Skryté dějiny čtyřicátého verše – číslo dvacet tři

Ezechiel je označován za „proroka zármutku“, neboť je symbolem sto čtyřiceti čtyř tisíc, kteří v deváté kapitole jeho knihy truchlí (vzdychají a naříkají) nad ohavnostmi páchanými v zemi i v církvi. V pasáži ze Svědectví, kterou jsme citovali v předchozím článku, sestra Whiteová napsala: „Sám prorok byl cizincem v cizí zemi, kde bezmezná ctižádost a surová krutost vládly svrchovaně. To, co viděl a slyšel o lidské tyranii a bezpráví, tísnilo jeho duši a dnem i nocí hořce truchlil.“

Sto čtyřicet čtyři tisíc jsou „vyvrženci Izraele“, kteří byli rozptýleni, jak je znázorněno tím, že byl Ezechiel odveden do zajetí. Proces zapečeťování znázorněný v Ezechielovi 9 je totožný s tím v Zjevení 7 a obě tyto kapitoly jsou představeny jako události probíhající v posledních dnech.

Z trůnu Bůh řídí cheruby, kteří pak spravují kola. Ezechiel měl z vidění pochopit, že Bůh má vše pod kontrolou i v době, kdy se zdálo, že je všechno v zmatku. Sestra Whiteová říká „podobným způsobem“ poté, co předložila uspořádání Boha na trůnu, který řídí cheruby spravující záležitosti země, když popisuje Jana ve svatyni, kde Kristus kráčel uprostřed sedmi církví. Ezechiel a Jan jsou symboly těch, kdo žijí v době pečetění sto čtyřiceti čtyř tisíc, o nichž, jak zaznamenává inspirace, „události, které se mají odehrát v našem světě, se dosud ani nesní.“

Jistě, když sestra Whiteová napsala tato slova, byla tato slova pravdivá, avšak v době zapečeťování nalézají své dokonalé naplnění. Pomysleli byste si asi před dvaceti lety, že to, co se nyní odehrává ve světě ve spojitosti s rojením kobylek islámu? Kobylky jako symbol islámu v deváté kapitole Zjevení zahrnují v přírodě migraci kobylek severní Afriky. Trasa migrace těchto rojných kobylek Afriky se shoduje se zeměpisnou oblastí, kterou ovládl islám. Islám pochází od Izmaele a Izmaelovou matkou byla Hagar. Hagar znamená „útěk“ nebo „prchat“. V arabštině se toto jméno obvykle uvádí jako Hádžar (هاجر) a souvisí s týmž kořenem, z něhož máme Hidžru (Muhammadovu migraci/útěk). Kořeny islámu jsou spojeny nejen s rojením kobylek, nýbrž tyto kořeny zahrnují i význam migrace. Snad se kdy komu snilo, že nelegální imigrace je projevem kobylky islámu?

Napadlo někoho, že globální komunisté uzavřou spojenectví s islámskými hordami? Jak islám, tak dračí moc globalistů vystupují postupně z bezedné propasti ve Zjevení 9/11 a bezedná propast představuje projev satanovy moci. Oba nynější spojenci jsou podle Písem pravdy nástroji satana.

Sestra Whiteová zde určuje příchod socialismu do období Francouzské revoluce a zároveň poznamenává, že satan ovládá také papežskou moc. Papežská moc rovněž vychází z bezedné propasti ve Zjevení sedmnácté kapitoly a v deváté kapitole Zjevení je islám kouřem, který vyšel z bezedné propasti. Podstata věci však zůstává stejná: mínila inspirace skutečně: „Výjevy, které se mají odehrát v našem světě, se nám dosud ani nesnily“? Komu se snilo, že se islám nyní rozšíří po celé Evropě a nyní sestupuje na Ameriku? Snilo se vám, že kobylky budou rozšířeny po celém světě globalisty Organizace spojených národů, Evropské unie a Demokratické strany Spojených států?

Kdo by si byl pomyslel, že vzdělávací instituce budou přemoženy komunisticko-islámským spojenectvím, které je nyní financováno z daňových prostředků občanů, kteří nikdy nezamýšleli, aby jejich daně byly použity ke zničení národa, jenž tyto daňové prostředky poskytuje.

Kdo by si pomyslel, že Velká Británie bude podporovat a hájit to, aby byly bílé dívky hromadně znásilňovány v gangových skupinách, unášeny, vězněny a vražděny islámem? Mnozí poukazují na skutečnost, že každý komunistický systém, který se kdy v dějinách lidstva objevil, byl naprostým selháním, avšak ovoce britského socialismu je odsouzením socialismu právě tak, jako je jím selhání ekonomických a politických filosofií tohoto systému.

Kdo by si byl pomyslel, že kupcům země bude dovoleno zavádět jedy, aby vykonali masovou vraždu více než sedmnácti milionů lidí?

Kdo si pomyslel, že mužům, jako jsou George Soros, Bill Gates a Anthony Fauci, bude dovoleno páchat jejich démonické skutky zla zcela bez jakýchkoli následků?

Když sestra Whiteová prohlásila, že o scénách, jež se odehrají, se nám ani nesnilo, učinila tak v souvislosti s dobou zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc. Navazovala tím na své poznámky ke Kristovu varování v Matouši dvacet čtyři, kde zaznamenala: „Tato poučení jsou k našemu prospěchu. Potřebujeme upevnit svou víru v Boha, neboť právě před námi je čas, který vyzkouší lidské duše. Kristus na Olivetské hoře vylíčil strašné soudy, které měly předcházet Jeho druhému příchodu.“

Poučení, na něž právě poukázala, byla znázornění jak Ezechiele, tak Jana ve svatyni, kde se učili chápat, že Bůh má vše pod svou vládou. Ve zmatku a vzpouře, které nyní probíhají, ve zmatku a vzpouře, jež budou s postupem dějin pouze narůstat, se ti, kdo jsou Božími posly, jak je představují nejen Ezechiel a Jan v chrámě, ale i Izajáš, budou dějinami ubírat způsobem, který oslaví Pána, jedině tehdy, budou-li rozumět tomu, že i věci, o nichž se nám nikdy ani nesnilo, jsou stále pod Boží kontrolou.

Ta kola protínající ostatní kola zahrnují události, o nichž se nikomu ani nesnilo, a jsou to události, které se odehrávají v době zapečeťování, jež započala 11. září. Lekce, které mají být naučeny, se naučí pouze ti, kdo vírou vstupují do Nejsvětější svatyně a vidí Krista a Jeho světlo zářící z Archy. Když je tato sláva spatřována tak, jak je znázorněna Danielem v desáté kapitole, třída, která má ze světla prospěch, je oddělena od těch, kdo před viděním uprchli.

Z oddílu uvedeného v předchozím článku lze odvodit mnohem více, avšak na závěr tohoto článku se budeme věnovat jednomu kolu. V minulém článku jsme si povšimli symboliky čísla dvacet pět a předtím jsme se zabývali číslem třicet. Světlo vycházející z knihy Ezechiel není tvořeno pouze symbolickými čísly, avšak je užitečné se nejprve obeznámit s některými z těchto číselných symbolů, než začneme vnášet jasnost do zmatku.

Tři dvěstěpadesátiletá proroctví vymezují sedmnáctileté období, které začíná na konci dějin církve ve Smyrně. Od roku 313 do roku 330 sedmnáct let předobrazuje vztyčení obrazu šelmy.

Dvě stě padesát let, která začala roku 457 př. Kr., skončila roku 207 př. Kr., sedm let po bitvě u Ráfie a deset let před bitvou u Pania. Od Ráfie k Paniu uplynulo sedmnáct let a to představuje skryté dějiny verše čtyřicátého, jak jsou vyloženy ve verších jedenáct až patnáct Daniela jedenáct.

Ptolemaios IV. Filopatór (také známý jako Ptolemaios IV.) byl vládce, který zvítězil v bitvě u Rafie roku 217 př. Kr. Vládl jako král (a faraon) ptolemaiovského Egypta od roku 221 př. Kr. do roku 204 př. Kr., a vládl tedy sedmnáct let. Svou vládu započal před bitvou u Rafie, avšak zemřel před bitvou u Pania.

Bitva u Ráfie, představující ukrajinskou válku, začala v roce 2014, když Spojené státy vyvolaly na Ukrajině barevnou revoluci. Ptolemaios IV., král jihu, je předobrazem Vladimira Putina, který začal vládnout v roce 2000, v roce předtím, než v roce 2001 začalo zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc. Stejně jako u Ptolemaia začal Putin vládnout před ukrajinskou válkou, předobrazenou bitvou u Ráfie, která začala v roce 2014. Před Paniem je Putin, jak je předobrazen Ptolemaiem, odstraněn. Putin začal vládnout v roce 2000, čímž se uvádí do souladu se začátkem doby zapečeťování, která započala následujícího roku, v roce 2001. Sedmnáct symbolických let, znázorněných Ptolemaiem, vymezuje období, po něž Putin vládne, a činí tak během doby zapečeťování.

Trump, představovaný závěrem dvou set padesáti let, které začaly roku 457 př. Kr., se nachází ve stejných skrytých dějinách jako Putin, v dějinách, které trvají sedmnáct let a začínají bitvou u Ráfie. Drak (Putin) a falešný prorok (Trump) se nacházejí v rámci těchto skrytých dějin. V těchto dějinách se šelma, označená jako „lupiči z tvého lidu“, symbolizující papežskou moc, nachází na konci sedmnácti let od Ráfie po Panium.

Rok 321 představuje nedělní zákon ve Spojených státech a rok 321 se nachází v rámci sedmnáctiletého období od Milánského ediktu v roce 313 až do rozdělení říše v roce 330.

Dějiny představené od toho, co je nazýváno Josiášovou velkou Paschou, začínají sedmnáctý jubilejní cyklus Židů. Od Josiášovy Paschy, která je největším probuzením ve Starém zákoně, až do 22. října, je představena milleritská historie od 11. srpna 1840 do 22. října 1844, avšak ještě důležitěji je tím představena historie od 11. září až po nedělní zákon. Doba zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc je představena sedmnáctým jubilejním cyklem od Josiáše až do 22. října. Sedmnáct je symbolem spojeným s hlavními událostmi doby zapečeťování a číslo sedmnáct je bodem, v němž se protínají Ezechielova kola.

Ve skrytých dějinách čtyřicátého verše Daniele, jak jsou znázorněny v desátém až patnáctém verši téže kapitoly, je drak spojen s číslem „17“ prostřednictvím Ptolemaiovy vlády. Dějiny od bitvy u Ráfie v jedenáctém verši až po bitvu u Ráfie v patnáctém verši trvají „17“ let. Tyto dějiny umisťují Donalda Trumpa doprostřed sedmnácti let znázorněných těmito dvěma bitvami. Obraz šelmy, který Trump ve Spojených státech vytváří a staví, je znázorněn „17“ lety od roku 313 do roku 330. V prvním verši první kapitoly je Ezechiel ve třicátém roce „17.“ jubilejního cyklu. Napadlo vás někdy, že číslo sedmnáct představovalo jedno z kol, která Ezechiel viděl ve svatyni svatých?

Ezechiel je symbolem těch, kteří v době zapečeťování skrze víru vstoupili do nejsvětější svatyně. Jsou to Petrovi kněží.

Byli pověřeni, aby předložili poselství někdejšímu Božímu smluvnímu lidu, který je tehdy míjen, ačkoli jsou předem upozorněni, že někdejší Boží smluvní lid nebude vidět ani slyšet.

Ezechiel je pověřen, aby hlásal poselství někdejšímu smluvnímu lidu, jak jej představují protestanti milleritské historie a laodikejská církev adventistů sedmého dne v posledních dnech. Odmítne-li toto poselství hlásat, krev těch, kteří zůstali nevarováni, bude na něm.

V prvních „jedenácti“ kapitolách Ezechiele je mu ukázáno zničení Jeruzaléma, znázorněné viděními u řeky Kebar, na rovině a v Jeruzalémě. Je pověřen hlásat varování před blížícím se soudem nad Jeruzalémem. Varovné poselství o blížícím se soudu nad Jeruzalémem je varováním, které je nejprve dáno laodicejské Církvi adventistů sedmého dne. Toto varování označuje soud a zavržení Božího lidu v Jeruzalémě, kteří nemají pečeť Boží. Varování předobrazené Ezechielem je varováním před brzy přicházejícím nedělním zákonem.

V oněch prvních jedenácti kapitolách, v nichž jsou tyto pravdy předloženy, je Ezechiel učiněn němým a poté promlouvá jen tehdy, když Bůh výslovně otevře jeho ústa; a to trvá až do zničení Jeruzaléma, kdy opět může mluvit.

Když Jeruzalém padl, Ezekiel mohl znovu promluvit.

Pád Jeruzaléma představuje pád laodicejské církve adventistů sedmého dne v posledních dnech. K tomuto pádu dochází tehdy, když ti, kteří byli v deváté kapitole v Jeruzalémě zapečetěni, jsou poté vyvýšeni jako církev vítězná. Laodicejští uvnitř Jeruzaléma jsou vyvedeni a sto čtyřicet čtyři tisíc je vyvýšeno, zatímco je ustanovováno království slávy. Toto království slávy bylo předobrazeno ustanovením království milosti na kříži. Království milosti na kříži odpovídá království slávy při nedělním zákoně a tato dvě království jsou zasazena do posloupnosti prorockých dějin obsažené v knize Ezechiel. Prvních jedenáct kapitol, je-li Ezechiel zasazen do kontextu svatyně, pojednává o očištění Boží církve, když se Jeho lid mění z církve bojující, která je vymezena jako složená z pšenice a koukolu, v církev vítěznou, která je tvořena pšeničnou obětí Letnic.

Sidkiáš byl posledním judským králem a v těchto verších je „bezbožným knížetem Izraele, jehož den přišel“. Nebúkadnesar se chystal dobýt Jeruzalém a Sidkiášova koruna měla být odňata Babylónem, který měl být svržen Médy a Peršany, ti pak Řeky, a Řekové Římem. Třetí převrat přichází k Římu, což jsou dějiny, v nichž Král, „jemuž po právu náleží“, obdrží korunu království milosti při ustanovení onoho království na kříži.

V době pozdního deště, který započal, když 11. září začal soud nad živými, Kristus ustavuje své království slávy.

Období přípravy začíná 11. září a při nedělním zákonu je slavná svatá hora vyzdvižena nad všechny pahorky a hory.

Dne 11. září byly větry uvolněny a poté zadrženy, čímž byl označen počátek ustanovování království z druhé kapitoly Daniele, které je představeno jako kámen vytesaný z hory, jenž naplní celou zemi.

Kristus ustanovuje své věčné království v době pozdního deště a Jeho království zahrnuje království milosti, které bylo založeno na kříži, a také Jeho království slávy při nedělním zákonu. Od Sedekiáše k Babylónu (1. království), k Médo-Persii (2. království), k Řecku (3. království) a dále k pohanskému Římu (4. království) se vyznačuje dějinná linie vedoucí ke království milosti. Tato historie označuje paralelní dějinnou posloupnost od papežského Říma (duchovní Babylón, 5. království), až ke Spojeným státům (duchovní Médo-Persie, 6. království), až ke Spojeným národům (duchovní Řecko, 7. království) a dále až k trojímu spojení draka, šelmy a falešného proroka, kteří společně tvoří moderní Řím (duchovní Řím, 8. království, které jest z těch sedmi).

Vítězství onoho království v druhé kapitole knihy Daniel je znázorněno skálou a Boží věrní jsou kameny v chrámu.

To věčné vítězí nad královstvími světa a naplňuje celý svět. V Ezechielovi od čtyřicáté kapitoly až do konce jeho knihy je totéž království představeno jako chrám, který naplňuje svět vodou života.

V příštím článku budeme v těchto věcech pokračovat.