The question we will seek to resolve in this article is how the first mention of the kingdoms of Bible prophecy in Daniel chapter two agrees with the last mention of the kingdoms of Bible prophecy in Revelation seventeen. I intend to raise some questions about what is actually identified in Nebuchadnezzar’s image and the pioneer’s position, that their history represented the point when the rock would strike the feet of the image.
Otázka, kterou se budeme v tomto článku snažit vyřešit, zní, jak první zmínka o královstvích biblického proroctví v druhé kapitole Daniela souhlasí s poslední zmínkou o královstvích biblického proroctví v sedmnácté kapitole Zjevení. Mám v úmyslu položit několik otázek ohledně toho, co je ve skutečnosti ztotožněno v Nebúkadnesarově obrazu, a ohledně stanoviska průkopníků, že jejich dějiny představovaly okamžik, kdy kámen udeří do nohou obrazu.
Sister White identifies that we had reached the point where “God’s sacred work is represented by the feet of the image in which the iron was mixed with the miry clay,” which she further describes as the “mingling of churchcraft and statecraft.”
Sestra Whiteová označuje, že jsme dospěli do bodu, kdy „Boží posvátné dílo je znázorněno nohama obrazu, v nichž bylo železo smíšeno s jílovitou hlínou“, což dále popisuje jako „smíšení církevnictví a státnictví“.
“We have come to a time when God’s sacred work is represented by the feet of the image in which the iron was mixed with the miry clay. God has a people, a chosen people, whose discernment must be sanctified, who must not become unholy by laying upon the foundation wood, hay, and stubble. Every soul who is loyal to the commandments of God will see that the distinguishing feature of our faith is the seventh-day Sabbath. If the government would honor the Sabbath as God has commanded, it would stand in the strength of God and in defense of the faith once delivered to the saints. But statesmen will uphold the spurious sabbath, and will mingle their religious faith with the observance of this child of the papacy, placing it above the Sabbath which the Lord has sanctified and blessed, setting it apart for man to keep holy, as a sign between Him and His people to a thousand generations. The mingling of churchcraft and statecraft is represented by the iron and the clay. This union is weakening all the power of the churches. This investing the church with the power of the state will bring evil results. Men have almost passed the point of God’s forbearance. They have invested their strength in politics, and have united with the papacy. But the time will come when God will punish those who have made void His law, and their evil work will recoil upon themselves.” The Seventh-day Adventist Bible Commentary, volume 4, 1168.
„Dospěli jsme k době, kdy je Boží posvátné dílo znázorněno chodidly obrazu, v nichž bylo železo smíšeno s jílovitou hlínou. Bůh má lid, vyvolený lid, jehož rozlišovací schopnost musí být posvěcena a který se nesmí znesvětit tím, že na základ klade dřevo, seno a slámu. Každá duše, která je věrna Božím přikázáním, uvidí, že rozlišujícím znakem naší víry je sobota sedmého dne. Kdyby vláda ctila sobotu tak, jak Bůh přikázal, stála by v Boží síle a na obranu víry jednou provždy odevzdané svatým. Ale státníci budou podporovat falešnou sobotu a budou svou náboženskou víru mísit se zachováváním tohoto dítěte papežství, povyšujíce je nad sobotu, kterou Pán posvětil a požehnal, oddělil ji pro člověka, aby ji světil jako znamení mezi sebou a svým lidem po tisíc pokolení. Smísení církevnictví a státnictví je znázorněno železem a hlínou. Toto spojení oslabuje veškerou moc církví. Toto vybavení církve mocí státu přinese zlé následky. Lidé téměř překročili mez Boží shovívavosti. Svou sílu vložili do politiky a spojili se s papežstvím. Ale přijde čas, kdy Bůh potrestá ty, kdo zrušili Jeho zákon, a jejich zlé dílo se obrátí proti nim samým.“ The Seventh-day Adventist Bible Commentary, svazek 4, 1168.
The time which we have come to when God’s sacred work is mingling churchcraft and statecraft, is a description of a progressive period of time. She says the mingling “is weakening all the power of the churches,” and it “will bring evil results,” and that “the time will come when God will punish those who have made void His law.”
Doba, do níž jsme dospěli, kdy se Boží svaté dílo mísí s církevní politikou a státnictvím, je popisem postupného časového období. Říká, že toto mísení „oslabuje veškerou moc církví“, že „přinese zlé následky“ a že „nastane doba, kdy Bůh potrestá ty, kdo zneplatnili Jeho zákon“.
The mingling of church and state that weakens the power of the churches is a description of the church of Pergamos, where the combining of churchcraft and statecraft represented the falling away that precedes the revealing of the man of sin. Pergamos and the emperor that symbolizes the compromise between Christianity and idolatry takes place in the fourth kingdom of Daniel two. That compromise is represented in Daniel two with the use of the word “clay.”
Smísení církve a státu, které oslabuje moc církví, je popisem církve v Pergamu, kde spojení církevní politiky a státnictví představovalo odpadnutí, které předchází zjevení člověka hříchu. Pergamos a císař, jenž symbolizuje kompromis mezi křesťanstvím a modlářstvím, se objevují ve čtvrtém království z Danielovy druhé kapitoly. Tento kompromis je v Danielovi 2 znázorněn užitím slova „jíl“.
Thou, O king, sawest, and behold a great image. This great image, whose brightness was excellent, stood before thee; and the form thereof was terrible. This image’s head was of fine gold, his breast and his arms of silver, his belly and his thighs of brass, His legs of iron, his feet part of iron and part of clay. Thou sawest till that a stone was cut out without hands, which smote the image upon his feet that were of iron and clay, and brake them to pieces. Daniel 2:31–34.
Ty, králi, jsi viděl, a hle, obraz veliký. Tento obraz byl nesmírně veliký a jeho lesk byl výtečný; stál před tebou a jeho vzhled byl strašný. Hlava tohoto obrazu byla z ryzího zlata, jeho prsa a jeho ramena ze stříbra, jeho břicho a jeho bedra z mědi, jeho nohy ze železa, jeho chodidla zčásti ze železa a zčásti z hlíny. Díval ses, dokud nebyl vyťat kámen bez přičinění rukou, který udeřil obraz do jeho nohou, které byly ze železa a hlíny, a rozdrtil je. Daniel 2,31–34.
As Daniel’s interpretation continues it is no longer “clay” but it became dirty or “miry clay.”
Jak Danielův výklad pokračuje, již se nejedná o „hlínu“, nýbrž se z ní stala nečistá neboli „blátivá hlína“.
And whereas thou sawest the feet and toes, part of potters’ clay, and part of iron, the kingdom shall be divided; but there shall be in it of the strength of the iron, forasmuch as thou sawest the iron mixed with miry clay. Daniel 2:41.
A protože jsi viděl nohy a prsty, zčásti z hrnčířské hlíny a zčásti ze železa, bude to království rozdělené; avšak bude v něm něco ze síly železa, poněvadž jsi viděl železo smíšené s jílovitou hlínou. Daniel 2,41.
The pure clay which was the Potter’s clay changes to miry clay. God’s is the divine Potter and his work is never miry.
Čistá hlína, která byla Hrnčířovou hlínou, se mění v bahnitou hlínu. Bůh je božský Hrnčíř a jeho dílo nikdy není bahnité.
But now, O Lord, thou art our father; we are the clay, and thou our potter; and we all are the work of thy hand. Isaiah 64:8.
Ale nyní, Hospodine, ty jsi náš Otec; my jsme hlína a ty náš hrnčíř; a my všichni jsme dílo tvé ruky. Izajáš 64,8.
In the history of pagan Rome, the church of Smyrna was pure clay. In the history of Pergamos, which is the fourth kingdom in Daniel two, the clay changes into miry clay. What is first mentioned in the passage as simply “clay”, and thereafter “potter’s clay”, changes into “miry clay”, as the interpretation continues. Pergamos is where that change was accomplished in order to prepare the way for Thyatira, or papal Rome. The change from “clay” into “miry clay” is the falling away that prepares the way for Thyatira, which Paul identifies as the “falling away first” in Second Thessalonians.
V dějinách pohanského Říma byla církev ve Smyrně čistou hlínou. V dějinách Pergama, které je čtvrtým královstvím v Danielovi 2, se hlína mění v mazlavou hlínu. To, co je v daném oddílu nejprve zmíněno prostě jako „hlína“ a poté jako „hrnčířská hlína“, se v průběhu výkladu mění v „mazlavou hlínu“. Pergamos je místem, kde byla tato změna uskutečněna, aby připravila cestu pro Thyatiru neboli papežský Řím. Tato změna z „hlíny“ v „mazlavou hlínu“ je odpadnutím, které připravuje cestu pro Thyatiru, jež Pavel ve Druhém listu Tesalonickým označuje jako „nejprve musí přijít odpadnutí“.
The Millerites could see no further than the fourth kingdom of Rome and expected the Second Coming of Christ to be the next prophetic event, for the stone that smites the image’s feet represents the Second Coming. But did Christ set up a kingdom in 1798? He did come into the Most Holy Place on October 22, 1844, to receive a kingdom, but was it set up at that time?
Millerité nedohlédli dále než ke čtvrtému království Říma a očekávali, že Druhý příchod Krista bude další prorockou událostí, neboť kámen, který udeří do nohou sochy, představuje Druhý příchod. Zřídil však Kristus království v roce 1798? Dne 22. října 1844 skutečně vstoupil do Nejsvětějšího místa, aby přijal království, ale bylo tehdy zřízeno?
The answer to the first of those two questions is that Christ did not set up His everlasting kingdom in 1798. The second question whether or not Christ set up His everlasting kingdom on October 22, 1844 is also no.
Odpověď na první z těchto dvou otázek zní, že Kristus v roce 1798 nezřídil své věčné království. Také na druhou otázku, zda Kristus zřídil své věčné království dne 22. října 1844, je odpověď záporná.
Was there a kingdom set up in the time of pagan Rome? I ask this for the pioneers understood the fourth kingdom to be both pagan and papal Rome which identifies 1798 as the conclusion of the fourth kingdom when Christ would set up an everlasting kingdom. But the book of Revelation identifies four kingdoms that follow pagan Rome.
Bylo v době pohanského Říma zřízeno království? Ptám se na to, protože průkopníci chápali čtvrté království jako pohanský i papežský Řím, což určuje rok 1798 jako závěr čtvrtého království, kdy Kristus zřídí věčné království. Avšak kniha Zjevení označuje čtyři království, která následují po pohanském Římu.
If the fourth kingdom of iron in Daniel two is simply representing pagan Rome where the compromise of Constantine is represented by the clay being turned into miry clay, did Christ setup a kingdom in that history? The answer is yes. At the cross, which is the history of Pergamos, not Thyatira, Christ established His kingdom of “grace.” There was an everlasting kingdom set up at the cross, and the throne of that kingdom typifies a throne that gets set up during the latter rain. That latter rain throne represents His kingdom of “glory.”
Jestliže čtvrté království ze železa v Danielovi 2 jednoduše představuje pohanský Řím, kde je Konstantinův kompromis znázorněn tím, že jíl se mění v mazlavé bláto, ustanovil Kristus v těchto dějinách království? Odpověď zní ano. Na kříži, jenž náleží do dějin Pergamu, nikoli Thyatiry, Kristus ustanovil své království „milosti“. Na kříži bylo vztyčeno věčné království a trůn tohoto království je předobrazem trůnu, který bude vztyčen za pozdního deště. Tento trůn pozdního deště představuje jeho království „slávy“.
“The announcement which had been made by the disciples in the name of the Lord was in every particular correct, and the events to which it pointed were even then taking place. ‘The time is fulfilled, the kingdom of God is at hand,’ had been their message. At the expiration of ‘the time’—the sixty-nine weeks of Daniel 9, which were to extend to the Messiah, ‘the Anointed One’—Christ had received the anointing of the Spirit after His baptism by John in Jordan. And the ‘kingdom of God’ which they had declared to be at hand was established by the death of Christ. This kingdom was not, as they had been taught to believe, an earthly empire. Nor was it that future, immortal kingdom which shall be set up when ‘the kingdom and dominion, and the greatness of the kingdom under the whole heaven, shall be given to the people of the saints of the Most High;’ that everlasting kingdom, in which ‘all dominions shall serve and obey Him.’ Daniel 7:27. As used in the Bible, the expression ‘kingdom of God’ is employed to designate both the kingdom of grace and the kingdom of glory. The kingdom of grace is brought to view by Paul in the Epistle to the Hebrews. After pointing to Christ, the compassionate intercessor who is ‘touched with the feeling of our infirmities,’ the apostle says: ‘Let us therefore come boldly unto the throne of grace, that we may obtain mercy, and find grace.’ Hebrews 4:15, 16. The throne of grace represents the kingdom of grace; for the existence of a throne implies the existence of a kingdom. In many of His parables Christ uses the expression ‘the kingdom of heaven’ to designate the work of divine grace upon the hearts of men.
„Oznámení, které učedníci učinili ve jménu Páně, bylo v každém ohledu správné a události, na něž poukazovalo, se právě tehdy odehrávaly. ‚Čas se naplnil a království Boží se přiblížilo,‘ znelo jejich poselství. Po uplynutí ‚toho času‘ — šedesáti devíti týdnů z Daniel 9, které měly sahat až k Mesiáši, ‚Pomazanému‘ — přijal Kristus pomazání Duchem po svém křtu od Jana v Jordánu. A ‚království Boží‘, o němž prohlásili, že je blízko, bylo ustanoveno Kristovou smrtí. Toto království nebylo, jak byli vedeni k tomu věřit, pozemskou říší. Nebylo jím ani ono budoucí, nesmrtelné království, které bude zřízeno, až ‚království i moc a velikost království pod celým nebem budou dány lidu svatých Nejvyššího‘; ono věčné království, v němž ‚všechny vlády budou sloužit a poslouchat ho‘. Daniel 7,27. Jak je tento výraz užíván v Bibli, označuje spojení ‚království Boží‘ jak království milosti, tak království slávy. Království milosti je představeno Pavlem v listu Židům. Poté, co apoštol poukázal na Krista, soucitného přímluvce, který je ‚schopen mít soucit s našimi slabostmi‘, praví: ‚Přistupujme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost.‘ Židům 4,15.16. Trůn milosti představuje království milosti; neboť existence trůnu předpokládá existenci království. V mnoha svých podobenstvích užívá Kristus výraz ‚království nebeské‘ k označení působení božské milosti v srdcích lidí.“
“So the throne of glory represents the kingdom of glory; and this kingdom is referred to in the Saviour’s words: ‘When the Son of man shall come in His glory, and all the holy angels with Him, then shall He sit upon the throne of His glory: and before Him shall be gathered all nations.’ Matthew 25:31, 32. This kingdom is yet future. It is not to be set up until the second advent of Christ.
„Trůn slávy tedy představuje království slávy; a na toto království se vztahují Spasitelova slova: ‚Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni svatí andělé s ním, tehdy usedne na trůnu své slávy; a budou před něj shromážděny všechny národy.‘ Matouš 25,31.32. Toto království je dosud budoucí. Nebude ustanoveno až do druhého příchodu Krista.“
“The kingdom of grace was instituted immediately after the fall of man, when a plan was devised for the redemption of the guilty race. It then existed in the purpose and by the promise of God; and through faith, men could become its subjects. Yet it was not actually established until the death of Christ. Even after entering upon His earthly mission, the Saviour, wearied with the stubbornness and ingratitude of men, might have drawn back from the sacrifice of Calvary. In Gethsemane the cup of woe trembled in His hand. He might even then have wiped the blood-sweat from His brow and have left the guilty race to perish in their iniquity. Had He done this, there could have been no redemption for fallen men. But when the Saviour yielded up His life, and with His expiring breath cried out, ‘It is finished,’ then the fulfillment of the plan of redemption was assured. The promise of salvation made to the sinful pair in Eden was ratified. The kingdom of grace, which had before existed by the promise of God, was then established.” The Great Controversy, 347.
„Království milosti bylo ustanoveno bezprostředně po pádu člověka, když byl vytvořen plán pro vykoupení vinného pokolení. Tehdy existovalo v Božím záměru a na základě Božího zaslíbení; a skrze víru se lidé mohli stát jeho poddanými. Ve skutečnosti však nebylo ustaveno až do Kristovy smrti. I poté, co Spasitel započal své pozemské poslání, unaven tvrdohlavostí a nevděčností lidí, mohl od oběti na Kalvárii ustoupit. V Getsemane v Jeho ruce chvěl se kalich strasti. Ještě i tehdy mohl setřít krvavý pot ze svého čela a ponechat vinné pokolení, aby zahynulo ve své nepravosti. Kdyby to byl učinil, pro padlé lidi by nemohlo být žádného vykoupení. Když však Spasitel vydal svůj život a svým posledním dechem zvolal: ‚Dokonáno jest,‘ tehdy bylo naplnění plánu vykoupení zajištěno. Zaslíbení spasení dané hříšnému páru v Edenu bylo stvrzeno. Království milosti, které předtím existovalo na základě Božího zaslíbení, bylo tehdy ustanoveno.“ The Great Controversy, 347.
Christ did set up an everlasting kingdom in the prophetic history of pagan Rome, not at the end of papal Rome. He also sets up His kingdom of glory at His Second Coming which includes the history of the latter rain, when the four winds of Islam are released.
Kristus skutečně ustanovil věčné království v prorockých dějinách pohanského Říma, nikoli na konci papežského Říma. Také při svém druhém příchodu ustanovuje své království slávy, které zahrnuje dějiny pozdního deště, když jsou uvolněny čtyři větry islámu.
“The latter rain is coming on those that are pure—all then will receive it as formerly.
„Pozdní déšť přichází na ty, kdo jsou čistí — tehdy jej všichni obdrží jako dříve.“
“When the four angels let go, Christ will set up His kingdom. None receive the latter rain but those who are doing all they can. Christ would help us. All could be overcomers by the grace of God, through the blood of Jesus. All heaven is interested in the work. Angels are interested.” Spalding and Magan, 3.
„Až čtyři andělé pustí, Kristus ustanoví své království. Pozdní déšť nepřijme nikdo kromě těch, kdo činí vše, co mohou. Kristus by nám pomohl. Všichni by mohli být vítězi milostí Boží, skrze krev Ježíšovu. Celé nebe má o toto dílo zájem. Andělé mají zájem.“ Spalding and Magan, 3.
When the four winds are released, Christ sets up His kingdom. Both the latter rain and the releasing of the four winds represent progressive events, and neither represent a point in time. The four winds represent Islam.
Když jsou čtyři větry uvolněny, Kristus zřizuje své království. Jak pozdní déšť, tak uvolnění čtyř větrů představují postupné události a ani jedno nepředstavuje jediný časový okamžik. Čtyři větry představují islám.
“Angels are holding the four winds, represented as an angry horse seeking to break loose and rush over the face of the whole earth, bearing destruction and death in its path.
„Andělé zadržují čtyři větry, znázorněné jako rozzuřený kůň, který se snaží vytrhnout a hnát se po celé tváři země, přinášející ve své dráze zkázu a smrt.
“Shall we sleep on the very verge of the eternal world? Shall we be dull and cold and dead? Oh, that we might have in our churches the Spirit and breath of God breathed into His people, that they might stand upon their feet and live. We need to see that the way is narrow, and the gate strait. But as we pass through the strait gate, its wideness is without limit.” Manuscript Releases, volume 20, 217.
„Máme spát přímo na samém prahu věčného světa? Máme být otupělí, chladní a mrtví? Ó, kéž by v našich sborech byl Duch a dech Boží vdechnut do Jeho lidu, aby se postavil na své nohy a žil. Potřebujeme vidět, že cesta je úzká a brána těsná. Avšak když procházíme těsnou branou, její šíře je bez hranic.“ Manuscript Releases, svazek 20, 217.
The angels are holding the angry horse of Islam that is seeking to break loose bearing death and destruction in its path, in the time period when the Spirit of God is breathed upon God’s people. They then stand upon their feet and live. Prior to the Spirit being breathed upon them, God’s people are dead, for the breath of the Spirit causes them to stand up and live. When Sister White says we have now come to a time when the feet of the image that is mixed with iron and miry clay represents the combination of church and state, the outpouring of the latter rain was still in the future.
Andělé zadržují rozhněvaného koně islámu, který se snaží vymanit a na své cestě přináší smrt a zkázu, v časovém období, kdy je na Boží lid vdechován Duch Boží. Potom se postaví na nohy a ožijí. Předtím, než je na ně vdechnut Duch, je Boží lid mrtvý, neboť dech Ducha způsobuje, že povstávají a žijí. Když sestra Whiteová říká, že jsme nyní dospěli do doby, kdy nohy sochy smíšené ze železa a z hliněného bláta představují spojení církve a státu, vylití pozdního deště bylo stále ještě budoucí.
“The latter rain is to fall upon the people of God. A mighty angel is to come down from heaven, and the whole earth is to be lighted with his glory.” Review and Herald, April 21, 1891.
„Pozdní déšť má sestoupit na Boží lid. Mocný anděl má sestoupit z nebe a celá země má být osvětlena jeho slávou.“ Review and Herald, 21. dubna 1891.
There are two voices in Revelation eighteen.
Ve Zjevení osmnácté kapitole jsou dva hlasy.
“When Jesus began His public ministry, He cleansed the Temple from its sacrilegious profanation. Among the last acts of His ministry was the second cleansing of the Temple. So in the last work for the warning of the world, two distinct calls are made to the churches.” Selected Messages, book 2, 118.
„Když Ježíš začal svou veřejnou službu, očistil chrám od jeho svatokrádežného znesvěcení. Mezi posledními činy jeho služby bylo druhé očištění chrámu. Tak i v posledním díle varování světa jsou církvím dána dvě odlišná volání.“ Selected Messages, kniha 2, 118.
The first voice is a wake-up call for God’s people, the second voice is the wake-up call for God’s other children that are still in Babylon.
První hlas je budíčkem pro Boží lid, druhý hlas je budíčkem pro ostatní Boží děti, které jsou dosud v Babylóně.
“There is a world lying in wickedness, in deception, and delusion, in the very shadow of death,—asleep, asleep. Who are feeling travail of soul to awaken them? What voice can reach them? My mind is carried to the future when the signal will be given, ‘Behold the Bridegroom cometh; go ye out to meet Him.’ But some will have delayed to obtain the oil for replenishing their lamps, and too late they will find that character, which is represented by the oil, is not transferable.” Bible Echo, May 4, 1896.
„Existuje svět ležící v nepravosti, v klamu a v poblouzení, v samém stínu smrti,—spící, spící. Kdo pociťuje úzkost duše, aby je probudil? Který hlas k nim může proniknout? Má mysl je přenesena do budoucnosti, kdy bude dán signál: ‚Aj, Ženich přichází; vyjděte mu vstříc.‘ Někteří však budou otálet s opatřením oleje k doplnění svých lamp, a příliš pozdě zjistí, že charakter, který je představován olejem, je nepřenosný.“ Bible Echo, 4. května 1896.
In the passage two questions were asked. Who are feeling travail of soul to awaken them? What voice can reach them?
V daném úryvku byly položeny dvě otázky. Kdo zakouší úzkost duše, aby je probudila? Jaký hlas k nim může dosáhnout?
The “voice” that awakens the world is the second voice of Revelation eighteen that calls God’s other flock out of Babylon. Both God’s people and the world need to be awakened by the Midnight Cry, which is simply another symbol of the latter rain.
„hlas“, který probouzí svět, je druhým hlasem ze Zjevení osmnácté kapitoly, jenž povolává ostatní Boží stádo ven z Babylóna. Jak Boží lid, tak i svět potřebují být probuzeni Půlnočním voláním, které je jednoduše dalším symbolem pozdního deště.
Were the Millerites correct in identifying that in the days of the fourth kingdom Christ would set up an everlasting kingdom? Yes.
Měli milerité pravdu, když rozpoznali, že ve dnech čtvrtého království Kristus ustanoví věčné království? Ano.
He established His kingdom of “grace” at the cross, which was during the history of the fourth kingdom of Bible prophecy. That kingdom being pagan Rome. In Daniel two, is the falling away that precedes the church of Thyatira represented? Yes, for the clay which represents God’s people changed from clay unto miry clay. So where is Thyatira in the image? Or is it even in the image? It is represented in the image, and Nebuchadnezzar sheds light on that fact when he reaches the height of his proud arrogance in chapter four of Daniel.
Své království „milosti“ ustanovil na kříži, a to v průběhu dějin čtvrtého království biblického proroctví. Tímto královstvím byl pohanský Řím. Je v Danielovi 2 znázorněno odpadnutí, které předchází církvi Thyatira? Ano, neboť hlína, která představuje Boží lid, se změnila z hlíny v jílovitou hlínu. Kde se tedy Thyatira v tom obrazu nachází? Anebo je v tom obrazu vůbec obsažena? V tom obrazu znázorněna je a Nabukadnezar na tuto skutečnost vrhá světlo tehdy, když ve čtvrté kapitole Daniela dosahuje vrcholu své pyšné zpupnosti.
The king spake, and said, Is not this great Babylon, that I have built for the house of the kingdom by the might of my power, and for the honour of my majesty? Daniel 4:30.
Král promluvil a řekl: Což není toto veliký Babylon, který jsem svou mocnou silou vystavěl za sídlo království a k slávě své velebnosti? Daniel 4,30.
Just prior to Nebuchadnezzar’s judgment of twenty-five hundred and twenty days of living like a beast of the field, he exhibited his pride by asking the question of whether or not he built the kingdom that is Babylon the great? The whore of Revelation seventeen has written on her forehead, “MYSTERY, BABYLON THE GREAT, THE MOTHER OF HARLOTS AND ABOMINATIONS OF THE EARTH.” The Roman church, as Sister White calls her is Babylon the Great. The head of gold in the image represents literal Babylon and it also represents spiritual Babylon, the fifth kingdom of Bible prophecy that has the singular characteristic as being the power who received a deadly wound. In Isaiah twenty-three the papal power represented as Tyre, would be forgotten for seventy years as the days of one king. Literal Babylon represented by Nebuchadnezzar also received a deadly wound that was healed when Nebuchadnezzar was banished from his kingdom for twenty-five hundred and twenty days. Literal Babylon the great typified spiritual Babylon the great and both had their kingdoms temporarily removed, and thereafter restored. The whore of Revelation seventeen did not have a silver cup in her hand, nor a brass or iron cup, she had a golden cup.
Těsně před Nebúkadnesarovým soudem dvou tisíc pěti set dvaceti dnů života jako polní zvíře projevil svou pýchu tím, že položil otázku, zda vybudoval království, jímž je veliký Babylón, či nikoli. Nevěstka ze Zjevení sedmnáct má na svém čele napsáno: „TAJEMSTVÍ, BABYLÓN VELIKÝ, MATKA SMILNIC A OHAVNOSTÍ ZEMĚ.“ Římská církev, jak ji nazývá sestra Whiteová, je Babylón velký. Hlava ze zlata na obrazu představuje doslovný Babylón a zároveň představuje duchovní Babylón, páté království biblického proroctví, které má jedinečnou charakteristiku v tom, že je mocností, jež obdržela smrtelnou ránu. V Izajáši dvacet tři by byla papežská moc, znázorněná jako Týr, zapomenuta po sedmdesát let jako dny jednoho krále. Doslovný Babylón, představovaný Nebúkadnesarem, rovněž obdržel smrtelnou ránu, která byla uzdravena, když byl Nebúkadnesar na dva tisíce pět set dvacet dnů vypovězen ze svého království. Doslovný veliký Babylón byl předobrazem duchovního velikého Babylóna a oběma byla jejich království dočasně odňata a poté obnovena. Nevěstka ze Zjevení sedmnáct neměla ve své ruce stříbrný pohár ani mosazný či železný pohár; měla zlatý pohár.
And the woman was arrayed in purple and scarlet colour, and decked with gold and precious stones and pearls, having a golden cup in her hand full of abominations and filthiness of her fornication. Revelation 17:4.
A ta žena byla oděna purpurem a šarlatem a ozdobena zlatem, drahými kameny a perlami, majíc ve své ruce zlatý kalich plný ohavností a nečistoty svého smilstva. Zjevení 17,4.
Gold represented literal Babylon and it also represents spiritual Babylon, the fifth kingdom of Bible prophecy that received a deadly wound in 1798, when the sixth kingdom of Bible prophecy took the throne. Literal Babylon in the image was followed by a silver kingdom that consisted of two powers, the Medes and the Persians, and the Persian horn in Daniel eight came up last and higher. Darius the Mede was the first horn and his general, Cyrus was a Persian that would ultimately come into power after the Median king Darius.
Zlato představovalo doslovný Babylón a zároveň představuje duchovní Babylón, páté království biblického proroctví, které obdrželo smrtelnou ránu roku 1798, když na trůn usedlo šesté království biblického proroctví. Po doslovném Babylónu v tom obrazu následovalo stříbrné království, které se skládalo ze dvou mocností, Médů a Peršanů, a perský roh v Danielovi osmém povstal jako poslední a vyšší. Dareios Méd byl prvním rohem a jeho generál Kýros byl Peršan, který měl nakonec převzít moc po médském králi Dareiovi.
Cyrus was a type of Christ who was going to begin the process of freeing God’s people from captivity. The Medo-Persian empire represents the sixth kingdom of Bible prophecy which is the United States. The United States has two horns representing Republicanism and Protestantism. Darius represents the Republican horn of the United States and Cyrus represents the horn of Protestantism. As Cyrus began the process of freeing God’s people to rebuild Jerusalem and the temple, the United States was the land which was raised up to free the captives of spiritual Babylon’s captivity in order to erect the spiritual temple, of which the Millerites laid the foundation. The literal captivity in Babylon being seventy years typified the captivity in spiritual Babylon for twelve hundred and sixty years. The United States is the shoulders of silver in Nebuchadnezzar’s image.
Kýros byl předobrazem Krista, jenž měl započít proces vysvobození Božího lidu ze zajetí. Médsko-perská říše představuje šesté království biblického proroctví, jímž jsou Spojené státy. Spojené státy mají dva rohy, představující republikanismus a protestantismus. Darius představuje republikánský roh Spojených států a Kýros představuje roh protestantismu. Jako Kýros započal proces vysvobození Božího lidu, aby znovu vystavěl Jeruzalém a chrám, tak byly Spojené státy zemí, jež byla vztyčena, aby osvobodila zajatce duchovního babylónského zajetí, aby byl zbudován duchovní chrám, jehož základ položili milerité. Doslovné zajetí v Babylóně trvající sedmdesát let bylo předobrazem zajetí v duchovním Babylóně po dobu tisíce dvou set šedesáti let. Spojené státy jsou stříbrnými rameny na Nabukadnesarově obrazu.
The third kingdom of brass was Greece that represents a worldwide kingdom. That kingdom is the United Nations, that in Revelation seventeen was the kingdom that in 1798 had not yet came. The ten kings of Revelation seventeen agree to give their kingdom unto the papacy, the eighth kingdom, that is of the seven. They make this agreement because they are forced to by the United States, and because the world is being destroyed by the “four winds” of Islam, that are released during the time of the latter rain, which begins to be fully poured out at the Sunday law in the United States.
Třetím královstvím z bronzu bylo Řecko, které představuje celosvětové království. Tímto královstvím je Organizace spojených národů, která byla v sedmnácté kapitole Zjevení tím královstvím, jež v roce 1798 ještě nepřišlo. Deset králů ze sedmnácté kapitoly Zjevení souhlasí, že dají své království papežství, osmému království, které je z těch sedmi. Uzavírají tuto dohodu, protože jsou k tomu donuceni Spojenými státy a protože svět je ničen „čtyřmi větry“ islámu, které jsou uvolněny v době pozdního deště, jenž se začíná plně vylévat při nedělním zákoně ve Spojených státech.
At the Sunday law in the United States, God establishes His kingdom of “glory” as He lifts up His people as an ensign to call God’s other children out of Babylon. Thus, the horn of Protestantism comes up last and is higher than the first in agreement with the two horns of Medo-Persia. Once the United Nations agrees to turn the control of the world over to the papacy, the four winds of Islam are released and the worldwide kingdom is confronted by the warfare that followed the death of Greece’s first horn that was broken and produced four horns.
Při nedělním zákoně ve Spojených státech Bůh ustanovuje své království „slávy“, když pozdvihuje svůj lid jako prapor, aby povolal Boží ostatní děti ven z Babylóna. Tak roh protestantismu vystupuje jako poslední a je vyšší než první, v souladu se dvěma rohy Médo-Persie. Jakmile Organizace spojených národů souhlasí s tím, že předá kontrolu nad světem papežství, jsou uvolněny čtyři větry islámu a celosvětové království je postaveno tváří v tvář válčení, které následovalo po smrti prvního rohu Řecka, jenž byl zlomen a zplodil čtyři rohy.
When the image reaches the feet of iron (statecraft) and miry clay (churchcraft) and the ten toes (ten kings), the stone that has been cut out of the mountain without hands strikes the feet of the image. The Millerites were accurate to Daniel’s image, as much as they could be accurate from their vantage point in prophetic history. But the Alpha and Omega always illustrates the end with the beginning and the four kingdoms of Nebuchadnezzar’s image represent four literal kingdoms that typify their spiritual counterparts at the end of the world.
Když obraz dospěje k nohám ze železa (státnictví) a mazlavé hlíny (církevnictví) a k deseti prstům (deseti králům), kámen, který byl bez přičinění rukou vyťat z hory, udeří do nohou obrazu. Millerité byli ve vztahu k Danielovu obrazu přesní natolik, nakolik mohli být přesní ze svého stanoviště v prorockých dějinách. Avšak Alfa i Omega vždy znázorňuje konec počátkem a čtyři království Nebúkadnesarova obrazu představují čtyři doslovná království, která jsou předobrazem svých duchovních protějšků na konci světa.
With the kingdoms of history Rome comes up eighth and is of the seven. In Daniel seven Rome comes up eighth and is of the seven. In Daniel eight Rome comes up eighth and is of the seven. In Revelation seventeen Rome comes up eighth and is of the seven. In Daniel two, which represents the first mention of the kingdoms of Bible prophecy, modern spiritual Rome comes up eighth and is of the seven. The first (Alpha) illustration of the kingdoms of Bible prophecy identifies the last (Omega).
V souvislosti s královstvími dějin vystupuje Řím jako osmý a je ze sedmi. V Danielovi sedm vystupuje Řím jako osmý a je ze sedmi. V Danielovi osm vystupuje Řím jako osmý a je ze sedmi. Ve Zjevení sedmnáct vystupuje Řím jako osmý a je ze sedmi. V Danielovi dva, který představuje první zmínku o královstvích biblického proroctví, vystupuje novodobý duchovní Řím jako osmý a je ze sedmi. První (Alfa) znázornění království biblického proroctví určuje poslední (Omega).
“We have come to a time when God’s sacred work is represented by the feet of the image in which the iron was mixed with the miry clay. God has a people, a chosen people, whose discernment must be sanctified, who must not become unholy by laying upon the foundation wood, hay, and stubble. Every soul who is loyal to the commandments of God will see that the distinguishing feature of our faith is the seventh-day Sabbath. If the government would honor the Sabbath as God has commanded, it would stand in the strength of God and in defense of the faith once delivered to the saints. But statesmen will uphold the spurious sabbath, and will mingle their religious faith with the observance of this child of the papacy, placing it above the Sabbath which the Lord has sanctified and blessed, setting it apart for man to keep holy, as a sign between Him and His people to a thousand generations. The mingling of churchcraft and statecraft is represented by the iron and the clay. This union is weakening all the power of the churches. This investing the church with the power of the state will bring evil results. Men have almost passed the point of God’s forbearance. They have invested their strength in politics, and have united with the papacy. But the time will come when God will punish those who have made void His law, and their evil work will recoil upon themselves.” The Seventh-day Adventist Bible Commentary, volume 4, 1168.
„Dospěli jsme do doby, kdy je Boží svaté dílo znázorněno nohama sochy, v nichž bylo železo smíšeno s blátivou hlínou. Bůh má lid, vyvolený lid, jehož rozlišování musí být posvěceno a který se nesmí znesvětit tím, že na základ klade dřevo, seno a slámu. Každá duše věrná Božím přikázáním uvidí, že rozlišujícím znakem naší víry je sobota sedmého dne. Kdyby vláda ctila sobotu tak, jak Bůh přikázal, stála by v Boží síle a na obranu víry, která byla jednou provždy odevzdána svatým. Státníci však budou podporovat podvrženou sobotu a smísí svou náboženskou víru se zachováváním tohoto dítěte papežství, přičemž je postaví nad sobotu, kterou Pán posvětil a požehnal, oddělil ji, aby ji člověk zachovával jako svatou, jako znamení mezi sebou a svým lidem po tisíc pokolení. Smísení církevnictví a státnictví je znázorněno železem a hlínou. Toto spojení oslabuje veškerou moc církví. Toto vybavení církve mocí státu přinese zlé následky. Lidé již téměř překročili mez Boží shovívavosti. Svou sílu vložili do politiky a spojili se s papežstvím. Přijde však čas, kdy Bůh potrestá ty, kdo zrušili jeho zákon, a jejich zlé dílo se obrátí proti nim samým.“ The Seventh-day Adventist Bible Commentary, volume 4, 1168.
The Alpha and Omega has made the correct pioneer understanding of Daniel two “new.”
Alfa i Omega učinil správné průkopnické porozumění druhé kapitole Daniela „novým“.
And he that sat upon the throne said, Behold, I make all things new. And he said unto me, Write: for these words are true and faithful. And he said unto me, It is done. I am Alpha and Omega, the beginning and the end. I will give unto him that is athirst of the fountain of the water of life freely. Revelation 21:5, 6.
A Ten, který seděl na trůnu, řekl: Hle, všecko činím nové. I řekl mi: Piš, neboť tato slova jsou pravá a věrná. A řekl mi: Stalo se. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám zdarma z pramene vody života. Zjevení 21,5.6.