According to inspiration, when it comes to inspiration, “every fact has its bearing,” and “every principle has its bearing.”
Podle inspirace, pokud jde o inspiraci, „každá skutečnost má svůj význam“ a „každá zásada má svůj význam“.
“The Bible contains all the principles that men need to understand in order to be fitted either for this life or for the life to come. And these principles may be understood by all. No one with a spirit to appreciate its teaching can read a single passage from the Bible without gaining from it some helpful thought. But the most valuable teaching of the Bible is not to be gained by occasional or disconnected study. Its great system of truth is not so presented as to be discerned by the hasty or careless reader. Many of its treasures lie far beneath the surface, and can be obtained only by diligent research and continuous effort. The truths that go to make up the great whole must be searched out and gathered up, ‘here a little, and there a little.’ Isaiah 28:10.
„Bible obsahuje všechny zásady, jimž lidé potřebují rozumět, aby byli uzpůsobeni buď pro tento život, nebo pro život budoucí. A těmto zásadám mohou porozumět všichni. Nikdo, kdo má ducha schopného ocenit její učení, nemůže přečíst jediný oddíl Bible, aniž by z něho získal nějakou užitečnou myšlenku. Nejcennější poučení Bible však nelze získat příležitostným nebo nesoustavným studiem. Její velký systém pravdy není předložen tak, aby jej rozpoznal ukvapený nebo nedbalý čtenář. Mnohé z jejích pokladů leží hluboko pod povrchem a lze jich dosáhnout jen pilným bádáním a soustavným úsilím. Pravdy, které tvoří tento velký celek, je třeba vyhledávat a shromažďovat, ‚tu trochu a tam trochu‘. Izajáš 28,10.“
“When thus searched out and brought together, they will be found to be perfectly fitted to one another. Each Gospel is a supplement to the others, every prophecy an explanation of another, every truth a development of some other truth. The types of the Jewish economy are made plain by the gospel. Every principle in the word of God has its place, every fact its bearing. And the complete structure, in design and execution, bears testimony to its Author. Such a structure no mind but that of the Infinite could conceive or fashion.” Education, 123.
„Když jsou takto prozkoumány a uvedeny dohromady, ukáže se, že do sebe dokonale zapadají. Každé evangelium je doplněním ostatních, každé proroctví výkladem jiného, každá pravda rozvinutím nějaké jiné pravdy. Předobrazy židovského řádu se stávají zřejmými prostřednictvím evangelia. Každá zásada ve slově Božím má své místo, každá skutečnost svůj význam. A celá stavba ve svém záměru i provedení vydává svědectví o svém Autorovi. Takovou stavbu by nemohla pojmout ani utvořit žádná mysl kromě mysli Nekonečného.“ Education, 123.
The fact of the matter is that the Hebrew expression “ereb boqer” is found eight times in the Bible. It is always translated as “evening and morning,” with the exception of Daniel 8:14 where it is rendered as “days.” According to inspiration verse fourteen is the “foundation and central pillar of the Advent faith.”
Skutečností je, že hebrejský výraz „ereb boqer“ se v Bibli vyskytuje osmkrát. Vždy je překládán jako „večer a jitro“, s výjimkou Daniele 8,14, kde je podán jako „dny“. Podle inspirovaného svědectví je čtrnáctý verš „základem a ústředním pilířem adventní víry“.
“The scripture which above all others had been both the foundation and central pillar of the Advent faith was the declaration, ‘Unto two thousand and three hundred days; then shall the sanctuary be cleansed.’ [Daniel 8:14.]” The Great Controversy, 409.
„Písmo, které bylo nade všechny ostatní jak základem, tak ústředním pilířem adventní víry, bylo prohlášení: ‚Až do dvou tisíc a tří set večerů a jiter; potom bude svatyně očištěna.‘ [Daniel 8,14.]“ Velký spor věků, 409.
The fact therefore is that the “days” in the verse is the eighth time of the seven times that Hebrew expression is employed. And the biblical phenomenon of God’s prophetic guidance of the translators of the King James version purposely associated the biblical enigma of the eighth being of the seven in the verse that represents one of two visions in chapter eight. One word translated as “vision” in chapter eight is the Hebrew word “chazon,” and the other is “mareh.” “Mareh” means appearance and the “mareh” vision is the vision of Christ’s appearance in God’s prophetic Word. The “mareh” vision of Daniel 8:14 identifies that Christ was to appear and suddenly come to His temple on October 22, 1844. All these truths are facts, and they have their bearing upon the verse that is the central pillar, and the central pillar is not a doctrine or a prophecy that was fulfilled on October 22, 1844, the fact is that the verse is Christ, the central pillar.
Skutečnost tedy je, že „dny“ v tomto verši představují osmý výskyt onoho hebrejského výrazu ze sedmi výskytů, v nichž je užit. A biblický jev Božího prorockého vedení překladatelů verze King James záměrně spojil biblickou hádanku osmého, který je ze sedmi, s veršem, jenž představuje jedno ze dvou vidění v osmé kapitole. Jedno slovo přeložené v osmé kapitole jako „vidění“ je hebrejské slovo „chazon“ a druhé je „mareh“. „Mareh“ znamená zjev a vidění „mareh“ je viděním Kristova zjevení v Božím prorockém Slově. Vidění „mareh“ v Danieli 8,14 označuje, že se Kristus měl zjevit a náhle přijít do svého chrámu 22. října 1844. Všechny tyto pravdy jsou skutečnosti a mají svůj vztah k verši, který je ústředním pilířem, a ústřední pilíř není nauka ani proroctví, které se naplnilo 22. října 1844; skutečnost je, že tím veršem je Kristus, ústřední pilíř.
“While in this state of despondency, I had a dream that made a deep impression upon my mind. I dreamed of seeing a temple, to which many persons were flocking. Only those who took refuge in that temple would be saved when time should close; all who remained outside would be forever lost. The multitudes without who were going about their various ways, derided and ridiculed those who were entering the temple, and told them that this plan of safety was a cunning deception, that in fact there was no danger whatever to avoid. They even laid hold of some to prevent them from hastening within the walls.
„Když jsem byla v tomto stavu sklíčenosti, měla jsem sen, který na mne hluboce zapůsobil. Zdálo se mi, že vidím chrám, k němuž se hrnulo mnoho lidí. Jen ti, kdo v tomto chrámu naleznou útočiště, budou zachráněni, až se čas uzavře; všichni, kdo zůstanou venku, budou navěky ztraceni. Zástupy venku, které se ubíraly svými různými cestami, tupily a vysmívaly se těm, kdo vstupovali do chrámu, a říkaly jim, že tento plán bezpečí je rafinovaný klam, že ve skutečnosti není vůbec žádného nebezpečí, jemuž by bylo třeba se vyhnout. Dokonce některé zadržovaly, aby jim zabránily spěchat dovnitř za zdi.
“Fearful of being ridiculed, I thought best to wait until the multitude dispersed, or until I could enter unobserved by them. But the numbers increased instead of diminishing, and fearful of being too late, I hastily left my home and pressed through the crowd. In my anxiety to reach the temple I did not notice or care for the throng that surrounded me.
„V obavě, že se stanou terčem posměchu, považovali za nejlepší vyčkat, dokud se zástup nerozejde, anebo dokud nebudou moci vejít, aniž by je kdokoli zpozoroval. Avšak místo aby se počet lidí zmenšoval, stále vzrůstal, a v obavě, že přijdu příliš pozdě, jsem spěšně opustila svůj domov a prodírala se davem. Ve své úzkostné snaze dostat se do chrámu jsem si nevšímala zástupu, který mě obklopoval, ani jsem o něj nedbala.
“On entering the building, I saw that the vast temple was supported by one immense pillar, and to this was tied a lamb all mangled and bleeding. We who were present seemed to know that this lamb had been torn and bruised on our account. All who entered the temple must come before it and confess their sins. Just before the lamb were elevated seats, upon which sat a company looking very happy. The light of heaven seemed to shine upon their faces, and they praised God and sang songs of glad thanksgiving that seemed like the music of the angels. These were they who had come before the lamb, confessed their sins, received pardon, and were now waiting in glad expectation of some joyful event.
„Když jsem vstoupila do budovy, uviděla jsem, že rozlehlý chrám byl podepřen jedním ohromným sloupem a k němu byl přivázán beránek, celý zohavený a krvácející. Nám přítomným se zdálo, že víme, že tento beránek byl rozedrán a ztlučen kvůli nám. Všichni, kdo vstoupili do chrámu, museli před něj předstoupit a vyznat své hříchy. Těsně před beránkem byla vyvýšená sedadla, na nichž seděla skupina lidí vypadajících velmi šťastně. Na jejich tvářích jako by zářilo světlo nebe a chválili Boha a zpívali písně radostného díkůvzdání, které se podobaly hudbě andělů. To byli ti, kdo předstoupili před beránka, vyznali své hříchy, přijali odpuštění a nyní v radostném očekávání čekali na nějakou radostnou událost.“
“Even after I had entered the building, a fear came over me, and a sense of shame that I must humble myself before these people; but I seemed compelled to move forward, and was slowly making my way around the pillar in order to face the lamb, when a trumpet sounded, the temple shook, shouts of triumph arose from the assembled saints, an awful brightness illuminated the building, then all was intense darkness. The happy people had all disappeared with the brightness, and I was left alone in the silent horror of night.
„I poté, co jsem vstoupila do budovy, mne přemohl strach a pocit hanby, že se musím pokořit před těmito lidmi; avšak zdálo se, že jsem nucena jít vpřed, a pomalu jsem si razila cestu kolem sloupu, abych stanula tváří v tvář Beránku, když zazněla polnice, chrám se otřásl, zástupy shromážděných svatých propukly ve vítězný jásot, strašlivá záře ozářila budovu, a potom vše zahalila hluboká tma. Všichni ti šťastní lidé spolu s tou září zmizeli a já jsem zůstala sama v němé hrůze noci.“
“I awoke in agony of mind, and could hardly convince myself that I had been dreaming. It seemed to me that my doom was fixed; that the Spirit of the Lord had left me, never to return.” Experience and Teachings, 24, 25.
„Probudila jsem se v duševní úzkosti a sotva jsem se mohla přesvědčit, že jsem jen snila. Zdálo se mi, že můj úděl je zpečetěn; že mě Duch Páně opustil, aby se již nikdy nevrátil.“ Experience and Teachings, 24, 25.
We are now being tested as to whether we will enter the temple and thereafter confess our sins and secure the blessing of His justification. This last call to enter the temple is surrounded by obstacles to prevent our individual entrance, but should we now hesitate, we will be “left alone in the silent horror of night.” But this is not my only point.
Nyní jsme zkoušeni v tom, zda vstoupíme do chrámu a poté vyznáme své hříchy a zajistíme si požehnání Jeho ospravedlnění. Tato poslední výzva ke vstupu do chrámu je obklopena překážkami, aby se zabránilo našemu osobnímu vstupu; budeme-li však nyní váhat, budeme „ponecháni o samotě v tiché hrůze noci“. To však není jediný bod, o němž chci mluvit.
Purposeful emphasis was placed upon this most important verse by including the distinction of the word “days,” which carries with it the prophetic enigma that eight is of the seven, which is one of the wheels in the sealing time of the one hundred and forty-four thousand. In the period of the sealing, the Protestant horn and the Republican horn of the sixth kingdom of Bible prophecy will both fulfill the enigma that the eighth is of the seven. Of the eight presidents since the time of the end in 1989, Trump became the sixth king of the sixth kingdom, and after he won his second term, he became the eighth that is of the seven. In the action of the United States in repeating the Edict of Milan in 313, the Laodicean movement of the one hundred and forty-four thousand will become the Philadelphian movement of the one hundred and forty-four thousand. The sealing time concludes at the Sunday law where the papacy’s deadly wound is healed, and she thus fulfills the enigma of Revelation seventeen as the eighth that is of the seven. One fact, represented in one Hebrew phrase, as one English word, brings the verse that identifies the opening of the judgment into the verse that identifies the close of judgment in the sealing time of the one hundred and forty-four thousand.
Tento nanejvýš důležitý verš byl záměrně zdůrazněn tím, že do něj bylo zahrnuto rozlišení vyjádřené slovem „dny“, jež v sobě nese prorockou záhadu, že osm je z těch sedmi; tato záhada je jedním z kol v době zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc. V období zapečeťování naplní protestantský i republikánský roh šestého království biblického proroctví záhadu, že osmý je z těch sedmi. Z osmi prezidentů od času konce v roce 1989 se Trump stal šestým králem šestého království, a poté, co získal svůj druhý mandát, se stal osmým, který je z těch sedmi. Až Spojené státy svým jednáním zopakují milánský edikt z roku 313, stane se laodicejské hnutí sto čtyřiceti čtyř tisíc filadelfským hnutím sto čtyřiceti čtyř tisíc. Doba zapečeťování končí při zavedení nedělního zákona, kdy je uzdravena smrtelná rána papežství, a papežství tak coby osmý, který je z těch sedmi, naplňuje záhadu ze sedmnácté kapitoly Zjevení. Jedna skutečnost, vyjádřená v hebrejštině jedním slovním spojením a v angličtině jedním slovem, vnáší verš, který označuje zahájení soudu, do verše, který označuje ukončení soudu v době zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc.
Every fact has its place, and there is only one expression where a numerical construction of a ‘number’ times another ‘number’ is used in the New Testament, and only two in the Old Testament. The alpha of the ‘numerical construction’ is in Genesis.
Každá skutečnost má své místo a v Novém zákoně existuje pouze jediný výraz, v němž je použita číselná konstrukce jedno „číslo“ krát jiné „číslo“, zatímco ve Starém zákoně jsou takové výrazy pouze dva. Alfa této „číselné konstrukce“ se nachází v knize Genesis.
If Cain shall be avenged sevenfold, truly Lamech seventy and sevenfold. Genesis 4:24.
Jestliže bude Kain pomstěn sedmeronásobně, tedy Lámech vpravdě sedmdesátkrát a sedmkrát. Genesis 4:24.
The omega ‘numerical construction’ is in Matthew.
Omegická „číselná konstrukce“ je v Matoušovi.
Then came Peter to him, and said, Lord, how oft shall my brother sin against me, and I forgive him? till seven times? Jesus saith unto him, I say not unto thee, Until seven times: but, Until seventy times seven. Matthew 18:21, 22.
Tu přistoupil k němu Petr a řekl: Pane, kolikrát zhřeší můj bratr proti mně, a já mu odpustím? Až sedmkrát? Ježíš mu praví: Nepravím ti, až sedmkrát, nýbrž až sedmdesátkrát sedmkrát. Matouš 18,21.22.
These passages represent the first and last time in the Bible where a number is identified to be multiplied with another number. There are many numbers, but the alpha of Genesis and the omega of Matthew possess the identical numerical construction, and they employ the same two numbers of ‘seven’ and ‘seventy.’
Tyto pasáže představují první a poslední místo v Bibli, kde je určeno, aby jedno číslo bylo násobeno jiným číslem. Čísel je mnoho, avšak alfa knihy Genesis a omega Matoušova evangelia mají totožnou číselnou konstrukci a používají tatáž dvě čísla: „sedm“ a „sedmdesát“.
Between the alpha and omega, the middle and only other place where this numerical construction exists is in Leviticus twenty-five. There the two numbers are not ‘seven’ and ‘seventy,’ but ‘seven times seven years.’
Mezi alfou a omegou se tato číselná konstrukce vyskytuje na jediném dalším, prostředním místě, a to v pětadvacáté kapitole knihy Leviticus. Zde oněmi dvěma čísly nejsou ‚sedm‘ a ‚sedmdesát‘, nýbrž ‚sedmkrát sedm let‘.
And thou shalt number seven sabbaths of years unto thee, seven times seven years; and the space of the seven sabbaths of years shall be unto thee forty and nine years. Leviticus 25:8.
A odpočítáš si sedm letních sobot, sedmkrát sedm let; a období těch sedmi letních sobot ti bude činit čtyřicet devět let. Leviticus 25,8.
The middle numerical construction once again employs the number ‘seven,’ but not the number ‘seventy.’ The passage where it is located contains a blessing for obedience, and also a curse for disobedience. The blessings of freeing of slaves and restoration of land are contrasted with the curse of seven times that is mentioned four times in chapter twenty-six of Leviticus. The blessing included the Lord’s sustenance during the years the land rested, and a double blessing in the year of Jubilee, and the cursing of chapter twenty-six is the counterpart in the covenant warning of the two chapters.
Prostřední číselná konstrukce opět využívá číslo „sedm“, nikoli však číslo „sedmdesát“. Oddíl, v němž se nachází, obsahuje požehnání za poslušnost i prokletí za neposlušnost. Požehnání v podobě propuštění otroků a navrácení půdy jsou postavena do protikladu k sedminásobnému prokletí, které je čtyřikrát zmíněno ve dvacáté šesté kapitole knihy Leviticus. Požehnání zahrnovalo obživu, kterou Hospodin poskytoval v letech, kdy půda odpočívala, a dvojnásobné požehnání v jubilejním roce; prokletí ve dvacáté šesté kapitole je pak jeho protějškem v rámci smluvního varování obsaženého v obou kapitolách.
The middle numerical construction appears in Leviticus 25:8 (‘seven times seven years’). It is immediately paired with the fourfold ‘seven times’ judgment of Leviticus 26. Thus, the middle numerical construction represents both a blessing and a curse, forming a doubled testimony in the book of Leviticus. The numerical construction of either the blessing or the curse of the Jubilee is placed between the judgment of Lamech and Jesus’ identification of the limit of probationary time. All three together are identifying a probationary limit, which when concluded will manifest one class who is blessed and one class who is cursed. The alpha and omega, representing the first and third angels’ messages, identify four hundred and ninety as the symbol of probationary time. When this is coupled with the curse or blessing of the Jubilee, the facts become important as we approach the study of Ezekiel chapter one verse one that places Ezekiel in the thirtieth year of the seventeenth Jubilee cycle.
Prostřední číselná konstrukce se objevuje v knize Leviticus 25:8 („sedmkrát sedm let“). Je bezprostředně spojena se čtyřikrát opakovaným soudem „sedmkrát“ z knihy Leviticus 26. Prostřední číselná konstrukce tedy představuje jak požehnání, tak prokletí, a vytváří tak v knize Leviticus dvojí svědectví. Číselná konstrukce požehnání či prokletí jubilejního roku je umístěna mezi Lámechův soud a Ježíšovo určení hranice doby milosti. Všechny tři společně vymezují hranici doby milosti, po jejímž skončení se projeví jedna skupina požehnaných a jedna skupina prokletých. Alfa a omega, představující poselství prvního a třetího anděla, označují číslo čtyři sta devadesát za symbol doby milosti. Spojíme-li to s prokletím či požehnáním jubilejního roku, nabývají tyto skutečnosti na významu, když přistupujeme ke studiu prvního verše první kapitoly knihy Ezechiel, který Ezechiele zasazuje do třicátého roku sedmnáctého jubilejního cyklu.
That Jubilee cycle ended on October 22, 573 BC, and typified not only October 22, 1844, but also the soon-coming Sunday law. Ezekiel was standing in the temple, representing the one hundred and forty-four thousand who by faith have entered into the Most Holy Place at the end of the judgment, as did the faithful after October 22, 1844. To miss the “fact” of where Ezekiel is at in prophetic history in chapter one and verse one is to lose your “bearing.”
Tento jubilejní cyklus skončil 22. října 573 př. Kr. a byl předobrazem nejen 22. října 1844, ale také nedělního zákona, který brzy přijde. Ezechiel stál v chrámu a představoval sto čtyřiačtyřicet tisíc těch, kteří na konci soudu vírou vstoupili do svatyně svatých, stejně jako věrní po 22. říjnu 1844. Přehlédnout tento „fakt“ – totiž to, v jakém bodě prorockých dějin se Ezechiel v první kapitole a prvním verši nachází – znamená ztratit „orientaci“.
After viewing the glory of the Lord given by the river Chebar, Ezekiel is humbled into the dust as were Daniel, Isaiah and John. Then all four of the examples provide elements of the anointing of those who are to give the message to a church that will not see or hear.
Poté, co Ezechiel spatří slávu Páně zjevenou u řeky Kebaru, je pokořen až do prachu stejně jako Daniel, Izajáš a Jan. Všechny čtyři příklady pak ukazují prvky pomazání těch, kdo mají předat poselství církvi, která nechce vidět ani slyšet.
There are six dates in the book of Ezekiel that address Jerusalem. We have previously addressed the first and last dates found in chapter one, verses one and two, and then in chapter forty, verse one. I have addressed the second date found in chapter eight and verse one, but only in its symbolic representation, and without locating it in connection with the siege and destruction of Jerusalem, and the entire book revolves around that axle. Jerusalem was destroyed at the end of 586/585 BC. And in Ezekiel 33:21 a fugitive arrives with the news of Jerusalem’s fall.
V knize Ezechiel je šest dat, která se vztahují k Jeruzalému. Již dříve jsme se zabývali prvním a posledním z nich, uvedenými v první kapitole v prvním a druhém verši a dále ve čtyřicáté kapitole v prvním verši. Druhým datem, uvedeným v osmé kapitole v prvním verši, jsem se zabýval, avšak pouze v jeho symbolické rovině, aniž bych je zasadil do souvislosti s obléháním a zničením Jeruzaléma, přičemž právě kolem této osy se otáčí celá kniha. Jeruzalém byl zničen na konci roku 586/585 př. Kr. A v Ezechielovi 33:21 přichází uprchlík se zprávou o pádu Jeruzaléma.
And it came to pass in the twelfth year of our captivity, in the tenth month, in the fifth day of the month, that one that had escaped out of Jerusalem came unto me, saying, The city is smitten. Now the hand of the Lord was upon me in the evening, afore he that was escaped came; and had opened my mouth, until he came to me in the morning; and my mouth was opened, and I was no more dumb. Ezekiel 33:21, 22.
I stalo se ve dvanáctém roce našeho zajetí, v desátém měsíci, pátého dne toho měsíce, že ke mně přišel jeden, který uprchl z Jeruzaléma, a řekl: Město je pobito. A ruka Hospodinova byla nade mnou večer, dříve než přišel ten uprchlý; a otevřel má ústa, dokud ke mně nepřišel ráno; a má ústa byla otevřena, a nebyl jsem již němý. Ezechiel 33,21.22.
In the twelfth year the city was smitten, and Ezekiel is then free to speak upon his own volition. The vision of Ezekiel chapter eight was in the sixth year, thus roughly six years before the city was smitten.
Ve dvanáctém roce bylo město pobito, a Ezechiel pak může svobodně mluvit z vlastního podnětu. Vidění v osmé kapitole knihy Ezechiel bylo v šestém roce, tedy přibližně o šest let dříve, než bylo město pobito.
And it came to pass in the sixth year, in the sixth month, in the fifth day of the month, as I sat in mine house, and the elders of Judah sat before me, that the hand of the Lord God fell there upon me. Ezekiel 8:1.
I stalo se v šestém roce, v šestém měsíci, pátého dne toho měsíce, když jsem seděl ve svém domě a starší Judovi seděli přede mnou, že tam na mne dopadla ruka Panovníka Hospodina. Ezechiel 8,1.
The next year, which was the seventh year, the elders sought Ezekiel to inquire of the Lord.
Následujícího roku, tedy roku sedmého, vyhledali starší Ezechiela, aby se dotázali Hospodina.
And it came to pass in the seventh year, in the fifth month, the tenth day of the month, that certain of the elders of Israel came to enquire of the Lord, and sat before me. Ezekiel 20:1.
I stalo se v sedmém roce, v pátém měsíci, desátého dne toho měsíce, že někteří ze starších Izraele přišli, aby se dotazovali Hospodina, a posadili se přede mne. Ezechiel 20,1.
Then in the ninth year, the year-and-a-half siege began.
V devátém roce pak začalo obléhání, které trvalo rok a půl.
Again in the ninth year, in the tenth month, in the tenth day of the month, the word of the Lord came unto me, saying, Son of man, write thee the name of the day, even of this same day: the king of Babylon set himself against Jerusalem this same day. Ezekiel 24:1, 2.
Opět v devátém roce, v desátém měsíci, desátého dne toho měsíce, stalo se ke mně slovo Hospodinovo: Synu člověčí, zapiš si jméno toho dne, právě tohoto dne: král babylónský vytáhl proti Jeruzalému právě tohoto dne. Ezechiel 24,1.2.
Each of these dates represents specific waymarks of the latter days, for Paul says ancient Israel is an example for those who live at the end of the world.
Každé z těchto dat představuje konkrétní mezníky posledních dnů, neboť Pavel říká, že starověký Izrael je příkladem pro ty, kdo žijí na konci světa.
Now all these things happened unto them for ensamples: and they are written for our admonition, upon whom the ends of the world are come. Wherefore let him that thinketh he standeth take heed lest he fall. 1 Corinthians 10:11, 12.
To všecko se jim přihodilo jako příklady a bylo zapsáno k našemu napomenutí, na něž přišlo dovršení věků. A proto ten, kdo se domnívá, že stojí, ať si dává pozor, aby nepadl. 1 Korintským 10,11.12.
All six of the dates that concern Jerusalem occur between the first date in chapter one verse one and the last date found in chapter forty, verse one. Those two dates mark the fifth year of chapter one, which was 592 BC and the twenty-fifth year of chapter forty, which was 573 BC. At the line upon line level Ezekiel has a line for Egypt, which includes the reference of Tyre, and a line for Jerusalem. The line of Egypt has seven direct waymarks, (when Tyre is included) and Jerusalem has six. With these two lines are the line of Josiah and the seventeenth Jubilee cycle. Yet the line that is portrayed without a direct date is found in chapter four, and the line of chapter four possesses several of the wheels Ezekiel saw when he looked into the Most Holy Place. It is also laden with several symbolic truths.
Všech šest dat, která se týkají Jeruzaléma, se vyskytuje mezi prvním datem v první kapitole, prvním verši, a posledním datem uvedeným ve čtyřicáté kapitole, prvním verši. Tato dvě data označují pátý rok z první kapitoly, jímž byl rok 592 př. Kr., a dvacátý pátý rok ze čtyřicáté kapitoly, jímž byl rok 573 př. Kr. Na úrovni „řádek za řádkem“ má Ezechiel jednu linii pro Egypt, která zahrnuje i odkaz na Týr, a jednu linii pro Jeruzalém. Linie Egypta má sedm přímých mezníků (je-li zahrnut Týr) a Jeruzalém má šest. Spolu s těmito dvěma liniemi jsou tu i linie Jóšijáše a sedmnáctého jubilejního cyklu. Avšak linie, která je znázorněna bez přímého data, se nachází ve čtvrté kapitole a linie čtvrté kapitoly obsahuje několik kol, která Ezechiel spatřil, když pohlédl do nejsvětější svatyně. Je také zatížena několika symbolickými pravdami.
430
430
The number four hundred and thirty represents the everlasting covenant, and in chapter four Ezekiel is employed by the Lord as a living parable, a parable which includes the number four hundred and thirty.
Číslo čtyři sta třicet představuje věčnou smlouvu a v kapitole čtyři je Ezechiel Hospodinem použit jako živé podobenství, podobenství, které zahrnuje číslo čtyři sta třicet.
Thou also, son of man, take thee a tile, and lay it before thee, and pourtray upon it the city, even Jerusalem: And lay siege against it, and build a fort against it, and cast a mount against it; set the camp also against it, and set battering rams against it round about. Moreover take thou unto thee an iron pan, and set it for a wall of iron between thee and the city: and set thy face against it, and it shall be besieged, and thou shalt lay siege against it. This shall be a sign to the house of Israel. Lie thou also upon thy left side, and lay the iniquity of the house of Israel upon it: according to the number of the days that thou shalt lie upon it thou shalt bear their iniquity. For I have laid upon thee the years of their iniquity, according to the number of the days, three hundred and ninety days: so shalt thou bear the iniquity of the house of Israel. And when thou hast accomplished them, lie again on thy right side, and thou shalt bear the iniquity of the house of Judah forty days: I have appointed thee each day for a year. Therefore thou shalt set thy face toward the siege of Jerusalem, and thine arm shall be uncovered, and thou shalt prophesy against it. And, behold, I will lay bands upon thee, and thou shalt not turn thee from one side to another, till thou hast ended the days of thy siege. Ezekiel 4:1–8.
Ty pak, synu člověčí, vezmi si cihlu a polož ji před sebe; narýsuj na ni město, totiž Jeruzalém. A oblehni je a vystav proti němu obléhací věž, navrš proti němu násep, rozlož proti němu tábor a postav kolem dokola proti němu beranidla. Potom si vezmi železnou pánev a postav ji jako železnou zeď mezi sebou a městem; obrať k němu svou tvář, a bude obleženo, a ty je budeš obléhat. To bude znamením domu Izraele. Lehni si také na levý bok a vlož na něj nepravost domu Izraele; po počet dní, po které na něm budeš ležet, poneseš jejich nepravost. Neboť jsem na tebe vložil léta jejich nepravosti podle počtu dní, tři sta devadesát dní; tak poneseš nepravost domu Izraele. A když je dokončíš, lehni si znovu na pravý bok a poneseš nepravost domu Judova čtyřicet dní; ustanovil jsem ti jeden den za jeden rok. Proto obrať svou tvář k obležení Jeruzaléma, měj obnažené rámě a prorokuj proti němu. A hle, vložím na tebe pouta, takže se nebudeš moci obracet z jednoho boku na druhý, dokud nedokončíš dny svého obléhání. Ezechiel 4,1–8.
The siege of Jerusalem, as illustrated by Ezekiel is a “sign,” just as the siege against Jerusalem brought by Cestius in the year 66. Commenting on Jesus identifying the destruction of Jerusalem, Sister White informs us that the “direct” fulfillment of the destruction of Jerusalem is in the latter days. The sign of the destruction upon the two witnesses represented by Nebuchadnezzar and Cestius identify that the sign of the siege, is the sign of the approaching Sunday law.
Obléhání Jeruzaléma, jak je znázorněno u Ezechiela, je „znamením“, stejně jako obléhání Jeruzaléma, které přivedl Cestius v roce 66. Když sestra Whiteová komentuje Ježíšovo označení zničení Jeruzaléma, sděluje nám, že „přímé“ naplnění zničení Jeruzaléma se nachází v posledních dnech. Znamení zkázy nad dvěma svědky, představovanými Nebúkadnesarem a Cestiem, ukazuje, že znamení obléhání je znamením blížícího se nedělního zákona.
A Day for a Year
Den za rok
Within the passage we are considering, we also see the omega biblical reference to the premier rule of prophetic interpretation of William Miller in the foundational movement of the first and second angels’ messages. The alpha of the day for a year principle was also an omega symbol, for the alpha of the day for a year principle was set forth in the book of Numbers as the tenth and final test, which Israel failed, thereby bringing upon themselves death in the wilderness over the forty years of wilderness wandering.
V pasáži, kterou se zabýváme, vidíme také biblický odkaz, který představuje omegu a vztahuje se k prvořadému pravidlu prorockého výkladu Williama Millera v zakládajícím hnutí poselství prvního a druhého anděla. Alfa principu „den za rok“ byla rovněž symbolem omegy, neboť alfa principu „den za rok“ byla v knize Numeri předložena jako desátá a poslední zkouška, v níž Izrael neobstál, a tím si přivodil smrt na poušti v průběhu čtyřiceti let putování pouští.
And your children shall wander in the wilderness forty years, and bear your whoredoms, until your carcases be wasted in the wilderness. After the number of the days in which ye searched the land, even forty days, each day for a year, shall ye bear your iniquities, even forty years, and ye shall know my breach of promise. I the Lord have said, I will surely do it unto all this evil congregation, that are gathered together against me: in this wilderness they shall be consumed, and there they shall die. Numbers 14:33–35.
A vaši synové budou bloudit po poušti čtyřicet let a ponesou důsledky vašeho smilstva, dokud vaše mrtvá těla nezaniknou na poušti. Podle počtu dnů, po které jste prozkoumávali zemi, totiž čtyřicet dnů, za každý den jeden rok, ponesete své nepravosti čtyřicet let a poznáte mé odvržení. Já Hospodin jsem promluvil; jistě to učiním s celým tímto zlým shromážděním, které se spolčilo proti mně: na této poušti budou zahlazeni a tam zemrou. Numeri 14,33–35.
The prophetic implications that the day for a year principle is identified in the final rebellion of the ten-step testing process beginning at the Red Sea crossing, and that the same principle is again proclaimed as Jerusalem is to be besieged and destroyed must be understood and applied to the passage we are considering, as must the significance of the “siege” being the “sign.”
Je třeba pochopit prorocké důsledky skutečnosti, že je princip jednoho dne za jeden rok rozpoznán při závěrečné vzpouře v rámci desetistupňového procesu zkoušek, který začíná přechodem přes Rudé moře, a že je tentýž princip znovu vyhlášen v době, kdy má být Jeruzalém obležen a zničen, a vztáhnout je na pasáž, kterou se zabýváme; totéž platí i o významu skutečnosti, že „obležení“ je „znamením“.
The line of history that is brought together when employing the “siege” of Jerusalem as the sign must be recognized, for it becomes an "axle" so to speak, and metaphorically the sign of the siege, has many spokes attached. The sign of the siege is perhaps the most important passage in Ezekiel, and the sign allows the Lion of the tribe of Judah to bring perfection out of what first appeared to Ezekiel to be confusion. The “sign” of the siege, the year for a day principle, and the prophetic lines brought together by the siege, must be considered in the context that four hundred and thirty represents the everlasting covenant.
Je třeba rozpoznat linii dějin, která se sbíhá při použití „obležení“ Jeruzaléma jako znamení, neboť se takříkajíc stává „osou“ a obrazně řečeno je ke znamení obležení připojeno mnoho paprsků. Znamení obležení je snad nejdůležitější pasáží v Ezechielovi a toto znamení umožňuje Lvu z kmene Judova vyvést dokonalost z toho, co se Ezechielovi zprvu jevilo jako zmatek. „Znamení“ obležení, zásada roku za den a prorocké linie sbíhající se v obležení musejí být posuzovány v souvislosti s tím, že čtyři sta třicet představuje věčnou smlouvu.
The Covenant
Smlouva
And he said unto Abram, Know of a surety that thy seed shall be a stranger in a land that is not theirs, and shall serve them; and they shall afflict them four hundred years. Genesis 15:13.
I řekl Abramovi: Věz s jistotou, že tvoje potomstvo bude cizincem v zemi, která nebude jeho, a budou je zotročovat; a budou je utiskovat po čtyři sta let. Genesis 15,13.
The Lord entered into covenant with Abraham in a three-step process, and the first of those three steps included the prophecy that Abraham’s descendants would be captives in Egypt for four hundred years. In the second step, Abraham was given the rite of circumcision, and the third step was the sacrifice of Isaac on Mount Moriah. Four hundred years was identified in the alpha of three steps the Lord took in raising up and entering into covenant with a chosen people. That chosen covenant people were divorced from God at the stoning of Stephen in the year 34, and thereafter Paul, the chosen apostle to the Gentiles, identified that four hundred years as—four hundred and thirty years.
Pán uzavřel s Abrahamem smlouvu ve třech krocích, přičemž první z těchto tří kroků zahrnoval proroctví, že Abrahamovi potomci budou po čtyři sta let v zajetí v Egyptě. Ve druhém kroku byl Abrahamovi dán obřad obřízky a třetím krokem bylo obětování Izáka na hoře Mórija. Období čtyř set let bylo uvedeno v alfě tří kroků, jimiž Pán ustavil vyvolený lid a uzavřel s ním smlouvu. S tímto vyvoleným lidem smlouvy se Bůh rozvedl při ukamenování Štěpána v roce 34 a Pavel, vyvolený apoštol pohanů, poté označil oněch čtyři sta let za — čtyři sta třicet let.
And this I say, that the covenant, that was confirmed before of God in Christ, the law, which was four hundred and thirty years after, cannot disannul, that it should make the promise of none effect. Galatians 3:17.
A toto pravím: Smlouvu, kterou Bůh již dříve potvrdil v Kristu, nemůže zákon, vydaný o čtyři sta třicet let později, zrušit, a tak zbavit zaslíbení platnosti. Galatským 3:17.
The number that represents the covenant is four hundred and thirty, but the two witnesses of Abram and Saul, who both had their names changed to Abraham and Paul respectively, identify two distinct periods that make up the whole number of four hundred and thirty. When God changes a soul’s name, it is a symbol of a covenant relationship between that soul and God. The four hundred and thirty years is therefore a sum that is produced by the addition of two distinct numbers, as with Abraham’s four hundred and Paul’s addition of thirty. Ezekiel lay upon his left side for three hundred and ninety days, and then on his right side for forty days, identifying two numbers whose sum total is four hundred and thirty.
Číslo, které představuje smlouvu, je čtyři sta třicet, avšak dva svědkové, Abram a Saul, z nichž první byl přejmenován na Abrahama a druhý na Pavla, ukazují na dvě odlišná období, která dohromady dávají celkový počet čtyř set třiceti. Když Bůh změní jméno duše, je to symbolem smluvního vztahu mezi touto duší a Bohem. Čtyři sta třicet let je tedy součtem, který vzniká sečtením dvou odlišných čísel, jako v případě Abrahamových čtyř set, k nimž Pavel přidává třicet. Ezechiel ležel tři sta devadesát dní na levém boku a poté čtyřicet dní na pravém boku, čímž poukázal na dvě čísla, jejichž celkový součet je čtyři sta třicet.
In Genesis chapter eleven the covenant of death that was brought about immediately after the flood through the rebellion of Nimrod identifies the distinction between two covenants. The elements of the tower of Babel testify to a satanic save yourself covenant people who were to be judged and scattered. In the same chapter, the genealogy of the Hebrews is introduced by the birth of Eber, marking the beginning of a chosen people to represent the covenant of life, in contrast with Nimrod’s covenant of death.
V jedenácté kapitole knihy Genesis smlouva smrti, která byla uvedena v platnost bezprostředně po potopě skrze Nimrodovu vzpouru, vyznačuje rozdíl mezi dvěma smlouvami. Prvky babylónské věže dosvědčují satansky zaměřený lid smlouvy „zachraň se sám“, který měl být souzen a rozptýlen. V téže kapitole je narozením Ébera uvedena genealogie Hebrejů, čímž je označen počátek vyvoleného lidu, jenž má představovat smlouvu života, v protikladu k Nimrodově smlouvě smrti.
And Eber lived four and thirty years, and begat Peleg: And Eber lived after he begat Peleg four hundred and thirty years, and begat sons and daughters. And Peleg lived thirty years, and begat Reu. Genesis 11:16–18.
A Héber žil čtyřiadvacet let a zplodil Pelega. A Héber žil poté, co zplodil Pelega, čtyři sta třicet let a zplodil syny a dcery. A Peleg žil třicet let a zplodil Reua. Genesis 11,16–18.
In chapter ten of Genesis Eber and Peleg are first mentioned.
V desáté kapitole Genesis jsou poprvé zmíněni Eber a Peleg.
And unto Eber were born two sons: the name of one was Peleg; for in his days was the earth divided; and his brother’s name was Joktan. Genesis 10:25.
Eberovi se narodili dva synové: jméno jednoho bylo Peleg, neboť za jeho dnů byla země rozdělena; a jméno jeho bratra bylo Joktan. Genesis 10,25.
Peleg means division or splitting, and in the days of Peleg the division of two classes of covenant people is marked by the history of the tower of Babel and Nimrod’s rebellion. Eber lived to be four hundred and sixty-four years, but after Peleg (division) was born he lived four hundred and thirty years. Every fact has its bearing, and four hundred and thirty is the number Paul assigns to the covenant prophecy of Abraham. Although the number four hundred and thirty is identified with Eber’s life after the birth of Peleg, the first thirty-four years of his life is expressed as “four and thirty years,” which is of course thirty-four years, but at the simple expression of those thirty-four years it reads “four” and “thirty” (430). Then came four hundred and thirty, then the first expression of Peleg’s life is “thirty.”
Peleg znamená rozdělení nebo rozštěpení a ve dnech Pelegových je rozdělení dvou tříd lidu smlouvy vyznačeno dějinami babylónské věže a Nimrodovy vzpoury. Éber se dožil čtyř set šedesáti čtyř let, ale po narození Pelega (rozdělení) žil čtyři sta třicet let. Každá skutečnost má svůj význam a čtyři sta třicet je číslo, které Pavel přisuzuje Abrahamovu proroctví o smlouvě. Ačkoli je číslo čtyři sta třicet spojeno s Éberovým životem po narození Pelega, prvních třicet čtyři let jeho života je vyjádřeno jako „čtyři a třicet let“, což je ovšem třicet čtyři let, avšak při prostém vyjádření těchto třiceti čtyř let se čte „čtyři“ a „třicet“ (430). Poté následovalo čtyři sta třicet, a pak první vyjádření Pelegova života je „třicet“.
Eber is the root of the name Hebrew and it is the first mention of the Hebrews, who were to be the chosen people of the covenant. Eber means to cross over, thus typifying the covenant people who cross over from the earth to the new earth as Abraham’s children did when they crossed over the Red Sea to the Promised land. The forty-year wilderness wandering impeded that crossing over, but at the end of the forty years they crossed over the Jordan to the Promised Land, thus typifying the final crossing over of God’s people. Peleg represents the history when the division of mankind into two covenant people first occurred at Nimrod’s tower. The symbol of Nimrod’s covenant of death is confusion, and the symbol of the Hebrew covenant of life is the four hundred and thirty years of Eber’s life before the division represented by Peleg. The name Peleg also marks a symbolic numerical truth, for the four hundred and thirty years of Eber is divided into two numbers, and Peleg represents a distinction of the four hundred with the number thirty.
Eber je kořenem jména Hebrej a je to první zmínka o Hebrejcích, kteří se měli stát vyvoleným lidem smlouvy. Eber znamená přejít přes, a tak předobrazuje lid smlouvy, který přechází ze země na novou zemi, jako Abrahamovy děti, když přešly přes Rudé moře do Zaslíbené země. Čtyřicetileté putování po poušti tomuto přechodu bránilo, avšak na konci čtyřiceti let přešli přes Jordán do Zaslíbené země, a tím předobrazili konečný přechod Božího lidu. Peleg představuje období dějin, kdy při Nimrodově věži poprvé došlo k rozdělení lidstva na dva smluvní lidy. Symbolem Nimrodovy smlouvy smrti je zmatení a symbolem hebrejské smlouvy života je čtyři sta třicet let Eberova života před rozdělením, jež představuje Peleg. Jméno Peleg také označuje symbolickou číselnou pravdu, neboť čtyři sta třicet let Eberova života je rozděleno na dvě čísla a Peleg představuje odlišení čtyř set od čísla třicet.
Four hundred and thirty possesses two parts. The four hundred years of Abraham’s covenant along with the additional thirty years marked by Paul. The increase of knowledge that produces the final revival of God’s people is represented in Daniel chapter twelve, where the two-part symbol of the everlasting covenant is specifically identified, and it is set forth in verses 9/11.
Čtyři sta třicet se skládá ze dvou částí. Čtyři sta let Abrahamovy smlouvy spolu s dodatečnými třiceti lety, na něž poukázal Pavel. Rozmnožení poznání, jež přivádí závěrečné oživení Božího lidu, je znázorněno ve dvanácté kapitole knihy Daniel, kde je dvoudílný symbol věčné smlouvy výslovně označen a předložen ve verších 9/11.
And he said, Go thy way, Daniel: for the words are closed up and sealed till the time of the end. Many shall be purified, and made white, and tried; but the wicked shall do wickedly: and none of the wicked shall understand; but the wise shall understand. And from the time that the daily sacrifice shall be taken away, and the abomination that maketh desolate set up, there shall be a thousand two hundred and ninety days. Daniel 12:9–11.
I řekl: Jdi svou cestou, Danieli, neboť ta slova jsou uzavřena a zapečetěna až do doby konce. Mnozí budou očištěni, vybíleni a vyzkoušeni; bezbožní však budou jednat bezbožně, a nikdo z bezbožných neporozumí; ale moudří porozumějí. A od doby, kdy bude odňata každodenní oběť a postavena ohavnost pustošící, uplyne tisíc dvě stě devadesát dní. Daniel 12,9–11.
The final unsealing that produces a three-step testing process as represented in verse ten as “purified, and made white, and tried,” is associated with the twelve hundred and ninety years. The pioneer understanding of the verse is that the removal of the resistance of paganism in 508 began a thirty-year process that led to the setting up of the papacy as the fifth kingdom of Bible prophecy in 538, who then reigned as the fifth kingdom of Bible prophecy until the twelve hundred and sixty years concluded in 1798. The thirty years from 508 until 538 is also represented by Paul as a “falling away first,” in 2 Thessalonians.
Závěrečné rozpečetění, které vede k třístupňovému procesu zkoušení, vyjádřenému v desátém verši slovy „očištěni, obíleni a vyzkoušeni“, je spojeno s obdobím dvanácti set devadesáti let. Průkopníci tento verš chápali tak, že odstranění odporu pohanství v roce 508 zahájilo třicetiletý proces, který v roce 538 vedl k ustavení papežství jako pátého království biblického proroctví; papežství pak jako páté království biblického proroctví vládlo až do roku 1798, kdy skončilo období dvanácti set šedesáti let. Třicetileté období od roku 508 do roku 538 také Pavel ve 2. listu Tesalonickým označuje jako „odpadnutí, které nastane nejprve“.
In 2 Thessalonians the subject is the relationship between pagan Rome and papal Rome, the fourth and fifth kingdoms of prophecy respectively. It is in this chapter of Thessalonians that William Miller discovered that the “daily” in the book of Daniel represented pagan Rome, and Miller further discovered that the “daily” in Daniel was always presented in connection with the abomination or the transgression of desolation. The abomination and transgression of desolation in the book of Daniel represent what John identifies in the book of Revelation as the image of the beast and the mark of the beast, respectively.
Ve 2. listu Tesalonickým je předmětem vztah mezi pohanským Římem a papežským Římem, tedy mezi čtvrtým a pátým královstvím proroctví. Právě v této kapitole listu Tesalonickým William Miller objevil, že „ustavičná“ v knize Daniel představuje pohanský Řím, a Miller dále zjistil, že „ustavičná“ je u Daniela vždy představena ve spojení s ohavností nebo přestoupením zpustošení. Ohavnost a přestoupení zpustošení v knize Daniel představují to, co Jan v knize Zjevení označuje postupně jako obraz šelmy a znamení šelmy.
William Miller based most, if not all, of his prophetic applications upon his identification of two desolating powers, represented as the “daily” (pagan Rome), and the second desolating power, which is expressed two ways, as the transgression of desolation (the combination of church and state), in the Revelation—as the image of the beast (the papal prophetic structure), and the abomination of desolation (the worship of the sun) in Revelation—as the mark of the beast. The understanding derived by Miller from Paul’s presentation in 2 Thessalonians was a primary foundational understanding of Miller, who is the symbol of the foundations of Adventism. Paul claims that those who do not love the truth represented in chapter two of 2 Thessalonians are those who receive strong delusion.
William Miller založil většinu svých výkladů proroctví, ne-li všechny, na svém rozpoznání dvou pustošících mocností, z nichž jedna je znázorněna jako „ustavičná“ (pohanský Řím), zatímco druhá pustošící mocnost je vyjádřena dvěma způsoby: jako přestoupení vedoucí ke zpustošení (spojení církve a státu), ve Zjevení jako obraz šelmy (papežská prorocká struktura), a jako ohavnost zpustošení (uctívání slunce), ve Zjevení jako znamení šelmy. Porozumění, k němuž Miller dospěl na základě Pavlova výkladu v 2. listu Tesalonickým, bylo jedním z hlavních východisek jeho chápání; sám Miller je symbolem základů adventismu. Pavel tvrdí, že ti, kdo nemilují pravdu předloženou ve druhé kapitole 2. listu Tesalonickým, jsou těmi, na něž přichází mocný klam.
In Daniel’s three verses (Daniel 12:9–11) the symbolic understanding in the latter days cannot include the application of time, for as of October 22, 1844; the application of prophetic time is no longer valid. The 9/11 verses represent two distinct periods of thirty years and twelve hundred and sixty years. The numbers forty and the number twelve hundred and sixty are both symbols of a prophetic wilderness, and are prophetically interchangeable. Therefore, twelve hundred and sixty can be understood as forty, and forty is the tithe of four hundred. The 9/11 verses symbolize the number of the everlasting covenant, as represented by four hundred (Abraham) in connection with thirty (Paul). The ‘wilderness’ represented by ‘twelve hundred and sixty’ aligns with a ‘wilderness of forty’, and forty, is a tithe of four hundred. Thirty is thirty. Four hundred and thirty is produced by the number four hundred added to the number thirty, which in Ezekiel chapter four is represented as three hundred and ninety added to the number forty.
Ve třech Danielových verších (Daniel 12:9–11) nemůže symbolický výklad v posledních dnech zahrnovat uplatnění času, neboť od 22. října 1844 již uplatnění prorockého času není platné. Verše 9/11 představují dvě odlišná období: třicet let a tisíc dvě stě šedesát let. Číslo čtyřicet i číslo tisíc dvě stě šedesát jsou symboly prorocké pouště a v prorockém výkladu jsou zaměnitelná. Proto lze tisíc dvě stě šedesát chápat jako čtyřicet a čtyřicet je desátkem ze čtyř set. Verše 9/11 symbolizují číslo věčné smlouvy, jak je vyjádřeno čtyřmi sty (Abraham) ve spojení s třiceti (Pavel). ‚Poušť‘ představovaná číslem ‚tisíc dvě stě šedesát‘ odpovídá ‚poušti čtyřiceti‘ a čtyřicet je desátkem ze čtyř set. Třicet je třicet. Čtyři sta třicet vzniká přičtením čísla čtyři sta k číslu třicet, což je ve čtvrté kapitole knihy Ezechiel znázorněno jako přičtení tří set devadesáti k číslu čtyřicet.
The 9/11 verses in chapter twelve represent the middle of three prophetic periods in the chapter, and they are a symbol of the everlasting covenant that is unsealed in the latter days. The unsealing of the meaning of four hundred and thirty in the latter days is brought about in chapter four of Ezekiel.
Verše 9/11 ve dvanácté kapitole představují prostředek tří prorockých období v této kapitole a jsou symbolem věčné smlouvy, která je v posledních dnech odpečetěna. Odpečetění významu čísla čtyři sta třicet v posledních dnech je uskutečněno ve čtvrté kapitole Ezechiele.
The Lion of the tribe of Judah is now unsealing the final warning message to those who have by faith entered into the Most Holy Place with Ezekiel, John, Daniel and Isaiah. That truth is opened up in conjunction with the lifting up of those represented not only as the outcasts of Israel, but as the ensign of the one hundred and forty-four thousand. That truth is set within the context of the covenant represented by Abraham’s four hundred years in conjunction with the covenant represented by Paul’s thirty years. That truth is set forth in Daniel twelve’s 9/11 verses, which represent the middle of three symbolic periods, which were correctly understood by the Millerites. The middle 9/11 truth that is being unsealed in Daniel twelve is represented in Ezekiel’s three hundred and ninety days and forty days. Those days are opened up to Ezekiel in the thirtieth year of the seventeenth Jubilee cycle, and Ezekiel, as a priest, represents the priesthood of the one hundred and forty-four thousand who are in the middle test of three tests.
Lev z pokolení Judova nyní rozpečeťuje poslední varovné poselství pro ty, kdo vírou vstoupili do svatyně svatých spolu s Ezechielem, Janem, Danielem a Izajášem. Tato pravda se odhaluje ve spojení s vyvýšením těch, kteří jsou představeni nejen jako vyhnanci Izraele, ale také jako korouhev sto čtyřiačtyřiceti tisíc. Tato pravda je zasazena do kontextu smlouvy představované Abrahamovými čtyřmi sty lety ve spojení se smlouvou představovanou Pavlovými třiceti lety. Tato pravda je vyložena ve verších 9/11 dvanácté kapitoly knihy Daniel, které představují prostřední ze tří symbolických období, jimž millerité správně porozuměli. Prostřední pravda 9/11, která je rozpečeťována ve dvanácté kapitole knihy Daniel, je znázorněna Ezechielovými třemi sty devadesáti dny a čtyřiceti dny. Tyto dny jsou Ezechielovi odhaleny ve třicátém roce sedmnáctého jubilejního cyklu a Ezechiel jako kněz představuje kněžstvo sto čtyřiačtyřiceti tisíc, kteří procházejí prostřední ze tří zkoušek.
Ezekiel is marked within the temple test on the “fifth day” of the “fourth month,” which in Millerite history marked the very middle (“midway”) of the seven months that began at the first disappointment on April 19, 1844, and ended on October 22 of the same year.
Ezechiel je v rámci chrámové zkoušky vyznačen k „pátému dni“ „čtvrtého měsíce“, což v dějinách milleritského hnutí označovalo přesný střed („polovinu“) sedmi měsíců, jež začaly prvním zklamáním 19. dubna 1844 a skončily 22. října téhož roku.
“In the summer of 1844, midway between the time when it had been first thought that the 2300 days would end, and the autumn of the same year, to which it was afterward found that they extended, the message was proclaimed in the very words of Scripture: ‘Behold, the Bridegroom cometh!’” The Great Controversy, 398.
„V létě roku 1844, v době mezi okamžikem, kdy se zpočátku předpokládalo, že 2300 dnů skončí, a podzimem téhož roku, do něhož bylo později zjištěno, že zasahují, bylo hlásáno poselství přímo slovy Písma: ‚Hle, ženich přichází!‘“ Velký spor, 398.
July 21, 1844 was midway in the seven sacred months, and on that date Samuel Snow was at the Boston Tabernacle presenting his message of the Midnight Cry. There, for the first time in a public presentation he “proclaimed in the very words of Scripture: ‘Behold, the Bridegroom cometh!’” We are now symbolically standing with Ezekiel in the Boston Tabernacle, shortly before the lifting up of the messengers of the midnight cry go forth like a tidal wave. The prophetic process of lifting up the ensign is represented in the prophetic line of Islam in Revelation chapter nine. Ezekiel chapter four provides the second witness and the conclusion of that prophecy of three hundred and ninety-one years and fifteen days, and he does so in chapter four.
21. červenec 1844 připadl na polovinu sedmi posvátných měsíců a toho dne byl Samuel Snow v bostonském Tabernaklu a přednášel své poselství Půlnočního volání. Tam při veřejném vystoupení poprvé „vyhlásil přímo slovy Písma: ‚Hle, Ženich přichází!‘“ Nyní symbolicky stojíme s Ezechielem v bostonském Tabernaklu, krátce předtím, než se pozdvižení poslů půlnočního volání rozšíří jako přílivová vlna. Prorocký proces pozdvižení korouhve je znázorněn v prorocké linii islámu v deváté kapitole Zjevení. Čtvrtá kapitola Ezechiele podává druhého svědka a uzavírá ono proroctví o třech stech devadesáti jednom roce a patnácti dnech, a činí tak ve čtvrté kapitole.
We will continue these things in the next article.
V příštím článku budeme v těchto věcech pokračovat.