The books of Daniel and Revelation complement each other, meaning together they are perfected.
Knihy Daniel a Zjevení se vzájemně doplňují, to znamená, že společně tvoří dokonalý celek.
“In the Revelation all the books of the Bible meet and end. Here is the complement of the book of Daniel.” Acts of the Apostles, 585.
„Ve Zjevení se setkávají a završují všechny knihy Bible. Zde je doplněk knihy Daniel.“ Skutky apoštolů, 585.
The kingdoms of Bible prophecy are to be the student of prophecy’s focus, for it is there that the external history of the latter days is primarily set forth.
Království biblického proroctví mají být středem pozornosti studenta proroctví, neboť právě v nich jsou především vyloženy vnější dějiny posledních dnů.
“Far better is it to learn, in the light of God’s word, the causes that govern the rise and fall of kingdoms. Let the youth study these records, and see how the true prosperity of nations has been bound up with an acceptance of the divine principles. Let him study the history of the great reformatory movements, and see how often these principles, though despised and hated, their advocates brought to the dungeon and the scaffold, have through these very sacrifices triumphed.” Education, 238.
„Je mnohem lepší poznávat ve světle Božího slova příčiny, které určují vzestup a pád království. Ať mládež studuje tyto záznamy a vidí, jak skutečný blahobyt národů byl spjat s přijetím božských zásad. Ať studuje dějiny velkých reformačních hnutí a vidí, jak často tyto zásady, třebaže byly pohrdány a nenáviděny a jejich zastánci přiváděni do žaláře a na popraviště, právě skrze tyto oběti zvítězily.“ Výchova, 238.
Sacred histories, whether it is the “great reformatory movements,” or the “rise and fall of kingdoms;” sacred histories are a life-or-death proposition in God’s Word. Paul recorded in 2 Thessalonians chapter two that those that do not love the truth, and who thereafter receive strong delusion; do so because they chose to reject the message Paul identified in the passage. The passage identifies the relationship of pagan Rome with papal Rome, which is also the relationship of Pergamos and Thyatira and is also the relationship of iron and clay, as well as, the relationship of the dragon with the beast. The rise of papal Rome represented by Thyatira and the fall of pagan Rome as represented by Pergamos is a truth that those who receive strong delusion hate.
Posvátné dějiny, ať již jde o „velká reformační hnutí“ či o „vzestup a pád království“, jsou v Božím slově záležitostí života a smrti. Pavel ve druhé kapitole Druhého listu Tesalonickým zaznamenal, že ti, kteří nemilují pravdu a kteří poté přijímají mocné bludy, tak činí proto, že se rozhodli odmítnout poselství, které Pavel v daném oddílu označil. Tento oddíl vymezuje vztah pohanského Říma k papežskému Římu, který je také vztahem Pergamu a Thyatiry a rovněž vztahem železa a hlíny, stejně jako vztahem draka k papežství. Vzestup papežského Říma, znázorněný Thyatirou, a pád pohanského Říma, znázorněný Pergamem, jsou pravdou, kterou ti, kdo přijímají mocné bludy, nenávidí.
In the Millerite history the argument between the Millerites and the Protestants that made its way onto the 1843 pioneer chart was over what historical power was represented as the “robbers of thy people” in verse fourteen of Daniel eleven. Were the robbers the rising of pagan Rome as the Millerites contended, or was it the fall of the Seleucids as the Protestants claimed?
V milleritské historii se spor mezi millerity a protestanty, který si našel cestu na pionýrskou mapu z roku 1843, týkal toho, jaká historická moc je ve čtrnáctém verši jedenácté kapitoly Danielovy představena jako „loupežníci tvého lidu“. Byli těmi loupežníky vzestup pohanského Říma, jak tvrdili millerité, anebo to byl pád Seleukovců, jak prohlašovali protestanté?
“Every nation that has come upon the stage of action has been permitted to occupy its place on the earth, that it might be seen whether it would fulfill the purpose of ‘the Watcher and the Holy One.’ Prophecy has traced the rise and fall of the world’s great empires—Babylon, Medo-Persia, Greece, and Rome. With each of these, as with nations of less power, history repeated itself. Each had its period of test, each failed, its glory faded, its power departed, and its place was occupied by another....
„Každému národu, který vstoupil na jeviště dějin, bylo dovoleno zaujmout své místo na zemi, aby se ukázalo, zda naplní záměr ‚Strážce a Svatého‘. Proroctví sledovalo vzestup a pád velikých světových říší — Babylóna, Médo-Persie, Řecka a Říma. U každé z nich, stejně jako u národů menší moci, se dějiny opakovaly. Každá měla své období zkoušky, každá selhala, její sláva pohasla, její moc pominula a její místo zaujal jiný....“
“From the rise and fall of nations as made plain in the pages of Holy Writ, they need to learn how worthless is mere outward and worldly glory. Babylon, with all its power and its magnificence, the like of which our world has never since beheld,—power and magnificence which to the people of that day seemed so stable and enduring,--how completely has it passed away! As ‘the flower of the grass’ it has perished. So perishes all that has not God for its foundation. Only that which is bound up with His purpose and expresses His character can endure. His principles are the only steadfast things our world knows.” Education, 177, 184.
„Ze vzestupu a pádu národů, jak je zjevně předkládají stránky Písma svatého, se mají poučit, jak bezcenná je pouhá vnější a světská sláva. Babylón se vší svou mocí a nádherou, jakou od těch dob náš svět již nikdy nespatřil — mocí a nádherou, které se lidem oné doby zdály tak pevné a trvalé —, jak dokonale pominul! Jako ‚květ trávy‘ zahynul. Tak hyne vše, co nemá Boha za svůj základ. Obstát může jen to, co je spjato s Jeho záměrem a co vyjadřuje Jeho charakter. Jeho zásady jsou jediné pevné věci, které náš svět zná.“ Education, 177, 184.
Biblical history is the vision that Solomon said to lack, is to perish. The Millerites recognized and proclaimed the one hundred and fifty years represented as “five months” in Revelation chapter nine, verses five and ten, but they did not dredge deeply the history represented in chapter nine of Revelation. They correctly identified verse ten’s five months, but evidently thought that because verses five and ten both contain the expression “five months,” that it simply represented an emphasis upon the prophecy of torment represented in both verses. It is now easily demonstrated that when verse five represents “five months” it represents one hundred and fifty years that began at the death of Mohammed in 632, and ended in 782 with the humiliation of Empress Irene of the Byzantine, or eastern Roman empire.
Biblické dějiny jsou viděním, o němž Šalomoun řekl, že kde ho není, lid hyne. Millerité rozpoznali a hlásali sto padesát let znázorněných jako „pět měsíců“ ve Zjevení, v kapitole deváté, ve verších pět a deset, avšak do dějin znázorněných v deváté kapitole Zjevení se neponořili dostatečně hluboko. Správně určili pět měsíců z verše deset, avšak zjevně se domnívali, že protože verše pět a deset oba obsahují výraz „pět měsíců“, jednoduše to představuje zdůraznění proroctví o soužení znázorněného v obou verších. Nyní lze snadno doložit, že když verš pět představuje „pět měsíců“, představuje sto padesát let, které začaly smrtí Mohameda v roce 632 a skončily roku 782 pokořením císařovny Ireny Byzantské neboli východořímské říše.
The pioneers were correct in their application of verse ten as the battle of Nicomedia on July 27, 1299 as the starting of one hundred and fifty years that concluded with the humiliation of the last Constantine to reign in Constantinople on July 27, 1449. Line upon line a period of one hundred and fifty years identifies worldwide Islam, as represented by both first woes Islam of Arabia and the second woes Islam of Turkey. The Islam that humiliated both emperor and the empress together identifies worldwide Islam conquering a kingdom that consists of a woman, represented by Irene and a man represented by Constantine the last.
Průkopníci měli pravdu ve svém použití desátého verše, když bitvu u Nikomédie dne 27. července 1299 chápali jako počátek sta padesáti let, která vyvrcholila ponížením posledního Konstantina, jenž vládl v Konstantinopoli, dne 27. července 1449. Řádek za řádkem období sta padesáti let označuje celosvětový islám, představovaný jak islámem prvního běda, islámem Arábie, tak islámem druhého běda, islámem Turecka. Islám, který společně ponížil jak císaře, tak císařovnu, zároveň označuje celosvětový islám dobývající království, jež sestává ze ženy, představované Irenou, a z muže, představovaného Konstantinem Posledním.
In the one hundred and fifty years that ends with the humiliation of Irene, Islam of Arabia takes control of the area or territory of Byzantine, leaving Irene in such a humiliated position that she was forced to pay tribute for three years, among other exactions. When the humiliation of Constantine the last took place, it marked the beginning of a four-year period that ends with a siege and the overthrow of the capital of eastern Rome. In both cases it was Islam, Arabian Islam for Irene and Turkish Islam for Constantine the last. In the latter days worldwide Islam as represented by the two witnesses of Arabian and Turkish Islam set forth in the first and second woes; will first take the territory, and then the capital. The latter-day political entity represented by eastern Rome’s Constantine is symbolically married to the latter-day religious entity represented by eastern Rome’s Irene. I use the term political and religious entity to address that the symbol of the image of the beast occurs first in the United States and then in the world. The image of the beast is the symbolic marriage of Constantine and Irene, who are both humiliated by losing their territory and capital to Islam.
V průběhu sto padesáti let, které končí ponížením Ireny, získává islám Arábie kontrolu nad oblastí či územím Byzance a zanechává Irenu v tak poníženém postavení, že byla donucena po tři roky platit tribut, kromě jiných dávek. Když došlo k ponížení Konstantina posledního, označilo to počátek čtyřletého období, které končí obléháním a svržením hlavního města východního Říma. V obou případech to byl islám — pro Irenu arabský islám a pro Konstantina posledního turecký islám. V posledních dnech celosvětový islám, zastoupený dvěma svědky arabského a tureckého islámu, představenými v prvním a druhém běda; nejprve ovládne území a potom hlavní město. Politický útvar posledních dnů, znázorněný východořímským Konstantinem, je symbolicky oddán náboženskému útvaru posledních dnů, znázorněnému východořímskou Irenou. Užívám výraz politický a náboženský útvar, abych vyjádřil, že symbol obrazu šelmy se objevuje nejprve ve Spojených státech a potom ve světě. Obraz šelmy je symbolickým sňatkem Konstantina a Ireny, kteří jsou oba poníženi tím, že ztrácejí své území i své hlavní město ve prospěch islámu.
Their marriage is identified by aligning the two histories, and it was typified by the marriage between Constantia and Licinius in 313 when the Edict of Milan was put in place, and the symbolic church of Smyrna ended and the symbolic church of Pergamos began. Those who Paul identifies as receiving strong delusion refuse to see Paul’s warning message that includes a falling away, before the man of sin is revealed. The falling away takes place in the history of Pergamos, and the man of sin was revealed in 538, when the church of Thyatira began.
Jejich sňatek je určen sladěním těchto dvou dějin a byl předobrazen sňatkem mezi Constantií a Liciniem v roce 313, kdy byl vydán Milánský edikt a symbolická církev Smyrny skončila a symbolická církev Pergamu začala. Ti, které Pavel označuje za ty, kdo přijímají mocné blouznění, odmítají vidět Pavlovo varovné poselství, které zahrnuje odpadnutí dříve, než bude zjeven člověk hříchu. K odpadnutí dochází v dějinách Pergamu a člověk hříchu byl zjeven v roce 538; tehdy pak začala církev Thyatiry.
Let no man deceive you by any means: for that day shall not come, except there come a falling away first, and that man of sin be revealed, the son of perdition; Who opposeth and exalteth himself above all that is called God, or that is worshipped; so that he as God sitteth in the temple of God, shewing himself that he is God. 2 Thessalonians 2:3, 4.
Ať vás nikdo žádným způsobem nesvede; neboť onen den nenastane, dokud nejprve nepřijde odpadnutí a nebude zjeven člověk hříchu, syn zatracení, který se protiví a povyšuje nade všecko, co se nazývá Bohem nebo čemu se vzdává božská pocta; takže se jako Bůh posadí v chrámu Božím a bude vydávat sám sebe za Boha. 2 Tesalonickým 2,3.4.
The history of eastern Rome provides two witnesses to the prophetic truth that is also represented in the symbolic relationship of eastern Rome with western Rome. In that relationship western Rome is the church and eastern Rome is the state. Rome is a combination of church and state as represented as iron and clay in Daniel chapter two.
Dějiny východního Říma poskytují dvě svědectví prorocké pravdě, která je rovněž znázorněna v symbolickém vztahu východního Říma k západnímu Římu. V tomto vztahu je západní Řím církví a východní Řím státem. Řím je spojením církve a státu, jak je znázorněno železem a hlínou ve druhé kapitole Danielovy knihy.
A reason that it can be seen convincingly that in the latter days worldwide Islam comes against a power represented as a combination of church and state, taking its territory and capital is sustained by two other witnesses from the sacred history of Revelation nine. Osman conquered the territory of Nicomedia on July 27, 1299, and he then conquered the territory of Nicaea two years later in 1301. His son conquered the capital city of Nicaea in 1331, and the same son conquered the capital city of Nicomedia in a four-year siege that ended in 1337. The pioneers marked July 27, 1299 with Osman, but never looked at the next battle, the battle of Nicaea as the historical second step to establishing the Ottoman Empire. July 27, 1299 was the first step of several steps to reach the Sunday law. The first two steps of Turkish Islam identified the beginning of a prophecy that ended in 1449, then again in 1840, then again at 9/11 and then again on December 31, 2023.
Jedním z důvodů, proč lze přesvědčivě vidět, že v posledních dnech se celosvětový islám staví proti moci představované jako spojení církve a státu, přičemž jí odnímá její území i hlavní město, je skutečnost, že to potvrzují další dva svědkové z posvátné historie deváté kapitoly Zjevení. Osman dobyl území Nikomédie 27. července 1299 a o dva roky později, roku 1301, dobyl i území Nikáje. Jeho syn dobyl roku 1331 hlavní město Nikáju a tentýž syn dobyl hlavní město Nikomédii po čtyřletém obléhání, které skončilo roku 1337. Průkopníci vyznačili 27. červenec 1299 v souvislosti s Osmanem, ale nikdy nepohlédli na následující bitvu, bitvu o Nikáju, jako na historický druhý krok k ustavení Osmanské říše. Dne 27. července 1299 byl učiněn první z několika kroků vedoucích k nedělnímu zákonu. První dva kroky tureckého islámu určily počátek proroctví, které skončilo v roce 1449, poté znovu v roce 1840, poté znovu 11. září a potom znovu 31. prosince 2023.
The first of those two steps marked not only the beginning of one hundred and fifty years, but also it marked the beginning of thirty-eight years. It began with Osman taking the territory of Nicomedia, and it ended thirty-eight years later when Osman’s son took the capital city of Nicomedia at the end of a four-year siege in 1337. The number thirty-eight represents “rising up,” and the initial step of Osman taking the territory marked the rising up of Turkish Islam. In that first step of thirty-eight years, a “four years” siege marks the conclusion. At the last step of the one hundred and fifty years, the humiliation is delivered and four years later in 1453, the capital of eastern Rome is taken.
První z oněch dvou kroků neoznačil pouze začátek sto padesáti let, nýbrž také počátek třiceti osmi let. Začal tím, že Osman obsadil území Nikomédie, a skončil o třicet osm let později, když Osmanův syn po čtyřletém obléhání roku 1337 dobyl hlavní město Nikomédie. Číslo třicet osm představuje „povstání“ a počáteční krok, v němž Osman obsadil ono území, označil povstání tureckého islámu. V tomto prvním kroku třiceti osmi let označuje závěr „čtyřleté“ obléhání. V posledním kroku sto padesáti let je vykonáno ponížení a o čtyři roky později, roku 1453, je dobyto hlavní město východního Říma.
Whether it was the Ottoman Turks in 1453, or Osman’s son taking both Nicomedia in 1337 and Nicaea in 1331, in all three instances, each capital city had served at some point in history as the capital of eastern Rome. All three lines are identifying the conquering of eastern Rome. Each of those three lines identifies Islam conquering first the territory and thereafter the capital of eastern Rome. The name of all three capitals is the same as the name of the territory. Each of the three lines have distinct alpha and omega historical figures. While identifying a church state relationship with the humiliation by Islam of both emperor and empress, the prophetic humiliation ties their lines together with western Rome, that was also humiliated by Constantine the Great when he chose Constantinople over the city of Rome in 330. Western Rome’s final humiliation came in 476 with the final emperor, and continued to decline rapidly from there on.
Ať už to byli osmanští Turci roku 1453, nebo Osmanův syn, který dobyl jak Nikomédii roku 1337, tak Nikáiu roku 1331, ve všech třech případech každé hlavní město v určitém období dějin sloužilo jako hlavní město východního Říma. Všechny tři linie určují dobytí východního Říma. Každá z těchto tří linií označuje islám, který nejprve dobyl území a poté hlavní město východního Říma. Jméno všech tří hlavních měst je totožné se jménem území. Každá ze tří linií má odlišné historické postavy alfa a omega. Zatímco tyto linie označují vztah církve a státu spolu s ponížením císaře i císařovny islámem, prorocké ponížení spojuje jejich linie se západním Římem, který byl rovněž ponížen Konstantinem Velikým, když roku 330 upřednostnil Konstantinopol před městem Římem. Konečné ponížení západního Říma přišlo roku 476 s posledním císařem a od té doby pokračoval jeho rychlý úpadek.
Western Rome in relation to eastern Rome was the church, the east was the state. Humiliation at the beginning in 330, then humiliation in 476, and then in 782 and then again in 1449. A line of humiliation beginning with the division of a kingdom, followed in 476 by the humiliation of losing the emperor, and therefore empire, only to be followed by Islam bringing humiliation first to the territory of the east in 782 and then to the capital of the east in 1453.
Západní Řím byl ve vztahu k východnímu Římu církví; východ byl státem. Ponížení na počátku roku 330, poté ponížení roku 476, a dále v roce 782 a pak znovu v roce 1449. Linie ponížení počínající rozdělením království, následovaná roku 476 ponížením spočívajícím ve ztrátě císaře, a tedy i říše, načež islám přinesl ponížení nejprve území Východu roku 782 a poté hlavnímu městu Východu roku 1453.
Islam of Bible prophecy brings to light the line of both eastern and western Rome, and the light that Islam is producing today is in agreement with, but far beyond what the foundational light of Islam was for the Millerite pioneers. The testing time that began in 2024 with who is ‘the robbers of thy people who establish the vision’ was the alpha of the testing period, and now at the end of the testing period light from the subject of Islam of Revelation chapter nine adds witnesses of western and eastern Rome that were never evaluated until these current latter days.
Islám biblického proroctví vynáší na světlo linii jak východního, tak západního Říma a světlo, které islám dnes vytváří, je v souladu s tím, avšak jde daleko za základní světlo o islámu, jaké měli milleritští průkopníci. Doba zkoušky, která začala v roce 2024 otázkou, kdo jsou „lupiči z tvého lidu, kteří naplňují vidění“, byla alfou zkušebního období, a nyní na konci zkušebního období světlo z tématu islámu ze zjevení 9. kapitoly přidává svědky západního i východního Říma, kteří nebyli nikdy zkoumáni až do těchto nynějších posledních dnů.
The prophetic lines of Islam represented in chapters nine through eleven bring together the lines of history located in verses ten through sixteen of Daniel eleven by providing testimonies which connect with lines already under discussion in these articles. But within the prophetic illustration of the rise of Islam is the rise of both the movement of the Millerites and the movement of the one hundred and forty-four thousand. Two four-year periods placed firmly within and as part of the time prophecies of Revelation nine provide witness to the four years of 1840 unto 1844. In 1844 prophetic time is no longer, so the symbolic four-year period is defined by its prophetic characteristics, not time. The first four-year period identifies Islam conquering Nicomedia, the former eastern Roman capital in 1337, thirty-eight years after his father conquered the territory. The second four years identifies the humiliation of eastern Romes political and religious rulers in 1449, brought about by Islam and the third four years identifies a glorious manifestation of the power of God when the angel who lightened the earth with his glory descended on August 11, 1840.
Prorocké linie islámu představené v kapitolách devět až jedenáct spojují linie dějin, nacházející se ve verších deset až šestnáct jedenácté kapitoly Daniela, tím, že předkládají svědectví, která se napojují na linie již pojednávané v těchto článcích. Avšak v rámci prorockého znázornění vzestupu islámu je obsažen také vzestup jak hnutí milleritů, tak hnutí sto čtyřiceti čtyř tisíc. Dvě čtyřletá období, pevně zasazená do časových proroctví Zjevení devět a tvořící jejich součást, poskytují svědectví o čtyřech letech od roku 1840 do roku 1844. V roce 1844 prorocký čas již není, a tak je symbolické čtyřleté období vymezeno svými prorockými charakteristikami, nikoli časem. První čtyřleté období označuje dobytí Nikomédie islámem, někdejšího východního římského hlavního města, v roce 1337, třicet osm let poté, co jeho otec dobyl toto území. Druhé čtyři roky označují ponížení politických a náboženských vládců východního Říma v roce 1449, způsobené islámem, a třetí čtyři roky označují slavné zjevení Boží moci, když anděl, jenž ozářil zemi svou slávou, sestoupil 11. srpna 1840.
The Millerite history of the first and second angel aligns with the history of the third angel during the sealing of the one hundred and forty-four thousand. That final sealing work is the blotting out of sin, it is the combination of Divinity with humanity and it takes place during a warfare that is being brought by Islam.
Milleritské dějiny prvního a druhého anděla se shodují s dějinami třetího anděla během zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc. Toto závěrečné dílo zapečeťování je vyhlazením hříchu; je spojením božství s lidstvím a probíhá během války, kterou přináší islám.
And he opened the bottomless pit; and there arose a smoke out of the pit, as the smoke of a great furnace; and the sun and the air were darkened by reason of the smoke of the pit. And there came out of the smoke locusts upon the earth: and unto them was given power, as the scorpions of the earth have power. And it was commanded them that they should not hurt the grass of the earth, neither any green thing, neither any tree; but only those men which have not the seal of God in their foreheads. Revelation 9:2–4.
I otevřel propastnou jámu; a z jámy vystoupil dým jako dým veliké pece, a slunce i ovzduší se zatměly od dýmu z jámy. A z toho dýmu vyšly na zem kobylky; a byla jim dána moc, jakou mají štíři země. A bylo jim přikázáno, aby neškodily trávě země ani ničemu zelenému ani žádnému stromu, nýbrž jen těm lidem, kteří nemají pečeť Boží na svých čelech. Zjevení 9,2–4.
The perfect fulfillment of every prophecy is in the last days, so this passage is identifying the sealing of the one hundred and forty-four thousand. The prophecy of Islam in Revelation nine provides the historical key to bring the most complete illustration of the power that establishes the vision together in the history that culminated on August 11, 1840, when Islam was restrained. From that point the testimony of Revelation nine extended into chapter ten and the history of the first and second angels. Then in chapter eleven the third woe arrives suddenly at the Sunday law, which is when the loud cry of the third angel begins. Chapter nine is the key of Islam in organizing the rise and fall of kingdoms set forth in Daniel and the Revelation. Chapters ten and eleven identify the experience of the one hundred and forty-four thousand wise virgins. Chapter nine identifies the symbol that establishes the external vision and chapters ten and eleven identify the internal vision associated with following the Lamb into the Most Holy Place.
Dokonalé naplnění každého proroctví nastává v posledních dnech, a proto tento oddíl označuje zapečetění sto čtyřiceti čtyř tisíc. Proroctví o islámu ve Zjevení deváté kapitoly poskytuje historický klíč k tomu, aby v dějinách, jež vyvrcholily 11. srpna 1840, kdy byl islám zadržen, spojilo v nejúplnější názorné podobě moc, která toto vidění ustavuje. Od tohoto bodu svědectví Zjevení deváté kapitoly pokračovalo do kapitoly desáté a do dějin prvního a druhého anděla. Potom v kapitole jedenácté náhle přichází třetí běda při nedělním zákonu, což je doba, kdy začíná hlasité volání třetího anděla. Devátá kapitola je klíčem islámu při uspořádání vzestupu a pádu království, jak jsou předloženy v Danielovi a ve Zjevení. Desátá a jedenáctá kapitola označují zkušenost sto čtyřiceti čtyř tisíc moudrých panen. Devátá kapitola označuje symbol, který ustavuje vnější vidění, a desátá a jedenáctá kapitola označují vnitřní vidění spojené s následováním Beránka do Nejsvětější svatyně.
Revelation chapter ten opens with Christ as the mighty angel that descends with a little book open. That event was fulfilled on August 11, 1840 at the conclusion of the prophecy of Revelation nine that identifies three hundred and ninety-one years and fifteen days. Revelation ten identifies the history onward until the message became bitter in John’s stomach on October 22, 1844. The four years of 1840 to 1844 begin with the arrival of the first angel and end with the arrival of the third angel. Those four years that followed after the fulfillment of August 11, 1840 were typified by four years from July 27, 1449 unto 1453 at the beginning of the three hundred and ninety-one years and fifteen days. Both those four-year periods align with the four years of the siege of Nicomedia from 1333 unto 1337. Symbolically eastern Rome was conquered by Islam three times. First was at the siege of Nicaea in 1331, then the four-year siege of Nicomedia in 1337 and then the siege of Constantinople in 1453.
Desátá kapitola Zjevení se otevírá Kristem jako mocným andělem, který sestupuje s otevřenou knížkou. Tato událost se naplnila 11. srpna 1840 při závěru proroctví Zjevení 9, které vymezuje tři sta devadesát jeden let a patnáct dní. Zjevení 10 vyznačuje další dějiny až do chvíle, kdy se poselství stalo hořkým v Janově žaludku 22. října 1844. Čtyři roky od roku 1840 do roku 1844 začínají příchodem prvního anděla a končí příchodem třetího anděla. Tyto čtyři roky, které následovaly po naplnění 11. srpna 1840, byly předobrazeny čtyřmi roky od 27. července 1449 do roku 1453 na počátku tří set devadesáti jednoho roku a patnácti dnů. Obě tato čtyřletá období se shodují se čtyřmi roky obléhání Nikomédie od roku 1333 do roku 1337. Symbolicky byl východní Řím islámem dobyt třikrát. Poprvé při obléhání Nikáje roku 1331, poté při čtyřletém obléhání Nikomédie roku 1337 a nakonec při obléhání Konstantinopole roku 1453.
Diocletian legally divided Rome into east and west in 293, and Constantine prophetically divided Rome into east and west in 330. In 395, upon the death of the emperor Theodosius I, the empire was formerly and permanently divided as he bequeathed the east and the west to his two sons. The Catholic church divided into east and west in 1054 at the “great schism.” The division was gradual as was the demise that followed. The division remains to this very day. Within fifty years from that date, the western church in Rome began roughly two hundred years of crusades against Islam. Western Rome fell when it lost its last emperor in 476. Eastern Rome fell in 1453. Papal Rome fell in 1798. Pagan Rome divided unto east and west in 293, 330 and 395. Papal Rome divided unto east and west in 1054. Sister White identifies the rise and fall of kingdoms as a primary point of reference in the study of God’s Word.
Dioklecián právně rozdělil Řím na východ a západ roku 393 a Konstantin prorocky rozdělil Řím na východ a západ roku 330. Roku 395, po smrti císaře Theodosia I., byla říše formálně a trvale rozdělena, když odkázal východ a západ svým dvěma synům. Katolická církev se rozdělila na východ a západ roku 1054 při „velkém schizmatu“. Rozdělení bylo postupné, stejně jako úpadek, který následoval. Toto rozdělení trvá až do dnešního dne. Během padesáti let od tohoto data zahájila západní církev v Římě přibližně dvě stě let trvající křížové výpravy proti islámu. Západní Řím padl, když roku 476 přišel o svého posledního císaře. Východní Řím padl roku 1453. Papežský Řím padl roku 1798. Pohanský Řím se rozdělil na východ a západ v letech 393, 330 a 395. Papežský Řím se rozdělil na východ a západ roku 1054. Sestra Whiteová označuje vzestup a pád království za hlavní orientační bod při studiu Božího slova.
The kingdoms that are brought out into the light of history from chapter nine of Revelation strengthen the argument that it is Rome that establishes the vision. The prophetic connection between Islam and the one hundred and forty-four thousand is evidence the message of the midnight cry, that was typified by Christ riding into Jerusalem on an ass is represented by a time prophecy that began in the time of the first woe, continued on in the second part of the prophecy in the second woe, and reached its fulfillment in the four-year history where the Millerite movement of the first and second angels began with the fulfillment of that very prophecy. The prophecy began with the symbol of “thirty-eight and two years” (1299 and 1301) years marking the rise of Islam and it concluded with the symbol of “thirty-eight and two years” (1838 and 1840) marking the rise of the Millerites.
Království, která jsou z deváté kapitoly Zjevení vyvedena na světlo dějin, posilují argument, že vizi ustavuje Řím. Prorocká souvislost mezi islámem a sto čtyřiceti čtyřmi tisíci je důkazem, že poselství půlnočního volání, které bylo předobrazeno tím, že Kristus vjel do Jeruzaléma na oslu, je znázorněno časovým proroctvím, jež začalo v době prvního běda, pokračovalo dále ve druhé části proroctví v druhém běda a dospělo ke svému naplnění ve čtyřleté historii, v níž milleritské hnutí prvního a druhého anděla začalo naplněním právě onoho proroctví. Proroctví začalo symbolem „třiceti osmi a dvou let“ (1299 a 1301), označujícím vzestup islámu, a skončilo symbolem „třiceti osmi a dvou let“ (1838 a 1840), označujícím vzestup milleritů.
In 1844, at the conclusion of the Millerites four-year period that had been typified by the siege of 1333 unto 1337, and 1449 unto the siege of 1453 prophetic time was no longer to be applied. The lifting up of the ensign of the one hundred and forty-four thousand is directly connected with the prophecy where Islam is lifted up.
V roce 1844, na konci čtyřletého období milleritů, které bylo předobrazeno obléháním od roku 1333 do roku 1337 a od roku 1449 až po obléhání roku 1453, se prorocký čas již neměl dále uplatňovat. Vyzdvižení praporu sto čtyřiceti čtyř tisíc přímo souvisí s proroctvím, v němž je vyzdvižen islám.
Judah, thou art he whom thy brethren shall praise: thy hand shall be in the neck of thine enemies; thy father’s children shall bow down before thee. Judah is a lion’s whelp: from the prey, my son, thou art gone up: he stooped down, he couched as a lion, and as an old lion; who shall rouse him up? The sceptre shall not depart from Judah, nor a lawgiver from between his feet, until Shiloh come; and unto him shall the gathering of the people be. Binding his foal unto the vine, and his ass’s colt unto the choice vine; he washed his garments in wine, and his clothes in the blood of grapes: His eyes shall be red with wine, and his teeth white with milk. Genesis 49:8–12.
Judo, tebe budou chválit tvoji bratři; tvá ruka bude na šíji tvých nepřátel, synové tvého otce se ti budou klanět. Juda je lví mládě; od kořisti jsi vystoupil, synu můj; sklonil se, ulehl jako lev a jako starý lev; kdo ho probudí? Žezlo se nevzdálí od Judy ani zákonodárce od jeho nohou, dokud nepřijde Šílo; a jemu bude patřit poslušnost národů. Svého oslíka přivazuje k révě a hříbě své oslice k ušlechtilé révě; své roucho pere ve víně a svůj oděv v krvi hroznů. Jeho oči budou tmavé od vína a jeho zuby bílé od mléka. Genesis 49,8–12.
The one hundred and forty-four thousand perfectly reflect the character of Christ, and Christ is among other symbolic representations, “the choice vine.” Ishmael is identified as a “wild” man in Genesis 16:12.
Sto čtyřicet čtyři tisíc dokonale odráží Kristův charakter a Kristus je mimo jiné v symbolických zobrazeních „vyvolenou révou“. Izmael je v Genesis 16,12 označen jako „divoký“ muž.
And he will be a wild man; his hand will be against every man, and every man's hand against him; and he shall dwell in the presence of all his brethren.
A bude divokým člověkem; jeho ruka bude proti každému člověku a ruka každého člověka proti němu; a bude přebývat před tváří všech svých bratří.
The word translated as “wild” is the wild Arabian ass. Christ’s representatives in the latter days ride upon the message of the wild Arabian ass, the ass that Christ rode into Jerusalem, the ass that finally spoke after Balaam struck him the third time. The message that empowered the first angel’s message in 1840 did not see a relevant and important one-hundred-and-fifty-year prophecy in the very prophetic history where the message that empowered the movement was located. They did not see two four-year periods in that very same time prophecy that typified the history of 1840 unto 1844. The Lion of the tribe of Judah is now opening up light from the “old paths” that has never been seen before, and it is light that is in agreement with that light that has been opening up since December 31, 2023. It removes any doubts on whether it is Islam that strikes Nashville. The light illuminates the symbol of Rome, thus becoming an omega statement to the alpha controversy in 2024 about the robbers of thy people, and it is also the omega symbol of the argument over the very same symbol in Millerite history. It identifies that Islam of the time prophecies of Revelation nine is the external message during the internal history of the sealing time of the one hundred and forty-four thousand. We have been teaching this fact for some time, but it can now be demonstrated upon one line that begins in Revelation nine and ends in Revelation eleven. The third four-year period connected with Islam’s time prophecy that was fulfilled in 1840 unto 1844, illustrates the sealing time of the one hundred and forty-four thousand. By the great earthquake of Revelation eleven the one hundred and forty-four thousand are lifted up as an ensign.
Slovo přeložené jako „divoký“ označuje divokého arabského osla. Kristovi zástupci v posledních dnech jedou na poselství divokého arabského osla, osla, na němž Kristus vjel do Jeruzaléma, osla, který nakonec promluvil poté, co jej Bileám potřetí udeřil. Poselství, které v roce 1840 zmocnilo poselství prvního anděla, nevidělo příslušné a důležité stopadesátileté proroctví právě v těch prorockých dějinách, v nichž bylo umístěno poselství, které toto hnutí zmocnilo. Neviděli ani dvě čtyřletá období v témže časovém proroctví, která předobrazovala dějiny od roku 1840 do roku 1844. Lev z pokolení Judova nyní otevírá světlo ze „starých stezek“, jaké dosud nikdy nebylo viděno, a je to světlo, které je v souladu s oním světlem, jež se otevírá od 31. prosince 2023. Odstraňuje veškeré pochybnosti o tom, zda je to islám, kdo zasahuje Nashville. Toto světlo osvětluje symbol Říma, a stává se tak omega výrokem k alfa sporu v roce 2024 o lupičích tvého lidu, a je také omega symbolem sporu o tentýž symbol v milleritské historii. Ukazuje, že islám časových proroctví deváté kapitoly Zjevení je vnější poselství během vnitřních dějin doby zapečeťování sto čtyřiačtyřiceti tisíc. Tuto skutečnost učíme již nějakou dobu, nyní ji však lze doložit na jedné linii, která začíná ve Zjevení 9 a končí ve Zjevení 11. Třetí čtyřleté období spojené s časovým proroctvím islámu, které se naplnilo v letech 1840 až 1844, znázorňuje dobu zapečeťování sto čtyřiačtyřiceti tisíc. Při velikém zemětřesení ve Zjevení 11 je sto čtyřiačtyřicet tisíc vyzdviženo jako korouhev.
In Ezekiel thirty-seven the raising up of God’s people as an army is a two-step process that had been typified by the creation of Adam. First Adam was formed of the clay, then Christ breathed into him the breath of life. In Ezekiel the first prophecy forms the dead bodies, but they are still dead. Then the four winds are breathed upon the bodies and they rise up as a mighty army. The number thirty-eight and forty represent those two steps.
V Ezechielovi 37 je povstání Božího lidu jako vojska dvoustupňovým procesem, který byl předobrazen stvořením Adama. Nejprve byl Adam utvořen z hlíny, potom do něho Kristus vdechl dech života. V Ezechielovi první proroctví utváří mrtvá těla, avšak ta jsou stále mrtvá. Poté je na těla vdechnuto od čtyř větrů a ona povstávají jako mocné vojsko. Čísla třicet osm a čtyřicet představují tyto dva kroky.
We will continue these things in the next article.
V příštím článku budeme v těchto věcech pokračovat.
After this there was a feast of the Jews; and Jesus went up to Jerusalem. Now there is at Jerusalem by the sheep market a pool, which is called in the Hebrew tongue Bethesda, having five porches. In these lay a great multitude of impotent folk, of blind, halt, withered, waiting for the moving of the water. For an angel went down at a certain season into the pool, and troubled the water: whosoever then first after the troubling of the water stepped in was made whole of whatsoever disease he had. And a certain man was there, which had an infirmity thirty and eight years. When Jesus saw him lie, and knew that he had been now a long time in that case, he saith unto him, Wilt thou be made whole? The impotent man answered him, Sir, I have no man, when the water is troubled, to put me into the pool: but while I am coming, another steppeth down before me. Jesus saith unto him, Rise, take up thy bed, and walk. And immediately the man was made whole, and took up his bed, and walked: and on the same day was the sabbath. John 5:1–9.
Potom byl svátek Židů a Ježíš vystoupil do Jeruzaléma. V Jeruzalémě je pak u Ovčí brány rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, který má pět sloupořadí. V nich leželo veliké množství nemocných, slepých, chromých a uschlých, čekajících na zčeření vody. Neboť anděl Páně sestupoval v jistý čas do rybníka a čeřil vodu; a kdo po zčeření vody vstoupil první, býval uzdraven, ať byl stižen jakoukoli nemocí. Byl tam pak jeden člověk, který byl nemocen třicet osm let. Když Ježíš uviděl, jak tam leží, a poznal, že je v tom stavu již dlouhý čas, řekl mu: Chceš být uzdraven? Nemocný mu odpověděl: Pane, nemám nikoho, kdo by mne, když se voda rozčeří, vložil do rybníka; a než já dojdu, jiný sestoupí přede mnou. Ježíš mu řekl: Vstaň, vezmi své lože a choď. A ihned byl ten člověk uzdraven, vzal své lože a chodil. A toho dne byla sobota. Jan 5,1–9.
Now rise up, said I, and get you over the brook Zered. And we went over the brook Zered. And the space in which we came from Kadeshbarnea, until we were come over the brook Zered, was thirty and eight years; until all the generation of the men of war were wasted out from among the host, as the Lord sware unto them. Deuteronomy 2:13, 14.
„Nyní vstaňte,“ pravil jsem, „a přejděte přes potok Zered.“ I přešli jsme přes potok Zered. A doba, po kterou jsme šli od Kádeš-barneje, až jsme přešli přes potok Zered, činila třicet osm let, dokud nebylo z prostředku tábora vyhlazeno celé pokolení mužů boje, jak jim Hospodin přísahal. Deuteronomium 2,13.14.