In the book of Ezekiel, the ‘siege’ of Jerusalem is the ‘sign’ that is the test by which our eternal destiny will be decided, for it marks the formation of the image of the beast.
V knize Ezechiel je „obležení“ Jeruzaléma oním „znamením“, které je zkouškou, podle níž bude rozhodnuto o našem věčném údělu, neboť označuje utvoření obrazu šelmy.
“The Lord has shown me clearly that the image of the beast will be formed before probation closes; for it is to be the great test for the people of God, by which their eternal destiny will be decided. …
„Pán mi jasně ukázal, že obraz šelmy bude vytvořen dříve, než se uzavře doba milosti; neboť to má být veliká zkouška pro Boží lid, podle níž bude rozhodnut jeho věčný úděl. …“
“This is the test that the people of God must have before they are sealed. All who proved their loyalty to God by observing His law, and refusing to accept a spurious sabbath, will rank under the banner of the Lord God Jehovah, and will receive the seal of the living God. Those who yield the truth of heavenly origin and accept the Sunday sabbath, will receive the mark of the beast.” Manuscript Releases, volume 15, 15.
„Toto je zkouška, kterou lid Boží musí podstoupit, než bude zapečetěn. Všichni, kdo prokázali svou věrnost Bohu zachováváním Jeho zákona a odmítnutím přijmout falešnou sobotu, se postaví pod prapor Pána Boha Jehovy a obdrží pečeť živého Boha. Ti však, kdo se vzdají pravdy nebeského původu a přijmou nedělní sobotu, obdrží znamení šelmy.“ Manuscript Releases, svazek 15, 15.
The Christians that fled Jerusalem at the ‘sign’ of Cestius, did so because they had been forewarned and recognized the ‘sign’ when it arrived. Recognizing the formation of the image of the beast is to recognize the “events,” “preparations” and “movements” that lead to the Sunday law. The prophetic elements that make up the ‘sign’ must be understood in advance of the sign. When Cestius began the siege it was too late to learn what the sign was.
Křesťané, kteří při „znamení“ Cestia uprchli z Jeruzaléma, tak učinili proto, že byli předem varováni a když „znamení“ přišlo, rozpoznali je. Rozpoznat utváření obrazu šelmy znamená rozpoznat „události“, „přípravy“ a „pohyby“, které vedou k nedělnímu zákonu. Prorockým prvkům, které tvoří „znamení“, je třeba rozumět ještě předtím, než se znamení objeví. Když Cestius zahájil obléhání, bylo již příliš pozdě dozvídat se, co to znamení je.
“Already preparations are advancing, and movements are in progress, which will result in making an image to the beast. Events will be brought about in the earth’s history that will fulfill the predictions of prophecy for these last days.” Review and Herald, April 23, 1889.
„Již postupují přípravy a probíhají hnutí, která povedou k vytvoření obrazu šelmě. V dějinách země budou vyvolány události, které naplní předpovědi proroctví pro tyto poslední dny.“ Review and Herald, 23. dubna 1889.
Preparations, Movements and Events
Přípravy, pohyby a události
The “preparations,” “movements” and “events” must be recognized in advance of the test.
„Přípravy“, „hnutí“ a „události“ musí být rozpoznány předem, ještě před zkouškou.
“All that God has in prophetic history specified to be fulfilled in the past has been, and all that is yet to come in its order will be. Daniel, God’s prophet, stands in his place. John stands in his place. In the Revelation the Lion of the tribe of Judah has opened to the students of prophecy the book of Daniel, and thus is Daniel standing in his place. He bears his testimony, that which the Lord revealed to him in vision of the great and solemn events which we must know as we stand on the very threshold of their fulfillment.
„Všechno, co Bůh v prorockých dějinách určil, aby se v minulosti naplnilo, se naplnilo, a všechno, co má ve svém pořádku teprve přijít, přijde. Daniel, Boží prorok, stojí na svém místě. Jan stojí na svém místě. Ve Zjevení Lev z pokolení Judova otevřel badatelům proroctví knihu Danielovu, a tak Daniel stojí na svém místě. Nese své svědectví, to, co mu Pán zjevil ve vidění o velikých a slavnostních událostech, které musíme znát, když stojíme na samém prahu jejich naplnění.“
“In history and prophecy the Word of God portrays the long continued conflict between truth and error. That conflict is yet in progress. Those things which have been, will be repeated.” Selected Messages, book 2, 109.
„V dějinách i v proroctví Boží slovo zobrazuje dlouhotrvající zápas mezi pravdou a bludem. Tento zápas stále pokračuje. To, co se již stalo, se bude opakovat.“ Selected Messages, kniha 2, 109.
We “must know” “the great and solemn events as we stand on the very threshold of their fulfillment.” The threshold identifies our need to understand the events in advance of their fulfilment.
Musíme „vědět“ o „velkých a slavnostních událostech, když stojíme na samém prahu jejich naplnění“. Práh označuje naši potřebu rozumět těmto událostem ještě před jejich naplněním.
“But the stern tracings of the prophetic pencil reveal a change in this peaceful scene. The beast with lamb-like horns speaks with the voice of a dragon, and ‘exerciseth all the power of the first beast before him.’ The spirit of persecution manifested by paganism and the papacy is again to be revealed. Prophecy declares that this power will say ‘to them that dwell on the earth, that they should make an image to the beast.’ [Revelation 13:14.] The image is made to the first or leopard-like beast, which is the one brought to view in the third angel’s message. By this first beast is represented the Roman Church, an ecclesiastical body clothed with civil power, having authority to punish all dissenters. The image to the beast represents another religious body clothed with similar power. The formation of this image is the work of that beast whose peaceful rise and mild professions render it so striking a symbol of the United States. Here is to be found an image of the papacy. When the churches of our land, uniting upon such points of faith as are held by them in common, shall influence the State to enforce their decrees and sustain their institutions, then will Protestant America have formed an image of the Roman hierarchy. Then the true church will be assailed by persecution, as were God’s ancient people. Almost every century furnishes examples of what bigotry and malice can do under a plea of serving God by protecting the rights of Church and State. Protestant churches that have followed in the steps of Rome by forming alliance with worldly powers have manifested a similar desire to restrict liberty of conscience. In the seventeenth century thousands of non-conformist ministers suffered under the rule of the Church of England. Persecution always follows religious favoritism on the part of secular governments.” Spirit of Prophecy, volume 4, 277.
„Avšak přísné tahy prorocké tužky odhalují změnu v tomto pokojného výjevu. Šelma s rohy podobnými beránčím mluví hlasem draka a ‚vykonává všechnu moc první šelmy před ním‘. Duch pronásledování, projevený pohanstvím a papežstvím, má být znovu zjeven. Proroctví prohlašuje, že tato moc řekne ‚obyvatelům země, aby učinili obraz šelmě‘. [Zjevení 13,14.] Obraz je učiněn první šelmě neboli šelmě podobné levhartovi, která je představena ve zvěsti třetího anděla. Touto první šelmou je znázorněna římská církev, církevní těleso oděné občanskou mocí, mající pravomoc trestat všechny odpůrce. Obraz šelmy představuje jiné náboženské těleso oděné podobnou mocí. Vytvoření tohoto obrazu je dílem té šelmy, jejíž pokojný vzestup a mírná prohlášení z ní činí tak výstižný symbol Spojených států. Zde se nachází obraz papežství. Až církve v naší zemi, sjednoceny na takových bodech víry, které mají společné, ovlivní stát, aby prosazoval jejich nařízení a podporoval jejich instituce, tehdy protestantská Amerika vytvoří obraz římské hierarchie. Pak bude pravá církev napadena pronásledováním, jako byl Boží lid ve starověku. Téměř každé století poskytuje příklady toho, co může učinit fanatismus a zlovůle pod záminkou služby Bohu tím, že chrání práva církve a státu. Protestantské církve, které šly ve stopách Říma tím, že uzavíraly spojenectví se světskými mocnostmi, projevily podobnou touhu omezovat svobodu svědomí. V sedmnáctém století trpěly pod vládou anglikánské církve tisíce nekonformních kazatelů. Pronásledování vždy následuje po náboženském nadržování ze strany světských vlád.“ Spirit of Prophecy, svazek 4, 277.
The formation of the image of the beast is accomplished first in the United States, and thereafter in the world.
Vytvoření obrazu šelmy se uskutečňuje nejprve ve Spojených státech a poté ve světě.
“Foreign nations will follow the example of the United States. Though she leads out, yet the same crisis will come upon our people in all parts of the world.” Testimonies, volume 6, 395.
„Cizí národy budou následovat příkladu Spojených států. Ačkoli ona jde v čele, přece táž krize dolehne na náš lid ve všech částech světa.“ Testimonies, svazek 6, 395.
The Edict of Milan in 313 represents the starting of the formation, and also identifies the closed door for Seventh-day Adventists. Constantine of the west and Licinius of the east attached a treaty marriage to the Edict, when Constantine gave his half-sister Constantia to Licinius in the fourth treaty marriage represented in a prophetic line of the six treaty marriages within the prophetic history of Daniel eleven. The first two were associated with wars between the north and south, the next two were civil wars between east and west and the last two are symbolic marriages of the papal church power and state power.
Milánský edikt z roku 313 představuje počátek utváření a zároveň označuje zavřené dveře pro adventisty sedmého dne. Konstantin na západě a Licinius na východě připojili k ediktu smluvní sňatek, když Konstantin dal svou nevlastní sestru Konstantii Liciniovi ve čtvrtém smluvním sňatku znázorněném v prorocké linii šesti smluvních sňatků v rámci prorockých dějin Daniela jedenáct. První dva byly spojeny s válkami mezi severem a jihem, následující dva byly občanskými válkami mezi východem a západem a poslední dva jsou symbolickými sňatky papežské církevní moci a státní moci.
Antiochus II Theos set aside his wife Laodice I to marry the Ptolemaic princess Berenice (daughter of Ptolemy II) around 252 BC. The treaty marriages of the Seleucid Empire were accomplished between the king of the north and the king of the south, whereas; the treaty marriage of 313 was between the emperor of the east and the emperor of the west.
Antiochos II. Theos odložil svou manželku Laodiké I., aby se kolem roku 252 př. Kr. oženil s ptolemaiovskou princeznou Bereniké (dcerou Ptolemaia II.). Smluvní sňatky Seleukovské říše byly uzavírány mezi králem severu a králem jihu, kdežto smluvní sňatek roku 313 byl uzavřen mezi císařem východu a císařem západu.
The treaty marriage of Antiochus II Theos in 252 BC, represented the beginning of the Seleucid Empire that reached its conclusion as an empire in the history represented in verses ten through sixteen of Daniel eleven. In the final history of the Seleucid empire another treaty marriage was accomplished by Antiochus III the Great, when he gave his daughter Cleopatra I Syra, (the very first Cleopatra of prophetic history) to Ptolemy V in 193 BC. At the time Ptolemy V was about 16 and Cleopatra I Syra about 10 years old. Their marriage was a diplomatic settlement after the fifth Syrian war. The alpha treaty marriage between the king of the north and south in Daniel eleven had marked the end of the second Syrian war.
Smluvní sňatek Antiocha II. Thea v roce 252 př. Kr. představoval počátek Seleukovské říše, která jako říše dospěla ve své závěrečné fázi dějin, jak je vylíčena ve verších deset až šestnáct jedenácté kapitoly Daniela. V závěrečných dějinách Seleukovské říše byl uskutečněn další smluvní sňatek Antiochem III. Velikým, když v roce 193 př. Kr. dal svou dceru Kleopatru I. Syru (zcela první Kleopatru prorockých dějin) Ptolemaiovi V. Tehdy bylo Ptolemaiovi V. asi 16 let a Kleopatře I. Syře asi 10 let. Jejich manželství bylo diplomatickým urovnáním po páté syrské válce. Alfa smluvní sňatek mezi králem severu a králem jihu v Danieli 11 označil konec druhé syrské války.
The last Cleopatra of prophetic history interacted with both Julius Caesar and thereafter with Mark Antony. After the assassination of Julius Caesar in 44 BC the second Triumvirate was formed in 43 BC. Three men made up the triumvirate and after one of those three, Marcus Lepidus was forced out of the threefold union by Octavian, a power struggle between Mark Antony of the east and Octavian of the west ensued. At Brundisium, in 40 BC a treaty between the two eastern and western rivals was made. The treaty included the marriage between Octavian’s sister Octavia and Mark Antony. The treaty and accompanying marriage did not hold, and after Mark Antony became involved with Cleopatra, he divorced Octavia in 32 BC. At the battle of Actium in 31 BC, the empires of east and west were consolidated into one power, and Octavian thereafter became Augustus Caesar, the symbol of the height of Roman glory and power.
Poslední Kleopatra prorockých dějin vstoupila do styku jak s Juliem Caesarem, tak poté s Markem Antoniem. Po zavraždění Julia Caesara roku 44 př. Kr. byl roku 43 př. Kr. vytvořen druhý triumvirát. Triumvirát tvořili tři muži, a poté, co byl jeden z těchto tří, Marcus Lepidus, Octavianem vypuzen z tohoto trojitého svazku, nastal mocenský zápas mezi Markem Antoniem východu a Octavianem západu. V Brundisiu byla roku 40 př. Kr. uzavřena smlouva mezi oběma soupeři, východním a západním. Součástí smlouvy bylo i manželství mezi Octavianovou sestrou Octavií a Markem Antoniem. Smlouva ani manželství, které ji provázelo, nevydržely, a poté, co se Marcus Antonius zapletl s Kleopatrou, se roku 32 př. Kr. s Octavií rozvedl. V bitvě u Actia roku 31 př. Kr. byly říše východu a západu sjednoceny v jednu moc a Octavian se poté stal Augustem Caesarem, symbolem vrcholu římské slávy a moci.
Prophetically the first treaty marriage of Daniel eleven was between the kings of the north and south in an attempt to end hostilities between the two combatants who were struggling to re-establish the empire of Alexander the Great. That first treaty marriage between the Seleucids and the Ptolemy’s of Egypt was the alpha treaty marriage of the Seleucid and Ptolemaic kingdoms, which typified the omega treaty marriage between the same two powers. In the last or omega treaty marriage, the very first or alpha Cleopatra of Egyptian history became the prophetic link to the last, or omega Cleopatra; whose relationship with Mark Antony became the point of reference for the divorce of Octavia and Mark Antony. The divorce marked the renewed hostilities between Mark Antony of the east and Octavian of the west which ended at the battle of Actium in 31 BC.
Prorocky bylo první smluvní manželství v Danielovi jedenáct mezi králi severu a jihu pokusem ukončit nepřátelství mezi oběma protivníky, kteří zápasili o znovuobnovení říše Alexandra Velikého. Toto první smluvní manželství mezi Seleukovci a egyptskými Ptolemaiovci bylo alfa smluvním manželstvím seleukovského a ptolemaiovského království, které předobrazovalo omega smluvní manželství mezi týmiž dvěma mocnostmi. V posledním neboli omega smluvním manželství se úplně první neboli alfa Kleopatra egyptských dějin stala prorockým spojovacím článkem k poslední neboli omega Kleopatře; její vztah s Markem Antoniem se stal vztažným bodem pro rozvod Octavie a Marka Antonia. Tento rozvod označil obnovené nepřátelství mezi Markem Antoniem východu a Octavianem západu, které skončilo v bitvě u Actia roku 31 př. Kr.
The treaty marriage of Brundisium in 40 BC was the alpha treaty marriage of the struggle between east and west, just as the treaty marriage of Laodice and Antiochus II Theo was the alpha of the struggle between north and south. The treaty marriage of 313 was the omega to the alpha treaty marriage of Mark Antony and Octavia, just as the treaty marriage between Ptolemy V and Cleopatra I Syra was the omega treaty marriage of the northern and southern kingdoms. The three treaty marriages that led to the omega treaty marriage of 313 all align, and provide three witnesses to the prophetic characteristics associated with the Edict of Milan. Together the four literal treaty marriages of east, west, north and south align with the two symbolic treaty marriages of the papacy.
Smluvní sňatek v Brundisiu roku 40 př. Kr. byl alfou smluvního sňatku zápasu mezi východem a západem, právě tak jako smluvní sňatek Laodiky a Antiocha II. Thea byl alfou zápasu mezi severem a jihem. Smluvní sňatek roku 313 byl omegou k alfě smluvního sňatku Marka Antonia a Octavie, právě tak jako smluvní sňatek mezi Ptolemaiem V. a Kleopatrou I. Syrou byl omegou smluvního sňatku severního a jižního království. Tři smluvní sňatky, které vedly k omega smluvnímu sňatku roku 313, se všechny navzájem shodují a poskytují tři svědky prorockých charakteristik spojených s Milánským ediktem. Spolu se čtyři doslovné smluvní sňatky východu, západu, severu a jihu shodují se dvěma symbolickými smluvními sňatky papežství.
In 496, Clovis the king of the Franks was married to Clotilda. Clotilda was a Burgundian princess, the daughter of King Chilperic II of Burgundy. After her father and mother were murdered in a family power struggle, she lived under the protection of her uncle before being given in marriage to Clovis I, king of the Franks, in 493. She was a Catholic, that is, she held the Nicene/orthodox faith of the Roman Church. This set her apart from many other Germanic royal families of the time, who were Arian Christians. Her mother Caretena had been Catholic, and Clotilda was raised in that faith. She is remembered for persistently urging Clovis to abandon paganism and accept Catholic baptism, and thereafter his conversion in 496 is one of the most important events in the early history of France and of Western so-called Christianity.
Roku 496 byl Chlodvík, král Franků, ženat s Chrodechildou. Chrodechilda byla burgundskou princeznou, dcerou burgundského krále Chilpericha II. Poté co byli její otec a matka zavražděni v rodinném mocenském zápase, žila pod ochranou svého strýce, než byla roku 493 provdána za Chlodvíka I., krále Franků. Byla katolička, to jest zastávala nicejskou/ortodoxní víru římské církve. Tím se odlišovala od mnoha jiných germánských královských rodin té doby, které byly ariánskými křesťany. Její matka Caretena byla katolička a Chrodechilda byla v této víře vychována. Připomíná se pro svou vytrvalost, s níž naléhala na Chlodvíka, aby opustil pohanství a přijal katolický křest; a následně jeho obrácení roku 496 patří k nejvýznamnějším událostem raných dějin Francie a západního takzvaného křesťanstva.
Clovis vowed that if he won the battle of Tolbiac he would convert to Clotilda’s Catholic faith and be baptized. The Alemanni king was killed, their army broke, and the Franks won. After the victory Clotilda arranged for Bishop Remigius of Reims to instruct Clovis, and he was baptized (traditionally on Christmas Day 496), along with several thousand of his warriors.
Chlodvík slíbil, že zvítězí-li v bitvě u Tolbiaku, obrátí se ke katolické víře Chlotildy a dá se pokřtít. Král Alamanů byl zabit, jejich vojsko se rozprchlo a Frankové zvítězili. Po vítězství Chlotilda zařídila, aby biskup Remigius z Remeše Chlodvíka poučil, a ten byl pokřtěn (tradičně na Boží hod vánoční roku 496) spolu s několika tisíci svých bojovníků.
Clovis was the king of the Franks, which in modern terms is the king of France. He became the first of the kings of Europe who would ultimately surrender their pagan religion and turn to Catholicism. For this reason, Clovis is considered the “eldest son of the Catholic church,” and France is called, “the eldest daughter of the Catholic church.” In 1980, when pope John Paul II visited France he asked, “France, eldest daughter of the Church, are you faithful to your baptism?”
Chlodvík byl králem Franků, což v moderním vyjádření znamená krále Francie. Stal se prvním z evropských králů, kteří nakonec opustili své pohanské náboženství a obrátili se ke katolicismu. Z tohoto důvodu je Chlodvík považován za „nejstaršího syna katolické církve“ a Francie je nazývána „nejstarší dcerou katolické církve“. Když v roce 1980 navštívil papež Jan Pavel II. Francii, položil otázku: „Francie, nejstarší dcero církve, jsi věrná svému křtu?“
Clovis' conversion to Nicene Catholicism identifies the start of a symbolic marriage procession that would lead to the symbolic treaty marriage of 538. The symbolic treaty marriage between Clovis and the whore who commits fornication with the kings of the earth was typified by the four previous treaty marriages in Daniel eleven. Clovis was the first European king to provide military and economic support for the Roman church and Clovis is therefore represented within the history in Daniel eleven.
Chlodvíkovo obrácení k nikájskému katolicismu označuje počátek symbolického svatebního průvodu, který vedl k symbolickému smluvnímu sňatku roku 538. Tento symbolický smluvní sňatek mezi Chlodvíkem a nevěstkou, která smilní s králi země, byl předobrazen čtyřmi předchozími smluvními sňatky v Danielovi jedenácté kapitole. Chlodvík byl prvním evropským králem, který poskytl římské církvi vojenskou i hospodářskou podporu, a proto je Chlodvík v dějinách Danielovy jedenácté kapitoly zastoupen.
And arms shall stand on his part, and they shall pollute the sanctuary of strength, and shall take away the daily sacrifice, and they shall place the abomination that maketh desolate. Daniel 11:31.
A z jeho strany povstanou vojska, znesvětí svatyni pevnosti, odstraní každodenní oběť a postaví ohavnost, která působí zpustošení. Daniel 11,31.
Clovis in 496 marks the beginning of the European political structures to “stand up” to aid the papacy as it rose to power. It marks the beginning of a symbolic marriage procession. The “arms” of the verse would also pollute the “sanctuary of strength,” which for both pagan and papal Rome is the city of Rome.
Klodvík roku 496 označuje počátek evropských politických struktur, které měly „povstat“, aby napomáhaly papežství při jeho vzestupu k moci. Označuje počátek symbolického svatebního průvodu. „Ramena“ tohoto verše měla také poskvrnit „svatyni síly“, kterou je jak pro pohanský, tak pro papežský Řím město Řím.
Two Sanctuary's
Dvě svatyně
There are two different Hebrew words in the book of Daniel that are translated as “sanctuary.” The Hebrew words ‘miqdash’ and ‘qodesh’ are both translated as “sanctuary,” but qodesh can only represent a holy entity, whereas miqdash can represent either a holy or unholy sanctuary—as determined by context.
V knize Daniel jsou dvě různá hebrejská slova, která se překládají jako „svatyně“. Hebrejská slova „miqdash“ a „qodesh“ se obě překládají jako „svatyně“, avšak qodesh může označovat pouze svatý objekt, zatímco miqdash může podle kontextu označovat svatyni buď svatou, nebo nesvatou.
The “sanctuary of strength” in verse thirty-one is ‘miqdash’ and represents the sanctuary of Rome’s strength, which for both pagan and papal Rome was the city of Rome. From the battle of Actium, when Octavian united the empire, pagan Rome was invincible for three hundred and sixty years (a time) in fulfilment of verse twenty-four of Daniel eleven.
„Svatyně síly“ ve třicátém prvním verši je „miqdáš“ a představuje svatyni síly Říma, která jak pro pohanský, tak pro papežský Řím byla městem Římem. Od bitvy u Actia, kdy Oktavián sjednotil říši, byl pohanský Řím po tři sta šedesát let (jeden čas) neporazitelný, a tím se naplnil dvacátý čtvrtý verš jedenácté kapitoly Danielovy.
He shall enter peaceably even upon the fattest places of the province; and he shall do that which his fathers have not done, nor his fathers’ fathers; he shall scatter among them the prey, and spoil, and riches: yea, and he shall forecast his devices against the strong holds, even for a time. Daniel 11:24.
Vejde pokojně i do nejtučnějších míst kraje; a učiní to, čeho neučinili jeho otcové ani otcové jeho otců; a rozptýlí mezi nimi kořist, lup i bohatství; ano, bude osnovat své úmysly proti pevnostem, avšak jen na čas. Daniel 11,24.
When pagan Rome ruled from the city of Rome it was invincible, but when Constantine moved the capital to Constantinople in 330, the “time” of verse twenty-four was fulfilled. When the last of the three horns (the Goths) of Daniel seven were driven out of the city, papal Rome prophetically took the throne as the fifth kingdom of Bible prophecy in 538. The Goths had besieged Rome, but ultimately retreated as Belsarius, general for Justinian secured the city. The Roman church then ruled supremely for twelve hundred and sixty years until Napoleon had the pope removed and put in exile in 1798.
Když pohanský Řím vládl z města Říma, byl nepřemožitelný; avšak když Konstantin roku 330 přesunul hlavní město do Konstantinopole, naplnil se „čas“ z dvacátého čtvrtého verše. Když byl poslední ze tří rohů (Gótové) z Daniele 7 vypuzen z města, papežský Řím roku 538 prorocky převzal trůn jako páté království biblického proroctví. Gótové Řím obléhali, ale nakonec ustoupili, když Belisarius, Justiniánův vojevůdce, město zajistil. Římská církev pak vládla svrchovaně po dobu jednoho tisíce dvou set šedesáti let, dokud Napoleon nenechal papeže roku 1798 sesadit a poslat do vyhnanství.
Rome, “the sanctuary of strength” was “polluted,” (polluted, meaning ‘wounded or dissolved’), through the “arms” from the ongoing warfare against the city, represented primarily by the first four trumpets of Revelation chapter eight.
Řím, „svatyně síly“, byl „poskvrněn“ („poskvrněn“ ve smyslu „zraněn nebo rozložen“) skrze „ramena“ probíhajícího válečného tažení proti městu, znázorněného především prvními čtyřmi polnicemi v osmé kapitole Zjevení.
The history that ensued from 496 onward would see the city of Rome polluted as it changed from the power and glory of the Roman empire unto the power and glory of the Roman Catholic empire. Those arms would take away the religion of paganism, represented by the word “daily” in the passage, as they accepted the religion of Nicene Catholicism.
Dějiny, které následovaly od roku 496 dále, by spatřily město Řím poskvrněné, když se proměňovalo z moci a slávy římského císařství v moc a slávu římskokatolického impéria. Ta ramena by odstranila náboženství pohanství, představované v daném úseku slovem „ustavičná“, když přijala náboženství nicejského katolicismu.
At the battle of Vouillé, Clovis defeated the Arian Visigoths under Alaric II and took Aquitaine. In the aftermath of the victory, in 508, the Eastern emperor Anastasius I (in Constantinople) honored Clovis for his victory over the Visigoths. Gregory of Tours says that Anastasius sent Clovis' official papers making him consul. At Tours, in Saint Martin’s church, Clovis put on a purple tunic and cloak, set a diadem on his head, rode out, and scattered gold and silver to the crowd. Gregory says that from that day he was hailed as consul and recognized by the Roman emperor that Clovis was a legitimate Christian king in the west. He was rewarded for breaking the Arian Visigoths, whom Constantinople also opposed. 508 is the year the emperor in the East publicly honored the Catholic Frankish king—church, victory, and Roman legitimacy in one scene. 508 is the year the Frankish Catholic kingdom stood as the dominant Catholic power in Gaul after breaking Arian Visigoth’s rule. Clovis is the first major barbarian king to fight for Nicene Catholicism against Arian kingdoms, and thus the prototype of the French role as “eldest daughter of the Church.” Clovis represents the period of 496 unto 508 and is the alpha symbol of the symbolic marriage treaty. The thirty years from 508 unto 538 are represented by Justinian who is the omega symbol of the procession.
V bitvě u Vouillé porazil Chlodvík ariánské Vizigóty pod Alarichem II. a získal Akvitánii. Po tomto vítězství, roku 508, východní císař Anastasius I. (v Konstantinopoli) poctil Chlodvíka za jeho vítězství nad Vizigóty. Řehoř z Tours uvádí, že Anastasius poslal Chlodvíkovi jeho úřední listiny, jimiž jej ustanovil konzulem. V Tours, v kostele svatého Martina, Chlodvík oblékl purpurovou tuniku a plášť, vložil si na hlavu diadém, vyjel ven a rozhazoval mezi lid zlato a stříbro. Řehoř říká, že od toho dne byl oslavován jako konzul a že římský císař uznal Chlodvíka za legitimního křesťanského krále na Západě. Byl odměněn za to, že rozdrtil ariánské Vizigóty, proti nimž vystupovala také Konstantinopol. Rok 508 je rokem, kdy císař na Východě veřejně poctil katolického franského krále—církev, vítězství a římská legitimita v jediném výjevu. Rok 508 je rokem, kdy franské katolické království stálo jako převládající katolická moc v Galii po zlomení vlády ariánských Vizigótů. Chlodvík je prvním významným barbarským králem, který bojoval za nicejský katolicismus proti ariánským královstvím, a je tudíž prototypem francouzské role jako „nejstarší dcery církve“. Chlodvík představuje období od roku 496 do roku 508 a je symbolem alfa symbolické manželské smlouvy. Třicet let od roku 508 do roku 538 je představováno Justiniánem, jenž je symbolem omega tohoto průvodu.
In 538, the “arms” placed the papal power on the throne of the earth for 1260 years. It was then that the symbolic treaty marriage was consummated at the conclusion of the marriage procession that had begun in 496. In 1798, the treaty marriage that had begun between the pope of Rome and Clovis of France, was disannulled when Napoleon of France divorced the papal power by having his general take the pope captive.
V roce 538 „paže“ dosadily papežskou moc na trůn země na 1260 let. Tehdy bylo symbolické smluvní manželství dovršeno na závěr svatebního průvodu, který započal roku 496. Roku 1798 bylo smluvní manželství, jež začalo mezi římským papežem a Chlodvíkem z Francie, zrušeno, když Napoleon z Francie rozvedl papežskou moc tím, že jeho generál odvedl papeže do zajetí.
The alpha symbolic papal treaty marriage, which had begun its marriage procession in 496, was consummated at the Sunday law in 538, and it was thereafter disannulled in 1798, just as was every other treaty marriage of Daniel eleven. Revelation adds to the papal marital relationship between the kings of Europe and popes of Catholicism, for the dragon of Revelation twelve is both Satan and pagan Rome’s kings.
Alfa, symbolické papežské smluvní manželství, které započalo svůj svatební průvod roku 496, bylo dovršeno při nedělním zákonu roku 538 a poté bylo v roce 1798 zrušeno, právě tak jako každé jiné smluvní manželství z jedenácté kapitoly Daniele. Zjevení přidává k papežskému manželskému vztahu mezi evropskými králi a papeži katolicismu, neboť drak ze dvanácté kapitoly Zjevení je jak satan, tak i králové pohanského Říma.
“Thus while the dragon, primarily, represents Satan, it is, in a secondary sense, a symbol of pagan Rome.” The Great Controversy, 439.
„Tak tedy zatímco drak představuje především satana, v druhotném smyslu je symbolem pohanského Říma.“ Velký spor věků, 439.
In Revelation John informs us of three things the kings (the dragon) gave to the sea beast of Catholicism.
Ve Zjevení nám Jan sděluje tři věci, které králové (drak) dali mořské šelmě katolicismu.
And the beast which I saw was like unto a leopard, and his feet were as the feet of a bear, and his mouth as the mouth of a lion: and the dragon gave him his power, and his seat, and great authority. Revelation 13:2.
A šelma, kterou jsem viděl, byla podobná leopardu, její nohy byly jako nohy medvěda a její tlamа jako tlama lva; a drak jí dal svou moc, svůj trůn i velikou pravomoc. Zjevení 13,2.
In 496, the kings of Europe began providing the papal beast their “power” as represented by their military might and economic support. They had moved the capital of their empire to Constantinople in 330, leaving the city of Rome as the “seat” of the papal authority. The “arms” thereafter identified the papal church as the head of all churches in 533 with the decree of Justinian. The decree included the use of their military might to persecute those who the papacy identified as heretics, thus placing their civil “authority” into the hands of the popes.
Roku 496 začali evropští králové poskytovat papežské šelmě svou „moc“, představovanou jejich vojenskou silou a hospodářskou podporou. Roku 330 přesunuli hlavní město své říše do Konstantinopole a město Řím tak zanechali jako „sídlo“ papežské autority. „Ramena“ pak roku 533 určovala papežskou církev jako hlavu všech církví prostřednictvím Justiniánova dekretu. Dekret zahrnoval i použití jejich vojenské síly k pronásledování těch, které papežství označilo za kacíře, čímž vložili svou občanskou „autoritu“ do rukou papežů.
The alpha treaty marriage between the papacy and the kings of Europe began with Clovis in 496. By 508, paganism, the legal religion of the realm was set aside for the religion of Nicene Catholicism. In 533, Justinian identified the papacy as the head of all churches, and surrendered the legal authority of their respective thrones unto the papal power.
Alfová smluvní svatba mezi papežstvím a králi Evropy začala s Chlodvíkem roku 496. Do roku 508 bylo pohanství, zákonné náboženství říše, odloženo stranou ve prospěch náboženství nicejského katolicismu. Roku 533 Justinián označil papežství za hlavu všech církví a odevzdal zákonnou pravomoc jejich příslušných trůnů papežské moci.
The Alpha and Omega Seat
Trůn Alfa a Omega
In 330, the city of Rome was left in the hands of the Roman church where she would be seated until she is destroyed in the lake of fire at Christ’s second coming. In 538, she was officially seated again upon the papal throne, thus identifying the history of 330 unto 538 as a prophetic period that begins with an alpha seat and ends with an omega seat. The period represents the ending of the fourth kingdom of Bible prophecy (Pergamos) as a progressive demise beginning in 330 and ending in 538 with the arrival of Thyatira. Both western and eastern Rome continued the slow dissolution beyond 538, but the period began with giving the seat, representing the city of Rome to the papacy in 330, until the seat became not simply a throne over the city, but over the kingdom represented by the city in 538.
Roku 330 bylo město Řím ponecháno v rukou římské církve, kde bude usazena, dokud nebude při Kristově druhém příchodu zničena v ohnivém jezeře. Roku 538 byla znovu oficiálně usazena na papežský trůn, čímž se dějiny od roku 330 do roku 538 vyznačují jako prorocké období, které začíná sedadlem alfa a končí sedadlem omega. Toto období představuje ukončení čtvrtého království biblického proroctví (Pergamos) jako postupný zánik, jenž začíná roku 330 a končí roku 538 s příchodem Thyatiry. Západní i východní Řím pokračovaly v pomalém rozkladu i po roce 538, avšak toto období začalo udělením stolce, představujícího město Řím, papežství roku 330, až se stolec roku 538 stal nejen trůnem nad městem, nýbrž i nad královstvím představovaným tímto městem.
330 to 538 is a specific prophetic period that defines the ‘eight’ waymarks of the papacy’s empowerment. Those eight steps are repeated in the healing of the papacy’s deadly wound at the soon-coming Sunday law.
Léta 330 až 538 jsou specifickým prorockým obdobím, které vymezuje „osm“ mezníků posílení moci papežství. Těchto osm kroků se opakuje při uzdravení smrtelné rány papežství v brzy přicházejícím nedělním zákoně.
The first of the eight steps was the giving of the city of Rome to the papal power, and the eighth step was the giving of the city as the throne of the fifth kingdom of Bible prophecy. This identifies 538 as the seat, and as ‘the eighth step, that is of the previous seven steps.’ The first step was the giving of the seat and the eighth step was the giving of the seat; thus, the first step in 330 is the alpha and 538 is the omega. Two seats, three horns removed, the daily taken away, Clovis’ conversion and Justinian’s decree equal eight total steps that identify the marriage procession, and ultimately the marriage.
Prvním z osmi kroků bylo předání města Říma papežské moci a osmým krokem bylo předání města jako trůnu pátého království biblického proroctví. To určuje rok 538 jako sídlo a jako „osmý krok, který je z předchozích sedmi kroků“. Prvním krokem bylo předání sídla a osmým krokem bylo předání sídla; proto je první krok v roce 330 alfou a rok 538 omegou. Dvě sídla, tři rohy odstraněné, každodenní oběť odňatá, Chlodvíkovo obrácení a Justiniánův dekret tvoří celkem osm kroků, které označují svatební průvod a nakonec i svatbu.
In 1798, France, the power who had represented the ten European kings, who placed the papacy on the throne in 538, removed the papacy from that very throne. The alpha treaty marriage represented in the history of 538 unto 1798 typifies the omega treaty marriage of the papal power with the ten kings of Revelation seventeen. The marriage procession from 496 unto 538 typifies eight steps that align with the last eight presidents of the United States. Clovis and France are symbols of the ten European kings. They represent the United States who will become the premier king of Revelation seventeen’s ten kings at the soon-coming Sunday law.
V roce 1798 Francie, mocnost, která představovala deset evropských králů a která v roce 538 dosadila papežství na trůn, odstranila papežství právě z toho trůnu. Manželství smlouvy alfa, znázorněné v dějinách od roku 538 do roku 1798, je předobrazem manželství smlouvy omega papežské moci s deseti králi ze sedmnácté kapitoly Zjevení. Svatební průvod od roku 496 do roku 538 je předobrazem osmi kroků, které se shodují s posledními osmi prezidenty Spojených států. Chlodvík a Francie jsou symboly deseti evropských králů. Představují Spojené státy, které se při brzy přicházejícím nedělním zákonu stanou předním králem deseti králů ze sedmnácté kapitoly Zjevení.
The five previous treaty marriages of Daniel eleven align with the sixth and final treaty marriage of the latter days. The alpha and omega treaty marriages of north and south identify the bride from the south as the alpha and the omega is a bride from the north. In the treaty marriages of pagan Rome, the alpha bride from the east was given to the west, and the omega of 313 was a bride from the west. Those four marriages are prophetically linked together by Cleopatra the first and Cleopatra the last. The symbolic treaty marriage of papal Rome represented the groom as the premier king of a prophetic confederacy of ten kings joining with their bride—the scarlet woman of Rome. The divorce was carried out by the premier king of the ten kings in 1798.
Pět předchozích smluvních manželství v Danielovi jedenáct se shoduje se šestým a závěrečným smluvním manželstvím posledních dnů. Alfa i omega smluvních manželství severu a jihu označují nevěstu z jihu jako alfu a omega je nevěstou ze severu. Ve smluvních manželstvích pohanského Říma byla nevěsta alfa z východu dána západu a omega roku 313 byla nevěstou ze západu. Tato čtyři manželství jsou prorocky spojena Kleopatrou první a Kleopatrou poslední. Symbolické smluvní manželství papežského Říma představovalo ženicha jako předního krále prorocké konfederace deseti králů, který se spojuje se svou nevěstou — šarlatovou ženou Říma. Rozvod provedl v roce 1798 přední král těchto deseti králů.
The treaty marriage of 313 represents the final treaty marriage of the papal power with the United States—the premier king of Revelation seventeen’s ten kings; a two horned power that is typified by the two horned power of France. The history that began with Clovis in 496 and ultimately led to the decree of Justinian in 533 and the enthronement of the papacy in 538, represents the history of 1989 unto the Sunday law.
Smluvní sňatek roku 313 představuje závěrečný smluvní sňatek papežské moci se Spojenými státy — předním králem z deseti králů sedmnácté kapitoly Zjevení; dvourohou mocností, která je předobrazena dvourohou mocností Francie. Dějiny, které započaly Chlodvíkem v roce 496 a nakonec vedly k Justiniánovu dekretu v roce 533 a k dosazení papežství na trůn v roce 538, představují dějiny od roku 1989 až po nedělní zákon.
We will continue these things in the next article.
V příštím článku budeme v těchto věcech pokračovat.