In article twenty-two I wrote, “Then in chapter eleven, the genealogy of the chosen people is represented by ten names from Shem to Abram. Chapter eleven is the story of the tower of Babel, but also the genealogy of the chosen people, as represented by Abraham. Chapter eleven introduces a chosen people who were to enter into a threefold covenant with God. The third and final step was the sacrifice of Isaac in chapter twenty-two. Chapter “eleven” is the alpha beginning and chapter “twenty-two” is the omega ending. The faith required to hear God’s voice in the meaning of names, is no different than the faith required to hear His voice in the numbering of His Word.”
Ve článku dvacet dva jsem napsal: „Potom je v jedenácté kapitole rodokmen vyvoleného lidu představen deseti jmény od Šéma k Abramovi. Jedenáctá kapitola je příběhem babylónské věže, ale také rodokmenem vyvoleného lidu, jak je zastoupen Abrahamem. Jedenáctá kapitola uvádí vyvolený lid, který měl vstoupit do trojí smlouvy s Bohem. Třetím a posledním krokem byla oběť Izáka ve dvacáté druhé kapitole. Kapitola ‚jedenáct‘ je počáteční alfou a kapitola ‚dvacet dva‘ je závěrečnou omegou. Víra potřebná k tomu, aby člověk slyšel Boží hlas ve významu jmen, se nijak neliší od víry potřebné k tomu, aby slyšel Jeho hlas v číslování Jeho Slova.“
Chapter eleven presents the covenant of Cain, and the covenant of Abel. We have repeatedly shown through the years that the prophetic characteristics of the tower of Babel represent a counterfeit covenant. After the flood, there was a change of dispensations from worshipping at the gate of Eden before the flood, and after the flood, worship was to be at an altar. The altar had specific biblical requirements. It needed to be erected of natural stone, with no human chipping or chiseling the stone. It had to be rock upon rock, with no mortar.
Jedenáctá kapitola představuje smlouvu Kainovu a smlouvu Abelovu. V průběhu let jsme opakovaně ukazovali, že prorocké charakteristiky babylónské věže představují padělanou smlouvu. Po potopě došlo ke změně dispensací: před potopou se uctívalo u brány Edenu, po potopě pak mělo uctívání probíhat u oltáře. Oltář měl přesně stanovené biblické požadavky. Musel být vystavěn z přírodního kamene, bez jakéhokoli lidského osekávání či tesání kamene. Musel být kamenem na kameni, bez malty.
The purpose of the tower was to make Nimrod’s cohorts a name, which represents character. In the tower we see man attempting to save themselves, and lifting themselves up as the gods of heaven. The tower is a symbol of a church that thinks it can save itself, and thinks that it should be lifted up, as the ten kings do in Psalm 83, when they lift up the papal head at the evil confederacy of Bible prophecy, which takes place at the Sunday law.
Účelem věže bylo učinit Nimrodovým stoupencům jméno, které představuje charakter. Ve věži vidíme člověka, jak se pokouší spasit sám sebe a povyšovat se jako bohové nebe. Věž je symbolem církve, která se domnívá, že se může spasit sama a že má být povýšena, jako to činí deset králů v Žalmu 83, když při zlé konfederaci biblického proroctví, k níž dochází při nedělním zákoně, vyvyšují papežskou hlavu.
A Song or Psalm of Asaph. Keep not thou silence, O God: hold not thy peace, and be not still, O God. For, lo, thine enemies make a tumult: and they that hate thee have lifted up the head. Psalms 83:1, 2.
Píseň aneb žalm Asafův. Bože, nemlč; nebuď zticha a nezůstávej nečinný, Bože. Neboť hle, tvoji nepřátelé se bouří a ti, kdo tě nenávidí, pozvedají hlavu. Žalmy 83,1.2.
The world had just been destroyed by Noah’s flood, and the reason God identified the closing probation on the antediluvian world was that man’s thoughts had become evil continually. The Bible speaks of unity in various ways, one of which is to see “eye to eye.” Can two walk together, except they be agreed?
Svět byl právě zničen Noemovou potopou a důvodem, proč Bůh vymezil uzavření doby milosti pro předpotopní svět, bylo to, že myšlení člověka se ustavičně ubíralo ke zlému. Bible hovoří o jednotě různými způsoby, z nichž jedním je vidět „tváří v tvář“. Mohou jít dva spolu, nejsou-li zajedno?
Now I beseech you, brethren, by the name of our Lord Jesus Christ, that ye all speak the same thing, and that there be no divisions among you; but that ye be perfectly joined together in the same mind and in the same judgment. 1 Corinthians 1:10.
Prosím vás pak, bratří, skrze jméno našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni mluvili stejně a aby mezi vámi nebyly roztržky, nýbrž abyste byli dokonale sjednoceni v téže mysli a v témž úsudku. 1 Korintským 1,10.
When God confused the language at the judgment upon Nimrod’s kingdom, it identifies that prior to the confusion, they were all in unity, and therefore they were all the same character, and that character was a religion based upon human works—as opposed to those in the very same chapter that are represented by Abraham. Shem was a faithful soul in the time of Nimrod. Historians point to Shem as the one who killed Nimrod, the mighty rebel before the Lord. The point stands without the historian’s ideas, for Shem is a covenant man, who traces his blood to Noah, a covenant man, who traces his blood back to Seth, another covenant man, who came into covenant history to replace his brother Abel, who was another covenant man who was a direct descendant of Adam.
Když Bůh při soudu nad Nimrodovým královstvím zmátl jazyk, ukazuje to, že před tímto zmatením byli všichni v jednotě, a proto měli všichni tentýž charakter, a tímto charakterem bylo náboženství založené na lidských skutcích — na rozdíl od těch, kteří jsou v téže kapitole představeni Abrahamem. Šém byl věrnou duší v době Nimrodově. Historikové poukazují na Šéma jako na toho, kdo zabil Nimroda, mocného vzbouřence před Hospodinem. Tento bod obstojí i bez domněnek historiků, neboť Šém je mužem smlouvy, který odvozuje svou krev od Noema, muže smlouvy, který odvozuje svou krev zpět k Sétovi, dalšímu muži smlouvy, jenž vstoupil do dějin smlouvy, aby nahradil svého bratra Ábela, který byl dalším mužem smlouvy a přímým potomkem Adama.
Genesis eleven is the great controversy between Christ and Satan, in the context of a covenant of life and a covenant of death. Nimrod represents the great hunter before the Lord, for he represents a church that has many devotees. Abram, through Shem, represents a church that has but few devotees. Shem was the covenant man when Nimrod was building his tower, but the two covenants in chapter eleven are represented not by Shem and Nimrod, but by Nimrod and Abraham. Paul clearly identifies this prophetic rule.
Jedenáctá kapitola knihy Genesis představuje veliký spor mezi Kristem a satanem v kontextu smlouvy života a smlouvy smrti. Nimrod představuje velikého lovce před Hospodinem, neboť představuje církev, která má mnoho stoupenců. Abram skrze Šéma představuje církev, která má jen málo stoupenců. Šém byl mužem smlouvy v době, kdy Nimrod stavěl svou věž, avšak obě smlouvy v jedenácté kapitole nejsou znázorněny Šémem a Nimrodem, nýbrž Nimrodem a Abrahamem. Pavel toto prorocké pravidlo jasně označuje.
For this Melchisedec, king of Salem, priest of the most high God, who met Abraham returning from the slaughter of the kings, and blessed him; To whom also Abraham gave a tenth part of all; first being by interpretation King of righteousness, and after that also King of Salem, which is, King of peace; Without father, without mother, without descent, having neither beginning of days, nor end of life; but made like unto the Son of God; abideth a priest continually. Now consider how great this man was, unto whom even the patriarch Abraham gave the tenth of the spoils.
Nebo tento Melchisedech, král Sálemu, kněz Nejvyššího Boha, který vyšel vstříc Abrahamovi, když se vracel po pobití králů, a požehnal mu; jemuž Abraham také dal desátek ze všeho; jenž se nejprve podle výkladu jména nazývá Král spravedlnosti a potom také Král Sálemu, to jest Král pokoje; bez otce, bez matky, bez rodokmenu, nemající ani počátek dnů, ani konec života, nýbrž připodobněn Synu Božímu, zůstává knězem navždy. Pohleďte tedy, jak veliký byl tento muž, jemuž i patriarcha Abraham dal desátek z kořisti.
And verily they that are of the sons of Levi, who receive the office of the priesthood, have a commandment to take tithes of the people according to the law, that is, of their brethren, though they come out of the loins of Abraham:
A vpravdě ti ze synů Léviho, kteří přijímají úřad kněžství, mají podle zákona přikázání vybírat od lidu desátky, totiž od svých bratří, ačkoli vyšli z Abrahamových beder:
But he whose descent is not counted from them received tithes of Abraham, and blessed him that had the promises. And without all contradiction the less is blessed of the better. And here men that die receive tithes; but there he receiveth them, of whom it is witnessed that he liveth. And as I may so say, Levi also, who receiveth tithes, payed tithes in Abraham. For he was yet in the loins of his father, when Melchisedec met him. Hebrews 7:1–10.
Avšak ten, jehož původ se od nich neodvozuje, přijal desátky od Abrahama a požehnal tomu, který měl zaslíbení. A bez jakéhokoli odporu menší bývá požehnán od většího. A zde přijímají desátky lidé, kteří umírají; tam je však přijímá ten, o němž se vydává svědectví, že žije. A, smím-li tak říci, také Lévi, který přijímá desátky, dal desátky v Abrahamovi. Neboť byl ještě v bedrech svého otce, když se s ním setkal Melchisedech. Židům 7,1–10.
There is a great deal of present truth in the subject of Melchizedek, but I am simply identifying that Paul teaches directly that the prophetic characteristics of covenant men, and by that, I mean, men and women in the inspired testimony whose scriptural testimony is identifying a waymark in the prophetic line of God’s covenant with mankind. Paul teaches that Melchizedek, who lived before the Levitical priesthood was established at Sinai, and therefore over four hundred years before there was a Levitical priesthood, had accepted tithe from Levi. In order to be in the Levitical priesthood, you had to be a Levite who could prove his blood descent from Levi. Melchizedek could not show his descent was from the line of Levi, for Levi was not yet born.
V tématu Melchisedecha se nachází velmi mnoho přítomné pravdy, avšak já pouze poukazuji na to, že Pavel přímo učí, že prorocké charakteristiky mužů smlouvy — a tím mám na mysli muže i ženy v inspirovaném svědectví, jejichž biblické svědectví označuje mezník v prorocké linii Boží smlouvy s lidstvem. Pavel učí, že Melchisedech, který žil před ustanovením levitského kněžství na Sinaji, a tedy více než čtyři sta let předtím, než levitské kněžství existovalo, přijal desátek od Léviho. Aby někdo mohl náležet k levitskému kněžství, musel být Levita, který mohl prokázat svůj pokrevní původ od Léviho. Melchisedech nemohl doložit, že jeho původ pocházel z linie Léviho, neboť Lévi se ještě nenarodil.
The line of prophecy that represents God’s covenant with Adam and Eve is actually two covenants. The first was a covenant of life with a simple test. After the fall and the failed test, the next covenant included the blood of a lamb in order to provide clothing. Then there was God’s covenant with mankind, represented by the rainbow, Noah and altar worship. Then there was Genesis eleven where God’s covenant with a chosen people, who would be called Hebrews began. In each of those stories the biblical characters are covenant men or women.
Linie proroctví, která představuje Boží smlouvu s Adamem a Evou, jsou ve skutečnosti dvě smlouvy. První byla smlouvou života s jednoduchou zkouškou. Po pádu a po neúspěšně vykonané zkoušce zahrnovala následující smlouva krev beránka, aby bylo poskytnuto odění. Poté následovala Boží smlouva s lidstvem, znázorněná duhou, Noem a bohoslužbou u oltáře. Pak přišla jedenáctá kapitola Genesis, kde začala Boží smlouva s vyvoleným lidem, který měl být nazván Hebreji. V každém z těchto příběhů jsou biblické postavy muži či ženy smlouvy.
In Genesis eleven, the beginning of the covenant of life with a chosen people is set forth, and it is set forth, right where Nimrod establishes the covenant of death, as represented by the bricks and mortar, that were the counterfeit of the unchiseled rocks and no mortar represented by the altar. Sister White informs us the altar represents Christ, thus Nimrod’s religion, which is a counterfeit religion, represents a counterfeit Christ.
V jedenácté kapitole Genesis je představen počátek smlouvy života s vyvoleným lidem; a je představen právě tam, kde Nimrod zakládá smlouvu smrti, znázorněnou cihlami a maltou, jež byly padělkem neotesaných kamenů a absence malty, představovaných oltářem. Sestra Whiteová nás informuje, že oltář představuje Krista; proto Nimrodovo náboženství, které je padělaným náboženstvím, představuje padělaného Krista.
And they said one to another, Go to, let us make brick, and burn them thoroughly. And they had brick for stone, and slime had they for mortar. Genesis 11:3.
I řekli jeden druhému: Nuže, nadělejme cihel a dobře je vypalme. A měli cihly místo kamene a asfalt měli místo malty. Genesis 11,3.
And if thou wilt make me an altar of stone, thou shalt not build it of hewn stone: for if thou lift up thy tool upon it, thou hast polluted it. Exodus 20:25.
A postavíš-li mi oltář z kamene, nevystavíš jej z tesaných kamenů; neboť pozvedneš-li na něj svůj nástroj, poskvrníš jej. Exodus 20,25.
“We are in danger of mingling the sacred and the common. The holy fire from God is to be used in our efforts. The true altar is Christ; the true fire is the Holy Spirit. This is our inspiration. It is only as the Holy Spirit leads and guides a man that he is a safe counselor. If we turn aside from God and from His chosen ones to inquire at strange altars we shall be answered according to our works.” Selected Messages, book 3, 300.
„Jsme v nebezpečí, že budeme směšovat posvátné s obyčejným. Ve svém úsilí máme používat svatý oheň od Boha. Pravým oltářem je Kristus; pravým ohněm je Duch svatý. To je naše inspirace. Jen tehdy, když Duch svatý člověka vede a řídí, je bezpečným rádcem. Odvrátíme-li se od Boha a od Jeho vyvolených, abychom se dotazovali u cizích oltářů, bude nám odpovězeno podle našich skutků.“ Selected Messages, kniha 3, 300.
Among other truths, one of the lessons that is derived prophetically from Genesis eleven is that it represents the beginning of a prophetic line. The flood of Noah marks a prophetic separation. When Noah left the ark there was to be a new method of worship, and the method of worship always produces two classes of worshippers, as set forth in the history of Cain and Abel. Genesis eleven is a new world, with a beginning history that becomes the foundational story of the ending history, as God’s last day covenant people call the eleventh-hour workers out of Babylon during the Sunday law crisis. Nimrod is the man of sin during the Sunday law crisis, and Shem, who is Abraham is the man of God in that very same crisis. Genesis eleven’s scattering and confusion of languages, began soon after Noah left the ark. The theme of chapter eleven is the two covenants, and the story reaches its conclusion when the third step of the Abrahamic covenant is set forth in chapter twenty-two.
Mimo jiných pravd je jedním z ponaučení, které je prorocky odvozeno z jedenácté kapitoly Genesis, to, že představuje počátek jedné prorocké linie. Noemova potopa označuje prorocké oddělení. Když Noe opustil archu, měl nastat nový způsob uctívání, a způsob uctívání vždy vytváří dvě třídy ctitelů, jak je to předloženo v dějinách Kaina a Ábela. Jedenáctá kapitola Genesis je nový svět, s počáteční historií, která se stává základním příběhem závěrečné historie, když Boží lid smlouvy posledních dnů během krize nedělního zákona povolává dělníky jedenácté hodiny z Babylóna. Nimrod je člověkem hříchu během krize nedělního zákona a Šém, jímž je Abraham, je mužem Božím v téže krizi. Rozptýlení a zmatení jazyků v jedenácté kapitole Genesis začalo krátce poté, co Noe opustil archu. Tématem jedenácté kapitoly jsou dvě smlouvy a příběh dospívá ke svému závěru, když je ve dvacáté druhé kapitole předložen třetí krok abrahámovské smlouvy.
Chapter eleven is the alpha history of the line of Abraham that reaches omega history in chapter twenty-two. The beginning story of Nimrod’s Babel and the ending story of the offering of Isaac, both represent the final judgment upon mankind. The line begins at Nimrod’s tower, and extends to the offering of Isaac, and the line culminates in two opposite offerings. Nimrod’s offering receives God’s executive judgment, and Abraham’s judgment receives God’s blessing. Nimrod is the alpha of chapter eleven and Abraham is the omega of chapter twenty-two. The omega is always greater, by at least twenty-two times according to the Hebrew alphabet, and the power manifested in confusing the languages and scattering the nations abroad, was far exceeded by the power of the cross. Nimrod’s tower represents the Twin Towers of 9/11 and the offering of Isaac represents the Sunday law.
Jedenáctá kapitola je alfa-historií linie Abrahamovy, která dosahuje své omega-historie ve dvacáté druhé kapitole. Úvodní příběh o Nimrodově Bábelu a závěrečný příběh o obětování Izáka oba představují konečný soud nad lidstvem. Tato linie začíná u Nimrodovy věže a sahá až k obětování Izáka a vrcholí dvěma protikladnými oběťmi. Nimrodova oběť přijímá Boží výkonný soud a Abrahamův soud přijímá Boží požehnání. Nimrod je alfou jedenácté kapitoly a Abraham je omegou dvacáté druhé kapitoly. Omega je vždy větší, nejméně dvaadvacetkrát podle hebrejské abecedy, a moc projevená ve zmatení jazyků a rozptýlení národů po celé zemi byla dalece překonána mocí kříže. Nimrodova věž představuje Dvojčata z 11. září a obětování Izáka představuje nedělní zákon.
The line of the covenant with a chosen people begins with the symbol of the number eleven and it ends with the symbol of twenty-two. The line ends at the close of probation in the alpha history of Nimrod and also the omega history of Abraham. The very history of Nimrod and Abraham is set forth in the first book of the Bible, and it is set within the context of picking up the pieces from the very recent destruction of Noah’s flood. In the first book of the Bible the illustration of the two covenants, provides two witnesses that set forth the close of probation in the line of chapter eleven through to twenty-two.
Linie smlouvy s vyvoleným lidem začíná symbolem čísla jedenáct a končí symbolem čísla dvacet dva. Tato linie končí při uzavření doby milosti v alfa dějinách Nimroda i v omega dějinách Abrahamových. Samotné dějiny Nimroda a Abrahama jsou předloženy v první knize Bible a jsou zasazeny do kontextu sbírání trosek po zcela nedávném zničení při Noemově potopě. V první knize Bible podává obraz dvou smluv dvě svědectví, která představují uzavření doby milosti v linii od jedenácté kapitoly až po dvacátou druhou.
He that is unjust, let him be unjust still: and he which is filthy, let him be filthy still: and he that is righteous, let him be righteous still: and he that is holy, let him be holy still. Revelation 22:11.
Kdo činí nepravost, ať činí nepravost ještě; a kdo je poskvrněný, ať je poskvrněný ještě; a kdo je spravedlivý, ať činí spravedlnost ještě; a kdo je svatý, ať se posvěcuje ještě. Zjevení 22,11.
Nimrod is unjust and filthy still, and Abraham is righteous and holy still as identified in the alpha of Genesis 11–22, and also in the omega of Revelation 22:11. Just before probation closes, a pronouncement in verse 10 is made to seal not the sayings of the prophecy of this book. Just before probation closes in the very next verse, there is to be a prophecy in Revelation that is to be unsealed. Two verses after verse eleven, Christ supplies the key to unseal that prophecy.
Nimrod zůstává nespravedlivý a poskvrněný a Abraham zůstává spravedlivý a svatý, jak je to označeno v alfě Genesis 11–22 a také v ómegě Zjevení 22,11. Těsně před uzavřením doby milosti je ve verši 10 vysloveno prohlášení, aby nebyla zapečetěna slova proroctví této knihy. Těsně před uzavřením doby milosti má být hned v následujícím verši ve Zjevení proroctví, které má být odpečetěno. Dva verše po verši jedenáctém Kristus poskytuje klíč k odpečetění tohoto proroctví.
And he saith unto me, Seal not the sayings of the prophecy of this book: for the time is at hand. He that is unjust, let him be unjust still: and he which is filthy, let him be filthy still: and he that is righteous, let him be righteous still: and he that is holy, let him be holy still. And, behold, I come quickly; and my reward is with me, to give every man according as his work shall be.
I řekl mi: „Nezapečeťuj slova proroctví této knihy, neboť čas je blízko. Kdo činí nepravost, ať dále činí nepravost; a kdo je poskvrněný, ať dále zůstává poskvrněný; a kdo je spravedlivý, ať dále koná spravedlnost; a kdo je svatý, ať se dále posvěcuje. A hle, přijdu brzy a má odplata je se mnou, abych odplatil každému podle toho, jaké je jeho dílo.“
I am Alpha and Omega, the beginning and the end, the first and the last. Revelation 22:10–13.
Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec, první i poslední. Zjevení 22,10–13.
Chapter twenty-two is the omega chapter of the entire Bible and the key to opening the prophecy in Revelation that is sealed up, is the principle that Christ identified above all others in chapter one of Revelation. Chapter one is the first letter of the Hebrew alphabet, and chapter twenty-two is the last. In verses nine through eleven of chapter one, John introduces himself, and identifies Christ as Alpha and Omega.
Dvacátá druhá kapitola je závěrečnou kapitolou celé Bible, a klíčem k otevření proroctví ve Zjevení, které je zapečetěno, je zásada, kterou Kristus v první kapitole Zjevení označil nade vše ostatní. První kapitola odpovídá prvnímu písmenu hebrejské abecedy a dvacátá druhá poslednímu. Ve verších devět až jedenáct první kapitoly se Jan představuje a označuje Krista jako Alfu i Omegu.
I John, who also am your brother, and companion in tribulation, and in the kingdom and patience of Jesus Christ, was in the isle that is called Patmos, for the word of God, and for the testimony of Jesus Christ. I was in the Spirit on the Lord’s day, and heard behind me a great voice, as of a trumpet, Saying, I am Alpha and Omega, the first and the last: and, What thou seest, write in a book, and send it unto the seven churches which are in Asia; unto Ephesus, and unto Smyrna, and unto Pergamos, and unto Thyatira, and unto Sardis, and unto Philadelphia, and unto Laodicea. Revelation 1:9-11.
Já Jan, váš bratr a spoluučastník soužení, království i trpělivosti Ježíše Krista, byl jsem na ostrově zvaném Patmos pro slovo Boží a pro svědectví Ježíše Krista. V den Páně jsem byl v Duchu a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice, který říkal: Já jsem Alfa i Omega, první i poslední; a co vidíš, napiš do knihy a pošli sedmi církvím, které jsou v Asii: do Efezu a do Smyrny a do Pergamu a do Thyatir a do Sard a do Filadelfie a do Laodiceje. Zjevení 1:9–11.
In verse eleven, John is in Patmos, but he turns around in verse twelve, and from there on, he is in the heavenly sanctuary. Thus, in verses 9/11, we find the testimony of John, which identifies Jesus as Alpha and Omega, something Jesus already identified of Himself in verse 8:
Ve verši jedenáct je Jan na Patmu, avšak ve verši dvanáct se obrací a od té chvíle se nachází v nebeské svatyni. Ve verších 9–11 tedy nalézáme Janovo svědectví, které ztotožňuje Ježíše jako Alfu i Omegu, což o sobě Ježíš již sám prohlásil ve verši 8:
I am Alpha and Omega, the beginning and the ending, saith the Lord, which is, and which was, and which is to come, the Almighty. Revelation 1:8.
Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec, praví Pán, který jest, který byl a který přichází, ten Všemohoucí. Zjevení 1,8.
In verse eight, John is writing what he heard Christ speak of Himself. In verses nine through eleven, it is John speaking of himself. That represents two witnesses in the first eleven verses that identify Christ as Alpha and Omega. Verses nine through eleven represents its own unit of thought. Though connected with the entire chapter, in these verses John is speaking of himself, whereas; in verses four through eight, John is speaking for the godhead to His churches. Verse four begins a unit of thought, that ends in verse eight. This is recognized by the opening characteristics of Christ who was and is and is yet to come, being identified in verse four and then again in verse eight.
V osmém verši Jan zapisuje to, co slyšel Krista říkat o sobě samém. V devátém až jedenáctém verši pak mluví Jan sám o sobě. To představuje v prvních jedenácti verších dvě svědectví, která označují Krista jako Alfu a Omegu. Devátý až jedenáctý verš představují samostatný myšlenkový celek. Ačkoli jsou spojeny s celou kapitolou, v těchto verších Jan mluví sám o sobě, zatímco ve verších čtyři až osm Jan mluví za Božství k Jeho církvím. Verš čtyři začíná myšlenkový celek, který končí ve verši osm. To je patrné z úvodních charakteristik Krista, který byl a jest a který má přijít, jež jsou uvedeny ve verši čtyři a pak znovu ve verši osm.
John to the seven churches which are in Asia: Grace be unto you, and peace, from him which is, and which was, and which is to come; and from the seven Spirits which are before his throne; And from Jesus Christ, who is the faithful witness, and the first begotten of the dead, and the prince of the kings of the earth. Unto him that loved us, and washed us from our sins in his own blood, And hath made us kings and priests unto God and his Father; to him be glory and dominion for ever and ever. Amen. Behold, he cometh with clouds; and every eye shall see him, and they also which pierced him: and all kindreds of the earth shall wail because of him. Even so, Amen.
Jan sedmi církvím, které jsou v Asii: milost vám a pokoj od Toho, který jest a který byl a který přichází; a od sedmi Duchů, kteří jsou před jeho trůnem; a od Ježíše Krista, jenž je věrný svědek, prvorozený z mrtvých a vládce králů země. Tomu, který si nás zamiloval a umyl nás od našich hříchů svou vlastní krví a učinil nás králi a kněžími Bohu a svému Otci, tomu buď sláva i panství na věky věků. Amen. Hle, přichází s oblaky; a uzří jej každé oko, i ti, kteří jej probodli; a budou nad ním naříkat všechna pokolení země. Ano, amen.
I am Alpha and Omega, the beginning and the ending, saith the Lord, which is, and which was, and which is to come, the Almighty. Revelation 1:4–8.
Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec, praví Pán, který jest, který byl a který přichází, Všemohoucí. Zjevení 1,4–8.
The first three verses of chapter one present the revelation of Jesus Christ, which is unsealed just before probation closes, for verse three says, “the time is at hand.” “The time is at hand” is the identical statement of verse ten, of chapter twenty-two, that says “seal not the sayings of the prophecy of this book for the time is at hand.” The prophecy that is unsealed is the Revelation of Jesus Christ.
První tři verše první kapitoly předkládají zjevení Ježíše Krista, které je odpečetěno těsně před uzavřením doby milosti, neboť třetí verš říká: „ten čas je blízko.“ „Ten čas je blízko“ je totožné prohlášení s desátým veršem dvacáté druhé kapitoly, který praví: „nezapečeťuj slova proroctví této knihy, neboť ten čas je blízko.“ Proroctvím, které je odpečetěno, je Zjevení Ježíše Krista.
Verse four begins the unsealing, and verse four begins with John’s testimony of, “I John,” and then in verse eight it is Christ who identifies Himself. A human witness in the first of the five verses and a divine witness at the end. Verse four identifies the Heavenly Father as the one who “is, and which was, and which is to come.” Verse eight identifies Christ as the one who “is, and which was, and which is to come.”
Čtvrtý verš zahajuje odpečetění a čtvrtý verš začíná Janovým svědectvím: „Já Jan“, a potom v osmém verši se sám identifikuje Kristus. Lidský svědek v prvním z těchto pěti veršů a božský svědek na konci. Čtvrtý verš označuje nebeského Otce jako toho, „který jest, a který byl, a který přichází“. Osmý verš označuje Krista jako toho, „který jest, a který byl, a který přichází“.
The key to unsealing the Revelation of Jesus Christ is the principle of alpha and omega. As the first and last, Christ also exists in the present, though He was in the past and will be in the future. The fact that Jesus and the Father are both the God who was, and is, and is yet to come is another presentation of Christ as Alpha and Omega. He is Alpha and Omega, the First and the Last, the Beginning and Ending and He was in the beginning and will be in the ending. The “keys” of the kingdom, that are given to the church at Caesarea Philippi, is also the “key” placed upon Eliakim’s shoulder in Isaiah 22:22. The alpha of the book of Revelation is chapter one and the omega is chapter twenty-two, so we find all the Hebrew alphabet, in the chapters of Revelation. Chapter thirteen represents the rebellion of the United States and thereafter the world. Chapter one presents Christ as Alpha and Omega and chapter twenty-two identifies the same truth, but in connection with the unsealing mentioned in chapter one. Chapters one, thirteen and twenty-two represent the three Hebrew letters that together form the word “truth.”
Klíčem k odpečetění Zjevení Ježíše Krista je princip alfa a omega. Jako první a poslední Kristus zároveň existuje v přítomnosti, ačkoli byl v minulosti a bude v budoucnosti. Skutečnost, že Ježíš i Otec jsou oba Bohem, který byl, který jest a který má přijít, je dalším představením Krista jako Alfy a Omegy. On je Alfa i Omega, První i Poslední, Počátek i Konec, a byl na počátku a bude na konci. „Klíče“ království, které jsou dány církvi v Cesareji Filipově, jsou také oním „klíčem“, vloženým na Eliakímovo rameno v Izajáši 22,22. Alfou knihy Zjevení je první kapitola a omegou je kapitola dvacátá druhá, a tak v kapitolách Zjevení nalézáme celou hebrejskou abecedu. Třináctá kapitola představuje vzpouru Spojených států a poté i světa. První kapitola představuje Krista jako Alfu a Omegu a dvacátá druhá kapitola ztotožňuje tutéž pravdu, avšak ve spojitosti s odpečetěním zmíněným v první kapitole. První, třináctá a dvacátá druhá kapitola představují tři hebrejská písmena, která společně tvoří slovo „pravda“.
In chapter twenty-three of Matthew Jesus sets forth eight woes upon the Pharisees and Sadducees. In the final verse of chapter twenty-two the interaction of Christ with the quibbling Jews ended with the enigma of David, an enigma that can only be solve if you understand the principle of alpha and omega.
Ve dvacáté třetí kapitole Matoušova evangelia Ježíš vynáší osm běd nad farizeji a saduceji. V posledním verši dvacáté druhé kapitoly skončilo Kristovo střetnutí s hašteřivými Židy hádankou o Davidovi, hádankou, kterou lze vyřešit jedině tehdy, rozumíte-li principu alfy a omegy.
While the Pharisees were gathered together, Jesus asked them, Saying, What think ye of Christ? whose son is he?
Když se farizeové sešli, Ježíš se jich otázal: „Co soudíte o Kristu? Čí je syn?“
They say unto him, The Son of David.
Řekli Mu: „Syn Davidův.“
He saith unto them, How then doth David in spirit call him Lord, saying, The Lord said unto my Lord, Sit thou on my right hand, till I make thine enemies thy footstool? If David then call him Lord, how is he his son?
Řekl jim: Jak tedy David v Duchu nazývá jej Pánem, když praví: „Pán řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou“? Jestliže ho tedy David nazývá Pánem, jak je jeho synem?
And no man was able to answer him a word, neither durst any man from that day forth ask him any more questions. Matthew 22:41–46.
A nikdo mu nebyl s to odpovědět ani slovem; ani se již od toho dne nikdo neodvážil klást mu další otázky. Matouš 22,41–46.
The conclusion of chapter twenty-two identifies a waymark of covenant history. Jeremiah addresses this line of truth as well:
Závěr dvaadvacáté kapitoly určuje mezník dějin smlouvy. Také Jeremjáš se zabývá touto linií pravdy:
The word that came to Jeremiah from the Lord, saying, Stand in the gate of the Lord’s house, and proclaim there this word, and say, Hear the word of the Lord, all ye of Judah, that enter in at these gates to worship the Lord. Thus saith the Lord of hosts, the God of Israel, Amend your ways and your doings, and I will cause you to dwell in this place. Trust ye not in lying words, saying, The temple of the Lord, The temple of the Lord, The temple of the Lord, are these.
Slovo, které se stalo Jeremiášovi od Hospodina, řkoucí: Postav se v bráně Hospodinova domu a hlásej tam toto slovo a řekni: Slyšte slovo Hospodinovo, všichni judští, kteří vcházíte těmito branami, abyste se klaněli Hospodinu. Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Napravte své cesty i své skutky, a dám vám přebývat na tomto místě. Nedůvěřujte lživým slovům, která říkají: Chrám Hospodinův, chrám Hospodinův, chrám Hospodinův jest toto.
For if ye throughly amend your ways and your doings; if ye throughly execute judgment between a man and his neighbour; If ye oppress not the stranger, the fatherless, and the widow, and shed not innocent blood in this place, neither walk after other gods to your hurt: Then will I cause you to dwell in this place, in the land that I gave to your fathers, for ever and ever. Behold, ye trust in lying words, that cannot profit. Will ye steal, murder, and commit adultery, and swear falsely, and burn incense unto Baal, and walk after other gods whom ye know not; And come and stand before me in this house, which is called by my name, and say, We are delivered to do all these abominations?
Nebo jestliže opravdu napravíte své cesty i své skutky; jestliže opravdu budete vykonávat soud mezi člověkem a jeho bližním; nebudete utiskovat cizince, sirotka a vdovu a nebudete na tomto místě prolévat nevinnou krev ani chodit za jinými bohy ke své vlastní záhubě: tehdy způsobím, abyste přebývali na tomto místě, v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, od věků až na věky. Hle, spoléháte na klamná slova, která nemohou prospět. Cožpak budete krást, vraždit a cizoložit, křivě přísahat, pálit kadidlo Bálovi a chodit za jinými bohy, které neznáte, a pak přijdete a postavíte se přede mnou v tomto domě, který se nazývá mým jménem, a řeknete: Jsme vysvobozeni, abychom páchali všechny tyto ohavnosti?
Is this house, which is called by my name, become a den of robbers in your eyes? Behold, even I have seen it, saith the Lord. But go ye now unto my place which was in Shiloh, where I set my name at the first, and see what I did to it for the wickedness of my people Israel.
Cožpak se v očích vašich stal tento dům, který je nazván mým jménem, doupětem lotrů? Hle, i já jsem to viděl, praví Hospodin. Ale nyní jděte na mé místo, které bylo v Šílu, kde jsem na počátku položil své jméno, a vizte, co jsem s ním učinil pro ničemnost svého lidu Izraele.
And now, because ye have done all these works, saith the Lord, and I spake unto you, rising up early and speaking, but ye heard not; and I called you, but ye answered not; Therefore will I do unto this house, which is called by my name, wherein ye trust, and unto the place which I gave to you and to your fathers, as I have done to Shiloh. And I will cast you out of my sight, as I have cast out all your brethren, even the whole seed of Ephraim. Therefore pray not thou for this people, neither lift up cry nor prayer for them, neither make intercession to me: for I will not hear thee. Jeremiah 7:1–16.
A nyní, protože jste činili všechny tyto skutky, praví Hospodin, a mluvil jsem k vám, časně vstávaje a promlouvaje, ale neslyšeli jste; a volal jsem vás, ale neodpověděli jste; proto učiním tomuto domu, který se nazývá mým jménem a v nějž doufáte, i místu, které jsem dal vám a vašim otcům, tak, jak jsem učinil Šílu. A zavrhnu vás od své tváře, jako jsem zavrhl všechny vaše bratry, celé potomstvo Efraimovo. Proto se nemodli za tento lid, ani za ně nepozdvihuj křik ani modlitbu, ani se za ně u mne nepřimlouvej; neboť tě nevyslyším. Jeremiáš 7,1–16.
Jeremiah was told to not pray for ancient Israel, for they had reached a point of no return, as did the quibbling Jews at the end of chapter twenty-two. When Moses, (a covenant man) was confronted with God’s decision to destroy the chosen covenant people, Moses interceded with prayer. In chapter seven, Jeremiah is told not to pray for the very same covenant people. The prophetic history of Shiloh is identified as the line upon line evidence of God rejecting a chosen covenant people when their sin reaches an unredeemable point, as expressed in one verse.
Jeremiášovi bylo řečeno, aby se nemodlil za dávný Izrael, neboť dospěli k bodu, z něhož není návratu, stejně jako hašteřiví Židé na konci dvacáté druhé kapitoly. Když byl Mojžíš (muž smlouvy) postaven před Boží rozhodnutí zničit vyvolený lid smlouvy, přimlouval se modlitbou. V sedmé kapitole je Jeremiášovi řečeno, aby se nemodlil za tentýž lid smlouvy. Prorocké dějiny Šíla jsou označeny za důkaz „řádek za řádkem“ toho, že Bůh zavrhuje vyvolený lid smlouvy, když jejich hřích dospěje do nevykupitelného stavu, jak je to vyjádřeno v jediném verši.
Ephraim is joined to idols: let him alone. Hosea 4:17.
Efraim přilnul k modlám: nechte ho být. Ozeáš 4,17.
In covenant history the point where God ends His covenant relationship is a specific waymark. The rejection of the report of Joshua and Caleb marking the tenth test is another example. Jeremiah is also told to not pray for this people a few chapters later.
V dějinách smlouvy je bod, v němž Bůh ukončuje svůj smluvní vztah, určitou zvláštní značkou na cestě. Odmítnutí zprávy Jozua a Káleba, jež označuje desátou zkoušku, je dalším příkladem. O několik kapitol později je Jeremiášovi rovněž řečeno, aby se za tento lid nemodlil.
Therefore pray not thou for this people, neither lift up a cry or prayer for them: for I will not hear them in the time that they cry unto me for their trouble. Jeremiah 11:14.
Proto se za tento lid nemodli, nepozvedej za ně volání ani modlitbu; neboť je nevyslyším v čase, kdy ke mně budou volat pro své soužení. Jeremiáš 11,14.
In chapter seven, the spewing out of the Laodiceans at the Sunday law as represented by the symbolism of Shiloah and is identifying what He “will do,” in the near future.
V sedmé kapitole je vyvržení Laodicejských při nedělním zákonu, jak je znázorněno symbolikou Šiloachu, a určuje, co „učiní“ v blízké budoucnosti.
Therefore will I do unto this house, which is called by my name, wherein ye trust, and unto the place which I gave to you and to your fathers, as I have done to Shiloh. And I will cast you out of my sight, as I have cast out all your brethren, even the whole seed of Ephraim. Therefore pray not thou for this people, neither lift up cry nor prayer for them, neither make intercession to me: for I will not hear thee. Jeremiah 7:14–16.
Proto naložím tomuto domu, který je nazýván mým jménem, v nějž skládáte svou důvěru, i tomuto místu, které jsem dal vám i vašim otcům, tak jako jsem naložil Šílu. A zavrhnu vás od své tváře, jako jsem zavrhl všechny vaše bratry, celé símě Efraimovo. Proto se nemodli za tento lid ani za ně nepozvedej křik ani modlitbu, ani se za ně u mne nepřimlouvej; neboť tě nevyslyším. Jeremiáš 7,14–16.
In chapter eleven, the command to not pray is about the fear that shall overtake the Laodiceans when they find themselves in the time of trouble that follows the Sunday law. The fear they experience is set within the history of their rejection of the covenant.
V jedenácté kapitole se příkaz nemodlit vztahuje ke strachu, který přemůže Laodicejské, až se ocitnou v době soužení následující po nedělním zákoně. Strach, který zakusí, je zasazen do dějin jejich odmítnutí smlouvy.
Hear ye the words of this covenant, and speak unto the men of Judah, and to the inhabitants of Jerusalem; And say thou unto them,
Slyšte slova této smlouvy a mluvte k mužům judským a k obyvatelům Jeruzaléma; a řekneš jim,
Thus saith the Lord God of Israel;
Toto praví Panovník Hospodin Izraele;
Cursed be the man that obeyeth not the words of this covenant, Which I commanded your fathers in the day that I brought them forth out of the land of Egypt, from the iron furnace, saying, Obey my voice, and do them, according to all which I command you: so shall ye be my people, and I will be your God: That I may perform the oath which I have sworn unto your fathers, to give them a land flowing with milk and honey, as it is this day.
Proklet buď muž, který neuposlechne slov této smlouvy, kterou jsem přikázal vašim otcům v den, kdy jsem je vyvedl z egyptské země, ze železné pece, a řekl jsem: Poslouchejte můj hlas a čiňte je podle všeho, co vám přikazuji; a budete mým lidem a já budu vaším Bohem, abych splnil přísahu, kterou jsem přísahal vašim otcům, že jim dám zemi oplývající mlékem a medem, jako je tomu dnes.
Then answered I, and said, So be it, O Lord. Then the Lord said unto me,
I odpověděl jsem a řekl: Staň se tak, ó Pane. Potom mi Hospodin řekl:
Proclaim all these words in the cities of Judah, and in the streets of Jerusalem, saying, Hear ye the words of this covenant, and do them. For I earnestly protested unto your fathers in the day that I brought them up out of the land of Egypt, even unto this day, rising early and protesting, saying, Obey my voice. Yet they obeyed not, nor inclined their ear, but walked everyone in the imagination of their evil heart: therefore I will bring upon them all the words of this covenant, which I commanded them to do; but they did them not.
Vyhlasuj všechna tato slova v judských městech i na ulicích Jeruzaléma a rci: Slyšte slova této smlouvy a čiňte je. Neboť jsem důrazně napomínal vaše otce ode dne, kdy jsem je vyvedl z egyptské země, až do tohoto dne, časně vstávaje a napomínaje, řka: Poslouchejte můj hlas. Ale neposlechli ani nenaklonili své ucho, nýbrž každý chodil podle zatvrzelosti svého zlého srdce; proto na ně uvedu všechna slova této smlouvy, kterou jsem jim přikázal zachovávat, ale nezachovávali ji.
And the Lord said unto me, A conspiracy is found among the men of Judah, and among the inhabitants of Jerusalem. They are turned back to the iniquities of their forefathers, which refused to hear my words; and they went after other gods to serve them: the house of Israel and the house of Judah have broken my covenant which I made with their fathers.
I Hospodin mi řekl: Mezi judskými muži a mezi obyvateli Jeruzaléma bylo shledáno spiknutí. Navrátili se k nepravostem svých otců, kteří odmítali slyšet má slova; a chodili za jinými bohy, aby jim sloužili. Dům Izraele i dům Judův porušily mou smlouvu, kterou jsem uzavřel s jejich otci.
Therefore thus saith the Lord, Behold, I will bring evil upon them, which they shall not be able to escape; and though they shall cry unto me, I will not hearken unto them. Then shall the cities of Judah and inhabitants of Jerusalem go, and cry unto the gods unto whom they offer incense: but they shall not save them at all in the time of their trouble. For according to the number of thy cities were thy gods, O Judah; and according to the number of the streets of Jerusalem have ye set up altars to that shameful thing, even altars to burn incense unto Baal.
Proto takto praví Hospodin: Hle, uvedu na ně zlo, jemuž nebudou moci uniknout; a ačkoli ke mně budou volat, nevyslyším je. Tehdy půjdou judská města i obyvatelé Jeruzaléma a budou volat k bohům, jimž pálí kadidlo; ti je však nijak nezachrání v čase jejich soužení. Neboť podle počtu tvých měst byli tvoji bohové, Judy; a podle počtu ulic Jeruzaléma jste zřídili oltáře té hanebnosti, oltáře k pálení kadidla Baalovi.
Therefore pray not thou for this people, neither lift up a cry or prayer for them: for I will not hear them in the time that they cry unto me for their trouble. Jeremiah 11:1–14.
Proto se nemodli za tento lid a nepozdvihuj za ně úpěnlivý křik ani modlitbu; neboť je nevyslyším v čase, kdy ke mně budou volat pro své soužení. Jeremjáš 11,1–14.
The resurrection of the candidates, to be among the one hundred and forty-four thousand, is identified in Revelation 11:11; and their final gathering is identified in Isaiah 11:11; and the external line of the dragon, the beast and the false prophet is identified in Daniel 11:11; The Sunday law judgment of the tares is identified in Ezekiel 11:11 and the punishment and fear that comes upon the foolish virgins is identified in Jeremiah 11:11.
Vzkříšení kandidátů, kteří mají být mezi sto čtyřiceti čtyřmi tisíci, je označeno ve Zjevení 11,11; a jejich konečné shromáždění je označeno v Izajáši 11,11; a vnější linie draka, šelmy a falešného proroka je označena v Danielovi 11,11; soud nedělního zákona nad koukolem je označen v Ezechieli 11,11 a trest a strach, které přicházejí na pošetilé panny, jsou označeny v Jeremjášovi 11,11.
The command to not pray for this people is the waymark in the last verses of Matthew chapter twenty-two, and chapter twenty-three identifies eight woes upon Adventism. Chapter twenty-three is either October 22, 1844, or the Sunday law. Both of those waymarks are a fulfillment of the marriage, and the marriage is between a bride and a husband, who come together as one flesh. The consummation of the marriage represents atonement, or “at-one-ment.” Man was created in the image of God, and He created male and female. Their offspring are represented by twenty-three chromosomes from the man and twenty-three from the woman. Together their forty-six chromosomes make up the temple. Each individual is a temple, for know ye not that ye are the temple of the Lord?
Příkaz nemodlit se za tento lid je mezníkem v posledních verších Matouše, kapitoly dvacet dva, a kapitola dvacet tři označuje osm běd nad adventismem. Kapitola dvacet tři je buď 22. říjen 1844, anebo nedělní zákon. Oba tyto mezníky jsou naplněním manželství a manželství je mezi nevěstou a ženichem, kteří se spojují v jedno tělo. Dovršení manželství představuje smíření, neboli „sjednocení v jedno“. Člověk byl stvořen k obrazu Božímu a On stvořil muže a ženu. Jejich potomstvo je znázorněno dvaceti třemi chromozomy od muže a dvaceti třemi od ženy. Dohromady jejich čtyřicet šest chromozomů tvoří chrám. Každý jednotlivec je chrámem, neboť což nevíte, že jste chrámem Páně?
The consummation of the marriage, when the two become one is the combination of two temples of twenty-three, to form one temple of forty-six. Christ is the one who builds the temple, and He builds His church as the female temple that is to join with His male temple. The connection is when the human temple is joined with the Divine in the Most Holy Place of God’s temple. “Twenty-three” is a symbol of the sealing of the one hundred and forty-four thousand, and that work began at the end of the twenty-three hundred year prophecy. Matthew twenty-three is the pronouncement against Laodicean Seventh-day Adventists, who are a counterfeit of the one hundred and forty-four thousand.
Dovršení manželství, když se ti dva stanou jedním, je spojením dvou chrámů o třiadvaceti, aby vytvořily jeden chrám o šestačtyřiceti. Kristus je ten, kdo staví chrám, a svou církev buduje jako ženský chrám, který se má spojit s Jeho mužským chrámem. Toto spojení nastává tehdy, když je lidský chrám sjednocen s Božským ve svatyni svatých Božího chrámu. „Třiadvacet“ je symbolem zapečetění sto čtyřiceti čtyř tisíc a toto dílo začalo na konci proroctví o dvaadvaceti stech letech. Matouš 23 je výrokem proti laodicejským adventistům sedmého dne, kteří jsou padělkem sto čtyřiceti čtyř tisíc.
The one hundred and forty-four thousand are the eighth that is of the seven, and they are those who are resurrected on the eighth day, and the are the eight souls on Noah’s ark, they are the eight descendants of Seth and the seal upon their foreheads was typified by circumcision, that was carried out on the eighth day. They are the priests that are anointed for service on the eighth day, and the pronouncement of eight woes upon Adventism in chapter twenty-three, is a pronouncement against the counterfeit eight.
Sto čtyřicet čtyři tisíc jsou osmým, který je ze sedmi, a jsou těmi, kdo jsou vzkříšeni osmého dne, a jsou osmi dušemi v Noemově arše, jsou osmi potomky Séta a pečeť na jejich čelech byla předobrazena obřízkou, která se vykonávala osmého dne. Jsou to kněží, kteří jsou pomazáni ke službě osmého dne, a vyhlášení osmi běd nad adventismem ve dvacáté třetí kapitole je vyhlášením proti padělané osmě.
The pronouncement of woe upon the foolish virgins is proceeded by the sealing of God’s people in the final verse of chapter twenty-two. Chapter twenty-two aligns with chapter twenty-two in Genesis, for the first book of the Old Testament typifies the first book of the New Testament. In the heart of the prophetic line of Matthew eleven through chapter twenty-two representing twelve chapters, and the sixth of those twelve chapters is chapter sixteen, where Simon Barjona’s name was changed to Peter.
Vyřčení běda nad pošetilými pannami předchází zapečetění Božího lidu v závěrečném verši dvacáté druhé kapitoly. Dvacátá druhá kapitola odpovídá dvacáté druhé kapitole v Genesis, neboť první kniha Starého zákona je předobrazem první knihy Nového zákona. V samém středu prorocké linie od Matouše jedenáct až po dvacátou druhou kapitolu, která představuje dvanáct kapitol, a šestou z těchto dvanácti kapitol je kapitola šestnáctá, kde bylo jméno Šimona Barjony změněno na Petra.
And I say also unto thee, That thou art Peter, and upon this rock I will build my church; and the gates of hell shall not prevail against it. Matthew 16:18.
A pravím tobě také, že ty jsi Petr, a na této skále vzdělám církev svou; a brány pekel ji nepřemohou. Matouš 16,18.
There are 459 verses in Matthew eleven through twenty-two. The middle verse is verse seventeen, of chapter sixteen, but that verse cannot be separated from verses eighteen and nineteen, for they are one statement.
V Matoušovi 11 až 22 je 459 veršů. Prostředním veršem je verš sedmnáctý v šestnácté kapitole, avšak tento verš nelze oddělit od veršů osmnáctého a devatenáctého, neboť tvoří jediný výrok.
And Jesus answered and said unto him, Blessed art thou, Simon Barjona: for flesh and blood hath not revealed it unto thee, but my Father which is in heaven. And I say also unto thee, That thou art Peter, and upon this rock I will build my church; and the gates of hell shall not prevail against it. And I will give unto thee the keys of the kingdom of heaven: and whatsoever thou shalt bind on earth shall be bound in heaven: and whatsoever thou shalt loose on earth shall be loosed in heaven. Matthew 16:17–19.
I Ježíš mu odpověděl a řekl: Blaze tobě, Šimone Barjona, neboť ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec, který je v nebesích. A já ti pravím, že ty jsi Petr, a na té skále vzdělám svou církev; a brány pekel ji nepřemohou. A tobě dám klíče království nebeského; a cokoli svážeš na zemi, bude svázáno v nebi; a cokoli rozvážeš na zemi, bude rozvázáno v nebi. Matouš 16,17–19.
The very center of chapters eleven unto twenty-two is the foundational covenant statement for Christianity. In that statement, Simon’s name is changed to Peter, which; when you apply the numerical position that each letter of the English language holds; such as “a” is one, and “z” is twenty-six—you find “p” is 16, “e” is 5, and “t” is 20, and another “e” is 5 and “r” is 18. When you multiply 16 X 5 X 20 X 5 X 18 it equals 144,000, and the reference to Peter’s name change, a symbol of covenant relationship, is found in chapter 16 verse 18, and the first letter of Peter is the number 16 and the last letter is the number 18. All of this is in the center of twelve chapters that begin with the symbol of eleven and end with the symbol of twenty-two.
Samotný střed kapitol jedenáct až dvacet dva tvoří základní smluvní výrok křesťanství. V tomto výroku je Šimonovo jméno změněno na Petr, což; když použijete číselnou pozici, kterou zaujímá každé písmeno anglické abecedy; například „a“ je jedna a „z“ je dvacet šest — zjistíte, že „p“ je 16, „e“ je 5 a „t“ je 20 a další „e“ je 5 a „r“ je 18. Když vynásobíte 16 X 5 X 20 X 5 X 18, vyjde 144 000, a odkaz na změnu Petrova jména, symbol smluvního vztahu, se nachází v kapitole 16, verši 18, a první písmeno jména Petr je číslo 16 a poslední písmeno je číslo 18. To vše se nachází ve středu dvanácti kapitol, které začínají symbolem jedenáct a končí symbolem dvacet dva.
That line is also found in Genesis chapters eleven through twenty-two, and in that line, there are 305 verses, which identifies chapter seventeen and verse eleven as the center of that line. That line of twelve chapters of the first book of the Old Testament identifies the covenant with Abraham, and represents the alpha line that meets the omega line, in the same chapters of the first book of the New Testament. The center of the line of the omega in Matthew is the high point of the covenant relationship of the one hundred and forty-four thousand, who are the covenant sign that is lifted up at the Sunday law. The center verse of Genesis’s line identifies not only the center verse, but also the second or middle step of the threefold covenant with Abraham, and just as significantly the sign of the covenant.
Tato linie se nachází také v jedenácté až dvacáté druhé kapitole knihy Genesis a v této linii je 305 veršů, což určuje sedmnáctou kapitolu a jedenáctý verš jako střed této linie. Tato linie dvanácti kapitol první knihy Starého zákona označuje smlouvu s Abrahamem a představuje linii alfa, která se setkává s linií omega ve stejných kapitolách první knihy Nového zákona. Střed linie omega v Matoušovi je vrcholným bodem smluvního vztahu sto čtyřiceti čtyř tisíc, kteří jsou znamením smlouvy, jež je vyzdviženo při nedělním zákonu. Středový verš linie Genesis označuje nejen středový verš, nýbrž také druhý neboli prostřední krok trojí smlouvy s Abrahamem a stejně významně i znamení smlouvy.
And ye shall circumcise the flesh of your foreskin; and it shall be a token of the covenant betwixt me and you. Genesis 17:11.
Obřežete tělo své předkožky; a to bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. Genesis 17,11.
We will continue these things in the next article.
V příštím článku budeme v těchto věcech pokračovat.
“Then, while he brushed the dirt and rubbish, false jewels and counterfeit coin, all rose and went out of the window like a cloud, and the wind carried them away. In the bustle I closed my eyes for a moment; when I opened them, the rubbish was all gone. The precious jewels, the diamonds, the gold and silver coins, lay scattered in profusion all over the room.
„Potom, když smetal prach a smetí, falešné drahokamy a padělané mince, všechno se zvedlo a jako oblak vyšlo oknem, a vítr to odnesl pryč. V tom shonu jsem na okamžik zavřel oči; když jsem je otevřel, všechen odpad byl pryč. Vzácné drahokamy, diamanty, zlaté a stříbrné mince ležely v hojnosti rozptýleny po celé místnosti.
“He then placed on the table a casket, much larger and more beautiful than the former, and gathered up the jewels, the diamonds, the coins, by the handful, and cast them into the casket, till not one was left, although some of the diamonds were not bigger than the point of a pin.
„Poté položil na stůl schránku, mnohem větší a krásnější než ta předchozí, a po hrstech shromáždil klenoty, diamanty i mince a vhazoval je do schránky, až nezůstal ani jediný, ačkoli některé z diamantů nebyly větší než špička špendlíku.
“He then called upon me to ‘come and see.’
„Poté mě vyzval, abych ‚přišel a viděl‘.“
“I looked into the casket, but my eyes were dazzled with the sight. They shone with ten times their former glory. I thought they had been scoured in the sand by the feet of those wicked persons who had scattered and trod them in the dust. They were arranged in beautiful order in the casket, every one in its place, without any visible pains of the man who cast them in. I shouted with very joy, and that shout awoke me.” Early Writings, 83.
„Pohlédla jsem do schránky, ale můj zrak byl oslněn tím pohledem. Zářily desetinásobkem své dřívější slávy. Myslela jsem, že byly vydrhnuty v písku nohama těch bezbožných osob, které je rozházely a pošlapaly v prachu. Byly ve schránce uspořádány v nádherném pořádku, každá na svém místě, bez jakékoli patrné námahy muže, který je tam vložil. Vykřikla jsem samou radostí, a ten výkřik mě probudil.“ Early Writings, 83.
“You are getting the coming of the Lord too far off. I saw the latter rain was coming as [suddenly as] the midnight cry, and with ten times the power.” Spalding and Magan, 5.
„Příchod Páně odsouváte příliš daleko. Viděla jsem, že pozdní déšť přichází [tak náhle jako] půlnoční volání, a s desetinásobnou mocí.“ Spalding and Magan, 5.
And in all matters of wisdom and understanding, that the king inquired of them, he found them ten times better than all the magicians and astrologers that were in all his realm. Daniel 1:20.
Ve všech otázkách moudrosti a rozumnosti, na něž se jich král dotazoval, shledal je desetkrát lepšími než všechny mágy a hvězdopravce, kteří byli v celém jeho království. Daniel 1,20.