Skrytá historie verše čtyřicet — číslo dvacet devět

A já Jan jsem uviděl svaté město, nový Jeruzalém, sestupující od Boha z nebe, připravený jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. A uslyšel jsem mocný hlas z nebe, jak praví: Hle, příbytek Boží je s lidmi, a bude přebývat s nimi, a oni budou jeho lidem, a sám Bůh bude s nimi a bude jejich Bohem. A Bůh setře každou slzu z jejich očí; a smrti již nebude, ani zármutku, ani křiku, ani bolesti již nebude; neboť dřívější věci pominuly. A ten, který seděl na trůnu, řekl: Hle, činím všechno nové. I řekl mi: Piš, neboť tato slova jsou věrná a pravá. A řekl mi: Stalo se. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám zdarma z pramene vody života. Kdo vítězí, zdědí všechno; a já mu budu Bohem a on mi bude synem. Avšak bázliví a nevěřící a ohavní a vrazi a smilníci a čarodějové a modláři i všichni lháři budou mít svůj díl v jezeře, jež hoří ohněm a sírou; to jest druhá smrt. A přišel ke mně jeden z těch sedmi andělů, kteří měli sedm číší naplněných sedmi posledními ranami, a promluvil se mnou řka: Pojď sem, ukáži ti nevěstu, manželku Beránkovu. Zjevení 21,2–9.

Opět v devátém roce, v desátém měsíci, desátého dne toho měsíce, ke mně přišlo slovo Hospodinovo: … I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: Synu člověka, hle, náhlou ranou ti odnímám touhu tvých očí; avšak nebudeš truchlit ani plakat a tvé slzy nepotečou. Jen tiše vzdychej, mrtvého neoplákávej, uvaž si svůj turban na hlavu a obuj si obuv na nohy, nezahaluj si rty a nejez chléb od lidí. Promlouval jsem tedy ráno k lidu, a večer má žena zemřela; a ráno jsem učinil, jak mi bylo přikázáno. I řekl mi lid: Nepovíš nám, co pro nás znamenají tyto věci, že tak činíš?

I já jsem jim odpověděl: Stalo se ke mně slovo Hospodinovo, řkoucí: Promluv k domu Izraele: Tak praví Panovník Hospodin: Hle, já znesvětím svou svatyni, pýchu vaší síly, žádost vašich očí a předmět lítosti vaší duše; a vaši synové i vaše dcery, které jste zanechali, padnou mečem. A učiníte, jak jsem učinil já: nezakryjete si rty ani nebudete jíst chléb lidí. A vaše turbany budou na vašich hlavách a vaše obuv na vašich nohou; nebudete truchlit ani plakat, nýbrž budete hynout pro své nepravosti a naříkat jeden před druhým.

Tak bude Ezechiel pro vás znamením: podle všeho, co učinil, budete činit i vy; a až to přijde, poznáte, že já jsem Panovník Hospodin. A ty, synu člověčí, zdaliž to nebude v ten den, kdy jim odejmu jejich sílu, radost jejich slávy, žádost jejich očí a to, k čemu se upíná jejich mysl, jejich syny a jejich dcery, že ten, kdo v onen den unikne, přijde k tobě, aby ti to dal slyšet na vlastní uši? V onen den budou tvá ústa otevřena tomu, kdo unikl, a budeš mluvit a nebudeš již němý; a budeš jim znamením a poznají, že já jsem Hospodin. Ezechiel 24,1.15–27.

I řekl: Jdi a řekni tomuto lidu: Slyšte vskutku, ale nerozumějte; hleďte vskutku, ale nevnímejte. Učiň srdce tohoto lidu netečným, uši jejich zatěžkej a oči jejich zavři, aby neviděli svýma očima a neslyšeli svýma ušima, aby nerozuměli svým srdcem, neobrátili se a nebyli uzdraveni. Izajáš 6,9.10.

Ale slovo Hospodinovo jim bylo: příkaz za příkazem, příkaz za příkazem; řádek za řádkem, řádek za řádkem; trochu zde, trochu tam; aby šli a padli nazad a byli zlomeni, polapeni do léčky a zajati. Izajáš 28,13.

A mnozí z nich klopýtnou a padnou a budou rozdrceni a budou polapeni do léčky a budou zajati. Izajáš 8,15.

Kristova slova zazněla před velikým zástupem lidí; když však byl o samotě, přišli k Němu Petr, Jan, Jakub a Ondřej, když seděl na hoře Olivetské. „Pověz nám,“ řekli, „kdy to bude? A jaké bude znamení Tvého příchodu a skonání světa?“ Ježíš neodpověděl svým učedníkům tak, že by odděleně pojednal o zničení Jeruzaléma a o velikém dni svého příchodu. Propojil líčení těchto dvou událostí. Kdyby byl svým učedníkům odkryl budoucí události tak, jak je sám viděl, nebyli by schopni ten pohled snést. Ve svém milosrdenství spojil popis těchto dvou velikých krizí a ponechal učedníkům, aby sami zkoumali jejich význam. Když mluvil o zničení Jeruzaléma, jeho prorocká slova sahala za tuto událost až k závěrečnému požáru onoho dne, kdy Hospodin povstane ze svého místa, aby potrestal svět pro jeho nepravost, kdy země odhalí svou krev a již nebude přikrývat své pobité. Celý tento proslov byl dán nejen učedníkům, ale i těm, kdo budou žít v posledních výjevech dějin této země.

„Obrátiv se k učedníkům, Kristus řekl: ‚Dávejte si pozor, aby vás nikdo nesvedl. Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: Já jsem Kristus; a svedou mnohé.‘ Objeví se mnozí falešní mesiášové, kteří budou tvrdit, že činí zázraky, a budou prohlašovat, že nastal čas vysvobození židovského národa. Mnohé tím zavedou. Kristova slova se naplnila. Mezi jeho smrtí a obléháním Jeruzaléma se objevilo mnoho falešných mesiášů. Toto varování však bylo dáno i těm, kdo žijí v tomto věku světa. Tytéž klamy, jaké byly provozovány před zničením Jeruzaléma, byly uplatňovány v průběhu věků a budou uplatňovány znovu.“

„A uslyšíte o válkách a pověstech o válkách; hleďte, abyste se nestrachovali; neboť toto všechno musí přijít, ale ještě není konec.“ Před zničením Jeruzaléma lidé zápasili o nadvládu. Císařové byli vražděni. Ti, o nichž se předpokládalo, že stojí hned vedle trůnu, byli zabíjeni. Byly války a pověsti o válkách. „To všechno musí přijít,“ řekl Kristus, „ale ještě není konec [židovského národa jako národa]. Neboť povstane národ proti národu a království proti království; a budou hlady, morové nákazy a zemětřesení na různých místech. Ale to všechno je počátek bolestí.“ Kristus řekl: Jak rabíni uvidí tato znamení, budou je prohlašovat za Boží soudy nad národy za to, že drží Jeho vyvolený lid v porobě. Budou prohlašovat, že tato znamení jsou znamením příchodu Mesiáše. Nedejte se oklamat; jsou počátkem Jeho soudů. Lid pohlížel sám k sobě. Nečinili pokání ani se neobrátili, aby je mohl uzdravit. Znamení, která vykládají jako znamení svého vysvobození z poroby, jsou znameními jejich zkázy.“ Touha věků, 628.

„Brzy byly naše oči upřeny k východu, neboť se objevil malý černý oblak, asi o polovinu menší než lidská ruka, o němž jsme všichni věděli, že je znamením Syna člověka.“ The Day Star, 1846.

Tu král řekl služebníkům: Svažte mu ruce i nohy, odvlečte ho a uvrhněte do vnější temnoty; tam bude pláč a skřípění zubů. Neboť mnozí jsou povolaní, ale málokteří vyvolení. Matouš 22,13.14.

Tak budou poslední první a první poslední; neboť mnozí jsou povoláni, ale málokteří vyvoleni. Matouš 20,16.

Všichni obyvatelé světa a bydlící na zemi, vizte, když vztyčuje korouhev na horách; a když troubí na polnici, slyšte. Izajáš 18,3.

V onen den uslyší hluší slova knihy a oči slepých prohlédnou ze šera i z temnoty. Izajáš 29,18.

Jak dlouho ještě budu vídat korouhev a slýchat zvuk trouby? Neboť můj lid je pošetilý, nepoznali mne; jsou to zpozdilé děti a nemají rozumnosti: jsou moudří v páchání zla, ale činit dobro neumějí. Jeremjáš 4,21.22.

Oznamte to v domě Jákobově a rozhlaste to v Judsku, řkouce: Slyšte nyní toto, lide pošetilý a nechápavý; kteří máte oči, a nevidíte; kteří máte uši, a neslyšíte. Jeremjáš 5,20.21.

I stalo se ke mně slovo Hospodinovo, řkoucí: Synu člověčí, bydlíš uprostřed domu odbojného, kteří mají oči, aby viděli, a nevidí, mají uši, aby slyšeli, a neslyší; neboť jsou domem odbojným. Ezechiel 12,1.2.

Proto k nim mluvím v podobenstvích; neboť hledíce nevidí, a slyšíce neslyší ani nerozumějí. A na nich se naplňuje proroctví Izaiášovo, které praví: Slyšením slyšeti budete, a neporozumíte; a hledíce hleděti budete, a nespatříte. Neboť srdce tohoto lidu ztučnělo, a ušima těžce slyšeli, a oči své zavřeli, aby snad očima neviděli a ušima neslyšeli a srdcem neporozuměli a neobrátili se, a já bych je neuzdravil.

Blahoslavené jsou však vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší. Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví lidé toužili spatřit to, co vidíte vy, a nespatřili; a slyšet to, co slyšíte vy, a neslyšeli. Matouš 13,13–17.

Toto praví Hospodin: Stůjte na cestách a pohleďte, ptejte se na staré stezky, kde je ta dobrá cesta, a choďte po ní, a naleznete odpočinutí pro své duše. Ale oni řekli: Nebudeme po ní chodit. Také jsem nad vás ustanovil strážné se slovy: Naslouchejte zvuku polnice. Ale oni řekli: Nebudeme naslouchat. Jeremjáš 6,16.17.

„Všechna poselství daná v letech 1840–1844 mají být nyní podána s naléhavou silou, neboť mnozí lidé ztratili správný směr. Tato poselství mají jít ke všem církvím.״

„Kristus řekl: ‚Blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší. Neboť vpravdě vám pravím, že mnozí proroci a spravedliví lidé toužili spatřit to, co vidíte vy, a nespatřili to, a slyšet to, co slyšíte vy, a neslyšeli to‘ [Matouš 13,16.17]. Blahoslavené jsou oči, které viděly věci, jež byly viděny v letech 1843 a 1844.“

„Poselství bylo dáno. A při opakování tohoto poselství by nemělo dojít k žádnému prodlení, neboť znamení doby se naplňují; závěrečné dílo musí být vykonáno. Velké dílo bude vykonáno v krátkém čase. Brzy bude z Božího ustanovení dáno poselství, které vzroste v mocné volání. Tehdy Daniel povstane ve svém údělu, aby vydal své svědectví.“ Manuscript Releases, svazek 21, 437.

Tehdy někteří ze zákoníků a farizeů promluvili a řekli: Mistře, chceme od tebe vidět znamení. On jim však odpověděl a řekl: Pokolení zlé a cizoložné hledá znamení; ale nebude mu dáno jiné znamení než znamení proroka Jonáše. Neboť jako byl Jonáš tři dny a tři noci v břiše velryby, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země. Matouš 12,38–40.

„Spasitelovy myšlenky se nyní vrátily od rozjímání o minulosti a budoucnosti. Zatímco se lid snažil vyložit si to, co viděl a slyšel, podle dojmů, které byly učiněny na jeho mysl, a podle světla, jež měl, ‚Ježíš odpověděl a řekl: Tento hlas nezazněl kvůli mně, ale kvůli vám.‘ Byl to vrcholný důkaz jeho mesiášství, znamení od Otce, že Ježíš mluvil pravdu a že je Syn Boží. Odvrátí se Židé od tohoto svědectví vysokého Nebe? Jednou se již Spasitele ptali: Jaké znamení ukazuješ, abychom viděli a uvěřili? Během celé Kristovy služby jim byla dána nesčetná znamení; oni však zavřeli své oči a zatvrdili svá srdce, aby nebyli usvědčeni. Ani vrcholný zázrak vzkříšení Lazara neodstranil jejich nevěru, nýbrž je naplnil ještě větší zlobou; a nyní, když promluvil Otec a oni již nemohli žádat žádné další znamení, jejich srdce nezměkla a oni stále odmítali uvěřit.“ Spirit of Prophecy, svazek 3, 79.

„Vzkříšením Lazara byli mnozí přivedeni k víře v Ježíše. Bylo Božím záměrem, aby Lazar zemřel a byl uložen do hrobu dříve, než Spasitel přijde. Vzkříšení Lazara bylo vrcholným Kristovým zázrakem a mnozí proto oslavovali Boha.“ Manuscript Releases, svazek 21, 111.

„Lazar, jehož tělo v hrobě již podléhalo porušení, avšak který se nyní radoval ze síly slavného mužství, vedl zvíře, na němž jel Spasitel.“ Touha věků, 572.

„Často jsem odkazována na podobenství o deseti pannách, z nichž pět bylo moudrých a pět pošetilých. Toto podobenství bylo a bude naplněno do nejposlednější litery, neboť má zvláštní vztah k této době a podobně jako poselství třetího anděla bylo naplněno a bude i nadále přítomnou pravdou až do skonání času.“ Review and Herald, 19. srpna 1890.

„Bates byl jedním z významných vedoucích na táborovém shromáždění v Exeteru (New Hampshire) v srpnu 1844, kdy byl poprvé předložen ‚pravý půlnoční křik‘. Shodou okolností byl Bates kazatelem určeným pro onoho rána bohoslužbu v táboře. Napomínal své posluchače, aby byli věrní, a klidně je ujišťoval, že je Bůh pouze zkouší, že se nacházejí v době prodlení, a vyslovoval podobné myšlenky, když Samuel S. Snow přijel do tábora na koni. Snow se posadil vedle své sestry, paní Johna Couche, a znovu vyjádřil své přesvědčení, že se Kristus zjeví v určeném čase. Paní Couchová, hluboce pohnuta, překvapila shromáždění tím, že vstala a prohlásila: ‚Zde je muž s poselstvím od Boha!‘“ Leroy Froom, The Prophetic Faith of our Fathers, svazek 4, 549.

„Boží dílo na zemi vykazuje od věku k věku nápadnou podobnost v každé velké reformaci či náboženském hnutí. Zásady Božího jednání s lidmi jsou stále tytéž. Významná hnutí současnosti mají svou obdobu v hnutích minulosti a zkušenost církve v dřívějších dobách obsahuje poučení veliké hodnoty pro naši dobu.“ Velké drama věků, 343.

Velice se raduj, dcero siónská; propukni v hlahol, dcero jeruzalémská: hle, tvůj Král přichází k tobě: je spravedlivý a přinášející spásu; pokorný a jedoucí na oslu, na oslátku, mláděti oslice. Zachariáš 9,9.

„Chce-li čtenář porozumět prostředkům, jichž má být použito v brzy nastávajícím zápase, stačí mu sledovat záznam o prostředcích, které Řím používal k témuž cíli v minulých věcích. Chce-li vědět, jak budou papisté a protestanti ve spojení nakládat s těmi, kdo odmítají jejich dogmata, ať pohlédne na ducha, kterého Řím projevoval vůči sobotě a jejím obhájcům.

„Královské edikty, všeobecné koncily a církevní nařízení podporovaná světskou mocí byly kroky, jimiž tento pohanský svátek dosáhl svého čestného postavení v křesťanském světě. Prvním veřejným opatřením, které vynucovalo zachovávání neděle, byl zákon vydaný Konstantinem. (321 po Kr.; viz poznámku v dodatku ke straně 53.) Tento edikt vyžadoval, aby obyvatelé měst odpočívali v ‚ctihodný den slunce‘, avšak venkovanům dovoloval pokračovat v jejich zemědělských pracích. Ačkoli to byl ve své podstatě pohanský zákon, císař jej prosazoval po svém pouze formálním přijetí křesťanství.“ Velké drama věků, 574.

„Jako přílivová vlna se toto hnutí přehnalo přes zemi. Šlo od města k městu, od vesnice k vesnici i do odlehlých venkovských krajin, až byl čekající Boží lid plně probuzen. Fanatismus před tímto poselstvím zmizel jako časný mráz před vycházejícím sluncem. Věřící viděli, jak byly odstraněny jejich pochybnosti a rozpaky, a jejich srdce oživly nadějí a odvahou. Dílo bylo prosté oněch krajností, které se vždy projevují tam, kde je lidské vzrušení bez usměrňujícího vlivu Božího slova a Ducha. Svým charakterem se podobalo obdobím pokoření a návratu k Pánu, jež ve starověkém Izraeli následovala po poselstvích napomenutí od Jeho služebníků. Neslo znaky, které v každém věku označují Boží dílo. Bylo v něm málo extatické radosti, nýbrž spíše hluboké zpytování srdce, vyznání hříchu a zanechání světa. Příprava na setkání s Pánem byla břemenem úzkostně zápasících duší. Byla zde vytrvalá modlitba a bezvýhradné zasvěcení Bohu.“ The Great Controversy, 400, 401.

„Půlnoční volání nebylo neseno ani tak argumentací, třebaže důkaz ze Písma byl jasný a přesvědčivý. Provázela je nutící moc, která pohybovala duší. Nebylo pochyb, nebylo otázek. Při Kristově triumfálním vjezdu do Jeruzaléma se lidé, kteří se ze všech částí země shromáždili, aby slavili svátek, hrnuli na Olivovou horu, a když se připojovali k zástupu, který doprovázel Ježíše, zachvátilo je nadšení oné chvíle a pomáhali zesilovat volání: ‚Požehnaný, který přichází ve jménu Páně!‘ [Matouš 21,9.] Stejně tak i nevěřící, kteří přicházeli na adventistická shromáždění — někteří ze zvědavosti, jiní pouze proto, aby se posmívali — pociťovali přesvědčující moc provázející poselství: ‚Hle, Ženich přichází!‘“ Spirit of Prophecy, svazek 4, 250.

Ale nádvoří, které je vně chrámu, vynech a neměř je, neboť bylo dáno pohanům; a svaté město budou pošlapávat čtyřicet dva měsíce. Zjevení 11,2.

A třetí anděl je následoval a řekl mocným hlasem: Jestliže se kdo klaní šelmě a jejímu obrazu a přijímá znamení na své čelo nebo na svou ruku, ten bude pít víno Božího hněvu, které je naléváno neředěné do kalicha jeho rozhořčení; a bude mučen ohněm a sírou před svatými anděly a před Beránkem. A dým jejich muk vystupuje na věky věků; a nemají odpočinutí ve dne ani v noci ti, kdo se klanějí šelmě a jejímu obrazu, i kdokoli přijímá znamení jejího jména. Zde jest trpělivost svatých; zde jsou ti, kdo zachovávají Boží přikázání a víru Ježíšovu. Zjevení 14,9–12.

„Proroctví v jedenácté kapitole Danielovy knihy téměř dosáhlo svého úplného naplnění. Mnohé z dějin, které se odehrály při naplnění tohoto proroctví, se budou opakovat.“ Manuscript Releases, č. 13, s. 394.