Kniha Jóel a laodicejský sbor Církve adventistů sedmého dne – číslo dvacet sedm

Zaznamenáváme pravdy, které Lev z pokolení Judova nyní odpečeťuje. Uvádíme pravdy do vzájemného souladu, abychom se mohli zabývat poselstvím Jóelovým, které Petr v knize Skutků označil jako poselství pozdního deště. Přibližujeme se k pravdám, které jsou nyní v procesu naplňování, jako k pravdám, jež uskutečňují konečné oddělení dvou tříd, které se vždy projeví, když je odpečetěna zkoušející pravda. Zabýváme se také těmito týmiž odpečetěnými pravdami nejen jako slovy třetího anděla, který odděluje, nýbrž i jako slovy, jež uskutečňují zapečetění sto čtyřiceti čtyř tisíc. Třetí anděl jak očišťuje, tak i přečišťuje.

Od července roku 2023 Lev z pokolení Judova postupně odpečeťuje pravdy spojené s vnějšími i vnitřními liniemi v dějinách ostatku Božího lidu. Nyní otevíráme evangelium podle Matouše, abychom porozuměli úloze Petra. Petr je symbolem Kristova smluvního vztahu k Jeho křesťanské nevěstě — církvi, kterou měl vybudovat na Skále. Petr představuje první a zároveň i poslední křesťanskou nevěstu. Petr je jako právě tento symbol představen v prostředním verši kapitol jedenácté a dvacáté druhé Matouše a tyto kapitoly jsou prostředními kapitolami paralelních linií Genesis a Zjevení, od kapitoly jedenácté do dvacáté druhé. Petr v posledních dnech představuje sto čtyřicet čtyři tisíc a v daném úseku se nachází v Cesareji Filipově, která je Paniem z Daniele 11,13–15.

Petr je v Paniu a nachází se také v den Letnic, v horní místnosti o třetí hodině, a poté v chrámě o deváté hodině. Těchto šest hodin představuje časové období, během něhož je zapečeťováno sto čtyřicet čtyři tisíc až do příchodu nedělního zákona. Ukřižování Krista rovněž začalo o třetí hodině a On zemřel o deváté hodině, což vedlo ke vzkříšení, které započalo letniční období, jež skončilo Petrem o Letnicích o třetí a deváté hodině. Když Prozřetelnost poslala evangelium k pohanům, Kornélius poslal pro Petra o deváté hodině. Třetí hodina rovněž představovala ranní oběť a devátá hodina oběť večerní.

Období šesti hodin bylo znázorněno obdobím táborového shromáždění v Exeteru a velkým zklamáním ze dne 22. října 1844. Ve Skutcích je Petr představen jako ten, kdo vstupuje do jednoty s ostatními, kteří tvoří sto čtyřicet čtyři tisíc, na konci první kapitoly, když je Jidáš nahrazen Matějem. Tím je tento počet dovršen. V příběhu je rozpoznatelný určitý, přesně vymezený postup.

Petr je nejprve v horní místnosti a poté v chrámě. Když je v horní místnosti, je třetí hodina, a v chrámě je devátá hodina. Představení ve třetí hodině přineslo křest tří tisíc duší.

Od číslování na konci první kapitoly až po chrám v deváté hodině představuje toto období zapečetění sto čtyřiceti čtyř tisíc.

Sto čtyřicet čtyři tisíc budou hlásat poselství ospravedlnění z víry, které je ve své pravdě poselstvím třetího anděla. Ospravedlnění je dílem Božím, jímž je sláva člověka sražena do prachu, jak to sestra Whiteová tak výstižně poznamenala.

Příkladem poselství ospravedlnění, jak je předkládáno sto čtyřiceti čtyřmi tisíci, je Gedeon, který je mužem smlouvy, neboť jeho jméno bylo změněno na Jerubbaal. Gedeonovo poselství spočívalo v tom, že vložil zapálenou pochodeň do hliněné nádoby, potom nádobu rozbil, zatroubil na polnici a zvolal: „meč Hospodinův a Gedeonův.“ Gedeonův meč byl také mečem Hospodinovým, neboť meč je Boží Slovo, které je spojením božství s lidstvím. Toto poselství bylo znázorněno polnicí a jeho zvoláním, když rozbil nádobu. Nádoba je lidství, které musí být rozbito nebo pokořeno v prach, aby mohla zazářit sláva světla Božího.

Před vyhlášením poselství Gideon prostřednictvím zkušebního procesu shromáždil 300 mužů. Když tento proces skončil, měl Gideon tři sta mužů. Číslo 300 je desátkem ze tří tisíc o Letnicích. Představují vojsko, které je vztyčeno v Ezechielovi třicet sedm a které vstupuje do věčné smlouvy.

Dům Izraele je pro své části odříznut a Ezechiel se chystá znázornit, jak se části Judy a Efraima, které byly odříznuty, stanou jedním národem. Toto vojsko se skládá ze dvou holí, které byly od sebe odděleny, avšak jsou spojeny v jednu hůl, když vstupují do smlouvy s Bohem.

„Pohané poznají, že Hospodin“ posvěcuje Izraele, když vloží svou svatyni do jejich středu. Spojení Boží svatyně s Božím lidem představuje spojení lidského chrámu s chrámem božským, a když k tomu dojde, Božích věrných tři sta je zapečetěno a svět může být varován jedině tím, že uvidí lid, který je posvěcován během krize nedělního zákona.

Boží svatyně je spojena s Jeho církví tehdy, když se církev promění z církve bojující v církev vítěznou. Smlouva, o níž hovoří Ezechiel, je představena v souvislosti se spojením obou holí, které tvoří jeden národ.

Hůl Efraimova a hůl Judova představují dvě rozptýlení trvající 2520 let proti Efraimovi a Judovi, která dospěla ke svému závěru v roce 1798, respektive 22. října 1844. Staly se jediným národem moderního duchovního Izraele dne 22. října 1844, kdy započalo dílo očišťování Jeho lidu neboli Jeho svatyně. Tato historie je předobrazem dějin jednoho sta čtyřiceti čtyř tisíc, kteří budou vytříbeni a očištěni Očistěni) Poslem smlouvy, jenž náhle přichází do svého chrámu při nedělním zákoně. Když bude toto vytříbení naplněno, těsně před nedělním zákonem, vítězná církev bude mít nad sebou krále, a tím králem je David, který začal kralovat ve třiceti letech. Je to tentýž David, který je v první kapitole Matoušova evangelia čtrnáctým pokolením od Abrahama. To označuje třetí svědectví Davida při nedělním zákoně. Mocné vojsko, které je vztyčeno ze dvou holí, je vedeno králem Davidem, když je církev očištěna od koukole.

Tato armáda jsou také kněží z první kapitoly druhé Petrovy epištoly, jimž je třicet let, když začínají svou službu.

Tito kněží byli také předobrazeni třemi sty milleritských kazatelů, kteří vzali tři sta map z roku 1843, jež byly vydány, a použili tyto mapy k tomu, aby donesli poselství své generaci.

Těchto 300 milleritských kazatelů vykonalo své dílo v průběhu dějin prvního anděla a Inspirace nás poučuje, že první anděl předobrazuje třetího anděla. Podle Josepha Batese byli „všichni jednoho ražení“. Gedeón ukládá svému vojsku tří set mužů, aby činilo tak, jak činil on. Těch 300 milleritských kazatelů, kteří byli předobrazeni Gedeónovým vojskem tří set mužů, má být seřazeno při 11. září, kde je první poselství zmocněno a začíná zkouška.

Gedeonovo jméno je změněno na Jerubbaal, což znamená „přít se s Baalem“. Gedeon znamená „dřevorubec“ a Jan Křtitel přiložil sekeru ke kořeni stromu. Jan byl předobrazem Williama Millera, posla prvního anděla, s nímž se Gedeon ztotožňuje. Gedeon je Miller, alfa Eliáš, v dějinách tří andělů.

Midjánci jsou severním nepřítelem a utábořili se u pahorku Móre; Gedeón pak u studny Charód, což znamená strach a děs. 11. září uvedlo terorismus a prvním poselstvím je výzva, abychom se báli Boha. Gedeón se nachází u 11. září, u studny Charód (terorismus), a severní nepřítel v údolí u pahorku Móre, což znamená raný déšť. Při 11. září začalo z pahorku Móre padat pokropení pozdního deště, jímž je raný déšť. Po první ze dvou zkoušek bylo dvaadvacet tisíc posláno domů z hory Gileád. Gileád znamená mezník a mezníkem, při němž bylo dvaadvacet tisíc posláno domů, je první zklamání z 19. dubna 1844 nebo 18. července 2020. Dvaadvacet označuje mezník prvního zklamání, právě tak jako 22 určuje den, kdy 22. října 1844 nastalo velké zklamání.

Další zkouškou byla zkouška vody, znázorněná v milleritských dějinách táborovým shromážděním v Exeteru, kde byly dva stany spojené s vodou, a tak představovaly dvě třídy uctívačů. Exeter znamená „pevnost na vodě“ a druhý stan obývaly pošetilé panny z Watertownu. Exeter představuje Gideonovu zkoušku vody, avšak nešlo ani tak o vodu samotnou jako o způsob, jímž byla voda pita. Jedna třída byla příliš unavená, než aby se mohla dále pohybovat, když nabírala vodu, zatímco druhá třída pokračovala vpřed. Jedna třída byla třídou unavených, představovanou Leou na rozdíl od Ráchel, která byla dobrou poutnicí.

Služba Future for America byla Gideonem při 11. září, kdy první ze dvou zkoušek pročistila z Gideonova zástupu početnou skupinu. Terorismus 11. září označuje studnici Cháródu strachu a hrůzy a pahorek Móre označuje počátek pozdního deště. K oddělení došlo 18. července 2020, kdy odešlo dvacet dva tisíc, čímž byl číslem dvacet dva označen příchod doby prodlení. Gideonových tři sta jsou ti, kdo obstojí v druhé zkoušce, kterou je zkouška metodologie pozdního deště, jak je určena v Izajáši dvacet osm.

Petr je přítomen jak v Paniu, tak o Letnicích. Letnice jsou nedělní zákon a Daniel 11,16 je rovněž nedělní zákon. Verše třináct až patnáct jedenácté kapitoly Daniele jsou Paniem a tyto verše představují vnější prorocké dějiny, které vedou k nedělnímu zákonu, zatímco Petr ve Skutcích, ve třetí a deváté hodině, představuje vnitřní prorocké dějiny, které vedou k nedělnímu zákonu. Vnější linie vymezuje dějiny, které vedou ke znamení šelmy, a vnitřní vymezuje dějiny zapečetění sto čtyřiceti čtyř tisíc. Jelikož je Petr tak důležitým symbolem jak ve vnějších, tak ve vnitřních dějinách, které se nyní právě naplňují, zdálo se vhodné zasadit Petra do prorockého kontextu, jenž probíhá pod povrchovým čtením Písma.

Dvanáct mesiášských proroctví, která jsou v Matoušově evangeliu označena za naplněná, představuje dějiny sto čtyřiceti čtyř tisíc. „Čas konce“ označuje počátek reformního hnutí, a právě tak, jako narození Árona a Mojžíše označilo „čas konce“ v Mojžíšově linii, alfě Krista, tak i narození Jana a jeho bratrance Ježíše označilo „čas konce“ v roce 1989. Zda stojí za to uvažovat o dvanácti mesiášských proroctvích, je ještě podnětnější, je-li to zasazeno do souvislosti položením jiné otázky. Která jiná biblická kniha označuje tolik mesiášských naplnění, kolik jich nacházíme u Matouše?

Každé reformní hnutí má svůj počáteční bod, který je v knize Daniel označen jako „čas konce“. Časem konce v reformním hnutí Kristově bylo Jeho narození, které bylo předobrazem jak roku 1798, tak roku 1989,

Rok 1989 byl dobou konce pro hnutí třetího anděla. Nastal 126 let po vzpouře roku 1863 a byl znázorněn Ronaldem Reaganem a Georgem Bushem starším. Doba konce v dějinách Mojžíše byla narozením Árona a Mojžíše, stejně jako dobou konce v dějinách Krista bylo narození Jana Křtitele a Krista. Když je kniha Daniel odpečetěna, jak se stalo v roce 1989, nastává rozmnožení poznání. Toto rozmnožení poznání vede k druhému mezníku a určuje, kdy se ze znalostí, které byly odpečetěny, rozvine zkušební poselství.

Každé reformní hnutí označuje okamžik, kdy je poselství formalizováno a poté se stává zkušebním poselstvím. Kristus vždy předem objasňuje zkoušku dříve, než činí muže a ženy za tuto zkoušku odpovědnými. Adamovi a Evě byly předem sděleny důsledky, které nastanou, jestliže neuposlechnou, a Bůh se nikdy nemění.

William Miller „formalizoval“ zkušební poselství prvního anděla v letech 1831 až 1833. Poselství o sto čtyřiceti čtyřech tisících bylo formalizováno v roce 1996 vydáním časopisu Time of the End, který se zabývá posledními šesti verši jedenácté kapitoly knihy Daniel, jež byly odpečetěny v roce 1989. V tom roce byla rovněž vydána publikace nazvaná Prophetic Time Lines, která předložila metodologii dvaadvacetkrát mocnější než pravidla přijatá Williamem Millerem. Tato pravidla jsou nyní předložena v publikaci Prophetic Keys. Pravidla, která budou používat všichni, kdo hlásají poselství třetího anděla, jsou Millerova pravidla.

Millerova pravidla jsou alfou a Prorocké klíče jsou omegou. Jediný způsob, jak obstát ve zkušebním prorockém poselství, je používat metodologii studia vytyčenou v Božím slově. Pravé poselství nelze oddělit od pravé metodologie, která toto poselství ustavuje. V každém reformačním hnutí je předloženo zkušební poselství pro danou generaci a jako součást mezníku zahrnuje i správnou metodologii. Millerovo poselství bylo založeno na odpečetění knihy Daniel. Jeho poselství bylo Gedeonovým poselstvím, neboť i ono vytvořilo vojsko tří set.

Millerovo poselství bylo „trubou“ a „mečem“. Přesto to byl meč jak Gedeónův, tak Hospodinův. Slovo Hospodinovo bylo vydáno roku 1611 a o 220 let později Miller zveřejnil své poselství prvního anděla. Prohlášení nezávislosti bylo vydáno roku 1776 a o 220 let později, v roce 1996, bylo zveřejněno poselství třetího anděla. Millerovo poselství bylo vnitřním poselstvím prvního anděla pro Boží lid, jak je znázorněno viděním o řece Ulaj, oznamujícím zahájení soudu. Poselství třetího anděla v díle Future for America je vnějším poselstvím Božího lidu, jak je znázorněno viděním o řece Hiddekel, oznamujícím ukončení soudu.

Prorocká metodologie je znázorněna jedním z mesiášských proroctví, které Matouš označil za naplněné v Kristu, a tímto způsobem předobrazuje rok 1831, přičemž „otec“ zastupuje svého syna v roce 1996. Dva svědkové metodologie jsou alfa a omega a za účasti lidského posla společně ustanovují vztah otce a syna, což je vztahem Eliášova poselství z Malachiáše. Srdce otců se obracejí k dětem a naopak. Millerova pravidla mají být spojena s pravidly nazvanými Prorocké klíče. Nové světlo musí být budováno na starém světle. Ti, kdo se rozhodnou neužívat metodologii let 1831 a 1996, jsou prokleti. Jedna skupina je prokleta a druhá je požehnána. Volba je na vás?

Temná rčení; podobenství, která Lev z pokolení Judova „pronáší“, představují řádek za řádkem podávané výklady pravd, jež byly zapečetěny nebo uchovávány v tajnosti od založení světa. Jakmile je poselství formalizováno, je poté uvedeno v moc naplněním proroctví, které označuje počátek doby zkoušky.

Když 11. září 2001 začal pokropovat pozdní déšť, vzpoura z roku 1888 i vzpoura Kórachova se opakovaly. Při minneapolské vzpouře roku 1888 i při Kórachově vzpouře byli Bohem vyvolení poslové odmítnuti spolu s poselstvím, které předkládali. Dítě i s vaničkou byly vylity zároveň. Byly zavrženy pod záminkou, že celé shromáždění je stejně svaté jako ti, které Bůh vyvolil. Vzbouřenci nebyli schopni rozpoznat Božství v lidských poslech. Vše, co mohli vidět, byli oni sami, lidství zbavené Božství, a proto se domnívali, že jsou si všichni rovni.

Vzbouření Kóracha, rok 1888 a 11. září jsou představeny jako odmítnutí podřídit se Boží volbě vybraného vedení, při současném spoléhání na falešnou definici Božího shromáždění. Jeremjáš označuje týž jev, když vzbouřenci prohlašovali: „Chrám Hospodinův, chrám Hospodinův, to jsou tito.“

Lživá slova Židů v době Jeremjášově jsou lživými slovy Kóracha a jeho druhů, buřičů z roku 1888 a ovšem i buřičů z 11. září. Jsou to lži, pod něž se opilci Efraimovi ukrývají v Izajáši dvacáté osmé kapitole.

Je to také lež, která představuje nedostatek lásky k Pravdě, jenž v 2. Tesalonickým přivádí silné poblouzení.

„Lživá slova“ představují pošetilou představu, že církev je místem, kde se nalézá spása, a nikoli ve vyvolených poslech a jejich vyvolených poselstvích. Spojení mezi Bohem a člověkem se uskutečňuje a udržuje jedině skrze Jeho Slovo. On je tím Slovem a žádný člověk nepřichází k Otci než skrze Slovo. Kristus je zastoupen svými vyvolenými posly a poselstvím, které předkládají. Věřit jinak znamená nenávidět Pravdu a věřit lži. Jeremjáš odsuzuje Židy, kteří důvěřují chrámu, tím, že jim připomíná Šílo, kde byla Boží Archa od vstupu do zaslíbené země.

Bezbožný Élí a jeho dva bezbožní synové, Chofní a Pínechas, jsou paralelou a odpovídají Kórachovi, Dátanovi a Abírámovi, protože dopustili, aby se rozvíjelo narůstající odpadlictví, až do uzavření doby milosti, a všichni tři zemřeli téhož dne, stejně jako Kórach, Dátan a Abírám. Všichni umírají při nedělním zákoně!

Při 11. září Kórachova vzpoura a vzpoura Éliho, vzpoura Židů v Jeremiášově svědectví i vzbouřenci roku 1888 odmítají poselství a posly onoho období a bouří se proti nim. Toto období se po dvou zkouškách uzavírá při nedělním zákoně. První zkouška trvá od 11. září do 18. července 2020 a druhou zkouškou je očištění a zapečetění, znázorněné poselstvím půlnočního volání. Z tohoto procesu očištění jsou Gedeón a jeho tři sta připraveni zatroubit na své trouby a činí tak tehdy, když je při nedělním zákoně povolán Samuel, což je doba, kdy je Archa zajata Pelištejci. Potom je vítězná církev vyzdvižena jako praporec.

Tato církev má krále, jménem Davida, a proroka představovaného Ezechielem a Samuelem při pádu Šíla. Církev bude mít také kněžství představované Josefem. Doba zkoušky nedělního zákona je dobou, kdy je bez míry vyléván oheň Ducha svatého, jak je znázorněno sedmou pečetí. Tento oheň ničí proslulé muže, kteří se vzbouřili s Kóre, Dátanem, Abíramem, Élim, Chofním, Pínechasem a odbojníky z roku 1888.

Právě onen oheň vylití Ducha svatého tvoří pozadí dramatu vítězné církve. Církev je představena králem Davidem, prorokem Ezechielem a knězem Josefem. Tito tři stojí v ohni, který ničí 250 proslulých mužů, stejně jako Nebúkadnesarův oheň zničil muže, kteří vhodili tři vzácné muže do pece. Jako vítězná církev jsou před zraky celého světa uvrženi do ohnivé pece, a náhle se Syn Boží objevuje s prorokem, knězem a králem církve — představovanými Šadrakem, Méšakem a Abed-negem. Čtyři třicetiletí v ohnivé peci představují pravdu, že Božství spojené s lidstvím nehřeší!

Kórach, Dátan a Abíram, kteří jsou rovněž Élím, Chofním a Pínechasem, jsou padělkem církve vítězné, která se skládá z proroka, kněze a krále. Tito tři jsou Gedeonových 300, tři tisíce duší o Letnicích, 300 milleritských kazatelů, tři sta map z roku 1843, jimž je třicet let, když přichází nedělní zákon a oheň sestupuje z nebe. U Eliáše byl oheň k tomu, aby rozlišil mezi pravými a falešnými proroky. Oheň, který sestupuje v Leviticu osmého dne, když Áron začíná sloužit, stravuje Áronovu oběť, což je oběť z Malachiáše 3, příjemná jako v dřívějších letech. Tentýž oheň ničí ty, kdo přinášejí cizí nebo obyčejný oheň, jak je znázorněno Chofním a Pínechasem, syny Áronovými.

Když Bůh v Eliášovi potvrzuje pravého proroka nebo v Áronovi pravého kněze, oheň vede ke smrti falešných Bálových proroků, jimiž jsou také Chofní a Pinchas. Chofní a Pinchas jsou synové Áronovi; jsou poslední generací smluvního lidu, která je při nedělním zákonu vyvržena z úst Páně.

„Obyčejný oheň“ je to, co použil Áronův syn, když bylo kněžství uvedeno do služby. Číslo „81“ je symbolem kněžství a v osmé kapitole Leviticus, v prvním verši, je znázorněno sedm dní očišťování a posvěcování kněze. Jejich roucha jsou sňata a nahrazena oděvem nebeského Velekněze, jak je znázorněno v Zacharjášově vidění Jozua a anděla ve třetí kapitole. Těch 300 v Zacharjášovi je představeno jako „muži, jimž se lidé diví“, neboť představovali v dějinách dobu, kdy Bůh odstraňuje nepravosti svého lidu, což je nedělní zákon, kdy se církev proměňuje z bojující v vítěznou. Po sedmi dnech posvěcování začali sloužit osmého dne.

Osmý den je symbolem osmého, který je z těch sedmi, proměny Laodiceje ve Filadelfii, osmi duší v Noemově arše, osmého dne obřízky a osmého dne vzkříšení. Tím dnem je nedělní zákon, kdy je uzdravena smrtelná rána papežství, a proto se vzkříšené stává osmým, který je z těch sedmi.

Osmého dne začali kněží sloužit, ale Áronovi synové obětovali „obyčejný oheň“. Adventismus tvrdí, že je chrámem Páně, a sestra Whiteová toto tvrzení označila za obyčejný oheň. Nejenže je to lež, ale je to obyčejný oheň, na rozdíl od svatého ohně. Svatý oheň je poselství Půlnočního volání a obyčejný oheň je padělané poselství pokoje a bezpečnosti, které bude posledním poselstvím hlásaným němými psy, kteří odmítli štěkat a vydat varovné poselství. V deváté kapitole Áron přináší oběť a z nebe sestupuje oheň a stravuje oběť. Potom jeho dva zlí synové obětují obyčejný oheň a Boží oheň stravuje je.

Muži z Battle Creeku jsou novodobým sanhedrinem, který vkládá důvěru do své církevní struktury více než do poselství Pravého Svědka Laodiceji. Pravým Svědkem Laodiceji je Kristus a On se nikdy nemění a vždy používal muže podle své vlastní volby, aby předložili poselství lidu, který projevoval charakteristické znaky Laodiceje. Není nic nového pod sluncem.

Vybral si Mojžíše, který byl po čtyřicet let vyučován samotným Bohem, právě tak jako byli vyučováni Ježíš a jeho bratranec Jan. Vybral si Mojžíše, Krista a Jana jako příklady těch, kdo byli vyučeni mimo formální vzdělávací systém. Nazaret představuje symbol člověka, který byl vyvolen, stejně jako byli tito noví vyzývatelé, Jones a Waggoner, v minneapoliské vzpouře roku 1888. Nazaret představuje povolání a zasvěcení vyvoleného muže, avšak tento vyvolený muž je občanem města, jímž se pohrdá.

Koktající jazyky z Izajáše 28 představují ty, kteří přišli z Nazareta. Po formalizaci Millerova poselství v roce 1831 bylo toto poselství posíleno naplněním proroctví o druhém běda, které předobrazuje naplnění proroctví o třetím běda při 11. září. Třetím mesiášským proroctvím se budeme zabývat v příštím článku.