern Rome as a three-fold beast.
V dějinách mileritů i v našich dějinách lze učinit velmi pozoruhodné pozorování. Milerité byli počátkem a my jsme koncem. Oni předložili a prožívali poselství prvního a druhého anděla. My předkládáme poselství třetího anděla. Jejich odpečetěné poselství (vidění o Ulaji) se nachází ve dvou kapitolách Daniela a naše (vidění o Hiddekelu) se nachází ve třech kapitolách. Oni určili první a druhé běda a žili v době naplňování druhého běda. My určujeme a žijeme v době naplňování třetího běda. Rámcem jejich prorocké aplikace byl pohanský Řím (drak) a papežský Řím (šelma). Rámcem naší prorocké aplikace je novodobý Řím jako trojitá šelma.
As we begin to consider the characteristic of papal Rome in chapter seventeen of Revelation being the eighth that is of the seven it is worthwhile to consider what the Millerites understood of Rome during the foundational history. The third angel will have additional light, but that light will never contradict established truth.
Když začínáme uvažovat o charakteristice papežského Říma v sedmnácté kapitole Zjevení jakožto osmého, který je z těch sedmi, je užitečné zvážit, co milerité chápali o Římu během zakladatelských dějin. Třetí anděl bude mít dodatečné světlo, avšak toto světlo nikdy nebude odporovat ustavené pravdě.
Daniel chapter two, seven, eight, eleven and twelve identify Rome, among other powers. We are considering Rome’s two phases prior to 1798; pagan and papal as the framework for Miller’s prophetic applications. Miller and the pioneers identify that “the robbers of thy people” in Daniel chapter eleven and verse fourteen represents Rome.
Daniel 2., 7., 8., 11. a 12. kapitola označují mimo jiné Řím. Uvažujeme o dvou fázích Říma před rokem 1798; pohanské a papežské, jako o rámci pro Millerovy prorocké aplikace. Miller a průkopníci ztotožňují, že „násilníci z tvého lidu“ v Danielovi 11,14 představují Řím.
And in those times there shall many stand up against the king of the south: also the robbers of thy people shall exalt themselves to establish the vision; but they shall fall. Daniel 11:14.
A v oněch časech povstanou mnozí proti králi jihu; také násilníci z tvého lidu se pozdvihnou, aby naplnili vidění; avšak padnou. Daniel 11,14.
There are at least two important points to consider within this verse. The word “vision” in the verse is one of two Hebrew words in the book of Daniel that are translated as “vision.” One of the Hebrew words translated as “vision” is châzôn, and means a dream, or a prophecy or a vision. The word châzôn identifies prophetic history, or a period of time, and it is found ten times in Daniel and always translated as “vision.”
V tomto verši je třeba vzít v úvahu alespoň dva důležité body. Slovo „vidění“ v tomto verši je jedním ze dvou hebrejských slov v knize Daniel, která jsou překládána jako „vidění“. Jedním z hebrejských slov překládáných jako „vidění“ je châzôn a znamená sen, proroctví nebo vidění. Slovo châzôn označuje prorockou historii nebo časové období a v Danielovi se vyskytuje desetkrát a vždy je překládáno jako „vidění“.
The other Hebrew word that is also translated as “vision” is mar-eh’ and means appearance. The word mar-eh’ is identifying a singular sight, a point in time. The Hebrew word mar-eh’ is found thirteen times in Daniel and it is translated as “vision” six times, four times as “countenance,” twice as “appearance” and once as “well favored.”
Druhým hebrejským slovem, které se rovněž překládá jako „vidění“, je mar-eh’ a znamená vzhled. Slovo mar-eh’ označuje jednotlivý pohled, určitý okamžik v čase. Hebrejské slovo mar-eh’ se v knize Daniel vyskytuje třináctkrát a je přeloženo šestkrát jako „vidění“, čtyřikrát jako „tvářnost“, dvakrát jako „vzhled“ a jednou jako „pěkného vzhledu“.
The robbers of thy people represent Rome and it is therefore the prophetic subject of Rome that establishes the prophetic “vision” in the book of Daniel. For this reason, it is important to understand the significance of Rome as a prophetic symbol.
Lupiči z tvého lidu představují Řím, a proto je právě prorocký námět Říma tím, co v knize Daniel ustanovuje prorocké „vidění“. Z tohoto důvodu je důležité porozumět významu Říma jako prorockého symbolu.
Prophetic logic demands that the word “vision” representing prophetic history is the same “vision” that is addressed in the book of Revelation, for inspiration identifies that Daniel and Revelation are the same book, that they complement each other, that they bring each other to perfection and that the same line of prophecy that is located in Daniel is taken up in the Revelation. Those points set forth in the Spirit of Prophecy have already been included in this series of articles, so I won’t include them again. I will add another point that we have also already included from Sister White. That point is that all the books of the Bible meet and end in the book of Revelation. The “vision” of prophetic history (châzôn) that is found in Daniel and is established with the prophetic subject of Rome, represents the vision of prophetic history throughout the Bible. All the books of the Bible meet and end in the Revelation and God never contradicts Himself. Never! If you think He has, you are misunderstanding something. The very same Hebrew word (châzôn) is also translated as vision in the book of Proverbs.
Prorocká logika vyžaduje, aby slovo „vidění“, představující prorocké dějiny, bylo totožným „viděním“, o němž se pojednává v knize Zjevení, neboť Inspirace určuje, že Daniel a Zjevení jsou touž knihou, že se navzájem doplňují, že se navzájem přivádějí k dokonalosti a že táž prorocká linie, která se nachází v Danielovi, je převzata ve Zjevení. Tyto body, předložené v Duchu proroctví, již byly do této série článků zahrnuty, a proto je nebudu znovu uvádět. Připojím ještě jeden bod, který jsme od sestry Whiteové již rovněž zahrnuli. Tím bodem je, že všechny knihy Bible se sbíhají a končí v knize Zjevení. „Vidění“ prorockých dějin (châzôn), které se nachází v Danielovi a je ustaveno prorockým námětem Říma, představuje vidění prorockých dějin v celé Bibli. Všechny knihy Bible se sbíhají a končí ve Zjevení a Bůh si nikdy neprotiřečí. Nikdy! Domníváte-li se, že ano, pak něčemu nerozumíte správně. Totéž hebrejské slovo (châzôn) je také překládáno jako vidění v knize Přísloví.
Where there is no vision, the people perish: but he that keepeth the law, happy is he. Proverbs 29:18.
Kde není vidění, lid je nevázaný; ale blaze tomu, kdo zachovává zákon. Přísloví 29,18.
That is the first point to consider about the verse. If we misunderstand Rome, then we cannot establish the vision of prophetic history. That fact essentially defines the efforts of Jesuits and others throughout history who have introduced counterfeit theology to destroy the prophetic subject of Rome. As we consider the foundational understanding of Rome, we should bear this in mind.
To je první bod, který je třeba ve vztahu k tomuto verši zvážit. Jestliže Římu porozumíme nesprávně, nemůžeme ustavit výklad prorockých dějin. Tato skutečnost v podstatě vystihuje úsilí jezuitů a dalších v průběhu dějin, kteří zaváděli padělanou teologii, aby zničili prorocký předmět Říma. Když uvažujeme o základním porozumění Římu, měli bychom to mít na paměti.
“Those who become confused in their understanding of the word, who fail to see the meaning of antichrist, will surely place themselves on the side of antichrist. There is no time now for us to assimilate with the world. Daniel is standing in his lot and in his place. The prophecies of Daniel and of John are to be understood. They interpret each other. They give to the world truths which everyone should understand. These prophecies are to be witness in the world. By their fulfillment in these last days, they will explain themselves.” Kress Collection, 105.
„Ti, kdo se ve svém chápání Slova stávají zmatenými, kdo nedokážou rozpoznat význam antikrista, se jistě postaví na stranu antikrista. Nyní není čas, abychom se připodobňovali světu. Daniel stojí ve svém údělu a na svém místě. Proroctví Danielova a Janova mají být pochopena. Vykládají jedno druhé. Dávají světu pravdy, jimž by měl každý rozumět. Tato proroctví mají být svědectvím ve světě. Svým naplněním v těchto posledních dnech se sama vyloží.“ Kress Collection, 105.
If you fail to see the meaning of antichrist (Rome) you will join Rome, and this warning is placed within the context of being able to or not being able to understand the books of Daniel and Revelation. The Millerites built the foundational understanding of Adventism upon their identification of Rome. They understood that Rome was represented by two desolating powers, that both were phases of Rome, but they were not at a place in history to see Rome as a three-fold union as represented in the book of Revelation. Daniel is therefore the foundation represented by the Millerites and Revelation is the capstone represented by Future for America. There is another point from Daniel eleven verse fourteen which we wish to identify.
Nezahlédnete-li význam antikrista (Říma), připojíte se k Římu, a toto varování je zasazeno do kontextu schopnosti či neschopnosti porozumět knihám Daniel a Zjevení. Millerité vybudovali základní porozumění adventismu na své identifikaci Říma. Rozuměli tomu, že Řím byl představován dvěma pustošícími mocnostmi, že obě byly fázemi Říma, avšak nenacházeli se v takovém bodě dějin, aby mohli vidět Řím jako trojjediný svazek, jak je znázorněn v knize Zjevení. Daniel je tedy základem, který představují Millerité, a Zjevení je vrcholovým kamenem, který představuje Future for America. Je zde ještě další bod z Daniela 11, verše 14, který si přejeme označit.
Miller and the pioneers understood that the image of Nebuchadnezzar’s dream represented the four kingdoms of Babylon, Medo-Persia, Greece and Rome. They could not see beyond the fourth kingdom, for they understood that papal Rome was simply a second phase of Rome and therefore that the fourth kingdom had ended in 1798. From their vantage point of history the only prophetic waymark left was the Second Coming of Christ, where the rock that was cut out of the mountain would strike the feet of the image. The Millerites recognized prophetic distinctions between pagan and papal Rome, but being forced to align 1798 with Christ’s return they could see no further than four kingdoms.
Miller a průkopníci chápali, že socha z Nebúkadnesarova snu představovala čtyři království: Babylón, Médo‑Persii, Řecko a Řím. Neviděli za hranici čtvrtého království, neboť rozuměli tomu, že papežský Řím byl jednoduše druhou fází Říma, a tudíž že čtvrté království skončilo roku 1798. Z jejich dějinného hlediska byl jediným zbývajícím prorockým mezníkem druhý příchod Krista, kdy kámen odťatý z hory udeří do nohou sochy. Millerité rozpoznávali prorocké rozdíly mezi pohanským a papežským Římem, avšak protože byli nuceni ztotožnit rok 1798 s Kristovým návratem, neviděli dále než ke čtyřem královstvím.
“We have come to a time when God’s sacred work is represented by the feet of the image in which the iron was mixed with the miry clay. God has a people, a chosen people, whose discernment must be sanctified, who must not become unholy by laying upon the foundation wood, hay, and stubble. Every soul who is loyal to the commandments of God will see that the distinguishing feature of our faith is the seventh-day Sabbath. If the government would honor the Sabbath as God has commanded, it would stand in the strength of God and in defense of the faith once delivered to the saints. But statesmen will uphold the spurious sabbath, and will mingle their religious faith with the observance of this child of the papacy, placing it above the Sabbath which the Lord has sanctified and blessed, setting it apart for man to keep holy, as a sign between Him and His people to a thousand generations. The mingling of churchcraft and statecraft is represented by the iron and the clay. This union is weakening all the power of the churches. This investing the church with the power of the state will bring evil results. Men have almost passed the point of God’s forbearance. They have invested their strength in politics, and have united with the papacy. But the time will come when God will punish those who have made void His law, and their evil work will recoil upon themselves.” Seventh-day Adventist Bible Commentary, volume 4, 1168.
„Dospěli jsme k době, kdy je Boží posvátné dílo znázorněno chodidly obrazu, v nichž bylo železo smíšeno s mazlavou hlínou. Bůh má lid, vyvolený lid, jehož rozlišování musí být posvěceno, který se nesmí znesvětit tím, že bude na základ klást dřevo, seno a slámu. Každá duše, která je věrná Božím přikázáním, uvidí, že rozlišujícím znakem naší víry je sobota sedmého dne. Kdyby vláda ctila sobotu, jak Bůh přikázal, stála by v Boží síle a na obranu víry jednou provždy odevzdané svatým. Avšak státníci budou podporovat podvrženou sobotu a smísí svou náboženskou víru se zachováváním tohoto dítěte papežství, postaví ji nad sobotu, kterou Pán posvětil a požehnal, oddělil ji, aby ji člověk zachovával jako svatou, jako znamení mezi Ním a Jeho lidem po tisíc pokolení. Smísení církevní politiky a státní politiky je znázorněno železem a hlínou. Toto spojení oslabuje veškerou moc církví. Toto obdaření církve mocí státu přinese zlé důsledky. Lidé téměř překročili mez Boží shovívavosti. Svou sílu vložili do politiky a spojili se s papežstvím. Ale přijde čas, kdy Bůh potrestá ty, kteří zmařili Jeho zákon, a jejich zlé dílo se obrátí proti nim samým.“ Seventh-day Adventist Bible Commentary, volume 4, 1168.
Revelation seventeen is the last identification of the kingdoms of Bible prophecy, and it identifies that seven kingdoms have fallen and that the eighth kingdom is the three-fold union of modern Rome. If the first reference to the kingdoms of Bible prophecy is Daniel chapter two, and it most certainly is; then the last reference should be illustrated by the first reference. How can the four kingdoms of Daniel chapter two agree with eight kingdoms in Revelation seventeen?
Sedmnáctá kapitola Zjevení je poslední identifikací království biblického proroctví a označuje, že sedm království padlo a že osmé království je trojnásobnou unií moderního Říma. Jestliže je prvním odkazem na království biblického proroctví 2. kapitola knihy Daniel, a nepochybně jím je, pak by poslední odkaz měl být znázorněn prvním odkazem. Jak mohou čtyři království ve 2. kapitole knihy Daniel souhlasit s osmi královstvími v sedmnácté kapitole Zjevení?
Remember therefore as we proceed, the Millerites could not see prophetic events beyond their history. The message they understood and proclaimed identified the Second Coming of Christ as the next waymark of prophetic history. But if the Millerite understanding of Rome as the symbol that establishes the vision of prophetic history and also Daniel chapter two are both Millerite foundational truths, how can this agree with the eight kingdoms of chapter seventeen of Revelation?
Pamatujte tedy, jak budeme pokračovat, že millerité nemohli vidět prorocké události za hranicí svých vlastních dějin. Poselství, jemuž rozuměli a které hlásali, označovalo druhý příchod Krista za následující mezník prorockých dějin. Jestliže však jsou milleritské chápání Říma jako symbolu, který ustavuje vidění prorockých dějin, a také druhá kapitola knihy Daniel obojí základními pravdami milleritů, jak to může být v souladu s osmi královstvími sedmnácté kapitoly knihy Zjevení?
If you are uncertain if the image of Daniel two is foundational, all you need to do is consider the 1843 and 1850 pioneer charts. Both have the image of Daniel two portrayed upon them. Just as significantly is that Ellen White identifies that both charts were made by God’s direction and by His design.
Jestliže si nejste jisti, zda je obraz z druhé kapitoly Daniele základní, stačí se podívat na průkopnické grafy z let 1843 a 1850. Na obou je zobrazen obraz z druhé kapitoly Daniele. Neméně významné je, že Ellen Whiteová uvádí, že oba grafy byly zhotoveny podle Božího vedení a podle Jeho záměru.
“I have seen that the 1843 chart was directed by the hand of the Lord, and that it should not be altered; that the figures were as He wanted them; that His hand was over and hid a mistake in some of the figures, so that none could see it, until His hand was removed.” Early Writings, 74, 75.
„Viděla jsem, že mapa z roku 1843 byla vedena rukou Páně a že nemá být měněna; že číselné údaje byly takové, jaké je On chtěl; že Jeho ruka nad nimi bděla a skryla chybu v některých z těchto údajů, takže ji nikdo nemohl spatřit, dokud Jeho ruka nebyla odňata.“ Early Writings, 74, 75.
Of the 1850 chart she stated:
O diagramu z roku 1850 prohlásila:
“I saw that God was in the publishment of the chart by Brother Nichols. I saw that there was a prophecy of this chart in the Bible, and if this chart is designed for God’s people, if it [is] sufficient for one it is for another, and if one needed a new chart painted on a larger scale, all need it just as much.” Manuscript Releases, volume 13, 359.
„Viděla jsem, že Bůh byl při vydání této tabule bratrem Nicholsem. Viděla jsem, že o této tabuli je v Bibli proroctví, a jestliže je tato tabule určena pro Boží lid, je-li dostačující pro jednoho, je i pro druhého, a jestliže jeden potřeboval novou tabuli zhotovenou ve větším měřítku, potřebují ji všichni právě tak.“ Manuscript Releases, svazek 13, 359.
There is an ancient proverb from the world that states, “Error has many paths, but truth has only one.” There are several various errors that have been employed to prevent people from recognizing that modern Rome in Revelation seventeen is the eighth head that is of the seven. One of those errors which is employed by the theologians of Adventism is a misrepresentation of the kingdoms of history. I am not here referring to the kingdoms of Bible prophecy, these are two different designations. The kingdoms of Bible prophecy are established upon the first mention in Daniel chapter two, but there were kingdoms of history that preceded Babylon. Ellen White clearly identifies who the kingdoms of history were, but the theologians of Adventism ignore the inspired testimony and create a sequence of kingdoms of history that clouds the understanding that Rome always comes up eighth and is of the seven. Yet it is Rome that establishes the vision.
Existuje starověké přísloví ze světa, které praví: „Blud má mnoho cest, ale pravda jen jednu.“ Bylo použito několik různých omylů, aby se lidem zabránilo rozpoznat, že novodobý Řím ve Zjevení sedmnácté kapitoly je osmá hlava, která je z těch sedmi. Jedním z těch omylů, jichž používají teologové adventismu, je překroucené podání království dějin. Nemám zde na mysli království biblického proroctví; to jsou dvě odlišná označení. Království biblického proroctví jsou ustanovena na základě první zmínky v druhé kapitole knihy Daniel, avšak existovala království dějin, která předcházela Babylónu. Ellen Whiteová zcela jasně určuje, která království dějin to byla, avšak teologové adventismu inspirované svědectví přehlížejí a vytvářejí posloupnost království dějin, která zatemňuje porozumění tomu, že Řím vždy vystupuje jako osmý a je z těch sedmi. A přece je to Řím, který ustanovuje vidění.
The theologians of Adventism and apostate Protestantism suggest that the kingdoms of history were Egypt, Assyria, Babylon, Medo-Persia, Greece, Rome and on. Sister White informs us that there is a third kingdom of history, which they choose to leave out. Are they leaving out that kingdom, or are they leaving out the Spirit of Prophecy? Both.
Teologové adventismu a odpadlého protestantismu naznačují, že říšemi dějin byly Egypt, Asýrie, Babylón, Médsko-Persie, Řecko, Řím a dále. Sestra Whiteová nás informuje, že v dějinách existuje třetí království, které se rozhodli vynechat. Vynechávají toto království, anebo vynechávají Ducha proroctví? Obojí.
“The history of nations that one after another have occupied their allotted time and place, unconsciously witnessing to the truth of which they themselves knew not the meaning, speaks to us. To every nation and to every individual of today God has assigned a place in His great plan. Today men and nations are being measured by the plummet in the hand of Him who makes no mistake. All are by their own choice deciding their destiny, and God is overruling all for the accomplishment of His purposes.
„Dějiny národů, které jeden po druhém zaujímaly svůj vymezený čas a místo a nevědomky vydávaly svědectví o pravdě, jejíž význam samy nechápaly, k nám promlouvají. Každému národu i každému jednotlivci dneška Bůh určil místo ve svém velikém plánu. Dnes jsou lidé i národy poměřováni olovnicí v ruce Toho, který se nemýlí. Všichni svou vlastní volbou rozhodují o svém údělu a Bůh všechno řídí tak, aby byly naplněny jeho záměry.“
“The history which the great I AM has marked out in His word, uniting link after link in the prophetic chain, from eternity in the past to eternity in the future, tells us where we are today in the procession of the ages, and what may be expected in the time to come. All that prophecy has foretold as coming to pass, until the present time, has been traced on the pages of history, and we may be assured that all which is yet to come will be fulfilled in its order.
„Dějiny, které veliké JÁ JSEM vyznačilo ve svém slově a v prorockém řetězu spojilo článek s článkem od věčnosti v minulosti až po věčnost v budoucnosti, nám ukazují, kde se dnes nacházíme v průvodu věků a co lze očekávat v čase, který přijde. Vše, co proroctví předpovědělo, že se stane až do přítomné doby, bylo zaznamenáno na stránkách dějin, a můžeme si být jisti, že všechno, co má ještě přijít, bude ve svém pořadí naplněno.“
“The final overthrow of all earthly dominions is plainly foretold in the word of truth. In the prophecy uttered when sentence from God was pronounced upon the last king of Israel is given the message: ‘Thus saith the Lord God; Remove the diadem, and take off the crown: … exalt him that is low, and abase him that is high. I will overturn, overturn, overturn, it: and it shall be no more, until He come whose right it is; and I will give it Him.’ Ezekiel 21:26, 27.
„Konečné svržení všech pozemských panství je zřetelně předpověděno ve slově pravdy. V proroctví proneseném, když byl nad posledním králem Izraele vynesen rozsudek od Boha, je dáno poselství: ‚Toto praví Panovník Hospodin: Sejmi čelenku a slož korunu: … povyš toho, kdo je ponížený, a poníž toho, kdo je vyvýšený. Převrátím, převrátím, převrátím ji; a nebude jí více, dokud nepřijde Ten, jemuž po právu náleží; a dám ji Jemu.‘ Ezechiel 21,26.27.“
“The crown removed from Israel passed successively to the kingdoms of Babylon, Medo-Persia, Greece, and Rome. God says, ‘It shall be no more, until He come whose right it is; and I will give it Him.’
„Koruna odňatá Izraeli postupně přešla na království Babylónu, Médo-Persie, Řecka a Říma. Bůh říká: ‚Nebude jí již více, dokud nepřijde Ten, jemuž náleží právo; a dám mu ji.‘“
“That time is at hand. Today the signs of the times declare that we are standing on the threshold of great and solemn events. Everything in our world is in agitation. Before our eyes is fulfilling the Saviour’s prophecy of the events to precede His coming: ‘Ye shall hear of wars and rumors of wars…. Nation shall rise against nation, and kingdom against kingdom: and there shall be famines, and pestilences, and earthquakes, in divers places.’ Matthew 24:6, 7.
„Ten čas je blízko. Dnes znamení doby dosvědčují, že stojíme na prahu velikých a vážných událostí. Všechno v našem světě je v pohybu. Před našima očima se naplňuje Spasitelovo proroctví o událostech, které mají předcházet Jeho příchodu: ‚Uslyšíte o válkách a zvěstech o válkách…. Povstane národ proti národu a království proti království; a budou hladomory, morové rány a zemětřesení na mnohých místech.‘ Matouš 24,6.7.“
“The present is a time of overwhelming interest to all living. Rulers and statesmen, men who occupy positions of trust and authority, thinking men and women of all classes, have their attention fixed upon the events taking place about us. They are watching the strained, restless relations that exist among the nations. They observe the intensity that is taking possession of every earthly element, and they recognize that something great and decisive is about to take place—that the world is on the verge of a stupendous crisis.
„Přítomnost je dobou nesmírného zájmu pro všechny žijící. Vladaři a státníci, mužové zastávající místa důvěry a autority, myslící muži i ženy všech vrstev, upírají svou pozornost k událostem, které se odehrávají kolem nás. Sledují napjaté, neklidné vztahy panující mezi národy. Pozorují intenzitu, která zachvacuje každý pozemský prvek, a rozpoznávají, že se má odehrát něco velkého a rozhodujícího — že svět stojí na prahu ohromné krize.
“Angels are now restraining the winds of strife, that they may not blow until the world shall be warned of its coming doom; but a storm is gathering, ready to burst upon the earth; and when God shall bid His angels loose the winds, there will be such a scene of strife as no pen can picture.
„Andělé nyní zadržují větry sváru, aby nevály, dokud nebude svět varován před svou přicházející zkázou; avšak sbírá se bouře, připravená propuknout nad zemí; a až Bůh přikáže svým andělům, aby uvolnili větry, nastane taková scéna sváru, jakou žádné pero nedokáže vylíčit.
“The Bible, and the Bible only, gives a correct view of these things. Here are revealed the great final scenes in the history of our world, events that already are casting their shadows before, the sound of their approach causing the earth to tremble and men’s hearts to fail them for fear.” Education, 178–180.
„Bible, a jedině Bible, podává správný pohled na tyto věci. Zde jsou zjeveny velké závěrečné výjevy z dějin našeho světa, události, které již nyní vrhají své stíny před sebou a jejichž blížící se zvuk způsobuje, že se země chvěje a lidská srdce se svírají strachem.“ Education, 178–180.
This passage has much light for our time, but what I want to point out is that Sister White clearly identifies that the kingdom of history that preceded Babylon was Israel, not Assyria. The kingdoms of history that is used by theologians leave out Israel as a kingdom of history, in spite of the power and glory that was established during the reign of king Solomon, and in spite of inspiration’s direct testimony through Ezekiel and Ellen White that the crown of Israel passed to Babylon.
Tato pasáž obsahuje mnoho světla pro naši dobu, avšak na co chci poukázat, je to, že sestra Whiteová jasně označuje za historické království, které předcházelo Babylónu, Izrael, nikoli Asýrii. Posloupnost historických království, jak ji používají teologové, vynechává Izrael jako historické království, navzdory moci a slávě, jež byly ustanoveny za vlády krále Šalomouna, a navzdory přímému svědectví Inspirace prostřednictvím Ezechiele a Ellen Whiteové, že koruna Izraele přešla na Babylón.
If we apply the inspired commentary to the kingdoms of history, we find that Israel needs to be counted among those kingdoms. Israel, Assyria and Egypt are kingdoms of history that preceded the first kingdom of Bible prophecy which was Babylon. Therefore, the fourth kingdom of “history” was Babylon, the fifth was Medo-Persia, the sixth was Greece, the seventh was pagan Rome, and the eighth was papal Rome, which was of the seven for it represents the second phase of pagan Rome. With the kingdoms of history papal Rome is the eighth, and is of the seven.
Aplikujeme-li inspirovaný komentář na království dějin, shledáme, že Izrael musí být započítán mezi tato království. Izrael, Asýrie a Egypt jsou království dějin, která předcházela prvnímu království biblického proroctví, jímž byl Babylón. Proto čtvrtým královstvím „dějin“ byl Babylón, pátým bylo Médo-Persie, šestým Řecko, sedmým pohanský Řím a osmým papežský Řím, který byl z těch sedmi, neboť představuje druhou fázi pohanského Říma. V rámci království dějin je papežský Řím osmý a je z těch sedmi.
In Daniel seven we have the kingdoms of Bible prophecy represented by beasts. Babylon is the lion that was followed by the bear of Medo-Persia. The third was Greece as the leopard, and then Rome as the “dreadful and terrible” beast that had “iron teeth.” The terrible beast in agreement with the image of Daniel two is Rome, the fourth kingdom of Bible prophecy.
V Danielovi sedmé kapitole máme království biblického proroctví znázorněná šelmami. Babylón je lev, po němž následoval medvěd Médsko-Perské říše. Třetím bylo Řecko jako leopard a potom Řím jako „strašná a hrozná“ šelma, která měla „železné zuby“. Tato hrozná šelma je ve shodě se sochou z Daniela druhé kapitoly Římem, čtvrtým královstvím biblického proroctví.
The Millerites understood the fourth kingdom to be Rome, so they understood the characteristics of the terrible beast as such, and simply applied all the prophetic characteristics of the beast unto the fourth kingdom. They saw the distinction between pagan Rome and papal Rome in the passage, but could not see a fifth kingdom of Bible prophecy, for they correctly used the first mention of the kingdoms of Bible prophecy as their point of reference. But the distinction between the two Rome’s is in the passage, which allows us to consider the distinction between the two Rome’s as representing two kingdoms. But this is not the point we are considering.
Millerité chápali čtvrté království jako Řím, a proto takto chápali i vlastnosti strašné šelmy a jednoduše vztáhli všechny prorocké charakteristiky šelmy na čtvrté království. V daném oddílu viděli rozlišení mezi pohanským Římem a papežským Římem, avšak nemohli rozeznat páté království biblického proroctví, neboť jako svůj výchozí bod správně použili první zmínku o královstvích biblického proroctví. Avšak rozlišení mezi oběma Římy je v tom oddílu obsaženo, což nám dovoluje uvažovat o rozdílu mezi oběma Římy jako o znázornění dvou království. To však není bod, který nyní zvažujeme.
Thus he said, The fourth beast shall be the fourth kingdom upon earth, which shall be diverse from all kingdoms, and shall devour the whole earth, and shall tread it down, and break it in pieces. And the ten horns out of this kingdom are ten kings that shall arise: and another shall rise after them; and he shall be diverse from the first, and he shall subdue three kings. And he shall speak great words against the most High, and shall wear out the saints of the most High, and think to change times and laws: and they shall be given into his hand until a time and times and the dividing of time. But the judgment shall sit, and they shall take away his dominion, to consume and to destroy it unto the end. Daniel 7:23–26.
I řekl: Čtvrtá šelma bude čtvrtým královstvím na zemi, které se bude lišit ode všech království; pohltí celou zemi, pošlape ji a rozdrtí ji na kusy. A deset rohů z tohoto království je deset králů, kteří povstanou; a po nich povstane jiný, a ten se bude lišit od prvních a podmaní si tři krále. A bude mluvit veliká slova proti Nejvyššímu a bude sužovat svaté Nejvyššího; bude pomýšlet na to, že změní doby a zákon; a budou vydáni do jeho ruky až do času a časů a poloviny času. Avšak zasedne soud a jeho panství mu bude odňato, aby bylo zcela zničeno a vyhlazeno až do konce. Daniel 7,23–26.
The fourth kingdom in Daniel two is Rome. The ten horns represent the ten nations that represent the kingdom of pagan Rome, and before papal Rome would take control of the world in 538, three of those kingdoms would be removed, or plucked up. Then the “little” “horn” of verse eight with “eyes like the eyes of man, and a mouth speaking great things,” would arise. If we have ten horns in the fourth kingdom and three are removed in order for the “little horn” to replace those three horns, then when the three horns are removed it leaves seven horns, and the little horn is the eighth, for Rome always comes up eighth and is of the seven. There is much light concerning Rome in its two phases in this chapter, but we are simply here providing a second witness that prophetically as well as historically, Rome comes up eighth and is of the seven.
Čtvrtým královstvím v Danielovi 2 je Řím. Deset rohů představuje deset národů, které představují království pohanského Říma, a předtím, než by papežský Řím v roce 538 převzal vládu nad světem, tři z těchto království měla být odstraněna neboli vykořeněna. Poté povstane „malý“ „roh“ z verše osm s „očima jako oči člověka a ústy, která mluvila veliké věci“. Máme-li ve čtvrtém království deset rohů a tři jsou odstraněny, aby „malý roh“ nahradil tyto tři rohy, pak po odstranění tří rohů zůstává sedm rohů a malý roh je osmý, neboť Řím vždy vystupuje jako osmý a je z těch sedmi. O Římu v jeho dvou fázích je v této kapitole mnoho světla, my zde však pouze předkládáme druhé svědectví, že jak prorocky, tak historicky, Řím vystupuje jako osmý a je z těch sedmi.
In chapter eight we find the enlargement of chapter seven. The chapter once again identifies the kingdoms of Bible prophecy but leaves off the first kingdom of Babylon for when Daniel received the vision of chapter eight it was very close to the end of Babylon. In the chapter Medo-Persia is represented by a ram that had two horns. Greece is represented by a goat with one horn that is broken and produces four horns out of the broken horn. Then a “little horn” follows after Greece, and once again the little horn is representing Rome. Though Rome was not a direct descendant from the empire of Greece, the passage portrays the little horn as coming out of one of the four horns that arose in the Greek kingdom after the first horn—representing Alexander the Great—was broken. Rome was not a descendant of the Greeks, but it began its conquering of the world from the area of Greece, and in that sense, it came out of one of those four horns.
V osmé kapitole nacházíme rozšíření kapitoly sedmé. Tato kapitola znovu určuje království biblického proroctví, avšak vynechává první království, Babylón, neboť když Daniel obdržel vidění osmé kapitoly, konec Babylóna byl již velmi blízko. V této kapitole je Médo-Persie představena beranem, který měl dva rohy. Řecko je představeno kozlem s jedním rohem, který je zlomen a ze zlomeného rohu vyrůstají čtyři rohy. Poté po Řecku následuje „malý roh“ a ten opět představuje Řím. Ačkoli Řím nebyl přímým následníkem řecké říše, tento oddíl vykresluje malý roh tak, že vychází z jednoho ze čtyř rohů, které povstaly v řeckém království poté, co byl zlomen první roh — představující Alexandra Velikého. Řím nebyl potomkem Řeků, avšak své dobývání světa započal z oblasti Řecka, a v tomto smyslu vyšel z jednoho z těchto čtyř rohů.
We therefore find in chapter eight a second witness to chapter seven. Medo-Persia had two horns, Greece had one and thereafter four more horns. That equals seven horns before Rome’s as the little horn came out of one of Greece’s four horns. Two plus one plus four equals seven, then Rome, the little horn, is the eighth and it is of the seven. It is worth noting that in this passage that identifies that Rome comes out of one of the Greek horns is one of the greatest prophetic arguments that Miller and his co-laborers had to meet in their history.
Proto tedy v osmé kapitole nacházíme druhého svědka k sedmé kapitole. Médo-Persie měla dva rohy, Řecko mělo jeden a poté další čtyři rohy. To se rovná sedmi rohům před Římem, neboť jeho roh jako malý roh vyšel z jednoho ze čtyř řeckých rohů. Dva plus jeden plus čtyři se rovná sedmi; potom je Řím, malý roh, osmý a je z těch sedmi. Stojí za povšimnutí, že právě tato pasáž, která ukazuje, že Řím vychází z jednoho z řeckých rohů, byla jedním z největších prorockých argumentů, s nimiž se Miller a jeho spolupracovníci museli ve své historii vypořádat.
The Protestants of that history insisted that the little horn of Rome could not be Rome, for the prophecy identifies that the little horn came out from one of the four Grecian horns. They therefore argued that the little horn represented Antiochus Epiphanes who was one of the Seleucid kings that carried on through history after the division of Alexander the Great’s demise. The argument of Millerite history over this issue was so great that on the 1843 chart the argument against the Protestant teaching that was based upon the fact that Daniel saw the little horn come out from one of the four Grecian horns and therefore could not identify Rome, for Rome did not descend from Greece. The argument impacted all the passages in Daniel where Rome is identified. The Protestant position included that the “robbers of thy people” in verse fourteen of Daniel eleven had to be Antiochus Epiphanes. The Millerites therefore included upon the chart that Sister White identified was “directed by the hand of the Lord and should not be altered,” a reference to Antiochus Epiphanes identifying why he could not have been that fourth kingdom. Does Rome establish the vision of prophetic history or did a Seleucid king that died over a hundred years before Christ was born represent the power that stood up against Christ at his crucifixion?
Protestanté oné dějinné linie trvali na tom, že malý roh Říma nemohl být Římem, neboť proroctví uvádí, že malý roh vyšel z jednoho ze čtyř řeckých rohů. Proto tvrdili, že malý roh představoval Antiocha Epifana, který byl jedním ze seleukovských králů, jejichž linie pokračovala v dějinách po rozdělení říše po smrti Alexandra Velikého. Spor v dějinách milleritů ohledně této otázky byl tak velký, že na tabuli z roku 1843 byl uveden argument proti protestantskému učení, založený na skutečnosti, že Daniel viděl malý roh vycházet z jednoho ze čtyř řeckých rohů, a proto jím nemohl být označen Řím, neboť Řím nevzešel z Řecka. Tento argument ovlivnil všechny pasáže v Danielovi, v nichž je označen Řím. Protestantské stanovisko zahrnovalo i to, že „lupiči z tvého lidu“ ve čtrnáctém verši Daniela jedenácté kapitoly museli být Antiochem Epifanem. Millerité proto na tabuli, o níž sestra Whiteová uvedla, že byla „řízena rukou Páně a nemá být měněna“, zahrnuli odkaz na Antiocha Epifana, jenž ukazoval, proč nemohl být oním čtvrtým královstvím. Ustanovuje Řím vidění prorockých dějin, anebo mocí, která povstala proti Kristu při jeho ukřižování, byl seleukovský král, jenž zemřel více než sto let před Kristovým narozením?
The question that could be raised is, why was Daniel shown Rome coming out of one of the Grecian horns, if Rome was not a direct descendant of Greece? The answer is that the beginning of Rome’s rise to power began in that region which had formerly been Greek territory, but why was the prophecy portrayed in such a way to allow for that confusion?
Otázka, která by mohla být vznesena, zní: proč byl Danielovi ukázán Řím, jak vychází z jednoho z řeckých rohů, jestliže Řím nebyl přímým potomkem Řecka? Odpověď zní, že počátek vzestupu římské moci nastal v oné oblasti, která byla dříve řeckým územím; proč však bylo proroctví podáno takovým způsobem, aby připouštělo takový zmatek?
At least one answer, beyond the importance of noting where Rome began to rise, is that the enigma of Rome always coming up eighth and being of the seven is answered by Rome being associated with the territory of Greece, in order to retain the enigma’s point of Rome being of the seven. The enigma is that important, though the Millerites could never had understood that concept from their vantage point in history. The fact that all the references upon not only the 1843, but also the 1850 chart are illustrations of subjects that are directly addressed in God’s prophetic Word, except for the one reference that emphasizes that Antiochus Epiphanes is not the power that stood against Christ, makes the addition to the chart very significant. How sad is it that when Adventism left their foundations, they find themselves today teaching that the power of verse fourteen of Daniel eleven is Antiochus Epiphanes and not Rome! They now teach what the Millerites opposed so strongly that they represented that controversy upon the 1843 chart!
Přinejmenším jednou z odpovědí, vedle důležitosti povšimnout si, kde Řím začal vystupovat, je to, že záhada, proč se Řím vždy objevuje jako osmý a zároveň je z těch sedmi, je vyřešena tím, že je Řím spojován s územím Řecka, aby byl zachován smysl této záhady, totiž že Řím je z těch sedmi. Tato záhada je natolik důležitá, ačkoli millerité by z hlediska svého postavení v dějinách tomuto pojetí nikdy nemohli porozumět. Skutečnost, že všechny odkazy nejen na tabuli z roku 1843, ale také na tabuli z roku 1850 jsou znázorněními témat, o nichž se přímo hovoří v Božím prorockém Slově, s výjimkou jediného odkazu, který zdůrazňuje, že Antiochus Epifanés není mocností, jež povstala proti Kristu, činí tento dodatek k tabuli velmi významným. Jak smutné je, že když adventismus opustil své základy, nachází se dnes v postavení, kdy učí, že mocností verše čtrnáctého z Daniela jedenácté kapitoly je Antiochus Epifanés, a nikoli Řím! Nyní učí to, proti čemu se millerité stavěli tak důrazně, že tento spor znázornili na tabuli z roku 1843!
The kingdoms of history identify that Rome comes up eighth and is of the seven. The “little horn” in chapter seven that speaks “great words against the Most High” comes up eighth and is of the seven. The horns of chapter eight identify that Rome comes up eighth and is of the seven.
Království dějin ukazují, že Řím povstává jako osmý a je ze sedmi. „Malý roh“ v sedmé kapitole, který pronáší „veliká slova proti Nejvyššímu“, povstává jako osmý a je ze sedmi. Rohy osmé kapitoly ukazují, že Řím povstává jako osmý a je ze sedmi.
In the next article we will consider how modern Rome, as represented in Revelation seventeen comes up eighth and is of the seven. We will then return to Daniel two and identify why Daniel two’s four kingdoms, which is the first mention of the kingdoms of Bible prophecy, is in agreement with Revelation seventeen’s eight kingdoms.
V příštím článku se budeme zabývat tím, jak se moderní Řím, jak je znázorněn v Zjevení sedmnácté kapitoly, vynořuje jako osmý a je ze sedmi. Poté se vrátíme k Danielovi 2 a určíme, proč jsou čtyři království z Danielovy druhé kapitoly, která jsou první zmínkou o královstvích biblického proroctví, v souladu s osmi královstvími ze Zjevení sedmnácté kapitoly.