In the previous article we identified that the Millerites could not see Rome as more than pagan and papal Rome, though they did address the distinctions between those two powers. For the Millerites the distinctions between pagan and papal Rome did not lead them to recognize that papal Rome was the fifth kingdom that followed the fourth kingdom of pagan Rome. After the disappointment in 1844, Sister White identified the three powers of Revelation twelve and thirteen as the dragon in chapter twelve, then the papacy, as the beast that came from the sea in chapter thirteen that was followed by the United States as the beast that came out of the earth. After the foundation was laid, the Lord opened the light upon the three-fold union of the dragon, the beast and false prophet that in chapter sixteen of Revelation leads the world to Armageddon.
V předchozím článku jsme ukázali, že milerité nemohli vidět Řím jinak než jako pohanský a papežský Řím, ačkoli se zabývali rozdíly mezi těmito dvěma mocnostmi. Pro milerity rozdíly mezi pohanským a papežským Římem nevedly k tomu, aby rozpoznali, že papežský Řím byl pátým královstvím, které následovalo po čtvrtém království pohanského Říma. Po zklamání roku 1844 sestra Whiteová označila tři mocnosti ze Zjevení 12 a 13 jako draka ve 12. kapitole, dále papežství jako šelmu, která vystoupila z moře ve 13. kapitole, po níž následovaly Spojené státy jako šelma, která vystoupila ze země. Poté, co byl položen základ, Pán otevřel světlo o trojím spojení draka, šelmy a falešného proroka, které v 16. kapitole Zjevení přivádí svět k Armagedonu.
“The line of prophecy in which these symbols are found begins with Revelation 12, with the dragon that sought to destroy Christ at His birth. The dragon is said to be Satan (Revelation 12:9); he it was that moved upon Herod to put the Saviour to death. But the chief agent of Satan in making war upon Christ and His people during the first centuries of the Christian Era was the Roman Empire, in which paganism was the prevailing religion. Thus while the dragon, primarily, represents Satan, it is, in a secondary sense, a symbol of pagan Rome.
„Linie proroctví, v níž se tyto symboly nacházejí, začíná ve Zjevení 12 drakem, který se při Kristově narození snažil Krista zahubit. O draku se říká, že je satan (Zjevení 12,9); byl to on, kdo podnítil Heroda, aby usmrtil Spasitele. Hlavním satanovým nástrojem ve vedení války proti Kristu a jeho lidu během prvních století křesťanské éry však byla Římská říše, v níž bylo pohanství převládajícím náboženstvím. A tak, zatímco drak představuje v prvotním smyslu satana, v druhotném smyslu je symbolem pohanského Říma.“
“In chapter 13 ( verses 1–10) is described another beast, ‘like unto a leopard,’ to which the dragon gave ‘his power, and his seat, and great authority.’ This symbol, as most Protestants have believed, represents the papacy, which succeeded to the power and seat and authority once held by the ancient Roman empire. Of the leopardlike beast it is declared: ‘There was given unto him a mouth speaking great things and blasphemies…. And he opened his mouth in blasphemy against God, to blaspheme His name, and His tabernacle, and them that dwell in heaven. And it was given unto him to make war with the saints, and to overcome them: and power was given him over all kindreds, and tongues, and nations.’ This prophecy, which is nearly identical with the description of the little horn of Daniel 7, unquestionably points to the papacy.
„Ve 13. kapitole (verše 1–10) je popsána další šelma, ‚podobná levhartu‘, které drak dal ‚svou moc i svůj trůn a velikou pravomoc‘. Tento symbol, jak věřila většina protestantů, představuje papežství, jež převzalo moc, sídlo a pravomoc, které kdysi náležely starověké římské říši. O šelmě podobné levhartu je prohlášeno: ‚Byla jí dána ústa mluvící veliké věci a rouhání…. A otevřela svá ústa k rouhání proti Bohu, aby se rouhala jeho jménu i jeho příbytku a těm, kdo přebývají v nebi. A bylo jí dáno, aby vedla válku se svatými a přemohla je; a byla jí dána moc nad každým kmenem, jazykem i národem.‘ Toto proroctví, které je téměř totožné s popisem malého rohu v Danieli 7, nepochybně ukazuje na papežství.“
“‘Power was given unto him to continue forty and two months.’ And, says the prophet, ‘I saw one of his heads as it were wounded to death.’ And again: ‘He that leadeth into captivity shall go into captivity: he that killeth with the sword must be killed with the sword.’ The forty and two months are the same as the ‘time and times and the dividing of time,’ three years and a half, or 1260 days, of Daniel 7—the time during which the papal power was to oppress God’s people. This period, as stated in preceding chapters, began with the supremacy of the papacy, A.D. 538, and terminated in 1798. At that time the pope was made captive by the French army, the papal power received its deadly wound, and the prediction was fulfilled, ‘He that leadeth into captivity shall go into captivity.’
„‚Byla mu dána moc, aby působil čtyřicet dva měsíce.‘ A prorok praví: ‚Viděl jsem jednu z jeho hlav jako by smrtelně raněnou.‘ A opět: ‚Kdo vede do zajetí, půjde do zajetí; kdo zabíjí mečem, musí být mečem zabit.‘ Čtyřicet dva měsíců je totéž jako ‚čas a časy a půl času‘, tři a půl roku neboli 1260 dnů z Daniel 7 — doba, během níž měla papežská moc utlačovat Boží lid. Toto období, jak bylo uvedeno v předchozích kapitolách, začalo nadvládou papežství roku 538 po Kr. a skončilo roku 1798. Tehdy byl papež zajat francouzským vojskem, papežská moc obdržela svou smrtelnou ránu a bylo naplněno proroctví: ‚Kdo vede do zajetí, půjde do zajetí.‘“
“At this point another symbol is introduced. Says the prophet: ‘I beheld another beast coming up out of the earth; and he had two horns like a lamb.’ Verse 11. Both the appearance of this beast and the manner of its rise indicate that the nation which it represents is unlike those presented under the preceding symbols. The great kingdoms that have ruled the world were presented to the prophet Daniel as beasts of prey, rising when ‘the four winds of the heaven strove upon the great sea.’ Daniel 7:2. In Revelation 17 an angel explained that waters represent ‘peoples, and multitudes, and nations, and tongues.’ Revelation 17:15. Winds are a symbol of strife. The four winds of heaven striving upon the great sea represent the terrible scenes of conquest and revolution by which kingdoms have attained to power.
„Na tomto místě je uveden další symbol. Prorok praví: ‚I viděl jsem jinou šelmu, vystupující ze země; a měla dva rohy podobné beránčím.‘ Verš 11. Jak vzhled této šelmy, tak způsob jejího vzniku naznačují, že národ, který představuje, se nepodobá těm, jež byly představeny v předchozích symbolech. Velké říše, které vládly světu, byly proroku Danielovi představeny jako dravé šelmy, povstávající, když ‚čtyři nebeští větry rozbouřily veliké moře.‘ Daniel 7,2. Ve Zjevení 17 anděl vysvětlil, že vody představují ‚lidi a zástupy a národy i jazyky.‘ Zjevení 17,15. Větry jsou symbolem sváru. Čtyři nebeští větry, svářející se nad velikým mořem, představují strašlivé výjevy dobývání a revoluce, jimiž království dosáhla moci.“
“But the beast with lamblike horns was seen ‘coming up out of the earth.’ Instead of overthrowing other powers to establish itself, the nation thus represented must arise in territory previously unoccupied and grow up gradually and peacefully. It could not, then, arise among the crowded and struggling nationalities of the Old World—that turbulent sea of ‘peoples, and multitudes, and nations, and tongues.’ It must be sought in the Western Continent.
„Avšak šelma s beránčími rohy byla spatřena, jak ‚vystupuje ze země‘. Namísto toho, aby k svému ustavení svrhávala jiné mocnosti, musí národ takto znázorněný povstat na území dosud neobsazeném a vyrůstat postupně a pokojně. Nemohl tedy vzniknout mezi nahromaděnými a zápasícími národnostmi Starého světa — toho bouřlivého moře ‚lidí, zástupů, národů a jazyků‘. Je třeba jej hledat na západním kontinentu.“
“What nation of the New World was in 1798 rising into power, giving promise of strength and greatness, and attracting the attention of the world? The application of the symbol admits of no question. One nation, and only one, meets the specifications of this prophecy; it points unmistakably to the United States of America. Again and again the thought, almost the exact words, of the sacred writer has been unconsciously employed by the orator and the historian in describing the rise and growth of this nation. The beast was seen ‘coming up out of the earth;’ and, according to the translators, the word here rendered ‘coming up’ literally signifies ‘to grow or spring up as a plant.’ And, as we have seen, the nation must arise in territory previously unoccupied. A prominent writer, describing the rise of the United States, speaks of ‘the mystery of her coming forth from vacancy,’ and says: ‘Like a silent seed we grew into empire.’—G. A. Townsend, The New World Compared With the Old, page 462. A European journal in 1850 spoke of the United States as a wonderful empire, which was ‘emerging,’ and ‘amid the silence of the earth daily adding to its power and pride.’—The Dublin Nation. Edward Everett, in an oration on the Pilgrim founders of this nation, said: ‘Did they look for a retired spot, inoffensive for its obscurity, and safe in its remoteness, where the little church of Leyden might enjoy the freedom of conscience? Behold the mighty regions over which, in peaceful conquest, … they have borne the banners of the cross!’—Speech delivered at Plymouth, Massachusetts, Dec. 22, 1824, page 11.
„Který národ Nového světa v roce 1798 povstával k moci, dával příslib síly a velikosti a přitahoval pozornost světa? Uplatnění tohoto symbolu nepřipouští žádných pochybností. Jediný národ, a pouze jediný, odpovídá znakům tohoto proroctví; neomylně ukazuje na Spojené státy americké. Znovu a znovu byla myšlenka, téměř přesná slova posvátného pisatele, nevědomky použita řečníkem i historikem při popisu vzniku a růstu tohoto národa. Šelma byla viděna, jak „vystupuje ze země“; a podle překladatelů zde slovo přeložené jako „vystupuje“ doslova znamená „růst nebo vyrašit jako rostlina“. A jak jsme viděli, tento národ musí povstat na území dříve neobsazeném. Jeden významný spisovatel, popisuje vznik Spojených států, hovoří o „tajemství jejího vynoření se z prázdnoty“ a říká: „Jako tiché semeno jsme vyrostli v říši.“ — G. A. Townsend, The New World Compared With the Old, strana 462. Jeden evropský časopis v roce 1850 hovořil o Spojených státech jako o podivuhodné říši, která se „vynořovala“ a „uprostřed ticha země denně přidávala ke své moci a pýše“. — The Dublin Nation. Edward Everett v řeči o poutnických zakladatelích tohoto národa řekl: „Hledali snad odlehlé místo, nenápadné pro svou neznámost a bezpečné pro svou vzdálenost, kde by malý leydenký sbor mohl požívat svobody svědomí? Hle, mocné kraje, nad nimiž v pokojné výbojnosti … nesli prapory kříže!“ — Řeč pronesená v Plymouthu, Massachusetts, 22. prosince 1824, strana 11.
“‘And he had two horns like a lamb.’ The lamblike horns indicate youth, innocence, and gentleness, fitly representing the character of the United States when presented to the prophet as ‘coming up’ in 1798. Among the Christian exiles who first fled to America and sought an asylum from royal oppression and priestly intolerance were many who determined to establish a government upon the broad foundation of civil and religious liberty. Their views found place in the Declaration of Independence, which sets forth the great truth that ‘all men are created equal’ and endowed with the inalienable right to ‘life, liberty, and the pursuit of happiness.’ And the Constitution guarantees to the people the right of self-government, providing that representatives elected by the popular vote shall enact and administer the laws. Freedom of religious faith was also granted, every man being permitted to worship God according to the dictates of his conscience. Republicanism and Protestantism became the fundamental principles of the nation. These principles are the secret of its power and prosperity. The oppressed and downtrodden throughout Christendom have turned to this land with interest and hope. Millions have sought its shores, and the United States has risen to a place among the most powerful nations of the earth.
„‚A měl dva rohy podobné beránkovým.‘ Rohy podobné beránkovým naznačují mládí, nevinnost a mírnost a vhodně představují charakter Spojených států, když byly prorokovi představeny jako ty, které v roce 1798 ‚vystupují‘. Mezi křesťanskými vyhnanci, kteří nejprve uprchli do Ameriky a hledali útočiště před královským útlakem a kněžskou nesnášenlivostí, bylo mnoho těch, kteří se rozhodli založit vládu na širokém základě občanské a náboženské svobody. Jejich názory našly vyjádření v Deklaraci nezávislosti, která předkládá velikou pravdu, že ‚všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni‘ a jsou obdařeni nezcizitelným právem na ‚život, svobodu a usilování o štěstí‘. A Ústava zaručuje lidu právo na samosprávu tím, že stanoví, aby zástupci zvolení hlasováním lidu vydávali zákony a spravovali je. Byla také zaručena svoboda náboženského vyznání, takže každému člověku bylo dovoleno uctívat Boha podle hlasu svého svědomí. Republikánství a protestantismus se staly základními zásadami národa. Tyto zásady jsou tajemstvím jeho moci a prosperity. Utlačovaní a ponížení v celém křesťanstvu obraceli k této zemi své pohledy se zájmem a nadějí. Miliony hledaly její břehy a Spojené státy vystoupily na místo mezi nejmocnějšími národy země.
“But the beast with lamblike horns ‘spake as a dragon. And he exerciseth all the power of the first beast before him, and causeth the earth and them which dwell therein to worship the first beast, whose deadly wound was healed; … saying to them that dwell on the earth, that they should make an image to the beast, which had the wound by a sword, and did live.’ Revelation 13:11–14.” The Great Controversy, 438–441.
„Avšak šelma s beránčími rohy ‚mluvila jako drak. A vykonává veškerou moc první šelmy před ní a působí, aby země i ti, kdo na ní přebývají, klaněli se první šelmě, jejíž smrtelná rána byla uzdravena; … a říká těm, kdo přebývají na zemi, aby udělali obraz té šelmě, která měla ránu od meče, a přece ožila.‘ Zjevení 13,11–14.“ Velký spor, 438–441.
The passage identifies that chapters twelve and thirteen are identifying the dragon, the beast and the false prophet, the three powers in Revelation sixteen that lead the world to Armageddon. Those three powers each have their own special chapters that covers the identical prophetic history. The last six verses of Daniel eleven begin with the words, “And at the time of the end,” which was 1798. Then the six verses identify the final movements of the papacy until in verse one of Daniel twelve Michael stands up and human probation closes and ushers in the seven last plagues. In verse forty-four of chapter eleven the message of the hour that enrages the papacy and initiates the blood bath that takes place just before probation closes is represented as “tidings out of the east and out of the north.”
Tato pasáž ukazuje, že dvanáctá a třináctá kapitola označují draka, šelmu a falešného proroka, tři mocnosti ve Zjevení šestnáct, které vedou svět k Armagedonu. Tyto tři mocnosti mají každá své vlastní zvláštní kapitoly, které pokrývají totožné prorocké dějiny. Posledních šest veršů Daniela jedenáct začíná slovy: „A v době konce,“ což byl rok 1798. Poté těchto šest veršů označuje závěrečné pohyby papežství, až v prvním verši Daniela dvanáct Michael povstane a zkušební doba lidstva se uzavře a uvede sedm posledních ran. Ve čtyřicátém čtvrtém verši jedenácté kapitoly je poselství této hodiny, které rozzuří papežství a zahájí krveprolití, k němuž dojde těsně před uzavřením zkušební doby, představeno jako „zvěsti od východu a od severu“.
The message east and north represents the final warning message, for it is proclaimed just before Michael stands up. It is the third angel’s message that is proclaimed during the outpouring of the Holy Spirit. Daniel represented the message as two-fold. The message of the “north” that enrages the papacy is the message identifying the “king of the north” as the papal power, and the message of the “east” is the message of the children of the east, which is Islam. Of course, it has other important meanings as well, but east is a symbol of Islam and the antichrist is the counterfeit of the true King of the North. The message of the third angel that warns against receiving the mark of the king of the north (the mark of the beast) also warns that Islam will strike at the point that the cup of iniquity is full for the United States, and the United States fills its cup of iniquity at the Sunday law.
Poselství z východu a ze severu představuje závěrečné varovné poselství, neboť je hlásáno těsně předtím, než povstane Michael. Je to poselství třetího anděla, které je zvěstováno během vylití Ducha svatého. Daniel toto poselství představil jako dvojí. Poselství „severu“, které rozhněvá papežství, je poselstvím, jež označuje „krále severu“ za papežskou moc, a poselství „východu“ je poselstvím synů východu, jímž je islám. Ovšem má i jiné důležité významy, avšak východ je symbolem islámu a antikrist je padělkem pravého Krále severu. Poselství třetího anděla, které varuje před přijetím znamení krále severu (znamení šelmy), rovněž varuje, že islám udeří v okamžiku, kdy pro Spojené státy bude pohár nepravosti plný, a Spojené státy naplní svůj pohár nepravosti při nedělním zákoně.
Revelation thirteen beginning with verse eleven and then onward identifies the very same prophetic history, and it also begins at the time of the end in 1798.
Zjevení třinácté, počínaje jedenáctým veršem a dále, označuje tutéž prorockou historii a rovněž začíná v době konce roku 1798.
“What nation of the New World was in 1798 rising into power, giving promise of strength and greatness, and attracting the attention of the world? The application of the symbol admits of no question. One nation, and only one, meets the specifications of this prophecy; it points unmistakably to the United States of America.” The Great Controversy, 440.
„Který národ Nového světa v roce 1798 povstával k moci, dával příslib síly a velikosti a přitahoval pozornost světa? Uplatnění tohoto symbolu nepřipouští žádnou pochybnost. Jediný národ, a pouze jediný, odpovídá znakům tohoto proroctví; to neomylně ukazuje na Spojené státy americké.“ The Great Controversy, 440.
The same prophetic history is covered in Revelation thirteen verses eleven through eighteen as is covered in Daniel eleven verse forty through forty-five. As with the verses in Daniel the story of the role of the United States ends with the close of probation as the United States forces the world to accept the mark of the beast. Then as in Daniel eleven the message of the hour is presented in chapter fourteen. It is the identical structure in both passages, with the exception that Daniel’s verses are describing the papal activities and Revelation thirteen is identifying the role of the United States. With those two lines we find that chapter seventeen of Revelation covers the same history, but emphasizes the role of the dragon, represented as ten kings, who are the United Nations. The three chapters considered line upon line identify the role of the dragon, the beast and false prophet which in chapter sixteen lead the world to Armageddon, so it is of significance that John informs us that when chapter seventeen begins it is one of the angels that had poured out the seven last plagues that comes to tell John of the judgment of the whore of Rome.
Tatáž prorocká historie je obsažena ve Zjevení třinácté kapitole, verších jedenáct až osmnáct, jako ta, která je obsažena v Danielovi jedenácté kapitole, verších čtyřicet až čtyřicet pět. Stejně jako u veršů v Danielovi končí příběh o úloze Spojených států uzavřením doby milosti, když Spojené státy nutí svět, aby přijal znamení šelmy. Poté je, stejně jako v Danielovi jedenáct, ve čtrnácté kapitole předloženo poselství této hodiny. V obou oddílech je to totožná struktura, s tou výjimkou, že Danielovy verše popisují papežské aktivity a Zjevení třináct identifikuje úlohu Spojených států. V těchto dvou liniích zjišťujeme, že sedmnáctá kapitola Zjevení pokrývá tutéž historii, avšak zdůrazňuje úlohu draka, znázorněného jako deset králů, jimiž jsou Spojené národy. Tyto tři posuzované kapitoly, řádek na řádek, identifikují úlohu draka, šelmy a falešného proroka, kteří v šestnácté kapitole vedou svět k Armagedonu; proto je významné, že nás Jan informuje, že když sedmnáctá kapitola začíná, přichází k Janovi jeden z andělů, kteří vylili sedm posledních ran, aby mu oznámil soud nad nevěstkou Říma.
And there came one of the seven angels which had the seven vials, and talked with me, saying unto me, Come hither; I will shew unto thee the judgment of the great whore that sitteth upon many waters: With whom the kings of the earth have committed fornication, and the inhabitants of the earth have been made drunk with the wine of her fornication. Revelation 17:1, 2.
I přišel jeden ze sedmi andělů, kteří měli sedm číší, a promluvil se mnou řka: Pojď sem; ukáži ti soud nad velikou nevěstkou, která sedí na mnohých vodách, s níž králové země smilnili a obyvatelé země se opili vínem jejího smilstva. Zjevení 17,1.2.
With the Millerites it was about pagan Rome and papal Rome, but at the end it is about the three-fold union. As with her identification of those three powers in chapters twelve and thirteen, she clearly identifies the woman of chapter seventeen as the papacy.
U milleritů šlo o pohanský Řím a papežský Řím, avšak na konci jde o trojí svazek. Stejně jako ve své identifikaci těchto tří mocností ve dvanácté a třinácté kapitole jasně ztotožňuje ženu ze sedmnácté kapitoly s papežstvím.
“The woman [Babylon] of Revelation 17 is described as ‘arrayed in purple and scarlet color, and decked with gold and precious stones and pearls, having a golden cup in her hand full of abominations and filthiness:…and upon her forehead was a name written, ‘Mystery, Babylon the Great, the mother of harlots.’ Says the prophet: ‘I saw the woman drunk with the blood of the saints, and with the blood of the martyrs of Jesus.’ Babylon is further declared to be ‘that great city, which reigneth over the kings of the earth.’ Revelation 17:4–6, 18. The power that for so many centuries maintained despotic sway over the monarchs of Christendom is Rome.” The Great Controversy, 382.
„Žena [Babylon] ze Zjevení 17 je popsána jako ‚oděná purpurem a šarlatem, ozdobená zlatem, drahokamy a perlami, mající ve své ruce zlatý pohár plný ohavností a nečistoty: …a na svém čele měla napsáno jméno: „Tajemství, Babylon veliký, matka nevěstek.“‘ Prorok praví: ‚Viděl jsem tu ženu opilou krví svatých a krví Ježíšových mučedníků.‘ O Babylónu je dále řečeno, že je to ‚to veliké město, které kraluje nad králi země.‘ Zjevení 17,4–6.18. Mocností, která po tolik staletí udržovala despotickou nadvládu nad panovníky křesťanstva, je Řím.“ Velké drama věků, 382.
So, when does the prophetic history represented in chapter seventeen begin?
Kdy tedy začínají prorocké dějiny znázorněné v sedmnácté kapitole?
So he carried me away in the spirit into the wilderness: and I saw a woman sit upon a scarlet coloured beast, full of names of blasphemy, having seven heads and ten horns. And the woman was arrayed in purple and scarlet colour, and decked with gold and precious stones and pearls, having a golden cup in her hand full of abominations and filthiness of her fornication: And upon her forehead was a name written, MYSTERY, BABYLON THE GREAT, THE MOTHER OF HARLOTS AND ABOMINATIONS OF THE EARTH. And I saw the woman drunken with the blood of the saints, and with the blood of the martyrs of Jesus: and when I saw her, I wondered with great admiration. Revelation 17:3–6.
A odnesl mě v duchu na poušť; i uviděl jsem ženu sedící na šarlatové šelmě, plné jmen rouhání, mající sedm hlav a deset rohů. A ta žena byla oděna purpurem a šarlatem a ozdobena zlatem, drahými kameny a perlami, majíc ve své ruce zlatý kalich plný ohavností a nečistoty svého smilstva. A na jejím čele bylo napsáno jméno: TAJEMSTVÍ, BABYLON VELIKÝ, MATKA SMILNIC A OHAVNOSTÍ ZEMĚ. A viděl jsem tu ženu opilou krví svatých a krví mučedníků Ježíšových; a když jsem ji spatřil, podivil jsem se velikým údivem. Zjevení 17,3–6.
In order for John to see the woman he is prophetically carried into the wilderness which John himself has already identified with two witnesses as the twelve hundred and sixty years of papal rule in chapter twelve.
Aby Jan spatřil tu ženu, je v prorockém vidění přenesen na poušť, kterou již sám Jan v dvanácté kapitole ztotožnil ve spojitosti se dvěma svědky s obdobím tisíce dvou set šedesáti let papežské vlády.
And the woman fled into the wilderness, where she hath a place prepared of God, that they should feed her there a thousand two hundred and threescore days. . . . And to the woman were given two wings of a great eagle, that she might fly into the wilderness, into her place, where she is nourished for a time, and times, and half a time, from the face of the serpent. Revelation 12:6, 14.
A ta žena utekla na poušť, kde jí Bůh připravil místo, aby ji tam živili po tisíc dvě stě šedesát dní.... A té ženě byla dána dvě křídla velikého orla, aby odletěla na poušť, na své místo, kde je živena po čas a časy a polovinu času, před tváří hada. Zjevení 12,6.14.
John was prophetically transported into the wilderness time period, but verse three and onward specifies exactly where in the twelve hundred and sixty years John was taken to, for the woman had already become drunk with the blood of persecution, and she was already the “mother of harlots.” John was taken to the end of the wilderness period for the woman had already drunk of the blood of persecution and the Protestant churches were already returning to her fold and becoming her daughters, for she was identified in that period of time as the “mother of harlots.” She already had daughters. John’s testimony in chapter seventeen begins in 1798 as did the same prophetic history which represented the beast in Daniel eleven and the false prophet in Revelation thirteen.
Jan byl prorocky přenesen do období pustiny, avšak od třetího verše dále je přesně určeno, do kterého místa v rámci tisíce dvou set šedesáti let byl Jan vzat, neboť žena již byla opilá krví pronásledování a již byla „matkou nevěstek“. Jan byl vzat na konec období pustiny, neboť žena již pila z krve pronásledování a protestantské církve se již vracely do jejího lůna a stávaly se jejími dcerami, neboť v tom časovém období byla označena jako „matka nevěstek“. Již měla dcery. Janovo svědectví v sedmnácté kapitole začíná rokem 1798, stejně jako táž prorocká historie, která představovala šelmu v Danielovi jedenáct a falešného proroka ve Zjevení třináct.
Just as with the other two lines, when chapter seventeen concludes, chapter eighteen then identifies the message of the hour. Three prophetic lines, one for each of the three-fold union. They are all illustrated upon the same historical structure beginning in 1798 and continuing until the close of probation, and all three emphasize the final warning message.
Právě tak jako u dalších dvou linií, když sedmnáctá kapitola končí, osmnáctá kapitola pak určuje poselství té hodiny. Tři prorocké linie, jedna pro každé trojité spojení. Všechny jsou znázorněny na téže historické struktuře, počínaje rokem 1798 a pokračujíce až do uzavření doby milosti, a všechny tři zdůrazňují závěrečné poselství varování.
Habakkuk’s Tables addresses the subject of Revelation seventeen in much greater detail, so I will now jump to the riddle that is represented in the chapter that sets forth eight kingdoms of Bible prophecy.
Habakukovy desky pojednávají o tématu sedmnácté kapitoly Zjevení mnohem podrobněji, a proto nyní přejdu k hádance, která je představena v kapitole vykládající osm království biblického proroctví.
And here is the mind which hath wisdom. The seven heads are seven mountains, on which the woman sitteth. And there are seven kings: five are fallen, and one is, and the other is not yet come; and when he cometh, he must continue a short space. And the beast that was, and is not, even he is the eighth, and is of the seven, and goeth into perdition. Revelation 17:9–11.
A zde je mysl, která má moudrost. Sedm hlav jest sedm hor, na nichž ta žena sedí. A jest sedm králů: pět jich padlo, jeden jest, a jiný ještě nepřišel; a když přijde, musí zůstati krátký čas. A šelma, která byla a není, i ona jest osmý, a jest z těch sedmi, a jde do záhuby. Zjevení 17,9–11.
Daniel told Nebuchadnezzar, “Thou art this head of gold.”
Daniel řekl Nebúkadnesarovi: „Ty jsi ta zlatá hlava.“
And wheresoever the children of men dwell, the beasts of the field and the fowls of the heaven hath he given into thine hand, and hath made thee ruler over them all. Thou art this head of gold. Daniel 2:38.
A všude, kde přebývají synové lidští, polní zvěř i nebeské ptactvo dal do tvé ruky a ustanovil tě vládcem nade všemi nimi. Ty jsi ta hlava zlatá. Daniel 2,38.
Daniel also told Nebuchadnezzar, “Thou, O king, art a king of kings.”
Daniel také řekl Nebúkadnesarovi: „Ty, králi, jsi král králů.“
Thou, O king, art a king of kings: for the God of heaven hath given thee a kingdom, power, and strength, and glory. Daniel 2:37.
Ty, králi, jsi král králů; neboť Bůh nebes ti dal království, moc, sílu i slávu. Daniel 2,37.
Nebuchadnezzar was the “head” and he was a king, and he was a king of kings for he represented the first of the kingdoms represented in the image. Nebuchadnezzar was the king represented by gold, and other kingdoms and kings would be represented by the other metals in the image, but Nebuchadnezzar was first and therefore the king of the kings. Another level which we will not address right now is that the kingdom of Babylon represents the kingdom that seeks to counterfeit Christ, who is the true King of kings.
Nebúkadnesar byl „hlavou“ a byl králem, ba králem králů, neboť představoval první z království znázorněných na tom obrazu. Nebúkadnesar byl králem představovaným zlatem a ostatní království a králové měli být představováni ostatními kovy na obrazu, avšak Nebúkadnesar byl první, a proto králem králů. Další rovinu, kterou se nyní nebudeme zabývat, tvoří skutečnost, že babylónské království představuje království, které se snaží napodobit Krista, jenž je pravým Králem králů.
In the beginning of Isaiah’s testimony of the twenty-five hundred and twenty year prophecies (Leviticus twenty-six’s seven times) Isaiah identifies kings as heads.
Na počátku Izajášova svědectví o proroctvích dvou tisíc pěti set dvaceti let (sedm časů z Leviticus 26) Izajáš označuje krále za hlavy.
For the head of Syria is Damascus, and the head of Damascus is Rezin; and within threescore and five years shall Ephraim be broken, that it be not a people. And the head of Ephraim is Samaria, and the head of Samaria is Remaliah’s son. If ye will not believe, surely ye shall not be established. Isaiah 7:7, 8.
Nebo hlavou Sýrie je Damašek a hlavou Damašku je Recín; a do pětašedesáti let bude Efrajim rozdrcen, takže už nebude lidem. A hlavou Efrajima je Samaří a hlavou Samaří je syn Remaljášův. Nebudete-li věřit, jistě neobstojíte. Izajáš 7,7.8.
Isaiah is just setting forth the starting point for the two twenty-five hundred and twenty year time periods against the northern kingdom of Samaria and the southern kingdom of Judah and as he does so he includes two witnesses that the capitol city of a nation is its head, and that the king is the head of the capitol city. A “head” is a king and a kingdom. In the Revelation the same line of prophecy is taken up as in Daniel.
Izajáš zde pouze stanovuje výchozí bod pro dvě období po dva tisíce pět set dvacet let proti severnímu království Samaří a jižnímu království Judy, a přitom uvádí dvě svědectví o tom, že hlavní město národa je jeho hlavou a že král je hlavou hlavního města. „Hlava“ je král i království. Ve Zjevení je převzata táž prorocká linie jako v Danielovi.
Therefore, when John is taken to 1798 and presented with the riddle that identifies that there are seven “heads,” he is identifying that there are seven kingdoms. He is then told that five of the heads or kingdoms have fallen. In 1798 the fifth kingdom of Bible prophecy had just fallen as it received a deadly wound that would eventually be healed.
Proto když je Jan přenesen do roku 1798 a je mu předložena hádanka, která označuje, že existuje sedm „hlav“, určuje tím, že existuje sedm království. Poté je mu řečeno, že pět z těchto hlav neboli království padlo. Roku 1798 právě padlo páté království biblického proroctví, když utrpělo smrtelnou ránu, která bude nakonec uzdravena.
John who is standing in the history of the time of the end in 1798, is also told that one of the heads “is.” The sixth kingdom of Bible prophecy began in 1798, so when John was prophetically conveyed to 1798, the kingdom that then was, is the United States, and he was further informed that the seventh kingdom was still future to 1798, for it had not yet come. The seventh kingdom that was still future to 1798, is the United Nations who are represented by ten kings, and are the subject of Revelation seventeen. But there is also an eighth, who is of the seven. Rome always comes up eighth and is of the seven.
Jan, který stojí v dějinách doby konce roku 1798, je také poučen, že jedna z hlav „jest“. Šesté království biblického proroctví započalo roku 1798, a tak když byl Jan prorocky přenesen do roku 1798, královstvím, které tehdy bylo, jsou Spojené státy, a dále mu bylo oznámeno, že sedmé království bylo vzhledem k roku 1798 ještě budoucí, neboť dosud nepřišlo. Sedmým královstvím, které bylo vzhledem k roku 1798 ještě budoucí, je Organizace spojených národů, již představuje deset králů a jež je předmětem sedmnácté kapitoly Zjevení. Je tu však také osmé, které je z těch sedmi. Řím vždy vystupuje jako osmé a je z těch sedmi.
There is much to say about the contents of chapter seventeen, but we are simply identifying the eight kingdoms of Bible prophecy represented in chapter seventeen in order to see how the Millerite understanding of four kingdoms squares up with the eight kingdoms of Revelation seventeen.
O obsahu sedmnácté kapitoly by bylo možno říci mnoho, my však pouze určujeme osm království biblického proroctví, která jsou představena v sedmnácté kapitole, abychom viděli, jak se milleritské chápání čtyř království shoduje s osmi královstvími ze Zjevení sedmnáct.
We will address this in the next article.
Tímto se budeme zabývat v příštím článku.