Ezechiel je označován za „truchlícího proroka“, neboť je symbolem sta čtyřiceti čtyř tisíc, kteří v deváté kapitole jeho knihy truchlí (vzdychají a naříkají) nad ohavnostmi páchanými v zemi a v církvi. V úryvku ze Svědectví, který jsme citovali v minulém článku, sestra Whiteová napsala: „Sám prorok byl cizincem v cizí zemi, kde neomezeně vládly bezmezná ctižádost a surová krutost. Lidská tyranie a bezpráví, které viděl a o nichž slyšel, skličovaly jeho duši a on hořce truchlil dnem i nocí.“
Sto čtyřicet čtyři tisíc jsou „vyvrženci Izraele“, kteří byli rozptýleni, jak je znázorněno tím, že byl Ezechiel odveden do zajetí. Proces zapečeťování znázorněný v Ezechielovi 9 je totožný s tím v Zjevení 7 a obě tyto kapitoly jsou představeny jako události probíhající v posledních dnech.
„Toto zapečetění služebníků Božích je totožné s tím, které bylo Ezechielovi ukázáno ve vidění.“ Testimonies to Ministers, 445.
Z trůnu Bůh řídí cheruby, kteří pak ovládají kola. Ezechiel měl z vidění pochopit, že Bůh má vše ve své moci, a to i v době, kdy se zdálo, že ve všem vládne zmatek. Poté, co sestra Whiteová popsala uspořádání, v němž Bůh na trůnu řídí cheruby spravující záležitosti země, používá při popisu Jana ve svatyni, kde Kristus procházel mezi sedmi církvemi, slova „podobným způsobem“. Ezechiel a Jan jsou symboly těch, kdo žijí v době zapečeťování sto čtyřiačtyřiceti tisíc. Jak uvádí inspirace: „O výjevech, které se mají odehrát v našem světě, se dosud ani nesnilo.“
Když sestra Whiteová tato slova psala, byla nepochybně pravdivá, avšak v době zapečeťování docházejí svého dokonalého naplnění. Napadlo by vás před nějakými dvaceti lety, že k tomu, co se nyní odehrává ve světě v souvislosti s rojením kobylek islámu, skutečně dojde? Symbolika kobylek, které v deváté kapitole Zjevení představují islám, zahrnuje i migraci severoafrických kobylek v přírodě. Migrační trasa těchto rojících se afrických kobylek odpovídá území, které ovládl islám. Islám je potomkem Izmaela a Izmaelovou matkou byla Hagar. Jméno Hagar znamená „útěk“ nebo „prchat“. V arabštině se toto jméno obvykle přepisuje jako Hajar (هاجر) a souvisí se stejným kořenem, z něhož pochází i výraz Hijra (Muhammadova migrace/útěk). Kořeny islámu jsou spjaty nejen s rojením kobylek, ale zahrnují také význam migrace. Napadlo vůbec někdy někoho, že nelegální přistěhovalectví je projevem kobylky islámu?
Napadlo někoho byť jen ve snu, že světoví komunisté uzavřou spojenectví s islámskými hordami, které je nyní označováno jako rudo-zelené spojenectví? Islám i dračí moc globalistů vystupují z bezedné propasti, a to v uvedeném pořadí ve Zjevení 9/11, a bezedná propast představuje projev satanské moci. Oba současní spojenci jsou podle Písma pravdy nástroji Satana. Hagar byla Egypťanka a Izmael je symbolem islámu; Hagar a Izmael jsou tedy symboly moderního rudo-zeleného spojenectví.
„‚Až dokonají [dokončují] své svědectví.‘ Období, v němž měli dva svědkové prorokovat oděni v žínici, skončilo roku 1798. Když se blížili k ukončení svého díla v skrytosti, měla proti nim vést válku mocnost představená jako ‚šelma vystupující z bezedné propasti‘. V mnoha evropských národech byly mocnosti vládnoucí v církvi a ve státě po staletí ovládány satanem prostřednictvím papežství. Zde je však předveden nový projev satanské moci.“ The Great Controversy, 268.
Sestra Whiteová zde klade nástup socialismu do období Francouzské revoluce a zároveň poznamenává, že Satan ovládá také papežskou moc. Papežská moc rovněž vystupuje z bezedné propasti v sedmnácté kapitole Zjevení a v deváté kapitole Zjevení je islám dýmem, který vyšel z bezedné propasti. Otázka však stále zůstává: Měla inspirace skutečně na mysli toto: „O výjevech, které se mají odehrát v našem světě, se dosud nikomu ani nesnilo“? Komu se snilo, že islám bude nyní rozšířen po celé Evropě a že se nyní bude valit na obě Ameriky? Snilo se vám, že globalisté z Organizace spojených národů, Evropské unie a Demokratické strany Spojených států rozšíří kobylky po celé zeměkouli?
Kdo by si byl pomyslel, že vzdělávací instituce ovládne komunisticko-islámské spojenectví, které je nyní financováno z daní občanů, kteří nikdy neměli v úmyslu, aby peníze z jejich daní byly použity ke zničení národa, jenž tyto daňové prostředky poskytuje?
Koho by kdy napadlo, že Velká Británie bude podporovat a obhajovat skupinové znásilňování, únosy, věznění a vraždění bílých dívek páchané islámem? Mnozí poukazují na skutečnost, že každý komunistický systém, který kdy v dějinách lidstva existoval, naprosto selhal, avšak plody britského socialismu jsou stejně pádným odsudkem socialismu jako selhání ekonomických a politických filozofií tohoto systému.
Kdo by si byl pomyslel, že kupcům země bude dovoleno zavádět jedy, aby vykonali masovou vraždu více než sedmnácti milionů lidí?
Kdo si pomyslel, že mužům, jako jsou George Soros, Bill Gates a Anthony Fauci, bude dovoleno páchat jejich démonické skutky zla zcela bez jakýchkoli následků?
Když sestra Whiteová prohlásila, že o sehraných scénách se nebude ani zdát, učinila tak v souvislosti s dobou zapečeťování jednoho sta čtyřiceti čtyř tisíc. Navazovala tím na své poznámky ke Kristovu varování v Matoušovi dvacet čtyři, kde zaznamenala: „Tato poučení jsou k našemu užitku. Potřebujeme opřít svou víru o Boha, neboť je přímo před námi doba, která vyzkouší lidské duše. Kristus na Olivetské hoře líčil hrozné soudy, které měly předcházet Jeho druhému příchodu.“
Poučení, o nichž se právě zmínila, byla znázorněna na příkladu Ezechiela i Jana, kteří se ve svatyni učili chápat, že Bůh má vše ve své moci. Uprostřed nynějšího zmatku a vzpoury, zmatku a vzpoury, které budou s postupem dějin jen sílit, budou Boží poslové, představovaní nejen Ezechielem a Janem v chrámu, ale také Izajášem, procházet dějinami způsobem, který oslavuje Pána, jedině tehdy, budou-li chápat, že i věci, o nichž se nám nikdy ani nesnilo, jsou stále v Boží moci.
Ona kola, která se protínají s ostatními koly, zahrnují události, o nichž se nikdy nikomu ani nesnilo, a jsou to události, které se odehrávají v době zapečeťování, jež začala 11. září. Poučení, která je třeba si osvojit, si osvojují pouze ti, kdo vírou vstupují do svatyně svatých a spatřují Krista a Jeho světlo zářící z archy úmluvy. Když je tato sláva spatřena tak, jak ji Daniel vylíčil v desáté kapitole, je skupina, která má z tohoto světla užitek, oddělena od těch, kdo před viděním uprchli.
A já, Daniel, jediný jsem viděl to vidění; neboť muži, kteří byli se mnou, to vidění neviděli; avšak padlo na ně veliké chvění, takže utekli, aby se skryli. Daniel 10,7.
Z oddílu uvedeného v předchozím článku lze odvodit mnohem více, avšak na závěr tohoto článku se budeme věnovat jednomu kolu. V minulém článku jsme si povšimli symboliky čísla dvacet pět a předtím jsme se zabývali číslem třicet. Světlo vycházející z knihy Ezechiel není tvořeno pouze symbolickými čísly, avšak je užitečné se nejprve obeznámit s některými z těchto číselných symbolů, než začneme vnášet jasnost do zmatku.
Sedmnáctý
Tři dvousetpadesátiletá proroctví vymezují sedmnáctileté období, které začíná na konci dějin církve ve Smyrně. Sedmnáct let od roku 313 do roku 330 je předobrazem zřízení obrazu šelmy.
Dvě stě padesát let, které začaly roku 457 př. Kr., skončily roku 207 př. Kr., deset let po bitvě u Ráfie a sedm let před bitvou u Pania. Od Ráfie k Paniu uplynulo sedmnáct let, a to představuje skryté dějiny čtyřicátého verše, jak jsou vyloženy ve verších jedenáct až patnáct jedenácté kapitoly knihy Daniel.
Ptolemaios IV. Filopatór (známý také jako Ptolemaios IV.) byl panovníkem, který v roce 217 př. n. l. zvítězil v bitvě u Rafie. Jako král (a faraon) vládl ptolemaiovskému Egyptu od roku 221 př. n. l. do roku 204 př. n. l.; vládl tedy sedmnáct let. Vládnout začal před bitvou u Rafie, zemřel však před bitvou u Paneia.
Bitva u Rafie, která představuje válku na Ukrajině, začala v roce 2014, kdy Spojené státy vyvolaly na Ukrajině barevnou revoluci. Ptolemaios IV., král jihu, je předobrazem Vladimira Putina, který začal vládnout v roce 2000, rok předtím, než v roce 2001 začalo zapečeťování sto čtyřiačtyřiceti tisíc. Stejně jako Ptolemaios začal i Putin vládnout před válkou na Ukrajině, jejímž předobrazem je bitva u Rafie začínající v roce 2014. Před Paniem je Putin, jehož předobrazem je Ptolemaios, odstraněn. Putin začal vládnout v roce 2000, což časově odpovídá počátku doby zapečeťování, která začala následujícího roku, v roce 2001. Sedmnáct symbolických let, která představuje Ptolemaios, vymezuje období Putinovy vlády, přičemž tato vláda probíhá v době zapečeťování.
Trump, představovaný završením dvousetpadesátiletého období, které začalo v roce 457 př. Kr., se nachází v týchž skrytých dějinách jako Putin, v dějinách trvajících sedmnáct let počínaje bitvou u Rafie. Drak (Putin) a falešný prorok (Trump) se nacházejí uvnitř těchto skrytých dějin. V těchto dějinách se šelma, znázorněná jako „lupiči z tvého lidu“ symbolizující papežskou moc, nachází na konci sedmnáctiletého období od Rafie do Pania.
Rok 321 představuje nedělní zákon ve Spojených státech a rok 321 se nachází v rámci sedmnáctiletého období od Milánského ediktu v roce 313 až do rozdělení říše v roce 330.
Dějiny představené od toho, co je nazýváno Josiášovou velkou Paschou, začínají sedmnáctý jubilejní cyklus Židů. Od Josiášovy Paschy, která je největším probuzením ve Starém zákoně, až do 22. října, je představena milleritská historie od 11. srpna 1840 do 22. října 1844, avšak ještě důležitěji je tím představena historie od 11. září až po nedělní zákon. Doba zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc je představena sedmnáctým jubilejním cyklem od Josiáše až do 22. října. Sedmnáct je symbolem spojeným s hlavními událostmi doby zapečeťování a číslo sedmnáct je bodem, v němž se protínají Ezechielova kola.
Ve skrytých dějinách čtyřicátého verše knihy Daniel, jak jsou znázorněny v desátém až patnáctém verši téže kapitoly, je drak prostřednictvím Ptolemaiovy vlády spojen s číslem „17“. Dějiny od bitvy u Rafie v jedenáctém verši až po bitvu u Pania v patnáctém verši zahrnují „17“ let. Tyto dějiny umisťují Donalda Trumpa doprostřed sedmnácti let představovaných těmito dvěma bitvami. Obraz šelmy, který Trump ve Spojených státech vytváří a ustavuje, je znázorněn obdobím „17“ let od roku 313 do roku 330. V prvním verši první kapitoly se Ezechiel nachází ve třicátém roce 17. jubilejního cyklu. Napadlo vás někdy byť jen ve snu, že číslo sedmnáct představuje jedno z kol, která Ezechiel spatřil ve svatyni svatých?
Ezechiel je symbolem těch, kteří v době zapečeťování skrze víru vstoupili do nejsvětější svatyně. Jsou to Petrovi kněží.
I vy jako živé kameny jste budováni v duchovní dům, ve svaté kněžstvo, abyste přinášeli duchovní oběti, přijatelné Bohu skrze Ježíše Krista. 1 Petrův 2,5.
Byli pověřeni předat poselství někdejšímu Božímu smluvnímu lidu, který je tehdy pomíjen; ačkoli je předem varován, někdejší Boží smluvní lid nebude vidět ani slyšet.
I řekl mi: Synu člověčí, nakrm své břicho a naplň své nitro tímto svitkem, který ti dávám. I snědl jsem jej, a v mých ústech byl sladký jako med. A řekl mi: Synu člověčí, jdi, vyprav se k domu Izraele a mluv k nim mými slovy. Neboť nejsi poslán k lidu nesrozumitelné řeči a těžkého jazyka, nýbrž k domu Izraele; ne k mnohým národům nesrozumitelné řeči a těžkého jazyka, jejichž slovům nemůžeš rozumět. Vpravdě, kdybych tě byl poslal k nim, byli by tě vyslechli. Ale dům Izraele tě nevyslechne, neboť nechtějí vyslechnout mne; protože celý dům Izraele je neodbytný a zatvrzelého srdce. Hle, učinil jsem tvou tvář pevnou proti jejich tvářím a tvé čelo pevným proti jejich čelům. Jako diamant, tvrdší než pazourek, učinil jsem tvé čelo: neboj se jich a neděs se jejich pohledů, ačkoli jsou domem vzpoury. Ezechiel 3,3–9.
Ezechielovi je přikázáno zvěstovat poselství někdejšímu smluvnímu lidu, který představují protestanti z období milleritského hnutí a laodicejská Církev adventistů sedmého dne v posledních dnech. Odmítne-li toto poselství zvěstovat, ulpí na něm krev těch, kdo zůstanou nevarováni.
Synu člověčí, ustanovil jsem tě strážcem domu Izraelského; proto slyš slovo z mých úst a varuj je ode mne. Když řeknu svévolníkovi: Jistě zemřeš, a ty ho nevaruješ ani nepromluvíš, abys varoval svévolníka před jeho svévolnou cestou a zachránil mu život, tentýž svévolník zemře pro svou nepravost; ale jeho krev budu vyžadovat z tvé ruky. Jestliže však svévolníka varuješ a on se neodvrátí od své svévole ani od své svévolné cesty, zemře pro svou nepravost; ale ty jsi vysvobodil svou duši. Opět, když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a dopustí se nepravosti, a já před něho položím kámen úrazu, zemře: protože jsi ho nevaroval, zemře ve svém hříchu a na jeho spravedlivé skutky, které činil, nebude vzpomenuto; ale jeho krev budu vyžadovat z tvé ruky. Jestliže však spravedlivého varuješ, aby spravedlivý nehřešil, a on nehřeší, jistě bude žít, protože přijal varování; a také ty jsi vysvobodil svou duši. Ezechiel 3,17–21.
V prvních „jedenácti“ kapitolách Ezechiele je mu ukázáno zničení Jeruzaléma, znázorněné viděními u řeky Kebar, na rovině a v Jeruzalémě. Je pověřen hlásat varování před blížícím se soudem nad Jeruzalémem. Varovné poselství o blížícím se soudu nad Jeruzalémem je varováním, které je nejprve dáno laodicejské Církvi adventistů sedmého dne. Toto varování označuje soud a zavržení Božího lidu v Jeruzalémě, kteří nemají pečeť Boží. Varování předobrazené Ezechielem je varováním před brzy přicházejícím nedělním zákonem.
V oněch prvních jedenácti kapitolách, v nichž jsou tyto pravdy předloženy, je Ezechiel učiněn němým a poté promlouvá jen tehdy, když Bůh výslovně otevře jeho ústa; a to trvá až do zničení Jeruzaléma, kdy opět může mluvit.
Tu vešel do mne duch, postavil mne na nohy a mluvil se mnou a řekl mi: Jdi, zavři se ve svém domě. Ale ty, synu člověčí, hle, vloží na tebe pouta a spoutají tě jimi, takže nebudeš vycházet mezi ně. A způsobím, že tvůj jazyk přilne k tvému patru, takže oněmíš a nebudeš pro ně káratelem; neboť jsou domem vzpurným. Ale když budu mluvit s tebou, otevřu tvá ústa a řekneš jim: Toto praví Panovník Hospodin: Kdo slyší, ať slyší; a kdo se zdrží, ať se zdrží; neboť jsou domem vzpurným. Ezechiel 3,24–27.
Když Jeruzalém padl, Ezekiel mohl znovu promluvit.
I stalo se ve dvanáctém roce našeho zajetí, v desátém měsíci, pátého dne toho měsíce, že ke mně přišel ten, který unikl z Jeruzaléma, a řekl: Město je pobito. I byla nade mnou ruka Hospodinova večer předtím, než přišel ten, který unikl; a otevřela má ústa, dokud ke mně nepřišel ráno; a má ústa byla otevřena a již jsem nebyl němý. Ezechiel 33,21.22.
Pád Jeruzaléma představuje pád laodicejské církve adventistů sedmého dne v posledních dnech. K tomuto pádu dochází ve chvíli, kdy jsou ti, kdo byli v deváté kapitole zapečetěni v Jeruzalémě, následně vyvýšeni jako církev vítězná. Laodicejští v Jeruzalémě jsou odstraněni a sto čtyřiačtyřicet tisíc je vyvýšeno při ustavení království slávy. Předobrazem tohoto království slávy bylo ustavení království milosti na kříži. Království milosti na kříži odpovídá království slávy v době nedělního zákona a obě tato království jsou zasazena do sledu prorockých dějin zachyceného v knize Ezechiel. Prvních jedenáct kapitol, nahlížíme-li na knihu Ezechiel v kontextu svatyně, pojednává o očišťování Boží církve, při němž se Jeho lid proměňuje z církve bojující, která je definována jako církev tvořená pšenicí a koukolem, v církev vítěznou, tvořenou letniční pšeničnou obětí.
A ty, bezbožný ničemný kníže Izraele, jehož den přišel, když nepravost dojde konce, takto praví Panovník Hospodin: Sejmi čelenku a slož korunu; toto již nebude jako dříve: povyš toho, kdo je ponížený, a pokoř toho, kdo je povýšený. Převrátím, převrátím, převrátím ji; a nebude jí více, dokud nepřijde ten, jemuž po právu náleží; a jemu ji dám. Ezechiel 21,25–27.
Sidkiáš byl posledním judským králem a v těchto verších je „bezbožným knížetem Izraele, jehož den přišel“. Nebúkadnesar se chystal dobýt Jeruzalém a Sidkiášova koruna měla být odňata Babylónem, který měl být svržen Médy a Peršany, ti pak Řeky, a Řekové Římem. Třetí převrat přichází k Římu, což jsou dějiny, v nichž Král, „jemuž po právu náleží“, obdrží korunu království milosti při ustanovení onoho království na kříži.
„Na ‚bezbožného ničemného knížete‘ přišel den konečného zúčtování. ‚Sejmi mitru,‘ nařídil Hospodin, ‚a sundej korunu.‘ Teprve až sám Kristus ustanoví své království, bude Judovi znovu dovoleno mít krále. ‚Převrátím, převrátím, převrátím je,‘ zněl božský výnos o trůnu domu Davidova; ‚a nebude ho více, dokud nepřijde ten, jemuž po právu náleží; a dám jej jemu.‘ Ezechiel 21,25–27.“ Proroci a králové, 451.
V době pozdního deště, který započal, když 11. září začal soud nad živými, Kristus ustavuje své království slávy.
„Až čtyři andělé pustí, Kristus ustanoví své království.“ Spalding and Magan, 3.
Období přípravy začíná 11. září a při vydání nedělního zákona je slavná svatá hora vyvýšena nade všechny pahorky a hory.
Slovo, které viděl Izajáš, syn Ámosův, o Judovi a Jeruzalémě. I stane se v posledních dnech, že hora domu Hospodinova bude pevně stát na vrcholu hor a bude vyvýšena nad pahorky; a pohrnou se k ní všechny národy. A půjde mnoho lidu a řeknou: Pojďte a vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova; a bude nás učit svým cestám a budeme chodit po jeho stezkách. Neboť ze Sijónu vyjde zákon a slovo Hospodinovo z Jeruzaléma. Izajáš 2,1–3.
Dne 11. září byly větry uvolněny a poté zadrženy, čímž byl označen počátek vztyčování království z druhé kapitoly Danielovy, jež je znázorněno jako kámen vytesaný z hory, který naplní celou zemi.
„Tento pohled byl dán roku 1847, kdy jen velmi málo bratří adventistů zachovávalo sobotu, a i z těchto jen málokteří předpokládali, že její zachovávání je natolik důležité, aby vedlo k rozlišení mezi Božím lidem a nevěřícími. Nyní začíná být viděno naplnění onoho pohledu. ‚Počátek onoho času soužení,‘ o němž je zde zmínka, se nevztahuje k době, kdy začnou být vylévány rány, nýbrž ke krátkému období těsně předtím, než budou vylity, zatímco Kristus je ve svatyni. V té době, kdy se dílo spásy chýlí ke svému závěru, bude na zemi přicházet soužení a národy se budou hněvat, avšak budou drženy na uzdě, aby nebránily dílu třetího anděla. V té době přijde ‚pozdní déšť,‘ neboli občerstvení od přítomnosti Páně, aby dal moc hlasitému volání třetího anděla a připravil svaté, aby obstáli v období, kdy bude vylito sedm posledních ran.“ Early Writings, 85.
Kristus ustanovuje své věčné království v době pozdního deště a jeho království zahrnuje jak království milosti, které bylo založeno na kříži, tak i jeho království slávy při nedělním zákonu. Od Sedekiáše do Babylóna (1. království), k Médo-Persii (2. království), k Řecku (3. království) a dále k pohanskému Římu (4. království) se vymezuje dějinná linie vedoucí ke království milosti. Tato dějinná linie vymezuje paralelní historickou posloupnost od papežského Říma (duchovní Babylón – 5. království) ke Spojeným státům (duchovní Médo-Persie – 6. království), k Organizaci spojených národů (duchovní Řecko – 7. království) a dále až k trojitému spojení draka, šelmy a falešného proroka, kteří společně tvoří moderní Řím (duchovní Řím – 8. království, které je z těch sedmi).
Vítězství onoho království v druhé kapitole knihy Daniel je znázorněno skálou a Boží věrní jsou kameny v chrámu.
I vy jako živé kameny jste budováni v duchovní dům, ve svaté kněžstvo, abyste přinášeli duchovní oběti, přijatelné Bohu skrze Ježíše Krista. 1 Petr 2,5.
Toto věčné království vítězí nad královstvími světa a naplňuje celý svět. V Ezechielovi od čtyřicáté kapitoly až do konce jeho knihy je totožné království představeno jako chrám, který naplňuje svět vodou života.
V příštím článku budeme v těchto věcech pokračovat.