Prorok Micheáš nastoluje otázku, jak rozumět soudu.

I řekl jsem: Slyšte, prosím, předáci Jákobovi a knížata domu Izraele; což vám nepřísluší znát právo? Micheáš 3:1.

Odpověď zní, že Boží lid má znát soud. Má chápat, že existuje doba, kdy Bůh zahájí svůj soud.

Volal mocným hlasem: Bojte se Boha a vzdejte mu slávu, neboť přišla hodina jeho soudu; a klaňte se tomu, který stvořil nebe i zemi, moře i prameny vod. Zjevení 14:7.

Téma soudu prostupuje celým Božím slovem, avšak podrobnosti týkající se soudu jsou do značné míry nesprávně chápány a přehlíženy, pohřbeny pod „tradicemi a zvyklostmi“, které jsou jedním z hlavních nástrojů, jimiž Satan zastírá Boží pravdy.

Proč však soudíš svého bratra? Anebo proč svým bratrem pohrdáš? Vždyť všichni staneme před soudnou stolicí Kristovou. Neboť je psáno: Jakože jsem živ, praví Pán, přede mnou poklekne každé koleno a každý jazyk vyzná Boha. A tak každý z nás vydá sám za sebe počet Bohu. Římanům 14:10–12.

Je určen čas označovaný jako „hodina“, kdy všichni staneme před soudem. Laodicejská církev adventistů sedmého dne dobře ví, že soud začal 22. října 1844, kdy Kristus dokončil své dílo v prvním oddělení nebeské svatyně, odmítla však uznat, že soud má velmi podrobný a postupný průběh. Chápe, že když Kristus přešel do svatyně svatých a v roce 1844 zahájil soud, začal těmi, kteří zemřeli ve víře Kristově. Chápe, že proces soudu začal u Adama a postupně procházel historickými záznamy lidstva od Adama dále. Ví, že přijde čas, kdy Kristus přestane soudit mrtvé, a že poté zahájí své dílo souzení těch, kteří tehdy budou naživu. Přesto ji zaslepily „tradice a zvyky“.

„‚A toto je život věčný: aby poznali Tebe, jediného pravého Boha, a Ježíše Krista, jehož jsi poslal.‘ Jak nezbytné je, aby muži a ženy, kteří se hlásí ke zbožnosti, rozuměli Písmu svatému. Právě tím jsou živeni zdravým učením, zakořeňují a zakotvují v pravdě a upevňují se v poznání Ježíše Krista. Lidské tradice a zvyky se však nesmějí směšovat s posvátnými pravdami zjevení. Těm, kdo tak činili, Kristus řekl: ‚Jak dovedně zavrhujete Boží přikázání, abyste zachovávali své vlastní tradice.‘ A to platí dnes stejně jako tehdy, když byl Kristus na zemi a byl zavržen a ukřižován.

„‚Zkoumejte Písma.‘ Studujte, modlete se a věřte. Vezměte do rukou Bibli bez předsudků, v pokoře a s ochotou dát se poučit, a s myslí otevřenou působení Božího Ducha dovolte, aby její přesvědčivá moc utvářela váš život a svědomí. Dnes promlouvá hlas z Golgoty ke každé duši milosrdným tónem. Kéž všichni poznají, že jejich jedinou nadějí je slyšet pravdu, přijmout ji a radovat se z ní; tato pravda je Boží mocí ke spasení pro všechny, kdo věří.“ Bible Echo, 2. září 1895.

Laodicejští adventisté sedmého dne uznávají, že nastala konkrétní „hodina“, která 22. října 1844 znamenala počátek soudu nad mrtvými, avšak odmítají uznat, že existuje také doba, kdy Kristus začal soudit živé. Stejně jako na počátek soudu nad mrtvými poukazuje Jeho prorocké slovo také na soud nad živými. Petr tuto dobu určuje a označuje ji jako „časy obnovy všech věcí“.

Čiňte tedy pokání a obraťte se, aby byly vymazány vaše hříchy, až od Pánovy tváře přijdou časy osvěžení; a on pošle Ježíše Krista, který vám byl dříve zvěstován. Skutky 3:19, 20.

Při soudu jsou hříchy vymazány, ale pouze tehdy, jestliže jsme vyznali přestoupení, jichž jsme se dopustili, a zanechali jich. Jestliže jsme tyto hříchy nevyznali a nezanechali jich, jsou vymazána naše jména. Při soudu existuje kniha obsahující jména těch, kdo vyznávali víru v Krista, a další kniha, v níž je zaznamenán každý hřích, jehož jsme se dopustili. Existuje také pamětní kniha.

Hleděl jsem, až byly trůny svrženy a usedl Věkovitý, jehož roucho bylo bílé jako sníh a vlasy na hlavě jako čistá vlna: jeho trůn byl jako ohnivý plamen a jeho kola jako planoucí oheň. Ohnivý proud vyvěral a vytékal od jeho tváře: tisíce tisíců mu sloužily a desetitisíce desetitisíců stály před ním: soud zasedl a knihy byly otevřeny. Daniel 7:9, 10.

V knize Zjevení se soud nad zatracenými koná po Kristově druhém příchodu, avšak soud nad těmi, kdo jsou spaseni, druhému příchodu Krista předchází.

A viděl jsem mrtvé, malé i veliké, stát před Bohem; a byly otevřeny knihy. Byla otevřena i jiná kniha, totiž kniha života; a mrtví byli souzeni podle toho, co bylo zapsáno v knihách, podle svých skutků. Zjevení 20:12.

Při soudu jsou tři knihy: kniha života, kniha hříchů a pamětní kniha.

Tehdy ti, kdo se báli Hospodina, spolu často rozmlouvali; Hospodin jim naslouchal a slyšel je a před ním byla sepsána pamětní kniha pro ty, kdo se báli Hospodina a mysleli na jeho jméno. A budou moji, praví Hospodin zástupů, v onen den, kdy shromáždím své klenoty; a ušetřím je, jako člověk šetří svého vlastního syna, který mu slouží. Tehdy se navrátíte a rozeznáte rozdíl mezi spravedlivým a bezbožným, mezi tím, kdo slouží Bohu, a tím, kdo mu neslouží. Malachiáš 3:16–18.

Soud odděluje spasené od zatracených na základě záznamů ve třech nebeských knihách. Malachiáš označuje za spasené ty, kteří se „báli Hospodina“. Petr poukazuje na dobu, kdy jsou lidé naživu a mohou činit pokání a obrátit se. Aby duše mohla činit pokání, musí být živá. Podle Petra jsou „časy rozvlažení“ hodinou soudu nad živými. Dne 11. září 2001 skončil proces soudu, který začal 22. října 1844, a On zahájil Své dílo soudu nad živými. V roce 1844 byl zahájen postupně probíhající proces soudu: proces, který začal u mrtvých, jejichž jména byla zapsána v knize života.

Dne 11. září Kristus povstal, aby zahájil další fázi soudu. Při soudu nad živými měl s lidmi také „vést při“. Kristus s mrtvými při nevede, neboť mrtví nic nevědí; jak totiž Ježíš ukázal v příběhu Marty, Marie a Lazara, smrt je spánek.

Neboť kdo patří mezi živé, má naději: živý pes je totiž lepší než mrtvý lev. Živí totiž vědí, že zemřou, ale mrtví nevědí nic a nemají již žádnou odměnu, neboť památka na ně upadla v zapomnění. Také jejich láska, jejich nenávist i jejich závist již zanikly; a již nikdy nebudou mít žádný podíl na ničem, co se děje pod sluncem. Kazatel 9:4–6.

Aby Ježíš mohl na lidstvo naléhat, musí být lidstvo naživu.

To pověděl a potom jim řekl: „Náš přítel Lazar spí; ale jdu, abych ho probudil ze spánku.“ Jeho učedníci tedy řekli: „Pane, jestliže spí, uzdraví se.“ Ježíš však mluvil o jeho smrti, ale oni se domnívali, že mluvil o odpočinku ve spánku. Tehdy jim Ježíš řekl otevřeně: „Lazar je mrtev.“ Jan 11:11–14.

Petr ztotožňuje „časy osvěžení“ s „hodinou“, kdy začíná soud nad živými; v té době je poslán Ježíš, a když přichází, „stojí“ a „vede při“.

Hospodin povstává, aby vedl při, a staví se, aby soudil lid. Hospodin vstoupí v soud se staršími svého lidu a s jeho knížaty: neboť vy jste spásli vinici; kořist uloupená chudým je ve vašich domech. Izajáš 3:13, 14.

Ellen Whiteová uvádí, kdy Pán „povstává“, neboli, jak říká Izajáš, kdy „Hospodin povstává“, aby „vedl při“ a „soudil lid“.

„Nyní se šíří zpráva, že jsem prohlásila, že New York bude smeten přílivovou vlnou? To jsem nikdy neřekla. Když jsem se dívala na mohutné budovy, které tam vyrůstaly patro za patrem, řekla jsem: ‚Jak hrozné výjevy nastanou, až Pán povstane, aby strašlivě otřásl zemí! Tehdy se naplní slova ze Zjevení 18:1–3.‘ Celá osmnáctá kapitola Zjevení je varováním před tím, co přijde na zem. Nemám však žádné zvláštní světlo ohledně toho, co čeká New York; vím jen, že jednoho dne budou tamější mohutné budovy sraženy k zemi působením Boží moci, která obrací a převrací. Ze světla, které mi bylo dáno, vím, že ve světě působí zkáza. Jediné slovo Páně, jediný dotek jeho veliké moci, a tyto mohutné stavby se zřítí. Odehrají se výjevy, jejichž hrůznost si nedokážeme představit.“ Review and Herald, 5. července 1906.

Sestra Whiteová také uvádí, že anděl z desáté kapitoly Zjevení, který sestoupil s otevřenou knížkou v ruce, nebyl nikdo menší než Ježíš Kristus.

„Mocný anděl, který poučoval Jana, nebyl nikdo jiný než Ježíš Kristus. To, že klade Svou pravou nohu na moře a levou na souš, ukazuje, jakou úlohu sehrává v závěrečných scénách velkého sporu se Satanem. Tento postoj vyjadřuje Jeho svrchovanou moc a autoritu nad celou zemí.“ Biblický komentář adventistů sedmého dne, svazek 7, 971.

Role, kterou Ježíš „hraje v závěrečných scénách“, představuje jeho službu v úřadu nebeského velekněze.

Proto, svatí bratři, účastníci nebeského povolání, upřete svou pozornost na Apoštola a Velekněze našeho vyznání, Krista Ježíše. Židům 3:1.

Sestra Whiteová nejenže ztotožňuje anděla z desáté kapitoly Zjevení s Kristem, ale také označuje tři anděly ze čtrnácté kapitoly Zjevení za symboly Krista, neboť uvádí, že protestanti v době milleritského hnutí ukřižovali tato tři poselství, stejně jako Židé ukřižovali Krista.

„Mnozí s hrůzou pohlížejí na jednání Židů, kteří zavrhli a ukřižovali Krista; a když čtou o potupném zacházení s Ním, domnívají se, že Jej milují a že by Jej nezapřeli jako Petr ani neukřižovali jako Židé. Bůh, který čte v srdcích všech, však podrobil zkoušce onu lásku k Ježíši, o níž tvrdili, že ji cítí. Celé nebe s největším zájmem sledovalo, jak bylo přijímáno poselství prvního anděla. Mnozí však, kteří vyznávali lásku k Ježíši a prolévali slzy při četbě příběhu kříže, se vysmívali radostné zvěsti o Jeho příchodu. Místo aby poselství s radostí přijali, prohlašovali je za klam. Nenáviděli ty, kdo s láskou vyhlíželi Jeho příchod, a vylučovali je z církví. Těm, kdo zavrhli první poselství, nemohlo prospět druhé; neprospělo jim ani půlnoční volání, které je mělo připravit k tomu, aby vírou vstoupili s Ježíšem do svatyně svatých v nebeské svatyni. A tím, že zavrhli obě předchozí poselství, si natolik zatemnili mysl, že v poselství třetího anděla, které ukazuje cestu do svatyně svatých, nevidí žádné světlo. Viděla jsem, že stejně jako Židé ukřižovali Ježíše, tak i církve, které jsou křesťanské jen podle jména, ukřižovaly tato poselství, a proto neznají cestu do svatyně svatých a nemohou mít prospěch z Ježíšovy přímluvy, kterou tam koná. Stejně jako Židé přinášeli své marné oběti, vznášejí i oni své marné modlitby do oddělení, které Ježíš opustil; a Satan, potěšený tímto klamem, na sebe bere náboženskou podobu a obrací mysl těchto údajných křesťanů k sobě, přičemž působí svou mocí, svými znameními a lživými zázraky, aby je pevně spoutal ve své léčce.“ Rané spisy, 259–261.

Andělé v knize Zjevení nesymbolizují nikoho menšího než Ježíše Krista a andělem z osmnácté kapitoly Zjevení, který sestoupil, když byly 11. září 2001 Božím dotykem strženy velké budovy v New Yorku, byl Kristus. Petr uvedl, že až začne soud nad živými, který označil za „časy rozvlažení“, Bůh pošle Ježíše. Petrovo „rozvlažení“ je pozdní déšť, o němž se uvádí, že přichází, když sestupuje anděl z osmnácté kapitoly Zjevení.

„Na Boží lid má sestoupit pozdní déšť. Z nebe má sestoupit mocný anděl a celá země má být ozářena jeho slávou.“ Review and Herald, 21. dubna 1891.

Dne 11. září Ježíš povstal, aby strašlivě otřásl zemí, zahájil soud nad živými a „vedl při“ se svým lidem. Vede s ním při prostřednictvím svého prorockého Slova. Ačkoli však laodicejská Církev adventistů sedmého dne ví o postupné povaze soudního procesu, neví, že začala být souzena, když se zřítily velké budovy v New Yorku.

Ano, i čáp na nebi zná své určené časy; hrdlička, jeřáb i vlaštovka dbají na čas svého příletu; můj lid však nezná Hospodinův soud. Jak můžete říkat: Jsme moudří a Hospodinův zákon je s námi? Hle, vskutku nadarmo jej ustanovil; pero písařů pracuje nadarmo. Mudrci jsou zahanbeni, zděšeni a polapeni: hle, zavrhli Hospodinovo slovo; jaká je tedy v nich moudrost? Jeremjáš 8:7–9.

Když Kristus 11. září povstal, aby vedl při, vyzval svůj lid, aby hledal „staré stezky“, o nichž hovoří Jeremjáš.

„Nepřítel se snaží odvrátit mysl našich bratří a sester od díla přípravy lidu, který má v těchto posledních dnech obstát. Jeho klamné argumenty mají odvést mysl od nebezpečí a povinností přítomné chvíle. Za málo hodnotné pokládají světlo, které Kristus přišel z nebe předat Janovi pro svůj lid. Učí, že události, jež nás bezprostředně čekají, nejsou natolik důležité, aby si zasloužily zvláštní pozornost. Zbavují pravdu nebeského původu její účinnosti a olupují Boží lid o jeho dosavadní zkušenosti, místo nichž mu dávají falešnou vědu. ‚Tak praví Hospodin: Zastavte se na cestách a rozhlédněte se, ptejte se po starých stezkách, kde je dobrá cesta, a choďte po ní.‘ [Jeremjáš 6:16.]

„Ať se nikdo nepokouší bořit základy naší víry — základy, které byly položeny na počátku našeho díla studiem Slova provázeným modlitbou a prostřednictvím zjevení. Na těchto základech stavíme již více než padesát let. Lidé se mohou domnívat, že nalezli novou cestu, že mohou položit pevnější základ než ten, který již byl položen; to je však veliký klam. ‚Jiný základ nemůže nikdo položit než ten, který je již položen.‘ [1. Korintským 3:11.] V minulosti se mnozí pokoušeli vybudovat novou víru, zavést nové zásady; jak dlouho však jejich stavba obstála? Brzy se zřítila, neboť nebyla založena na Skále.“ Svědectví, svazek 8, 296, 297.

Laodicejská Církev adventistů sedmého dne se tím, že se odmítla vrátit k pravdám ustaveným v dějinách milleritského hnutí, ocitla mimo Boží „cestu“ a zvolila si novou cestu, která se opírá o prázdné sliby „tradic a zvyků“.

Proběhněte křížem krážem ulicemi Jeruzaléma, jen se rozhlédněte a přesvědčte se; hledejte na jeho prostranstvích, zda najdete člověka, zda je tam někdo, kdo koná právo a hledá pravdu; a já Jeruzalému odpustím. A i když říkají: „Živ je Hospodin“, jistě přísahají křivě. Ó Hospodine, což tvé oči nehledí na pravdu? Bil jsi je, ale nezarmoutili se; hubil jsi je, ale odmítli přijmout napomenutí. Své tváře učinili tvrdšími než skála; odmítli se navrátit. Proto jsem si řekl: „To jsou jistě chudí lidé; jsou pošetilí, neboť neznají Hospodinovu cestu ani právo svého Boha. Půjdu k předním mužům a promluvím k nim, neboť ti znají Hospodinovu cestu i právo svého Boha.“ Avšak i ti všichni zlomili jho a zpřetrhali pouta. Jeremjáš 5:1–5.

Adventisté sedmého dne budou voláni k odpovědnosti za to, že odmítají chápat proces soudu tak, jak jej vymezuje Boží prorocké slovo. Ellen Whiteová jasně ukazuje, že ti, kdo jsou zapečetěni v sedmé kapitole Zjevení, jsou totožní s těmi, kdo jsou zapečetěni v deváté kapitole knihy Ezechiel.

„Toto zapečetění Božích služebníků je totožné s tím, které bylo ve vidění ukázáno Ezechielovi.“ Svědectví pro kazatele, 445.

V deváté kapitole knihy Ezechiel představuje Jeruzalém Církev adventistů sedmého dne.

„Zde vidíme, že církev – svatyně Páně – jako první pocítila úder Božího hněvu. Staří muži, jimž Bůh dal velké světlo a kteří byli strážci duchovních zájmů lidu, se zpronevěřili důvěře, jež v ně byla vložena. Zaujali stanovisko, že nemusíme očekávat zázraky ani výrazné projevy Boží moci jako za dřívějších dnů. Doba se změnila. Tato slova posilují jejich nevěru a oni říkají: Hospodin neučiní nic dobrého ani zlého. Je příliš milosrdný, než aby svůj lid postihl soudem. A tak ‚Pokoj a bezpečí‘ volají muži, kteří již nikdy nepozvednou svůj hlas jako polnici, aby ukázali Božímu lidu jeho přestoupení a domu Jákobovu jeho hříchy. Právě tito němí psi, kteří nechtěli štěkat, zakoušejí spravedlivou odplatu uraženého Boha. Muži, dívky i malé děti hynou všichni společně.“ Svědectví, svazek 5, 211.

Dne 11. září 2001 začal soud nad živými. Začal u lidu, který se hlásí k Bohu, a postupoval od vedoucích představitelů až k laikům. Po skončení soudu nad Boží církví pokračuje soudní proces u těch, kdo stojí mimo lid hlásící se k Bohu.

Neboť nastal čas, kdy soud musí začít od Božího domu: a jestliže začíná nejprve od nás, jaký bude konec těch, kdo neposlouchají Boží evangelium? 1. Petrova 4:17.

„Evangelium“, které lidé neposlouchají, je „věčné evangelium“, jež zvěstuje první anděl ze čtrnácté kapitoly Zjevení, který nejen ohlašuje „hodinu“ Božího soudu, ale také vyzývá lidi, aby se „báli Boha“. U Malachiáše jsou v pamětní knize zapsáni právě ti, kdo se bojí Boha.

Volal mocným hlasem: Bojte se Boha a vzdejte mu slávu, neboť přišla hodina jeho soudu; a klaňte se tomu, který stvořil nebe i zemi, moře i prameny vod. Zjevení 14:7.

Proces soudu začíná u Božího smluvního lidu a v roce 1844 Pán pominul dosavadní smluvní lid a uzavřel smlouvu s milleritským hnutím. Protestanté onoho historického období byli pominuti, když si Pán vyvolil nový smluvní lid, stejně jako to učinil s těmi, kteří vyšli z Egypta skrze Rudé moře za časů Mojžíše, Jozua a Káleba. Tentýž proces byl znázorněn na konci dějin Izraele, kdy se Bůh rozvedl se starověkým Izraelem a uzavřel smlouvu se svou novou nevěstou – křesťanskou církví. Tato církev upadla do otroctví, které trvalo 1 260 let papežské temnoty a jehož předobrazem bylo 430 let temnoty, kterou starověký Izrael zakoušel v Egyptě. Když křesťanská církev v roce 1798 vyšla z papežské temnoty, tvořili ji tehdy protestantští křesťané. Ti byli následně zkoušeni a v roce 1844 pominuti, stejně jako ti, kteří zemřeli na poušti před vstupem do zaslíbené země, a také jako Židé, s nimiž se Kristus rozvedl, když si bral svou křesťanskou nevěstu. Dne 11. září se zopakoval proces zkoušení z doby Mojžíše a Krista i z roku 1844.

Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i navěky. Židům 13:8.

Ellen Whiteová rovněž poukazuje na tuto zásadu:

„Boží dílo na zemi se v průběhu věků při každé velké reformaci či náboženském hnutí vyznačuje pozoruhodnou podobností. Zásady, podle nichž Bůh jedná s lidmi, jsou stále stejné. Významná hnutí současnosti mají své obdoby v hnutích minulosti a zkušenosti církve z dřívějších dob poskytují velmi cenná poučení pro naši dobu.“ Velký spor věků, 343.

Kristus poprvé uzavřel smlouvu s vyvoleným lidem při vysvobození u Rudého moře. Naplnil tím Abrahamovo proroctví, které poukazovalo na otroctví Božího lidu v Egyptě, jež je předobrazem otroctví duchovního Izraele v době temného středověku pod papežskou nadvládou. Zajetí v Egyptě bylo nejen předobrazem zajetí v temném středověku, ale také zajetí starověkého Izraele v Babylóně.

„Boží církev na zemi byla během tohoto dlouhého období nelítostného pronásledování skutečně v zajetí, stejně jako byli synové Izraele v době vyhnanství drženi v zajetí v Babylóně.“ Proroci a králové, 714.

Zajetí v Egyptě, jímž se naplnilo Abrahamovo proroctví, rovněž ukazuje, že i národ, mezi nímž Boží lid přebýval v době svého otroctví, bude souzen.

A řekl Abramovi: Věz s jistotou, že tví potomci budou cizinci v zemi, která jim nepatří, a budou sloužit jejím obyvatelům; ti je budou utiskovat čtyři sta let. Také národ, jemuž budou sloužit, budu soudit; a potom vyjdou s velkým bohatstvím. Genesis 15:13, 14.

Když vyvolený lid vyšel z Egypta, Egypt stihl soud ve vodách Rudého moře. Po sedmdesáti letech zajetí v Babylónu byl Babylón poražen médsko-perskou říší. Když protestanté temného středověku vyšli z období papežského pronásledování, Napoleonův generál Berthier zajal papeže a antikrist o rok později zemřel ve vyhnanství.

Nezáleží na tom, za jakou tradici či zvyk se člověk skrývá, aby nemusel dbát poselství označujícího hodinu Božího soudu; církev i stát podléhají procesu soudu. Dne 11. září 2001 začal soud nad živými a laodikejská Církev adventistů sedmého dne vstoupila do období svého soudu, když Kristus povstal, aby strašlivě otřásl zemí a naléhavě prosil svou církev o návrat na staré stezky. Tato církev je někdejším smluvním lidem, který je pomíjen, a ti, kteří se v odpověď na Kristovo naléhání skutečně rozhodli vrátit na staré stezky, měli být souzeni poté. Předělem mezi soudem nad někdejším smluvním lidem a soudem nad novým smluvním lidem byl rok 2020. Národ, v němž byl někdejší smluvní lid původně ustaven, rovněž podléhal zcela témuž procesu soudu. Soud nad tímto národem začal v roce 1861 občanskou válkou.

Dne 11. září začal soud nad první ze dvou částí, které tvoří republikánský roh šelmy ze země z knihy Zjevení, souběžně se soudem nad laodikejskou Církví adventistů sedmého dne. Touto částí republikánského rohu byla Demokratická strana, která rovněž dospěla ke svému konci v roce 2020, kdy byl Joe Biden zvolen v ukradených volbách.

Od roku 2020 začala soudu nad živými podléhat druhá část republikánského rohu, představovaná Republikánskou stranou. Tomuto soudu začali podléhat také ti, kteří byli dříve spojeni s laodicejskou Církví adventistů sedmého dne. Soud, který pro Demokratickou stranu skončil v roce 2020, vyvolal uvnitř Demokratické strany štěpení na mnoho částí, které s pokračováním procesu soudu jen dále pokračovalo. Demokratická strana je nyní stranou rudých (komunistů) a zelených (islamistů). Proces soudu nad Republikánskou stranou skončil 3. listopadu 2026, dvě stě padesát let po roce 1776. Stejně jako v případě Demokratické strany se nyní i Republikánská strana natrvalo rozdělila a roztříštila, právě tak jako se Demokratická strana v roce 2020 zhroutila a roztříštila.

V roce 2020 se zavřely dveře pro první fázi jak republikánského, tak protestantského rohu šelmy ze země, popsané ve třinácté kapitole Zjevení. Dne 3. listopadu 2026 se zavřely dveře pro druhou fázi republikánského rohu a brzy se zavřou dveře před lidem nové smlouvy, tedy před druhou fází protestantského rohu šelmy ze země. Až se tyto dveře zavřou, následně se zavřou dveře milosti před šelmou, která nese tyto dva rohy. Dvoje dveře, jejichž uzavření při soudu nad živými ještě zbývá, měly svůj předobraz v počátečních dějinách vyvoleného smluvního lidu, na nějž se vztahovalo Abrahamovo proroctví o vyvoleném lidu. Kristus vždy znázorňuje konec počátkem. Když Hebrejci při prvním svátku Pesach potřeli krví veřeje dveří, představovaly tyto dveře následující dveře v našich dějinách. Když faraon zahynul ve vodách Rudého moře, druhé dveře těchto dějin byly předobrazem zavřených dveří před národem Spojených států při brzkém zavedení nedělního zákona.

Boží lid je Božím slovem odsouzen za to, že nerozumí Božímu soudu, a ti, kdo jsou mimo Boží církev, podléhají témuž odsouzení. Boží lid při závěrečné zkoušce obstojí, nebo selže podle toho, zda se navrátí na staré stezky představené v Božím prorockém slově. Hebrejci při prvním svátku Pesach představují druhé zavřené dveře pro protestantský roh šelmy ze země a Egypt, jehož konec nastal v Rudém moři, představuje šelmu ze země popsanou ve třinácté kapitole Zjevení. Občané Spojených států rovněž podléhají odsouzení za to, že odmítají své posvátné staré stezky.

Pro Spojené státy jsou starými stezkami, které je při soudu odsoudí, dva posvátné dokumenty: Deklarace nezávislosti a Ústava. Až bude zanedlouho přijat nedělní zákon, tento národ odmítne zásady vyjádřené v těchto dvou posvátných dokumentech, jež jsou v souladu se dvěma posvátnými svědectvími představovanými Biblí a Duchem proroctví, která odsoudí protestantský roh.

Být v situaci, kdy „tradice a zvyky“ brání duši pochopit, co a proč představují ohnivé koule v Nashvillu, nejenže uzavírá dveře protestantskému rohu Spojených států, ale také znamená příchod období, které vede k soudu nad Spojenými státy, kdy, jak zaznamenává Ellen Whiteová, „po národním odpadnutí následuje národní zkáza“.

Těmto věcem se budeme dále věnovat v příštím článku.