In the last article we referenced the following words of Jesus.
V posledním článku jsme se odvolali na následující Ježíšova slova.
Beware of false prophets, which come to you in sheep’s clothing, but inwardly they are ravening wolves. Ye shall know them by their fruits. Do men gather grapes of thorns, or figs of thistles? Even so every good tree bringeth forth good fruit; but a corrupt tree bringeth forth evil fruit. A good tree cannot bring forth evil fruit, neither can a corrupt tree bring forth good fruit. Every tree that bringeth not forth good fruit is hewn down, and cast into the fire. Wherefore by their fruits ye shall know them. Not everyone that saith unto me, Lord, Lord, shall enter into the kingdom of heaven; but he that doeth the will of my Father which is in heaven. Many will say to me in that day, Lord, Lord, have we not prophesied in thy name? and in thy name have cast out devils? and in thy name done many wonderful works? And then will I profess unto them, I never knew you: depart from me, ye that work iniquity. Therefore whosoever heareth these sayings of mine, and doeth them, I will liken him unto a wise man, which built his house upon a rock: And the rain descended, and the floods came, and the winds blew, and beat upon that house; and it fell not: for it was founded upon a rock. And every one that heareth these sayings of mine, and doeth them not, shall be likened unto a foolish man, which built his house upon the sand: And the rain descended, and the floods came, and the winds blew, and beat upon that house; and it fell: and great was the fall of it. Matthew 7:15–27.
Varujte se falešných proroků, kteří k vám přicházejí v rouše ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci. Po jejich ovoci je poznáte. Což se sbírá z trní hroznové víno anebo z bodláčí fíky? Tak každý dobrý strom nese dobré ovoce, ale špatný strom nese zlé ovoce. Dobrý strom nemůže nést zlé ovoce, ani špatný strom nemůže nést dobré ovoce. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bývá vyťat a hozen do ohně. A tak je po jejich ovoci poznáte. Ne každý, kdo mi říká: Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích. Mnozí mi v onen den řeknou: Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali? a ve tvém jménu nevymítali démony? a ve tvém jménu neučinili mnohé mocné skutky? A tehdy jim prohlásím: Nikdy jsem vás neznal; odejděte ode mne, činitelé nepravosti. Proto každého, kdo slyší tato má slova a činí je, připodobním k moudrému muži, který postavil svůj dům na skále. I spadl déšť, přišly vody, zaduly větry a udeřily na ten dům; ale nepadl, neboť byl založen na skále. A každý, kdo slyší tato má slova a nečiní je, bude připodobněn k bláznivému muži, který postavil svůj dům na písku. I spadl déšť, přišly vody, zaduly větry a obořily se na ten dům; i padl, a veliký byl jeho pád. Matouš 7,15–27.
The rebellion of 1863 marks the beginning of Laodicean Seventh-day Adventism building a false foundation upon the sand. Sand represents the satanic principle of pluralism, in contrast with the Rock of absolute truth. Absolute truth is established upon two witnesses, and the truths represented upon the two sacred charts of Habakkuk, which Adventism has progressively set aside, are derived from the Bible and confirmed by the Spirit of Prophecy. Those truths are absolute.
Vzpoura roku 1863 označuje počátek toho, kdy laodicejský adventismus sedmého dne začal budovat falešný základ na písku. Písek představuje satanský princip pluralismu, v protikladu ke Skále absolutní pravdy. Absolutní pravda je ustanovena na základě dvou svědků a pravdy znázorněné na dvou posvátných Chabakukových tabulích, které adventismus postupně odložil stranou, jsou odvozeny z Bible a potvrzeny Duchem proroctví. Tyto pravdy jsou absolutní.
“The enemy is seeking to divert the minds of our brethren and sisters from the work of preparing a people to stand in these last days. His sophistries are designed to lead minds away from the perils and duties of the hour. They estimate as of little value the light that Christ came from heaven to give to John for His people. They teach that the scenes just before us are not of sufficient importance to receive special attention. They make of no effect the truth of heavenly origin, and rob the people of God of their past experience, giving them instead a false science. ‘Thus saith the Lord: Stand ye in the ways, and see, and ask for the old paths, where is the good way, and walk therein.’ [Jeremiah 6:16.]
„Nepřítel se snaží odvrátit mysl našich bratří a sester od díla přípravy lidu, který obstojí v těchto posledních dnech. Jeho sofismata jsou zaměřena k tomu, aby odvrátila mysli od nebezpečí a povinností této hodiny. Za málo cenné pokládají světlo, které Kristus přišel z nebe dát Janovi pro svůj lid. Učí, že výjevy, které jsou bezprostředně před námi, nejsou natolik důležité, aby jim byla věnována zvláštní pozornost. Zbavují účinnosti pravdu nebeského původu a olupují Boží lid o jeho minulou zkušenost, dávajíce mu místo ní falešnou vědu. ‚Toto praví Hospodin: Stůjte na cestách a vizte a ptejte se na stezky dávné, kde jest ta dobrá cesta, a choďte po ní.‘ [Jeremiah 6:16.]“
“Let none seek to tear away the foundations of our faith,—the foundations that were laid at the beginning of our work, by prayerful study of the Word and by revelation. Upon these foundations we have been building for more than fifty years. Men may suppose that they have found a new way, that they can lay a stronger foundation than that which has been laid; but this is a great deception. ‘Other foundation can no man lay than that is laid.’ [1 Corinthians 3:11.] In the past, many have undertaken to build a new faith, to establish new principles; but how long did their building stand? It soon fell; for it was not founded upon the Rock.” Testimonies, volume 8, 296–297.
„Ať se nikdo nesnaží strhnout základy naší víry,—základy, které byly položeny na počátku našeho díla modlitebním studiem Slova a zjevením. Na těchto základech stavíme již více než padesát let. Lidé se mohou domnívat, že nalezli novou cestu, že mohou položit pevnější základ než ten, který již byl položen; ale to je veliký klam. ‚Jiného základu zajisté žádný položiti nemůže mimo ten, kterýž položen jest.‘ [1 Corinthians 3:11.] V minulosti se mnozí pokoušeli vybudovat novou víru, ustanovit nové zásady; ale jak dlouho jejich stavba obstála? Brzy padla; neboť nebyla založena na Skále.“ Testimonies, svazek 8, 296–297.
When September 11, 2001 arrived so did the rains of the Holy Spirit.
Když nastal 11. září 2001, přišly také deště Ducha Svatého.
“The latter rain is to fall upon the people of God. A mighty angel is to come down from heaven, and the whole earth is to be lighted with his glory.” Review and Herald, April 21, 1891.
„Pozdní déšť má sestoupit na Boží lid. Mocný anděl má sestoupit z nebe a celá země má být osvětlena jeho slávou.“ Review and Herald, 21. dubna 1891.
When the great buildings of New York City were thrown down by a touch from God, the latter rain began to sprinkle. When September 11, 2001 arrived the floodgates of papal principles was released.
Když byly velké budovy New Yorku sraženy k zemi Božím dotykem, začal se snášet pozdní déšť. Když přišlo 11. září 2001, stavidla papežských zásad byla otevřena.
“In this time of prevailing iniquity, the Protestant churches that have rejected a ‘Thus saith the Lord,’ will reach a strange pass. They will be converted to the world. In their separation from God, they will seek to make falsehood and apostasy from God the law of the nation. They will work upon the rulers of the land to make laws to restore the lost ascendency of the man of sin, who sits in the temple of God, showing himself that he is God. The Roman Catholic principles will be taken under the protection of the state. The protest of Bible truth will no longer be tolerated by those who have not made the law of God their rule of life.” Review and Herald, December 21, 1897.
„V této době převládající nepravosti dospějí protestantské církve, které zavrhly ‚Tak praví Hospodin‘, do podivného stavu. Obrátí se ke světu. Ve svém odloučení od Boha se budou snažit učinit z klamu a odpadnutí od Boha zákon národa. Budou působit na vládce země, aby vydali zákony k obnovení ztracené nadvlády člověka hříchu, který sedí v chrámu Božím a vydává se za Boha. Římskokatolické zásady budou vzaty pod ochranu státu. Protest pravdy Bible již nebude snášen těmi, kteří neučinili zákon Boží pravidlem svého života.“ Review and Herald, 21. prosince 1897.
The Patriot Act marks the beginning of the protection of Roman Catholic principles, that progressively leads to the soon-coming Sunday law. On September 11, 2001 the four winds that represent Islam of the third woe, began to blow.
Patriot Act označuje počátek ochrany římskokatolických principů, která postupně vede k brzy přicházejícímu nedělnímu zákonu. Dne 11. září 2001 začaly vanout čtyři větry, které představují islám třetího běda.
“Angels are holding the four winds, represented as an angry horse seeking to break loose and rush over the face of the whole earth, bearing destruction and death in its path.
„Andělé zadržují čtyři větry, znázorněné jako rozlícený kůň usilující vytrhnout se a prohnat se po povrchu celé země, přinášející na své cestě zkázu a smrt.
“Shall we sleep on the very verge of the eternal world? Shall we be dull and cold and dead? Oh, that we might have in our churches the Spirit and breath of God breathed into His people, that they might stand upon their feet and live. We need to see that the way is narrow, and the gate strait. But as we pass through the strait gate, its wideness is without limit.” Manuscript Releases, volume 20, 217.
„Budeme spát na samém prahu věčného světa? Budeme otupělí, chladní a mrtví? Ó, kéž bychom v našich sborech měli Ducha a dech Boží vdechnutý do Jeho lidu, aby se postavil na nohy a žil. Potřebujeme vidět, že ta cesta je úzká a ta brána těsná. Když však procházíme těsnou branou, její šíře je bez mezí.“ Manuscript Releases, svazek 20, 217.
The rain, wind, and flood arrived on September 11, 2001 and the Laodicean Seventh-day Adventist church was tested as were the Jews at the baptism of Christ, and as were the Protestants beginning on August 11, 1840. From that point until the rebellious prediction of July 18, 2020, the Laodicean Seventh-day Adventist house progressively fell, just as certainly as the Jew’s temple was pronounced desolate before the cross, and just as the Protestants transitioned unto apostate Protestantism at the first disappointment of April 19, 1844.
Déšť, vítr a povodeň přišly 11. září 2001 a laodicejská církev adventistů sedmého dne byla vyzkoušena, jako byli vyzkoušeni Židé při Kristově křtu a jako byli vyzkoušeni protestanti počínaje 11. srpnem 1840. Od toho okamžiku až do vzpurné předpovědi z 18. července 2020 dům laodicejských adventistů sedmého dne postupně padal, stejně nepochybně, jako byl chrám Židů před křížem prohlášen za pustý, a právě tak, jako protestanti při prvním zklamání 19. dubna 1844 přešli k odpadlému protestantismu.
The Laodicean movement of the third angel then entered into its final testing process, and as with the testing that began on September 11, 2001 the virgins were called to return to the old paths, which were the foundational truths of not only the Millerite movement of the first and second angels, but also the foundational truths of the movement of the third angel.
Laodicejské hnutí třetího anděla poté vstoupilo do svého závěrečného procesu zkoušky a stejně jako při zkoušce, která započala 11. září 2001, byly panny povolány k návratu na staré stezky, jimiž byly základní pravdy nejen milleritského hnutí prvního a druhého anděla, ale také základní pravdy hnutí třetího anděla.
The symbol of the rejection of those foundational truths in the context of the strong delusion is the message Paul recorded in Second Thessalonians. That message is symbolized by “the daily” in the book of Daniel, for it was in the passage of Thessalonians that William Miller came to understand that “the daily” in the book of Daniel represented pagan Rome.
Symbolem odmítnutí těchto základních pravd v kontextu silného bludu je poselství, které Pavel zaznamenal ve Druhém listu Tesalonickým. Toto poselství je v knize Daniel symbolizováno výrazem „každodenní“, neboť právě v pasáži z Tesalonickým William Miller dospěl k pochopení, že „každodenní“ v knize Daniel představuje pohanský Řím.
There have been books penned that address the definition of “the daily” in the book of Daniel. Most are erroneous, though if you wish to review a paper from an Adventist theologian that gets it right, you could locate, The Mystery of the Daily, by John W. Peters. I do not intend to address that element of “the daily,” in this article. There are also other books that cover the history of the “who, what and why” that the false view of “the daily” was ultimately established within Laodicean Seventh-day Adventism.
Byly napsány knihy, které se zabývají vymezením „ustavičné“ v knize Daniel. Většina z nich je mylná, ačkoli si přejete-li prostudovat pojednání adventistického teologa, který tuto otázku vykládá správně, můžete vyhledat spis The Mystery of the Daily od Johna W. Peterse. Tímto prvkem „ustavičné“ se v tomto článku nemíním zabývat. Existují také jiné knihy, které pojednávají o dějinách „kdo, co a proč“, na jejichž základě byl v rámci laodicejského adventismu sedmého dne nakonec ustaven falešný výklad „ustavičné“.
The definition of the Hebrew word translated as “the daily”, and the history of rebellion against the foundational truth of “the daily” that began in earnest in 1901, has been repeatedly set forth in Habakkuk’s Tables and also in the recent articles on the book of Daniel.
Význam hebrejského slova překládáného jako „každodenní“ a dějiny vzpoury proti základní pravdě o „každodenním“, která započala naplno roku 1901, byly opakovaně předloženy v Habakukových tabulkách i v nedávných článcích o knize Daniel.
I intend to keep the focus of “the daily” in this article on the prophetic characteristics associated with the symbol of Rome being rejected. Any who genuinely accept the authority of the writings of Ellen White simply need to read the following to know what is the correct understanding of “the daily.”
V tomto článku hodlám zachovat zaměření výrazu „každodenní“ na prorocké charakteristiky spojené se symbolem zavržení Říma. Každý, kdo upřímně přijímá autoritu spisů Ellen Whiteové, potřebuje pouze přečíst následující, aby poznal, jaké je správné porozumění výrazu „každodenní“.
“Then I saw in relation to the ‘Daily,’ that the word ‘sacrifice’ was supplied by man’s wisdom, and does not belong to the text; and that the Lord gave the correct view of it to those who gave the judgment hour cry. When union existed, before 1844, nearly all were united on the correct view of the ‘Daily;’ but since 1844, in the confusion, other views have been embraced, and darkness and confusion has followed.” Review and Herald, November 1, 1850.
„Potom jsem ve vztahu k ‚Denní‘ viděla, že slovo ‚oběť‘ bylo doplněno lidskou moudrostí a k textu nenáleží; a že Pán dal správné porozumění tomu těm, kdo hlásali zvěst o hodině soudu. Když panovala jednota, před rokem 1844, byli téměř všichni zajedno ve správném chápání ‚Denní‘; avšak od roku 1844 byly ve zmatku přijaty jiné názory a následovaly temnota a zmatek.“ Review and Herald, 1. listopadu 1850.
To reject William Miller’s understanding of “the daily” is to simultaneously reject the authority of the writings of Ellen White, for she saw “that the Lord gave the correct view of it to those who gave the judgment hour cry.” She was also shown that the other views of “the daily” produced “darkness and confusion,” which are not attributes of Christ. Miller recognized “the daily” as pagan Rome when he studied Second Thessalonians.
Odmítnout porozumění Williama Millera ohledně „ustavičné“ znamená zároveň odmítnout autoritu spisů Ellen Whiteové, neboť ona viděla, „že Pán dal správný pohled na ni těm, kdo hlásali poselství o hodině soudu.“ Bylo jí také ukázáno, že jiné výklady „ustavičné“ působily „temnotu a zmatek“, což nejsou vlastnosti Krista. Miller rozpoznal „ustavičnou“ jako pohanský Řím, když studoval Druhý list Tesalonickým.
“I read on, and could find no other case in which it [the daily] was found, but in Daniel. I then [by the aid of a concordance] took those words which stood in connection with it, ‘take away;’ he shall take away the daily; ‘from the time the daily shall be taken away,’ etc. I read on, and thought I should find no light on the text; finally I came to 2 Thessalonians 2:7, 8. ‘For the mystery of iniquity doth already work; only he who now letteth will let, until he be taken out of the way, and then shall that wicked be revealed,’ etc. And when I had come to that text, O, how clear and glorious the truth appeared! There it is! That is the daily! Well, now, what does Paul mean by ‘he who now letteth,’ or hindereth? By ‘the man of sin,’ and the ‘wicked,’ Popery is meant. Well, what is it which hinders Popery from being revealed? Why, it is Paganism; well, then, ‘the daily’ must mean Paganism.’—William Miller, Second Advent Manual, page 66.” Advent Review and Sabbath Herald, January 6, 1853.
„Četl jsem dále a nemohl jsem nalézt žádný jiný případ, v němž by se to [ustavičné] vyskytovalo, leda v Danielovi. Potom jsem [s pomocí konkordance] vzal ta slova, která s tím stála ve spojení: ‚odstraniti;‘ odstraní ustavičné; ‚od doby, kdy bude ustavičné odstraněno,‘ atd. Četl jsem dále a domníval jsem se, že v textu nenaleznu žádné světlo; nakonec jsem dospěl k 2 Tesalonickým 2,7.8. ‚Neboť tajemství nepravosti již působí; toliko ten, kdo nyní zadržuje, bude zadržovati, dokud nebude odstraněn z cesty, a tehdy bude zjeven ten bezbožník,‘ atd. A když jsem dospěl k tomu textu, ó, jak jasně a slavně se pravda zjevila! Tu to je! To je to ustavičné! Nuže tedy, co Pavel míní výrazem ‚ten, kdo nyní zadržuje,‘ aneb překáží? Výrazem ‚člověk hříchu‘ a ‚ten bezbožník‘ je míněno papežství. Nuže, co je to, co brání tomu, aby se papežství zjevilo? Inu, je to pohanství; tedy ‚to ustavičné‘ musí znamenat pohanství.“ —William Miller, Second Advent Manual, strana 66. Advent Review and Sabbath Herald, 6. ledna 1853.
Ultimately, Laodicean Adventism set aside the correct understanding which was given to Miller and those who gave the judgment hour cry, for apostate Protestantism’s erroneous idea that “the daily” represented Christ’s sanctuary ministry. That understanding is absurd on many levels, but more than being fallacious, it claims that a satanic symbol is a symbol of Christ.
Laodicejský adventismus nakonec odložil správné porozumění, které bylo dáno Millerovi a těm, kdo hlásali poselství o hodině soudu, a přijal mylnou představu odpadlého protestantismu, že „každodenní“ představuje Kristovu službu ve svatyni. Toto pojetí je absurdní v mnoha ohledech, avšak více než jen klamné tvrdí, že satanský symbol je symbolem Krista.
“Thus while the dragon, primarily, represents Satan, it is, in a secondary sense, a symbol of pagan Rome.” The Great Controversy, 439.
„Tak tedy, zatímco drak představuje především satana, je v druhotném smyslu symbolem pohanského Říma.“ Velký spor věků, 439.
Miller identified “the daily” as pagan Rome, the dragon, but Laodicean Adventism took the idea from fallen Protestantism that it represents Christ’s heavenly sanctuary ministry. The rejection of Miller’s identification of “the daily” as pagan Rome represents a rejection of a truth which is represented upon both the sacred charts that were a fulfillment of Habakkuk chapter two. It is therefore a rejection of a foundational truth, just as was the rejection of the seven times of Leviticus twenty-six.
Miller ztotožnil „každodenní“ s pohanským Římem, s drakem, avšak laodicejský adventismus převzal od padlého protestantismu myšlenku, že toto označení představuje Kristovu nebeskou svatyňovou službu. Odmítnutí Millerova určení „každodenního“ jako pohanského Říma představuje odmítnutí pravdy, která je znázorněna na obou posvátných tabulích, jež byly naplněním druhé kapitoly knihy Abakuk. Je to tedy odmítnutí základní pravdy, právě tak jako jím bylo odmítnutí sedmi časů z dvacáté šesté kapitoly Levitiku.
To reject the truth that “the daily,” represents pagan Rome, is to reject the foundations of Adventism and the authority of the Spirit of Prophecy. Identifying a symbol of Satan as a symbol of Christ is parallel to identifying the work of Christ as the work of Satan.
Odmítnout pravdu, že „ustavičná oběť“ představuje pohanský Řím, znamená odmítnout základy adventismu a autoritu Ducha proroctví. Ztotožnit symbol satana se symbolem Krista je obdobou ztotožnění díla Kristova s dílem satanovým.
“In rejecting Christ the Jewish people committed the unpardonable sin; and by refusing the invitation of mercy, we may commit the same error. We offer insult to the Prince of life, and put Him to shame before the synagogue of Satan and before the heavenly universe when we refuse to listen to His delegated messengers, and instead listen to the agents of Satan, who would draw the soul away from Christ. So long as one does this, he can find no hope or pardon, and he will finally lose all desire to be reconciled to God.” The Desire of Ages, 324.
„Tím, že židovský národ zavrhl Krista, dopustil se neodpustitelného hříchu; a tím, že odmítáme pozvání milosti, můžeme upadnout do téhož omylu. Urážíme Knížete života a vystavujeme Ho hanbě před satanovou synagogou i před nebeským vesmírem, když odmítáme naslouchat Jeho pověřeným poslům a namísto toho nasloucháme satanovým nástrojům, které chtějí odvrátit duši od Krista. Dokud tak člověk činí, nemůže nalézt žádnou naději ani odpuštění a nakonec ztratí veškerou touhu smířit se s Bohem.“ Touha věků, 324.
When Laodicean Adventism rejected the foundational understanding of “the daily” and the seven times, they not only rejected the authority of the Spirit of Prophecy, and the foundations, but they rejected the work of William Miller, who had been led to his understandings by the angel Gabriel and other angels.
Když laodicejský adventismus odmítl základní porozumění „ustavičné“ a sedmi časům, odmítl nejen autoritu Ducha proroctví a základy, nýbrž i dílo Williama Millera, který byl ke svým porozuměním veden andělem Gabrielem a jinými anděly.
“God sent His angel to move upon the heart of a farmer who had not believed the Bible, to lead him to search the prophecies. Angels of God repeatedly visited that chosen one, to guide his mind and open to his understanding prophecies which had ever been dark to God’s people. The commencement of the chain of truth was given to him, and he was led on to search for link after link, until he looked with wonder and admiration upon the Word of God. He saw there a perfect chain of truth. That Word which he had regarded as uninspired now opened before his vision in its beauty and glory. He saw that one portion of Scripture explains another, and when one passage was closed to his understanding, he found in another part of the Word that which explained it. He regarded the sacred Word of God with joy and with the deepest respect and awe.” Early Writings, 230.
„Bůh poslal svého anděla, aby zapůsobil na srdce rolníka, který nevěřil Bibli, a vedl jej k tomu, aby zkoumal proroctví. Boží andělé opakovaně navštěvovali tohoto vyvoleného, aby vedli jeho mysl a otevřeli jeho porozumění proroctvím, která byla Božímu lidu vždy temná. Byl mu dán počátek řetězu pravdy a byl veden, aby hledal článek za článkem, až pohlížel s úžasem a obdivem na Boží slovo. Spatřil v něm dokonalý řetěz pravdy. To Slovo, které pokládal za nevdechnuté, se nyní otevřelo jeho zraku ve své kráse a slávě. Viděl, že jedna část Písma vykládá jinou, a když byla jedna pasáž jeho porozumění uzavřena, nalezl v jiné části Slova to, co ji vysvětlovalo. Na posvátné Boží slovo pohlížel s radostí a s nejhlubší úctou a bázní.“ Early Writings, 230.
“His angel” is an expression that identifies the angel Gabriel.
„Jeho anděl“ je výraz, který označuje anděla Gabriela.
“The words of the angel, ‘I am Gabriel, that stand in the presence of God,’ show that he holds a position of high honor in the heavenly courts. When he came with a message to Daniel, he said, ‘There is none that holdeth with me in these things, but Michael [Christ] your Prince.’ Daniel 10:21. Of Gabriel the Saviour speaks in the Revelation, saying that ‘He sent and signified it by His angel unto His servant John.’ Revelation 1:1.” The Desire of Ages, 99.
„Slova anděla: ‚Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem,‘ ukazují, že zastává postavení vysoké cti na nebeských nádvořích. Když přišel s poselstvím k Danielovi, řekl: ‚Není nikoho, kdo by se mnou v těchto věcech pevně stál, kromě Michaela [Krista], vašeho knížete.‘ Daniel 10:21. O Gabrielovi mluví Spasitel ve Zjevení, když říká, že ‚je poslal a vyložil ve znameních skrze svého anděla svému služebníku Janovi.‘ Zjevení 1:1.“ Touha věků, 99.
The identification of a satanic symbol as a symbol of Christ is not only a parallel to the unpardonable sin, but the unpardonable sin is also associated with the rejection of the messengers who Christ sends. “The daily” then becomes the symbol of the unpardonable sin, and when it is understood that the “chosen one,” William Miller was led to the correct understanding of that truth, and when it was thereafter rejected, it fits directly into Second Thessalonians, which is the very passage of Scripture where Miller made his discovery. To reject that truth, is evidence of not loving the truth, and that rebellion produces a removal of the Holy Spirit and the delivery of the unholy spirit of Satan, which Paul identifies as strong delusion.
Ztotožnění satanského symbolu jako symbolu Krista není pouze paralelou k neodpustitelnému hříchu, nýbrž neodpustitelný hřích je rovněž spojen s odmítnutím poslů, které Kristus posílá. „Každodenní“ se tedy stává symbolem neodpustitelného hříchu, a když se porozumí tomu, že „vyvolený“, William Miller, byl veden ke správnému pochopení této pravdy, a když byla poté odmítnuta, zapadá to přímo do Druhého listu Tesalonickým, což je právě ten oddíl Písma, v němž Miller učinil svůj objev. Odmítnout tuto pravdu je důkazem toho, že není milována pravda, a tato vzpoura způsobuje odnětí Ducha svatého a vydání nečistému duchu satana, který Pavel označuje jako mocné blouznění.
Just as “the robbers of thy people”, who “establish the vision”, “the daily” is a symbol of pagan Rome. In the context of Second Thessalonians, Paul teaches that the rejection of the message of chapter two is evidence that those who do so, do not love the truth. Because they do not love the truth represented in the chapter, they receive strong delusion.
Právě tak jako „lupiči z tvého lidu“, kteří „uskutečňují vidění“, je i „každodenní“ symbolem pohanského Říma. V kontextu Druhé epištoly Tesalonickým Pavel učí, že odmítnutí poselství druhé kapitoly je důkazem, že ti, kdo tak činí, nemilují pravdu. Protože nemilují pravdu představenou v této kapitole, dopouští se na ně mocné bloudění.
All the prophets are addressing the last days, and previous inspired passages in this article identify that the strong delusion arrives upon those who do not love the truth during the outpouring of the Holy Spirit. One class is receiving the oil, and the other class is receiving strong delusion.
Všichni proroci hovoří o posledních dnech a předchozí inspirované pasáže v tomto článku ukazují, že na ty, kdo nemilují pravdu, přichází během vylití Ducha svatého mocné poblouzení. Jedna skupina přijímá olej a druhá skupina přijímá mocné poblouzení.
The Holy Spirit is poured out during the history when the Holy Spirit is being removed from those who reject the increase of knowledge that is opened up during the two testing periods of the sealing time from September 11, 2001 to the soon-coming Sunday law. Repeating a prior passage:
Duch svatý je vyléván v průběhu dějin, kdy je Duch svatý odnímán těm, kteří odmítají nárůst poznání, jenž je otevírán během dvou období zkoušky v době zapečeťování od 11. září 2001 až do brzy přicházejícího nedělního zákona. Opakujeme předchozí pasáž:
“Looking down to the last days, the same infinite power declares, concerning those who ‘received not the love of the truth, that they might be saved,’ ‘For this cause God shall send them strong delusion, that they should believe a lie: that they all might be damned who believed not the truth, but had pleasure in unrighteousness.’ As they reject the teachings of His Word, God withdraws His Spirit, and leaves them to the deceptions which they love.” Early Writings, 46.
„Pohlížeje k posledním dnům, tatáž nekonečná moc prohlašuje o těch, kteří ‚nepřijali lásku k pravdě, aby mohli být spaseni‘: ‚Proto jim Bůh pošle mocné blouzení, aby uvěřili lži; aby byli odsouzeni všichni, kteří neuvěřili pravdě, nýbrž nalezli zalíbení v nepravosti.‘ Když odmítají učení Jeho slova, Bůh odnímá svého Ducha a ponechává je klamům, které milují.“ Early Writings, 46.
Line upon line, Daniel teaches that in the last days, it is the robbers of thy people, (a symbol of Rome) that establishes the vision. The robbers are also represented as “the daily.” Solomon teaches that in the last days those who do not have the vision, perish, which is to be naked. To be made naked is to be a Laodicean, and a Laodicean is a foolish virgin.
Řádek za řádkem Daniel učí, že v posledních dnech je to lotrové tvého lidu (symbol Říma), kdo upevňuje vidění. Lotrové jsou také představeni jako „každodenní“. Šalomoun učí, že v posledních dnech ti, kdo nemají vidění, hynou, což znamená být nazí. Být učiněn nahým znamená být laodicejským, a laodicejský je pošetilá panna.
“The state of the Church represented by the foolish virgins, is also spoken of as the Laodicean state.” Review and Herald, August 19, 1890.
„Stav církve, představovaný pošetilými pannami, je také označován jako laodicejský stav.“ Review and Herald, 19. srpna 1890.
To be a foolish virgin when the message of the Midnight Cry arrives is to manifest what John records in Revelation chapter sixteen as, “the shame of thy nakedness.” John’s warning in the sixth plague is in relation to the threefold union of the dragon, the beast and the false prophet who, since 1989, are in the process of leading the world to Armageddon.
Být pošetilou pannou, když přichází poselství Půlnočního volání, znamená zjevovat to, co Jan v šestnácté kapitole Zjevení zaznamenává jako „hanbu tvé nahoty“. Janovo varování v šesté ráně se vztahuje k trojitému spojení draka, šelmy a falešného proroka, kteří od roku 1989 vedou svět v procesu směřujícím k Armagedonu.
Paul’s message in Second Thessalonians is not simply about pagan Rome being represented by Daniel as “the daily,” but the chapter is emphasizing the relationship of pagan Rome to papal Rome. Pagan Rome restrained (withholdeth) the man of sin from coming to the throne of the earth in 538. Once pagan Rome was taken away, then “the mystery of iniquity,” “that wicked” who is the pope of Rome, is revealed. In the chapter Paul is identifying a specific prophetic relationship between pagan and papal Rome. To reject the teaching of the chapter is to reject the truth and receive strong delusion.
Pavlovo poselství v Druhém listu Tesalonickým se netýká pouze toho, že pohanský Řím je u Daniela představován jako „ustavičná oběť“, nýbrž tato kapitola zdůrazňuje vztah pohanského Říma k Římu papežskému. Pohanský Řím zadržoval („brání“) člověka hříchu, aby v roce 538 nevstoupil na trůn země. Jakmile byl pohanský Řím odstraněn, tehdy je zjeveno „tajemství nepravosti“, „ten ničemník“, jímž je římský papež. V této kapitole Pavel vyznačuje zvláštní prorocký vztah mezi pohanským a papežským Římem. Odmítat učení této kapitoly znamená odmítat pravdu a přijmout mocné blouznění.
Let no man deceive you by any means: for that day shall not come, except there come a falling away first, and that man of sin be revealed, the son of perdition; Who opposeth and exalteth himself above all that is called God, or that is worshipped; so that he as God sitteth in the temple of God, shewing himself that he is God. Remember ye not, that, when I was yet with you, I told you these things? And now ye know what withholdeth that he might be revealed in his time. For the mystery of iniquity doth already work: only he who now letteth will let, until he be taken out of the way. And then shall that Wicked be revealed, whom the Lord shall consume with the spirit of his mouth, and shall destroy with the brightness of his coming: Even him, whose coming is after the working of Satan with all power and signs and lying wonders, And with all deceivableness of unrighteousness in them that perish; because they received not the love of the truth, that they might be saved. And for this cause God shall send them strong delusion, that they should believe a lie: That they all might be damned who believed not the truth, but had pleasure in unrighteousness. 2 Thessalonians 2:3–12.
Ať vás nikdo žádným způsobem nesvádí; neboť ten den nenastane, dokud napřed nepřijde odpadnutí a nebude zjeven člověk hříchu, syn zatracení, který se protiví a povyšuje nade všecko, co slove Bůh nebo čemu se vzdává božská pocta, takže sám jako Bůh usedá v chrámu Božím a vydává se za Boha. Což nepamatujete, že jsem vám o tom říkal, když jsem byl ještě u vás? A nyní víte, co zdržuje, aby byl zjeven ve svůj čas. Neboť tajemství nepravosti již působí; jen ten, kdo nyní zdržuje, bude zdržovat, dokud nebude odstraněn z cesty. A tehdy bude zjeven ten Bezzákonný, kterého Pán zahubí dechem svých úst a zničí jasem svého příchodu; ten, jehož příchod je podle působení satana se vší mocí a znameními i lživými zázraky a se všelikým svodem nepravosti mezi těmi, kdo hynou, protože nepřijali lásku k pravdě, aby byli spaseni. A proto na ně Bůh pošle mocné blouzení, aby uvěřili lži, aby byli odsouzeni všichni, kteří neuvěřili pravdě, nýbrž nalezli zalíbení v nepravosti. 2 Tesalonickým 2,3–12.
Why are these last-day people “damned?” Why are they sent “strong delusion?” Why do they “perish” and thus reveal the shame of their nakedness? The passage states it is because they do not love the truth, and the truth set forth in the chapter identifies that pagan Rome, the fourth kingdom of Bible prophecy, would prevent papal Rome, the fifth kingdom of Bible prophecy, from ascending to the throne until paganism was taken away.
Proč jsou tito lidé posledních dnů „odsouzeni“? Proč je na ně posláno „mocné bloudění“? Proč „zahynou“ a tak odhalí hanbu své nahoty? Tento oddíl uvádí, že je tomu tak proto, že nemilují pravdu, a pravda předložená v této kapitole ukazuje, že pohanský Řím, čtvrté království biblického proroctví, zabránil papežskému Římu, pátému království biblického proroctví, vystoupit na trůn, dokud nebylo pohanství odstraněno.
The relationship between pagan and papal Rome that is identified in the chapter is also identified by John with the relationship of the church of Pergamos and the church of Thyatira. Pergamos aligns with pagan Rome and Thyatira is papal Rome. Paul and John provide two witnesses of the relationship of the two powers, as does the book of Daniel.
Vztah mezi pohanským a papežským Římem, který je v této kapitole ztotožněn, Jan rovněž ztotožňuje se vztahem mezi církví v Pergamu a církví v Thyatirech. Pergamos odpovídá pohanskému Římu a Thyatira papežskému Římu. Pavel a Jan poskytují dvě svědectví o vztahu těchto dvou mocností, stejně jako kniha Daniel.
In the book of Daniel, the relationship of pagan Rome with papal Rome is repeatedly set forth. In Daniel two, it is represented by the mixture of iron with miry clay. In Daniel seven both pagan and papal Rome are the “diverse” kingdoms, and though Daniel two illustrates the two powers as a mixture, chapter seven identifies that the papal power proceeds out of the ten horned kingdom of pagan Rome. In Daniel eight the little horn of verses nine through twelve is Rome in both its phases. Verses nine and eleven are the little horn in the masculine tense, thus identifying pagan Rome, and verses ten and twelve are the little horn in the feminine tense, thus identifying papal Rome.
V knize Daniel je opakovaně předkládán vztah pohanského Říma k papežskému Římu. Ve druhé kapitole Danielovy knihy je znázorněn směsí železa a jílovité hlíny. V Danielovi 7 jsou jak pohanský, tak papežský Řím „odlišná“ království, a ačkoli Daniel 2 tyto dvě mocnosti znázorňuje jako směs, kapitola 7 určuje, že papežská moc vychází z desetrohého království pohanského Říma. V Danielovi 8 je malý roh z veršů 9 až 12 Římem v obou svých fázích. Verše 9 a 11 představují malý roh v mužském rodě, a tím označují pohanský Řím, zatímco verše 10 a 12 představují malý roh v ženském rodě, a tím označují papežský Řím.
In Daniel chapter eight, verse thirteen, pagan and papal Rome are portrayed as two desolating powers. Pagan Rome is “the daily” desolating power, and papal Rome is the transgression desolating power. In chapter eleven, verse thirty-one “the daily” desolating power of pagan Rome places the abomination desolating power, which is the papal power. In chapter twelve, verse eleven “the daily” desolating power of pagan Rome is removed in order to set up the abomination desolating power of the papacy.
V Danielovi, v osmé kapitole, třináctém verši, jsou pohanský Řím a papežský Řím znázorněny jako dvě pustošící mocnosti. Pohanský Řím je „každodenní“ pustošící mocností a papežský Řím je přestoupením pustošící mocností. V jedenácté kapitole, třicátém prvním verši, „každodenní“ pustošící mocnost pohanského Říma dosazuje ohavnost pustošící, kterou je papežská moc. Ve dvanácté kapitole, jedenáctém verši, je „každodenní“ pustošící mocnost pohanského Říma odstraněna, aby byla ustanovena ohavnost pustošící moci papežství.
The relationship of the two desolating powers of Rome is a primary theme of the books of Daniel and Revelation, and that relationship is what Paul identifies as the truth that must be loved if a person will shun the strong delusion that is produced by believing a lie. God is never redundant, and each representation of the relationship of pagan Rome with papal Rome provides its own special testimony upon the subject, but to reject the symbol of Rome in the last days, is to reject the latter rain and receive strong delusion in its place. It is to be forever identified as a naked Laodicean.
Vztah obou zpustošujících mocností Říma je ústředním tématem knih Daniel a Zjevení, a tento vztah je tím, co Pavel označuje za pravdu, kterou je nutno milovat, má-li se člověk vyhnout mocnému klamu, jenž vzniká uvěřením lži. Bůh nikdy není opakující se bezdůvodně a každé znázornění vztahu pohanského Říma s papežským Římem podává o tomto předmětu své vlastní zvláštní svědectví; avšak odmítnout symbol Říma v posledních dnech znamená odmítnout pozdní déšť a místo něj přijmout mocný klam. Znamená to být navěky označen za nahého laodicejského člověka.
The Laodicean Adventist historians, though manifesting no sacred respect for the role and work of William Miller, do identify that it was his recognition of the relationship of pagan and papal Rome that was the prophetic structure which he built “all” of his prophetic applications. Gabriel and the other angels led Miller to understand the relationship of pagan and papal Rome, but in his history, he did not see Rome as a threefold entity consisting of the dragon, the beast and the false prophet.
Laodicejští adventističtí historikové, ačkoli neprojevují žádnou posvátnou úctu k úloze a dílu Williama Millera, přesto uznávají, že to bylo právě jeho rozpoznání vztahu mezi pohanským a papežským Římem, co tvořilo prorockou konstrukci, na níž vystavěl „všechny“ své prorocké výklady. Gabriel a ostatní andělé vedli Millera k pochopení vztahu mezi pohanským a papežským Římem, avšak ve své době neviděl Řím jako trojjediný útvar sestávající z draka, šelmy a falešného proroka.
In his time the United States had not yet begun its role as the false prophet, for the Protestants of the United States did not become the daughters of Rome until 1844, and the foundational work of Miller had already been located upon the 1843 chart which was produced in May of 1842.
V jeho době ještě Spojené státy nezačaly plnit svou úlohu falešného proroka, neboť protestanti ve Spojených státech se nestali dcerami Říma až do roku 1844 a základní dílo Millera již bylo zachyceno na mapě roku 1843, která byla vydána v květnu 1842.
In 1989 the last six verses of Daniel chapter eleven were unsealed, and the messenger for that period of time recognized that there were three powers whose prophetic activities ran through verses forty to forty-five of chapter eleven. The king of the south in verse forty is the dragon power, the king of the north is the papal power who had been delivered its deadly wound in the beginning of the verse in 1798, at the hands of the dragon power of Napoleonic France. In the verse the papal power begins the work of healing its deadly wound. In 1989 the king of the north retaliates against the dragon power of the Soviet Union, who had then become the king of the south. When the beast of Catholicism retaliated against the Soviet Union it came with the proxy army of the United States, the false prophet of Revelation chapter sixteen. The dragon king of the south, the beast king of the north and the false prophet of chariots, horsemen and ships are all illustrated in verse forty, and the prophetic line ends in verse forty-five, when the papal power “comes to his end with none to help.”
Roku 1989 bylo odpečetěno posledních šest veršů jedenácté kapitoly knihy Daniel a posel pro toto časové období rozpoznal, že prorocké působení ve verších čtyřicet až čtyřicet pět jedenácté kapitoly se týká tří mocností. Král jihu ve verši čtyřicet je mocnost draka; král severu je papežská mocnost, které byla na počátku verše roku 1798 zasazena smrtelná rána rukou dračí mocnosti napoleonské Francie. V tomto verši papežská mocnost začíná dílo hojení své smrtelné rány. Roku 1989 král severu odplácí dračí mocnosti Sovětského svazu, která se tehdy stala králem jihu. Když se šelma katolicismu odplatila Sovětskému svazu, přišla se zástupným vojskem Spojených států, falešného proroka ze šestnácté kapitoly Zjevení. Dračí král jihu, šelmí král severu a falešný prorok vozů, jezdců a lodí jsou všichni zobrazeni ve verši čtyřicet a prorocká linie končí ve verši čtyřicet pět, kdy papežská mocnost „dochází svého konce, aniž by jí kdo pomohl“.
Armageddon, in Revelation sixteen is a symbolic geographical area identifying the rebellion of mankind that precedes the return of Christ. Armageddon is a symbol of the word is made from two words, “Har” meaning mountain, and “Megiddo,” which is the valley of Jezreel. The fact that John combined a mountain with Megiddo, when Megiddo is a valley, informs the student of prophecy that Armageddon is a symbol, which contains a geographical reference, for there is no mountain in the valley of Jezreel.
Armagedon ve Zjevení šestnácté je symbolickou zeměpisnou oblastí označující vzpouru lidstva, jež předchází Kristovu návratu. Armagedon je symbolem; toto slovo je utvořeno ze dvou slov: „Har“, což znamená hora, a „Megiddo“, což je údolí Jizreel. Skutečnost, že Jan spojil horu s Megiddem, ačkoli Megiddo je údolí, poučuje studenta proroctví o tom, že Armagedon je symbolem, který obsahuje zeměpisný odkaz, neboť v údolí Jizreel není žádná hora.
The Jezreel Valley is situated between the three seas (Mediterranean Sea, Sea of Galilee, and Dead Sea) and Jerusalem. It is relatively central in northern Israel, with these three bodies of water and Jerusalem located around it in different directions. Verse forty-five of Daniel eleven is where the king of the north comes to his end with none to help, and the verse identifies his geographical end as between the seas and the glorious holy mountain of Jerusalem. Verse forty of Daniel eleven introduces the three powers that are the subjects of the healing of the deadly wound of the papal power and its ultimate end.
Údolí Jizreel se nachází mezi třemi moři (Středozemním mořem, Galilejským mořem a Mrtvým mořem) a Jeruzalémem. Leží poměrně centrálně v severním Izraeli, přičemž tyto tři vodní plochy i Jeruzalém se kolem něj nacházejí v různých směrech. Čtyřicátý pátý verš jedenácté kapitoly Daniela je místem, kde král severu dochází ke svému konci a nikdo mu nepomůže, a tento verš určuje geografické místo jeho konce jako mezi moři a nádhernou svatou horou Jeruzaléma. Čtyřicátý verš jedenácté kapitoly Daniela uvádí tři mocnosti, které jsou předmětem uzdravení smrtelné rány papežské moci a jejího konečného zániku.
The first phrase of the verses identifies the time of the end in 1798, when the papacy received its deadly wound and verse forty-five identifies its permanent deadly wound. The prophetic history between the first and last death of the papal power identifies the rebellion of mankind as they restore the ascendancy of the papal power, when its deadly wound is healed in advance of the papal power’s ultimate demise. The six verses bear the signature of truth, for the beginning and end are both the death of the papal power, and the middle verses are the rebellion of mankind as the first deadly wound is healed.
První věta těchto veršů určuje dobu konce rokem 1798, kdy papežství obdrželo svou smrtelnou ránu, a verš čtyřicátý pátý označuje jeho trvalou smrtelnou ránu. Prorocké dějiny mezi první a poslední smrtí papežské moci ukazují vzpouru lidstva, když obnovuje převahu papežské moci, v době, kdy se její smrtelná rána zahojí před konečným zánikem papežské moci. Těchto šest veršů nese pečeť pravdy, neboť začátek i konec jsou smrtí papežské moci a prostřední verše jsou vzpourou lidstva, když se první smrtelná rána zahojí.
Miller was given light from heavenly angels upon the relation of pagan and papal Rome. The key for Miller’s understanding of the prophetic model, which he employed for all of his prophetic applications, was “the daily” in Second Thessalonians. “The daily” in that chapter is pagan Rome, which is what established the vision that William Miller came to understand, for it is Rome, the robbers of thy people in verse fourteen of chapter eleven, that establishes the vision.
Millerovi bylo od nebeských andělů dáno světlo ohledně vztahu mezi pohanským a papežským Římem. Klíčem k Millerovu porozumění prorockému vzoru, který používal pro všechna svá prorocká výkladová použití, byla „ustavičná“ v Druhém listu Tesalonickým. „Ustavičná“ v této kapitole je pohanský Řím, což je to, co založilo vidění, jemuž William Miller porozuměl, neboť je to Řím, lupiči tvého lidu ve čtrnáctém verši jedenácté kapitoly, kdo ustanovuje vidění.
The messenger raised up to understand the increase of knowledge in 1989 came to understand the threefold nature of Rome. Miller was the messenger of the first and second angels, and he understood the first and second manifestations of Rome to establish the vision he presented to the world. The messenger of the third angel came to understand all three manifestations of Rome in order to establish the vision he was given to proclaim to the world.
Posel povolaný k tomu, aby v roce 1989 porozuměl vzrůstu poznání, dospěl k pochopení trojí povahy Říma. Miller byl poslem prvního a druhého anděla a rozuměl prvnímu a druhému projevu Říma, aby tak ustanovil vidění, které předložil světu. Posel třetího anděla porozuměl všem třem projevům Říma, aby tak ustanovil vidění, které mu bylo dáno zvěstovat světu.
The first manifestation of Rome was pagan Rome. Out of pagan Rome came papal Rome, the second manifestation. Out of the first two manifestations came modern Rome, the threefold alliance of the dragon, the beast and false prophet.
Prvním projevem Říma byl pohanský Řím. Z pohanského Říma vzešel papežský Řím, druhý projev. Z prvních dvou projevů vzešel moderní Řím, trojnásobný svazek draka, šelmy a falešného proroka.
We will continue the line of the controversy of “the daily” in Advent history in the next article.
V příštím článku budeme pokračovat ve sledování linie sporu o „ustavičnou“ v adventní historii.
“One who sees beneath the surface, who reads the hearts of all men, says of those who have had great light: ‘They are not afflicted and astonished because of their moral and spiritual condition.’ Yea, they have chosen their own ways, and their soul delighteth in their abominations. I also will choose their delusions, and will bring their fears upon them; because when I called, none did answer; when I spake, they did not hear: but they did evil before Mine eyes, and chose that in which I delighted not.’ ‘God shall send them strong delusion, that they should believe a lie,’ because they received not the love of the truth, that they might be saved,’ ‘but had pleasure in unrighteousness.’ Isaiah 66:3, 4; 2 Thessalonians 2:11, 10, 12.
„Ten, který vidí pod povrch, který čte srdce všech lidí, praví o těch, jimž bylo dáno veliké světlo: ‚Nejsou zarmouceni a zděšeni pro svůj mravní a duchovní stav.‘ Ano, zvolili si své vlastní cesty a jejich duše nachází zalíbení ve svých ohavnostech. I já vyvolím jejich oklamání a uvedu na ně to, čeho se obávají; protože když jsem volal, nikdo neodpověděl; když jsem mluvil, neposlouchali; nýbrž činili zlo před Mýma očima a zvolili si to, v čem jsem neměl zalíbení.‘ ‚Proto jim Bůh pošle mocné působení bludu, aby uvěřili lži,‘ protože nepřijali lásku k pravdě, aby mohli být spaseni, ‚nýbrž nalezli zalíbení v nepravosti.‘ Izajáš 66,3.4; 2 Tesalonickým 2,11.10.12.
“The heavenly Teacher inquired: ‘What stronger delusion can beguile the mind than the pretense that you are building on the right foundation and that God accepts your works, when in reality you are working out many things according to worldly policy and are sinning against Jehovah? Oh, it is a great deception, a fascinating delusion, that takes possession of minds when men who have once known the truth, mistake the form of godliness for the spirit and power thereof; when they suppose that they are rich and increased with goods and in need of nothing, while in reality they are in need of everything.’
„Nebeský Učitel se tázal: ‚Jaký silnější klam může oklamat mysl než předstírání, že stavíte na správném základě a že Bůh přijímá vaše skutky, když ve skutečnosti jednáte v mnohém podle zásad světské prozíravosti a hřešíte proti Jehovovi? Ó, je to veliké oklamání, podmanivý blud, jenž ovládá mysli, když lidé, kteří kdysi poznali pravdu, zaměňují formu zbožnosti za jejího ducha a moc; když se domnívají, že jsou bohatí, rozmnoženi statky a nic nepotřebují, zatímco ve skutečnosti potřebují všechno.‘“
“God has not changed toward His faithful servants who are keeping their garments spotless. But many are crying, ‘Peace and safety,’ while sudden destruction is coming upon them. Unless there is thorough repentance, unless men humble their hearts by confession and receive the truth as it is in Jesus, they will never enter heaven. When purification shall take place in our ranks, we shall no longer rest at ease, boasting of being rich and increased with goods, in need of nothing.
„Bůh se nezměnil ve svém vztahu ke svým věrným služebníkům, kteří zachovávají svá roucha neposkvrněná. Mnozí však volají: ‚Pokoj a bezpečnost,‘ zatímco na ně přichází náhlá zkáza. Nebude-li důkladného pokání, neponíží-li lidé svá srdce vyznáním a nepřijmou-li pravdu tak, jak je v Ježíši, nevejdou nikdy do nebe. Až v našich řadách nastane očištění, nebudeme již dále odpočívat v sebeuspokojení a chlubit se, že jsme bohatí, zbohatli jsme a nic nepotřebujeme.“
“Who can truthfully say: ‘Our gold is tried in the fire; our garments are unspotted by the world’? I saw our Instructor pointing to the garments of so-called righteousness. Stripping them off, He laid bare the defilement beneath. Then He said to me: ‘Can you not see how they have pretentiously covered up their defilement and rottenness of character? ‘How is the faithful city become an harlot!’ My Father’s house is made a house of merchandise, a place whence the divine presence and glory have departed! For this cause there is weakness, and strength is lacking.’” Testimonies, volume 8, 249, 250.
„Kdo může pravdivě říci: ‚Naše zlato je přetaveno v ohni; naše roucha jsou neposkvrněna světem‘? Viděla jsem, jak náš Učitel ukazoval na roucha takzvané spravedlnosti. Když je strhl, odhalil nečistotu pod nimi. Potom mi řekl: ‚Což nevidíš, jak okázale zakryli svou nečistotu a zkaženost charakteru? „Jak se stalo z věrného města nevěstka!“ Dům mého Otce se stal domem obchodu, místem, odkud odešla božská přítomnost a sláva! Z této příčiny je tu slabost a chybí síla.‘“ Testimonies, svazek 8, 249, 250.