I contend that it is important to understand the connection of the symbol of four generations with the latter rain message to have the best hope of recognizing the significance of the opening four verses of Joel chapter one. Joel sings the song of the vineyard, but his opening stanza is the covenant’s prophetic association with four generations.
Tvrdím, že je důležité porozumět souvislosti symbolu čtyř generací s poselstvím pozdního deště, chceme-li mít co nejlepší naději rozpoznat význam úvodních čtyř veršů první kapitoly Joele. Joel zpívá píseň o vinici, avšak jeho úvodní sloka je prorockým spojením smlouvy se čtyřmi generacemi.
And he said unto Abram, Know of a surety that thy seed shall be a stranger in a land that is not theirs, and shall serve them; and they shall afflict them four hundred years; And also that nation, whom they shall serve, will I judge: and afterward shall they come out with great substance. And thou shalt go to thy fathers in peace; thou shalt be buried in a good old age. But in the fourth generation they shall come hither again: for the iniquity of the Amorites is not yet full. Genesis 15:13–16.
I řekl Abramovi: Jistě věz, že tvé potomstvo bude cizincem v zemi, která nebude jejich, a budou jim sloužit; a budou je sužovat po čtyři sta let. Avšak i ten národ, jemuž budou sloužit, budu soudit; a potom vyjdou s velikým majetkem. Ty pak odejdeš ke svým otcům v pokoji; budeš pohřben v utěšeném stáří. Ale ve čtvrtém pokolení se sem navrátí, neboť nepravost Emorejců ještě nedospěla ke svému vrcholu. Genesis 15,13–16.
This passage is the prophecy that was fulfilled through the life of Moses. When the book of Joel begins the song of the vineyard by referencing four generations of escalating destruction, it is aligning the book of Joel with the prophetic fourth and final generation. That generation is Peter’s “chosen generation” who have been called out of darkness into His “marvelous light.” They are contrasted with their generational counterpart represented as a generation of vipers. That fourth and final generation is represented by John, who is a symbol of the one hundred and forty-four thousand, who “are called, and chosen, and faithful.”
Tento oddíl je proroctvím, které se naplnilo skrze život Mojžíše. Když kniha Jóel začíná píseň o vinici poukazem na čtyři pokolení stupňující se zkázy, uvádí tím knihu Jóel do souladu s prorockým čtvrtým a posledním pokolením. Tím pokolením je Petrovo „vyvoleného pokolení“, které bylo povoláno ze tmy do Jeho „podivuhodného světla“. Je postaveno do protikladu se svým generačním protějškem, představovaným jako pokolení zmijí. Toto čtvrté a poslední pokolení je zastoupeno Janem, který je symbolem sto čtyřiceti čtyř tisíc, kteří „jsou povolaní, vyvolení a věrní.“
Called at 9/11, chosen in the Midnight Cry and faithful at the Sunday law crisis, just as the Levites were faithful in Aarons and Jeroboams’ golden calf rebellions. The souls who are purified as silver in Malachi three, are Levites who are chosen during the message of the Midnight Cry, for the sealing is accomplished with, and by, an outpouring of the Holy Spirit.
Povoláni při 11. září, vyvoleni v Půlnočním volání a věrní v krizi nedělního zákona, právě tak jako byli levité věrní při vzpourách zlatého telete za Árona i Jeroboáma. Duše, které jsou v Malachiáši 3 přečišťovány jako stříbro, jsou levité, kteří jsou vyvoleni během poselství Půlnočního volání, neboť zapečetění je uskutečňováno skrze vylití Ducha svatého a jím.
In the previous article we brought out lines from the history of Moses, who Sister White identifies as the alpha of Bible prophecy, who prophetically connects with Christ as the omega of Bible prophecy. Moses is the foundation stone and Christ is the capstone. They both are symbols of deliverance from sin, as represented by the deliverance from Egypt with Moses. Yet all the manifestations of the power of God that occurred at the hands of Moses, were far surpassed, when Christ confirmed the covenant with many for one week. Moses is the alpha and Christ is the omega, and the omega is the number “22” and the alpha is the number “1.”
V předchozím článku jsme vyzdvihli linie z dějin Mojžíše, jehož sestra Whiteová označuje za alfu biblického proroctví, který se prorocky spojuje s Kristem jako omegou biblického proroctví. Mojžíš je základním kamenem a Kristus je vrcholovým kamenem. Oba jsou symboly vysvobození z hříchu, jak je znázorněno vysvobozením z Egypta skrze Mojžíše. Avšak všechna zjevení Boží moci, která se udála skrze Mojžíše, byla daleko překonána, když Kristus potvrdil smlouvu s mnohými na jeden týden. Mojžíš je alfa a Kristus je omega a omega je číslo „22“ a alfa je číslo „1.“
Dealing with Moses we find the deliverance which pervades his prophetic testimony is set within water. His deliverance from the water of the Nile at his birth, typified Noah in the ark. The baptism at the Red Sea aligns with Noah and the eight within the ark, which in turn aligns with the baptism of Joshua at the Jordan River, that was repeated by Christ at the very same spot. The testimony of Moses begins with deliverance at the Nile River and ends at the banks of the Jordan River. The baptism of Christ was His anointing to witness for three and a half years leading up to His death, which was represented at the beginning at His baptism. At His resurrection there was a few drops until the full outpouring at Pentecost.
Když se zabýváme Mojžíšem, zjišťujeme, že vysvobození, které prostupuje jeho prorocké svědectví, je zasazeno do vody. Jeho vysvobození z vod Nilu při narození předobrazuje Noema v arše. Křest u Rudého moře odpovídá Noemovi a osmi v arše, což zase odpovídá křtu Jozua v řece Jordánu, jenž byl zopakován Kristem na témž místě. Mojžíšovo svědectví začíná vysvobozením u řeky Nil a končí na březích řeky Jordánu. Kristův křest byl jeho pomazáním ke svědectví po dobu tří a půl roku vedoucí až k jeho smrti, která byla na počátku představena při jeho křtu. Při jeho vzkříšení padlo několik kapek až do plného vylití o Letnicích.
God’s covenant promise to mankind begins with Noah, and His covenant promise to a chosen people through Abraham was fulfilled with Moses. Moses the alpha typified Jesus the omega who would come and confirm the covenant with “many,” not just a chosen people. As a type of Christ, Moses’ birth aligns with the covenant given to Noah, with the rainbow as the sign for all people. Moses also aligns with the covenant given to a chosen people, with circumcision as the sign for the chosen people. Moses’ covenant work was with “many,” not simply a chosen people. If that had not been the case, they would not have been constantly plagued by the mixed multitude.
Boží smluvní zaslíbení lidstvu začíná Noem a jeho smluvní zaslíbení vyvolenému lidu skrze Abrahama bylo naplněno v Mojžíšovi. Mojžíš, alfa, předobrazoval Ježíše, omegu, který měl přijít a potvrdit smlouvu s „mnohými“, nikoli jen s vyvoleným lidem. Jako předobraz Krista se Mojžíšovo narození shoduje se smlouvou danou Noemovi, jejímž znamením je duha pro všechny lidi. Mojžíš se rovněž shoduje se smlouvou danou vyvolenému lidu, jejímž znamením je obřízka pro vyvolený lid. Mojžíšovo smluvní dílo bylo s „mnohými“, nikoli pouze s vyvoleným lidem. Kdyby tomu tak nebylo, nebyli by neustále sužováni přimíšeným zástupem.
In the middle of all the various ‘waters of deliverance’ represented throughout the life of Moses, the baptism at Bethabara on the Jordan River connects the beginning of ancient Israel’s covenant history in the Promised Land with the end of its history, during the week that Christ confirmed the covenant with many. Christ’s baptism aligns with ancient Israel’s baptism and both histories speak to His resurrection when He breathed a few drops of rain, before the plentiful showers at Pentecost fifty days later. The entire line of alpha and omega in terms of Moses to Christ is portrayed within the waters of deliverance.
Uprostřed všech rozmanitých „vod vysvobození“, představovaných v celém životě Mojžíše, spojuje křest v Bethabaře na řece Jordánu počátek smluvních dějin starověkého Izraele v zaslíbené zemi s koncem jeho dějin během týdne, v němž Kristus potvrdil smlouvu s mnohými. Kristův křest odpovídá křtu starověkého Izraele a obě dějiny ukazují k jeho vzkříšení, když vydechl několik kapek deště před hojnými lijáky o Letnicích o padesát dní později. Celá linie alfy a omegy od Mojžíše ke Kristu je zobrazena ve vodách vysvobození.
“In teaching these disciples, Jesus showed the importance of the Old Testament as a witness to His mission. Many professed Christians now discard the Old Testament, claiming that it is no longer of any use. But such is not Christ’s teaching. So highly did He value it that at one time He said, ‘If they hear not Moses and the prophets, neither will they be persuaded, though one rose from the dead.’ Luke 16:31.
„Když Ježíš vyučoval tyto učedníky, ukázal význam Starého zákona jako svědectví o svém poslání. Mnozí vyznávající křesťané dnes Starý zákon odkládají a tvrdí, že již nemá žádný užitek. Takové však není Kristovo učení. Cenil si jej tak vysoko, že při jedné příležitosti řekl: ‚Neposlouchají-li Mojžíše a proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.‘ Lukáš 16,31.“
“It is the voice of Christ that speaks through patriarchs and prophets, from the days of Adam even to the closing scenes of time. The Saviour is revealed in the Old Testament as clearly as in the New. It is the light from the prophetic past that brings out the life of Christ and the teachings of the New Testament with clearness and beauty. The miracles of Christ are a proof of His divinity; but a stronger proof that He is the world’s Redeemer is found in comparing the prophecies of the Old Testament with the history of the New.” The Desire of Ages, 799.
„Je to hlas Kristův, který promlouvá skrze patriarchy a proroky od dnů Adamových až po závěrečné výjevy času. Spasitel je ve Starém zákoně zjeven stejně jasně jako v Novém. Je to světlo z prorocké minulosti, které uvádí život Kristův a učení Nového zákona do jasnosti a krásy. Kristovy zázraky jsou důkazem jeho božství; avšak silnější důkaz, že je Vykupitelem světa, se nalézá ve srovnání proroctví Starého zákona s dějinami Nového.“ Touha věků, 799.
In the articles addressing the book of Joel, we have been “comparing the prophecies of the Old Testament with the history of the New,” and also the history of modern spiritual Israel. Whether it is the Old or New Testaments or the history of the three angels that began in 1798, all of those lines are represented as “the voice of Christ.” The written testimony of the Bible and the Spirit of Prophecy is the voice of Christ, and the voice of Christ, is the voice of He who is the Word of God.
V článcích pojednávajících o knize Jóel jsme „porovnávali proroctví Starého zákona s dějinami Nového“ a také s dějinami novodobého duchovního Izraele. Ať jde o Starý či Nový zákon, nebo o dějiny tří andělů, které započaly roku 1798, všechny tyto linie jsou představovány jako „hlas Kristův“. Psané svědectví Bible a Ducha proroctví je hlasem Kristovým a hlas Kristův je hlasem Toho, který je Slovem Božím.
The “voice” of the Word of God, is God’s message as represented in His written Word. His message in the last days is the message of the latter rain, which includes a former rain, followed by a former and latter rain, according to Joel.
„hlas“ Božího slova je Božím poselstvím, jak je vyjádřeno v jeho psaném Slově. Jeho poselstvím v posledních dnech je poselství pozdního deště, které podle Joele zahrnuje raný déšť, po němž následuje raný i pozdní déšť.
John the Revelator represents the one hundred and forty-four thousand who return to the old paths, for he hears a “voice” behind him. The “voice” behind is the voice of Christ “from the days of Adam” onward.
Jan Zjevení představuje sto čtyřicet čtyři tisíc těch, kdo se navracejí na staré stezky, neboť slyší za sebou „hlas“. Tento „hlas“ za ním je hlas Kristův „ode dnů Adamových“ dále.
And I turned to see the voice that spake with me. And being turned, I saw seven golden candlesticks. Revelation 1:12.
I obrátil jsem se, abych spatřil hlas, který se mnou mluvil. A když jsem se obrátil, uviděl jsem sedm zlatých svícnů. Zjevení 1,12.
The verse represents a break in chapter one, for up until the previous verse John was in the isle which is called Patmos, but in verse twelve he turns, and from there on John is in the Heavenly Sanctuary. When he turns, he is doing so, for in verse ten he had heard a voice from behind.
Tento verš představuje zlom v první kapitole, neboť až do předchozího verše byl Jan na ostrově zvaném Patmos, avšak ve dvanáctém verši se obrací, a odtud je Jan v nebeské svatyni. Když se obrací, činí tak proto, že ve verši desátém uslyšel za sebou hlas.
I was in the Spirit on the Lord’s day, and heard behind me a great voice, as of a trumpet, Saying, I am Alpha and Omega, the first and the last: and, What thou seest, write in a book, and send it unto the seven churches which are in Asia; unto Ephesus, and unto Smyrna, and unto Pergamos, and unto Thyatira, and unto Sardis, and unto Philadelphia, and unto Laodicea. Revelation 1:10, 11.
Byl jsem v Duchu v den Páně a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice, který pravil: Já jsem Alfa i Omega, první i poslední; a co vidíš, napiš do knihy a pošli to sedmi církvím, které jsou v Asii: do Efezu, do Smyrny, do Pergamu, do Thyatir, do Sard, do Filadelfie a do Laodiceje. Zjevení 1,10.11.
John represents those who hear the voice of Christ behind them. He hears Jeremiah’s trumpet message to return to the old paths, the paths the wicked refused to walk in and the warning trumpet they refuse to listen to. John listened, and the voice behind him identified himself as Alpha and Omega—the One who illustrates the new path, with the old path.
Jan představuje ty, kdo za sebou slyší hlas Kristův. Slyší Jeremiášovo poselství polnice, aby se navrátili na staré stezky, stezky, po nichž ničemové odmítli kráčet, i varovnou polnici, které odmítají naslouchat. Jan naslouchal a hlas za ním se označil za Alfu a Omegu — Toho, který ukazuje novou cestu spolu se starou stezkou.
And in the midst of the seven candlesticks one like unto the Son of man, clothed with a garment down to the foot, and girt about the paps with a golden girdle. His head and his hairs were white like wool, as white as snow; and his eyes were as a flame of fire; And his feet like unto fine brass, as if they burned in a furnace; and his voice as the sound of many waters. And he had in his right hand seven stars: and out of his mouth went a sharp twoedged sword: and his countenance was as the sun shineth in his strength. Revelation 1:13–16.
A uprostřed sedmi svícnů někdo podobný Synu člověka, oděný rouchem až k nohám a přepásaný na prsou zlatým pásem. Jeho hlava a jeho vlasy byly bílé jako vlna, bílé jako sníh, a jeho oči jako plamen ohně; a jeho nohy byly podobné bronzu rozžhavenému v peci; a jeho hlas jako zvuk mnohých vod. A v pravé ruce měl sedm hvězd; a z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč; a jeho tvář byla jako slunce, když září ve své síle. Zjevení 1,13–16.
In verse twelve John turns around and sees a vision of Christ which Sister White aligns with the vision of Christ that Daniel had, which is the vision Isaiah, Jeremiah, Ezekiel and Paul had.
Ve dvanáctém verši se Jan obrací a spatřuje vidění Krista, které sestra Whiteová ztotožňuje s viděním Krista, jež měl Daniel, což je totéž vidění, jaké měli Izajáš, Jeremjáš, Ezechiel a Pavel.
“It is with an earnest longing that I look forward to the time when the events of the day of Pentecost shall be repeated with even greater power than on that occasion. John says, ‘I saw another angel come down from heaven, having great power; and the earth was lightened with his glory.’ Then, as at the Pentecostal season, the people will hear the truth spoken to them, every man in his own tongue.
„S vroucí touhou vyhlížím dobu, kdy se události dne Letnic zopakují s ještě větší mocí než tehdy. Jan praví: ‚I viděl jsem jiného anděla sstupujícího s nebe, maje moc velikou; a země byla osvícena slávou jeho.‘ Potom, jako v době Letnic, uslyší lidé pravdu, která k nim bude promlouvána, každý ve svém vlastním jazyce.
“God can breathe new life into every soul that sincerely desires to serve Him [Adam and Ezekiel’s valley of bones], and can touch the lips with a live coal from off the altar [Isaiah], and cause them to become eloquent with His praise. Thousands of voices will be imbued with the power to speak forth the wonderful truths of God’s Word. The stammering tongue will be unloosed [Isaiah’s other tongue], and the timid will be made strong to bear courageous testimony to the truth. May the Lord help His people to cleanse the soul temple from every defilement [Malachi’s Levites], and to maintain such a close connection with Him that they may be partakers of the latter rain when it shall be poured out.” Review and Herald, July 20, 1886.
„Bůh může vdechnout nový život každé duši, která upřímně touží Mu sloužit [Adam a Ezechielovo údolí kostí], a může se dotknout rtů žhavým uhlíkem z oltáře [Izajáš] a způsobit, že budou výmluvné v Jeho chvále. Tisíce hlasů budou naplněny mocí, aby hlásaly podivuhodné pravdy Božího slova. Koktavý jazyk bude rozvázán [Izajášův jiný jazyk] a bázliví budou posíleni, aby statečně vydávali svědectví o pravdě. Kéž Pán pomůže svému lidu očistit chrám duše od každého poskvrnění [Malachiášovi Léviovci] a zachovat s Ním tak úzké spojení, aby se mohli stát účastníky pozdního deště, až bude vylit.“ Review and Herald, 20. července 1886.
The vision we are considering includes the description of Christ’s voice. When John turns and hears Christ’s voice, it is as the sound of “many waters.” When Christ’s voice speaks of His covenant with men or with a chosen people it is associated with many waters. The message of Daniel seven through nine was unsealed in 1798, and then, in 1989 the message of Daniel ten through twelve was unsealed. 1798 is associated with the voice of the Ulai River and 1989 is the voice of the Hiddekel River.
Vidění, o němž uvažujeme, zahrnuje popis Kristova hlasu. Když se Jan obrací a slyší Kristův hlas, zní jako hukot „mnohých vod“. Když Kristův hlas hovoří o Jeho smlouvě s lidmi nebo s vyvoleným lidem, je spojován s mnohými vodami. Poselství Daniela sedm až devět bylo odpečetěno roku 1798 a poté roku 1989 bylo odpečetěno poselství Daniela deset až dvanáct. Rok 1798 je spojen s hlasem řeky Ulai a rok 1989 je hlasem řeky Hiddekel.
“The light that Daniel received from God was given especially for these last days. The visions he saw by the banks of the Ulai and the Hiddekel, the great rivers of Shinar, are now in process of fulfillment, and all the events foretold will soon come to pass.” Testimonies to Ministers, 112.
„Světlo, které Daniel obdržel od Boha, bylo dáno zvláště pro tyto poslední dny. Vidění, která spatřil na březích Ulaje a Hiddekelu, velikých řek Šineáru, se nyní naplňují a všechny předpověděné události brzy nastanou.“ Testimonies to Ministers, 112.
The River Jordan is the link between the alpha covenant history and the omega covenant history of ancient Israel. The word Jordan means ‘descender’ and represents Christ ‘the great descender.’
Řeka Jordán je spojnicí mezi dějinami smlouvy alfa a dějinami smlouvy omega starověkého Izraele. Slovo Jordán znamená „sestupující“ a představuje Krista, „velkého Sestupujícího“.
Let this mind be in you, which was also in Christ Jesus: Who, being in the form of God, thought it not robbery to be equal with God: But made himself of no reputation, and took upon him the form of a servant, and was made in the likeness of men: And being found in fashion as a man, he humbled himself, and became obedient unto death, even the death of the cross. Philippians 2:5–9.
Nechť je ve vás to smýšlení, které bylo i v Kristu Ježíši: Jenž, ačkoli byl ve způsobu Božím, nepovažoval za loupež být roven Bohu; nýbrž sám sebe zmařil, vzav na sebe způsob služebníka a stal se podobným lidem. A když byl ve své podobě shledán jako člověk, ponížil se a stal se poslušným až k smrti, a to k smrti kříže. Filipským 2,5–9.
The Jordan River represents Christ ‘the great descender’ and the Jordan is the connection between the alpha and omega history of the chosen people of God, who were given a vineyard to maintain. Moses’ waters of deliverance represent the voice of Christ, that can be heard if a soul would but turn around, to hear ‘the voice behind them,’ and the voice they would then hear is—the voice of many waters. From the flood of Noah to the destruction of Jerusalem in 70 AD, waters of deliverance are set forth as waymarks for God’s covenant people. Those waymarks represent the internal history of God’s final covenant people, the one hundred and forty-four thousand. The water that supplies the Jordan River originates in the dew and snow that accumulates in the Hermon mountains, which form the head waters of the Jordan River.
Řeka Jordán představuje Krista, „toho velkého, který sestoupil“, a Jordán je spojnicí mezi alfou a omegou dějin Božího vyvoleného lidu, jemuž byla svěřena vinice, aby o ni pečoval. Mojžíšovy vody vysvobození představují hlas Kristův, který může být slyšen, pokud by se duše jen obrátila, aby uslyšela „hlas za sebou“; a hlas, který by pak slyšela, je — hlas mnohých vod. Od Noemovy potopy až po zničení Jeruzaléma roku 70 po Kr. jsou vody vysvobození předloženy jako mezníky pro Boží lid smlouvy. Tyto mezníky představují vnitřní dějiny Božího konečného lidu smlouvy, sto čtyřiceti čtyř tisíc. Voda, která zásobuje řeku Jordán, pochází z rosy a sněhu, jež se hromadí v pohoří Hermón, které tvoří pramenné vody Jordánu.
A Song of degrees of David. Behold, how good and how pleasant it is for brethren to dwell together in unity! It is like the precious ointment upon the head, that ran down upon the beard, even Aaron’s beard: that went down to the skirts of his garments; As the dew of Hermon, and as the dew that descended upon the mountains of Zion: for there the Lord commanded the blessing, even life for evermore. Psalms 133:1–3.
Píseň stupňů; Davidova. Hle, jak dobré a jak utěšené je, když bratří přebývají spolu v jednotě! Je to jako vzácný olej na hlavě, který stékal na vous, na Áronův vous, a stékal až k lemu jeho roucha; jako rosa Hermónu, jako rosa, která sestupuje na hory Sijónu. Neboť tam Hospodin přikázal požehnání, život až na věky. Žalmy 133:1–3.
Those waters also produce the grotto of Pan, a deep pool, set within a cave located in Panium of Daniel 11:13–15, and Caesarea Philippi in the days of Peter. The head waters of the Jordan River also produce the satanic pool of the grotto of Pan. The voice of many waters identifies that the great controversy between Christ and Satan originated in the high mountain peaks of the Hermon mountains.
Tyto vody také vytvářejí Panovu jeskyni, hlubokou tůň zasazenou do jeskyně nacházející se v Paniu z Daniele 11,13–15 a v Caesareji Filipově za dnů Petra. Pramenné vody řeky Jordánu také vytvářejí satanskou tůň Panovy jeskyně. Hlas mnohých vod ukazuje, že velký spor mezi Kristem a satanem měl svůj původ ve vysokých horských vrcholcích pohoří Hermon.
And I say also unto thee, That thou art Peter, and upon this rock I will build my church; and the gates of hell shall not prevail against it. Matthew 16:18.
A i já tobě pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji církev svou, a brány pekel ji nepřemohou. Matouš 16,18.
The name “Hermon” means “sacred, consecrated, devoted, or set apart,” and is a symbol of Heaven, the source of all water and the beginning of the great controversy as represented by “the gates of hell,” which was the label Jesus attached to the grotto of Pan, when at Caesarea Philippi. In that setting Simon Barjona's name was changed to Peter. Simon means ‘one who hears,’ and Barjona means ‘son of the dove.’ Simon was a symbol of the soul who heard the message of Jesus baptism that was represented by the Holy Spirit in the form of a dove. As one who heard the message of Christ’s baptism, Peter is changed, representing the 144,000. Peter was sealed while at Panium, which is verses thirteen through fifteen of Daniel eleven.
Jméno „Hermon“ znamená „svatý, posvěcený, zasvěcený nebo oddělený“ a je symbolem nebe, zdroje veškeré vody a počátku velkého sporu, jak je znázorněn „branami pekla“, což bylo označení, které Ježíš připojil k Panově jeskyni, když byl v Cesareji Filipově. V tomto kontextu bylo jméno Šimona Barjony změněno na Petr. Šimon znamená „ten, kdo slyší“, a Barjona znamená „syn holubice“. Šimon byl symbolem duše, která slyšela poselství Ježíšova křtu, jež bylo představováno Duchem svatým v podobě holubice. Jako ten, kdo slyšel poselství Kristova křtu, je Petr proměněn, což představuje 144 000. Petr byl zapečetěn v Paniu, což jsou verše třináct až patnáct jedenácté kapitoly Danielovy.
From Hermon’s waters, the Jordan river, a symbol of Christ—the great descender concludes His journey at the Dead Sea. From Heaven, where the dew of life originates, Christ descended to the death of the cross, represented by the Dead Sea. The Dead Sea shoreline is the deepest exposed surface land on earth. The Jordon river that descends, descends to the lowest water level on earth, as Christ descended to His death on the cross. From the water of life to the water of death, the River Jordan represents the descent of Christ from heaven to the cross.
Od vod Hermonu řeka Jordán, symbol Krista — velikého sestupujícího — završuje svou cestu u Mrtvého moře. Z nebe, odkud pochází rosa života, Kristus sestoupil až k smrti na kříži, znázorněné Mrtvým mořem. Pobřeží Mrtvého moře je nejníže položeným obnaženým povrchem země na zemi. Řeka Jordán, která sestupuje, sestupuje k nejnižší hladině vody na zemi, tak jako Kristus sestoupil ke své smrti na kříži. Od vody života k vodě smrti představuje řeka Jordán Kristův sestup z nebe na kříž.
Important themes of Bible prophecy are associated with water, and Bible prophecy is the voice of Christ, which is a voice of many waters. The whore of Babylon is seated upon many waters, and the waters of the Euphrates are dried up to prepare the way of the kings of the east, and the merchants and kings stand a far off and lament for the ships of Tarshish are destroyed in the midst of the seas, and the covenant of death that the drunkards of Ephraim accepted when they hid themselves under lies, is disannulled by the overwhelming flood of the papal Sunday law.
Důležitá témata biblického proroctví jsou spojena s vodou a biblické proroctví je hlasem Krista, jenž je hlasem mnohých vod. Babylónská nevěstka sedí na mnohých vodách a vody Eufratu vysychají, aby připravily cestu králům od východu; obchodníci a králové stojí opodál a naříkají, neboť lodi Taršíše jsou zničeny uprostřed moří; a smlouva se smrtí, kterou opilci Efraimovi přijali, když se ukrývali pod lží, je zrušena přívalovou potopou papežského nedělního zákona.
When Sister White references the “great rivers of Shinar,” she is addressing the Tigris and Euphrates Rivers. Those waters can be traced back to the Garden of Eden where they are the third and fourth river to come out of Eden.
Když sestra Whiteová odkazuje na „veliké řeky Šineáru“, má na mysli řeky Tigris a Eufrat. Tyto vody lze vystopovat až k zahradě Eden, kde jsou třetí a čtvrtou řekou vytékající z Edenu.
And the name of the third river is Hiddekel: that is it which goeth toward the east of Assyria. And the fourth river is Euphrates. Genesis 2:14.
A jméno třetí řeky je Chiddekel; to je ta, která teče na východ od Asýrie. A čtvrtá řeka je Eufrat. Genesis 2:14.
The Hiddekel is the Tigris, and of course, the Euphrates was the Euphrates, though modern historians and theologians disagree. They insist that the Ulai was not a great river, but simply a man-made aqueduct in Persia, not Shinar. Those same human authorities identify that the only two rivers of any note that are associated with Shinar, were the Tigris and Euphrates, and the prophetess states that the Ulai and the Hiddekel were “the great rivers of Shinar.”
Hiddekel je Tigris a Eufrat byl ovšem Eufratem, ačkoli moderní historikové a teologové nesouhlasí. Trvají na tom, že Úlaj nebyl velikou řekou, nýbrž pouze člověkem zbudovaným akvaduktem v Persii, nikoli v Šineáru. Tytéž lidské autority uvádějí, že jedinými dvěma řekami jakéhokoli významu, které jsou spojovány se Šineárem, byly Tigris a Eufrat, a prorokyně prohlašuje, že Úlaj a Hiddekel byly „veliké řeky Šineáru“.
The prophetess words on the message of water opposes the modern experts, as did the ancient experts—who opposed Noah’s message of water. We are informed that the two visions represented by the two rivers are in the process of fulfillment, and therefore, everything represented within those two visions that were given by “the two great rivers of Shinar,” will soon come to pass. The message associated with those rivers is the voice of Christ, for His voice is as many waters. The Tigris and Euphrates represent a major prophetic theme, and their testimony is related to the covenant that the alpha Moses set forth, which is the same covenant that the omega Christ confirmed.
Slova prorokyně o poselství vody odporují novodobým znalcům, stejně jako dávní znalci odporovali Noemovu poselství vody. Je nám sděleno, že dvě vidění znázorněná dvěma řekami jsou v procesu naplnění, a proto brzy nastane vše, co je v těchto dvou viděních, která byla dána „dvěma velikými řekami Šineáru“, znázorněno. Poselství spojené s těmito řekami je hlasem Kristovým, neboť Jeho hlas je jako hukot mnohých vod. Tigris a Eufrat představují významné prorocké téma a jejich svědectví souvisí se smlouvou, kterou předložil alfa Mojžíš, což je tatáž smlouva, kterou potvrdil omega Kristus.
In prophecy the Tigris represents Assyria and the Euphrates is Babylon. In this relation they are the two powers, represented as lions by Jeremiah who would carry first the northern kingdom and thereafter the southern kingdom into captivity.
V proroctví představuje Tigris Asýrii a Eufrat Babylón. V tomto vztahu jsou to ony dvě mocnosti, které Jeremiáš zobrazuje jako lvy a které nejprve odvedou severní království a poté jižní království do zajetí.
Israel is a scattered sheep; the lions have driven him away: first the king of Assyria hath devoured him; and last this Nebuchadrezzar king of Babylon hath broken his bones. Jeremiah 50:17.
Izrael je rozehnaná ovce; lvi jej zahnali pryč: nejprve jej pohltil asyrský král, a naposledy mu Nebúkadnesar, král babylónský, polámal kosti. Jeremjáš 50,17.
Both Assyria and Babylon were northern enemies in relation to either kingdom of Israel, and are therefore types of the counterfeit king of the north—the papal power. Essentially the same political and religious traditions were carried out by the two powers that arose from the same cultural setting, but Assyria’s political structure emphasized statecraft, whereas; Babylon emphasized churchcraft, though very similar. Pagan Rome and papal Rome at some levels are identical, but still, pagan Rome represents statecraft and papal Rome churchcraft. Assyria, in prophetic relation to Babylon was a kingdom of statecraft, followed by Babylon a similar power that emphasized churchcraft. Assyria represented pagan Rome and Babylon represents papal Rome. All four of these powers trampled down God’s sanctuary and host. Assyria is associated with the Tigris and Babylon the Euphrates. This is in agreement with the drying up of the Euphrates in the book of Revelation, to prepare the way for the kings of the east as typified by the work of Cyrus in diverting the Euphrates to bring down Babylon. Babylon is the Euphrates; Assyria is the Tigris.
Jak Asýrie, tak Babylón byli ve vztahu k oběma královstvím Izraele severními nepřáteli, a jsou proto předobrazy padělaného krále severu — papežské moci. V podstatě tytéž politické a náboženské tradice uskutečňovaly obě mocnosti, které povstaly ze stejného kulturního prostředí, avšak politické uspořádání Asýrie zdůrazňovalo státnictví, kdežto Babylón zdůrazňoval církevnictví, ačkoli si byly velmi podobné. Pohanský Řím a papežský Řím jsou na některých úrovních totožné, avšak přesto pohanský Řím představuje státnictví a papežský Řím církevnictví. Asýrie byla v prorockém vztahu k Babylónu královstvím státnictví, po němž následoval Babylón, podobná mocnost, která zdůrazňovala církevnictví. Asýrie představovala pohanský Řím a Babylón představuje papežský Řím. Všechny tyto čtyři mocnosti pošlapaly Boží svatyni i zástup. Asýrie je spojena s Tigridem a Babylón s Eufratem. To je v souladu s vyschnutím Eufratu v knize Zjevení, aby byla připravena cesta králům od východu, jak to předobrazuje dílo Kýra, který odvedl Eufrat, aby přivedl Babylón k pádu. Babylón je Eufrat; Asýrie je Tigris.
The king of the north in prophecy conquers the world during the Sunday law crisis and thereafter falls, but the conquering is often represented as an overwhelming flood. The story of the king of the north, as represented by Assyria and Babylon, is symbolized by rivers for the story is told by the voice of many waters.
Král severu v proroctví dobývá svět během krize nedělního zákona a poté padá, avšak toto dobývání je často znázorněno jako strhující záplava. Příběh krále severu, představovaného Asýrií a Babylónem, je symbolizován řekami, neboť tento příběh je vyprávěn hlasem mnohých vod.
The land between the two rivers is called Mesopotamia, which means ‘the land between two rivers.’ The two rivers represent the northern power which God employs to chastise His apostate people by scattering them into captivity. One of the tributary streams of the voice of many waters is found in the name “Padanaram,” which is referenced only ten times in the Scriptures. The first mention is in association with the covenant, for it identifies the blood roots of Rebekah, the wife of Isaac. The verse says:
Země mezi dvěma řekami se nazývá Mezopotámie, což znamená „země mezi dvěma řekami“. Tyto dvě řeky představují severní mocnost, kterou Bůh používá k trestání svého odpadlého lidu tím, že jej rozptyluje do zajetí. Jeden z přítoků hlasu mnohých vod se nachází ve jménu „Padanaram“, které je v Písmu zmíněno pouze desetkrát. První zmínka je ve spojitosti se smlouvou, neboť označuje pokrevní kořeny Rebeky, Izákovy ženy. Verš praví:
And Isaac was forty years old when he took Rebekah to wife, the daughter of Bethuel the Syrian of Padanaram, the sister to Laban the Syrian.
Izákovi bylo čtyřicet let, když si vzal za manželku Rebeku, dceru Bétúela Aramejce z Padan-aramu, sestru Lábana Aramejce.
The end of forty years has been shown upon the three witnesses of Moses to lead to Kadesh, 1863 and the Sunday law. The marriage of Isaac is a covenant marriage typifying the marriage of Christ to the one hundred and forty-four thousand at the Sunday law, which is 1863, which is Kadesh, which is the end of a forty-year covenant history. Rebekah was a daughter of a Syrian and the sister of Laban a Syrian, (who in the next generation of covenant history, broke a covenant with Isaac’s son Jacob.)
Konec čtyřiceti let byl na základě tří Mojžíšových svědectví ukázán jako vedoucí ke Kádeši, k roku 1863 a k nedělnímu zákonu. Izákův sňatek je smluvním manželstvím, jež je předobrazem sňatku Krista se sto čtyřiceti čtyřmi tisíci při nedělním zákonu, který je rokem 1863, který je Kádeší, který je koncem čtyřicetileté smluvní historie. Rebeka byla dcerou Aramejce a sestrou Lábana Aramejce (jenž v následující generaci smluvní historie porušil smlouvu s Jákobem, Izákovým synem).
Bethuel means ‘house of desolation or desolator,’ so Rebekah was the daughter of “the house of the desolator.’ Syria means highland and plateau, and Padanaram means Mesopotamia, or the land between. Rebekah was from the bloodline of Syrians who came from Mesopotamia the highland between ‘the Tigris of Assyria’ and ‘the Euphrates of Babylon,’ who represent the lions which the Lord used to scatter his apostate sheep. The house of the desolators was joined with the house of God in the marriage of Isaac and Rebekah. It is not an accident that in the first mention of Padanaram, these two rivers representing the prophetic king of the north who is represented as an overflowing flood is first mentioned in Genesis 25:20.
Betúel znamená „dům zpustošení“ nebo „zpustošitel“, takže Rebeka byla dcerou „domu zpustošitele“. Sýrie znamená vysočina a náhorní plošina a Padan-aram znamená Mezopotámie neboli země mezi. Rebeka pocházela z pokrevní linie Syřanů, kteří přišli z Mezopotámie, z vysočiny mezi „asyrským Tigridem“ a „babylónským Eufratem“, kteří představují lvy, jež Pán použil, aby rozptýlil své odpadlé ovce. Dům zpustošitelů byl spojen s domem Božím v manželství Izáka a Rebeky. Není náhodou, že při první zmínce o Padan-aramu jsou v Genesis 25:20 poprvé zmíněny tyto dvě řeky, představující prorockého krále severu, jenž je znázorněn jako rozvodněná povodeň.
The connection of the house of desolation with God’s covenant people continues when Jacob flees from Esau, and ends up at his uncle Laban’s and there serves two periods’ of 2520 days in order to secure the next covenant marriage. One marriage ends with the scattering of the northern kingdom of Israel and the other marriage ends with the scattering of the southern kingdom. When those two kingdoms respective period of scattering ended in 1798 and 1844, the marriage that Jacob labored to accomplish over two periods of 2520 was fulfilled, as the bridegroom came to the marriage on October 22, 1844.
Spojení domu zpustošení s Božím smluvním lidem pokračuje, když Jákob prchá před Ezauem a dostává se ke svému strýci Lábanovi, kde slouží dvě období po 2520 dnech, aby si zajistil následující smluvní manželství. Jedno manželství končí rozptýlením severního království Izraele a druhé manželství končí rozptýlením jižního království. Když příslušná období rozptýlení těchto dvou království skončila v letech 1798 a 1844, bylo manželství, jehož dosažení Jákob namáhavě usiloval během dvou období po 2520, naplněno, když ženich přišel ke svatbě dne 22. října 1844.
Did Christ then marry Leah, which means ‘weary and tired,’ or did He marry Rachel, which means ‘a good traveler?’ Leah and Rachel represent two classes of travelling virgins, one virgin who ‘grows weary’ and one virgin who ‘travels well’ on the path to marry Jacob on October 22, 1844.
Oženil se tedy Kristus s Leou, jejíž jméno znamená „unavená a znavená“, nebo se oženil s Ráchel, jejíž jméno znamená „dobrá poutnice“? Lea a Ráchel představují dvě skupiny putujících panen: jednu pannu, která „ochabuje únavou“, a jednu pannu, která „dobře putuje“ na cestě, aby se 22. října 1844 provdala za Jákoba.
“They had a bright light set up behind them at the beginning of the path, which an angel told me was the ‘midnight cry.’ This light shone all along the path, and gave light for their feet, so that they might not stumble.
„Za nimi na počátku stezky bylo vztyčeno jasné světlo, o němž mi anděl řekl, že je to ‚půlnoční volání‘. Toto světlo zářilo po celé stezce a osvěcovalo jim nohy, aby neklopýtli.“
“If they kept their eyes fixed on Jesus, who was just before them, leading them to the city, they were safe. But soon some grew weary, and said the city was a great way off, and they expected to have entered it before. Then Jesus would encourage them by raising His glorious right arm, and from His arm came a light which waved over the advent band, and they shouted ‘Alleluia!’ Others rashly denied the light behind them, and said that it was not God that had led them out so far. The light behind them went out, leaving their feet in perfect darkness, and they stumbled and lost sight of the mark and of Jesus, and fell off the path down into the dark and wicked world below.” Early Writings, 15.
„Dokud upírali svůj zrak na Ježíše, který šel těsně před nimi a vedl je k městu, byli v bezpečí. Brzy však někteří znaveni řekli, že město je ještě velmi daleko a že očekávali, že do něho již dříve vstoupí. Tehdy je Ježíš povzbuzoval tím, že pozvedal svou slavnou pravici, a z Jeho paže vycházelo světlo, které se vlnilo nad adventním zástupem, a oni volali: ‚Aleluja!‘ Jiní pak lehkomyslně zapírali světlo za sebou a říkali, že to nebyl Bůh, kdo je vyvedl tak daleko. Světlo za nimi zhaslo, zanechalo jejich nohy v naprosté temnotě, a oni klopýtali, ztratili z dohledu cíl i Ježíše a spadli ze stezky dolů do temného a bezbožného světa pod nimi.“ Early Writings, 15.
In 1844, the Philadelphian Millerite movement went into the marriage. The marriage of October 22, 1844 separated two classes of worshippers represented by Rachel and Leah. Rachel, represents a class who had successfully travelled on the path to the marriage of October 22, 1844, but Leah’s class grew weary. They were then separated and the testing process of the third angel began, right where the testing-process of the Midnight Cry concluded.
Roku 1844 vstoupilo filadelfské milleritické hnutí do manželství. Manželství z 22. října 1844 oddělilo dvě třídy ctitelů, představované Ráchel a Leou. Ráchel představuje třídu, která úspěšně putovala po stezce k manželství 22. října 1844, avšak třída Lei ochabla. Tehdy byli odděleni a zkušební proces třetího anděla započal právě tam, kde se uzavřel zkušební proces Půlnočního volání.
The marriage had commenced and it was to thereafter to be consummated and tested. The marriage was consummated in 1846, and the testing process of the third angel began. In 1849 and 1850 the Lord was stretching out His hand a second time to gather His remnant. The second table of Habakkuk was then placed into history, as typified by the second set of Commandments. After Moses broke the first set, the second set of tables were set forth. The 1850 chart replaced the 1843, and in 1850, the testing of ancient Israel as God’s new covenant bride continued towards Kadesh and 1863.
Manželství bylo započato a poté mělo být dovršeno a podrobeno zkoušce. Manželství bylo dovršeno v roce 1846 a začal proces zkoušky třetího anděla. V letech 1849 a 1850 Hospodin podruhé vztahoval svou ruku, aby shromáždil svůj ostatek. Druhá tabule Abakuka byla tehdy uvedena do dějin, jak to předobrazuje druhá sada Přikázání. Poté, co Mojžíš rozbil první sadu, byly předloženy druhé desky. Graf z roku 1850 nahradil graf z roku 1843 a roku 1850 zkoušení starověkého Izraele jako nevěsty Boží nové smlouvy pokračovalo směrem ke Kádeši a k roku 1863.
In 1856, more water from the two rivers came through the pen of Hiram Edson. The light upon the “seven times” which came through Edson’s pen, was the light represented by the two rivers that began their prophetic testimony at the Garden of Eden. The Garden of Eden is a symbol of mankind’s rebellion against God’s law, and is where the waters of the Ulai and Hiddekel rivers begin their journey. They travel through covenant history, for that Garden, the symbol of rebellion, is also where a lamb was slain to provide clothes to replace the fig leaves upon Adam and Eve. Covenant history begins with the covenant of life between Adam and God. That covenant symbolized by the tree of life, led to the broken covenant by Adam and Eve, that initiated a new covenant of life, when the Lamb slain from the foundation of the world provided clothing for the naked and lost pair. The two rivers which flow from that Garden ultimately become the symbols of the powers God employs as His rod of chastisement.
Roku 1856 přiteklo více vody ze dvou řek skrze pero Hirama Edsona. Světlo o „sedmi časech“, které přišlo skrze Edsonovo pero, bylo světlem představovaným dvěma řekami, jež započaly své prorocké svědectví v zahradě Eden. Zahrada Eden je symbolem vzpoury lidstva proti Božímu zákonu a je místem, kde vody řek Ulai a Hiddekel začínají svou pouť. Putují dějinami smlouvy, neboť tato zahrada, symbol vzpoury, je také místem, kde byl zabit beránek, aby poskytl oděv nahrazující fíkové listy na Adamovi a Evě. Dějiny smlouvy začínají smlouvou života mezi Adamem a Bohem. Tato smlouva, symbolizovaná stromem života, vedla k porušené smlouvě skrze Adama a Evu, což uvedlo v platnost novou smlouvu života, když Beránek zabitý od založení světa poskytl oděv nahému a ztracenému páru. Dvě řeky, které z této zahrady vytékají, se nakonec stávají symboly mocností, které Bůh používá jako svou hůl k trestání.
O Assyrian, the rod of mine anger, and the staff in their hand is mine indignation. I will send him against an hypocritical nation, and against the people of my wrath will I give him a charge, to take the spoil, and to take the prey, and to tread them down like the mire of the streets. Isaiah 10:5, 6.
Běda Asyřanu, prutu mého hněvu; hůl v jeho ruce je mou rozhořčeností. Pošlu ho proti národu pokryteckému a proti lidu svého rozhněvání mu dám příkaz, aby uchvátil kořist a uloupil lup a pošlapal je jako bláto ulic. Izajáš 10,5.6.
Those two rivers flowed out of Eden into the lineage of Rebekah and her covenant marriage to Isaac, and onward to Jacob, where the water of the two rivers is represented as two distinct periods of seven times. Then, the same two rivers flow through the last six chapters of Daniel, where three chapters are represented by each river. One river represents the increase of knowledge which was unsealed in chapters seven, eight and nine and the other river represents the increase of knowledge which was unsealed in chapters ten, eleven and twelve.
Tyto dvě řeky vytékaly z Edenu do rodové linie Rebeky a jejího smluvního manželství s Izákem a dále k Jákobovi, kde je voda těchto dvou řek znázorněna jako dvě odlišná období sedmera časů. Poté tytéž dvě řeky protékají posledními šesti kapitolami knihy Daniel, kde jsou každou řekou zastoupeny tři kapitoly. Jedna řeka představuje rozmnožení poznání, které bylo odpečetěno v kapitolách sedm, osm a devět, a druhá řeka představuje rozmnožení poznání, které bylo odpečetěno v kapitolách deset, jedenáct a dvanáct.
Chapters seven, eight and nine are represented as the vision of the Ulai and Christ is portrayed in a similar way in chapters ten, eleven and twelve. In both river visions, represented by three chapters—Christ is represented as standing upon the water.
Kapitoly sedmá, osmá a devátá jsou představeny jako vidění u Ulaje a Kristus je obdobným způsobem zobrazen v kapitolách desáté, jedenácté a dvanácté. V obou říčních viděních, představených ve třech kapitolách, je Kristus zobrazen, jak stojí na vodě.
And it came to pass, when I, even I Daniel, had seen the vision, and sought for the meaning, then, behold, there stood before me as the appearance of a man. And I heard a man’s voice between the banks of Ulai, which called, and said, Gabriel, make this man to understand the vision. Daniel 8:15, 16.
I stalo se, když jsem já, Daniel, uviděl to vidění a snažil se porozumět jeho významu, hle, stanulo přede mnou cosi jako podoba muže. A uslyšel jsem lidský hlas mezi břehy Ulaje, který zvolal a řekl: Gabrieli, dej tomuto muži porozumět tomu vidění. Daniel 8,15.16.
The vision of Christ in chapter ten is similar to the vision John witnessed in Revelation chapter one, and in Daniel’s vision of chapter eight Palmoni is upon the waters, as He was in chapter twelve, where He was clothed in linen.
Vidění Krista v desáté kapitole je podobné vidění, jehož byl Jan svědkem v první kapitole Zjevení; a v Danielově vidění v osmé kapitole je Palmoni nad vodami, tak jako tomu bylo i ve dvanácté kapitole, kde byl oděn v lněném rouchu.
“At the time of Gabriel’s visit, the prophet Daniel was unable to receive further instruction; but a few years afterward, desiring to know more of subjects not yet fully explained, he again set himself to seek light and wisdom from God. ‘In those days I Daniel was mourning three full weeks. I ate no pleasant bread, neither came flesh nor wine in my mouth, neither did I anoint myself at all…. Then I lifted up mine eyes, and looked, and behold a certain man clothed in linen whose loins were girded with fine gold of Uphaz. His body also was like the beryl, and his face as the appearance of lightning, and his eyes as lamps of fire, and his arms and his feet like in color to polished brass, and the voice of his words like the voice of a multitude.’
„V době Gabrielovy návštěvy nebyl prorok Daniel schopen přijmout další poučení; avšak o několik let později, když toužil poznat více o věcech, které dosud nebyly plně vysvětleny, znovu se oddal hledání světla a moudrosti od Boha. ‚V těch dnech já Daniel truchlil po tři celé týdny. Nepojídal jsem chutný chléb, ani maso ani víno nevešlo do mých úst, ani jsem se vůbec nepomazával…. Potom jsem pozdvihl své oči a spatřil jsem, a hle, jakéhosi muže oděného v lněném rouchu, jehož bedra byla přepásána ryzím zlatem z Úfazu. Jeho tělo bylo také jako beryl, jeho tvář jako vzhled blesku, jeho oči jako ohnivé pochodně, jeho paže a jeho nohy jako lesk leštěné mědi a hlas jeho slov jako hlas zástupu.‘“
“No less a personage than the Son of God appeared to Daniel. This description is similar to that given by John when Christ was revealed to him upon the Isle of Patmos. Our Lord now comes with another heavenly messenger to teach Daniel what would take place in the latter days. This knowledge was given to Daniel and recorded by inspiration for us upon whom the ends of the world are come.” Review and Herald, February 8, 1881.
„Nikdo menší než sám Syn Boží se zjevil Danielovi. Tento popis je podobný tomu, který podal Jan, když mu byl Kristus zjeven na ostrově Patmos. Náš Pán nyní přichází s jiným nebeským poslem, aby Daniela poučil o tom, co se stane v posledních dnech. Toto poznání bylo dáno Danielovi a z vnuknutí zaznamenáno pro nás, na které přišlo skonání věků.“ Review and Herald, 8. února 1881.
In the Hiddekel vision of Christ in chapter ten, Christ is upon the water and clothed in linen and in the Ulai vision He is upon the water. The vision of Revelation one aligns with the vision presented in the Ulai and Hiddekel visions, where Sister White identifies that it is “no less a personage than the Son of God.” When she identifies the angel of Revelation ten she states the angel was “no less a personage than Jesus Christ.” The angel in Revelation ten lifts up His hand to heaven and swears by Him that liveth forever and ever, connected with the vision of Christ in chapter twelve who lifts up both His hands to heaven and swears by Him that liveth forever and ever. In Revelation ten He is upon both the water and land.
Ve vidění Krista u Hiddekelu v desáté kapitole je Kristus nad vodou a oděn v lněném rouchu a ve vidění u Ulai je nad vodou. Vidění v první kapitole Zjevení je v souladu s viděním představeným ve viděních u Ulai a Hiddekelu, kde sestra Whiteová uvádí, že to není „nikdo menší než Syn Boží“. Když označuje anděla ze Zjevení deset, říká, že tento anděl nebyl „nikdo menší než Ježíš Kristus“. Anděl ve Zjevení deset pozvedá svou ruku k nebi a přísahá při Tom, který žije na věky věků, což souvisí s viděním Krista ve dvanácté kapitole, který pozvedá obě své ruce k nebi a přísahá při Tom, který žije na věky věků. Ve Zjevení deset je nad vodou i nad zemí.
What exists “between the banks” of a river is water, and Daniel heard “a man’s voice between the banks,” so the voice came from the man upon the water, and the voice was the sound of the waters of the Ulai river.
To, co se nachází „mezi břehy“ řeky, je voda, a Daniel slyšel „hlas muže mezi břehy“, takže ten hlas vycházel od muže nad vodou a byl zvukem vod řeky Ulaj.
And in the four and twentieth day of the first month, as I was by the side of the great river, which is Hiddekel; Then I lifted up mine eyes, and looked, and behold a certain man clothed in linen, whose loins were girded with fine gold of Uphaz: His body also was like the beryl, and his face as the appearance of lightning, and his eyes as lamps of fire, and his arms and his feet like in colour to polished brass, and the voice of his words like the voice of a multitude. …
Dvacátého čtvrtého dne prvního měsíce, když jsem byl na břehu veliké řeky, totiž Chiddekelu, pozdvihl jsem své oči a spatřil jsem, hle, jakéhosi muže oděného v lněném rouchu, jehož bedra byla přepásána ryzím zlatem z Úfaz. Jeho tělo bylo jako chrysolit, jeho tvář jako zjev blesku, jeho oči jako ohnivé pochodně, jeho paže a jeho nohy se leskly jako leštěná měď a hlas jeho slov byl jako hlas zástupu. …
But thou, O Daniel, shut up the words, and seal the book, even to the time of the end: many shall run to and fro, and knowledge shall be increased. Then I Daniel looked, and, behold, there stood other two, the one on this side of the bank of the river, and the other on that side of the bank of the river. And one said to the man clothed in linen, which was upon the waters of the river, How long shall it be to the end of these wonders? And I heard the man clothed in linen, which was upon the waters of the river, when he held up his right hand and his left hand unto heaven, and sware by him that liveth for ever that it shall be for a time, times, and an half; and when he shall have accomplished to scatter the power of the holy people, all these things shall be finished.
Ty však, Danieli, zavři ta slova a zapečeť tu knihu až do času konce; mnozí budou pobíhat sem i tam a poznání se rozhojní. Potom jsem já, Daniel, pohlédl, a hle, stáli tam jiní dva, jeden na tomto břehu řeky a druhý na onom břehu řeky. A jeden řekl muži oděnému ve lnu, který byl nad vodami řeky: Jak dlouho ještě potrvá do konce těchto podivuhodných věcí? I slyšel jsem muže oděného ve lnu, který byl nad vodami řeky, když pozdvihl svou pravici i svou levici k nebi a přísahal při tom, který žije na věky, že to bude na čas, časy a polovinu času; a až dokoná rozptýlení moci svatého lidu, všechny tyto věci se naplní.
And I heard, but I understood not: then said I, O my Lord, what shall be the end of these things? And he said, Go thy way, Daniel: for the words are closed up and sealed till the time of the end. Many shall be purified, and made white, and tried; but the wicked shall do wickedly: and none of the wicked shall understand; but the wise shall understand. Daniel 10:4–6; 12:4–10.
I slyšel jsem, ale nerozuměl jsem; i řekl jsem: Můj pane, jaký bude konec těchto věcí? I řekl: Jdi svou cestou, Danieli, neboť ta slova jsou uzavřena a zapečetěna až do času konce. Mnozí budou očištěni, zběleni a vytříbeni; bezbožní pak budou jednat bezbožně, a nikdo z bezbožných neporozumí; moudří však porozumějí. Daniel 10,4–6; 12,4–10.
The great rivers of Shinar as Sister White identifies them, are both attached to a vision where Christ is upon the water speaking, for His voice is as the sound of many waters. In both visions the question of “how long” is asked. Both rivers are also represented in Daniel’s ‘question and answer’ of chapter eight, which is the central pillar and foundation of Adventism. There, the two rivers are symbols of the “seven times” of scattering and trampling down of both the sanctuary and the host. The two rivers fulfill their role as God’s rod of chastisement, only to thereafter flow into the Millerite history of the first angel, where William Miller discovered his first prophetic jewel, which was the line of the “seven times” in Leviticus twenty-six. The two rivers represent the two scatterings of 2520 years, which were accomplished by the two lions of Assyria and Babylon, who are represented by the Tigris and Euphrates, and of course by Leah and Rachel, nieces of Rebekah, whose covenant marriage occurred when Isaac was forty years old, as recorded in Genesis 2520.
Veliké řeky Šineáru, jak je označuje sestra Whiteová, jsou obě spojeny s viděním, v němž je Kristus na vodách a mluví, neboť jeho hlas je jako zvuk mnohých vod. V obou viděních je položena otázka „jak dlouho“. Obě řeky jsou rovněž znázorněny v Danielově „otázce a odpovědi“ v osmé kapitole, která je ústředním pilířem a základem adventismu. Zde jsou tyto dvě řeky symboly „sedmi časů“ rozptýlení a pošlapání jak svatyně, tak zástupu. Obě řeky naplňují svou úlohu jako Boží prut kázně, aby poté plynuly do milleritské historie prvního anděla, kde William Miller objevil svůj první prorocký klenot, totiž linii „sedmi časů“ v Leviticu dvacet šest. Tyto dvě řeky představují dvě rozptýlení v délce 2520 let, která byla vykonána dvěma lvy Asýrie a Babylóna, již jsou představováni Tigridem a Eufratem, a ovšem také Lei a Ráchel, neteřemi Rebeky, jejichž smluvní manželství se uskutečnilo, když Izákovi bylo čtyřicet let, jak je zaznamenáno v Genesis 2520.
Miller only presented the scattering of “seven times” against the southern kingdom of Judah, which was fulfilled with the 2300-year prophecy in 1844. In 1856, the “new wine” of the “seven times” identified the same scattering upon the northern kingdom ending in 1798. As the first prophetic discovery of William Miller, the water of the river Euphrates arrived as the alpha doctrine in the history of the first angel. The water of the Ulai river arrived with the third angel. The alpha discovery of Miller was the seven times represented by the river Ulai and the omega discovery of Hiram Edson was the seven times represented by the Hiddekel river.
Miller předložil pouze rozptýlení „sedmi časů“ vůči jižnímu království Judy, které se naplnilo spolu s proroctvím o 2300 letech v roce 1844. Roku 1856 „nové víno“ „sedmi časů“ označilo totéž rozptýlení nad severním královstvím, končící roku 1798. Jako první prorocký objev Williama Millera přišla voda řeky Eufratu jako alfa nauka v dějinách prvního anděla. Voda řeky Ulai přišla s třetím andělem. Alfa objevem Millera bylo sedm časů, znázorněných řekou Ulai, a omega objevem Hirama Edsona bylo sedm časů, znázorněných řekou Hiddekel.
The 2520 represents the length of the period that is the same for each kingdom, but that begins and ends forty-six years apart. 1798 marks the time of the end and the arrival of the first angel of Revelation fourteen. 1798 is the fulfillment of the 2520 years of scattering brought upon the northern kingdom by the lion of Assyria. 1844 is the fulfillment of the “seven times” brought upon the southern kingdom and is represented by the lion of Babylon. The two rivers are the bookends for the history of the first and second angels’ messages that ended with the arrival of the third on October 22, 1844, when both the seventh trumpet and also the jubilee trumpet were sounded on the antitypical Day of Atonement.
Číslo 2520 představuje délku období, které je pro každé království stejné, avšak jehož začátek a konec jsou od sebe vzdáleny čtyřicet šest let. Rok 1798 označuje dobu konce a příchod prvního anděla ze čtrnácté kapitoly Zjevení. Rok 1798 je naplněním 2520 let rozptýlení, jež bylo uvaleno na severní království lvem Asýrie. Rok 1844 je naplněním „sedmi časů“ uvalených na jižní království a je znázorněn lvem Babylona. Tyto dvě řeky tvoří opěrné body dějin poselství prvního a druhého anděla, které skončily příchodem třetího dne 22. října 1844, kdy na předobrazu Dne smíření zazněla jak polnice sedmého troubení, tak i polnice jubilejní.
Then shalt thou cause the trumpet of the jubilee to sound on the tenth day of the seventh month, in the day of atonement shall ye make the trumpet sound throughout all your land. Leviticus 25:9.
Potom dáš zaznít polnici léta milostivého desátého dne sedmého měsíce; v den smíření dáte znít polnici po celé své zemi. Leviticus 25,9.
The sounding of the seventh trumpet is a symbol of Christ’s work in combining His Divinity with humanity, and is represented by the 2300 years of the Ulai River vision, and the sounding of the jubilee trumpet is a symbol of the covenant of the land that was broken and brought upon God’s people, what Daniel called the curse and oath of Moses, and what Moses called the “quarrel of God’s covenant.”
Zatroubení sedmé polnice je symbolem Kristova díla při spojení jeho božství s lidstvím a je znázorněno 2300 lety vidění u řeky Ulaj; a zatroubení jubilejní polnice je symbolem smlouvy země, která byla porušena a uvalena na Boží lid, toho, co Daniel nazval kletbou a přísahou Mojžíšovou a co Mojžíš nazval „svárem smlouvy Boží“.
Yea, all Israel have transgressed thy law, even by departing, that they might not obey thy voice; therefore the curse is poured upon us, and the oath that is written in the law of Moses the servant of God, because we have sinned against him. Daniel 9:11.
Ano, celý Izrael přestoupil tvůj zákon, odvrátil se, aby neposlouchal tvůj hlas; proto se na nás vylila kletba i přísaha, která je zapsána v zákoně Mojžíše, služebníka Božího, neboť jsme proti němu zhřešili. Daniel 9,11.
The “curse” and the “oath” written of “in the law of Moses” is the “seven times” of Leviticus twenty-six. The word translated as “oath” is the same Hebrew word that in Leviticus is translated as “seven times.” The curse, for breaking the oath of the covenant in chapter twenty-five, is set forth in chapter twenty-six, where Moses identifies the curse as the “quarrel of the covenant.”
„Kletba“ a „přísaha“, o nichž je psáno „v zákoně Mojžíšově“, jsou oněch „sedmkrát“ z Leviticu dvacet šest. Slovo přeložené jako „přísaha“ je totéž hebrejské slovo, které je v Leviticu překládáno jako „sedmkrát“. Kletba za porušení přísahy smlouvy v kapitole dvacet pět je vyložena v kapitole dvacet šest, kde Mojžíš označuje tuto kletbu jako „při smlouvy“.
Then will I also walk contrary unto you, and will punish you yet seven times for your sins. And I will bring a sword upon you, that shall avenge the quarrel of my covenant: and when ye are gathered together within your cities, I will send the pestilence among you; and ye shall be delivered into the hand of the enemy. Leviticus 26:24, 25.
I já proti vám budu jednat v nepřátelství a budu vás ještě sedmkrát trestat za vaše hříchy. Uvedu na vás meč, který vykoná pomstu za porušení mé smlouvy; a když se shromáždíte ve svých městech, sešlu mezi vás mor, a budete vydáni do ruky nepřítele. Leviticus 26:24, 25.
The Lord brought the sword of the lion of Assyria upon the northern kingdom to “punish” them by delivering them into “the hand of the enemy,” in 723 BC. Forty-six years later in 677 BC, the southern kingdom felt the curse of Moses. The curse of Moses is the quarrel of the covenant. For forty-six years the lions of Mesopotamia were employed by God to remove and trample down the host. At the end of that period of forty-six years Nebuchadnezzar destroyed the sanctuary. The host of Daniel’s question in verse thirteen of Daniel eight was enslaved by their enemies over a forty-six-year period that culminated with the destruction of the sanctuary, which was the other subject that was to be trampled down in verse thirteen. When those rivers reached 1798 and 1844 respectably, a host had been gathered together as a temple, for the host is a body, and the body is a temple. At the end of that period the temple erected over the forty-six years was to join with the heavenly temple in the marriage of Divinity with humanity. Marriage is between two temples, and what God joins together is not to be apart.
Hospodin přivedl meč lva Asýrie na severní království, aby je v roce 723 př. Kr. „potrestal“ tím, že je vydal „do ruky nepřítele“. O čtyřicet šest let později, roku 677 př. Kr., pocítilo kletbu Mojžíšovu i jižní království. Kletba Mojžíšova je svárem smlouvy. Po čtyřicet šest let byli lvi Mezopotámie používáni Bohem k odstranění vojska a k jeho pošlapání. Na konci tohoto období čtyřiceti šesti let Nebúkadnesar zničil svatyni. Vojsko z Danielovy otázky ve třináctém verši osmé kapitoly knihy Daniel bylo po dobu čtyřiceti šesti let zotročováno svými nepřáteli, což vyvrcholilo zničením svatyně, která byla oním druhým předmětem, jenž měl být ve třináctém verši pošlapán. Když tyto řeky dospěly postupně k rokům 1798 a 1844, bylo jako chrám shromážděno vojsko, neboť vojsko je tělo a tělo je chrám. Na konci tohoto období měl chrám budovaný během těch čtyřiceti šesti let vstoupit ve spojení s nebeským chrámem v manželství božství s lidstvím. Manželství je mezi dvěma chrámy a to, co Bůh spojil, nemá být odděleno.
The water of the Tigris came to 1798 and the water of the Euphrates came to 1844. Just before the arrival of the third angel, the second angel arrived, and thereafter at the Exeter, New Hampshire camp meeting on August 12–17, 1844, the message of the Midnight Cry was poured out. Exeter means “a water fortress,” and at the camp meeting, there was a counterfeit meeting held in a different tent, set up by a group from Watertown, Massachusetts. The waters that originated in Eden, according to Sister White, were about to be dispersed as “a tidal wave” across the eastern seaboard of the United States. The earthquake which triggered that tidal wave occurred in the Garden of Eden when Satan conquered mankind, causing a seismic upheaval in Eden whose waves reached the Midnight Cry of the Millerite history. That tidal wave floods into the Midnight Cry in the history of the one hundred and forty-four thousand, and the wave that began at the earthquake of Adam’s sin reaches to the earthquake of the Sunday law of Revelation chapter eleven.
Voda Tigridu dospěla k roku 1798 a voda Eufratu dospěla k roku 1844. Těsně před příchodem třetího anděla přišel druhý anděl a poté bylo na táborovém shromáždění v Exeteru ve státě New Hampshire ve dnech 12.–17. srpna 1844 vylito poselství Půlnočního volání. Exeter znamená „vodní pevnost“ a na tomto táborovém shromáždění se konalo padělané shromáždění v jiném stanu, zřízené skupinou z Watertownu ve státě Massachusetts. Vody, které podle sestry Whiteové pramenily v Edenu, měly být právě rozptýleny jako „přílivová vlna“ podél východního pobřeží Spojených států. Zemětřesení, které vyvolalo tuto přílivovou vlnu, nastalo v zahradě Eden, když satan přemohl lidstvo, čímž způsobil v Edenu seismický otřes, jehož vlny dosáhly až k Půlnočnímu volání v milleritské historii. Tato přílivová vlna se vlévá do Půlnočního volání v historii sto čtyřiceti čtyř tisíc a vlna, která začala při zemětřesení Adamova hříchu, dosahuje až k zemětřesení nedělního zákona ze zjevení, kapitoly jedenácté.
The voice of Christ is the voice of many waters, and the waters combined, make up the message of the latter rain. Isaiah and his son Shearjashub are standing in verse three of chapter seven at the pool from the upper conduit, presenting the latter rain message in the sealing time of the one hundred and forty-four thousand. There Isaiah’s pronouncement upon the foolish and wicked king Ahaz is that the Lord would send upon Ahaz the waters of Assyria, king Sennacherib and his water would flow up to the neck.
Hlas Kristův je hlasem mnohých vod a tyto vody dohromady tvoří poselství pozdního deště. Izajáš a jeho syn Šeár-jašúb stojí ve třetím verši sedmé kapitoly u rybníka při horním vodovodu a předkládají poselství pozdního deště v době zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc. Tam Izajášovo prohlášení nad pošetilým a bezbožným králem Achazem zní, že Hospodin pošle na Achaza vody Asýrie, krále Sancheríba, a jeho voda vystoupí až k šíji.
The Lord spake also unto me again, saying, Forasmuch as this people refuseth the waters of Shiloah that go softly, and rejoice in Rezin and Remaliah’s son; Now therefore, behold, the Lord bringeth up upon them the waters of the river, strong and many, even the king of Assyria, and all his glory: and he shall come up over all his channels, and go over all his banks: And he shall pass through Judah; he shall overflow and go over, he shall reach even to the neck; and the stretching out of his wings shall fill the breadth of thy land, O Immanuel. Isaiah 8:5–8.
I znovu ke mně promluvil Hospodin a řekl: Protože tento lid zavrhl vody Šiloachu, které plynou tiše, a raduje se z Recína a syna Remaljášova, proto aj, Pán na ně přivádí vody Řeky, mocné a mnohé, totiž krále asyrského a všechnu jeho slávu; a vystoupí nade všechna svá řečiště a přelije se přes všechny své břehy. A potáhne Judou; zaplaví ji a převalí se přes ni, dosáhne až k šíji; a rozpětí jeho křídel naplní šíři tvé země, ó Immanueli. Izajáš 8:5–8.
Ahaz refused the waters that were ‘sent’ by the Lord, so the Lord ‘sent’ the waters of Assyria to Ahaz. Ahaz “rejoiced” in the confederacy of “Rezin and Remaliah’s son.” Ahaz “rejoices” in a counterfeit latter rain message represented by Rezin and Remaliah’s son.
Achaz odmítl vody, které byly Hospodinem „seslány“, a proto Hospodin „seslal“ na Achaze vody Asýrie. Achaz se „radoval“ ze spolku „Rezína a syna Remaljášova“. Achaz se „raduje“ z padělaného poselství pozdního deště, představovaného Rezínem a synem Remaljášovým.
Rezin and the son of Remaliah, who is Pekah, king of the northern kingdom, represent a counterfeit of Isaiah and his son. The foolish and wicked king Ahaz “rejoices” in the confederacy represented by the ten northern tribes of Israel and Syria, typifying the unlawful relationship of church and state at the Sunday law. Ahaz rejoices, for shame and joy are the two opposite emotions that are employed by inspiration to address those who are represented in the debate of the latter rain. When Jeremiah ate the little book it was the joy and rejoicing of his heart, and Joel informs us God’s people will never be ashamed. Ahaz, as a Laodicean is blind, so he is rejoicing in the false water message and rejecting Isaiah’s true water message. He should be ashamed for trusting in the counterfeit latter rain message represented by the flood of the king of the north, but he has rejected the message of Shiloah.
Recín a syn Remaljášův, jímž je Pekach, král severního království, představují padělek Izajáše a jeho syna. Pošetilý a bezbožný král Achaz se „raduje“ ze spolku představovaného deseti severními kmeny Izraele a Sýrií, čímž je předobrazen nezákonný vztah církve a státu při nedělním zákoně. Achaz se raduje, neboť hanba a radost jsou dvě protikladné emoce, jichž inspirace užívá k oslovení těch, kdo jsou představeni v rozpravě o pozdním dešti. Když Jeremjáš snědl malou knihu, byla radostí a veselím jeho srdce, a Jóel nám sděluje, že Boží lid nebude nikdy zahanben. Achaz je jako laodicejský slepý, a tak se raduje z poselství falešné vody a odmítá Izajášovo pravé poselství vody. Měl by se stydět za to, že důvěřuje padělanému poselství pozdního deště, představovanému záplavou krále severu, avšak zavrhl poselství Šiloachu.
The message of Shiloah in Isaiah eight is the message of the latter rain. The pool of Shiloah is identified in the New Testament as the pool of Siloam. In Hebrew or Greek it means “sent.” It was expedient for Christ to leave that He might “send” the Holy Spirit. Isaiah and Ahaz are at the pool of Shiloah, and the test is based upon whether to have faith in the pool Shiloah as represented by Isaiah and his son, or faith in Rezin and Remaliah’s son? Ahaz is choosing between two waters, the waters of Shiloah or the waters of the King of Assyria. Ahaz rejoiced in the alliance and message represented by Rezin and Remaliah’s son and he therefore received the flood of desolation, instead of the water that runs softly at his judgment. His judgment represents the Sunday law when the king of the north overflows the entire world like a flood. It does so from the Sunday law onward, when the flood of the Midnight Cry is also sweeping the world.
Poselství Šiloach v osmé kapitole Izajáše je poselstvím pozdního deště. Rybník Šiloach je v Novém zákoně ztotožněn s rybníkem Siloam. V hebrejštině i v řečtině to znamená „poslaný“. Bylo prospěšné, aby Kristus odešel, aby mohl „poslat“ Ducha svatého. Izajáš a Achaz jsou u rybníka Šiloach a zkouška se zakládá na tom, zda mít víru v rybník Šiloach, jak jej představuje Izajáš a jeho syn, anebo víru v Recína a syna Remaljášova. Achaz si vybírá mezi dvěma vodami, vodami Šiloach nebo vodami asyrského krále. Achaz se radoval ze spojenectví a poselství představovaného Recínem a synem Remaljášovým, a proto přijal záplavu zpustošení namísto vody, která při jeho soudu plyne tiše. Jeho soud představuje nedělní zákon, kdy král severu zaplavuje jako povodeň celý svět. Děje se tak od nedělního zákona dále, kdy svět zároveň zaplavuje i příval půlnočního volání.
Ahaz rejoices in the alliance of the ten northern tribes and Syria, and thus rejoices in the message that combines church and state, as represented by every unlawful alliance found within God’s Word. Isaiah represents a Philadelphian and Ahaz a Laodicean. Christ connects Isaiah’s testimony with His own when He cures the blind man, a Laodicean at the pool of Siloam.
Achaz se raduje ze spojenectví deseti severních kmenů a Sýrie, a tak se raduje z poselství, které spojuje církev a stát, jak je to znázorněno každým nezákonným spojenectvím, jež se nachází v Božím slově. Izajáš představuje filadelfského a Achaz laodicejského. Kristus spojuje svědectví Izajášovo se svým vlastním, když uzdravuje slepého muže, laodicejského, u rybníka Siloe.
And as Jesus passed by, he saw a man which was blind from his birth. And his disciples asked him, saying, Master, who did sin, this man, or his parents, that he was born blind?
A když Ježíš šel kolem, uviděl člověka, který byl slepý od narození. I otázali se ho jeho učedníci: Mistře, kdo zhřešil, tento člověk, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?
Jesus answered, Neither hath this man sinned, nor his parents: but that the works of God should be made manifest in him. I must work the works of him that sent me, while it is day: the night cometh, when no man can work. As long as I am in the world, I am the light of the world. When he had thus spoken, he spat on the ground, and made clay of the spittle, and he anointed the eyes of the blind man with the clay, And said unto him, Go, wash in the pool of Siloam, (which is by interpretation, Sent.) He went his way therefore, and washed, and came seeing.
Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani tento člověk, ani jeho rodiče; ale aby se na něm zjevily skutky Boží. Musím konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den; přichází noc, kdy nikdo nemůže pracovat. Dokud jsem na světě, jsem světlo světa.“ Když to pověděl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto a pomazal blátem oči slepého. A řekl mu: „Jdi, umyj se v rybníku Siloe“ (což v překladu znamená Poslaný). On tedy odešel, umyl se a přišel vidoucí.
The neighbours therefore, and they which before had seen him that he was blind, said, Is not this he that sat and begged? Some said, This is he: others said, He is like him: but he said, I am he. Therefore said they unto him, How were thine eyes opened?
Proto sousedé a ti, kdo jej dříve vídali, že byl slepý, říkali: Není to ten, který sedával a žebral? Jedni říkali: Je to on; druzí říkali: Je mu podobný. Ale on řekl: Já jsem to. I řekli mu: Jak byly tvé oči otevřeny?
He answered and said, A man that is called Jesus made clay, and anointed mine eyes, and said unto me, Go to the pool of Siloam, and wash: and I went and washed, and I received sight. John 9:1–11.
Odpověděl a řekl: Člověk, který se jmenuje Ježíš, udělal bláto, pomazal jím mé oči a řekl mi: Jdi k rybníku Siloe a umyj se. I šel jsem, umyl jsem se a prohlédl jsem. Jan 9,1–11.
The blind man along with the foolish and wicked king Ahaz are tested as to whether to place their confidence in the pool of Siloam or the flood of Assyria. The blind man knows he is blind, but Ahaz is rich, increased with goods and in need of nothing. Ahaz is the foolish virgin at the pool of the latter rain, and the blind man a wise virgin. The waters that are Sent from, or the waters that are sent from Assyria are the test.
Slepý muž je spolu s pošetilým a bezbožným králem Achazem zkoušen, zda vloží svou důvěru v rybník Siloe, nebo v záplavu Asýrie. Slepý muž ví, že je slepý, avšak Achaz je bohatý, rozmnožený statky a nepotřebuje nic. Achaz je pošetilá panna u rybníka pozdního deště a slepý muž je moudrá panna. Vody, které jsou Poslány odtud, či vody, které jsou posílány z Asýrie, jsou zkouškou.
A pool is where water is gathered together, and prophetically a pool is where the various streams, rivers, creeks, seas, oceans, lakes, rain and dew of all the “waters” which represent the voice of Christ are gathered together. The pool of the latter rain is formed by the water which flows from the upper pool. The pool represents the message of the latter rain in the context of a test. Ahaz rejected the waters that flow softly, but the blind man was obedient to the message connected with the pool. Jesus took some of His Divinity, represented as “spit” and combined it with clay, representing the combination of Divinity with humanity that is accomplished by Christ in the Most Holy Place.
Nádrž je místem, kde se shromažďuje voda, a v prorockém smyslu je nádrž místem, kde se shromažďují různé proudy, řeky, potoky, moře, oceány, jezera, déšť a rosa všech „vod“, které představují hlas Kristův. Nádrž pozdního deště je utvořena vodou, která vytéká z horní nádrže. Nádrž představuje poselství pozdního deště v kontextu zkoušky. Achaz odmítl vody, které tiše plynou, avšak slepý muž byl poslušný poselství spojenému s nádrží. Ježíš vzal něco ze svého božství, znázorněného jako „slina“, a spojil to s hlínou, představující spojení božství s lidstvím, které Kristus uskutečňuje ve svatyni svatých.
Christ spat on the ground and mixed His spit to form clay. He used the message of the combination of Divinity and humanity to anoint the eyes of the blind man. The message represented by the combination of Divinity and humanity is the message of 1888, and it is designed to transform a person from the condition of Laodicea unto the condition of Philadelphia. But the message requires human participation. They must go to the pool, then wash.
Kristus plivl na zem a smísil své sliny, aby vytvořil bláto. Poselství spojení božství a lidství použil k pomazání očí slepého muže. Poselství představované spojením božství a lidství je poselstvím roku 1888 a je určeno k tomu, aby proměnilo člověka ze stavu Laodiceje do stavu Filadelfie. Toto poselství však vyžaduje lidskou účast. Musejí jít k rybníku a potom se umýt.
All have sinned and come short of the glory of God, but Jesus said the blind man and his parents had not sinned. Jesus is removing the question of blame from the blind man’s condition, and identifies him as a man that was raised up to glorify the Lord, and the prophetic man in Bible prophecy that is raised up for the purpose that “the works of God should be made manifest” are the ensign, which is made up of men and women who have transitioned from Laodicea to Philadelphia. The ensign is where the works of God are manifested, for His work was to combine Divinity with humanity (as represented by the ointment of clay), and the trophies of that work are those who not only heard the Laodicean message, but those who followed the prescription in the message. The prescription for the blind man was to go and wash. Once he could see he did not need to try and glorify God, the circumstances surrounding him made that happen.
Všichni zhřešili a postrádají slávu Boží, avšak Ježíš řekl, že slepý muž ani jeho rodiče nezhřešili. Ježíš odnímá otázku viny ze stavu slepého muže a označuje jej za člověka, který byl vzbuzen k tomu, aby oslavoval Pána; a prorockým člověkem v biblickém proroctví, jenž je vzbuzen za tím účelem, „aby se na něm zjevily skutky Boží“, je prapor, který se skládá z mužů a žen, kteří přešli z Laodiceje do Filadelfie. Prapor je tím místem, kde se zjevují skutky Boží, neboť Jeho dílem bylo spojit božství s lidstvím (jak je znázorněno pomazáním z hlíny) a trofejemi tohoto díla jsou ti, kdo nejen slyšeli laodicejské poselství, ale i ti, kdo následovali pokyn obsažený v tomto poselství. Pokyn pro slepého muže zněl: jdi a umyj se. Jakmile mohl vidět, nemusel se snažit oslavit Boha; okolnosti, které jej obklopovaly, to způsobily samy.
It began with Christ’s approach, followed by Christ’s work. The last work of Christ in the Heavenly sanctuary in relation to man is to transform a human being from a valley of dead dry bones, or from being dead in the streets or from being blind as a bat. His last work is to recreate His people into His image, and that is the very work He did when He created Adam out of the dust of the ground, then breathed into him the breath of life. The last work is the first work, for He first made the clay and then anointed that clay with the life of His Spirit. With Adam the Spirit was His breath, with the blind man it was the water. With Ezekiel’s valley of dead bones it was a gathering message which created the body. Then a message of the four winds was breathed upon the body, and then it stood up as an mighty army.
Začalo to Kristovým přiblížením, po němž následovalo Kristovo dílo. Posledním Kristovým dílem v nebeské svatyni ve vztahu k člověku je proměnit lidskou bytost z údolí mrtvých suchých kostí, anebo ze stavu mrtvého ležícího na ulicích, anebo ze stavu slepého jako netopýr. Jeho posledním dílem je znovu stvořit svůj lid ke svému obrazu, a právě to dílo vykonal, když stvořil Adama z prachu země a potom do něho vdechl dech života. Poslední dílo je prvním dílem, neboť nejprve utvořil hlínu a potom tuto hlínu pomazal životem svého Ducha. U Adama byl Duch jeho dechem, u slepého muže to byla voda. V Ezekielově údolí mrtvých kostí to bylo shromažďující poselství, které vytvořilo tělo. Potom bylo na to tělo vdechnuto poselství čtyř větrů, a tehdy povstalo jako mocné vojsko.
While the blind man was yet blind, Jesus saw Him and then approached him. He approaches the blind man within the context of a question that was raised by His disciples, thus allowing Him to establish the proper prophetic setting for the illustration. The “works of God” are a prophetic symbol upon many various lines of witnesses in the Bible. Every manifestation of the “works of God” in the Scriptures is fulfilled in the time of the latter rain. Jesus is placing the context of the story in terms of the final message, as represented by Elijah in the last verses of Malachi.
Když byl ten slepý ještě slepý, Ježíš ho uviděl a potom k němu přistoupil. Ke slepému přistupuje v souvislosti s otázkou, kterou vznesli jeho učedníci, a tím mu umožňuje stanovit náležité prorocké zasazení tohoto znázornění. „Skutky Boží“ jsou prorockým symbolem na mnoha rozličných liniích svědectví v Bibli. Každý projev „skutků Božích“ v Písmu se naplňuje v době pozdního deště. Ježíš zasazuje kontext tohoto příběhu do rámce závěrečného poselství, jak je představováno Eliášem v posledních verších Malachiáše.
The parents and the blind child are not condemned as sinners, for this is the time of God’s marvelous works, and in that time the hearts of the parents and the hearts of the children will get turned to see the issue at hand. The issue being—whether the blind Laodicean man has been changed into a anointed Philadelphian man. That is the issue that confronts the parents and the child in the time of the latter rain, for that is also the time of judgment. And the time of judgment is carried out during the third and fourth generations according to Abraham’s covenant prophecy. The blind man is the last and fourth generation, and his parents are the third. In that period the Elijah message places families into circumstances where they are forced to accept or reject the message of the pool of Siloam. The foolish and wicked king Ahaz rejected the message of that pool, but the blind man accepted. The Elijah message of Malachi is set in the context of a curse before the great and terrible day of the Lord.
Rodiče ani slepé dítě nejsou odsouzeni jako hříšníci, neboť toto je čas podivuhodných Božích skutků, a v tom čase se srdce rodičů i srdce dětí obrátí, aby spatřila projednávanou otázku. Tou otázkou je, zda byl slepý laodicejský muž proměněn v pomazaného filadelfského muže. To je otázka, která v čase pozdního deště stojí před rodiči i dítětem, neboť to je také čas soudu. A čas soudu se vykonává během třetího a čtvrtého pokolení podle proroctví Abrahamovy smlouvy. Slepý muž je poslední, čtvrté pokolení, a jeho rodiče jsou třetí. V tomto období poselství Eliášovo uvádí rodiny do okolností, v nichž jsou nuceny přijmout nebo odmítnout poselství rybníka Siloe. Pošetilý a bezbožný král Achaz odmítl poselství toho rybníka, avšak slepý muž je přijal. Eliášovo poselství Malachiášovo je zasazeno do kontextu kletby před velikým a hrozným dnem Hospodinovým.
When Jesus organized the setting we are considering, He included in His summary of the purpose of the miracle was that He must work then, for a time will come when no man can work. The work He referred to takes place in the daylight, and the end of work is represented as night. His reference is to the close of probation.
Když Ježíš uspořádal okolnosti, o nichž uvažujeme, zahrnul do svého shrnutí účelu zázraku i to, že tehdy musí konat dílo, neboť přijde čas, kdy nikdo nebude moci pracovat. Dílo, na něž poukazoval, se koná za denního světla a konec díla je představen jako noc. Jeho odkazuje na závěr doby milosti.
When He finishes His work of judgment, he takes off His priestly garments and puts on His garments of vengeance. When He finishes that work of separating the lost from the saved, the work of salvation ends. Probation is closed and it is now nighttime when no man can work. Christ’s message was not only the Laodicean message to a blind man, but it was the Elijah message set within the context of the nearness of the close of probation, which is Christ’s sanctified motivation to work for the saving of souls.
Když dokončí své dílo soudu, odkládá svá kněžská roucha a obléká si roucha pomsty. Když dokončí ono dílo oddělování ztracených od spasených, dílo spasení končí. Čas milosti se uzavírá a nyní nastává noc, kdy nikdo nemůže pracovat. Kristovo poselství nebylo pouze laodicejským poselstvím slepému člověku, nýbrž bylo i Eliášovým poselstvím zasazeným do kontextu blízkosti uzavření času milosti, což je Kristova posvěcená pohnutka působit pro záchranu duší.
First Christ approached the blind man, then prepared and applied the ointment, then gave instructions for a work that the blind man must do for himself, and just as importantly is that as he takes up the work his sight is restored. Once he has sight he has transformed from a blind Laodicean into a Philadelphian. The transformation period of those two churches was fulfilled in the beginning from 1856 unto 1863.
Nejprve Kristus přistoupil ke slepému muži, potom připravil a nanesl mast, poté dal pokyny k dílu, které slepý muž musel vykonat sám pro sebe; a stejně důležité je, že když se ujímá tohoto díla, jeho zrak je navrácen. Jakmile nabude zraku, promění se ze slepého laodicejského v filadelfského. Období proměny těchto dvou církví se na počátku naplnilo od roku 1856 až do roku 1863.
That period represents the separation of the wheat and tares, and the final sealing of the one hundred and forty-four thousand who are thereafter lifted up as an ensign. The blind man immediately became the public focus—once he changed from a Laodicean unto a Philadelphian. The blind man is the one hundred and forty-four thousand and the wicked and foolish king Ahaz are the former covenant people who are spewed out of the mouth of the Lord. At the same point in history, Jesus is either using his spit to anoint His new covenant people, or He is spitting the old covenant people out of His mouth.
To období představuje oddělení pšenice od koukolu a konečné zapečetění jednoho sta čtyřiceti čtyř tisíc, kteří jsou poté vyzdviženi jako korouhev. Slepec se okamžitě stal předmětem veřejné pozornosti — jakmile se změnil z Laodicejského v Filadelfského. Slepec představuje jedno sto čtyřicet čtyři tisíc a bezbožný a pošetilý král Achaz jsou bývalý smluvní lid, který je vyvržen z úst Páně. V témže bodě dějin Ježíš buď používá své sliny k pomazání svého lidu nové smlouvy, anebo starý smluvní lid vyplivuje ze svých úst.
We will continue these thoughts in the next article.
V příštím článku budeme v těchto úvahách pokračovat.
“The Coming Crisis
„Přicházející krize“
“With unerring accuracy the Infinite One keeps an account with all nations. While his mercy is offered with calls to repentance, this account will remain open; but when a certain limit which God has fixed is reached, the ministry of his wrath begins. The account is then closed; divine patience ceases; there is no more pleading for mercy in their behalf.
„S neomylnou přesností vede Nekonečný účet se všemi národy. Dokud je jeho milosrdenství nabízeno spolu s výzvami k pokání, zůstává tento účet otevřen; když je však dosaženo určité meze, kterou Bůh stanovil, začíná služba jeho hněvu. Tehdy je účet uzavřen; božská trpělivost končí; v jejich prospěch již není žádného dovolávání se milosrdenství.
“The prophet, looking down the ages, had our time presented before his vision. The nations of this age have been the recipients of unprecedented mercies. The choicest of Heaven’s blessings have been given them; but increased pride, covetousness, idolatry, contempt of God, and base ingratitude, are written against them. They are fast closing up their account with God.
„Prorokovi, který pohlížel napříč věky, byla před jeho zrak postavena naše doba. Národy této doby byly příjemci bezpříkladných milostí. Byla jim udělena nejvybranější nebeská požehnání; avšak proti nim jsou zaznamenány vzrůstající pýcha, lakota, modlářství, pohrdání Bohem a nízká nevděčnost. Rychle uzavírají svůj účet s Bohem.
“The days are fast approaching when there will be great perplexity and confusion in the religious world. There will be gods many and lords many; every wind of doctrine will be blowing; and Satan, clothed in angel robes, would deceive, if it were possible, the very elect.
„Rychle se blíží dny, kdy v náboženském světě zavládne veliká rozpačitost a zmatek. Bude mnoho bohů a mnoho pánů; bude vanout každý vítr učení; a satan, oděný v roucho andělské, by oklamal, kdyby to bylo možné, i samé vyvolené.
“The universal scorn thrown upon true piety and holiness, leads those who have not a living connection with God to lose their reverence for his law. And as the disrespect for the divine law becomes more manifest, the line of demarcation between its observers and the world and a world-loving church will become more distinct. Love of God’s precepts increases with one class, according as contempt for them increases with the other.
„Všeobecné pohrdání, jemuž je vystavena pravá zbožnost a svatost, vede ty, kdo nemají živé spojení s Bohem, k tomu, že ztrácejí úctu k jeho zákonu. A jak se neúcta k božskému zákonu stává zjevnější, bude se dělící čára mezi těmi, kdo jej zachovávají, a světem i světa milující církví stávat stále zřetelnější. Láska k Božím přikázáním u jedné skupiny roste právě tak, jak u druhé vzrůstá pohrdání jimi.“
“The great I AM is vindicating his law. He is speaking to those who make it void in storms, in floods, in tempests, in earthquakes, in perils by land and by sea. Now is the time for his people to show themselves true to principle.
„Veliké JSEM, KTERÉ JSEM, obhajuje svůj zákon. Promlouvá k těm, kdo jej v bouřích, v záplavách, vichřicích, zemětřeseních a v nebezpečenstvích na souši i na moři činí neplatným. Nyní je čas, aby jeho lid prokázal, že je věrný zásadám.
“We are standing on the threshold of great and solemn events. The Lord is at the door. Upon the Mount of Olives the Saviour rehearsed the scenes that were to precede this great event: ‘Ye shall hear of wars and rumors of wars,’ he said. ‘Nation shall rise against nation, and kingdom against kingdom; and there shall be famines, and pestilences, and earthquakes in divers places. All these are the beginning of sorrows.’ While these prophecies received a partial fulfilment at the destruction of Jerusalem, they have a more direct application in the last days.
„Stojíme na prahu velikých a vážných událostí. Pán je přede dveřmi. Na Olivové hoře Spasitel vylíčil výjevy, které měly předcházet této veliké události: ‚Uslyšíte o válkách a pověstech o válkách,‘ řekl. ‚Povstane národ proti národu a království proti království; a budou hlady, morové rány a zemětřesení na různých místech. To vše je počátek bolestí.‘ Ačkoli se tato proroctví částečně naplnila při zkáze Jeruzaléma, mají přímější vztah k posledním dnům.
“John and the other prophets also were witnesses of the terrible scenes that will take place as signs of Christ’s coming. They saw armies mustering for battle, and men’s hearts failing them for fear. They saw the earth moved out of its place, the mountains carried into the midst of the sea, the waves thereof roaring and troubled, and the mountains shaking with the swelling thereof. They saw the vials of God’s wrath opened, and pestilence, famine, and death come upon the inhabitants of the earth.
„Jan i ostatní proroci byli rovněž svědky strašných výjevů, které nastanou jako znamení Kristova příchodu. Viděli vojska shromažďující se k boji a lidská srdce ochabující strachem. Viděli, jak se země pohybuje ze svého místa, hory jsou vrženy doprostřed moře, jeho vlny burácejí a vzdouvají se a hory se třesou jeho vzdutím. Viděli otevřené číše Božího hněvu a na obyvatele země přicházet mor, hlad a smrt.“
“Already the restraining Spirit of God is being withdrawn from the world. And hurricanes, tempests, disasters by sea and land, follow each other in quick succession. Science seeks to explain all these. The signs thickening around us, telling of the near approach of the Son of God, are attributed to any other than the true cause. Men cannot discern the sentinel angels restraining the four winds that they may not blow until the servants of God are sealed; but when God shall bid his angels loose the winds, there will be such a scene of his avenging wrath as no pen can picture.
„Již nyní je zadržující Duch Boží odnímán ze světa. A hurikány, bouře, pohromy na moři i na pevnině následují rychle jedna za druhou. Věda se to vše snaží vysvětlit. Znamení, jež se kolem nás stále více množí a která svědčí o blízkém příchodu Syna Božího, jsou přičítána čemukoli jinému než pravé příčině. Lidé nemohou rozeznat strážné anděly, kteří zadržují čtyři větry, aby nevály, dokud nebudou zapečetěni služebníci Boží; avšak až Bůh přikáže svým andělům, aby větry uvolnili, nastane takový výjev jeho mstivého hněvu, jaký žádné pero nedokáže vylíčit.“
“A crisis is just upon us; but God’s servants are not to trust to themselves in this great emergency. In the visions given to Isaiah, Ezekiel, and John, we see how closely heaven is connected with the events transpiring upon the earth. We see the care of God for those who are loyal to him. The world is not without a ruler. The program of coming events is in the hands of the Lord. The Majesty of heaven has the destiny of nations, as well as the concerns of his church, in his own keeping.
„Krize je již těsně před námi; avšak Boží služebníci nemají v této veliké tísni spoléhat sami na sebe. Ve viděních daných Izaiášovi, Ezechielovi a Janovi vidíme, jak úzce je nebe spojeno s událostmi, které se odehrávají na zemi. Vidíme Boží péči o ty, kteří mu zachovávají věrnost. Svět není bez vládce. Program budoucích událostí je v rukou Páně. Veličenstvo nebes má ve své vlastní moci osud národů i záležitosti své církve.“
“God has revealed what is to take place in the last days, that his people may be prepared to stand against the tempests of opposition and wrath. Those who have been warned of the events before them are not to sit in calm expectation of the coming storm, comforting themselves that the Lord will shelter his faithful ones in the day of trouble. We are to be as men waiting for their Lord, not in idle expectancy, but in earnest work, with unwavering faith. It is no time now to allow our minds to be engrossed with things of minor importance.
„Bůh zjevil, co se má stát v posledních dnech, aby jeho lid byl připraven obstát proti bouřím odporu a hněvu. Ti, kteří byli varováni před událostmi, jež jsou před nimi, nemají nečinně setrvávat v klidném očekávání přicházející bouře a utěšovat se tím, že Pán ukryje své věrné v den soužení. Máme být jako lidé očekávající svého Pána, ne v zahálčivém vyčkávání, nýbrž v horlivé práci, s neochvějnou vírou. Nyní není čas, abychom dovolili, aby naše mysli byly pohlceny věcmi menší důležitosti.“
“While men are sleeping, Satan is actively arranging matters so that the Lord’s people may not have mercy or justice. The Sunday movement is now making its way in darkness. The leaders are concealing the true issue, and many who unite in the movement do not themselves see whither the under-current is tending. Its professions are mild, and apparently Christian; but when it shall speak, it will reveal the spirit of the dragon. It is our duty to do all in our power to avert the threatened danger. We should bring before the people the real question at issue, thus interposing the most effectual protest against measures to restrict liberty of conscience. We should search the Scriptures, and be able to give the reason for our faith. Says the prophet, ‘The wicked shall do wickedly, and none of the wicked shall understand; but the wise shall understand.’
„Zatímco lidé spí, satan aktivně zařizuje věci tak, aby Pánův lid nedošel milosrdenství ani spravedlnosti. Hnutí za neděli nyní postupuje ve tmě. Jeho vůdci zastírají skutečnou podstatu věci a mnozí, kteří se k tomuto hnutí připojují, sami nevidí, kam směřuje spodní proud. Jeho prohlášení jsou mírná a zdánlivě křesťanská; avšak až promluví, zjeví ducha draka. Je naší povinností učinit vše, co je v naší moci, abychom odvrátili hrozící nebezpečí. Měli bychom předložit lidu skutečnou spornou otázku, a tak vznést co nejúčinnější protest proti opatřením omezujícím svobodu svědomí. Měli bychom zkoumat Písma a být schopni podat důvod své víry. Prorok praví: ‚Svévolní budou svévolně jednat a žádný ze svévolníků neporozumí, ale moudří porozumějí.‘“
“The important future is before us. To meet its trials and temptations, and to perform its duties, will require great faith, energy, and perseverance. But we may triumph gloriously; for not one watching, praying, believing soul will be ensnared by the devices of the enemy. All heaven is interested in our welfare, and waits our demand upon its wisdom and strength. Every opposing influence, whether open or secret, may be successfully resisted, ‘not by might nor by power, but by my Spirit, saith the Lord of hosts.’ God is just as willing now as anciently to work through human efforts, and to accomplish great things through weak instrumentalities. We shall not gain the victory through numbers, but through full surrender of the soul to Jesus.
„Významná budoucnost je před námi. Abychom obstáli v jejích zkouškách a pokušeních a splnili její povinnosti, bude zapotřebí veliké víry, síly a vytrvalosti. Můžeme však slavně zvítězit; neboť ani jedna bdící, modlící se, věřící duše nebude polapena úklady nepřítele. Celé nebe má zájem o naše blaho a očekává, že budeme žádat o jeho moudrost a sílu. Každému nepřátelskému vlivu, ať zjevnému či skrytému, lze úspěšně odolat, ‚ne mocí ani silou, nýbrž mým Duchem, praví Hospodin zástupů.‘ Bůh je právě tak ochoten nyní jako ve starověku působit skrze lidské úsilí a vykonat veliké věci prostřednictvím slabých nástrojů. Vítězství nedosáhneme skrze početnost, nýbrž skrze plné odevzdání duše Ježíši.“
“Now, while mercy still lingers, while Jesus is making intercession for us, let us make thorough work for eternity.” Southern Watchman, December 25, 1906.
„Nyní, dokud ještě přetrvává milost, dokud se za nás Ježíš přimlouvá, vykonejme důkladné dílo pro věčnost.“ Southern Watchman, 25. prosince 1906.