There are many amazing and important prophetic lines and truths in the book of Ezekiel. Of the biblical illustrations of prophets within the temple, Ezekiel is the one above all others that identifies the wheels within the wheels. Those wheels, according to Sister White represent the complex interplay of human activity illustrating the sequence of events in the time of the latter rain. Those events are represented by the prophet when he became part of the prophecy in an acted-out parable, such as when Ezekiel lies on his left and then right side in chapter four’s illustration of the siege of Jerusalem. There are also thirteen specific dates that outline Ezekiel’s history, and in so doing provide the waymarks of the latter rain period, when the one hundred and forty-four thousand are sealed. There are truths conveyed not only through dates, but also by numbers such as seventeen, nineteen, twenty-five, seventy, forty, three hundred and ninety and of course, thirty. Another number that is perhaps the most important number in the book of Ezekiel is the number one hundred and fifty. Yet the number one hundred and fifty is not found in the book of Ezekiel. Still, line upon line—it is there.
V knize proroka Ezechiele je mnoho úžasných a důležitých prorockých linií a pravd. Ze všech biblických vyobrazení proroků v chrámě je to právě Ezechiel, kdo nade všechny ostatní ztotožňuje kola uprostřed kol. Tato kola podle sestry Whiteové představují složité spolupůsobení lidské činnosti, které znázorňuje sled událostí v době pozdního deště. Tyto události prorok představuje tehdy, když se sám stává součástí proroctví v podobenství ztvárněném činem, jako když Ezechiel ve čtvrté kapitole v obrazu obléhání Jeruzaléma leží nejprve na levém a poté na pravém boku. Je zde také třináct konkrétních dat, která vymezují Ezechielovy dějiny, a tím poskytují mezníky období pozdního deště, kdy je zapečeťováno sto čtyřicet čtyři tisíc. Pravdy jsou sdělovány nejen prostřednictvím dat, ale také skrze čísla jako sedmnáct, devatenáct, dvacet pět, sedmdesát, čtyřicet, tři sta devadesát a ovšem třicet. Dalším číslem, které je snad nejdůležitějším číslem v knize proroka Ezechiele, je číslo sto padesát. A přece se číslo sto padesát v knize proroka Ezechiele nenachází. Přesto je tam, řádek za řádkem.
The number one hundred and fifty is prophetically embedded within the line of the siege, and the siege is a distinct prophetic line; or if you will, the siege is a wheel. A prophetic line of history will always possess an alpha and omega, and in so doing the characteristics of alpha and omega must be represented at the beginning and end of the line, or it isn’t a line. The alpha event of the siege was the death of Ezekiel’s wife and the end of the siege was the death of the bride of Christ, as represented by the destruction of Jerusalem.
Číslo sto padesát je prorocky vloženo do linie obležení a obležení je zvláštní prorockou linií; anebo, chcete-li, obležení je kolo. Prorocká linie dějin bude vždy obsahovat alfu a omegu, a proto musejí být charakteristiky alfy a omegy vyjádřeny na začátku i na konci této linie, jinak to není linie. Událostí alfa obležení byla smrt Ezechielovy manželky a koncem obležení byla smrt Kristovy nevěsty, jak je znázorněna zničením Jeruzaléma.
And I John saw the holy city, new Jerusalem, coming down from God out of heaven, prepared as a bride adorned for her husband. And I heard a great voice out of heaven saying, Behold, the tabernacle of God is with men, and he will dwell with them, and they shall be his people, and God himself shall be with them, and be their God. And God shall wipe away all tears from their eyes; and there shall be no more death, neither sorrow, nor crying, neither shall there be any more pain: for the former things are passed away. And he that sat upon the throne said, Behold, I make all things new. And he said unto me, Write: for these words are true and faithful. And he said unto me, It is done. I am Alpha and Omega, the beginning and the end. I will give unto him that is athirst of the fountain of the water of life freely. He that overcometh shall inherit all things; and I will be his God, and he shall be my son. But the fearful, and unbelieving, and the abominable, and murderers, and whoremongers, and sorcerers, and idolaters, and all liars, shall have their part in the lake which burneth with fire and brimstone: which is the second death. And there came unto me one of the seven angels which had the seven vials full of the seven last plagues, and talked with me, saying, Come hither, I will show thee the bride, the Lamb’s wife. Revelation 21:2–9.
A já Jan jsem uviděl svaté město, nový Jeruzalém, sestupující od Boha z nebe, připravený jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. A uslyšel jsem mocný hlas z nebe, jak praví: Hle, příbytek Boží je s lidmi, a bude přebývat s nimi, a oni budou jeho lidem, a sám Bůh bude s nimi a bude jejich Bohem. A Bůh setře každou slzu z jejich očí; a smrti již nebude, ani zármutku, ani křiku, ani bolesti již nebude; neboť dřívější věci pominuly. A ten, který seděl na trůnu, řekl: Hle, činím všechno nové. I řekl mi: Piš, neboť tato slova jsou věrná a pravá. A řekl mi: Stalo se. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám zdarma z pramene vody života. Kdo vítězí, zdědí všechno; a já mu budu Bohem a on mi bude synem. Avšak bázliví a nevěřící a ohavní a vrazi a smilníci a čarodějové a modláři i všichni lháři budou mít svůj díl v jezeře, jež hoří ohněm a sírou; to jest druhá smrt. A přišel ke mně jeden z těch sedmi andělů, kteří měli sedm číší naplněných sedmi posledními ranami, a promluvil se mnou řka: Pojď sem, ukáži ti nevěstu, manželku Beránkovu. Zjevení 21,2–9.
Ezekiel’s wife dies at the outset of the siege, and she is there identified as the “desire of” Ezekiel’s “eyes,” and in the destruction of Jerusalem set forth in the same chapter, Jerusalem is identified as “the desire” of Israel’s “eyes.”
Ezechielova manželka umírá na počátku obležení a je zde označena za „žádost“ Ezechielových „očí“; při zničení Jeruzaléma, vylíčeném v téže kapitole, je Jeruzalém označen za „žádost“ očí Izraele.
Again in the ninth year, in the tenth month, in the tenth day of the month, the word of the Lord came unto me, saying, … Also the word of the Lord came unto me, saying, Son of man, behold, I take away from thee the desire of thine eyes with a stroke: yet neither shalt thou mourn nor weep, neither shall thy tears run down. Forbear to cry, make no mourning for the dead, bind the tire of thine head upon thee, and put on thy shoes upon thy feet, and cover not thy lips, and eat not the bread of men. So I spake unto the people in the morning: and at even my wife died; and I did in the morning as I was commanded. And the people said unto me, Wilt thou not tell us what these things are to us, that thou doest so?
Opět v devátém roce, v desátém měsíci, desátého dne toho měsíce, ke mně přišlo slovo Hospodinovo: … I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: Synu člověka, hle, náhlou ranou ti odnímám touhu tvých očí; avšak nebudeš truchlit ani plakat a tvé slzy nepotečou. Jen tiše vzdychej, mrtvého neoplákávej, uvaž si svůj turban na hlavu a obuj si obuv na nohy, nezahaluj si rty a nejez chléb od lidí. Promlouval jsem tedy ráno k lidu, a večer má žena zemřela; a ráno jsem učinil, jak mi bylo přikázáno. I řekl mi lid: Nepovíš nám, co pro nás znamenají tyto věci, že tak činíš?
Then I answered them, The word of the Lord came unto me, saying, Speak unto the house of Israel, Thus saith the Lord God; Behold, I will profane my sanctuary, the excellency of your strength, the desire of your eyes, and that which your soul pitieth; and your sons and your daughters whom ye have left shall fall by the sword. And ye shall do as I have done: ye shall not cover your lips, nor eat the bread of men. And your tires shall be upon your heads, and your shoes upon your feet: ye shall not mourn nor weep; but ye shall pine away for your iniquities, and mourn one toward another.
I já jsem jim odpověděl: Stalo se ke mně slovo Hospodinovo, řkoucí: Promluv k domu Izraele: Tak praví Panovník Hospodin: Hle, já znesvětím svou svatyni, pýchu vaší síly, žádost vašich očí a předmět lítosti vaší duše; a vaši synové i vaše dcery, které jste zanechali, padnou mečem. A učiníte, jak jsem učinil já: nezakryjete si rty ani nebudete jíst chléb lidí. A vaše turbany budou na vašich hlavách a vaše obuv na vašich nohou; nebudete truchlit ani plakat, nýbrž budete hynout pro své nepravosti a naříkat jeden před druhým.
Thus Ezekiel is unto you a sign: according to all that he hath done shall ye do: and when this cometh, ye shall know that I am the Lord God. Also, thou son of man, shall it not be in the day when I take from them their strength, the joy of their glory, the desire of their eyes, and that whereupon they set their minds, their sons and their daughters, That he that escapeth in that day shall come unto thee, to cause thee to hear it with thine ears? In that day shall thy mouth be opened to him which is escaped, and thou shalt speak, and be no more dumb: and thou shalt be a sign unto them; and they shall know that I am the Lord. Ezekiel 24:1, 15–27.
Tak bude Ezechiel pro vás znamením: podle všeho, co učinil, budete činit i vy; a až to přijde, poznáte, že já jsem Panovník Hospodin. A ty, synu člověčí, zdaliž to nebude v ten den, kdy jim odejmu jejich sílu, radost jejich slávy, žádost jejich očí a to, k čemu se upíná jejich mysl, jejich syny a jejich dcery, že ten, kdo v onen den unikne, přijde k tobě, aby ti to dal slyšet na vlastní uši? V onen den budou tvá ústa otevřena tomu, kdo unikl, a budeš mluvit a nebudeš již němý; a budeš jim znamením a poznají, že já jsem Hospodin. Ezechiel 24,1.15–27.
The siege’s alpha is the death of Ezekiel’s desire, and the omega is the death of Israel’s desire.
Alfou obležení je smrt Ezekielovy touhy a omegou je smrt touhy Izraele.
Hearing, but Not Hearing
Slyšení, ale neslyšení
There are five times the elders or the people are portrayed in some fashion as listening to Ezekiel. In Ezekiel 8:1, the elders of Judah sit before him. In Ezekiel 14:1 the elders come and sit before him. In Ezekiel 20:1 the elders of Israel come to inquire of the Lord. In Ezekiel 37:18, God tells Ezekiel: “When the children of thy people shall speak unto thee, saying, Wilt thou not shew us what thou meanest by these?” In chapter twenty-four the people directly ask: “Wilt thou not tell us what these things are to us, that thou doest so?” In each of the five instances the elders or people are in a Laodicean condition.
Pětkrát jsou starší nebo lid v nějaké podobě vykresleni jako ti, kdo naslouchají Ezechielovi. V Ezechielovi 8,1 sedí starší Judy před ním. V Ezechielovi 14,1 starší přicházejí a sedí před ním. V Ezechielovi 20,1 přicházejí starší Izraele, aby se dotazovali Hospodina. V Ezechielovi 37,18 říká Bůh Ezechielovi: „Až k tobě promluví synové tvého lidu a řeknou: Což nám neoznámíš, co těmito věcmi míníš?“ Ve dvacáté čtvrté kapitole se lid táže přímo: „Což nám neoznámíš, co pro nás tyto věci znamenají, že tak činíš?“ V každém z těch pěti případů jsou starší nebo lid v laodicejském stavu.
And he said, Go, and tell this people, Hear ye indeed, but understand not; and see ye indeed, but perceive not. Make the heart of this people fat, and make their ears heavy, and shut their eyes; lest they see with their eyes, and hear with their ears, and understand with their heart, and convert, and be healed. Isaiah 6:9, 10.
I řekl: Jdi a řekni tomuto lidu: Slyšte vskutku, ale nerozumějte; hleďte vskutku, ale nevnímejte. Učiň srdce tohoto lidu netečným, uši jejich zatěžkej a oči jejich zavři, aby neviděli svýma očima a neslyšeli svýma ušima, aby nerozuměli svým srdcem, neobrátili se a nebyli uzdraveni. Izajáš 6,9.10.
The five representations of the people hearing but not hearing, and the five representations of the people seeing, but not seeing align with the five steps of those who refuse to see and hear in Isaiah’s testimony.
Pět vyjádření o lidech, kteří slyší, ale neslyší, a pět vyjádření o lidech, kteří vidí, ale nevidí, odpovídá pěti krokům těch, kdo v Izaiášově svědectví odmítají vidět a slyšet.
But the word of the Lord was unto them precept upon precept, precept upon precept; line upon line, line upon line; here a little, and there a little; that they might go, and fall backward, and be broken, and snared, and taken. Isaiah 28:13.
Ale slovo Hospodinovo jim bylo: příkaz za příkazem, příkaz za příkazem; řádek za řádkem, řádek za řádkem; trochu zde, trochu tam; aby šli a padli nazad a byli zlomeni, polapeni do léčky a zajati. Izajáš 28,13.
And many among them shall stumble, and fall, and be broken, and be snared, and be taken. Isaiah 8:15.
A mnozí z nich klopýtnou a padnou a budou rozdrceni a budou polapeni do léčky a budou zajati. Izajáš 8,15.
Signs
Znamení
In chapter twenty-four of Ezekiel, the period beginning at the siege and the death of Ezekiel’s wife—the desire of his eyes ends at the death of Jerusalem—the desire of Israel’s eyes. The one-and-a-half-year siege contains the signature of Alpha and Omega, and the period begins and ends with a sign. As in Ezekiel twenty-four, Jesus identifies the sign of the siege in Matthew twenty-four.
Ve dvacáté čtvrté kapitole Ezechiela období začínající obležením a smrtí Ezechielovy ženy — žádoucnosti jeho očí — končí smrtí Jeruzaléma — žádoucnosti očí Izraele. Jedenapůlroční obležení nese pečeť Alfy i Omegy a toto období začíná i končí znamením. Tak jako v Ezechielovi dvacet čtyři Ježíš v Matoušovi dvacet čtyři označuje znamení obležení.
“Christ’s words had been spoken in the hearing of a large number of people; but when He was alone, Peter, John, James, and Andrew came to Him as He sat upon the Mount of Olives. ‘Tell us,’ they said, ‘when shall these things be? and what shall be the sign of Thy coming, and of the end of the world?’ Jesus did not answer His disciples by taking up separately the destruction of Jerusalem and the great day of His coming. He mingled the description of these two events. Had He opened to His disciples future events as He beheld them, they would have been unable to endure the sight. In mercy to them He blended the description of the two great crises, leaving the disciples to study out the meaning for themselves. When He referred to the destruction of Jerusalem, His prophetic words reached beyond that event to the final conflagration in that day when the Lord shall rise out of His place to punish the world for their iniquity, when the earth shall disclose her blood, and shall no more cover her slain. This entire discourse was given, not for the disciples only, but for those who should live in the last scenes of this earth’s history.
Kristova slova zazněla před velikým zástupem lidí; když však byl o samotě, přišli k Němu Petr, Jan, Jakub a Ondřej, když seděl na hoře Olivetské. „Pověz nám,“ řekli, „kdy to bude? A jaké bude znamení Tvého příchodu a skonání světa?“ Ježíš neodpověděl svým učedníkům tak, že by odděleně pojednal o zničení Jeruzaléma a o velikém dni svého příchodu. Propojil líčení těchto dvou událostí. Kdyby byl svým učedníkům odkryl budoucí události tak, jak je sám viděl, nebyli by schopni ten pohled snést. Ve svém milosrdenství spojil popis těchto dvou velikých krizí a ponechal učedníkům, aby sami zkoumali jejich význam. Když mluvil o zničení Jeruzaléma, jeho prorocká slova sahala za tuto událost až k závěrečnému požáru onoho dne, kdy Hospodin povstane ze svého místa, aby potrestal svět pro jeho nepravost, kdy země odhalí svou krev a již nebude přikrývat své pobité. Celý tento proslov byl dán nejen učedníkům, ale i těm, kdo budou žít v posledních výjevech dějin této země.
“Turning to the disciples, Christ said, ‘Take heed that no man deceive you. For many shall come in My name, saying, I am Christ; and shall deceive many.’ Many false messiahs will appear, claiming to work miracles, and declaring that the time of the deliverance of the Jewish nation has come. These will mislead many. Christ’s words were fulfilled. Between His death and the siege of Jerusalem many false messiahs appeared. But this warning was given also to those who live in this age of the world. The same deceptions practiced prior to the destruction of Jerusalem have been practiced through the ages, and will be practiced again.
„Obrátiv se k učedníkům, Kristus řekl: ‚Dávejte si pozor, aby vás nikdo nesvedl. Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: Já jsem Kristus; a svedou mnohé.‘ Objeví se mnozí falešní mesiášové, kteří budou tvrdit, že činí zázraky, a budou prohlašovat, že nastal čas vysvobození židovského národa. Mnohé tím zavedou. Kristova slova se naplnila. Mezi jeho smrtí a obléháním Jeruzaléma se objevilo mnoho falešných mesiášů. Toto varování však bylo dáno i těm, kdo žijí v tomto věku světa. Tytéž klamy, jaké byly provozovány před zničením Jeruzaléma, byly uplatňovány v průběhu věků a budou uplatňovány znovu.“
“‘And ye shall hear of wars and rumors of wars: see that ye be not troubled: for all these things must come to pass, but the end is not yet.’ Prior to the destruction of Jerusalem, men wrestled for the supremacy. Emperors were murdered. Those supposed to be standing next the throne were slain. There were wars and rumors of wars. ‘All these things must come to pass,’ said Christ, ‘but the end [of the Jewish nation as a nation] is not yet. For nation shall rise against nation, and kingdom against kingdom: and there shall be famines, and pestilences, and earthquakes, in divers places. All these are the beginning of sorrows.’ Christ said, As the rabbis see these signs, they will declare them to be God’s judgments upon the nations for holding in bondage His chosen people. They will declare that these signs are the token of the advent of the Messiah. Be not deceived; they are the beginning of His judgments. The people have looked to themselves. They have not repented and been converted that I should heal them. The signs that they represent as tokens of their release from bondage are signs of their destruction.” The Desire of Ages, 628.
„A uslyšíte o válkách a pověstech o válkách; hleďte, abyste se nestrachovali; neboť toto všechno musí přijít, ale ještě není konec.“ Před zničením Jeruzaléma lidé zápasili o nadvládu. Císařové byli vražděni. Ti, o nichž se předpokládalo, že stojí hned vedle trůnu, byli zabíjeni. Byly války a pověsti o válkách. „To všechno musí přijít,“ řekl Kristus, „ale ještě není konec [židovského národa jako národa]. Neboť povstane národ proti národu a království proti království; a budou hlady, morové nákazy a zemětřesení na různých místech. Ale to všechno je počátek bolestí.“ Kristus řekl: Jak rabíni uvidí tato znamení, budou je prohlašovat za Boží soudy nad národy za to, že drží Jeho vyvolený lid v porobě. Budou prohlašovat, že tato znamení jsou znamením příchodu Mesiáše. Nedejte se oklamat; jsou počátkem Jeho soudů. Lid pohlížel sám k sobě. Nečinili pokání ani se neobrátili, aby je mohl uzdravit. Znamení, která vykládají jako znamení svého vysvobození z poroby, jsou znameními jejich zkázy.“ Touha věků, 628.
The siege of Jerusalem in the year 66, contained the sign of Rome placing its standards in the precinct of the sanctuary. Jesus’ commentary of the events of the period of 66 to 70, aligned the destruction of the year 70 with His Second Coming; and there is a sign associated with His Second Coming.
Obléhání Jeruzaléma v roce 66 obsahovalo znamení, že Řím umístí své standarty v prostoru svatyně. Ježíšův výklad událostí období let 66 až 70 spojil zničení v roce 70 s Jeho druhým příchodem; a s Jeho druhým příchodem je spojeno znamení.
“Soon our eyes were drawn to the East, for a small black cloud had appeared about half as large as a man’s hand, which we all knew was the Sign of the Son of Man.” The Day Star, 1846.
„Brzy byly naše oči upřeny k východu, neboť se objevil malý černý oblak, asi o polovinu menší než lidská ruka, o němž jsme všichni věděli, že je znamením Syna člověka.“ The Day Star, 1846.
The beginning and ending of the history of 66 to 70 AD contain a sign associated with the beginning of the siege and the destruction of the city, that aligns with the alpha and omega sign of the death of the desire of the eyes in 587 BC and 586 BC.
Počátek i závěr dějin let 66 až 70 po Kr. obsahují znamení spojené se začátkem obléhání a zničením města, které je v souladu se znamením alfa a omega smrti touhy očí v roce 587 př. Kr. a 586 př. Kr.
The history of the one-and-a-half-year siege is a “sign,” for the latter days. The foolish virgins represented in the history of Ezekiel find the counterpart in the history of the wise virgins who saw the sign of the siege in the year 66 and fled to safety. The one-and-a-half-year siege is the sign that manifests two classes of worshippers. One class will understand the sign, the other class, represented as “many” by Isaiah—will not see or hear.
Dějiny ročního a půl trvajícího obléhání jsou „znamením“ pro poslední dny. Pošetilé panny, znázorněné v dějinách Ezechiela, nacházejí svůj protějšek v dějinách moudrých panen, které v roce 66 spatřily znamení obléhání a uprchly do bezpečí. Roční a půl trvající obléhání je znamením, které zjevuje dvě třídy ctitelů. Jedna třída toto znamení porozumí, druhá třída, znázorněná Izajášem jako „mnozí“, neuvidí ani neuslyší.
Many and Few
Mnozí a nemnozí
Then said the king to the servants, Bind him hand and foot, and take him away, and cast him into outer darkness; there shall be weeping and gnashing of teeth. For many are called, but few are chosen. Matthew 22:13, 14.
Tu král řekl služebníkům: Svažte mu ruce i nohy, odvlečte ho a uvrhněte do vnější temnoty; tam bude pláč a skřípění zubů. Neboť mnozí jsou povolaní, ale málokteří vyvolení. Matouš 22,13.14.
So the last shall be first, and the first last: for many be called, but few chosen. Matthew 20:16.
Tak budou poslední první a první poslední; neboť mnozí jsou povoláni, ale málokteří vyvoleni. Matouš 20,16.
To See and Hear
Vidět a slyšet
There are five acted out parables in the book of Ezekiel and also five times that Ezekiel spoke to the leaders and people. Those two witnesses identify the five foolish virgins who refuse to ‘see’ and refuse to ‘hear.’ They refuse to see or hear the knowledge that is increased when Jesus, who as the Lion of the tribe of Judah unseals His prophetic Word.
V knize Ezechiel je pět hraných podobenství a Ezechiel také pětkrát promluvil k vůdcům i k lidu. Tito dva svědkové označují pět pošetilých panen, které odmítají „vidět“ a odmítají „slyšet“. Odmítají vidět nebo slyšet poznání, jež se rozmnožuje, když Ježíš, který jako Lev z pokolení Judova rozpečeťuje své prorocké Slovo.
The World will See and Hear
Svět uvidí a uslyší
All ye inhabitants of the world, and dwellers on the earth, see ye, when he lifteth up an ensign on the mountains; and when he bloweth a trumpet, hear ye. Isaiah 18:3.
Všichni obyvatelé světa a bydlící na zemi, vizte, když vztyčuje korouhev na horách; a když troubí na polnici, slyšte. Izajáš 18,3.
And in that day shall the deaf hear the words of the book, and the eyes of the blind shall see out of obscurity, and out of darkness. Isaiah 29:18.
V onen den uslyší hluší slova knihy a oči slepých prohlédnou ze šera i z temnoty. Izajáš 29,18.
My Foolish & Sottish People have no Knowledge
Můj pošetilý a zhlouplý lid nemá poznání
How long shall I see the standard, and hear the sound of the trumpet? For my people is foolish, they have not known me; they are sottish children, and they have none understanding: they are wise to do evil, but to do good they have no knowledge. Jeremiah 4:21, 22.
Jak dlouho ještě budu vídat korouhev a slýchat zvuk trouby? Neboť můj lid je pošetilý, nepoznali mne; jsou to zpozdilé děti a nemají rozumnosti: jsou moudří v páchání zla, ale činit dobro neumějí. Jeremjáš 4,21.22.
Declare this in the house of Jacob, and publish it in Judah, saying, Hear now this, O foolish people, and without understanding; which have eyes, and see not; which have ears, and hear not. Jeremiah 5:20, 21.
Oznamte to v domě Jákobově a rozhlaste to v Judsku, řkouce: Slyšte nyní toto, lide pošetilý a nechápavý; kteří máte oči, a nevidíte; kteří máte uši, a neslyšíte. Jeremjáš 5,20.21.
A Rebellious House
Vzdorný dům
The word of the Lord also came unto me, saying, Son of man, thou dwellest in the midst of a rebellious house, which have eyes to see, and see not; they have ears to hear, and hear not: for they are a rebellious house. Ezekiel 12:1, 2.
I stalo se ke mně slovo Hospodinovo, řkoucí: Synu člověčí, bydlíš uprostřed domu odbojného, kteří mají oči, aby viděli, a nevidí, mají uši, aby slyšeli, a neslyší; neboť jsou domem odbojným. Ezechiel 12,1.2.
Therefore speak I to them in parables: because they seeing see not; and hearing they hear not, neither do they understand. And in them is fulfilled the prophecy of Esaias, which saith, By hearing ye shall hear, and shall not understand; and seeing ye shall see, and shall not perceive: For this people’s heart is waxed gross, and their ears are dull of hearing, and their eyes they have closed; lest at any time they should see with their eyes and hear with their ears, and should understand with their heart, and should be converted, and I should heal them.
Proto k nim mluvím v podobenstvích; neboť hledíce nevidí, a slyšíce neslyší ani nerozumějí. A na nich se naplňuje proroctví Izaiášovo, které praví: Slyšením slyšeti budete, a neporozumíte; a hledíce hleděti budete, a nespatříte. Neboť srdce tohoto lidu ztučnělo, a ušima těžce slyšeli, a oči své zavřeli, aby snad očima neviděli a ušima neslyšeli a srdcem neporozuměli a neobrátili se, a já bych je neuzdravil.
But blessed are your eyes, for they see: and your ears, for they hear. For verily I say unto you, That many prophets and righteous men have desired to see those things which ye see, and have not seen them; and to hear those things which ye hear, and have not heard them. Matthew 13:13–17.
Blahoslavené jsou však vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší. Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví lidé toužili spatřit to, co vidíte vy, a nespatřili; a slyšet to, co slyšíte vy, a neslyšeli. Matouš 13,13–17.
The Old Paths
Staré stezky
Thus saith the Lord, Stand ye in the ways, and see, and ask for the old paths, where is the good way, and walk therein, and ye shall find rest for your souls. But they said, We will not walk therein. Also I set watchmen over you, saying, Hearken to the sound of the trumpet. But they said, We will not hearken. Jeremiah 6:16, 17.
Toto praví Hospodin: Stůjte na cestách a pohleďte, ptejte se na staré stezky, kde je ta dobrá cesta, a choďte po ní, a naleznete odpočinutí pro své duše. Ale oni řekli: Nebudeme po ní chodit. Také jsem nad vás ustanovil strážné se slovy: Naslouchejte zvuku polnice. Ale oni řekli: Nebudeme naslouchat. Jeremjáš 6,16.17.
The Message of 1840–1844
Poselství let 1840–1844
“All the messages given from 1840–1844 are to be made forcible now, for there are many people who have lost their bearings. The messages are to go to all the churches.
„Všechna poselství daná v letech 1840–1844 mají být nyní podána s naléhavou silou, neboť mnozí lidé ztratili správný směr. Tato poselství mají jít ke všem církvím.״
“Christ said, ‘Blessed are your eyes, for they see; and your ears, for they hear. For verily I say unto you, That many prophets and righteous men have desired to see those things which ye see, and have not seen them; and to hear those things which ye hear, and have not heard them’ [Matthew 13:16, 17]. Blessed are the eyes which saw the things that were seen in 1843 and 1844.
„Kristus řekl: ‚Blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší. Neboť vpravdě vám pravím, že mnozí proroci a spravedliví lidé toužili spatřit to, co vidíte vy, a nespatřili to, a slyšet to, co slyšíte vy, a neslyšeli to‘ [Matouš 13,16.17]. Blahoslavené jsou oči, které viděly věci, jež byly viděny v letech 1843 a 1844.“
“The message was given. And there should be no delay in repeating the message, for the signs of the times are fulfilling; the closing work must be done. A great work will be done in a short time. A message will soon be given by God’s appointment that will swell into a loud cry. Then Daniel will stand in his lot, to give his testimony.” Manuscript Releases, volume 21, 437.
„Poselství bylo dáno. A při opakování tohoto poselství by nemělo dojít k žádnému prodlení, neboť znamení doby se naplňují; závěrečné dílo musí být vykonáno. Velké dílo bude vykonáno v krátkém čase. Brzy bude z Božího ustanovení dáno poselství, které vzroste v mocné volání. Tehdy Daniel povstane ve svém údělu, aby vydal své svědectví.“ Manuscript Releases, svazek 21, 437.
The Sign of the Siege
Znamení obležení
There is five times in the book of Ezekiel where he ‘acted out’ a parable that the people refused to see, and also five times he ‘spoke’ with those people, who refused to hear. The two witnesses of the acted parable and the speaking were presented to the five foolish virgins. One of the acted parables, located in chapter four represents the “sign” of the siege, that warns of the coming destruction. The message of Ezekiel is the message to Laodicea.
V knize Ezechiel je pětkrát zaznamenáno, že „ztvárnil“ podobenství, které lid odmítl vidět, a rovněž pětkrát „mluvil“ k onomu lidu, který odmítl slyšet. Dva svědkové ztvárněného podobenství a promlouvání byli předloženi pěti pošetilým pannám. Jedno ze ztvárněných podobenství, nacházející se ve čtvrté kapitole, představuje „znamení“ obležení, které varuje před přicházející zkázou. Poselství Ezechielovo je poselstvím pro Laodiceu.
The “sign” given for Laodicea is the ‘sign of the siege’, and the siege of the latter days is represented by several witnesses. The only sign given to the Jews of Christ’s day was the sign of Jonah, who represents an acted-out parable of three days in the belly of a whale.
„Znamením“ daným pro Laodiceu je „znamení obležení“ a obležení posledních dnů je představeno několika svědky. Jediným znamením, které bylo dáno Židům Kristovy doby, bylo znamení Jonášovo, jenž představuje podobenství ztvárněné činem o třech dnech v břiše velryby.
Then certain of the scribes and of the Pharisees answered, saying, Master, we would see a sign from thee. But he answered and said unto them, An evil and adulterous generation seeketh after a sign; and there shall no sign be given to it, but the sign of the prophet Jonas: For as Jonas was three days and three nights in the whale’s belly; so shall the Son of man be three days and three nights in the heart of the earth. Matthew 12:38–40.
Tehdy někteří ze zákoníků a farizeů promluvili a řekli: Mistře, chceme od tebe vidět znamení. On jim však odpověděl a řekl: Pokolení zlé a cizoložné hledá znamení; ale nebude mu dáno jiné znamení než znamení proroka Jonáše. Neboť jako byl Jonáš tři dny a tři noci v břiše velryby, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země. Matouš 12,38–40.
The Sign of Jonah
Znamení Jonášovo
The sign of Jonah was an acted-out parable of a resurrection from death. John represents the same truth, for he was cast into a boiling pot of oil, and came out alive. Daniel in the lion’s den and the three worthies in the furnace of Nebuchadnezzar represent a resurrection from death. All represent the one hundred and forty-four thousand who are resurrected in Revelation chapter eleven.
Znamení Jonášovo bylo zpodobenstvím v činu o vzkříšení ze smrti. Jan představuje tutéž pravdu, neboť byl uvržen do kotle vroucího oleje a vyšel živý. Daniel v jámě lvové a tři mládenci v peci Nabukadnezarově představují vzkříšení ze smrti. Všichni představují sto čtyřicet čtyři tisíc, kteří jsou vzkříšeni v jedenácté kapitole Zjevení.
“The thoughts of the Saviour now returned from contemplating the past and future. While the people were endeavoring to explain what they had seen and heard according to the impressions made upon their minds, and according to the light they possessed, ‘Jesus answered and said, This voice came not because of me, but for your sakes.’ It was the crowning evidence of his Messiahship, the signal of the Father that Jesus had uttered the truth, and was the Son of God. Would the Jews turn from this testimony of high Heaven? They had once asked the Saviour, What sign showest thou that we may see and believe? Innumerable signs had been given all through the ministry of Christ; yet they had closed their eyes and hardened their hearts lest they should be convinced. The crowning miracle of the resurrection of Lazarus did not remove their unbelief, but filled them with increased malice; and now that the Father had spoken, and they could ask for no further sign, their hearts were not softened and they still refused to believe.” Spirit of Prophecy, volume 3, 79.
„Spasitelovy myšlenky se nyní vrátily od rozjímání o minulosti a budoucnosti. Zatímco se lid snažil vyložit si to, co viděl a slyšel, podle dojmů, které byly učiněny na jeho mysl, a podle světla, jež měl, ‚Ježíš odpověděl a řekl: Tento hlas nezazněl kvůli mně, ale kvůli vám.‘ Byl to vrcholný důkaz jeho mesiášství, znamení od Otce, že Ježíš mluvil pravdu a že je Syn Boží. Odvrátí se Židé od tohoto svědectví vysokého Nebe? Jednou se již Spasitele ptali: Jaké znamení ukazuješ, abychom viděli a uvěřili? Během celé Kristovy služby jim byla dána nesčetná znamení; oni však zavřeli své oči a zatvrdili svá srdce, aby nebyli usvědčeni. Ani vrcholný zázrak vzkříšení Lazara neodstranil jejich nevěru, nýbrž je naplnil ještě větší zlobou; a nyní, když promluvil Otec a oni již nemohli žádat žádné další znamení, jejich srdce nezměkla a oni stále odmítali uvěřit.“ Spirit of Prophecy, svazek 3, 79.
Lazarus was the sign of the resurrection as acted out by Jonah in the belly of the whale. The voice of the Father in connection with the resurrected Lazarus represents the combination of Divinity and humanity, which is of course the nature of Christ, who took human flesh upon Himself. The combination of Divinity with humanity is the ensign of the one hundred and forty-four thousand, and Lazarus is the sign of resurrection power which accomplishes the joining of Creator with creature.
Lazar byl znamením vzkříšení, jak je předobrazeno Jonášem v útrobách velryby. Hlas Otce ve spojení se vzkříšeným Lazarem představuje spojení božství a lidství, což je ovšem přirozenost Krista, který na sebe vzal lidské tělo. Spojení božství s lidstvím je prapor sto čtyřiceti čtyř tisíc a Lazar je znamením moci vzkříšení, která uskutečňuje spojení Stvořitele s tvorem.
“By the raising of Lazarus, many were led to believe in Jesus. It was God’s plan that Lazarus should die and be laid in the tomb before the Saviour should arrive. The raising of Lazarus was Christ’s crowning miracle, and because of it many glorified God.” Manuscript Releases, volume 21, 111.
„Vzkříšením Lazara byli mnozí přivedeni k víře v Ježíše. Bylo Božím záměrem, aby Lazar zemřel a byl uložen do hrobu dříve, než Spasitel přijde. Vzkříšení Lazara bylo vrcholným Kristovým zázrakem a mnozí proto oslavovali Boha.“ Manuscript Releases, svazek 21, 111.
Lazarus led the triumphal entry into Jerusalem, and he was the living “sign” of the resurrection that is illustrated by Jonah.
Lazar vedl triumfální vjezd do Jeruzaléma a byl živým „znamením“ vzkříšení, které je předobrazeno Jonášem.
“Lazarus, whose body had seen corruption in the grave, but who now rejoiced in the strength of glorious manhood, led the beast on which the Saviour rode.” The Desire of Ages, 572.
„Lazar, jehož tělo v hrobě již podléhalo porušení, avšak který se nyní radoval ze síly slavného mužství, vedl zvíře, na němž jel Spasitel.“ Touha věků, 572.
The triumphal entry aligns with the Exeter camp meeting, which was the alpha fulfillment of the parable of the ten virgins, and thus aligns the “sign” of Jonah and Lazarus with the omega and perfect fulfillment of the proclamation of the message, “Behold the Bridegroom cometh!”
Vjezd v triumfu odpovídá táborovému shromáždění v Exeteru, které bylo alfa naplněním podobenství o deseti pannách, a tím uvádí „znamení“ Jonášovo a Lazarovo do souladu s omega a dokonalým naplněním hlásání poselství: „Hle, ženich přichází!“
“I am often referred to the parable of the ten virgins, five of whom were wise, and five foolish. This parable has been and will be fulfilled to the very letter, for it has a special application to this time, and, like the third angel’s message, has been fulfilled and will continue to be present truth till the close of time.” Review and Herald, August 19, 1890.
„Často jsem odkazována na podobenství o deseti pannách, z nichž pět bylo moudrých a pět pošetilých. Toto podobenství bylo a bude naplněno do nejposlednější litery, neboť má zvláštní vztah k této době a podobně jako poselství třetího anděla bylo naplněno a bude i nadále přítomnou pravdou až do skonání času.“ Review and Herald, 19. srpna 1890.
Jonah, Lazarus and Samuel Snow arriving late to the Exeter camp meeting align with Ezekiel’s “sign of the siege.” Lazarus led Christ into Jerusalem on an ass.
Jonáš, Lazar a Samuel Snow přicházející pozdě na táborové shromáždění v Exeteru jsou v souladu s Ezechielovým „znamením obležení“. Lazar uvedl Krista do Jeruzaléma na oslu.
“Bates was one of the important leaders in the Exeter (New Hampshire) camp meeting in August, 1844, when the ‘true midnight cry’ was first presented. Bates, it happened, was the preacher chosen for that morning’s service at the camp. He was exhorting his hearers to be faithful and calmly assuring them that God was simply testing them, that they were in the tarrying time, and similar sentiments, when Samuel S. Snow rode into the camp on horseback. Taking a seat beside his sister, Mrs. John Couch, Snow reiterated his conviction that Christ would appear at the time appointed. Greatly stirred, Mrs. Couch startled the audience by rising and declaring, ‘Here is a man with a message from God!’” Leroy Froom, The Prophetic Faith of our Fathers, volume 4, 549.
„Bates byl jedním z významných vedoucích na táborovém shromáždění v Exeteru (New Hampshire) v srpnu 1844, kdy byl poprvé předložen ‚pravý půlnoční křik‘. Shodou okolností byl Bates kazatelem určeným pro onoho rána bohoslužbu v táboře. Napomínal své posluchače, aby byli věrní, a klidně je ujišťoval, že je Bůh pouze zkouší, že se nacházejí v době prodlení, a vyslovoval podobné myšlenky, když Samuel S. Snow přijel do tábora na koni. Snow se posadil vedle své sestry, paní Johna Couche, a znovu vyjádřil své přesvědčení, že se Kristus zjeví v určeném čase. Paní Couchová, hluboce pohnuta, překvapila shromáždění tím, že vstala a prohlásila: ‚Zde je muž s poselstvím od Boha!‘“ Leroy Froom, The Prophetic Faith of our Fathers, svazek 4, 549.
In April, 1521 Martin Luther travelled in a horse drawn wagon to the Diet of Worms, where he rejected papal traditions and customs and stated, “Unless I am convinced by the testimony of the Scriptures or by clear reason… I cannot and will not recant anything, since it is neither safe nor right to go against conscience. Here I stand. I can do no other. God help me. Amen.”
V dubnu roku 1521 cestoval Martin Luther v koňském voze na říšský sněm ve Wormsu, kde odmítl papežské tradice a zvyky a prohlásil: „Nebudu-li přesvědčen svědectvím Písma nebo zřejmým rozumovým důvodem… nemohu a nechci nic odvolat, neboť není ani bezpečné, ani správné jednat proti svědomí. Zde stojím. Nemohu jinak. Bůh mi pomáhej. Amen.“
As the Pharisees opposed Christ’s triumphal entry, the papal authorities opposed Luther’s entry. Luther then changed his name (a symbol of the sealing) and was hidden away while he translated the New Testament into the German language. His presentation at the Diet of Worms typified the Midnight Cry which led to the death decree from the church state authorities of the time, thus typifying the Sunday law. After ten months in hiding under the name of ‘Junker Jörg’ the threat from authorities had changed, largely to two military problems faced by the corrupt Charles V. Those two military threats were France and Islam, representing the same unholy alliance of socialism and Islam that today is confronting mankind.
Stejně jako farizeové odporovali Kristovu triumfálnímu vjezdu, papežské autority odporovaly Lutherovu vstupu. Luther pak změnil své jméno (symbol zapečetění) a byl ukryt, zatímco překládal Nový zákon do německého jazyka. Jeho vystoupení na říšském sněmu ve Wormsu předobrazovalo Půlnoční volání, které vedlo k dekretu smrti vydanému církevně-státními autoritami tehdejší doby, čímž předobrazovalo nedělní zákon. Po deseti měsících úkrytu pod jménem „Junker Jörg“ se hrozba ze strany autorit změnila převážně na dva vojenské problémy, jimž čelil zkorumpovaný Karel V. Těmito dvěma vojenskými hrozbami byly Francie a islám, představující totéž bezbožné spojenectví socialismu a islámu, které dnes stojí proti lidstvu.
“The work of God in the earth presents, from age to age, a striking similarity in every great reformation or religious movement. The principles of God’s dealing with men are ever the same. The important movements of the present have their parallel in those of the past, and the experience of the church in former ages has lessons of great value for our own time.” The Great Controversy, 343.
„Boží dílo na zemi vykazuje od věku k věku nápadnou podobnost v každé velké reformaci či náboženském hnutí. Zásady Božího jednání s lidmi jsou stále tytéž. Významná hnutí současnosti mají svou obdobu v hnutích minulosti a zkušenost církve v dřívějších dobách obsahuje poučení veliké hodnoty pro naši dobu.“ Velké drama věků, 343.
An ass led by Lazarus brought Christ into Jerusalem, a horse drawn carriage brought Luther to the Diet of Worms, and a horse brought Snow to the Exeter camp meeting, thus identifying the ass, and horse, both members of the “Equidae” family in the genus “Equus,” as the sign of the message of the Midnight Cry.
Osel vedený Lazarem přivedl Krista do Jeruzaléma, kočár tažený koňmi dopravil Luthera na říšský sněm ve Wormsu a kůň přivedl Snowa na táborové shromáždění v Exeteru, čímž jsou osel i kůň, oba příslušníci čeledi „Equidae“ rodu „Equus“, označeni za znamení poselství půlnočního volání.
Rejoice greatly, O daughter of Zion; shout, O daughter of Jerusalem: behold, thy King cometh unto thee: he is just, and having salvation; lowly, and riding upon an ass, and upon a colt the foal of an ass. Zechariah 9:9.
Velice se raduj, dcero siónská; propukni v hlahol, dcero jeruzalémská: hle, tvůj Král přichází k tobě: je spravedlivý a přinášející spásu; pokorný a jedoucí na oslu, na oslátku, mláděti oslice. Zachariáš 9,9.
The sign of the Midnight Cry message is the arrival of the ass or horse, both symbols of Islam. The chosen messenger of the true message of the midnight cry arrived upon a horse in alignment with Christ arriving on an ass. The “siege” in the latter days is marked by the fulfillment of Ellen White’s identification that the city of Nashville is to be struck by “fireballs.”
Znamením poselství Půlnočního volání je příchod osla nebo koně, obou symbolů islámu. Vyvolený posel pravého poselství půlnočního volání přijel na koni v souladu s Kristovým příchodem na oslu. „Obléhání“ v posledních dnech je vyznačeno naplněním určení Ellen Whiteové, že město Nashville má být zasaženo „ohnivými koulemi“.
Why does the siege begin at the fireballs of Nashville? Is it because Islam is represented by the ass and the horse in God’s prophetic Word?
Proč obležení začíná u ohnivých koulí Nashvillu? Je to proto, že islám je v Božím prorockém Slově znázorněn oslem a koněm?
Smyrna
Smyrna
The Emperor Nero marks the beginning of the church of Smyrna when the city of Rome was burned in the year 64. The date marks the beginning of the persecution of the Christian church accomplished over a two hundred and fifty year period that concluded at the Edict of Milan in the year 313. The formation of the image of the beast represents the alpha waymark that introduces a period that ends with an omega waymark represented by the mark of the beast at the soon-coming Sunday law. The period is identified as beginning with “edicts.”
Císař Nero označuje počátek církve ve Smyrně, když bylo město Řím roku 64 vypáleno. Toto datum označuje počátek pronásledování křesťanské církve, uskutečňovaného po dobu dvou set padesáti let, které bylo završeno Milánským ediktem roku 313. Utvoření obrazu šelmy představuje alfa mezník, který uvádí období končící omega mezníkem, představovaným znamením šelmy při brzy přicházejícím nedělním zákonu. Toto období je označeno jako začínající „edikty“.
“If the reader would understand the agencies to be employed in the soon-coming contest, he has but to trace the record of the means which Rome employed for the same object in ages past. If he would know how papists and Protestants united will deal with those who reject their dogmas, let him see the spirit which Rome manifested toward the Sabbath and its defenders.
„Chce-li čtenář porozumět prostředkům, jichž má být použito v brzy nastávajícím zápase, stačí mu sledovat záznam o prostředcích, které Řím používal k témuž cíli v minulých věcích. Chce-li vědět, jak budou papisté a protestanti ve spojení nakládat s těmi, kdo odmítají jejich dogmata, ať pohlédne na ducha, kterého Řím projevoval vůči sobotě a jejím obhájcům.
“Royal edicts, general councils, and church ordinances sustained by secular power were the steps by which the pagan festival attained its position of honor in the Christian world. The first public measure enforcing Sunday observance was the law enacted by Constantine. (A.D. 321; see Appendix note for page 53.) This edict required townspeople to rest on ‘the venerable day of the sun,’ but permitted countrymen to continue their agricultural pursuits. Though virtually a heathen statute, it was enforced by the emperor after his nominal acceptance of Christianity.” The Great Controversy, 574.
„Královské edikty, všeobecné koncily a církevní nařízení podporovaná světskou mocí byly kroky, jimiž tento pohanský svátek dosáhl svého čestného postavení v křesťanském světě. Prvním veřejným opatřením, které vynucovalo zachovávání neděle, byl zákon vydaný Konstantinem. (321 po Kr.; viz poznámku v dodatku ke straně 53.) Tento edikt vyžadoval, aby obyvatelé měst odpočívali v ‚ctihodný den slunce‘, avšak venkovanům dovoloval pokračovat v jejich zemědělských pracích. Ačkoli to byl ve své podstatě pohanský zákon, císař jej prosazoval po svém pouze formálním přijetí křesťanství.“ Velké drama věků, 574.
The first royal edict that marked a transition from the church of Smyrna to the church of Pergamos was the Edict of Milan in 313. It represented the first step which led to the first Sunday law of 321. The destruction of Jerusalem typifies the Sunday law, and two prophetic witnesses identify a siege that preceded the destruction. Those two sieges represented by Babylon’s third siege in 587 BC and Rome’s second siege in the year 70 identify that the waymark that precedes the waymark of the Sunday law—is a prophetic siege.
Prvním královským ediktem, který označil přechod od církve ve Smyrně k církvi v Pergamu, byl Milánský edikt roku 313. Představoval první krok, který vedl k prvnímu nedělnímu zákonu roku 321. Zničení Jeruzaléma předobrazuje nedělní zákon a dva prorocké svědky označují obležení, které zničení předcházelo. Tato dvě obležení, představovaná třetím obležením Babylónu v roce 587 př. Kr. a druhým obležením Říma v roce 70, ukazují, že mezník, který předchází mezníku nedělního zákona, je prorockým obležením.
Nebuchadnezzar laid siege against Jehoiakim, then Jehoiachin and finally Zedekiah. Cestius laid siege in the year 66, and fulfilled the sign Jesus had given the church, just as the third siege of 587 BC possessed the sign of Ezekiel’s wife’s death. The waymark that precedes the destruction of Jerusalem is a siege, and it is also a “sign.” The waymark that preceded the Sunday law of 321 was the Edict of Milan, where the transition from a church (Smyrna) that has no condemnation into Pergamos, the symbol of a compromised church.
Nebúkadnesar oblehl Jójakíma, poté Jójakína a nakonec Sidkijáše. Cestius oblehl město v roce 66 a naplnil znamení, které Ježíš dal církvi, právě tak jako třetí obležení roku 587 př. Kr. neslo znamení smrti Ezechielovy manželky. Mezník, který předchází zničení Jeruzaléma, je obležení, a je také „znamením“. Mezníkem, který předcházel nedělnímu zákonu roku 321, byl Milánský edikt, při němž došlo k přechodu od církve (Smyrna), která nemá žádné odsouzení, k Pergamu, symbolu zkompromitované církve.
The Edict of Milan is therefore the beginning of a prophetic siege, and it is also a sign. It also marks where the Laodicean movement of the one hundred and forty-four thousand transitions unto the Philadelphian movement of the one hundred and forty-four thousand.
Milánský edikt je tedy počátkem prorockého obležení a je také znamením. Zároveň vyznačuje bod, v němž laodicejské hnutí sto čtyřiceti čtyř tisíc přechází v hnutí filadelfské sto čtyřiceti čtyř tisíc.
Philadelphia and Smyrna, represent the only two churches in Revelation’s seven churches which have no condemnation. This fact in turn identifies that transition, as the transition of the church militant unto the church triumphant. That transition aligns with the Edict of Milan, where the latter-day movement of the one hundred and forty-four thousand becomes that eighth church, that is of the seven. Philadelphia and Smyrna are also the only two churches that struggle with those who claim they are Jews, but are actually of the synagogue of Satan.
Filadelfie a Smyrna představují jediné dva sbory ze sedmi sborů ve Zjevení, které nejsou vystaveny žádnému odsouzení. Tato skutečnost pak určuje onen přechod jako přechod církve bojující v církev vítěznou. Tento přechod odpovídá Milánskému ediktu, kdy se hnutí posledních dnů sto čtyřiceti čtyř tisíc stává onou osmou církví, která je z těch sedmi. Filadelfie a Smyrna jsou také jedinými dvěma sbory, které zápasí s těmi, kdo tvrdí, že jsou Židé, ale ve skutečnosti jsou ze synagogy satanovy.
That waymark of 313 also aligns with the Exeter camp meeting from August 12 to 17 in 1844. When the camp meeting ended, the message swept across the eastern seaboard of the United States like a tidal wave until the door closed on October 22, 1844.
Tento mezník roku 313 rovněž odpovídá táborovému shromáždění v Exeteru, které se konalo od 12. do 17. srpna 1844. Když toto táborové shromáždění skončilo, poselství se přehnalo podél východního pobřeží Spojených států jako přílivová vlna, až se 22. října 1844 dveře uzavřely.
“Like a tidal wave the movement swept over the land. From city to city, from village to village, and into remote country places it went, until the waiting people of God were fully aroused. Fanaticism disappeared before this proclamation like early frost before the rising sun. Believers saw their doubt and perplexity removed, and hope and courage animated their hearts. The work was free from those extremes which are ever manifested when there is human excitement without the controlling influence of the word and Spirit of God. It was similar in character to those seasons of humiliation and returning unto the Lord which among ancient Israel followed messages of reproof from His servants. It bore the characteristics that mark the work of God in every age. There was little ecstatic joy, but rather deep searching of heart, confession of sin, and forsaking of the world. A preparation to meet the Lord was the burden of agonizing spirits. There was persevering prayer and unreserved consecration to God.” The Great Controversy, 400, 401.
„Jako přílivová vlna se toto hnutí přehnalo přes zemi. Šlo od města k městu, od vesnice k vesnici i do odlehlých venkovských krajin, až byl čekající Boží lid plně probuzen. Fanatismus před tímto poselstvím zmizel jako časný mráz před vycházejícím sluncem. Věřící viděli, jak byly odstraněny jejich pochybnosti a rozpaky, a jejich srdce oživly nadějí a odvahou. Dílo bylo prosté oněch krajností, které se vždy projevují tam, kde je lidské vzrušení bez usměrňujícího vlivu Božího slova a Ducha. Svým charakterem se podobalo obdobím pokoření a návratu k Pánu, jež ve starověkém Izraeli následovala po poselstvích napomenutí od Jeho služebníků. Neslo znaky, které v každém věku označují Boží dílo. Bylo v něm málo extatické radosti, nýbrž spíše hluboké zpytování srdce, vyznání hříchu a zanechání světa. Příprava na setkání s Pánem byla břemenem úzkostně zápasících duší. Byla zde vytrvalá modlitba a bezvýhradné zasvěcení Bohu.“ The Great Controversy, 400, 401.
The door closing on October 22, 1844 typifies the soon-coming Sunday law, and the waymark that preceded the closed door of October 22, was the Exeter camp meeting. The Exeter camp meeting therefore aligns with the Edict of Milan. It also aligns with Christ’s triumphal entry.
Zavření dveří dne 22. října 1844 je předobrazem brzy přicházejícího nedělního zákona a mezníkem, který předcházel zavřeným dveřím 22. října, bylo exeterské táborové shromáždění. Exeterské táborové shromáždění se tedy shoduje s Milánským ediktem. Shoduje se také s Kristovým triumfálním vjezdem.
“The midnight cry was not so much carried by argument, though the Scripture proof was clear and conclusive. There went with it an impelling power that moved the soul. There was no doubt, no questioning. Upon the occasion of Christ’s triumphal entry into Jerusalem, the people who were assembled from all parts of the land to keep the feast, flocked to the Mount of Olives, and as they joined the throng that were escorting Jesus, they caught the inspiration of the hour, and helped to swell the shout, ‘Blessed is he that cometh in the name of the Lord!’ [Matthew 21:9.] In like manner did unbelievers who flocked to the Adventist meetings—some from curiosity, some merely to ridicule—feel the convincing power attending the message, ‘Behold, the Bridegroom cometh!’” Spirit of Prophecy, volume 4, 250.
„Půlnoční volání nebylo neseno ani tak argumentací, třebaže důkaz ze Písma byl jasný a přesvědčivý. Provázela je nutící moc, která pohybovala duší. Nebylo pochyb, nebylo otázek. Při Kristově triumfálním vjezdu do Jeruzaléma se lidé, kteří se ze všech částí země shromáždili, aby slavili svátek, hrnuli na Olivovou horu, a když se připojovali k zástupu, který doprovázel Ježíše, zachvátilo je nadšení oné chvíle a pomáhali zesilovat volání: ‚Požehnaný, který přichází ve jménu Páně!‘ [Matouš 21,9.] Stejně tak i nevěřící, kteří přicházeli na adventistická shromáždění — někteří ze zvědavosti, jiní pouze proto, aby se posmívali — pociťovali přesvědčující moc provázející poselství: ‚Hle, Ženich přichází!‘“ Spirit of Prophecy, svazek 4, 250.
The Edict of Milan marks the prophetic siege that was typified by Nebuchadnezzar in 587 BC and Cestius in the year 66. Those two sieges led to the destruction of Jerusalem in 586 BC and 70, respectively. The siege of Cestius ended and three and a half years later, the siege resumed under Titus, thus providing a prophetic period that begins with an alpha Roman ruler and ends with an omega ruler. Those three and a half years represent the trampling down of Jerusalem by the papacy, and the soon-coming Sunday law when the papacy’s deadly wound is healed and she reigns again for three and a half symbolic years.
Milánský edikt vyznačuje prorocké obležení, které bylo předobrazeno Nebúkadnesarem roku 587 př. Kr. a Cestiem roku 66. Tato dvě obležení vedla ke zničení Jeruzaléma v letech 586 př. Kr. a 70. Obležení vedené Cestiem skončilo a o tři a půl roku později bylo obležení obnoveno pod Titem, čímž poskytlo prorocké období, které začíná římským vládcem alfa a končí vládcem omega. Těchto tři a půl roku představuje pošlapávání Jeruzaléma papežstvím a brzy přicházející nedělní zákon, kdy je smrtelná rána papežství uzdravena a ono znovu vládne po tři a půl symbolického roku.
But the court which is without the temple leave out, and measure it not; for it is given unto the Gentiles: and the holy city shall they tread under foot forty and two months. Revelation 11:2.
Ale nádvoří, které je vně chrámu, vynech a neměř je, neboť bylo dáno pohanům; a svaté město budou pošlapávat čtyřicet dva měsíce. Zjevení 11,2.
In 538, and then again at the coming Sunday law the trampling down of Jerusalem begins. Those two Sunday laws were represented by the year 321 when Constantine the Great passed the first Sunday law. In 538, the papacy was empowered to persecute (trample down) God’s church for three and a half years, as represented by the history from Cestius to Titus. In 538, the papacy passed a Sunday law at the third Counsel of Orleans. The soon-coming Sunday law identifies when the papacy is again empowered to trample down the temple (persecute).
Roku 538, a poté znovu při příchodu nedělního zákona, začíná pošlapávání Jeruzaléma. Tyto dva nedělní zákony byly předobrazeny rokem 321, kdy Konstantin Veliký vydal první nedělní zákon. Roku 538 bylo papežství zmocněno pronásledovat (pošlapávat) Boží církev po dobu tří a půl roku, jak je znázorněno dějinami od Cestia po Tita. Roku 538 papežství vydalo nedělní zákon na třetím koncilu v Orléans. Brzy přicházející nedělní zákon označuje, kdy je papežství znovu zmocněno pošlapávat chrám (pronásledovat).
313 identifies the first edict that led to the first Sunday law in 321. Then in 330, the empire was prophetically divided into east and west, thus marking the omega conclusion of the second period of papal persecution of “forty-two” symbolic months—a period of persecution and trampling down that began at the alpha Sunday law in the United States.
Rok 313 označuje první edikt, který vedl k prvnímu nedělnímu zákonu v roce 321. Poté byl roku 330 římský císařský celek prorocky rozdělen na východ a západ, čímž byl vyznačen závěr omega druhého období papežského pronásledování trvajícího „čtyřicet dva“ symbolických měsíců — období pronásledování a pošlapávání, které započalo při alfa nedělním zákonu ve Spojených státech.
And the third angel followed them, saying with a loud voice, If any man worship the beast and his image, and receive his mark in his forehead, or in his hand, The same shall drink of the wine of the wrath of God, which is poured out without mixture into the cup of his indignation; and he shall be tormented with fire and brimstone in the presence of the holy angels, and in the presence of the Lamb: And the smoke of their torment ascendeth up for ever and ever: and they have no rest day nor night, who worship the beast and his image, and whosoever receiveth the mark of his name. Here is the patience of the saints: here are they that keep the commandments of God, and the faith of Jesus. Revelation 14:9–12.
A třetí anděl je následoval a řekl mocným hlasem: Jestliže se kdo klaní šelmě a jejímu obrazu a přijímá znamení na své čelo nebo na svou ruku, ten bude pít víno Božího hněvu, které je naléváno neředěné do kalicha jeho rozhořčení; a bude mučen ohněm a sírou před svatými anděly a před Beránkem. A dým jejich muk vystupuje na věky věků; a nemají odpočinutí ve dne ani v noci ti, kdo se klanějí šelmě a jejímu obrazu, i kdokoli přijímá znamení jejího jména. Zde jest trpělivost svatých; zde jsou ti, kdo zachovávají Boží přikázání a víru Ježíšovu. Zjevení 14,9–12.
The Plain
Rovina
The Latin meaning of ‘Milan’ means the middle of the plain. In the middle of east and west, in the year 313 Constantine of the west sought an alliance with Licinius of the east. The edict represented the attempt to bring east and west together, and the edict was ratified, by a treaty marriage, when Constantine’s half-sister Constantia married Licinius. Yet just as the first treaty marriage of Daniel eleven between the Seleucids of the north and Ptolemy of the south, the marriage was destined to fail as the old adage was fulfilled that says ‘east is east, and west is west, and never the twain shall meet.’
Latinský význam slova „Milán“ znamená střed roviny. Uprostřed mezi východem a západem, v roce 313, Konstantin ze západu usiloval o spojenectví s Liciniem z východu. Edikt představoval pokus přivést východ a západ dohromady a byl stvrzen smluvním sňatkem, když se Konstantinova nevlastní sestra Constantia provdala za Licinia. Avšak právě tak jako první smluvní sňatek v Danielovi jedenácté kapitole mezi Seleukovci severu a Ptolemaiem jihu, i toto manželství bylo předurčeno k nezdaru, jak se naplnilo staré přísloví, které praví: „východ je východ a západ je západ a nikdy se ti dva nesetkají.“
The year ‘330’ is directly presented in Daniel eleven verses twenty-four, twenty-seven and twenty-nine. This brings the seventeen years of 313 unto 330 into the prophetic line of Daniel eleven, and of prophetic necessity it identifies that treaty marriage of east and west in 313 as a parallel to the first treaty marriage in the same chapter.
Rok „330“ je přímo předložen v Danielovi 11, ve verších 24, 27 a 29. Tím se sedmnáct let od roku 313 do roku 330 uvádí do prorocké linie Daniela 11 a z prorocké nutnosti se tím toto smluvní manželství východu a západu v roce 313 označuje jako paralela k prvnímu smluvnímu manželství v téže kapitole.
“The prophecy in the eleventh of Daniel has nearly reached its complete fulfillment. Much of the history that has taken place in fulfillment of this prophecy will be repeated.” Manuscript Releases, number 13, 394.
„Proroctví v jedenácté kapitole Danielovy knihy téměř dosáhlo svého úplného naplnění. Mnohé z dějin, které se odehrály při naplnění tohoto proroctví, se budou opakovat.“ Manuscript Releases, č. 13, s. 394.
Antiochus II Theos who reigned from 261–246 BC, set aside his first wife Laodice I for Berenice, daughter of Ptolemy II Philadelphus of Egypt. The marriage was part of the peace settlement that ended the Second Syrian War in 252 BC. When Constantine thereafter defeated Licinius in 324 the marriage ended, as did the marriage of Antiochus and Bernice, when Laodice, the first wife poisoned Antiochus in 246 BC. The marriage which had marked the end of the second Syrian war, and the murder of Antiochus, and thereafter Bernice, her child and Egyptian entourage marked the beginning of the third Syrian war. The treaty marriage of 313 ended the period of persecution represented by the church of Smyrna and began the period of compromise represented by the church of Pergamos.
Antiochos II. Theos, který vládl v letech 261–246 př. Kr., zapudil svou první manželku Laodiku I. kvůli Bereniké, dceři egyptského Ptolemaia II. Filadelfa. Toto manželství bylo součástí mírového ujednání, které roku 252 př. Kr. ukončilo druhou syrskou válku. Když pak Konstantin roku 324 porazil Licinia, toto manželství skončilo, stejně jako skončilo manželství Antiocha a Bereniké, když Laodika, první manželka, otrávila Antiocha roku 246 př. Kr. Manželství, které znamenalo konec druhé syrské války, a vražda Antiocha, a poté Bereniké, jejího dítěte a egyptského doprovodu, znamenaly počátek třetí syrské války. Smluvní manželství roku 313 ukončilo období pronásledování představované církví ve Smyrně a započalo období kompromisu představované církví v Pergamu.
The marriage at the beginning of the Seleucid history typified the treaty marriage at the end of the Seleucid empire when Antiochus the Great gave his daughter Cleopatra I to Ptolemy V Epiphanes. The marriage took place at Raphia in 193 BC, but the alliance was soon finished, as had been the first treaty marriage between the king of the north and king of the south. The alpha and omega treaty marriages of the Seleucid empire, typify the treaty marriage noted later in the prophetic history of Daniel eleven when Octavian gave his sister Octavia Minor to Mark Antony in 40 BC. Mark Antony and Octavian were in a power struggle over the eastern and western areas of Rome that had broken out in 44 BC with the assassination of Julius Caesar. The treaty of Brundisium was put in place at the marriage in 40 BC, and eight years later in 32 BC Mark Antony formerly divorced Octavia and precipitated the battle of Actium in 31 BC where both Mark Antony and Cleopatra, (the very last Cleopatra) came to the end.
Manželství na počátku seleukovských dějin předobrazuje smluvní manželství na konci seleukovské říše, když Antiochos Veliký dal svou dceru Kleopatru I. Ptolemaiovi V. Epifanovi. Sňatek se uskutečnil v Rafii roku 193 př. Kr., avšak spojenectví bylo brzy ukončeno, stejně jako tomu bylo u prvního smluvního manželství mezi králem severu a králem jihu. Alfa a omega smluvních manželství seleukovské říše předobrazují smluvní manželství zaznamenané později v prorockých dějinách Daniela 11, když Octavianus dal svou sestru Octavii Minor Marku Antoniovi roku 40 př. Kr. Marcus Antonius a Octavianus byli v mocenském zápase o východní a západní oblasti Říma, který vypukl roku 44 př. Kr. zavražděním Julia Caesara. Smlouva z Brundisia byla při tomto sňatku roku 40 př. Kr. uvedena v platnost a o osm let později, roku 32 př. Kr., Marcus Antonius Octavii formálně zapudil a tím vyvolal bitvu u Actia roku 31 př. Kr., kde došli ke svému konci jak Marcus Antonius, tak Kleopatra (ta úplně poslední Kleopatra).
The omega marriage treaty of the Seleucid empire introduced the first Cleopatra who typified the last Cleopatra, whose line of descent formed the link to the prophetic alpha marriage treaty of the Roman empire in 40 BC. Those three treaty marriages typify the treaty marriage of the Edict of Milan. The Edict of Milan marks the beginning of a prophetic siege, it represents a prophetic sign, it marks a transition of a righteous church to an unrighteous church, thus aligning with the enigma of the eighth being of the seven. It marks a treaty marriage that ends a war, until the divorce of the treaty marriage thus marking the beginning of a war. In the two Roman marriages, the divorce precipitates the uniting of the empire. 313 also marks the Exeter camp meeting where the proclamation of the message of the Midnight Cry begins and leads to the closed door of October 22.
Manželská smlouva omegé seleukovské říše uvedla první Kleopatru, která byla předobrazem poslední Kleopatry, jejíž rodová linie vytvořila spojení k prorocké alfě manželské smlouvy římské říše roku 40 př. Kr. Tato tři smluvní manželství jsou předobrazem smluvního manželství Milánského ediktu. Milánský edikt označuje začátek prorockého obléhání, představuje prorocké znamení, označuje přechod spravedlivé církve k nespravedlivé církvi, a tím se uvádí do souladu se záhadou osmého, jenž je z těch sedmi. Označuje smluvní manželství, které ukončuje válku, až do rozvodu tohoto smluvního manželství, čímž označuje začátek války. V obou římských manželstvích rozvod urychluje sjednocení říše. Rok 313 rovněž označuje táborové shromáždění v Exeteru, kde začíná hlásání poselství Půlnočního volání a vede k uzavřeným dveřím 22. října.
We will continue to consider these truths in the next article.
V příštím článku budeme nadále uvažovat o těchto pravdách.