Skrytá historie čtyřicátého verše – číslo dvacet

Je biblicky přijatelné chápat proroka Ezechiela v jeho úvodních verších jako třicetiletého.

Někteří se domnívají, že „třicátý rok“ se zakládá na určitém jubilejním cyklu, který začal za krále Jóšiáše a skončil prvním veršem čtyřicáté kapitoly.

Bibličtí chronologové datují první verš čtyřicáté kapitoly buď k 28. dubnu, nebo k 22. říjnu roku 573 př. Kr. Všichni proroci označují poslední dny, a tak podzimní datum 22. října 573 př. Kr. představuje omega datum linie, která začala o padesát let dříve v tom, co je nazýváno „Josijášovou velikou Paschou“, dne 5. května 622 př. Kr.

Číslo třicet je symbolem kněží, kteří měli mít třicet let, když začínali svou službu. Ať už verše jedna až tři první kapitoly Ezechiele označují Ezechielův věk jako třicet let, anebo jej pouze představují jako symbol kněze, i tak by byl zobrazen jako třicetiletý. Jestliže pak oněch třicet let v prvním verši, jak se někteří domnívají, představuje třicátý rok od Jóšijášovy Veliké slavnosti Pesachu v roce 622 př. Kr., prorocké důsledky zůstávají stále tytéž.

Jóšijáš znamená „základ“ a jeho velká Pascha zahájila jubilejní období, které skončilo 22. října v den Smíření roku 573 př. Kr. „Jubilejní linie“ od Jóšijáše do 22. října je v souladu s dějinami let 1840 až 1844. Základy roku 1840 byly znázorněny králem Jóšijášem a také Josiahem Litchem. Dvacátý druhý říjen byl znázorněn tím, že zazněl roh jubilejní polnice spolu s rohem dne Smíření.

Ezechiel je zasazen do jubilejní linie od krále Joziáše do 22. října, linie, která představuje prvního a druhého anděla ze Zjevení 10 od roku 1840 až do roku 1844. Ezechiel představuje milerity prvního a druhého anděla a sto čtyřicet čtyři tisíc třetího anděla. Ezechiel představuje kněžství sto čtyřiceti čtyř tisíc, avšak jeho primárním prorockým atributem je to, že je prorok.

Existují tři biblické postavy, které začaly sloužit ve věku třiceti let. Vedle Ezechiela to byli David a Josef. Protože všichni začali sloužit ve věku třiceti let, jsou všichni kněžími. David je symbolem krále, Josef je knězem a Ezechiel je prorokem v trojím království slávy, které se skládá z proroka, kněze a krále.

Ať už proroka Ezechiela uplatníme jako symbol jakkoli, je knězem, a je-li uplatněn v linii jubilea od Jóšiáše do 22. října, Ezechiel je kněz, který by představoval kněze v době zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc, jak je předobrazeno dějinami let 1840 až 1844 a králem Jóšiášem až do 22. října 573 př. Kr.

Bible jasně uvádí, že Ezechiel konal svou službu po dvacet dva let. „Dvacet dva“ je symbolem sto čtyřiceti čtyř tisíc, kteří jsou praporcem Božství spojeného s lidstvím. V dějinách znázorněných od Josiášovy Paschy až po jubilejní oslavu 22. října ve čtyřicáté kapitole Josiášova Pascha předobražovala dílo Josiahe Litche v letech 1838 a 1840. Tímto dílem bylo předložení časových proroctví prvního a druhého běda. Nyní lze vidět, že proroctví o prvním a druhém běda je mnohem rozsáhlejší, než průkopníci rozpoznali.

Ezechiel jako biblický prorok uvádí ve svých spisech více konkrétních dat než kterýkoli jiný biblický autor.

Ezechiel představuje omegu zásady, že v biblickém proroctví den se rovná roku. V knize Numeri je alfa zmínka o principu den za rok představena při prvním vzbouření v Kádeši, které přivodilo čtyřicet let putování po poušti. Poslední neboli omega vzpoura je u Ezechiela ve čtvrté kapitole představena při zničení Jeruzaléma.

Kádeš a zkáza Jeruzaléma představují vzpouru alfa i omega, jež znázorňuje zásadu den za rok. „Zásada den za rok“ byla prvořadým pravidlem milleritů a v dějinách let 1840 až 1844, jak je předobrazena v jubilejní linii od krále Joziáše až k 22. říjnu. Ezechiel uvádí více dat než kterýkoli jiný prorok. V rámci datování u Ezechiela je určena jubilejní linie, která přímo spojuje Ezechielovo svědectví s dějinami prvního a druhého anděla a poté s dějinami třetího anděla.

Spolu s „jubilejní linií“ leží Ezechiel na boku tři sta devadesát dní, potom na druhém boku čtyřicet dní. „Čtyři sta třicet“ je symbolem staré a nové smlouvy, neboť Abramův smluvní příslib čtyř set let zajetí v Egyptě nalezl druhého svědka v třiceti letech u apoštola Pavla. Společně Abram (později Abraham) ze „starého“ a Saul (později Pavel) z „nového“ spojili svá svědectví, aby ustanovili čtyři sta třicet let jako symbol věčné smlouvy. „Tři sta devadesát dní“ „poneseš nepravost domu Izraele.“ „A“ „poneseš nepravost domu Judy čtyřicet dní.“ Pravý bok a levý bok se dohromady rovnají Abramovi a Pavlovi.

Smlouva byla vždy založena na poslušnosti nebo neposlušnosti — na životě či smrti. Zásada rok za den v milleritské historii byla otázkou života a smrti a tato historie byla prvním andělem vyhlášena jako věčné evangelium. „Evangelium“ je otázkou života a smrti a zkušební otázka života a smrti v milleritské historii byla zasazena do kontextu zásady, podle níž se den rovná roku. Předpovědí, která dala poselství prvního anděla moc, bylo proroctví o třech stech devadesáti jednom roce a patnácti dnech druhého běda. V rámci tří set devadesáti dnů, po které Ezechiel ležel na svém levém boku, je znázornění časového proroctví druhého běda o třech stech devadesáti jednom roce a patnácti dnech. K správnému rozdělení proroctví je zapotřebí prorocké rozlišovací schopnosti, avšak není to nic menšího než pokračující dílo Lva z pokolení Judova, který odpečeťuje poselství půlnočního volání.

Tvrdím, že s Ezechielem musí být nakládáno jako se symbolem sto čtyřiceti čtyř tisíc, avšak především jako se symbolem daru Ducha proroctví, ať už je představován jako projev proroka posledních dnů, nebo jako projev lidu smlouvy, který rozumí zásadě metodologie „řádek za řádkem“.

Tvrdím, že Ezekielovo světlo na proroctví o třech stech devadesáti jednom roce a patnácti dnech se shoduje s mužem se smetáčkem na prach, který vhazuje klenoty do větší skříňky.

Tvrdím, že světlo z Ezechiela je podstatnou součástí závěrečného poselství, když je chrám dokončen.

Ezechiel se ve verši prvním čtyřicáté kapitoly nachází u data 22. října a právě tam je mu dáno vidění budoucího chrámu. Tento chrám je chrámem sto čtyřiceti čtyř tisíc, jejichž počet Ezechiel symbolicky představuje. Tato skupina projde dvěma zkouškami, než dospěje ke třetí, rozhodující zkoušce. Ezechiel je vylíčen jako ten, kdo přijímá své světlo v chrámu, a proto světlo, které jako symbol vydává, představuje světlo, jež přichází, když Boží lid vstupuje do nejsvětější svatyně v souladu s desátou kapitolou knihy Daniel.

Světlo Zjevení Ježíše Krista, které je odpečetěno, je odpečetěno právě těsně před uzavřením doby milosti.

„Čas je blízko“ těsně před uzavřením doby milosti v jedenáctém verši, a Zjevení Ježíše Krista je tedy v té době odpečetěno, neboť „čas je blízko“.

Zkušební doba laodicejského adventismu sedmého dne se uzavírá při nedělním zákonu a adventismus je v deváté kapitole Ezechiele představen jako Jeruzalém. Tam ti, kdo vzdychají a naříkají nad ohavnostmi páchanými v zemi i v církvi, přijímají pečeť. Zapečeťování probíhá tehdy, když východní větry islámu rozhněvávají národy, těsně před uzavřením zkušební doby. V osmé kapitole Ezechiele vrcholí čtyři generace adventismu, přičemž čtvrtá generace je znázorněna pětadvaceti vůdci klanějícími se slunci.

Toto vidění bylo podáno symbolicky jeden den před nedělním zákonem, neboli těsně před ukončením doby milosti, jak je znázorněno čísly šest, šest, šest.

Vidění šestého roku, šestého měsíce a pátého dne přišlo těsně před „666“, symbolem nedělního zákona, kdy se pro laodicejský adventismus uzavírá doba milosti. Toto vidění bylo „podle vidění“, které Ezechiel „viděl na rovině“. Vidění, které viděl na rovině, je zaznamenáno dříve, ve třetí kapitole.

Vidění „roviny“, které bylo viděním šestého roku, šestého měsíce a pátého dne, bylo viděním, které Ezechiel viděl dříve u řeky Kebar.

„vidění Boží“, která Ezechiel „viděl“ u řeky Kebar, bylo viděním roviny, které bylo zároveň viděním v Ezechielovi, kapitolách osm až jedenáct. Tato vidění byla předložena v souvislosti s tím, že Ezechiel nahlížel do svatyně, kde se také naplňuje vidění „marah“, totiž vidění v zrcadle, z desáté kapitoly. Ezechiel představuje ty, kdo mají podíl na prorockém světle vyzařujícím z Nejsvětější svatyně, když je Zjevení Ježíše Krista přinášeno těsně před uzavřením doby milosti.

Když určíme jubilejní linii krále Jóšijáše, která začíná Paschou a končí 22. října, určujeme tím symbol jarních svátků a podzimních svátků, jak jsou stanoveny ve dvacáté třetí kapitole Levitiku. Tam jsou jarní i podzimní svátky předloženy vždy ve dvaadvaceti verších, právě tak jako služba Ezechielova trvala dvaadvacet let. Zařazením Ezechiela do třicátého roku jubilejní linie se Ezechielovo narození uvádí do souladu s Jóšijášovým probuzením. Jestliže mu bylo třicet let ve třicátém roce jubilejního cyklu, pak by se Ezechiel narodil v době Jóšijášovy reformace.

Ezechiel je symbolem těch, kdo vírou vstupují do Nejsvětější svatyně. Když tam vstoupí, vidí kola uprostřed kol, představující složitou souhru lidských vztahů. Stejně jako Jan v desáté kapitole Zjevení představuje Ezechiel millerity, avšak ještě bezprostředněji sto čtyřicet čtyři tisíc. Jeho souběžné časové proroctví o třech stech devadesáti jednom roce a patnácti dnech znázorňuje konečný soud nad laodicejským adventismem při zničení Jeruzaléma a zahrnuje záhadu třiceti osmi a čtyřiceti.

Zahrnuje symboliku čtyř set třiceti let.

Zahrnuje čtyřleté období vyjádřené lety 1333 až 1337, 1449 až 1453 a 1840 až 1844.

Svou úvahu o tomto nanejvýš důležitém tématu zahájíme v příštím článku.