The Lion of the tribe of Judah is a name for Jesus, which emphasizes Christ’s work in sealing and then unsealing His prophetic Word. In chapter five of Revelation the Lion of the tribe of Judah, who is also the root of David prevailed to open the book. The “root” of David was Jessie, and the root of Jessie was Pharez, and his root was Judah, and his root was Jacob, and his root was Isaac, and his root was Abraham. The root of David or Jessie when mentioned in connection with the Lion of the tribe of Judah is emphasizing the principles of beginning and ending, which is Alpha and Omega. When the Revelation of Jesus Christ is unsealed in chapter one of Revelation the primary attribute of His character is that He is Alpha and Omega. Who He is, is also the principle that is employed to unseal the prophecies which the Lion of the tribe of Judah has sealed, when He determines that it is time.
Lev z kmene Judova je označení Ježíše, které zdůrazňuje Kristovo dílo při zapečetění a následném odpečetění Jeho prorockého Slova. V páté kapitole Zjevení Lev z kmene Judova, který je také kořenem Davidovým, zvítězil, aby otevřel knihu. „Kořenem“ Davidovým byl Jesse a kořenem Jesseho byl Fares a jeho kořenem byl Juda a jeho kořenem byl Jákob a jeho kořenem byl Izák a jeho kořenem byl Abraham. Kořen Davidův či Jesseho, je-li zmiňován ve spojení se Lvem z kmene Judova, zdůrazňuje zásady počátku a konce, což je Alfa a Omega. Když je v první kapitole Zjevení odpečetěno Zjevení Ježíše Krista, prvořadým rysem Jeho charakteru je, že je Alfa a Omega. To, kým je, je také zásadou, která je použita k odpečetění proroctví, jež Lev z kmene Judova zapečetil, když určí, že nastal čas.
The unsealing of God’s prophetic Word is an element of God’s work of redemption as He employs the power of His Word to produce revival’s according to His will. Sister White says that when the books of Daniel and Revelation are better understood there will be seen among us a great revival. It is the light of God’s prophetic Word that produces revival and reformation according to His will.
Odpečetění Božího prorockého slova je součástí Božího díla vykoupení, když Bůh používá moc svého slova k tomu, aby podle své vůle vyvolával probuzení. Sestra Whiteová říká, že až budou knihy Daniel a Zjevení lépe pochopeny, bude mezi námi patrné veliké probuzení. Je to světlo Božího prorockého slova, které podle Jeho vůle působí probuzení a reformaci.
Sister White looking at the last days refers to a great reformation that takes place among God’s people in the latter days. The revival and reformations of sacred history were all produced from God’s Word, and each of those sacred periods pointed to the last great revival and reformation that begins shortly before the Sunday law. Those revivals are produced by an unsealing of God’s Word. The seven thunders were sealed up, just as was the book of Daniel in chapter twelve.
Sestra Whiteová, když pohlíží na poslední dny, hovoří o veliké reformaci, která se v posledních dnech uskutečňuje mezi Božím lidem. Probuzení a reformace posvátných dějin byly všechny vyvolány Božím slovem a každé z těchto posvátných období ukazovalo na poslední veliké probuzení a reformaci, které začínají krátce před nedělním zákonem. Tato probuzení jsou vyvolána odpečetěním Božího slova. Sedm hromů bylo zapečetěno, právě tak jako byla zapečetěna i kniha Daniel ve dvanácté kapitole.
When we apply the prophetic characteristics of a period of scattering that are associated with the symbol of 1260, we find that in Revelation eleven, Moses and Elijah are dead in the street for three and a half days. By verse eighteen the time of God’s wrath has arrived. Moses and Elijah represent God’s people just before the close of human probation. They are scattered for 1260 symbolic days in the streets of Sodom and Egypt, where Jesus was crucified.
Když použijeme prorocké charakteristiky období rozptýlení, které jsou spojeny se symbolem 1260, zjišťujeme, že ve Zjevení jedenácté kapitole leží Mojžíš a Eliáš tři a půl dne mrtví na ulici. Ve verši osmnáctém již nastal čas Božího hněvu. Mojžíš a Eliáš představují Boží lid těsně před uzavřením lidské doby milosti. Jsou po 1260 symbolických dnů rozptýleni v ulicích Sodomy a Egypta, kde byl ukřižován Ježíš.
Moses and Elijah were empowered to give their testimony from verse three on to verse seven where they are slain in the street. John finished measuring the temple in verse two, then Moses and Elijah are empowered to give their testimony, clothed in sackcloth. The message of Elijah and Moses were given to Philadelphian Millerite Adventism in 1844, and by 1863, their voices were buried under the customs and traditions that are handed down from generation to generation. They were empowered to give their testimony for three and a half years, clothed in “sackcloth,” a symbol of the escalating darkness from 1863 onward.
Mojžíš a Eliáš byli zmocněni vydávat své svědectví od verše třetího až po verš sedmý, kde jsou usmrceni na ulici. Jan dokončil měření chrámu ve verši druhém, poté byli Mojžíš a Eliáš zmocněni vydávat své svědectví, oděni v žínici. Poselství Eliáše a Mojžíše bylo dáno filadelfskému mileritskému adventismu roku 1844 a do roku 1863 byly jejich hlasy pohřbeny pod zvyklostmi a tradicemi, které se předávají z pokolení na pokolení. Byli zmocněni vydávat své svědectví po tři a půl roku, oděni v „žínici“, symbolu stupňující se temnoty od roku 1863 dál.
When we apply Sister White’s definition of the seven thunders as representing the events of the first and second angels, in a line upon line fashion, we construct a history that begins with an angel descending with a message, but line upon line, the angel is both the first and second angel. One placed his foot upon the land and one foot upon the sea on August 11, 1840, and the other arrived at the disappointment of April 19, 1844.
Když aplikujeme definici sestry Whiteové, podle níž sedm hromů představuje události prvního a druhého anděla, a to způsobem řádek za řádkem, vytváříme dějiny, které začínají andělem sestupujícím s poselstvím; avšak řádek za řádkem je tím andělem jak první, tak i druhý anděl. Jeden položil svou nohu na zemi a jednu nohu na moře 11. srpna 1840 a druhý přišel při zklamání 19. dubna 1844.
The next waymark in each parallel history is God’s hand, which is associated with Habakkuk’s tables. With the first angel, the 1843 chart was produced, but there was a mistake in some of the figures. With the second angel, God’s hand is a waymark of Habakkuk’s tables; represented when He removed His hand from the mistake. When he removed His hand, the message progressively developed until its climax at the Exeter camp meeting, just before the disappointment of October 22, 1844.
Dalším mezníkem v každé paralelní linii dějin je Boží ruka, která je spojena s tabulemi Habakukovými. U prvního anděla byla vyhotovena mapa roku 1843, avšak v některých údajích byla chyba. U druhého anděla je Boží ruka mezníkem Habakukových tabulí; je znázorněna tím, že odňal svou ruku od té chyby. Když svou ruku odňal, poselství se postupně rozvíjelo až ke svému vyvrcholení na táborovém shromáždění v Exeteru, těsně před zklamáním 22. října 1844.
The two lines identify a worldwide message, for the angel who arrives places one foot on the land and one foot on the sea, and inspiration informs us this represents a worldwide message. The angel also identifies the beginning of the tarrying time in the parable of the ten virgins. At this first waymark we also see God’s hand producing a lie. On April 19, 1844, prophetically it appeared as if the vision had lied, but those who had patience, waited, and though the vision tarried, it did not lie. But when the line we are building begins, the lie of the first disappointment is marked as an attribute of the first waymark.
Tyto dvě linie označují celosvětové poselství, neboť anděl, který přichází, staví jednu nohu na zemi a jednu nohu na moře, a Inspirace nám sděluje, že to představuje celosvětové poselství. Anděl také označuje počátek doby prodlení v podobenství o deseti pannách. Na tomto prvním mezníku rovněž vidíme Boží ruku působící lež. Dne 19. dubna 1844 se prorocky zdálo, jako by vidění lhalo, avšak ti, kdo měli trpělivost, čekali, a ačkoli se vidění zpozdilo, nelhalo. Když však začíná linie, kterou budujeme, je lež prvního zklamání vyznačena jako atribut prvního mezníku.
Then the waymark of God’s hand and Habakkuk’s tables shows God covering a mistake and then removing His hand from the mistake. In Millerite history, the mistake was allowed by God in May of 1842, when the chart was printed, and the mistake was thereafter manifested when the year 1843 ended, but it was some time after, that the Lord removed His hand from the mistake in the figures. The mistake was from May of 1842 until somewhere after the first disappointment. For the first angel, God’s hand and Habakkuk’s tables is marked in May of 1842, but the removal of His hand in the history of the second angel would be shortly after the first disappointment.
Potom mezník Boží ruky a Abakukových tabulí ukazuje, že Bůh přikrývá omyl a poté svou ruku z omylu odnímá. V milleritské historii byl omyl dopuštěn Bohem v květnu 1842, kdy byla vytištěna tabule, a tento omyl se následně projevil, když skončil rok 1843; avšak teprve nějaký čas poté Pán odňal svou ruku od omylu v číslech. Omyl trval od května 1842 až do doby někdy po prvním zklamání. U prvního anděla jsou Boží ruka a Abakukovy tabule vyznačeny v květnu 1842, avšak odnětí Jeho ruky v historii druhého anděla nastalo krátce po prvním zklamání.
This identifies the waymark of the “hand” as a prophetic period. A period that begins with His hand covering a mistake, and then ending with His hand being removed from the mistake. This period of His hand covering and uncovering is an illustration of the work of the Lion of the tribe of Judah as He seals and then unseals prophetic light. He covered truth, then revealed the very same truth—in a different light that did not contradict the original light. He did it in order to produce the revival and reformation of the Millerite Midnight Cry.
To určuje rozcestník „ruky“ jako prorocké období. Období, které začíná tím, že Jeho ruka přikrývá omyl, a poté končí tím, že Jeho ruka je z omylu odstraněna. Toto období, v němž Jeho ruka přikrývá a odkrývá, je znázorněním díla Lva z pokolení Judova, když zapečeťuje a poté odpečeťuje prorocké světlo. Přikryl pravdu a potom zjevil tutéž pravdu — v jiném světle, které neodporovalo původnímu světlu. Učinil to, aby vyvolal probuzení a reformaci milleritského Půlnočního volání.
The tarrying time, which began with the arrival of the angel ended when His hand was removed, thus unsealing prophetic light which began the “seventh-month movement” that led to the Midnight Cry message at the Exeter camp meeting, where the message turned into a tidal wave, until the closed door at the great disappointment. The manifestation of God’s power through the unsealing of His Word produced an escalating revival and reformation.
Doba prodlení, která započala příchodem anděla, skončila, když byla Jeho ruka odňata, čímž bylo sejmutím pečeti uvolněno prorocké světlo, jež zahájilo „hnutí sedmého měsíce“, které vedlo k poselství Půlnočního volání na táborovém shromáždění v Exeteru, kde se toto poselství proměnilo v přívalovou vlnu až k zavřeným dveřím při velkém zklamání. Projev Boží moci skrze odpečetění Jeho Slova vyvolal stupňující se probuzení a reformaci.
In 1863, the Laodicean Millerite movement was forbidden to cross over the Jordan, and were assigned to the wilderness for stoning Elijah and Moses. The message of William Miller was the message of Elijah, and Miller’s foundational message was Moses’ “seven times.” To reject the “seven times” was to slay Moses, and to reject the foundational truth set forth by Miller, was to slay Elijah. In 1863 the messenger and the message were murdered in the street, and from that point on, the only way to find them was to search for their graves in Jeremiah’s old paths. They were dead in the street—that is until they are resurrected. They are resurrected when the “seven thunders’ future events” that will be “disclosed in their order” are repeated—in the history of the one hundred and forty-four thousand.
V roce 1863 bylo laodicejskému milleritskému hnutí zakázáno přejít přes Jordán a bylo určeno pro poušť za ukamenování Eliáše a Mojžíše. Poselství Williama Millera bylo poselstvím Eliáše a Millerovým základním poselstvím bylo Mojžíšových „sedm časů“. Odmítat „sedm časů“ znamenalo zabít Mojžíše a odmítnout základní pravdu předloženou Millerem znamenalo zabít Eliáše. V roce 1863 byli posel i poselství zavražděni na ulici a od té chvíle bylo jediným způsobem, jak je nalézt, hledat jejich hroby na starých stezkách Jeremiášových. Byli mrtví na ulici — to jest až do chvíle, kdy budou vzkříšeni. Jsou vzkříšeni tehdy, když jsou „budoucí události sedmi hromů“, které mají být „zjeveny ve svém pořadí“, zopakovány — v dějinách sto čtyřiceti čtyř tisíc.
When the history of the first angel is laid over the top of the history of the second angel, the prophetic structure produces a point of reference to follow Christ’s hand, which is the light upon the path of the Midnight Cry. The original light of the Midnight Cry lightens the path and it is the light of His “glorious right arm” that leads the way up the path.
Když se dějiny prvního anděla položí přes dějiny druhého anděla, prorocká struktura vytváří orientační bod, podle něhož lze sledovat Kristovu ruku, která je světlem na stezce Půlnočního volání. Původní světlo Půlnočního volání osvětluje stezku a je to světlo Jeho „slavné pravice“, které vede cestu vzhůru po stezce.
“I seemed to be surrounded with light, and to be rising higher and higher from the earth. I turned to look for the advent people in the world, but could not find them, when a voice said to me, ‘Look again, and look a little higher.’ At this, I raised my eyes, and saw a straight and narrow path, cast up high above the world. On this path the advent people were traveling to the city which was at the farther end of the path. They had a bright light set up behind them at the beginning of the path, which an angel told me was the ‘midnight cry.’ This light shone all along the path, and gave light for their feet, so that they might not stumble.
„Zdálo se mi, že jsem obklopena světlem a že stoupám výše a výše od země. Otočila jsem se, abych ve světě hledala adventní lid, ale nemohla jsem jej nalézt, když mi hlas řekl: ‚Pohleď znovu a pohlédni o něco výše.‘ Nato jsem pozvedla oči a spatřila přímou a úzkou stezku, vyvýšenou vysoko nad světem. Po této stezce putoval adventní lid k městu, které bylo na vzdáleném konci stezky. Za nimi, na počátku stezky, bylo postaveno jasné světlo, o němž mi anděl řekl, že je to ‚půlnoční volání‘. Toto světlo svítilo po celé stezce a osvěcovalo jejich nohám cestu, aby neklopýtli.“
“If they kept their eyes fixed on Jesus, who was just before them, leading them to the city, they were safe. But soon some grew weary, and said the city was a great way off, and they expected to have entered it before. Then Jesus would encourage them by raising His glorious right arm, and from His arm came a light which waved over the advent band, and they shouted ‘Alleluia!’ Others rashly denied the light behind them, and said that it was not God that had led them out so far. The light behind them went out, leaving their feet in perfect darkness, and they stumbled and lost sight of the mark and of Jesus, and fell off the path down into the dark and wicked world below.” Christian Experience and Teachings of Ellen G. White, 57.
„Jestliže upírali svůj zrak na Ježíše, který byl přímo před nimi a vedl je k městu, byli v bezpečí. Brzy však někteří unavili se a řekli, že město je ještě velmi daleko a že očekávali, že do něho již dříve vstoupí. Tu je Ježíš povzbuzoval tím, že pozvedal svou slavnou pravici, a z jeho paže vycházelo světlo, které se vlnilo nad adventním zástupem, a oni volali: ‚Aleluja!‘ Jiní pak pošetile popírali světlo za nimi a říkali, že to nebyl Bůh, kdo je vyvedl tak daleko. Světlo za nimi zhaslo, zanechalo jejich nohy v naprosté temnotě, a oni klopýtli, ztratili z dohledu cíl i Ježíše a spadli ze stezky dolů do temného a bezbožného světa pod nimi.“ Christian Experience and Teachings of Ellen G. White, 57.
When Christ raises His glorious arm, He is using His “hand” as a symbol of His work of leading His people. When we bring together the arrival of the second angel with the first angel who descended on August 11, 1840, we find both angels had a message in their hands.
Když Kristus pozvedá své slavné rámě, užívá své „ruky“ jako symbol svého díla vedení svého lidu. Když spojíme příchod druhého anděla s prvním andělem, který sestoupil 11. srpna 1840, zjišťujeme, že oba andělé měli ve svých rukou poselství.
“I was shown the interest which all heaven had taken in the work going on upon the earth. Jesus commissioned a mighty angel to descend and warn the inhabitants of the earth to prepare for His second appearing. As the angel left the presence of Jesus in heaven, an exceedingly bright and glorious light went before him. I was told that his mission was to lighten the earth with his glory and warn man of the coming wrath of God. …
„Byl mi ukázán zájem, jaký celé nebe projevovalo o dílo probíhající na zemi. Ježíš pověřil mocného anděla, aby sestoupil a varoval obyvatele země, aby se připravili na Jeho druhé příchod. Když anděl opouštěl Ježíšovu přítomnost v nebi, šlo před ním nesmírně jasné a slavné světlo. Bylo mi řečeno, že jeho posláním je ozářit zemi svou slávou a varovat člověka před přicházejícím Božím hněvem. …“
“Another mighty angel was commissioned to descend to earth. Jesus placed in his hand a writing, and as he came to the earth, he cried, ‘Babylon is fallen, is fallen.’ Then I saw the disappointed ones again raise their eyes to heaven, looking with faith and hope for their Lord’s appearing. But many seemed to remain in a stupid state, as if asleep; yet I could see the trace of deep sorrow upon their countenances. The disappointed ones saw from the Scriptures that they were in the tarrying time, and that they must patiently wait the fulfillment of the vision. The same evidence which led them to look for their Lord in 1843, led them to expect Him in 1844. Yet I saw that the majority did not possess that energy which marked their faith in 1843. Their disappointment had dampened their faith.” Early Writings, 246, 247.
„Jiný mocný anděl byl pověřen sestoupit na zem. Ježíš vložil do jeho ruky spis, a když přišel na zem, zvolal: ‚Padl Babylon, padl.‘ Potom jsem znovu viděla zklamané, jak pozvedají své oči k nebi a s vírou a nadějí vyhlížejí příchod svého Pána. Mnozí však jako by zůstávali v otupělém stavu, jako by spali; přesto jsem mohla na jejich tvářích rozeznat stopy hlubokého zármutku. Zklamaní ze Písma poznali, že se nacházejí v době prodlení a že musí trpělivě čekat na naplnění vidění. Tytéž důkazy, které je vedly k tomu, aby očekávali svého Pána v roce 1843, je vedly k tomu, aby Ho očekávali v roce 1844. Viděla jsem však, že většina neprojevovala onu energii, která charakterizovala jejich víru v roce 1843. Jejich zklamání jejich víru ochromilo.“ Early Writings, 246, 247.
Both angels are one of three angels that together are one symbol, so they align in terms of the message they represent, though they each represent their own unique message. Both angels have a “writing” in their hands, representing a test. The “first and second angels are to run parallel” to the third angel.
Oba andělé jsou jedním ze tří andělů, kteří společně tvoří jeden symbol, a proto jsou v souladu, pokud jde o poselství, jež představují, ačkoli každý z nich představuje své vlastní jedinečné poselství. Oba andělé mají ve svých rukou „psaní“, které představuje zkoušku. „První a druhý anděl mají postupovat souběžně“ se třetím andělem.
“God has given the messages of Revelation 14 their place in the line of prophecy, and their work is not to cease till the close of this earth’s history. The first and second angel’s messages are still truth for this time, and are to run parallel with this which follows. The third angel proclaims his warning with a loud voice. ‘After these things,’ said John, ‘I saw another angel come down from heaven, having great power, and the earth was lightened with his glory.’ In this illumination, the light of all the three messages is combined.” The 1888 Materials, 803, 804.
„Bůh dal poselstvím Zjevení 14 jejich místo v linii proroctví a jejich dílo nemá ustat až do závěru dějin této země. Poselství prvního a druhého anděla jsou stále pravdou pro tento čas a mají probíhat souběžně s tímto následujícím. Třetí anděl hlásá své varování mocným hlasem. ‚Potom,‘ řekl Jan, ‚jsem viděl jiného anděla sestupujícího z nebe, který měl velikou moc, a země byla ozářena jeho slávou.‘ V tomto ozáření je spojeno světlo všech tří poselství.“ The 1888 Materials, 803, 804.
Sister White identifies the third angel, as the angel of Revelation eighteen, and identifies that the first and second angels are to run parallel with the prophetic history represented by the third angel of Revelation eighteen. Thus, she is aligning the descent of the first angel on August 11, 1840, with 9/11, and identifying that the angel of Revelation eighteen is “the third angel.” The third angel is the last of the three, and is typified by the first, and for this reason Sister White informs us the mission of the first angel was identical to the mission of the angel of Revelation eighteen, for the mission of both angels was to “lighten the earth with its glory.”
Sestra Whiteová ztotožňuje třetího anděla s andělem ze Zjevení osmnácté kapitoly a určuje, že první a druhý anděl mají probíhat souběžně s prorockými dějinami představovanými třetím andělem ze Zjevení osmnácté kapitoly. Tím tedy uvádí do souladu sestoupení prvního anděla dne 11. srpna 1840 s 11. zářím a označuje anděla ze Zjevení osmnácté kapitoly jako „třetího anděla“. Třetí anděl je poslední z těch tří a je předobrazen prvním; z tohoto důvodu nás sestra Whiteová informuje, že poslání prvního anděla bylo totožné s posláním anděla ze Zjevení osmnácté kapitoly, neboť posláním obou andělů bylo „ozářit zemi svou slávou“.
The “seven thunders” represent a delineation of events within the history of the first and second angels that will be repeated in the history of the third angel. Inspiration has directed that when we align these histories “line upon line”, the first angel’s descent in 1840 aligns with His descent at 9/11. It identifies a testing message that must be eaten with two witnesses, and aligns a disappointment with the first waymark.
„Sedm hromů“ představuje vymezení událostí v dějinách prvního a druhého anděla, které se budou opakovat v dějinách třetího anděla. Inspirace usměrnila, že když tyto dějiny uspořádáme „řádek za řádkem“, sestoupení prvního anděla v roce 1840 se shoduje s Jeho sestoupením při 11. září. Označuje zkoušející poselství, které musí být snědeno se dvěma svědky, a staví zklamání do souladu s prvním mezníkem.
The “seven thunders” represent the prophetic period that begins with a disappointment and ends with a greater disappointment.
„Sedm hromů“ představuje prorocké období, které začíná zklamáním a končí ještě větším zklamáním.
When the prophetic line of the descent of the first angel is aligned with the arrival of the second angel, it produces “a structure of truth.” Truth is defined as three steps, with the first and last being the same and the middle step representing rebellion. Aligning the first two angels with this design, produces a structure made up of the first and second angels, that illustrates the third angel of Revelation eighteen, and the third angel of Revelation eighteen is a combination of both the first and second angels.
Když je prorocká linie sestoupení prvního anděla uvedena do souladu s příchodem druhého anděla, vytváří „strukturu pravdy“. Pravda je vymezena třemi kroky, přičemž první a poslední jsou totožné a prostřední krok představuje vzpouru. Uvedení prvních dvou andělů do souladu s tímto uspořádáním vytváří strukturu složenou z prvního a druhého anděla, která znázorňuje třetího anděla ze Zjevení osmnáct, a třetí anděl ze Zjevení osmnáct je spojením prvního i druhého anděla.
The third angel of Revelation eighteen is made up of two voices. The first voice was fulfilled when the buildings of New York came down at 9/11 and the second voice of verse four is the Sunday law. Within the period from 9/11 unto the Sunday law the third angel of Revelation eighteen represents a combination of the first and second angels. This being the fact, using those two angels’ history “line upon line,” to represent the history of the third angel of Revelation eighteen—is to align the first and second angel, with the first and second angel.
Třetí anděl ze Zjevení osmnácté kapitoly se skládá ze dvou hlasů. První hlas se naplnil, když při 11. září padly budovy v New Yorku, a druhý hlas ve verši čtyři je nedělní zákon. V období od 11. září až do nedělního zákona představuje třetí anděl ze Zjevení osmnácté kapitoly spojení prvního a druhého anděla. Je-li tomu tak, pak použít dějiny těchto dvou andělů „řádek za řádkem“ k znázornění dějin třetího anděla ze Zjevení osmnácté kapitoly znamená uvést prvního a druhého anděla do souladu s prvním a druhým andělem.
Two angels arrive at the first disappointment, and both angels are prophetically related, and both have a testing message that is in the angel’s hand. The waymark next represented in the line is Habakkuk’s tables, which is directly associated with the hand of God. In the line of the first angel, the 1843 chart is produced in May of 1842, and in the line of the second angel, there was no chart. The chart had ended at the arrival of the second angel. The waymark of Habakkuk’s table in the line of the second angel is the removing of God’s hand from a mistake in the figures of the 1843 chart.
Ke prvnímu zklamání přicházejí dva andělé a oba andělé spolu prorocky souvisejí, a oba mají zkušební poselství, které je v ruce anděla. Dalším mezníkem znázorněným v této linii jsou Habakukovy desky, které jsou přímo spojeny s rukou Boží. V linii prvního anděla je v květnu 1842 vytvořena tabule roku 1843 a v linii druhého anděla žádná tabule nebyla. Tabule skončila při příchodu druhého anděla. Mezníkem Habakukovy desky v linii druhého anděla je odstranění Boží ruky z omylu ve výpočtech tabule roku 1843.
His hand covered a mistake in the waymark of the first angel, and His hand was removed at that very same waymark, in the line of the second angel. Thus; the waymark of Habakkuk’s tables in the parallel lines of the first and second angel represents two steps. In the first step His hand covers a mistake, and at the end of the period of the waymark of Habakkuk’s tables, He removes His hand. The tarrying time began with the arrival of the second angel and the tarrying time ends progressively, beginning with the removal of His hand. The waymark of Habakkuk’s tables represents a period of time that is marked by Christ’s hand at the beginning and His hand at the ending.
Jeho ruka zakryla omyl v mezníku prvního anděla a Jeho ruka byla odňata právě u téhož mezníku v linii druhého anděla. Tak tedy mezník Chabakukových tabulí v rovnoběžných liniích prvního a druhého anděla představuje dva kroky. V prvním kroku Jeho ruka zakrývá omyl a na konci období mezníku Chabakukových tabulí svou ruku odnímá. Doba prodlení začala příchodem druhého anděla a doba prodlení končí postupně, počínaje odnětím Jeho ruky. Mezník Chabakukových tabulí představuje časové období, které je na počátku označeno Kristovou rukou a na konci Jeho rukou.
Two hands are marked at the first disappointment, and both have a testing message that must be taken and eaten. Then a period of prophetic time, representing the foundational truths, begins with God’s hand covering and ending with His hand uncovering. The next waymark is the Exeter camp meeting where the cry at midnight separates and purifies those who would follow Christ’s hand into the Most Holy Place.
Na prvním zklamání jsou vyznačeny dvě ruce a obě nesou zkušební poselství, které musí být vzato a snědeno. Poté začíná období prorockého času, představující základní pravdy, které začíná tím, že Boží ruka přikrývá, a končí tím, že Jeho ruka odkrývá. Dalším mezníkem je táborové shromáždění v Exeteru, kde půlnoční volání odděluje a očišťuje ty, kdo by následovali Kristovu ruku do Nejsvětější svatyně.
When Christ moved into the Most Holy Place, He lifted up His hand to heaven and swore that time would be no longer. He had just sealed up the “seven thunders” which represent the history of the first two angels, repeating in the history of the third. He sealed up the “seven thunders” as He had sealed up the prophecies of Daniel in chapter twelve. In chapter twelve of Daniel, at the first of three symbolic periods of time, Christ raises both hands to heaven and proclaims that when the scattering of God’s people is finished, those who become “men wondered at” would be purified and lifted up as an offering. The structure of the first and second angels which we are currently considering, symbolically manifests God’s hand at every step.
Když Kristus vstoupil do Nejsvětější svatyně, pozdvihl svou ruku k nebi a přísahal, že času již více nebude. Právě zapečetil „sedm hromů“, které představují dějiny prvních dvou andělů, opakující se v dějinách třetího. Zapečetil „sedm hromů“, jako zapečetil proroctví Danielova ve dvanácté kapitole. Ve dvanácté kapitole Danielovy knihy, při prvním ze tří symbolických časových období, Kristus pozvedá obě ruce k nebi a prohlašuje, že až bude rozptýlení Božího lidu ukončeno, ti, kdo se stanou „muži, jimž se lidé podivují“, budou očištěni a pozdviženi jako oběť. Struktura prvního a druhého anděla, kterou nyní zkoumáme, symbolicky zjevuje Boží ruku na každém kroku.
When He covers truth, it produces a disappointment, and when He removes His hand, light is produced, and the light is the light of the message of the Midnight Cry. The first disappointment to the great disappointment bears the signature of alpha and omega and is set forth within the structure of truth. The beginning represents the end, and the waymark between the two disappointments portray the effect of the sealing and unsealing of Habakkuk’s tables, which is an unsealing of Jeremiah’s old paths, and represents the foundation upon which the temple is erected in advance of the Sunday law when the finished temple is lifted up above all the mountains. The middle waymark in the word of truth, represents rebellion, and in the history represented by the final separation of the wheat and tares manifests the rebellion of the foolish virgins.
Když zakrývá pravdu, působí to zklamání, a když odnímá svou ruku, vzniká světlo, a tím světlem je světlo poselství Půlnočního volání. První zklamání až po velké zklamání nese podpis alfy i omegy a je vyloženo v rámci struktury pravdy. Počátek představuje konec a mezník mezi oběma zklamáními znázorňuje účinek zapečetění a odpečetění Abakukových tabulí, což je odpečetění Jeremjášových starých stezek, a představuje základ, na němž je chrám budován před nedělním zákonem, když je dokončený chrám vyzdvižen nad všechny hory. Prostřední mezník ve slově pravdy představuje vzpouru a v dějinách znázorněných konečným oddělením pšenice a koukolu zjevuje vzpouru pošetilých panen.
The rebellion represented by the waymark of Habakkuk’s tables is represented as progressive, for it is not a single waymark, but a period with a defined beginning and ending, as represented by God’s hand. God’s hand is twice at the first disappointment, for there are two angels which both have a message in their hands. The next waymark of rebellion has a beginning and ending hand, so it also has two hands within its prophetic characteristics. The third waymark of the greater disappointment identifies Christ raising His hand and swearing to heaven, in the very passage where the seven thunders are sealed up, as was Daniel chapter twelve. At the very point the angel marks the end of the prophetic structure of the first two angels we are now considering, He ends the application of prophetic time, and places Himself in a parallel passage in the book of Daniel, where He is not raising His hand, but raising both His hands.
Vzpoura znázorněná milníkem na Habakukových deskách je představena jako postupující, neboť nejde o jediný milník, nýbrž o období s určeným počátkem a koncem, jak je znázorněno Boží rukou. Boží ruka se objevuje dvakrát při prvním zklamání, neboť jsou zde dva andělé, kteří oba mají ve svých rukou poselství. Následující milník vzpoury má ruku na počátku i na konci, a proto má ve svých prorockých znacích rovněž dvě ruce. Třetí milník, milník většího zklamání, ukazuje Krista, jak pozvedá svou ruku a přísahá k nebi, právě v tom oddílu, kde je zapečetěno sedm hromů, stejně jako tomu bylo ve dvanácté kapitole knihy Daniel. Právě v tom bodě, kdy anděl označuje konec prorocké struktury prvních dvou andělů, o nichž nyní uvažujeme, ukončuje použití prorockého času a staví se do paralelního oddílu v knize Daniel, kde nepozvedá jednu ruku, nýbrž pozvedá obě své ruce.
In Daniel twelve there are three prophetic periods that are unsealed in the latter days, for this is what befalls God’s people in the latter days. The first thing mentioned in Daniel’s final climactic vision was that Daniel, who represents the remnant people of God, had understanding of both of the thing and of the vision. The last thing recorded by Daniel is how the increase of knowledge was employed by the Lion of the tribe of Judah to produce the final revival and reformation among God’s people who are distinguished as those who understand. He accomplishes the sealing of His people by unsealing the “seven thunders” of Revelation in connection with the unsealing of the “three periods” of Daniel twelve.
Ve dvanácté kapitole Daniela jsou tři prorocká období, která jsou v posledních dnech odpečetěna, neboť právě to postihuje Boží lid v posledních dnech. První věcí zmíněnou v Danielově závěrečném vrcholném vidění bylo, že Daniel, jenž představuje ostatkový lid Boží, měl porozumění jak věci, tak i vidění. Poslední věcí zaznamenanou Danielem je, jak nárůst poznání byl použit Lvem z pokolení Judova k vyvolání posledního probuzení a reformace mezi Božím lidem, který je rozlišen jako ti, kdo rozumějí. Dokonává zapečetění svého lidu tím, že odpečeťuje „sedm hromů“ Zjevení ve spojení s odpečetěním „tří období“ z dvanácté kapitoly Daniela.
When Jesus identifies that at the end of the three and a half prophetic days of scattering the power of God’s people, all the “marvels” would be finished—He is identifying July 2023, when the three and a half days of death in the streets of Revelation eleven was finished. Now the marvels would be finished in advance of the Sunday law. He marked July 2023, by raising not one, but both hands. In so doing He was marking the end of the tarrying time, as when He removed His hand from the mistake in Millerite history. The first disappointment occurred on July 18, 2020, as typified by the Millerite’s first disappointment, and the tarrying time began and continued until He stretched forth His hand a second time to gather His remnant people in July of 2023.
Když Ježíš určuje, že na konci tří a půl prorockých dnů rozptylování moci Božího lidu budou všechny „podivuhodné věci“ dokonány, určuje tím červenec 2023, kdy byly dokonány tři a půl dne smrti na ulicích ze Zjevení jedenácté kapitoly. Nyní měly být podivuhodné věci dokonány před nedělním zákonem. Označil červenec 2023 tím, že pozvedl ne jednu, nýbrž obě ruce. Tím označoval konec času prodlévání, podobně jako tehdy, když odňal svou ruku od omylu v dějinách milleritského hnutí. První zklamání nastalo 18. července 2020, jak je předobrazeno prvním zklamáním milleritů, a čas prodlévání začal a trval, dokud podruhé nevztáhl svou ruku, aby v červenci 2023 shromáždil svůj ostatek lidu.
The first disappointment is represented by God’s hand covering a mistake, that for the Millerites was identifying the year 1843, instead of October 22, 1844. That disappointment is represented in verse twelve of chapter twelve. The first disappointment is represented by His hand covering the mistake, and was typified by the Millerites who came to the first disappointment. The word in verse twelve is “cometh.” Blessed is he who waiteth, and who “cometh” to the 1335; blessed is he who “cometh” to the disappointment of April 19, 1844. The word translated as “cometh” means “to touch.” The Millerites experienced their first disappointment when the year 1843 touched the year 1844. Verse twelve of Daniel twelve identifies the first disappointment of both April 19, 1844, but more directly the first disappointment of July 18, 2020.
První zklamání je znázorněno tím, že Boží ruka přikrývá omyl, jímž pro millerity bylo určení roku 1843 namísto 22. října 1844. Toto zklamání je znázorněno ve dvanáctém verši dvanácté kapitoly. První zklamání je představeno tím, že Jeho ruka přikrývá omyl, a bylo předobrazeno millerity, kteří došli k prvnímu zklamání. Slovem ve dvanáctém verši je „dochází“. Blahoslavený, kdo čeká a kdo „dochází“ ke 1335; blahoslavený, kdo „dochází“ ke zklamání 19. dubna 1844. Slovo přeložené jako „dochází“ znamená „dotknout se“. Millerité prožili své první zklamání tehdy, když se rok 1843 dotkl roku 1844. Dvanáctý verš dvanácté kapitoly Danielovy označuje první zklamání jak z 19. dubna 1844, tak ještě přímočařeji první zklamání z 18. července 2020.
The first prophetic period and the last prophetic period of the three periods that are unsealed at the time of the end, when knowledge is increased and accomplishes the final separation of the wheat and tares, thus identifying the unsealing of the prophetic light that seals the one hundred and forty-four thousand are the same prophetic period.
První prorocké období a poslední prorocké období ze tří období, která jsou odpečetěna v době konce, kdy se rozmnožuje poznání a dokonává závěrečné oddělení pšenice od koukolu, čímž je určeno odpečetění prorockého světla, které pečetí sto čtyřicet čtyři tisíc, jsou totožným prorockým obdobím.
The first period of verse seven, is the ending of the scattering of Revelation eleven’s three and a half days in July of 2023, and the period in verse twelve is the beginning of that same scattering on July 18, 2020. Alpha and Omega had marked the history of the seven thunders in Daniel twelve, as the history that begins at the disappointment of July 18, 2020 and ends three and a half symbolic days later in July of 2023. Just as important is that when Alpha and Omega marked the beginning and ending of the final tarrying time, He raised not one, but both of His hands to heaven and swore by Him that liveth forever and ever.
První období sedmého verše je ukončením rozptýlení tří a půl dne ze Zjevení jedenácté kapitoly v červenci roku 2023 a období ve dvanáctém verši je počátkem téhož rozptýlení dne 18. července 2020. Alfa a Omega vyznačil v Danieli dvanáct historii sedmi hromů jako historii, která začíná zklamáním dne 18. července 2020 a končí o tři a půl symbolického dne později v červenci roku 2023. Neméně důležité je, že když Alfa a Omega vyznačil počátek i konec poslední doby prodlení, pozvedl k nebi ne jednu, nýbrž obě své ruce a přísahal při Tom, který žije na věky věků.
The Son of God who is the son of man is making an oath with the Father, right where the climax of the story of the covenant people of God began, when Christ first called Abram with a promise, and then confirmed the promise, with an oath. Take off your shoes, you are on holy ground!
Syn Boží, který je synem člověka, skládá přísahu Otci právě tam, kde začal vrchol příběhu smluvního lidu Božího, když Kristus nejprve povolal Abrama zaslíbením a poté zaslíbení potvrdil přísahou. Zuj si obuv, neboť stojíš na svaté půdě!
The middle letter of the three prophetic periods is nothing less than the omega fulfillment of Abram and Paul’s covenant time prophecy of 430 years as represented in the 1290 years of verse eleven. The verse approached with Millerite understanding identified a thirty-year period of preparation for the papacy, then 1260 years of papal persecution that follows. Abram’s 430 years represents bondage and deliverance in a specific nation, in conjunction with the first thirty years representing the Lord entering into covenant with Abram. The thirty years preparation for the priests began in 1989 at the time of the end, and the thirty years end at the Sunday law, when the verse identifies the abomination of desolation would be placed, and would then persecute God’s people for 1260 symbolic years aligning with John’s 42 symbolic months in Revelation thirteen.
Prostřední písmeno ze tří prorockých období není ničím menším než omega naplněním prorockého času smlouvy Abramovy a Pavlovy o 430 letech, jak je znázorněn ve 1290 letech v jedenáctém verši. Tento verš, posuzovaný s milleritským porozuměním, vymezil třicetileté období přípravy pro papežství, po němž následuje 1260 let papežského pronásledování. Abramových 430 let představuje porobu a vysvobození v určitém národě, ve spojení s tím, že prvních třicet let představuje, jak Pán vstupuje do smlouvy s Abramem. Třicetiletá příprava pro kněze začala roku 1989 v čase konce a těchto třicet let končí při nedělním zákonu, kdy verš uvádí, že bude postavena ohavnost zpustošení a ta bude poté pronásledovat Boží lid po 1260 symbolických let, v souladu s Janovými 42 symbolickými měsíci ve Zjevení třinácté kapitoly.
The reformatory movement of the one hundred and forty-four thousand began in 1989, as the Lord began His work of preparing a priesthood to serve during the crisis at midnight, that begins at the Sunday law. The Alpha and Omega stood upon the water of the Hiddekel and raised both His hands to heaven, swearing that when the scattering of July 18, 2020 unto July 2023 was fulfilled, the marvels associated with Christ’s work of combining His Divinity with humanity would be finished.
Reformační hnutí sto čtyřiceti čtyř tisíc započalo roku 1989, když Pán zahájil své dílo přípravy kněžstva, aby sloužilo během krize o půlnoci, která začíná nedělním zákonem. Alfa i Omega stál nad vodami Hiddekelu a pozdvihl obě své ruce k nebi, přísahaje, že až bude naplněno rozptýlení od 18. července 2020 do července 2023, budou ukončeny podivuhodné věci spojené s Kristovým dílem spojení jeho božství s lidstvím.
This is the same pronouncement of chapter ten, in the line of the seven thunders, for He not only there ended the prophetic application of time, but he also identified that in the days of the sounding of the seventh trumpet the mystery of God would be finished. The parallel passage in Daniel twelve identifies that when the scattering ended in July of 2023, the finishing of the sealing of God’s people would be finished, as represented by the sounding of the seventh trumpet that coincided with Christ raising His hand and swearing in both parallel passages.
Toto je totéž prohlášení z desáté kapitoly, v linii sedmi hromů, neboť On tam nejen ukončil prorocké uplatnění času, ale také určil, že ve dnech troubení sedmé polnice bude dokončeno tajemství Boží. Paralelní oddíl v Danielovi 12 ukazuje, že když v červenci 2023 skončilo rozptýlení, bylo dokončeno završení zapečeťování Božího lidu, jak je znázorněno troubením sedmé polnice, které se v obou paralelních oddílech shodovalo s tím, že Kristus pozvedl svou ruku a přísahal.
The first prophetic period and the last prophetic period of the threefold message of Daniel twelve possesses an alpha and omega signature. The first period of verse seven identifies the end of the very same period, that verse twelve marks the beginning of. In the middle of verses seven and twelve, the history of the time of the end in 1989 unto the close of probation is represented. In the middle of the alpha period of verse seven and the omega history of verse twelve, the final rebellion of mankind from the Sunday law until Michael stands up is represented, and it is represented in the very chapter where Michael stands up.
První prorocké období a poslední prorocké období trojitého poselství Daniela dvanáctého nesou pečeť alfy a omegy. První období verše sedm určuje konec téhož období, jehož začátek vyznačuje verš dvanáct. Uprostřed veršů sedm a dvanáct je znázorněna historie času konce od roku 1989 až do uzavření doby milosti. Uprostřed období alfy ve verši sedm a historie omegy ve verši dvanáct je znázorněna závěrečná vzpoura lidstva od nedělního zákona až do chvíle, kdy povstane Michael; a je znázorněna právě v té kapitole, kde Michael povstane.
The rebellion of the middle period, is primarily the external history of rebellion, but the first thirty years is the internal history of the preparation of the priests who are in direct confrontation with the external forces represented in the following 1260 period.
Vzpoura středního období je především vnějšími dějinami vzpoury, avšak prvních třicet let tvoří vnitřní dějiny přípravy kněží, kteří stojí v přímém střetu s vnějšími silami představovanými v následujícím období 1260 let.
The middle period represents the rebellion of the thirteenth letter of the Hebrew alphabet, and it combines with the internal as it portrays the final battle of the great controversy upon planet earth, while probation lingers. Its combination of external and internal is also the message of Daniel’s last vision, represented by the river Hiddekel and the three chapters which also bear the signature of Alpha and Omega, and are built upon the structure of truth. The first and last chapter address the sealing of God’s people who are portrayed as the stars that shine forever. The middle chapter of rebellion identifies the same history represented in verse eleven with the 1290 years, which is the middle verse in the very same structure.
Střední období představuje vzpouru třináctého písmene hebrejské abecedy a spojuje se s vnitřním, neboť zobrazuje závěrečnou bitvu velikého sporu na planetě Zemi, zatímco doba milosti ještě trvá. Jeho spojení vnějšího a vnitřního je také poselstvím Danielova posledního vidění, znázorněného řekou Hiddekel a třemi kapitolami, které rovněž nesou pečeť Alfy a Omegy a jsou vystavěny na struktuře pravdy. První a poslední kapitola pojednávají o zapečetění Božího lidu, jenž je znázorněn jako hvězdy, které září navěky. Prostřední kapitola vzpoury označuje tytéž dějiny, jež jsou v jedenáctém verši představeny prostřednictvím 1290 let, což je prostřední verš v téže struktuře.
When Christ employs His hand within the prophetic structure it represents many truths, but it also represents the path He is leading His people upon. The revelation of Jesus Christ began to be unsealed in July of 2023. That unsealing includes the unsealing of the seven thunders and the message of Daniel as represented within chapter twelve. The unsealing takes place within the hidden history of verse forty, which began in 1989 and concludes at the Sunday law. In that history God’s people will be sealed, and they are sealed by the outpouring of the Holy Spirit. The final outpouring of the Holy Spirit is identified in the eighth chapter of Revelation, where it is represented as the seventh, and therefore the final seal. The Lion of the tribe of Judah prevailed in chapter five to open the book sealed with seven seals.
Když Kristus v rámci prorocké struktury používá svou ruku, představuje to mnohé pravdy, avšak také to představuje cestu, po níž vede svůj lid. Zjevení Ježíše Krista se začalo odpečeťovat v červenci roku 2023. Toto odpečeťování zahrnuje i odpečetění sedmi hromů a poselství Danielova, jak je znázorněno ve dvanácté kapitole. K odpečeťování dochází ve skrytých dějinách čtyřicátého verše, které začaly roku 1989 a končí při nedělním zákonu. V těchto dějinách bude Boží lid zapečetěn a je zapečeťován vylitím Ducha svatého. Konečné vylití Ducha svatého je označeno v osmé kapitole Zjevení, kde je představeno jako sedmá, a tedy konečná pečeť. Lev z pokolení Judova zvítězil v páté kapitole, aby otevřel knihu zapečetěnou sedmi pečetěmi.
The sixth seal raised the question at the end of chapter six, asking who would be able to stand during the period when there is no longer mediation for sin.
Šestá pečeť vznesla na konci šesté kapitoly otázku, kdo bude moci obstát v době, kdy již nebude přímluva za hřích.
For the great day of his wrath is come; and who shall be able to stand? Revelation 6:17.
Neboť přišel veliký den jeho hněvu; a kdo bude moci obstát? Zjevení 6,17.
The next chapter, or you can say the next verse, introduces the sealing of the one-hundred and forty-four thousand and the great multitude who are gathered into God’s kingdom during the Sunday law crisis. The one-hundred and forty-four thousand are the answer of the sixth seal’s question. After they are represented in chapter seven, then, chapter eight identifies the seventh and final seal being removed.
Následující kapitola, nebo lze říci následující verš, uvádí zapečetění sto čtyřiceti čtyř tisíc a veliký zástup, kteří jsou shromážděni do Božího království během krize nedělního zákona. Sto čtyřicet čtyři tisíc jsou odpovědí na otázku šesté pečeti. Poté, co jsou představeny v sedmé kapitole, osmá kapitola označuje sejmutí sedmé a poslední pečeti.
And when he had opened the seventh seal, there was silence in heaven about the space of half an hour. And I saw the seven angels which stood before God; and to them were given seven trumpets. And another angel came and stood at the altar, having a golden censer; and there was given unto him much incense, that he should offer it with the prayers of all saints upon the golden altar which was before the throne. And the smoke of the incense, which came with the prayers of the saints, ascended up before God out of the angel’s hand.
A když otevřel sedmou pečeť, nastalo v nebi mlčení asi na půl hodiny. A uviděl jsem sedm andělů, kteří stáli před Bohem; a bylo jim dáno sedm polnic. A přišel jiný anděl a postavil se u oltáře, maje zlatou kadidelnici; a bylo mu dáno mnoho kadidla, aby je obětoval spolu s modlitbami všech svatých na zlatém oltáři, který byl před trůnem. A dým kadidla, který vystupoval s modlitbami svatých, vystoupil z ruky anděla před Boha.
And the angel took the censer, and filled it with fire of the altar, and cast it into the earth: and there were voices, and thunderings, and lightnings, and an earthquake. Revelation 8:1–5.
A anděl vzal kadidelnici, naplnil ji ohněm z oltáře a vrhl jej na zem. I nastaly hlasy, hromobití, blesky a zemětřesení. Zjevení 8,1–5.
The “fire,” represented in Isaiah chapter six as a “coal,” which Sister White identifies as a symbol of purification, are taken from the altar and cast to the earth. The “fire” from heaven at Pentecost was represented as tongues of “fire.” “Fire” is what the Messenger of the Covenant uses to purify the sons of Levi.
„Oheň“, znázorněný v šesté kapitole Izajáše jako „uhlík“, který sestra Whiteová označuje za symbol očištění, je vzat z oltáře a vržen na zem. „Oheň“ z nebe o Letnicích byl znázorněn jako jazyky „ohně“. „Oheň“ je tím, čeho Posel smlouvy užívá k očištění synů Léviho.
“‘Whose fan is in His hand, and He will throughly purge His floor, and gather His wheat into the garner.’ Matthew 3:12. This was one of the times of purging. By the words of truth, the chaff was being separated from the wheat. Because they were too vain and self-righteous to receive reproof, too world-loving to accept a life of humility, many turned away from Jesus. Many are still doing the same thing. Souls are tested today as were those disciples in the synagogue at Capernaum. When truth is brought home to the heart, they see that their lives are not in accordance with the will of God. They see the need of an entire change in themselves; but they are not willing to take up the self-denying work. Therefore they are angry when their sins are discovered. They go away offended, even as the disciples left Jesus, murmuring, ‘This is an hard saying; who can hear it?’” The Desire of Ages, 392.
„Jeho věječka je v jeho ruce, a důkladně pročistí svůj mlat a shromáždí svou pšenici do stodoly.“ Matouš 3,12. To byl jeden z časů pročišťování. Slovy pravdy byly plevy oddělovány od pšenice. Protože byli příliš ješitní a samospravedliví, než aby přijali napomenutí, příliš milující svět, než aby přijali život pokory, mnozí se od Ježíše odvrátili. Mnozí činí totéž i dosud. Duše jsou dnes zkoušeny, jako byli zkoušeni ti učedníci v synagoze v Kafarnaum. Když je pravda přivedena až k srdci, vidí, že jejich životy nejsou v souladu s vůlí Boží. Vidí potřebu úplné změny v sobě samých; nejsou však ochotni ujmout se díla sebezapření. Proto se hněvají, když jsou jejich hříchy odhaleny. Odcházejí pohoršeni, právě jako učedníci opustili Ježíše a reptali: „To je tvrdá řeč; kdo to může poslouchat?“ Touha věků, 392.
Fire is what came down on Elijah’s offering, as it did with Gideon’s offering to the angel. The “fire” of purification is God’s Word, for to be made holy, is to be sanctified by His Word. The “fire” that is cast down to earth when the seventh seal is removed identifies the empowerment of the prophetic message that is unsealed in the latter days, during the sounding of the seventh trumpet, during the final and perfect fulfillment of the events represented by the seven thunders and confirmed by the three prophetic periods of Daniel twelve that were sealed up until the latter days.
Oheň sestoupil na Eliášovu oběť, stejně jako na Gedeónovu oběť před andělem. „Oheň“ očištění je Boží slovo, neboť být učiněn svatým znamená být posvěcen Jeho slovem. „Oheň“, který je svržen na zem, když je sejmutá sedmá pečeť, označuje zmocnění prorockého poselství, jež je v posledních dnech odpečetěno během troubení sedmé polnice, při závěrečném a dokonalém naplnění událostí znázorněných sedmi hromy a potvrzených třemi prorockými obdobími z Daniel 12, která byla zapečetěna až do posledních dnů.
The Revelation of Jesus Christ that is unsealed just before the close of human probation—includes the unsealing of the seven thunders, the removal of the seventh seal, the unsealing of Daniel twelve, and the unsealing of the hidden history of verse forty of Daniel eleven, the very history where the angel asked the Man in linen what would be the end of these wonders.
Zjevení Ježíše Krista, které je rozpečetěno těsně před uzavřením lidské doby milosti, zahrnuje rozpečetění sedmi hromů, odstranění sedmé pečeti, rozpečetění dvanácté kapitoly knihy Daniel a rozpečetění skrytých dějin čtyřicátého verše jedenácté kapitoly knihy Daniel, právě těch dějin, v nichž se anděl zeptal Muže oděného v lněném rouchu, jaký bude konec těchto divů.
The Man in linen responded and said—When you get to the conclusion of the tarrying time in July of 2023, you have reached the history of the sealing of the one hundred and forty-four thousand.
Muž oděný do lněného roucha odpověděl a řekl — Když dospějete k závěru doby prodlení v červenci roku 2023, dosáhli jste dějin zapečetění sto čtyřiceti čtyř tisíc.
He also said—at the end of the three and a half symbolic days of Revelation eleven, a prophetic message from the book of Daniel would be unsealed, as typified by the time of the end in 1798. The truth that would then be unsealed, at the end of three and a half symbolic days, would be located in the very nine verses from the book of Daniel that identifies and defines the sealing and unsealing of the book of Daniel.
Řekl také, že na konci tří a půl symbolických dnů ze Zjevení 11 bude odpečetěno prorocké poselství z knihy Daniel, jak to předobrazuje čas konce v roce 1798. Pravda, která bude tehdy odpečetěna, na konci tří a půl symbolických dnů, se bude nacházet právě v oněch devíti verších z knihy Daniel, které určují a vymezují zapečetění a odpečetění knihy Daniel.
We will continue these things in the next article.
V příštím článku budeme v těchto věcech pokračovat.
“When Christ came to this earth, the traditions that had been handed down from generation to generation, and the human interpretation of the Scriptures, hid from men the truth as it is in Jesus. The truth was buried beneath a mass of tradition. The spiritual import of the sacred volumes was lost; for in their unbelief men locked the door of the heavenly treasure. Darkness covered the earth, and gross darkness the people. Truth looked down from heaven to earth; but nowhere was revealed the divine impress. A gloom like the pall of death overspread the earth.
„Když Kristus přišel na tuto zemi, tradice předávané z pokolení na pokolení a lidský výklad Písem zastřely před lidmi pravdu, jaká je v Ježíši. Pravda byla pohřbena pod masou tradice. Duchovní význam posvátných svazků byl ztracen; neboť lidé ve své nevěře uzamkli dveře nebeského pokladu. Temnota pokrývala zemi a hustá temnota národy. Pravda shlížela z nebe na zemi; avšak nikde se nezjevoval božský otisk. Chmura podobná rubáši smrti se rozprostírala nad zemí.
“But the Lion of the tribe of Judah prevailed. He opened the seal that closed the book of divine instruction. The world was permitted to gaze upon pure, unadulterated truth. Truth itself descended to roll back the darkness and counteract error. A Teacher was sent from heaven with the light that was to light every man that comes into the world. There were men and women who were eagerly seeking for knowledge, the sure word of prophecy, and when it came, it was as a light shining in a dark place.” Spalding Magan, 58.
„Avšak Lev z pokolení Judova zvítězil. Otevřel pečeť, která uzavírala knihu božského poučení. Světu bylo dovoleno pohlédnout na čistou, neporušenou pravdu. Sama Pravda sestoupila, aby odvalila temnotu a působila proti bludu. Z nebe byl poslán Učitel se světlem, které mělo osvěcovat každého člověka přicházejícího na svět. Byli muži i ženy, kteří horlivě hledali poznání, pevné prorocké slovo, a když přišlo, bylo jako světlo zářící na temném místě.“ Spalding Magan, 58.
“The scribes and Pharisees professed to explain the Scriptures, but they explained them in accordance with their own ideas and traditions. Their customs and maxims became more and more exacting. In its spiritual sense, the sacred Word became to the people as a sealed book, closed to their comprehension.” Signs of the Times, May 17, 1905.
„Zákoníci a farizeové prohlašovali, že vykládají Písma, avšak vykládali je v souladu se svými vlastními představami a tradicemi. Jejich zvyklosti a zásady se stávaly stále přísnějšími. Ve svém duchovním smyslu se posvátné Slovo stalo pro lid jako zapečetěná kniha, uzavřená jejich porozumění.“ Signs of the Times, 17. května 1905.