The four generations of Joel represent a progressive destruction of God’s vineyard from 1863 unto the Sunday law. The number four also symbolizes four attributes of Christ’s character. The cherubim in the sanctuary have four facial manifestations, and those manifestations align with the fourfold division of ancient Israel as they encamped around the sanctuary. They also represent the four gospels.

Čtyři generace v Joelovi představují postupné ničení Boží vinice od roku 1863 až po nedělní zákon. Číslo čtyři rovněž symbolizuje čtyři atributy Kristova charakteru. Cherubové ve svatyni mají čtyři tvářné podoby a tyto podoby odpovídají čtverému rozdělení starověkého Izraele, když tábořil kolem svatyně. Představují také čtyři evangelia.

As for the likeness of their faces, they four had the face of a man, and the face of a lion, on the right side: and they four had the face of an ox on the left side; they four also had the face of an eagle. Ezekiel 1:10.

Pokud jde o podobu jejich tváří, měli všichni čtyři tvář člověka a tvář lva na pravé straně; a všichni čtyři měli tvář vola na levé straně; všichni čtyři měli také tvář orla. Ezechiel 1,10.

And the first beast was like a lion, and the second beast like a calf, and the third beast had a face as a man, and the fourth beast was like a flying eagle. Revelation 4:7.

A první bytost byla podobná lvu, druhá bytost byla podobná teleti, třetí bytost měla tvář jako člověk a čtvrtá bytost byla podobná letícímu orlu. Zjevení 4,7.

The Bible (Numbers 2) describes the 12 tribes (excluding Levi, who camped immediately around the tabernacle) organized into four camps of three tribes each, positioned on the four cardinal directions around the sanctuary, each under a standard, meaning, banner or ensign. The arrangement created a symbolic parallel, where the earthly camp mirrors the heavenly throne guarded by the cherubim.

Bible (Numeri 2) popisuje dvanáct kmenů (s vyloučením Léviho, který tábořil bezprostředně kolem svatostánku) uspořádaných do čtyř táborů po třech kmenech, rozmístěných na čtyřech světových stranách kolem svatyně, každý pod svým praporcem, to jest korouhví či znamením. Toto uspořádání vytvářelo symbolickou paralelu, v níž pozemský tábor zrcadlí nebeský trůn střežený cheruby.

Judah faced east, toward the rising sun at the entrance of the sanctuary. Judah’s standard was a lion, for it represents the Lion of the tribe of Judah. The two tribes with Judah were Issachar and Zebulun. In the vision of John, the first beast was as a lion, just as Ezekiel’s cherubim had a face of a lion. Rueben, the symbol of man was on the south with Simeon and Gad. On the west was Ephraim, with Benjamin and Manasseh represented by the ox. On the north was Dan, with Asher and Naphtali, represented by the eagle. The tribe’s association with the four faces of the heavenly sanctuary are represented in the four gospels.

Juda stál na východě, směrem k vycházejícímu slunci u vchodu do svatyně. Zástavou Judy byl lev, neboť představuje Lva z pokolení Judova. Dva kmeny, které byly s Judou, byly Isachar a Zabulon. Ve vidění Janově byla první bytost podobná lvu, právě tak jako cherubové Ezechielovi měli lví tvář. Ruben, symbol člověka, byl na jihu se Simeonem a Gádem. Na západě byl Efraim, s Benjamínem a Manasesem, představovaný volem. Na severu byl Dan, s Ašerem a Neftalím, představovaný orlem. Spojení kmene se čtyřmi tvářemi nebeské svatyně je zobrazeno ve čtyřech evangeliích.

Matthew is the Lion of the tribe of Judah, Mark is the sacrificial ox, Luke the man and John the high-flying eagle. Christ as the Lion of the tribe of Judah defines Himself as the one who seals and unseals His prophetic Word. The book of Matthew has more direct references to fulfillments of Messianic prophecies (12) as the other three gospels combined. It is not even close.

Matouš je Lev z pokolení Judova, Marek je obětní vůl, Lukáš člověk a Jan vysoko letící orel. Kristus jako Lev z pokolení Judova se vymezuje jako ten, kdo zapečeťuje a odpečeťuje své prorocké Slovo. Evangelium podle Matouše obsahuje více přímých odkazů na naplnění mesiášských proroctví (12) než ostatní tři evangelia dohromady. Není to ani zdaleka srovnatelné.

The book of Matthew represents God’s prophetic Word. Luke, who was a doctor presents his gospel from the perspective of Christ as the Son of Man, for Luke is the face of the man. Mark presents his gospel of Christ from the perspective of the sacrificial offering which Christ represented, for Mark is the ox. John is the high-flying eagle, who presented the deep things of God in his presentation of the gospel of Christ.

Evangelium podle Matouše představuje prorocké Slovo Boží. Lukáš, který byl lékařem, podává své evangelium z hlediska Krista jako Syna člověka, neboť Lukáš je tváří člověka. Marek podává své evangelium o Kristu z hlediska obětního daru, který Kristus představoval, neboť Marek je volem. Jan je vysoko se vznášejícím orlem, který ve svém podání evangelia Kristova představil hluboké věci Boží.

It is important to understand the book of Matthew as it is represented within the prophetic Word. The book of Matthew is the Lion of the tribe of Judah, the master of His prophetic Word, the Wonderful Numberer of secrets, the Wonderful Linguist, the one who seals and unseals His Word. Jesus is the Alpha and Omega, and He is the Word. The first book of the New Testament and the last book of the New Testament are prophetic books. Most know this fact about the book of Revelation, but they might not have recognized that Matthew is the alpha of the New Testament, so it must align with the omega of the New Testament. It must represent the end, which is the book of Revelation.

Je důležité rozumět knize Matouš tak, jak je představena v prorockém Slově. Kniha Matouš je Lev z pokolení Judova, pán svého prorockého Slova, Podivuhodný Počtář tajemství, Podivuhodný Jazykovědec, ten, který pečetí a odpečeťuje své Slovo. Ježíš je Alfa i Omega a On je Slovo. První kniha Nového zákona i poslední kniha Nového zákona jsou prorocké knihy. Většina zná tuto skutečnost o knize Zjevení, avšak možná nerozpoznali, že Matouš je alfou Nového zákona, a proto musí být v souladu s omegou Nového zákona. Musí představovat konec, jímž je kniha Zjevení.

Therefore, when we find in Matthew the parallel line of Genesis’ line of covenant history set forth in chapters eleven through twenty-two, it is nothing less than a truth which the Lion of the tribe of Matthew is unsealing. The twelve chapters of covenant history that are represented in Genesis, Matthew and Revelation are now being unsealed and what we are identifying is that chapter twenty-three of Matthew represents the separation of the wise and foolish in the parable of the vineyard. Eight woes upon the former covenant people, that find their prophetic counterpart in the eight souls representing the one hundred and forty-four thousand who get on the ark of safety. 23 is a representation of the work that began in the Heavenly sanctuary when the 2300 days reached its conclusion on October 22, 1844, and will do so again at the soon-coming Sunday law. Chapter 23 is marking this truth.

Proto když v Matoušovi nacházíme paralelní linii smluvních dějin z knihy Genesis, předloženou v kapitolách jedenáct až dvacet dva, není to nic menšího než pravda, kterou rozpečeťuje Lev z kmene Matoušova. Dvanáct kapitol smluvních dějin, jež jsou zastoupeny v Genesis, Matoušovi a Zjevení, je nyní rozpečeťováno, a to, co rozpoznáváme, je, že dvacátá třetí kapitola Matouše představuje oddělení moudrých a pošetilých v podobenství o vinici. Osm běd nad někdejším smluvním lidem, která nacházejí svůj prorocký protějšek v osmi duších představujících sto čtyřicet čtyři tisíc, kteří vstupují do archy bezpečí. Číslo 23 představuje dílo, které započalo v nebeské svatyni, když 2300 dnů dospělo ke svému závěru 22. října 1844, a znovu tomu tak bude při brzy přicházejícím nedělním zákonu. Kapitola 23 tuto pravdu označuje.

Chapter twenty-four takes place as Christ has just ended His dialogue with apostate Israel and left the Jew’s temple for the final time. The number 24 is a symbol of the transition of ancient to modern Israel, the very point in prophetic history where Christ stood, when He presented His message in Matthew twenty-four. The prophetic message of Matthew 24 is a Divine illustration of line upon line methodology, that specifically addresses the history of the Millerites, and therefore the history of the one hundred and forty-four thousand. 24 is represented by the church of Revelation twelve, which stands upon the moon that reflects the light of the sun of righteousness. On her head are twelve stars that represent 24, for she represents the history leading up to the birth of Christ when ancient Israel’s 12 tribes would become modern Israel’s twelve disciples. In chapter twenty-four the Millerite history from 1798 unto the great disappointment are represented. Then comes Matthew 25.

Dvacátá čtvrtá kapitola se odehrává právě ve chvíli, kdy Kristus právě ukončil svůj rozhovor s odpadlým Izraelem a naposledy opustil chrám Židů. Číslo 24 je symbolem přechodu starověkého Izraele v moderní Izrael, právě onoho bodu v prorockých dějinách, na němž Kristus stál, když předkládal své poselství v Matouši dvacáté čtvrté kapitole. Prorocké poselství Matouše 24 je božským znázorněním metodologie „řádek za řádkem“, která se výslovně vztahuje k dějinám milleritů, a tedy i k dějinám sto čtyřiceti čtyř tisíc. Číslo 24 je znázorněno církví ze Zjevení dvanácté kapitoly, která stojí na měsíci odrážejícím světlo slunce spravedlnosti. Na její hlavě je dvanáct hvězd, které představují 24, neboť ona představuje dějiny vedoucí až k narození Krista, kdy se 12 kmenů starověkého Izraele mělo stát dvanácti učedníky moderního Izraele. Ve dvacáté čtvrté kapitole jsou znázorněny dějiny milleritů od roku 1798 až po velké zklamání. Poté přichází Matouš 25.

The number 25 is a symbol of the Levites, whether good or bad, but just as significantly it represents the separation of the wise and wicked Levites. Matthew 25 identifies upon three witnesses, or three parables, the separation process that is represented by the number twenty-five. Of course, the parable of the ten virgins represents the history of the Millerites, and also the history of the one hundred and forty-four thousand. That history is the history of the first angel, the parable of the talents is the second angel and the parable of sheep and goats is the judgment of the third angel.

Číslo 25 je symbolem Levitů, ať dobrých či zlých, ale stejně významně představuje oddělení moudrých a bezbožných Levitů. Matouš 25 na základě tří svědků neboli tří podobenství určuje proces oddělení, který je znázorněn číslem dvacet pět. Podobenství o deseti pannách ovšem představuje dějiny mileritů a také dějiny jednoho sta čtyřiceti čtyř tisíc. Tyto dějiny jsou dějinami prvního anděla, podobenství o hřivnách je druhým andělem a podobenství o ovcích a kozlech je soudem třetího anděla.

Chapters twenty-six through twenty-eight identify the history of Passover to the post crucifixion gospel commission.

Kapitoly dvacátá šestá až dvacátá osmá vymezují dějiny od Pesachu až po pověření hlásat evangelium po ukřižování.

And it came to pass, when Jesus had finished all these sayings, he said unto his disciples, Ye know that after two days is the feast of the passover, and the Son of man is betrayed to be crucified. Matthew 26:1, 2.

I stalo se, když Ježíš dokončil všechna tato slova, řekl svým učedníkům: Víte, že po dvou dnech nastává svátek velikonoční, a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován. Matouš 26,1.2.

A summary of the various waymarks in chapter 26 is the plot to kill Jesus in verses three through five. Then Jesus is anointed at Bethany in verses six through thirteen. In verses fourteen through sixteen Judas betrays Christ for thirty pieces of silver. Then came Passover with His disciples, in verses seventeen through twenty-five. Verses twenty-six through twenty-nine, Jesus institutes the Lord’s supper, and in verse thirty, Jesus foretells Peter’s denial. In verses thirty-six through forty-six Jesus is in Gethsemane. Verse forty-seven through fifty-six Jesus is arrested, then in verses fifty-seven through sixty-eight, Jesus is before Caiaphas and the Sanhedrin. From verse sixty-nine onward Peter’s denial of Christ is set forth. The chapter contains ten specific waymarks that are to be repeated during the latter days.

Shrnutí různých mezníků v kapitole 26 tvoří ve verších 3 až 5 spiknutí s cílem usmrtit Ježíše. Poté je Ježíš ve verších 6 až 13 pomazán v Betanii. Ve verších 14 až 16 Jidáš zrazuje Krista za třicet stříbrných. Následuje Pascha s Jeho učedníky ve verších 17 až 25. Ve verších 26 až 29 Ježíš ustanovuje Večeři Páně a ve verši 30 Ježíš předpovídá Petrovo zapření. Ve verších 36 až 46 je Ježíš v Getsemane. Ve verších 47 až 56 je Ježíš zatčen, poté ve verších 57 až 68 stojí Ježíš před Kaifášem a veleradou. Od verše 69 dále je vylíčeno Petrovo zapření Krista. Tato kapitola obsahuje deset konkrétních mezníků, které se mají opakovat v posledních dnech.

Chapter twenty-seven has ten distinct waymarks as well. Jesus is delivered to Pilate, then Judas hangs himself, then Jesus is taken before Pilate, then Barabbas is chosen, Pilate delivers Jesus to be crucified, then Jesus is mocked, then the crucifixion, then the death of Jesus, then Jesus is buried and then the guard at the tomb testifies.

Dvacátá sedmá kapitola má rovněž deset zřetelných mezníků. Ježíš je vydán Pilátovi, potom se Jidáš oběsí, poté je Ježíš předveden před Piláta, pak je zvolen Barabáš, Pilát vydává Ježíše k ukřižování, nato je Ježíš zesměšňován, pak následuje ukřižování, poté smrt Ježíše, následně je Ježíš pohřben a nakonec svědčí stráž u hrobu.

Chapter twenty-eight has but three waymarks, the first being the resurrection, followed by the lie of the Sanhedrin and then the great commission. Three chapters with twenty-three distinct waymarks of the cross that will be repeated in the history of the one hundred and forty-four thousand.

Kapitola dvacátá osmá má pouze tři mezníky; prvním je vzkříšení, po něm následuje lež velerady a poté veliké poslání. Tři kapitoly s třiadvaceti zřetelnými mezníky kříže, které se budou opakovat v dějinách sto čtyřiceti čtyř tisíc.

Matthew 26 – Ten Waymarks

Matouš 26 – Deset mezníků

  • Plot by chief priests and elders to kill Jesus (vv. 3–5)

    Spiknutí velekněží a starších, aby zabili Ježíše (vv. 3–5)

  • Anointing at Bethany by the woman with alabaster box (vv. 6–13)

    Pomazání v Betanii ženou s alabastrovou nádobkou (vv. 6–13)

  • Judas agrees to betray Jesus for 30 pieces of silver (vv. 14–16)

    Jidáš souhlasí, že zradí Ježíše za třicet stříbrných (vv. 14–16)

  • Preparation and eating of the Passover with the disciples (vv. 17–25)

    Příprava a slavení hodu beránka s učedníky (vv. 17–25)

  • Institution of the Lord’s Supper (vv. 26–29)

    Ustanovení Večeře Páně (vv. 26–29)

  • Prediction of Peter’s denial (vv. 30–35)

    Předpověď Petrova zapření (vv. 30–35)

  • Agony in Gethsemane (vv. 36–46)

    Smrtelná úzkost v Getsemane (vv. 36–46)

  • Betrayal and arrest of Jesus (vv. 47–56)

    Zrada a zatčení Ježíše (vv. 47–56)

  • Jesus tried before Caiaphas and the Sanhedrin (vv. 57–68)

    Ježíš souzen před Kaifášem a veleradou (vv. 57–68)

  • Peter’s threefold denial (vv. 69–75)

    Petrovo trojí zapření (vv. 69–75)

Matthew 27 – Ten Waymarks

Matouš 27 – Deset mezníků

  • Jesus delivered to Pilate (vv. 1–2)

    Ježíš vydán Pilátovi (v. 1–2)

  • Judas’s remorse and suicide (vv. 3–10)

    Jidášova lítost a sebevražda (vv. 3–10)

  • Jesus before Pilate – the formal Roman trial (vv. 11–14)

    Ježíš před Pilátem – formální římský soudní proces (vv. 11–14)

  • Choice of Barabbas over Jesus (vv. 15–26)

    Volba Barabáše namísto Ježíše (vv. 15–26)

  • Pilate delivers Jesus to be crucified (included in the release of Barabbas)

    Pilát vydává Ježíše k ukřižování (zahrnuto do propuštění Barabáše)

  • Mocking and scourging by the soldiers (vv. 27–31)

    Posmívání a bičování vojáky (vv. 27–31)

  • The crucifixion (vv. 32–44)

    Ukřižování (vv. 32–44)

  • The death of Jesus (vv. 45–50)

    Smrt Ježíše (vv. 45–50)

  • Supernatural signs and burial by Joseph of Arimathea (vv. 51–61)

    Nadpřirozená znamení a pohřbení Josefem z Arimatie (vv. 51–61)

  • Posting of the guard at the tomb (vv. 62–66)

    Postavení stráže u hrobu (vv. 62–66)

Matthew 28 – Three Waymarks

Matouš 28 – Tři mezníky

  • The resurrection and empty tomb (vv. 1–10)

    Vzkříšení a prázdný hrob (vv. 1–10)

  • The lie of the chief priests and elders to the soldiers (vv. 11–15)

    Lež velekněží a starších vůči vojákům (v. 11–15)

  • The Great Commission (vv. 16–20)

    Velké poslání (vv. 16–20)

Just as Christ’s experience from the anointing at Bethany to the Great Commission marked the close of His earthly ministry and the beginning of the gospel to all nations, so these same waymarks are repeated in the experience of God’s remnant as they approach the close of probation and their final triumph.

Právě tak jako Kristova zkušenost od pomazání v Betanii až po Velké poslání označila závěr Jeho pozemské služby a počátek evangelia pro všechny národy, tak se tytéž mezníky opakují ve zkušenosti Božího ostatku, když se blíží k závěru doby milosti a ke svému konečnému vítězství.

Chapters twenty-six through twenty-eight represent the Passover history structured upon 23 distinct waymarks that are repeated during the history leading to and following after the Sunday law.

Kapitoly dvacet šest až dvacet osm představují velikonoční dějiny uspořádané na základě 23 odlišných mezníků, které se opakují v průběhu dějin vedoucích k nedělnímu zákonu i po něm.

“The coming of Christ as our high priest to the most holy place, for the cleansing of the sanctuary, brought to view in Daniel 8:14; the coming of the Son of man to the Ancient of Days, as presented in Daniel 7:13; and the coming of the Lord to His temple, foretold by Malachi, are descriptions of the same event; and this is also represented by the coming of the bridegroom to the marriage, described by Christ in the parable of the ten virgins, of Matthew 25.” The Great Controversy, 427.

„Příchod Krista jako našeho velekněze do nejsvětějšího místa k očištění svatyně, zjevený v Danielovi 8,14; příchod Syna člověka k Věkovitému, jak je představen v Danielovi 7,13; a příchod Pána do jeho chrámu, předpověděný Malachiášem, jsou popisy téže události; a totéž je také znázorněno příchodem ženicha na svatbu, jak jej Kristus popsal v podobenství o deseti pannách v Matouši 25.“ Velké drama věků, 427.

The end of the 2300 days on October 22, 1844 is repeated at the Sunday law. The 23 waymarks located in the last three chapters of Matthew identify the precious blood that is employed to combine Divinity with humanity.

Ukončení 2300 dnů dne 22. října 1844 se opakuje při nedělním zákoně. Dvacet tři mezníků umístěných v posledních třech kapitolách Matoušova evangelia označuje drahocennou krev, která je použita ke spojení Božství s lidstvím.

“The intercession of Christ in man’s behalf in the sanctuary above is as essential to the plan of salvation as was His death upon the cross. By His death He began that work which after His resurrection He ascended to complete in heaven. We must by faith enter within the veil, ‘whither the forerunner is for us entered.’ Hebrews 6:20. There the light from the cross of Calvary is reflected. There we may gain a clearer insight into the mysteries of redemption. The salvation of man is accomplished at an infinite expense to heaven; the sacrifice made is equal to the broadest demands of the broken law of God. Jesus has opened the way to the Father’s throne, and through His mediation the sincere desire of all who come to Him in faith may be presented before God.” The Great Controversy, 489.

„Kristova přímluva za člověka ve svatyni nahoře je pro plán spasení stejně nepostradatelná jako byla Jeho smrt na kříži. Svou smrtí započal ono dílo, které po svém vzkříšení vystoupil do nebe dokonat. Musíme vírou vstoupit za oponu, ‚kam za nás jako předchůdce vešel Ježíš‘. Židům 6,20. Tam se odráží světlo z golgotského kříže. Tam můžeme získat jasnější pochopení tajemství vykoupení. Spasení člověka je uskutečněno za cenu nekonečných nákladů nebe; přinesená oběť odpovídá nejširším požadavkům porušeného Božího zákona. Ježíš otevřel cestu k Otcovu trůnu a skrze Jeho prostřednictví může být před Boha předložena upřímná touha všech, kdo k Němu přicházejí ve víře.“ Velký spor věků, 489.

Chapter 23 of Matthew emphasizes the condemnation upon the counterfeit priesthood. Chapters twenty-six through twenty-eight are the omega to chapter twenty-three. The counterfeit Levites, the old men’s escalating rebellion over four generations produced the waymarks in the last three chapters.

Kapitola 23 v Matoušovi zdůrazňuje odsouzení padělaného kněžství. Kapitoly dvacet šest až dvacet osm jsou omegou ke kapitole dvacet tři. Padělaní levité, stupňující se vzpoura starců v průběhu čtyř generací, vytvořili mezníky v posledních třech kapitolách.

Chapter twenty-four identifies the line upon line methodology as the methodology of Christ, as He employs the destruction of Jerusalem to describe the things that are, the things that have been and the things that will be.

Dvacátá čtvrtá kapitola označuje metodologii „řádek za řádkem“ za metodologii Kristovu, když používá zničení Jeruzaléma k popsání věcí, které jsou, věcí, které byly, a věcí, které budou.

The fall of Jerusalem in 70 AD, took place on the same day of the year that Jerusalem was first destroyed by Nebuchadnezzar. The destruction of Jerusalem by Nebuchadnezzar was past history, and Christ’s history, when Titus took Jerusalem, typified the end of the world. Matthew 24 is lifting up the line upon line methodology, thus identifying “methodology” as an element of the prophetic testimony.

Pád Jeruzaléma roku 70 po Kr. nastal v tentýž den roku, v němž bylo Jeruzalém poprvé zničeno Nebúkadnesarem. Zničení Jeruzaléma Nebúkadnesarem bylo minulou historií a Kristova historie, když Titus dobyl Jeruzalém, předobrazovala konec světa. Matouš 24 vyzdvihuje metodologii „řádek za řádkem“, a tím označuje „metodologii“ za prvek prorockého svědectví.

It is in chapter 24 that Christ identifies the necessity of understanding the “abomination of desolation” spoken of by Daniel the prophet, the very foundational understanding of William Miller, and the symbol that establishes the vision in Daniel. It also represents the rebellion of Adventism, as they rejected the Millerite understanding of “the daily” in the book of Daniel, and thus partook of the strong delusion of 2 Thessalonians chapter two. The chapter directly connects with Luke 21, thus identifying August 11, 1840 through October 22, 1844, which typifies 9/11 unto the Sunday law. It also connects with the “times of the Gentiles” in Luke 21:24, which is a primary key in unlocking the “seven times” of Moses, while also aligning with the measuring of the temple in Revelation eleven.

Právě ve 24. kapitole Kristus označuje nezbytnost porozumět „ohavnosti zpustošení“, o níž mluvil prorok Daniel, což je právě ono zcela základní porozumění Williama Millera a symbol, který v Danielovi ustavuje vidění. Zároveň to představuje vzpouru adventismu, neboť odmítli mileritské porozumění „ustavičné“ v knize Daniel, a tak se stali účastnými silného poblouzení z 2. Tesalonickým, druhé kapitoly. Tato kapitola se přímo spojuje s Lukášem 21, a tím označuje období od 11. srpna 1840 do 22. října 1844, které je předobrazem doby od 11. září až k nedělnímu zákonu. Současně se vztahuje k „časům pohanů“ v Lukáši 21,24, což je jeden z hlavních klíčů k odemknutí „sedmi časů“ Mojžíšových, a zároveň se to uvádí do souladu s vyměřováním chrámu ve Zjevení jedenácté kapitole.

Beginning with chapter twenty-three, followed by 24 and 25, and then concluding with chapters 26 through 27, three chapters which possess twenty-three waymarks that are the omega to the alpha of chapter twenty-three. Chapter twenty-six added to twenty-seven and twenty-eight equals “81,” which is a symbol of the priesthood. Upon three witnesses (Genesis, Matthew and Revelation) chapters 11 through 22 are one line. Chapters 23 through 28 are a line of truth which begins with 23 and ends with 23.

Počínaje dvacátou třetí kapitolou, následovanou 24. a 25. kapitolou, a poté uzavíraje kapitolami 26 až 27, třemi kapitolami, které obsahují dvacet tři mezníků, jež jsou omegou k alfě dvacáté třetí kapitoly. Dvacátá šestá kapitola připočtená k dvacáté sedmé a dvacáté osmé se rovná „81“, což je symbol kněžství. Na základě tří svědků (Genesis, Matouš a Zjevení) tvoří kapitoly 11 až 22 jednu linii. Kapitoly 23 až 28 jsou linií pravdy, která začíná 23 a končí 23.

Chapters one through ten are the first of three prophetic lines in the book of Matthew. Ten chapters, followed by twelve chapters, followed by six chapters. Inspiration informs us that all the books of the Bible meet and end in the Revelation, and therefore all the books of the Bible meet and end in Matthew. Matthew, as the face of the lion of the tribe of Judah identifies twelve distinct Messianic prophecies, and those twelve passages produce the waymarks of the history of the Millerites and the one hundred and forty-four thousand. As the book of Revelation begins with the revelation of Jesus Christ, Matthew chapter one presents a revelation of Jesus Christ which connects with the life and testimony of Moses, with the history of Antichrist while identifying the three elements of the church triumphant as represented by the prophet, the priest and the king.

Prvních deset kapitol představuje první ze tří prorockých linií v Matoušově evangeliu. Deset kapitol, po nich dvanáct kapitol, po nich šest kapitol. Inspirace nás poučuje, že všechny knihy Bible se setkávají a vrcholí ve Zjevení, a proto se všechny knihy Bible setkávají a vrcholí v Matoušovi. Matouš jako tvář lva z pokolení Judova označuje dvanáct odlišných mesiášských proroctví a těchto dvanáct oddílů vytváří mezníky dějin mileritů a sto čtyřiceti čtyř tisíc. Tak jako kniha Zjevení začíná zjevením Ježíše Krista, i první kapitola Matouše předkládá zjevení Ježíše Krista, které souvisí se životem a svědectvím Mojžíše, s dějinami Antikrista a zároveň označuje tři prvky vítězné církve, jak jsou představovány prorokem, knězem a králem.

Matthew begins with the revelation of Jesus Christ in the context of God’s covenant with a chosen people. From Abraham to David was 14 generations, from David to captivity in Babylon was fourteen generations, and from Babylon to Christ is another fourteen generations. The genealogy of Christ in Matthew aligns with Moses, for Moses is the alpha of Christ the omega. Moses life of one hundred and twenty years, aligns with the one hundred and twenty years of probationary time in the history of Noah. Noah’s covenant is therefore connected with the covenant of a chosen people. The one hundred and twenty years of Moses represents three periods of forty years that concluded with Moses slaying the Egyptian at the end of forty years, and the first born, Pharaoh and his army being slain at the end of the second forty-year period. The second forty-year period ended at a rebellion at Kadesh and the third forty-year period ended at the second rebellion of Kadesh. All of the three prophetic lines of the alpha end at Kadesh and the three prophetic lines of Matthew’s genealogy end at David, captivity in Babylon and the Messenger of the covenant.

Matouš začíná zjevením Ježíše Krista v kontextu Boží smlouvy s vyvoleným lidem. Od Abrahama k Davidovi bylo čtrnáct pokolení, od Davida do babylónského zajetí bylo čtrnáct pokolení a od Babylóna ke Kristu je dalších čtrnáct pokolení. Rodokmen Krista u Matouše je v souladu s Mojžíšem, neboť Mojžíš je alfou Krista, omegy. Mojžíšův život o sto dvaceti letech je v souladu se sto dvaceti lety zkušební doby v dějinách Noema. Noemova smlouva je tedy spojena se smlouvou vyvoleného lidu. Sto dvacet let Mojžíšových představuje tři období po čtyřiceti letech, která dospěla k tomu, že Mojžíš na konci čtyřiceti let zabil Egypťana a prvorozený, faraón i jeho vojsko byli pobiti na konci druhého čtyřicetiletého období. Druhé čtyřicetileté období skončilo vzpourou v Kádeši a třetí čtyřicetileté období skončilo druhou vzpourou v Kádeši. Všechny tři prorocké linie alfy končí v Kádeši a tři prorocké linie Matoušova rodokmenu končí u Davida, v babylónském zajetí a u Posla smlouvy.

When the alpha of Moses is aligned with the omega of Christ there are six witnesses of Kadesh, which is 1863 and the Sunday law. Matthew’s genealogy places king David at Kadesh, which is where apostate Adventism is taken to Babylon, as Christ confirms the covenant with the one hundred and forty-four thousand. By placing David at the Sunday law a second witness of David is established with David being one of three human representatives that began to serve when they were thirty years old. Christ, David, Joseph and Ezekiel all began their work at thirty years of age. Together the four thirty-year-old’s that began to serve represent the combination of Divinity with humanity, when the church militant is transformed into the church triumphant. That church is made up of a prophet, a priest and a king. The transformation is marked at the Sunday law, which is also Kadesh, so David in the genealogy of Matthew aligns with the thirty year old David.

Když je alfa Mojžíše uvedena do souladu s omegou Krista, je zde šest svědků Kádeše, jímž jsou rok 1863 a nedělní zákon. Matoušův rodokmen umisťuje krále Davida ke Kádeši, kde je odpadlé adventistické hnutí odvedeno do Babylóna, zatímco Kristus potvrzuje smlouvu se sto čtyřiceti čtyřmi tisíci. Tím, že je David umístěn k nedělnímu zákonu, je ustanoven druhý svědek Davida, přičemž David je jedním ze tří lidských představitelů, kteří začali sloužit, když jim bylo třicet let. Kristus, David, Josef a Ezechiel všichni započali své dílo ve třiceti letech věku. Společně tito čtyři třicetiletí, kteří začali sloužit, představují spojení Božství s lidstvím, když je církev bojující proměněna v církev vítěznou. Tato církev se skládá z proroka, kněze a krále. Proměna je vyznačena při nedělním zákonu, který je také Kádeš, takže David v Matoušově rodokmenu je uveden do souladu s třicetiletým Davidem.

The thirty years of preparation aligns with the four hundred and thirty years of Abraham’s covenant, and also the age of a priest and the 1290 years of Daniel 12:11. In the next article we will consider each of those twelve Messianic prophecies within the book of Matthew. We are first identifying three prophetic lines within Matthew; chapters one through ten, followed by chapters eleven through twenty-two, and then twenty-three through twenty-eight.

Třicet let přípravy se shoduje se čtyřmi sty třiceti lety Abrahamovy smlouvy, a také s věkem kněze a s 1290 lety z Daniele 12,11. V příštím článku se budeme zabývat každým z těchto dvanácti mesiášských proroctví v Matoušově evangeliu. Nejprve vymezujeme tři prorocké linie v Matoušovi: kapitoly jedna až deset, poté kapitoly jedenáct až dvacet dva, a potom dvacet tři až dvacet osm.

“For a time after the disappointment in 1844, I did hold, in common with the advent body, that the door of mercy was then forever closed to the world. This position was taken before my first vision was given me. It was the light given me of God that corrected our error, and enabled us to see the true position.

„Po určitou dobu po zklamání roku 1844 jsem se spolu s adventním společenstvím držela názoru, že dveře milosti byly tehdy pro svět navždy uzavřeny. Toto stanovisko bylo přijato dříve, než mi bylo dáno mé první vidění. Bylo to světlo, které mi dal Bůh, jež napravilo náš omyl a umožnilo nám spatřit pravé postavení.“

“I am still a believer in the shut-door theory, but not in the sense in which we at first employed the term or in which it is employed by my opponents.

„Stále ještě věřím v teorii zavřených dveří, avšak ne v tom smyslu, v jakém jsme tento výraz zpočátku užívali nebo v jakém jej užívají moji odpůrci.״

“There was a shut door in Noah’s day. There was at that time a withdrawal of the Spirit of God from the sinful race that perished in the waters of the Flood. God Himself gave the shut-door message to Noah: ‘My spirit shall not always strive with man, for that he also is flesh: yet his days shall be an hundred and twenty years’ (Genesis 6:3).

„Ve dnech Noemových byly zavřené dveře. V oné době došlo k odnětí Ducha Božího od hříšného pokolení, které zahynulo ve vodách potopy. Sám Bůh dal Noemovi poselství o zavřených dveřích: ‚Můj duch nebude s člověkem zápasit navěky, neboť je také tělo; jeho dnů však bude sto dvacet let‘ (Genesis 6,3).“

“There was a shut door in the days of Abraham. Mercy ceased to plead with the inhabitants of Sodom, and all but Lot, with his wife and two daughters, were consumed by the fire sent down from heaven.

„Ve dnech Abrahamových byly zavřeny dveře. Milost přestala prosit za obyvatele Sodomy a všichni kromě Lota, jeho ženy a dvou dcer byli stráveni ohněm seslaným z nebe.

“There was a shut door in Christ’s day. The Son of God declared to the unbelieving Jews of that generation, ‘Your house is left unto you desolate’ (Matthew 23:38).

„Za dnů Kristových byly zavřené dveře. Syn Boží prohlásil nevěřícím Židům oné generace: ‚Váš dům vám zůstává pustý‘ (Matouš 23,38).“

“Looking down the stream of time to the last days, the same infinite power proclaimed through John: ‘These things saith he that is holy, he that is true, he that hath the key of David, he that openeth, and no man shutteth; and shutteth, and no man openeth’ (Revelation 3:7).

„Pohlížeje dolů proudem času k posledním dnům, tatáž nekonečná moc prohlásila skrze Jana: ‚Toto praví ten Svatý, ten Pravý, ten, který má klíč Davidův, který otvírá, a nikdo nezavírá; a zavírá, a nikdo neotvírá‘ (Zjevení 3,7).“

“I was shown in vision, and I still believe, that there was a shut door in 1844. All who saw the light of the first and second angels’ messages and rejected that light, were left in darkness. And those who accepted it and received the Holy Spirit which attended the proclamation of the message from heaven, and who afterward renounced their faith and pronounced their experience a delusion, thereby rejected the Spirit of God, and it no longer pleaded with them.

„Bylo mi ve vidění ukázáno, a stále věřím, že roku 1844 byly zavřené dveře. Všichni, kdo spatřili světlo poselství prvního a druhého anděla a toto světlo odmítli, byli zanecháni ve tmě. A ti, kdo je přijali a obdrželi Ducha svatého, který provázel hlásání poselství z nebe, a kteří se později zřekli své víry a prohlásili svou zkušenost za klam, tím zavrhli Ducha Božího, a ten s nimi již dále nezápasil.“

“Those who did not see the light, had not the guilt of its rejection. It was only the class who had despised the light from heaven that the Spirit of God could not reach. And this class included, as I have stated, both those who refused to accept the message when it was presented to them, and also those who, having received it, afterward renounced their faith. These might have a form of godliness, and profess to be followers of Christ; but having no living connection with God, they would be taken captive by the delusions of Satan. These two classes are brought to view in the vision—those who declared the light which they had followed a delusion, and the wicked of the world who, having rejected the light, had been rejected of God. No reference is made to those who had not seen the light, and therefore were not guilty of its rejection.” Selected Messages, book 1, 62, 63.

„Ti, kteří neviděli světlo, nenesli vinu za jeho odmítnutí. Byla to pouze ta skupina, k níž Duch Boží nemohl dosáhnout, která pohrdla světlem z nebe. A tato skupina zahrnovala, jak jsem již uvedla, jak ty, kteří odmítli přijmout poselství, když jim bylo předloženo, tak i ty, kteří je po jeho přijetí později zapřeli ve své víře. Ti mohli mít formu zbožnosti a vyznávat, že jsou následovníky Krista; avšak protože neměli živé spojení s Bohem, byli by vydáni v zajetí satanovým bludům. V tomto vidění jsou představeny tyto dvě skupiny — ti, kteří prohlásili světlo, jež následovali, za blud, a bezbožní ze světa, kteří poté, co odmítli světlo, byli Bohem odmítnuti. O těch, kteří světlo neviděli, a proto nenesli vinu za jeho odmítnutí, se zde nemluví.“ Selected Messages, kniha 1, 62, 63.

“It is those who by faith follow Jesus in the great work of the atonement who receive the benefits of His mediation in their behalf, while those who reject the light which brings to view this work of ministration are not benefited thereby. The Jews who rejected the light given at Christ’s first advent, and refused to believe on Him as the Saviour of the world, could not receive pardon through Him. When Jesus at His ascension entered by His own blood into the heavenly sanctuary to shed upon His disciples the blessings of His mediation, the Jews were left in total darkness to continue their useless sacrifices and offerings. The ministration of types and shadows had ceased. That door by which men had formerly found access to God was no longer open. The Jews had refused to seek Him in the only way whereby He could then be found, through the ministration in the sanctuary in heaven. Therefore they found no communion with God. To them the door was shut. They had no knowledge of Christ as the true sacrifice and the only mediator before God; hence they could not receive the benefits of His mediation.

„Právě ti, kdo vírou následují Ježíše ve velikém díle smíření, přijímají dobrodiní Jeho přímluvné služby v jejich prospěch, zatímco ti, kdo odmítají světlo, které toto dílo služby zjevuje, z něho žádný užitek nemají. Židé, kteří odmítli světlo dané při prvním Kristově příchodu a nechtěli v Něho uvěřit jako v Spasitele světa, nemohli skrze Něho obdržet odpuštění. Když Ježíš při svém nanebevstoupení vstoupil svou vlastní krví do nebeské svatyně, aby na své učedníky vylil požehnání své přímluvné služby, byli Židé ponecháni v naprosté temnotě, aby pokračovali ve svých marných obětech a darech. Služba předobrazů a stínů skončila. Ty dveře, jimiž lidé dříve nacházeli přístup k Bohu, již nebyly otevřeny. Židé Ho odmítli hledat jedinou cestou, jíž tehdy mohl být nalezen, totiž skrze službu ve svatyni v nebi. Proto nenalezli společenství s Bohem. Pro ně byly dveře zavřeny. Neměli poznání Krista jako pravé oběti a jediného prostředníka před Bohem; proto nemohli přijmout dobrodiní Jeho přímluvné služby.“

“The condition of the unbelieving Jews illustrates the condition of the careless and unbelieving among professed Christians, who are willingly ignorant of the work of our merciful High Priest. In the typical service, when the high priest entered the most holy place, all Israel were required to gather about the sanctuary and in the most solemn manner humble their souls before God, that they might receive the pardon of their sins and not be cut off from the congregation. How much more essential in this antitypical Day of Atonement that we understand the work of our High Priest and know what duties are required of us.

Stav nevěřících Židů ilustruje stav nedbalých a nevěřících mezi těmi, kdo se hlásí ke křesťanství a záměrně zůstávají v nevědomosti o díle našeho milosrdného Velekněze. V předobrazné bohoslužbě, když velekněz vstupoval do nejsvětější svatyně, bylo od celého Izraele požadováno, aby se shromáždil kolem svatyně a co nejslavnostnějším způsobem pokořil své duše před Bohem, aby obdržel odpuštění svých hříchů a nebyl vyobcován z pospolitosti. Oč nezbytnější je v tomto prototypickém Dni smíření, abychom rozuměli dílu našeho Velekněze a věděli, jaké povinnosti jsou od nás vyžadovány.

“Men cannot with impunity reject the warning which God in mercy sends them. A message was sent from heaven to the world in Noah’s day, and their salvation depended upon the manner in which they treated that message. Because they rejected the warning, the Spirit of God was withdrawn from the sinful race, and they perished in the waters of the Flood. In the time of Abraham, mercy ceased to plead with the guilty inhabitants of Sodom, and all but Lot with his wife and two daughters were consumed by the fire sent down from heaven. So in the days of Christ. The Son of God declared to the unbelieving Jews of that generation: ‘Your house is left unto you desolate.’ Matthew 23:38. Looking down to the last days, the same Infinite Power declares, concerning those who ‘received not the love of the truth, that they might be saved’: ‘For this cause God shall send them strong delusion, that they should believe a lie: that they all might be damned who believed not the truth, but had pleasure in unrighteousness.’ 2 Thessalonians 2:10–12. As they reject the teachings of His word, God withdraws His Spirit and leaves them to the deceptions which they love.” The Great Controversy, 430, 431.

„Lidé nemohou beztrestně odmítat varování, které jim Bůh ve svém milosrdenství posílá. Ve dnech Noemových bylo z nebe posláno světu poselství a jejich spasení záviselo na tom, jak se k tomuto poselství postaví. Protože varování odmítli, Duch Boží byl odňat hříšnému pokolení a oni zahynuli ve vodách potopy. Za Abrahamovy doby přestalo milosrdenství prosit vinné obyvatele Sodomy a všichni kromě Lota, jeho ženy a dvou dcer byli stráveni ohněm seslaným z nebe. Tak tomu bylo i ve dnech Kristových. Syn Boží prohlásil nevěřícím Židům oné generace: ‚Váš dům se vám zanechává pustý.‘ Matouš 23,38. Když týž Nekonečný Pohledí na poslední dny, prohlašuje o těch, kdo ‚nepřijali lásku k pravdě, aby mohli být spaseni‘: ‚Proto jim Bůh pošle mocné působení bludu, aby uvěřili lži, aby byli odsouzeni všichni, kdo neuvěřili pravdě, nýbrž nalezli zalíbení v nepravosti.‘ 2 Tesalonickým 2,10–12. Jelikož odmítají učení Jeho slova, Bůh odnímá svého Ducha a ponechává je klamům, které milují.“ Velké drama věků, 430, 431.