As a primary symbol of the one hundred and forty-four thousand, Peter is standing at Panium in 2026 working to correct the false prediction of July 18, 2020. His work in that regard aligns with the work of Josiah Litch’s correction of August 11, 1840 and Samuel Snow’s identification of October 22, 1844. Litch’s correction empowered the first angel’s message and Snow’s empowered the second angel’s message. The empowerment of the first and second angels’ messages typify the empowerment of the third angel’s message. The characteristics of the first and second are represented in the third as a combination of an external woe message and the internal message of the midnight cry of the parable of the ten virgins.
Jakožto hlavní symbol sto čtyřiceti čtyř tisíc stojí Petr roku 2026 v Paniu a usiluje o nápravu falešné předpovědi z 18. července 2020. Jeho dílo se v tomto ohledu shoduje s dílem Josiaha Litche při opravě data 11. srpna 1840 a Samuela Snowa při určení data 22. října 1844. Litchova oprava zmocnila poselství prvního anděla a Snowova oprava zmocnila poselství druhého anděla. Zmocnění poselství prvního a druhého anděla předobrazuje zmocnění poselství třetího anděla. Charakteristiky prvního a druhého jsou ve třetím zastoupeny jako spojení vnějšího bědového poselství a vnitřního poselství půlnočního volání z podobenství o deseti pannách.
In a triple application of prophecy, the first and third, which are also the beginning and ending will possess parallel characteristics. Recently, a brother has uncovered several truths associated with the first woe of Revelation nine, which, when applied under the principle of Alpha and Omega identify another profound confirmation of Revelation eleven’s “earthquake.” The Sunday law in the United States is the “earthquake” that was first fulfilled in the French Revolution when France, who was one part of the ten nations that made up the prophetic structure of pagan Rome in the book of Daniel was overthrown. Thus, chapter eleven says a tenth part of the city fell.
V trojím naplnění proroctví budou první a třetí, které jsou zároveň počátkem i koncem, vykazovat souběžné charakteristiky. Nedávno jeden bratr odhalil několik pravd souvisejících s prvním běda ze Zjevení deváté kapitoly, které při uplatnění zásady Alfa a Omega ukazují na další hluboké potvrzení „zemětřesení“ ze Zjevení jedenácté kapitoly. Nedělní zákon ve Spojených státech je oním „zemětřesením“, které se poprvé naplnilo při Francouzské revoluci, když byla svržena Francie, jež byla jednou částí z deseti národů, které v knize Daniel tvořily prorockou strukturu pohanského Říma. Proto jedenáctá kapitola říká, že padla desetina města.
And the same hour was there a great earthquake, and the tenth part of the city fell, and in the earthquake were slain of men seven thousand: and the remnant were affrighted, and gave glory to the God of heaven. Revelation 11:13.
A v tu hodinu nastalo veliké zemětřesení a desátý díl města padl, a při tom zemětřesení bylo usmrceno sedm tisíc lidí; a ostatní se zděsili a vzdali slávu Bohu nebes. Zjevení 11,13.
Immediately after this verse Islam of the third woe arrives.
Bezprostředně po tomto verši přichází islám třetího běda.
The second woe is past; and, behold, the third woe cometh quickly. Revelation 11:14.
Druhé běda pominulo; a hle, třetí běda přichází brzo. Zjevení 11,14.
The pioneers expected that “the third woe” would immediately follow the second woe, but the word translated as “quickly,” means suddenly and unexpectedly, which is the characteristic of Islam’s surprise attacks. The third woe wasn’t to arrive on October 22, 1844 as the pioneers conjectured, but when it arrived it would happen “suddenly and unexpectedly,” as it did at 9/11, thus marking the beginning of the sealing of the one hundred and forty-four thousand, which ends shortly before the earthquake of the Sunday law.
Průkopníci očekávali, že „třetí běda“ bude bezprostředně následovat po druhém běda, avšak slovo přeložené jako „brzy“ znamená náhle a neočekávaně, což je charakteristickým rysem překvapivých útoků islámu. Třetí běda nemělo přijít 22. října 1844, jak se průkopníci domnívali, nýbrž až přijde, stane se tak „náhle a neočekávaně“, jak se to stalo při 11. září, čímž se označuje začátek pečetění sto čtyřiceti čtyř tisíc, které končí krátce před zemětřesením nedělního zákona.
The “earthquake” of the Sunday law is the shaking of the “earth” beast, and when 9/11 arrived, Sister White identified that the Lord arose to “shake terribly the earth.” At the beginning of the sealing and the end, the earth beast is shaken, thus the “great earthquake.”
„Zemětřesení“ nedělního zákona je otřesením šelmy „země“, a když přišlo 11. září, sestra Whiteová uvedla, že Pán povstal, aby „strašlivě otřásl zemí“. Na počátku zapečeťování i na jeho konci je šelma země otřesena, a proto přichází „veliké zemětřesení“.
“This I have never said. I have said, as I looked at the great buildings going up there, story after story, ‘What terrible scenes will take place when the Lord shall arise to shake terribly the earth! Then the words of Revelation 18:1–3 will be fulfilled.’” Review and Herald, July 5, 1906.
„To jsem nikdy neřekla. Řekla jsem, když jsem se dívala na ty velké budovy, které tam vyrůstaly, patro za patrem: ‚Jak strašné výjevy nastanou, až Hospodin povstane, aby hrozně otřásl zemí! Tehdy se naplní slova Zjevení 18,1–3.‘“ Review and Herald, 5. července 1906.
The Lord “arises” when there is a change in His dispensational work, as was the case when Stephen was stoned on October 22, 1844, when the judgment of the dead commenced. When the judgment of the living began on 9/11, the Lord again arose, and then he shook the earth beast, as He will do at the end of the sealing of the one hundred and forty-four thousand, when He changes His dispensational work from His church to His other flock of those still in Babylon.
Pán „vstává“, když dochází ke změně v Jeho díle v rámci správcovství, jak tomu bylo tehdy, když byl 22. října 1844 ukamenován Štěpán a započal soud nad mrtvými. Když 11. září začal soud nad živými, Pán znovu povstal a tehdy otřásl šelmou země, jak to učiní i na konci zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc, když změní dílo svého správcovství od své církve ke svému jinému stádu těch, kteří jsou dosud v Babylóně.
What brother Daniel has discovered is the characteristics of the first woe, that align with the testimony of the “great earthquake” of chapter eleven in agreement with history and the pioneer’s understanding of the history that fulfilled the first woe.
To, co bratr Daniel objevil, jsou charakteristiky prvního běda, které se shodují se svědectvím „velkého zemětřesení“ v jedenácté kapitole, v souladu s dějinami i s chápáním průkopníků ohledně dějin, jež naplnily první běda.
And the fifth angel sounded, and I saw a star fall from heaven unto the earth: and to him was given the key of the bottomless pit. And he opened the bottomless pit; and there arose a smoke out of the pit, as the smoke of a great furnace; and the sun and the air were darkened by reason of the smoke of the pit. And there came out of the smoke locusts upon the earth: and unto them was given power, as the scorpions of the earth have power. And it was commanded them that they should not hurt the grass of the earth, neither any green thing, neither any tree; but only those men which have not the seal of God in their foreheads. Revelation 9:1–4.
I zatroubil pátý anděl, a uviděl jsem hvězdu spadlou z nebe na zem; a jí byl dán klíč od propasti. I otevřela propast; a z propasti vystoupil dým jako dým veliké pece, a slunce i ovzduší se zatměly od dýmu propasti. A z dýmu vyšly na zem kobylky; a byla jim dána moc, jakou mají zemští štíři. A bylo jim přikázáno, aby neškodily trávě země ani ničemu zelenému ani žádnému stromu, nýbrž pouze těm lidem, kteří nemají pečeť Boží na svých čelech. Zjevení 9,1–4.
The pioneers correctly applied these verses to the history that introduced Mohammed, who was born in 570, unified the tribes in 606, received his first revelation in 610, migrated to Medina in 622, started his warfare in 624 and died in 632. The “bottomless pit” prophetically represents a new manifestation of Satan, but Mohammed began in Arabia, which is also known as the bottomless pit because of the vast deserts.
Průkopníci správně vztáhli tyto verše na dějiny, které uvedly Mohammeda, jenž se narodil roku 570, sjednotil kmeny roku 606, přijal své první zjevení roku 610, odešel do Medíny roku 622, zahájil své válečné tažení roku 624 a zemřel roku 632. „Bezedná propast“ prorocky představuje nový projev satana, avšak Mohammed začal v Arábii, která je také známa jako bezedná propast pro své rozlehlé pouště.
Mohammed became the prophetic king, or as he was labelled, “the trustworthy one” in 606, when he resolved a dispute among the various tribes who were in a dilemma about who should be allowed to return the “black rock” cornerstone of the Kaaba. The Kaaba is a cube-shaped building (hence the name “Kaaba,” which means “cube” in Arabic) located in the center of the Great Mosque of Mecca in Saudi Arabia. It is approximately 43 feet high, eleven foot wide and 10 foot long, built of granite and marble, with a black silk and cotton cloth covering it. The Kaaba existed long before Muhammad and according to Islamic tradition, it was originally built by Abraham and his son Ishmael as a house of worship for the One God (Allah). Over the centuries, it became filled with idols and was used as a pagan shrine by the Arab tribes.
Mohammed se stal prorockým králem, aneb jak byl označován, „důvěryhodným“, roku 606, když vyřešil spor mezi různými kmeny, které stály před dilematem, komu má být dovoleno vrátit „černý kámen“, úhelný kámen Kaaby. Kaaba je stavba ve tvaru krychle (odtud název „Kaaba“, který v arabštině znamená „krychle“), nacházející se uprostřed Velké mešity v Mekce v Saúdské Arábii. Je přibližně 43 stop vysoká, jedenáct stop široká a 10 stop dlouhá, vystavěná ze žuly a mramoru, pokrytá černou látkou z hedvábí a bavlny. Kaaba existovala dávno před Muhammadem a podle islámské tradice ji původně postavil Abraham se svým synem Izmaelem jako dům uctívání jediného Boha (Alláha). V průběhu staletí se naplnila modlami a arabské kmeny ji používaly jako pohanskou svatyni.
The Kaaba is the spiritual center of the Islamic world—a simple, ancient building that symbolizes monotheism, unity, and the connection between Abrahamic faith and Islam. Muslims do not consider it “God’s house” in a literal sense, but rather a divinely appointed focal point for worship. Mohammed’s actions during a period when the Kaaba had been destroyed and was then rebuilt are where his leadership began.
Kaaba je duchovním středem islámského světa — prostá, starobylá stavba, která symbolizuje monoteismus, jednotu a spojení mezi abrahámovskou vírou a islámem. Muslimové ji nepovažují za „Boží dům“ v doslovném smyslu, nýbrž za božsky ustanovené ústřední místo bohoslužby. Mohamedovo jednání v době, kdy byla Kaaba zničena a následně znovu vystavěna, je místem, kde započalo jeho vůdcovství.
A flash flood damaged the Kaaba and the Quraysh tribe rebuilt it. When it came time to place the Black Stone (Hajar al-Aswad) back in its corner, the different clans quarreled over who should have the honor. They agreed that the next person to enter the area would decide. Muhammad walked in, and he resolved the dispute wisely: He placed the Black Stone on a cloth, had a representative from each clan lift it together, carrying it together, and then he personally set it in place. This event earned him great respect and the title Al-Amin (“the Trustworthy”) among the people of Mecca. It is one of the key pre-prophetic events highlighted in many timelines. The “Black Stone” was the cornerstone that was placed by Mohammed, who is the prophetic king over Islam. The black cornerstone is an obvious counterfeit of Christ (the true cornerstone), and the corruption of the house of Kaaba after years of the introduction of idols was also resolved by Mohammed.
Přívalová povodeň poškodila Kaabu a kmen Kurajš ji znovu vystavěl. Když nadešel čas vrátit Černý kámen (Hajar al-Aswad) na jeho místo v rohu, různé klany se přely o to, komu připadne tato pocta. Dohodly se, že rozhodne příští člověk, který do toho prostoru vstoupí. Vstoupil Muhammad a spor moudře vyřešil: položil Černý kámen na látku, nechal zástupce z každého klanu, aby jej společně zvedli a společně nesli, a poté jej osobně usadil na jeho místo. Tato událost mu mezi obyvateli Mekky získala velikou úctu a titul Al-Amin („Důvěryhodný“). Je to jedna z klíčových předprorockých událostí zdůrazňovaných v mnoha časových přehledech. „Černý kámen“ byl úhelným kamenem, který položil Mohammed, jenž je prorockým králem nad islámem. Černý úhelný kámen je zjevným padělkem Krista (pravého úhelného kamene) a porušení domu Kaaby po letech zavádění modlářských obrazů bylo také napraveno Mohammedem.
After the Quraysh broke the Treaty of Hudaybiyyah, Muhammad marched on Mecca with an army of about 10,000 Muslims. The city surrendered with very little fighting. Muhammad then entered the Kaaba, destroyed the 360 idols inside it, and rededicated the shrine to the worship of the one God (Allah). Thus, Mohammed the king of Islam, laid the cornerstone, and he cleansed the temple of idolatry.
Poté, co Kurajšovci porušili smlouvu z Hudajbíje, vytáhl Muhammad na Mekku s vojskem o přibližně 10 000 muslimech. Město se vzdalo za cenu jen velmi nepatrného boje. Muhammad poté vstoupil do Kaaby, zničil 360 modl v ní umístěných a znovu zasvětil svatyni uctívání jediného Boha (Alláha). Tak Muhammad, král islámu, položil základní kámen a očistil chrám od modloslužby.
There are three powers that come from the bottomless pit in the book of Revelation, and each of the three represents a counterfeit Christ. Satan, the dragon seeks to be as the Most High, seated on His throne and His church.
V knize Zjevení vystupují tři mocnosti, které vycházejí z bezedné propasti, a každá z těch tří představuje padělaného Krista. Satan, drak, usiluje být jako Nejvyšší, usednout na Jeho trůn a zmocnit se Jeho církve.
How art thou fallen from heaven, O Lucifer, son of the morning! how art thou cut down to the ground, which didst weaken the nations! For thou hast said in thine heart, I will ascend into heaven, I will exalt my throne above the stars of God: I will sit also upon the mount of the congregation, in the sides of the north: I will ascend above the heights of the clouds; I will be like the most High. Yet thou shalt be brought down to hell, to the sides of the pit. Isaiah 14:12–15.
Jak jsi spadl z nebe, ó Lucifere, synu jitřenky! Jak jsi sražen k zemi, ty, jenž jsi oslaboval národy! Neboť jsi řekl ve svém srdci: Vystoupím na nebesa, vyvýším svůj trůn nad hvězdy Boží; také usednu na hoře shromáždění, na nejzazších končinách severu; vystoupím nad výšiny oblaků, budu podobný Nejvyššímu. Avšak budeš svržen do pekla, do hlubin jámy. Izajáš 14,12–15.
The dragon of atheism came from the bottomless pit in Revelation eleven and the beast of Catholicism ascends out of the bottomless pit when her deadly wound is healed.
Drak ateismu vystoupil z bezedné propasti ve Zjevení jedenácté kapitole a šelma katolicismu vystupuje z bezedné propasti, když je její smrtelná rána uzdravena.
The beast that thou sawest was, and is not; and shall ascend out of the bottomless pit, and go into perdition: and they that dwell on the earth shall wonder, whose names were not written in the book of life from the foundation of the world, when they behold the beast that was, and is not, and yet is. Revelation 17:8.
Šelma, kterou jsi viděl, byla, a není; a vystoupí z propasti a půjde do záhuby. A budou se divit obyvatelé země, jejichž jména nejsou zapsána v knize života od založení světa, když uvidí šelmu, která byla, a není, a přece jest. Zjevení 17,8.
The beast of Catholicism ascends to the throne of the earth at the Sunday law when the threefold union is put in place. Like unto the dragon, Catholicism claims to be God, as Paul so aptly identified.
Šelma katolicismu vystupuje na trůn země při nedělním zákoně, když je ustavena trojí unie. Katolicismus si podobně jako drak činí nárok být Bohem, jak to Pavel tak výstižně označil.
Let no man deceive you by any means: for that day shall not come, except there come a falling away first, and that man of sin be revealed, the son of perdition; Who opposeth and exalteth himself above all that is called God, or that is worshipped; so that he as God sitteth in the temple of God, shewing himself that he is God. 2 Thessalonians 2:3, 4.
Ať vás nikdo žádným způsobem nesvede; neboť ten den nepřijde, dokud nejprve nenastane odpadnutí a nebude zjeven člověk hříchu, syn zatracení, který se protiví a povyšuje nade všecko, co se nazývá Bohem nebo čemu se vzdává božská úcta; takže se jako Bůh posadí v chrámu Božím a bude se vydávat za Boha. 2 Tesalonickým 2,3.4.
Like the dragon, the beast of Catholicism is antichrist, both profess to be God, and both have their final destruction associated with their biblical testimony, for the dragon is brought down to hell, and the beast is the son of perdition. Perdition being final destruction.
Stejně jako drak je i šelma katolicismu antikristem; oba se prohlašují za Boha a u obou je jejich konečná zkáza spojena s jejich biblickým svědectvím, neboť drak je svržen do pekla a šelma je synem zatracení. Zatracení znamená konečnou zkázu.
“The determination of antichrist to carry out the rebellion he began in heaven will continue to work in the children of disobedience.” Testimonies, volume 9, 230.
„Odhodlání antikrista uskutečnit vzpouru, kterou započal v nebi, bude i nadále působit v synech neposlušnosti.“ Testimonies, svazek 9, 230.
“Through the pope of Rome the same work has been carried on here on earth as was carried on in the courts of heaven before the expulsion of the prince of darkness. Satan sought to correct the law of God in heaven, and to supply an amendment of his own. He exalted his own judgment above that of his Creator, and placed his will above the will of Jehovah, and in this way virtually declared God to be fallible. The pope also takes the same course and, claiming infallibility for himself, seeks to adjust the law of God to meet his own ideas, thinking himself able to correct the mistakes he thinks he sees in the statutes and commands of the Lord of heaven and earth. He virtually says to the world, I will give you better laws than those of Jehovah. What an insult is this to the God of heaven!” Signs of the Times, November 19, 1894.
„Prostřednictvím římského papeže bylo zde na zemi vykonáváno totéž dílo, jaké bylo konáno v nebeských síních před vyhnáním knížete temnoty. Satan se v nebi snažil opravit Boží zákon a předložit svůj vlastní dodatek. Vyvyšoval svůj vlastní úsudek nad úsudek svého Stvořitele a postavil svou vůli nad vůli Jehovovu, a tímto způsobem fakticky prohlásil Boha za omylného. Papež se rovněž ubírá touž cestou a, nárokuje si pro sebe neomylnost, snaží se upravovat Boží zákon tak, aby odpovídal jeho vlastním představám, domnívaje se, že je schopen napravit omyly, které se mu zdají být ve statutech a přikázáních Pána nebe i země. V podstatě říká světu: Dám vám lepší zákony než zákony Jehovovy. Jaká urážka Boha nebeského je to!“ Signs of the Times, 19. listopadu 1894.
Islam, represented by Mohammed in the history of the seventh century also came out of the bottomless pit when the key that was given to Mohammed was turned. When the pit was opened, “smoke” came out that darkened the sun and the air. The pioneers correctly identified that the “key” that opened the pit was the battle of Nineveh.
Islám, zastoupený Mohamedem v dějinách sedmého století, rovněž vyšel z bezedné propasti, když byl otočen klíč, který byl Mohamedovi dán. Když byla propast otevřena, vyšel z ní „dým“, který zatemnil slunce i ovzduší. Průkopníci správně určili, že „klíčem“, který otevřel propast, byla bitva u Ninive.
When we approach the first three verses on Revelation chapter nine from the pioneer understanding in the context of a triple application of prophecy, we find the prophetic characteristics of those verses that represent the first woe, typify the prophetic characteristics of the third woe that arrives “quickly” at the great earthquake. The Sunday law is represented by the battle of Nineveh.
Když přistupujeme k prvním třem veršům deváté kapitoly Zjevení z průkopnického výkladu v kontextu trojí aplikace proroctví, zjišťujeme, že prorocké charakteristiky těchto veršů, které představují první běda, předobražují prorocké charakteristiky třetího běda, jež přichází „brzy“ při velikém zemětřesení. Nedělní zákon je znázorněn bitvou o Ninive.
Peter is responsible for correcting the false prediction of the fireballs of Nashville, and he recognizes that the correct application of Ellen White's warning of fireballs upon Nashville marks the beginning of “the destruction of thousands of cities almost fully given to idolatry.”
Petr je odpovědný za napravení mylné předpovědi o ohnivých koulích nad Nashvillem a uznává, že správná aplikace varování Ellen Whiteové o ohnivých koulích dopadajících na Nashville označuje počátek „zničení tisíců měst téměř zcela oddaných modlářství“.
The fireballs of Nashville mark the beginning of a period of destruction upon the cities, and it also marks the beginning of the proclamation of the short midnight cry message. That message begins with an unexpected attack from Islam and the period ends with an unexpected attack from Islam at the great earthquake. The period of the proclamation of the midnight cry marks the end of the sealing time of the one hundred and forty-four thousand which began with the unexpected attack of Islam on 9/11.
Ohnivé koule nad Nashvillem označují začátek období zkázy, jež přijde na města, a zároveň označují počátek hlásání poselství krátkého půlnočního volání. Toto poselství začíná nečekaným útokem islámu a toto období končí nečekaným útokem islámu při velikém zemětřesení. Období hlásání půlnočního volání označuje konec doby zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc, která začala nečekaným útokem islámu 11. září.
The sealing of the one hundred and forty-four thousand then began in agreement with the line of Balaam and the ass, where there are three strikes that culminate at the Sunday law, but where the second unexpected attack includes October 7, 2023 upon the ancient glorious land and then at the fireballs of Nashville. All the lines agree, and Peter understands that the unsealing of these truths, which are represented as the dirt brush man gathering up the scattered jewels and casting them into the casket is the work of the Lion of the tribe of Judah.
Zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc tehdy započalo v souladu s linií Baláma a oslice, kde jsou tři údery, jež vrcholí u nedělního zákona, avšak kde druhý neočekávaný útok zahrnuje 7. říjen 2023 proti starobylé slavné zemi a poté ohnivé koule v Nashvillu. Všechny linie se shodují a Petr rozumí tomu, že odpečeťování těchto pravd, které je znázorněno jako muž se smetáčkem na prach, jenž sbírá rozptýlené drahokamy a vhazuje je do schránky, je dílem Lva z pokolení Judova.
The Lion of Judah identifies Peter’s corrected message of Nashville as occurring in the final period of the sealing of the one hundred and forty-four thousand that is represented in the hidden history of verse forty of Daniel eleven, and more specifically in the portion of that hidden history represented in verses eleven through fifteen of the same chapter. In those verses, the battle of Raphia and the battle of Panium lead to the Sunday law of verse sixteen, which is represented by the battle of Actium. When the battle of Panium joins the battle of Actium at the Sunday law, the battle of Nineveh is also repeated.
Lev Judův určuje Petrovo opravené poselství z Nashvillu jako událost nastávající v závěrečném období zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc, které je znázorněno ve skrytých dějinách čtyřicátého verše Daniela jedenáct, a přesněji v té části těchto skrytých dějin, kterou představují verše jedenáct až patnáct téže kapitoly. V těchto verších bitva u Rafie a bitva u Pania vedou k nedělnímu zákonu šestnáctého verše, který je znázorněn bitvou u Actia. Když se bitva u Pania při nedělním zákonu spojuje s bitvou u Actia, opakuje se také bitva o Ninive.
The “key” given to Mohammed, the king of Islam, whose name is not only the character of Islam, but also the place of the destruction marked by the battle of Nineveh. The king’s name “in the Hebrew tongue is Abaddon,” and “in the Greek tongue hath his name Apollyon.” The Greek and Hebrew emphasize the Old and New Testaments and instruct us that Abaddon means “the place of destruction” and Apollyon means “the destroyer.” In verse eleven of Revelation nine the king over Islam is Mohammed, but it is also the “angel of the bottomless pit,” which is Satan. Just as the pope is the antichrist as Satan’s right-hand man on earth, Mohammed is also directly controlled by Satan, the angel of the bottomless pit.
„Klíč“ byl dán Mohammedovi, králi islámu, jehož jméno není pouze charakterem islámu, ale také místem zkázy označeným bitvou u Ninive. Jméno onoho krále „v hebrejském jazyce jest Abaddon“ a „v řeckém jazyce má jméno Apollyon“. Řečtina a hebrejština zdůrazňují Starý a Nový zákon a poučují nás, že Abaddon znamená „místo zkázy“ a Apollyon znamená „ničitel“. V jedenáctém verši deváté kapitoly Zjevení je králem nad islámem Mohammed, ale je to také „anděl propasti“, jímž je Satan. Právě tak jako papež je antikristem coby Satanova pravá ruka na zemi, tak je i Mohammed přímo ovládán Satanem, andělem propasti.
At the Sunday law, the threefold union is forced upon the world and the deadly wound that was delivered to the papacy in 1798, thus marking the end of the Dark Ages is healed. When the deadly wound is healed, the second period of the Dark Ages arrives, and at the great earthquake that is the Sunday law, Islam turns the key and smoke as from a furnace blots out the sun and stars as darkness returns. The battle of Nineveh is repeated at the Sunday law, for it is the key that brings the second period of darkness. There national apostasy is followed by national ruin. There “active despotism” bears full sway, for the smoke of Islam that darkens the sun and stars at the battle of Nineveh is as a burning furnace. The “burning furnace” was an element of God’s covenant with Abraham.
Při nedělním zákonu je světu vnucena trojnásobná jednota a smrtelná rána, která byla papežství zasazena roku 1798 a tak označila konec temného středověku, je uzdravena. Když je smrtelná rána uzdravena, nastupuje druhé období temného středověku, a při velikém zemětřesení, jímž je nedělní zákon, islám otáčí klíčem a dým jako z pece zatemňuje slunce i hvězdy, jak se vrací temnota. Bitva u Ninive se při nedělním zákonu opakuje, neboť je to klíč, který přivádí druhé období temnoty. Tam po národním odpadlictví následuje národní zkáza. Tam „aktivní despotismus“ vládne plnou měrou, neboť dým islámu, který při bitvě u Ninive zatemňuje slunce a hvězdy, je jako hořící pec. „Hořící pec“ byla prvkem Boží smlouvy s Abrahamem.
And it came to pass, that, when the sun went down, and it was dark, behold a smoking furnace, and a burning lamp that passed between those pieces. Genesis 15:17.
I stalo se, když slunce zapadlo a nastala tma, hle, dýmající pec a hořící pochodeň prošly mezi těmi díly. Genesis 15:17.
The smoking furnace that passed between Abram’s covenant offerings identified the bondage in Egypt represented in the passage in verse thirteen.
Kouřící pec, která prošla mezi Abramovými smluvními oběťmi, označovala otroctví v Egyptě, znázorněné v pasáži ve třináctém verši.
And he said unto Abram, Know of a surety that thy seed shall be a stranger in a land that is not theirs, and shall serve them; and they shall afflict them four hundred years. Genesis 15:13.
I řekl Abramovi: Jistě věz, že tvé potomstvo bude cizincem v zemi, která nebude jejich, a budou jim sloužit; a budou je po čtyři sta let utiskovat. Genesis 15,13.
A “burning furnace,” such as Nebuchadnezzar’s furnace in chapter three of Daniel represents bondage and slavery, as was the condition of Shadrach, Meshach and Abednego.
„Rozpálená pec“, jako například Nebúkadnesarova pec ve třetí kapitole knihy Daniel, představuje porobu a otroctví, což byl i stav Šadracha, Méšacha a Abednega.
“But like the stars in the vast circuit of their appointed path, God’s purposes know no haste and no delay. Through the symbols of the great darkness and the smoking furnace, God had revealed to Abraham the bondage of Israel in Egypt, and had declared that the time of their sojourning should be four hundred years. “Afterward,” He said, “shall they come out with great substance.” Genesis 15:14.” The Desire of Ages, 33.
„Avšak podobně jako hvězdy na rozlehlé dráze své ustanovené pouti neznají Boží záměry ani spěch, ani prodlení. Prostřednictvím symbolů veliké tmy a kouřící pece Bůh Abrahamovi zjevil porobu Izraele v Egyptě a prohlásil, že doba jejich pobývání bude čtyři sta let. „Potom,“ řekl, „vyjdou s velikým majetkem.“ Genesis 15,14.“ Touha věků, 33.
But the Lord hath taken you, and brought you forth out of the iron furnace, even out of Egypt, to be unto him a people of inheritance, as ye are this day. Deuteronomy 4:20.
Ale Hospodin vás vzal a vyvedl vás ze železné pece, z Egypta, abyste mu byli lidem dědičným, jak je tomu dnes. Deuteronomium 4,20.
The smoke that darkens the sun and moon when the key of the battle of Nineveh is turned identifies the persecution that begins in earnest at the Sunday law. The persecution of the Dark Ages then is repeated. The pioneers correctly identified that the battle of Nineveh was the “key” that brought Islam into prophetic history as the first woe in 627. The battle was between Rome and Persia, and it represented a victory for Rome, but it was what is called a Pyrrhic victory. A victory that is actually detrimental to the victor. The phrase comes from a victory by king Pyrrhus of Epirus. After two battles against the Romans (Heraclea in 280 BC and Asculum in 279 BC), he defeated the Roman army but lost a huge portion of his own troops. According to legend, he then said, “One more such victory and we are lost.”
Kouř, který zatemňuje slunce a měsíc, když je obrácen klíč bitvy u Ninive, označuje pronásledování, které skutečně začíná při nedělním zákonu. Pronásledování temného středověku se tedy opakuje. Pionýři správně rozpoznali, že bitva u Ninive byla „klíčem“, který přivedl islám do prorockých dějin jako první běda roku 627. Bitva se vedla mezi Římem a Persií a představovala vítězství Říma, avšak šlo o to, co se nazývá Pyrrhovo vítězství. O vítězství, které je ve skutečnosti na újmu vítězi. Tento výraz pochází z vítězství krále Pyrrha z Épeiru. Po dvou bitvách proti Římanům (Herakleia roku 280 př. Kr. a Asculum roku 279 př. Kr.) porazil římské vojsko, ale ztratil obrovskou část vlastních vojsk. Podle tradice tehdy řekl: „Ještě jedno takové vítězství a jsme ztraceni.“
The battle of Nineveh was a strategic victory for Rome, but when finished neither Rome or Persia had the power to thereafter effectively resist the onslaught of Islam. Persia is the United States and Rome is the papacy in the modern fulfillment of the battle of Nineveh. Medo-Persia as a two-horned power represent the two-horned power of the United States. At the Sunday law the United States is simply one horn, for leading to the Sunday law the image of the beast has been formed, and that formation consists of combining both horns into one. In Daniel eight, there are two horns representing the Medo-Persian Empire, and the Persian horn came up last.
Bitva u Ninive byla pro Řím strategickým vítězstvím, avšak po jejím skončení neměly ani Řím, ani Persie nadále moc účinně odolávat náporu islámu. Persie jsou Spojené státy a Řím je papežství v novodobém naplnění bitvy u Ninive. Médo-Persie jako mocnost se dvěma rohy představuje mocnost Spojených států se dvěma rohy. V době nedělního zákona jsou Spojené státy jednoduše jedním rohem, neboť v období vedoucím k nedělnímu zákonu byl utvořen obraz šelmy a toto utváření spočívá ve spojení obou rohů v jeden. V Danieli 8 jsou dva rohy představující Médoperskou říši a perský roh vyrostl naposledy.
Then I lifted up mine eyes, and saw, and, behold, there stood before the river a ram which had two horns: and the two horns were high; but one was higher than the other, and the higher came up last. Daniel 8:3.
I pozdvihl jsem své oči a viděl jsem, a hle, před řekou stál beran, který měl dva rohy; a oba rohy byly vysoké, ale jeden byl vyšší než druhý, a ten vyšší vyrostl naposledy. Daniel 8,3.
The United States’ two horns of Republicanism and Protestantism join into one when church and state come together to form the image of the beast. That formation is fully consummated when the mark of the beast is enforced at the Sunday law. This identifies the United States as simply Persia at the Sunday law. Persia was defeated by Rome at the battle of Nineveh. How Rome defeated Persia is of historical significance, because of the maneuvers of Heraclius, the Roman Emperor.
Dva rohy Spojených států — republicanismus a protestantismus — se spojují v jeden, když se církev a stát spojí, aby vytvořily obraz šelmy. Toto utváření je plně dovršeno tehdy, když je při nedělním zákoně vynucováno znamení šelmy. Tím jsou Spojené státy při nedělním zákoně ztotožněny prostě s Persií. Persie byla poražena Římem v bitvě u Ninive. Způsob, jakým Řím porazil Persii, má historický význam kvůli manévrům Herakleia, římského císaře.
Simply put Heraclius accomplished a surprise attack, as opposed to a straight forward advancing attack. His efforts to accomplish the surprise are noted in history. The surprise included his decision to attack in winter, which was uncommon during those historic times, but it did not stop there. Heraclius started his invasion in mid-September 627 from the north (Armenian highlands). Instead of taking the expected route southward directly toward the Persian capital Ctesiphon, he made a wide arc, moving southeast along the border regions (roughly modern Turkey-Iran border). He then turned south and west, crossing the Great Zab River on December 1, 627. This placed his army on the Nineveh Plateau (east bank of the Tigris River), near the ruins of ancient Nineveh. This movement was from south to north relative to the Persian forces—the opposite of what the Persians anticipated. They expected him to continue pushing south toward Ctesiphon. It caught the Persian commander Rhahzadh off guard and forced him to chase Heraclius into unfavorable terrain. It allowed the Romans to choose the battlefield on the plains near Nineveh. The maneuver prevented the Romans from being trapped between Persian forces and gave them an escape route if needed. Combined with the fog on the day of battle and a feigned retreat tactic during the actual fighting, there were multiple layers of surprise. This bold winter invasion and flanking route deep into Persian territory is considered one of Heraclius’s greatest military achievements. It helped shatter Persian confidence and contributed heavily to the eventual Roman victory in the long war.
Jednoduše řečeno, Herakleios provedl překvapivý útok, na rozdíl od přímého čelního postupu. Jeho úsilí dosáhnout momentu překvapení je v dějinách zaznamenáno. Součástí tohoto překvapení bylo jeho rozhodnutí zaútočit v zimě, což bylo v oněch historických dobách neobvyklé, avšak tím to nekončilo. Herakleios zahájil své tažení v polovině září roku 627 od severu (z arménské vysočiny). Namísto toho, aby zvolil očekávanou trasu přímo na jih k perskému hlavnímu městu Ktésifóntu, vykonal široký oblouk a postupoval na jihovýchod podél pohraničních oblastí (přibližně podél dnešní turecko-íránské hranice). Poté se stočil na jih a západ a dne 1. prosince 627 překročil řeku Velký Záb. Tím přivedl své vojsko na Ninivskou plošinu (na východní břeh řeky Tigridu), poblíž rozvalin starověké Ninive. Tento pohyb probíhal vzhledem k perským silám z jihu na sever — tedy opačně, než Peršané očekávali. Předpokládali, že bude nadále tlačit na jih směrem ke Ktésifóntu. To zastihlo perského velitele Rhahzada nepřipraveného a přinutilo jej pronásledovat Herakleia do nevýhodného terénu. Římanům to umožnilo zvolit bojiště na planinách poblíž Ninive. Tento manévr zabránil tomu, aby Římané byli sevřeni mezi perskými silami, a poskytl jim v případě potřeby ústupovou cestu. Ve spojení s mlhou v den bitvy a s předstíraným ústupem během samotného boje tu existovalo několik vrstev překvapení. Tato odvážná zimní invaze a obchvatná trasa hluboko do perského území jsou považovány za jeden z největších Herakleiových vojenských úspěchů. Pomohly otřást perskou sebedůvěrou a významně přispěly ke konečnému římskému vítězství v této dlouhé válce.
“In the battle of Nineveh, which was fiercely fought from daybreak to the eleventh hour, twenty-eight standards, besides those which might be broken or torn, were taken from the Persians; the greatest part of their army was cut in pieces, and the victors (the Romans), concealing their own loss, passed the night on the field. The cities and palaces of Assyria were opened for the first time to the Romans.
„V bitvě u Ninive, jež byla zuřivě sváděna od úsvitu až do jedenácté hodiny, bylo Peršanům ukořistěno dvacet osm praporů, nepočítaje ty, které mohly být zlomeny nebo roztrhány; největší část jejich vojska byla pobita a vítězové (Římané), tajíce své vlastní ztráty, strávili noc na bojišti. Města a paláce Asýrie se poprvé otevřely Římanům.
“The Roman emperor was not strengthened by the conquests which he achieved; and a way was prepared at the same time, and by the same means, for the multitudes of Saracens from Arabia, like locusts from the same region, who, propagating in their course the dark and delusive Mohammedan creed, speedily overspread both the Persian and the Roman empire.
„Římský císař nebyl posílen dobytími, jichž dosáhl; a zároveň byla připravena cesta, a to týmiž prostředky, pro zástupy Saracénů z Arábie, podobné kobylkám z téže krajiny, kteří za svého tažení šířili temné a klamné mohamedánské vyznání a záhy zaplavili jak perskou, tak i římskou říši.
“More complete illustration of this fact could not be desired than is supplied in the concluding words of the chapter from Gibbon, from which the preceding extracts are taken. ‘Although a victorious army had been formed under the standard of Heraclius, the unnatural effort seems to have exhausted rather than exercised their strength. While the emperor triumphed at Constantinople or Jerusalem, an obscure town on the confines of Syria was pillaged by the Saracens, and they cut in pieces some troops who advanced to its relief,—an ordinary and trifling occurrence, had it not been the prelude of a mighty revolution. These robbers were the apostles of Mohammed; their frantic valor had emerged from the desert; and in the last eight years of his reign, Heraclius lost to the Arabs the same provinces which he had rescued from the Persians.
„Úplnější ilustrace této skutečnosti by si nebylo možno přát, než jakou poskytují závěrečná slova kapitoly z Gibbona, z níž jsou převzaty předchozí výňatky. ‚Ačkoli bylo pod praporem Herakleiovým vytvořeno vítězné vojsko, zdá se, že toto nepřirozené vypětí jejich sílu spíše vyčerpalo, než ji procvičilo. Zatímco císař slavil triumf v Konstantinopoli nebo v Jeruzalémě, bylo neznámé město na hranicích Sýrie vydrancováno Saracény a oni rozsekali některé oddíly, které postupovaly k jeho osvobození,—událost obyčejná a nepatrná, kdyby nebyla předehrou k mocné revoluci. Tito lupiči byli apoštolové Mohamedovi; jejich zběsilá udatnost vyšla z pouště; a v posledních osmi letech své vlády ztratil Herakleios ve prospěch Arabů tytéž provincie, které vyrval Peršanům.‘
“‘The spirit of fraud and enthusiasm, whose abode is not in the heavens,’ was let loose on earth. The bottomless pit needed but a key to open it, and that key was the fall of Chosroes. He had contemptuously torn the letter of an obscure citizen of Mecca. But when from his ‘blaze of glory’ he sunk into the ‘tower of darkness’ which no eye could penetrate, the name of Chosroes was suddenly to pass into oblivion before that of Mohammed; and the crescent seemed but to wait its rising till the falling of the star. Chosroes, after his entire discomfiture and loss of empire, was murdered in the year 628; and the year 629 is marked by ‘the conquest of Arabia,’ and ‘the first war of the Mohammedans against the Roman empire.’ ‘And the fifth angel sounded, and I saw a star fall from heaven unto the earth; and to him was given the key of the bottomless pit. And he opened the bottomless pit.’ He fell unto the earth. When the strength of the Roman empire was exhausted, and the great king of the East lay dead in his tower of darkness, the pillage of an obscure town on the borders of Syria was ‘the prelude of a mighty revolution.’ ‘The robbers were the apostles of Mohammed, and their frantic valor emerged from the desert.’” Uriah Smith, Daniel and the Revelation, 495–497.
„‚Duch podvodu a fanatického vytržení, jehož příbytek není v nebesích,‘ byl vypuštěn na zem. Bezedná propast potřebovala k svému otevření jen klíč a tím klíčem byl pád Chosroa. Pohrdavě roztrhl list neznámého občana z Mekky. Avšak když ze své ‚záře slávy‘ klesl do ‚věže temnoty‘, do níž nemohlo proniknout žádné oko, mělo jméno Chosroovo náhle upadnout v zapomnění před jménem Mohamedovým; a půlměsíc jako by jen vyčkával se svým východem až do pádu hvězdy. Chosroes byl po své úplné porážce a ztrátě říše zavražděn roku 628; a rok 629 je poznamenán ‚dobytím Arábie‘ a ‚první válkou mohamedánů proti římské říši‘. ‚A zatroubil pátý anděl, a viděl jsem hvězdu spadlou s nebe na zem; a jí byl dán klíč od studnice propasti. I otevřela studnici propasti.‘ Spadl na zem. Když byla síla římské říše vyčerpána a veliký král Východu ležel mrtev ve své věži temnoty, bylo vydrancování neznámého města na hranicích Sýrie ‚předehrou mocné revoluce‘. ‚Loupežníci byli apoštolové Mohamedovi a jejich zběsilá udatnost vyšla z pouště.‘“ Uriah Smith, Daniel a Zjevení, 495–497.
The battle of Nineveh represents modern Rome conquering the United States at the Sunday law, but it is a pyrrhic victory, for a progressive judgment upon Rome begins at the Sunday law.
Bitva o Ninive představuje moderní Řím dobývající Spojené státy při nedělním zákonu, avšak jde o pyrrhovo vítězství, neboť při nedělním zákonu začíná postupný soud nad Římem.
Chosroes, was the head of the Persian empire, so Persia representing the United States’ fall at the Sunday law is the key that opens the bottomless pit at the fall of the sixth kingdom of Bible prophecy. It represents the Sunday law of verses sixteen, thirty-one, and forty-one of Daniel eleven, as well as, Revelation thirteen verse eleven.
Chosroes byl hlavou Perské říše; Persie tedy, představující pád Spojených států při nedělním zákonu, je klíčem, který otevírá bezednou propast při pádu šestého království biblického proroctví. Představuje nedělní zákon ve verších šestnáct, třicet jedna a čtyřicet jedna v Danielovi jedenácté kapitole, stejně jako ve Zjevení třinácté kapitole, verši jedenáctém.
Notice the pioneer Stephen Haskell’s comments on the same verses and history:
Povšimněte si komentářů průkopníka Stephena Haskella k týmž veršům a dějinám:
“The Arabs, or the Saracens, had never exercised any influence in the earth. In the history of nations, these free men of the desert had passed with scarcely a notice. Mohammedanism united the scattered tribes, and sent them forth as the conquerors of nations. The rapid progress which attended the Saracen arms was due, in great measure, to the strife between the Romans and Chosroes, the head of the modern Persian empire. This strife resulted in the fall of the latter. Modern Persia had stood as a barrier wall, keeping in check the power of Mohammed; but when that power fell, the barrier was gone, the ‘bottomless pit’ opened, and the Saracens deluged the world. When the 'bottomless pit was opened, there arose a smoke which hid the face of the sun.' The figure is a strong one, representing the darkening effect of Mohammedanism, as it spread over the face of the earth.” Stephen Haskell, The Story of the Seer of Patmos, 164, 165.
„Arabové neboli Saracéni nikdy dříve neuplatňovali na zemi žádný vliv. V dějinách národů tito svobodní muži pouště prošli téměř bez povšimnutí. Mohamedánství sjednotilo rozptýlené kmeny a vyslalo je jako dobyvatele národů. Rychlý postup, který provázel saracénské zbraně, byl z velké části způsoben sporem mezi Římany a Chosroem, hlavou novodobé perské říše. Tento spor vyústil v pád onoho druhého. Novodobá Persie stála jako ochranná hradba a držela Mohamedovu moc na uzdě; když však tato moc padla, hradba zmizela, ‚bezedná propast‘ se otevřela a Saracéni zaplavili svět. Když byla ‚bezedná propast otevřena, vyšel z ní dým, který zakryl tvář slunce‘. Tento obraz je velmi působivý a představuje zatemňující účinek mohamedánství, jak se šířilo po tváři země.“ Stephen Haskell, The Story of the Seer of Patmos, 164, 165.
That barrier wall in Rome’s history is the wall of separation of church and state that is removed at the Sunday law. There is another layer to the pyrrhic victory of Rome over Persia in the battle of Nineveh, for there was a previous battle of Nineveh, representing an Alpha and the battle of 627 representing the Omega. The battle was in 612 BC, roughly twelve hundred years apart. In that battle Assyria was defeated by a threefold confederacy and marked the end of the Assyrian Empire.
Onou hradbou v dějinách Říma je zeď oddělení církve a státu, která je odstraněna při nedělním zákoně. Pyrrhovo vítězství Říma nad Persií v bitvě u Ninive má ještě další rovinu, neboť existovala předchozí bitva u Ninive, představující Alfu, a bitva roku 627 představující Omegu. Ona bitva se odehrála roku 612 př. Kr., přibližně dvanáct set let od sebe. V této bitvě byla Asýrie poražena trojitou konfederací, což znamenalo konec Asyrské říše.
A. T. Jones comments on the alpha battle of Nineveh:
A. T. Jones komentuje alfa zápas o Ninive:
“Affairs in the government of Assyria went from bad to worse, so that in 612 BC there was another grand revolt on the part of the same three countries, led this time by Nabopolassar himself. This one was completely successful: Nineveh was made a heap of ruins; and the Assyrian Empire was divided into three great divisions,—Media, holding the northeast and the extreme north, Babylon holding Elam and all the plain and valleys of the Euphrates and the Tigris, and Egypt holding all the country west of the Euphrates. The seal of this alliance between Babylon and Media was the marriage of the daughter of the king of Media to Nebuchadnezzar, son of Nabopolassar. It was in the performance of his part in the alliance against Assyria, that Pharaoh-Necho king of Egypt went up against the king of Assyria to fight against Carchemish by Euphrates when King Josiah of Judah went out to fight with him, and was slain at Megiddo. Then as all this western territory pertained to the king of Egypt, it was in exercise of his legitimate sovereignty, gained by conquest, that he removed Shallum, the son of Josiah, from being king of Judah, and appointed Eliakim king of Judah in his stead, changing his name to Jehoiakim, and laid a tax upon the land.” 1 Chronicles 3:15; 2 Kings 23:31–35.” A. T. Jones, Review and Herald, March 15, 1898.
„Záležitosti ve vládě Asýrie se ubíraly od zlého k horšímu, takže roku 612 př. Kr. vypuklo další veliké povstání ze strany týchž tří zemí, tentokrát vedené samým Nabopolasarem. Toto povstání bylo zcela úspěšné: Ninive bylo proměněno v hromadu trosek; a Asyrská říše byla rozdělena na tři veliké části,—Médie držela severovýchod a daleký sever, Babylón držel Elam a celou rovinu i údolí Eufratu a Tigridu, a Egypt držel celou zemi západně od Eufratu. Pečetí tohoto spojenectví mezi Babylónem a Médií byl sňatek dcery médského krále s Nebúkadnesarem, synem Nabopolasarovým. Při plnění svého podílu v tomto spojenectví proti Asýrii vytáhl faraón Necho, král egyptský, proti králi asyrskému, aby bojoval u Karchemiše při Eufratu, když král judský Joziáš vytáhl, aby s ním bojoval, a byl zabit v Megiddu. Jelikož pak celé toto západní území náleželo egyptskému králi, vykonával svou oprávněnou svrchovanost, získanou dobytím, když sesadil Šalúma, syna Joziášova, z judského trůnu a ustanovil místo něho králem judským Eljakíma, změniv jeho jméno na Jójakím, a uložil zemi daň.“ 1 Paralipomenon 3,15; 2 Královská 23,31–35.“ A. T. Jones, Review and Herald, 15. března 1898.
In the alpha battle of Nineveh of 612 BC, the Assyrian Empire came to an end, just as the sixth kingdom of Bible prophecy ends at the Sunday law. The victor in the battle was a threefold union of Babylon, Egypt and Media. In the warfare of that period King Josiah dies at Megiddo, thus typifying Armageddon. In the omega battle of Nineveh in 627, Islam of the third woe is released as the wall of protection in the Constitution is removed as typified, as Haskell noted of Persia as the “barrier wall” of protection being removed with the defeat of Persia. King Josiah’s death at Megiddo identifies the first battle of Nineveh as being the second battle in the last days. The last of the two battles of Nineveh in 627, when the key is turned and the pit is opened is the first in the last days, for the first will be last. The first battle of Nineveh between Assyria and the threefold union leads to Armageddon. The period of the second Dark Ages begins with the battle of Nineveh and ends with the battle of Nineveh.
V alfovém boji o Ninive roku 612 př. Kr. zanikla Asyrská říše, právě tak jako šesté království biblického proroctví končí při nedělním zákoně. Vítězem v této bitvě byla trojí unie Babylóna, Egypta a Médie. Ve válečných událostech onoho období umírá král Jóšijáš u Megidda, čímž předobrazuje Armagedon. V omegovém boji o Ninive roku 627 je islám třetího běda uvolněn, když je odstraněna ochranná hradba v Ústavě, jak to bylo předobrazeno a jak Haskell poznamenal o Persii jako o „hradbě“ ochrany, která byla odstraněna porážkou Persie. Smrt krále Jóšijáše u Megidda označuje první bitvu o Ninive za druhou bitvu posledních dnů. Poslední ze dvou bitev o Ninive roku 627, kdy je otočen klíč a otevřena propast, je v posledních dnech první, neboť první budou poslední. První bitva o Ninive mezi Asýrií a trojí unií vede k Armagedonu. Období druhého temného středověku začíná bitvou o Ninive a končí bitvou o Ninive.
The facts of the fifth trumpet which is the first woe of Revelation chapter nine is what the pioneers understood to be the clearest historical witness of any passage in the book of Revelation. Uriah Smith expresses that fact as follows:
Skutečnosti týkající se páté polnice, která je prvním běda ze zjevení v deváté kapitole, byly podle chápání průkopníků nejzřetelnějším historickým svědectvím ze všech oddílů knihy Zjevení. Uriah Smith tuto skutečnost vyjadřuje takto:
“‘VERSE 1. And the fifth angel sounded, and I saw a star fall from heaven unto the earth: and to him was given the key of the bottomless pit.’
„‚VERŠ 1. A pátý anděl zatroubil, a viděl jsem hvězdu spadlou z nebe na zemi; a jemu byl dán klíč od propasti bezedné.‘“
“For an exposition of this trumpet, we shall again draw from the writings of Mr. Keith. This writer truthfully says: ‘There is scarcely so uniform an agreement among interpreters concerning any other part of the Apocalypse as respecting the application of the fifth and sixth trumpets, or the first and second woes, to the Saracens and Turks. It is so obvious that it can scarcely be misunderstood. Instead of a verse or two designating each, the whole of the ninth chapter of the Revelation in equal portions, is occupied with a description of both.” Uriah Smith, Daniel and the Revelation, 495.
„Při výkladu této polnice budeme opět čerpat ze spisů pana Keitha. Tento autor pravdivě říká: ‚Sotva lze nalézt tak jednomyslný souhlas mezi vykladači ohledně kterékoliv jiné části Apokalypsy, jako pokud jde o vztah páté a šesté polnice, neboli prvního a druhého běda, k Saracénům a Turkům. Je to natolik zřejmé, že to lze sotva pochopit nesprávně. Namísto toho, aby každou z nich označoval verš či dva, je celý devátý oddíl Zjevení ve stejných částech věnován popisu obou.‘ Uriah Smith, Daniel and the Revelation, 495.“
Peter is at Panium with the responsibility to correct the message of the fireballs of Nashville, and it is seen for the first time that the elements of the first woe perfectly align with the elements of the soon-coming Sunday law. The Lion of the tribe of Judah unsealed this understanding in agreement with other lines of prophecy that He had already put in place. The historians will testify to the significance of the surprise attack accomplished by Rome upon the Persians in 627, and when they do so, they noted Heraclius’ maneuvering around and behind Persia in the winter time as a ploy to keep hidden until the time of the attack.
Petr je v Paneiu s odpovědností napravit poselství ohnivých koulí z Nashvillu a poprvé je patrné, že prvky prvního běda se dokonale shodují s prvky brzy přicházejícího nedělního zákona. Lev z pokolení Judova odpečetil toto porozumění v souladu s ostatními liniemi proroctví, které již předtím uvedl v ustanovení. Historikové dosvědčí význam překvapivého útoku, který Řím podnikl proti Peršanům v roce 627, a když tak učiní, povšimnou si Herakleiova manévrování okolo Persie a za ni v zimním období jako lsti, aby zůstal skryt až do doby útoku.
Sister White informs us that Rome is simply waiting for “vantage ground,” and then she will strike.
Sestra Whiteová nás informuje, že Řím pouze vyčkává na „výhodné postavení“, a pak udeří.
“God’s word has given warning of the impending danger; let this be unheeded, and the Protestant world will learn what the purposes of Rome really are, only when it is too late to escape the snare. She is silently growing into power. Her doctrines are exerting their influence in legislative halls, in the churches, and in the hearts of men. She is piling up her lofty and massive structures in the secret recesses of which her former persecutions will be repeated. Stealthily and unsuspectedly she is strengthening her forces to further her own ends when the time shall come for her to strike. All that she desires is vantage ground, and this is already being given her. We shall soon see and shall feel what the purpose of the Roman element is. Whoever shall believe and obey the word of God will thereby incur reproach and persecution.” The Great Controversy, 581.
„Boží slovo varovalo před hrozícím nebezpečím; zůstane-li toto varování bez povšimnutí, protestantský svět pozná, jaké jsou skutečné záměry Říma, teprve tehdy, až bude příliš pozdě uniknout léčku. Ona tiše nabývá moci. Její nauky uplatňují svůj vliv v zákonodárných sborech, v církvích i v srdcích lidí. Buduje své vznešené a mohutné stavby, v jejichž skrytých prostorách se budou opakovat její dřívější pronásledování. Nenápadně a nepozorovaně posiluje své síly, aby prosazovala své vlastní cíle, až nadejde čas k úderu. Vše, po čem touží, je výhodné postavení, a to se jí již dostává. Brzy uvidíme a pocítíme, jaký je záměr římského živlu. Kdokoli uvěří Božímu slovu a bude je poslouchat, tím na sebe uvalí potupu a pronásledování.“ The Great Controversy, 581.
As with the Emperor Heraclius, the papacy has been moving toward her goal “stealthily and unexpectedly” in fulfillment of Isaiah chapter twenty-three, where the whore of Tyre is forgotten for the history of the sixth kingdom of Bible prophecy. The secret surprise attack of Heraclius is the world forgetting the papacy from 1798 unto the Sunday law. Line upon line the first woe represents the third and last woe. In the first woe a pronouncement is made that also aligns with the history of Islam and the period of the sealing of the one hundred and forty-four thousand.
Stejně jako v případě císaře Herakleia, i papežství směřovalo ke svému cíli „lstivě a neočekávaně“ v naplnění Izajáše, kapitoly dvacáté třetí, kde je nevěstka z Týru zapomenuta kvůli dějinám šestého království biblického proroctví. Tajný překvapivý útok Herakleia představuje zapomenutí papežství světem od roku 1798 až po nedělní zákon. Řádek za řádkem první běda představuje třetí a poslední běda. V první bědě je učiněno prohlášení, které se rovněž shoduje s dějinami islámu a s obdobím pečetění sto čtyřiceti čtyř tisíc.
And it was commanded them that they should not hurt the grass of the earth, neither any green thing, neither any tree; but only those men which have not the seal of God in their foreheads. And to them it was given that they should not kill them, but that they should be tormented five months: and their torment was as the torment of a scorpion, when he striketh a man. And in those days shall men seek death, and shall not find it; and shall desire to die, and death shall flee from them. Revelation 9:4–6.
A bylo jim přikázáno, aby neškodili trávě země ani ničemu zelenému ani žádnému stromu, nýbrž jen těm lidem, kteří nemají pečeť Boží na svých čelích. A bylo jim dáno, aby je nezabíjeli, ale aby byli trápeni pět měsíců; a jejich trápení bylo jako trápení od štíra, když uštkne člověka. A v těch dnech budou lidé hledat smrt, a nenaleznou ji; a budou si přát zemřít, ale smrt od nich uteče. Zjevení 9,4–6.
Before the key is turned at the battle of Nineveh, which is the soon-coming Sunday law the one hundred and forty-four thousand are already sealed. At the Sunday law the destruction of the cities which is initiated with the fireballs of Nashville is represented as a period of “five months,” when warfare rages and the second papal blood bath is initiated in fulfillment of the answer given to the martyrs of the Dark Ages in the fifth seal.
Dříve než se při bitvě o Ninive otočí klíčem, což je brzy přicházející nedělní zákon, je již sto čtyřicet čtyři tisíc zapečetěno. Při nedělním zákonu je zničení měst, které je zahájeno ohnivými koulemi v Nashville, znázorněno jako období „pěti měsíců“, kdy zuří válka a je zahájena druhá papežská krvavá lázeň jako naplnění odpovědi dané mučedníkům temného středověku v páté pečeti.
And when he had opened the fifth seal, I saw under the altar the souls of them that were slain for the word of God, and for the testimony which they held: And they cried with a loud voice, saying, How long, O Lord, holy and true, dost thou not judge and avenge our blood on them that dwell on the earth? And white robes were given unto every one of them; and it was said unto them, that they should rest yet for a little season, until their fellow servants also and their brethren, that should be killed as they were, should be fulfilled. Revelation 6:9–11.
A když otevřel pátou pečeť, uviděl jsem pod oltářem duše těch, kteří byli zabiti pro slovo Boží a pro svědectví, které zachovávali. A volali mocným hlasem: „Dokdy ještě, Pane svatý a pravý, nebudeš soudit a mstít naši krev na těch, kteří přebývají na zemi?“ A každému z nich bylo dáno bílé roucho; a bylo jim řečeno, aby ještě krátký čas odpočinuli, dokud nebude dovršen i počet jejich spoluslužebníků a jejich bratří, kteří mají být zabiti tak jako oni. Zjevení 6,9–11.
The martyrs of the Dark Ages are the first group that typify the martyrs of Modern Rome during the Sunday law crisis. Before that crisis arrives the one hundred and forty-four thousand are sealed, and that sealing process began at 9/11 with the arrival of Islam of the third woe, and the sprinkling of the latter rain. When the martyrs of the first Dark Ages asked when the papacy would be judged, they were told there will be a second group of martyrs when the Dark Ages are repeated, which is when the key of the battle of Nineveh is fulfilled at the soon-coming Sunday law. Before the second group of martyrs are made up the one hundred and forty-four thousand are sealed, and the period of the sealing that began on 9/11 is identified in the fifth seal, for the conversation there set forth is found in Revelation chapter six, verses NINE through ELEVEN, thus marking the beginning and ending of the sealing with 9/11. The ending introduces the destruction of Islam as set forth in Revelation NINE, ELEVEN, and those who are sealed will have fulfilled the experience of Daniel represented in Daniel NINE, ELEVEN.
Mučedníci temného středověku jsou první skupinou, která předobrazuje mučedníky novodobého Říma během krize nedělního zákona. Než tato krize nastane, je zapečetěno sto čtyřicet čtyři tisíc a tento proces zapečeťování započal 11. září s příchodem islámu třetího běda a pokropením pozdního deště. Když se mučedníci prvního temného středověku ptali, kdy bude papežství souzeno, bylo jim řečeno, že bude druhá skupina mučedníků, až se temný středověk zopakuje, což nastane tehdy, když se při brzy přicházejícím nedělním zákonu naplní klíč bitvy o Ninive. Než bude druhá skupina mučedníků dovršena, sto čtyřicet čtyři tisíc je zapečetěno, a období zapečeťování, které začalo 11. září, je označeno v páté pečeti, neboť rozhovor tam předložený se nachází ve Zjevení, kapitole šesté, verších DEVĚT až JEDENÁCT, a tak označuje počátek i konec zapečeťování čísly 9/11. Konec uvádí zničení islámu, jak je vyloženo ve Zjevení 9,11, a ti, kdo jsou zapečetěni, naplní zkušenost Daniela, představenou v Danielovi 9,11.
We will continue these things in the next article.
V příštím článku budeme v těchto věcech pokračovat.