The subject of the sanctuary was the “key” that unlocked the disappointment of October 22, 1844 at the beginning of the third angel’s message, and it is the subject of the disappointment that is the “key” to unlock the sanctuary message of the temple test at the end of the third angel.
Předmět svatyně byl „klíčem“, který na počátku poselství třetího anděla odemkl zklamání z 22. října 1844, a právě předmět tohoto zklamání je „klíčem“ k odemknutí poselství o svatyni při zkoušce chrámu na konci poselství třetího anděla.
And I will give unto thee the keys of the kingdom of heaven: and whatsoever thou shalt bind on earth shall be bound in heaven: and whatsoever thou shalt loose on earth shall be loosed in heaven. Matthew 16:19.
A tobě dám klíče království nebeského; a cokoli svážeš na zemi, bude svázáno v nebi; a cokoli rozvážeš na zemi, bude rozvázáno v nebi. Matouš 16,19.
The fact that September 11, 2001 is understood as “9/11” in agreement with “911” being the symbol of an emergency call in the United States, was designed by the One who designed all things. Understanding the disappointment of July 18, 2020 is what allows the movement of the one hundred and forty-four thousand to be recognized as such; but only by those who wish to see that Jesus represents the spiritual with the natural today no differently than He did two thousand years ago. “20/20” vision is the best you can have, and the disappointment of 2020 is the waymark that allows the temple to be recognized in the prophetic history of the ten virgins.
Skutečnost, že je 11. září 2001 chápán jako „9/11“ v souladu s tím, že „911“ je ve Spojených státech symbolem nouzového volání, byla určena Tím, který určil všechny věci. Pochopení zklamání z 18. července 2020 je tím, co umožňuje, aby bylo hnutí sto čtyřiceti čtyř tisíc rozpoznáno jako takové; avšak pouze těmi, kdo si přejí vidět, že Ježíš dnes znázorňuje duchovní skrze přirozené nijak jinak, než jak to činil před dvěma tisíci lety. Zrak „20/20“ je tím nejlepším, jaký můžete mít, a zklamání roku 2020 je mezníkem, který umožňuje, aby byl chrám rozpoznán v prorockých dějinách deseti panen.
“The parable of the ten virgins of Matthew 25 also illustrates the experience of the Adventist people.” The Great Controversy, 393.
„Podobenství o deseti pannách z Matouše 25 rovněž znázorňuje zkušenost adventního lidu.“ Velké drama věků, 393.
Twenty 20 vision is even better when combined with the hindsight represented by the foundational truths. Paul teaches that “the spirits of the prophets are subject to the spirits of the prophets,” and Matthew’s virgins are therefore the same virgins that John identifies as the one hundred and forty-four thousand, and John identifies them as virgins in—Revelation 144.
Vidění 20/20 je ještě lepší, je-li spojeno se zpětným pohledem, který představují základní pravdy. Pavel učí, že „duchové proroků jsou podřízeni prorokům“, a Matoušovy panny jsou proto tytéž panny, které Jan označuje jako sto čtyřicet čtyři tisíc, a Jan je označuje jako panny ve Zjevení 14,4.
These are they which were not defiled with women; for they are virgins. These are they which follow the Lamb whithersoever he goeth. These were redeemed from among men, being the firstfruits unto God and to the Lamb. Revelation 14:4.
To jsou ti, kteří se neposkvrnili se ženami; neboť jsou pannami. To jsou ti, kteří následují Beránka, kamkoli jde. Ti byli vykoupeni z lidí jako prvotiny Bohu a Beránkovi. Zjevení 14,4.
The first fruits of the fall season are the virgins who follow the Lamb into the temple, and the “key” to understanding the temple is the disappointment of 2020.
Prvotinami podzimního období jsou panny, které následují Beránka do chrámu, a „klíčem“ k porozumění chrámu je zklamání roku 2020.
And the key of the house of David will I lay upon his shoulder; so he shall open, and none shall shut; and he shall shut, and none shall open. Isaiah 22:22.
A vložím klíč domu Davidova na jeho rameno; i otevře, a nikdo nezavře; a zavře, a nikdo neotevře. Izajáš 22,22.
If an Adventist is to be among the 144,000, they will of prophetic necessity have suffered a disappointment that was caused by the presentation of a public prediction that failed.
Má-li být adventista mezi 144 000, pak z prorocké nutnosti musel zakusit zklamání způsobené vyhlášením veřejné předpovědi, která se nenaplnila.
“I am often referred to the parable of the ten virgins, five of whom were wise, and five foolish. This parable has been and will be fulfilled to the very letter, for it has a special application to this time, and, like the third angel’s message, has been fulfilled and will continue to be present truth till the close of time.” Review and Herald, August 19, 1890.
„Často jsem odkazována na podobenství o deseti pannách, z nichž pět bylo moudrých a pět pošetilých. Toto podobenství se naplnilo a naplní se do posledního písmene, neboť se zvláštním způsobem vztahuje na tuto dobu a podobně jako poselství třetího anděla bylo naplněno a bude i nadále přítomnou pravdou až do skonání času.“ Review and Herald, 19. srpna 1890.
The battle of Panium in verse fifteen of Daniel eleven is the battle that leads to verse sixteen, which identifies the Sunday law in the United States.
Bitva u Paneia ve verši patnácté kapitoly Daniel 11 je bitvou, která vede k verši šestnáct, jenž označuje nedělní zákon ve Spojených státech.
So the king of the north shall come, and cast up a mount, and take the most fenced cities: and the arms of the south shall not withstand, neither his chosen people, neither shall there be any strength to withstand. Daniel 11:15.
I král severu přitáhne, navrší násep a dobude nejpevněji opevněná města; a síly jihu neobstojí, ani jeho vybraný lid, a nebude síly, která by mu odolala. Daniel 11,15.
In this verse the United States defeats Russia, along with Russia’s chosen people. But in the next verse. No one can stand against the rise of Rome, which marks Judah and Jerusalem as the first step in its conquest of the world; as Rome rose up as the fourth kingdom of Bible prophecy. By standing in the literal glorious land in verse sixteen, the symbol of literal Rome’s authority was within the literal glorious land; thus, typifying verse forty-one, when the mark of spiritual Rome’s authority is enforced upon the spiritual glorious land of the United States.
V tomto verši Spojené státy porážejí Rusko spolu s lidem, který si Rusko vyvolilo. Avšak v následujícím verši nemůže nikdo obstát proti vzestupu Říma, jenž označuje Judu a Jeruzalém jako první krok ve svém dobývání světa; neboť Řím povstal jako čtvrté království biblického proroctví. Tím, že ve verši šestnáct stojí v doslovné nádherné zemi, byl symbol autority doslovného Říma uvnitř doslovné nádherné země; a tím předobrazoval verš čtyřicátý první, kdy bude znamení autority duchovního Říma vynuceno na duchovní nádherné zemi Spojených států.
The two horns of the earth-beast of Revelation thirteen represent Republicanism and Protestantism. In verse fifteen of Daniel eleven Antiochus Magnus, known as Antiochus III and Antiochus the Great defeats the southern kingdom, represented by the Ptolemaic dynasty. Antiochus represents Donald Trump and the southern king represents Russia. The battle of Panium is the battle between the United States and Russia and Russia’s chosen people, a battle which Antiochus prevailed, but thereafter saw his kingdom conquered by literal Rome—the power of verse fourteen, that establishes the external vision of the Republican horn of the earth beast. The internal vision is represented by the Protestant horn of the earth beast. Both horns are at the battle of Panium, for Peter is there as a Protestant with his message from the book of Joel.
Dva rohy zemské šelmy ze třinácté kapitoly Zjevení představují republikanismus a protestantismus. Ve verši patnácté jedenácté kapitoly Daniela Antiochos Magnus, známý jako Antiochos III. a Antiochos Veliký, poráží jižní království, představované ptolemaiovskou dynastií. Antiochos představuje Donalda Trumpa a jižní král představuje Rusko. Bitva u Pania je bitvou mezi Spojenými státy a Ruskem a vyvoleným lidem Ruska, bitvou, v níž Antiochos zvítězil, avšak poté spatřil své království dobyté doslovným Římem — mocí verše čtrnáct, která ustavuje vnější vidění republikánského rohu zemské šelmy. Vnitřní vidění je představováno protestantským rohem zemské šelmy. Oba rohy jsou při bitvě u Pania, neboť Petr je tam jako protestant se svým poselstvím z knihy Jóel.
250 Years
250 let
When we consider the two lines of the earth beast, we find that in 1776 the earth beast began its rise, and by 1798, (twenty-two years later) the sea beast of Revelation thirteen received its deadly wound, and the earth beast began its rule as the sixth kingdom of Bible prophecy. Two hundred and fifty years later, in 2026 we have awakened to the internal temple test that began May 8, 2025.
Když uvažujeme o dvou liniích zemské šelmy, zjišťujeme, že v roce 1776 zemská šelma začala vystupovat, a do roku 1798 (o dvacet dva let později) mořská šelma ze Zjevení třináctého obdržela svou smrtelnou ránu a zemská šelma začala svou vládu jako šesté království biblického proroctví. O dvě stě padesát let později, v roce 2026, jsme se probudili k zkoušce vnitřního chrámu, která začala 8. května 2025.
Those “250” years are also connected with Antiochus Magnus. Beginning with the decree in 457 BC and projecting from that decree two hundred and fifty years we arrive at 207, seven years before the battle of Panium, and ten years after Ptolemy defeated Antiochus at the battle of Raphia, which is represented in verse eleven of Daniel eleven. Daniel 11:11 is of course the external line of the Republican horn that aligns with Revelation 11:11, which is the internal line of the Protestant horn. Daniel and the Revelation are the same book, and Revelation employs the seals as symbols of external prophecy and the churches as symbols of the parallel internal prophecy.
Těchto „250“ let je také spojeno s Antiochem Magnem. Začneme-li dekretem z roku 457 př. Kr. a promítneme-li od tohoto dekretu dvě stě padesát let, dospějeme k roku 207, sedm let před bitvou u Pania a deset let poté, co Ptolemaios porazil Antiocha v bitvě u Ráfie, která je znázorněna v jedenáctém verši 11. kapitoly Daniela. Daniel 11,11 je ovšem vnější linií republikánského rohu, která je v souladu se Zjevením 11,11, jež je vnitřní linií protestantského rohu. Daniel a Zjevení jsou tatáž kniha a Zjevení používá pečeti jako symboly vnějšího proroctví a církve jako symboly paralelního vnitřního proroctví.
Cyrus represents all three decrees, for you cannot have a third without a first and a second.
Kýros představuje všechny tři dekrety, neboť nemůžete mít třetí bez prvního a druhého.
“In the seventh chapter of Ezra the decree is found. Verses 12–26. In its completest form it was issued by Artaxerxes, king of Persia, 457 BC. But in Ezra 6:14 the house of the Lord at Jerusalem is said to have been built ‘according to the commandment [“decree,” margin] of Cyrus, and Darius, and Artaxerxes king of Persia.’ These three kings, in originating, reaffirming, and completing the decree, brought it to the perfection required by the prophecy to mark the beginning of the 2300 years. Taking 457 BC, the time when the decree was completed, as the date of the commandment, every specification of the prophecy concerning the seventy weeks was seen to have been fulfilled.” The Great Controversy, 326.
„V sedmé kapitole Ezdráše se nachází výnos. Verše 12–26. Ve své nejúplnější podobě byl vydán Artaxerxem, perským králem, roku 457 př. Kr. Avšak v Ezdrášovi 6,14 se o Hospodinově domě v Jeruzalémě říká, že byl vystavěn ‚podle rozkazu [„výnosu“, pozn. na okraji] Kýra, Dareia a Artaxerxa, perského krále‘. Tito tři králové tím, že výnos ustanovili, znovu potvrdili a dovršili, jej přivedli k dokonalosti požadované proroctvím, aby označil počátek 2300 let. Přijmeme-li rok 457 př. Kr., dobu, kdy byl výnos dovršen, jako datum onoho rozkazu, ukázalo se, že každé jednotlivé určení proroctví o sedmdesáti týdnech bylo naplněno.“ The Great Controversy, 326.
From the three decrees that are represented by Cyrus in 457 BC, “250” years concludes in the history between the battle of Raphia in 217 BC, when Ptolemy IV defeated Antiochus the Great and 200 BC when Antiochus then defeated Ptolemy at the battle of Panium in verse fifteen. The line aligns Antiochus Magnus with Donald Trump. At the beginning of the sixth kingdom of Bible prophecy in 1776 unto 1798 there is a period of “22” years that represent the rise of the sixth kingdom. Those “22” years also illustrate the history represented by the number “22” at the end of the history of the sixth kingdom from 2001 unto 2023. “22” is the symbol of the combination of Divinity with humanity which is accomplished within the history of the sixth kingdom of Bible prophecy, who is the earth beast with an external horn of Republicanism and an internal horn of Protestantism.
Od tří dekretů, které jsou představovány Kýrem v roce 457 př. Kr., dospívá „250“ let v dějinách mezi bitvou u Ráfie roku 217 př. Kr., kdy Ptolemaios IV. porazil Antiocha Velikého, a rokem 200 př. Kr., kdy Antiochos poté porazil Ptolemaia v bitvě u Pania ve verši patnáctém. Tato linie ztotožňuje Antiocha Magna s Donaldem Trumpem. Na počátku šestého království biblického proroctví v letech 1776 až 1798 je období „22“ let, které představuje vzestup šestého království. Těchto „22“ let rovněž znázorňuje dějiny představované číslem „22“ na konci dějin šestého království od roku 2001 do roku 2023. „22“ je symbolem spojení božství s lidstvím, které je dovršováno v rámci dějin šestého království biblického proroctví, jímž je zemská šelma s vnějším rohem republikánství a vnitřním rohem protestantismu.
The work Christ accomplishes with the union represented by “22” is the final work of Christ in the Most Holy Place, that is represented by the blotting out of sin, which according to Joel accompanied with Peter’s inspired commentary takes place during the outpouring of the latter rain.
Dílo, které Kristus vykonává ve spojení představovaném číslem „22“, je závěrečným dílem Krista ve velesvatyni, jež je znázorněno vymazáním hříchu, které se podle Jóele spolu s Petrovým inspirovaným výkladem odehrává během vylití pozdního deště.
Repent ye therefore, and be converted, that your sins may be blotted out, when the times of refreshing shall come from the presence of the Lord. Acts 3:19.
Čiňte tedy pokání a obraťte se, aby byly vaše hříchy zahlazeny, až přijdou časy občerstvení od tváře Páně. Skutky 3,19.
The blotting out of sin is the last work of the heavenly High Priest.
Vymazání hříchu je posledním dílem nebeského Velekněze.
“As anciently the sins of the people were by faith placed upon the sin offering and through its blood transferred, in figure, to the earthly sanctuary, so in the new covenant the sins of the repentant are by faith placed upon Christ and transferred, in fact, to the heavenly sanctuary. And as the typical cleansing of the earthly was accomplished by the removal of the sins by which it had been polluted, so the actual cleansing of the heavenly is to be accomplished by the removal, or blotting out, of the sins which are there recorded. But before this can be accomplished, there must be an examination of the books of record to determine who, through repentance of sin and faith in Christ, are entitled to the benefits of His atonement. The cleansing of the sanctuary therefore involves a work of investigation—a work of judgment. This work must be performed prior to the coming of Christ to redeem His people; for when He comes, His reward is with Him to give to every man according to his works. Revelation 22:12.” The Great Controversy, 421.
„Jako byly za starých časů hříchy lidu vírou vloženy na oběť za hřích a skrze její krev přeneseny, obrazně, do pozemské svatyně, tak jsou v nové smlouvě hříchy kajících se vírou vloženy na Krista a přeneseny, skutečně, do nebeské svatyně. A jako bylo předobrazné očištění pozemské svatyně vykonáno odstraněním hříchů, jimiž byla poskvrněna, tak má být skutečné očištění nebeské svatyně vykonáno odstraněním neboli vymazáním hříchů, které jsou tam zaznamenány. Avšak dříve než se to může stát, musí být prozkoumány záznamní knihy, aby bylo určeno, kdo skrze pokání z hříchu a víru v Krista má nárok na dobrodiní Jeho smíření. Očištění svatyně tedy zahrnuje dílo zkoumání — dílo soudu. Toto dílo musí být vykonáno před Kristovým příchodem, aby vykoupil svůj lid; neboť když přijde, jeho odplata je s ním, aby odplatil každému podle jeho skutků. Zjevení 22,12.“ Velký spor, 421.
The work that began on October 22, 1844, began at the climax of the Midnight Cry and the work is finished at the climax of the Midnight Cry, which Peter identifies as the period of the blotting out sin, which marks the period of the judgment of the living, when the “times of refreshing” arrives.
Dílo, které započalo 22. října 1844, začalo na vrcholu Půlnočního volání, a dílo je dokončeno na vrcholu Půlnočního volání, které Petr označuje za období vyhlazení hříchu, jež vyznačuje období soudu nad živými, kdy přicházejí „časy občerstvení“.
“The work of the investigative judgment and the blotting out of sins is to be accomplished before the second advent of the Lord. Since the dead are to be judged out of the things written in the books, it is impossible that the sins of men should be blotted out until after the judgment at which their cases are to be investigated. But the apostle Peter distinctly states that the sins of believers will be blotted out ‘when the times of refreshing shall come from the presence of the Lord; and He shall send Jesus Christ.’ Acts 3:19, 20. When the investigative judgment closes, Christ will come, and His reward will be with Him to give to every man as his work shall be.” The Great Controversy, 485.
„Dílo vyšetřujícího soudu a zahlazení hříchů má být vykonáno před druhým příchodem Pána. Jelikož mrtví mají být souzeni podle toho, co je zapsáno v knihách, je nemožné, aby hříchy lidí byly zahlazeny dříve než po soudu, při němž mají být jejich případy vyšetřeny. Apoštol Petr však jasně uvádí, že hříchy věřících budou zahlazeny, ‚až přijdou časy občerstvení od tváře Páně a pošle Ježíše Krista‘. Skutky 3,19.20. Když vyšetřující soud skončí, Kristus přijde a jeho odplata bude s ním, aby každému odplatil podle jeho skutku.“ Velký spor, 485.
The “times of refreshing” are also the “times of the restitution of all things.”
„Časy občerstvení“ jsou také „časy napravení všeho“.
Repent ye therefore, and be converted, that your sins may be blotted out, when the times of refreshing shall come from the presence of the Lord; And he shall send Jesus Christ, which before was preached unto you: Whom the heaven must receive until the times of restitution of all things, which God hath spoken by the mouth of all his holy prophets since the world began. Acts 3:19–21.
Čiňte tedy pokání a obraťte se, aby vaše hříchy byly vymazány, až přijdou od Hospodina časy občerstvení; a aby poslal Ježíše Krista, který vám byl předem zvěstován, jehož musí přijmout nebe až do časů obnovení všeho, o nichž Bůh mluvil ústy všech svých svatých proroků od počátku světa. Skutky 3,19–21.
The “times of refreshing” comes “from the presence of the Lord” that occurs when “Jesus Christ” is sent. When the angel of Revelation ten descended on August 11, 1840, Sister White identified that the angel “was no less a personage than Jesus Christ.” The work Christ began on October 22, 1844 was ushered in by the history of 1840 to 1844; a history which Sister White says was “a glorious manifestation of the power of God,” while aligning that very history with the Pentecostal season in the time of Peter, and then using those two lines of prophetic history to point forward to the descent of the angel of Revelation eighteen who lightens the earth with His glory.
„Časy občerstvení“ přicházejí „od tváře Páně“, k nimž dochází, když je seslán „Ježíš Kristus“. Když anděl ze Zjevení deset sestoupil 11. srpna 1840, sestra Whiteová označila tohoto anděla slovy, že „nebyl nikým menším než Ježíšem Kristem“. Dílo, které Kristus započal 22. října 1844, bylo uvedeno dějinami let 1840 až 1844; dějinami, o nichž sestra Whiteová říká, že byly „slavným projevem Boží moci“, přičemž právě tyto dějiny uvádí do souladu s obdobím Letnic v Petrově době a poté užívá obě tyto linie prorockých dějin k tomu, aby ukázala vpřed k sestoupení anděla ze Zjevení osmnáct, který osvěcuje zemi svou slávou.
“The angel who unites in the proclamation of the third angel’s message is to lighten the whole earth with his glory. A work of world-wide extent and unwonted power is here foretold. The advent movement of 1840–44 was a glorious manifestation of the power of God; the first angel’s message was carried to every missionary station in the world, and in some countries there was the greatest religious interest which has been witnessed in any land since the Reformation of the sixteenth century; but these are to be exceeded by the mighty movement under the last warning of the third angel.
„Anděl, který se připojuje k hlásání poselství třetího anděla, má ozářit celou zemi svou slávou. Je zde předpověděno dílo celosvětového dosahu a neobyčejné moci. Adventní hnutí let 1840–44 bylo slavnou manifestací Boží moci; poselství prvního anděla bylo neseno ke každé misijní stanici na světě a v některých zemích se projevil největší náboženský zájem, jaký byl v kterékoli zemi zaznamenán od reformace šestnáctého století; avšak i to má být překonáno mocným hnutím pod posledním varováním třetího anděla.
“The work will be similar to that of the Day of Pentecost. As the ‘former rain’ was given, in the outpouring of the Holy Spirit at the opening of the gospel, to cause the upspringing of the precious seed, so the ‘latter rain’ will be given at its close for the ripening of the harvest. ‘Then shall we know, if we follow on to know the Lord: His going forth is prepared as the morning; and He shall come unto us as the rain, as the latter and former rain unto the earth.’ Hosea 6:3. ‘Be glad then, ye children of Zion, and rejoice in the Lord your God: for He hath given you the former rain moderately, and He will cause to come down for you the rain, the former rain, and the latter rain.’ Joel 2:23. ‘In the last days, saith God, I will pour out of My Spirit upon all flesh.’ ‘And it shall come to pass, that whosoever shall call on the name of the Lord shall be saved.’ Acts 2:17, 21.
„Toto dílo bude podobné dílu Letnic. Jako byl dán ‚raný déšť‘ ve vylití Ducha svatého na počátku evangelia, aby způsobil vzklíčení vzácného semene, tak bude při jeho závěru dán ‚pozdní déšť‘ k dozrání žně. ‚Tehdy poznáme, budeme-li usilovat poznat Hospodina: jeho vyjití je připraveno jako jitro; a přijde k nám jako déšť, jako pozdní a raný déšť zemi.‘ Ozeáš 6,3. ‚Jásejte tedy, synové Siónu, a radujte se v Hospodinu, svém Bohu; neboť vám dal raný déšť v pravé míře a sešle vám déšť, raný déšť i pozdní déšť.‘ Jóel 2,23. ‚V posledních dnech, praví Bůh, vyleji ze svého Ducha na každé tělo.‘ ‚A stane se, že každý, kdo bude vzývat jméno Páně, bude spasen.‘ Skutky 2,17.21.“
“The great work of the gospel is not to close with less manifestation of the power of God than marked its opening. The prophecies which were fulfilled in the outpouring of the former rain at the opening of the gospel are again to be fulfilled in the latter rain at its close. Here are ‘the times of refreshing’ to which the apostle Peter looked forward when he said: ‘Repent ye therefore, and be converted, that your sins may be blotted out, when the times of refreshing shall come from the presence of the Lord; and He shall send Jesus.’ Acts 3:19, 20.” The Great Controversy, 611.
„Velké dílo evangelia nemá skončit menším projevem Boží moci, než jaký provázel jeho počátek. Proroctví, která se naplnila při vylití raného deště na počátku evangelia, se mají znovu naplnit při pozdním dešti na jeho závěru. Zde jsou ‚časy občerstvení‘, k nimž apoštol Petr vzhlížel, když řekl: ‚Proto čiňte pokání a obraťte se, aby vaše hříchy byly vymazány, až přijdou časy občerstvení od tváře Páně, a aby poslal Ježíše Krista.‘ Skutky 3:19, 20.“ Velký spor, 611.
The Advent movement of 1840 to 1844 was a glorious manifestation of the power of God that ushered in the opening of the work of Christ in cleansing His sanctuary. That history began when Jesus, represented as the first angel of Revelation fourteen, descended on August 11, 1840 as represented in chapter ten of Revelation. The manifestation of the power of God that then began escalated to the opening of the investigative judgment, and therefore typified a manifestation of the power of God which would escalate to the close of the investigative judgment. The period at the end began at 9/11, when Jesus again descended as the angel of Revelation eighteen when the great buildings of New York were brought down by the touch of God, and the work of the investigative judgment changed from the dead, unto the living. The rains arrive when Jesus is sent.
Adventní hnutí let 1840 až 1844 bylo slavnou manifestací Boží moci, která uvedla otevření Kristova díla při očišťování Jeho svatyně. Tyto dějiny započaly, když Ježíš, představený jako první anděl ze Zjevení čtrnácté kapitoly, sestoupil 11. srpna 1840, jak je znázorněno v desáté kapitole Zjevení. Projev Boží moci, který tehdy započal, zesílil až k otevření vyšetřujícího soudu, a proto předobrazoval projev Boží moci, který měl zesílit až k uzavření vyšetřujícího soudu. Období na konci začalo 11. září, když Ježíš znovu sestoupil jako anděl ze Zjevení osmnácté kapitoly, když byly veliké budovy New Yorku sraženy dotykem Božím a dílo vyšetřujícího soudu přešlo od mrtvých k živým. Deště přicházejí, když je Ježíš poslán.
Jesus taught that we are to ask in order to receive, and Zechariah says we are to ask for the latter rain, in the time of the latter rain. It is therefore evident you must know that you are in the time of the latter rain, in order to fulfill Zechariah’s direction.
Ježíš učil, že máme prosit, abychom přijali, a Zachariáš říká, že máme prosit o pozdní déšť, v čase pozdního deště. Je tedy zjevné, že musíte vědět, že jste v čase pozdního deště, abyste naplnili Zachariášův pokyn.
Ask ye of the Lord rain in the time of the latter rain; so the Lord shall make bright clouds, and give them showers of rain, to every one grass in the field. Zechariah 10:1.
Proste Hospodina o déšť v čase pozdního deště; Hospodin učiní jasná oblaka a dá jim dešťové přeháňky, každému zeleň na poli. Zachariáš 10,1.
At 9/11 Jesus descended as the angel of Revelation eighteen and the latter rain began to sprinkle, but it only falls on those who meet Zechariah’s command to “ask for the latter rain,” when you have the genuine understanding that “the times of refreshing” and restoration of all things has arrived. The soul must “recognize” that the prophetic period of the latter rain has arrived.
Dne 11. září sestoupil Ježíš jako anděl osmnácté kapitoly Zjevení a pozdní déšť začal skrápět, avšak padá pouze na ty, kdo splňují Zachariášův příkaz „proste za pozdní déšť“, když máte pravé porozumění, že „časy odpočinutí“ a navrácení všeho již nastaly. Duše musí „rozpoznat“, že prorocké období pozdního deště již přišlo.
“We must not wait for the latter rain. It is coming upon all who will recognize and appropriate the dew and showers of grace that fall upon us. When we gather up the fragments of light, when we appreciate the sure mercies of God, who loves to have us trust Him, then every promise will be fulfilled. [Isaiah 61:11 quoted.] The whole earth is to be filled with the glory of God.” The Seventh-day Adventist Bible Commentary, volume 7, 984.
„Nesmíme čekat na pozdní déšť. Přichází na všechny, kdo rozpoznají a přivlastní si rosu a přeháňky milosti, které na nás dopadají. Když shromažďujeme úlomky světla, když si vážíme jistých Božích milosrdenství, neboť On rád vidí, když Mu důvěřujeme, tehdy se naplní každé zaslíbení. [citován Izajáš 61,11.] Celá země má být naplněna slávou Boží.“ The Seventh-day Adventist Bible Commentary, svazek 7, 984.
At 9/11 the times of refreshing began, and the blotting out of the sins of the living began. That judgment is aligned with the very first tenant of the three-step covenant of Abraham. That first tenant was that when the Lord brought Israel out of Egyptian bondage He would judge both His covenant people, and the nation where they had been living as pilgrims and strangers. The first covenant people typified the last covenant people who are the one hundred and forty-four thousand. Those prophetic people will be judged as the Protestant horn of the earth beast, while the Republican horn of the earth beast is simultaneously judged.
K 11. září započaly časy občerstvení a začalo vyhlazování hříchů živých. Tento soud je v souladu se samotným prvním ustanovením trojí Abrahamovy smlouvy. Toto první ustanovení spočívalo v tom, že když Hospodin vyvedl Izrael z egyptského otroctví, bude soudit jak svůj lid smlouvy, tak národ, v němž přebývali jako příchozí a cizinci. První lid smlouvy byl předobrazem posledního lidu smlouvy, jímž je sto čtyřicet čtyři tisíc. Tento prorocký lid bude souzen jako protestantský roh zemské šelmy, zatímco republikánský roh zemské šelmy je souzen současně.
The judgment of the Republican horn comes at the end of its history, which is the Sunday law. The Sunday law is represented in verse sixteen’s fulfillment of Rome taking control of Judah in 63 BC—on the Day of Atonement according to some historians.
Soud republikánského rohu přichází na konci jeho dějin, jímž je nedělní zákon. Nedělní zákon je ve verši šestnáct zastoupen naplněním okamžiku, kdy Řím v roce 63 př. Kr. převzal vládu nad Judou — podle některých historiků v Den smíření.
Antiochus Magnus, represents the United States in verses ten through fifteen. Ronald Reagan prevailed in the battle of verse ten, that typified verse forty’s collapse of the Soviet Union. Isaiah 8:8 identifies the same battle represented in verses ten and forty of Daniel eleven, and those three parallel verses allow Russia to be identified as the victor in verse eleven’s battle of Raphia.
Antiochus Magnus představuje ve verších deset až patnáct Spojené státy. Ronald Reagan zvítězil v bitvě desátého verše, která byla předobrazem zhroucení Sovětského svazu ve čtyřicátém verši. Izajáš 8,8 označuje tutéž bitvu, jež je představena v desátém a čtyřicátém verši Daniela jedenácté kapitoly, a tyto tři souběžné verše umožňují ztotožnit Rusko jako vítěze v bitvě u Rafie v jedenáctém verši.
The battle of Raphia in verse eleven prefigured the war in Ukraine between the king of the south (Russia) and the papacy’s proxy power (the Ukraine). The war was initiated by the Obama Administration in the time of the first pope from the southern hemisphere, who was also the first pope from the America’s, though it was south America. “South” is a symbol of globalism, spiritualism and communism, and the first southern pope from the America’s aligned with the globalist president Obama, when the war of verse eleven arrived. Reagan as the United States in verse ten entered into a secret alliance with a conservative pope; then the Nazi’s of Ukraine were employed by a globalist president in a period of a globalist pope. The United States under Trump, is now in an open relationship with the first north American, and so-called conservative pope.
Bitva u Ráfie v jedenáctém verši předobrazovala válku na Ukrajině mezi králem jihu (Ruskem) a zástupnou mocí papežství (Ukrajinou). Válku zahájila Obamova administrativa v době prvního papeže z jižní polokoule, který byl zároveň i prvním papežem z Amerik, ačkoli to byla Jižní Amerika. „Jih“ je symbolem globalismu, spiritualismu a komunismu a první jižní papež z Amerik se spojil s globalistickým prezidentem Obamou, když přišla válka jedenáctého verše. Reagan jako Spojené státy v desátém verši vstoupil do tajného spojenectví s konzervativním papežem; poté byli nacisté z Ukrajiny využiti globalistickým prezidentem v období globalistického papeže. Spojené státy pod Trumpem jsou nyní v otevřeném vztahu s prvním severoamerickým a takzvaně konzervativním papežem.
Reagan had a secret alliance with the antichrist of Bible prophecy in the battle of verse ten, and Obama initiated the battle of verse eleven, in a period when the pope was also a globalist, like unto Obama. Trump is now in an open relationship with a parallel pope to Reagan, with the exception that the initial secret alliance, is now an open alliance. The three popes, and the three presidents, align with the three battles of verses ten, eleven and fifteen.
Reagan měl tajné spojenectví s antikristem biblického proroctví v bitvě desátého verše a Obama zahájil bitvu jedenáctého verše v období, kdy byl papež rovněž globalistou, podobně jako Obama. Trump je nyní v otevřeném vztahu s papežem, jenž je Reaganovou paralelou, s tou výjimkou, že původní tajné spojenectví je nyní spojenectvím otevřeným. Tři papežové a tři prezidenti odpovídají třem bitvám desátého, jedenáctého a patnáctého verše.
“Marvelous in her shrewdness and cunning is the Roman Church. She can read what is to be. She bides her time, seeing that the Protestant churches are paying her homage in their acceptance of the false sabbath and that they are preparing to enforce it by the very means which she herself employed in bygone days. Those who reject the light of truth will yet seek the aid of this self-styled infallible power to exalt an institution that originated with her. How readily she will come to the help of Protestants in this work it is not difficult to conjecture. Who understands better than the papal leaders how to deal with those who are disobedient to the church?
„Podivuhodná ve své prozíravosti a vychytralosti je římská církev. Dovede rozpoznat, co má přijít. Vyčkává svého času, neboť vidí, že protestantské církve jí vzdávají hold tím, že přijímají falešný sabat, a že se připravují vynucovat jej právě těmi prostředky, jichž sama používala v dřívějších dobách. Ti, kdo odmítají světlo pravdy, budou přece hledat pomoc u této samozvané neomylné moci, aby vyvýšili ustanovení, které od ní vzešlo. Jak ochotně přispěje protestantům v tomto díle na pomoc, není nesnadné odhadnout. Kdo rozumí lépe než papežští vůdcové tomu, jak jednat s těmi, kdo jsou církvi neposlušní?“
“The Roman Catholic Church, with all its ramifications throughout the world, forms one vast organization under the control, and designed to serve the interests, of the papal see. Its millions of communicants, in every country on the globe, are instructed to hold themselves as bound in allegiance to the pope. Whatever their nationality or their government, they are to regard the authority of the church as above all other. Though they may take the oath pledging their loyalty to the state, yet back of this lies the vow of obedience to Rome, absolving them from every pledge inimical to her interests.
Římskokatolická církev se všemi svými rozvětveními po celém světě tvoří jednu rozsáhlou organizaci podřízenou papežskému stolci a určenou k tomu, aby sloužila jeho zájmům. Její miliony věřících v každé zemi na zeměkouli jsou poučovány, aby se považovali za vázané věrností papeži. Ať je jejich národnost jakákoli a ať mají jakoukoli vládu, mají pokládat autoritu církve za vyšší než každou jinou. I když mohou složit přísahu, jíž stvrzují svou věrnost státu, přece za tím stojí slib poslušnosti Římu, který je zprošťuje každého závazku odporujícího jeho zájmům.
“History testifies of her artful and persistent efforts to insinuate herself into the affairs of nations; and having gained a foothold, to further her own aims, even at the ruin of princes and people. In the year 1204, Pope Innocent III extracted from Peter II, king of Arragon, the following extraordinary oath: ‘I, Peter, king of Arragonians, profess and promise to be ever faithful and obedient to my lord, Pope Innocent, to his Catholic successors, and the Roman Church, and faithfully to preserve my kingdom in his obedience, defending the Catholic faith, and persecuting heretical pravity.’—John Dowling, The History of Romanism, b. 5, ch. 6, sec. 55. This is in harmony with the claims regarding the power of the Roman pontiff ‘that it is lawful for him to depose emperors’ and ‘that he can absolve subjects from their allegiance to unrighteous rulers.’—Mosheim, b. 3, cent. 11, pt. 2, ch. 2, sec. 9, note 17.
„Dějiny dosvědčují její obratné a vytrvalé snahy vetřít se do záležitostí národů; a jakmile získá opěrný bod, prosazovat své vlastní cíle, i za cenu zkázy knížat a lidu. Roku 1204 vynutil papež Inocenc III. na Petru II., králi aragonském, tuto mimořádnou přísahu: ‚Já, Petr, král Aragonců, vyznávám a slibuji, že budu navždy věrný a poslušný svému pánu, papeži Inocenci, jeho katolickým nástupcům a římské církvi, a že budu věrně zachovávat své království v jeho poslušnosti, hájit katolickou víru a pronásledovat kacířskou zvrhlost.‘—John Dowling, The History of Romanism, b. 5, ch. 6, sec. 55. To je v souladu s tvrzeními ohledně moci římského papeže, ‚že je pro něho zákonné sesazovat císaře‘ a ‚že může zprostit poddané jejich věrnosti vůči nespravedlivým vládcům.‘—Mosheim, b. 3, cent. 11, pt. 2, ch. 2, sec. 9, note 17.“
“And let it be remembered, it is the boast of Rome that she never changes. The principles of Gregory VII and Innocent III are still the principles of the Roman Catholic Church. And had she but the power, she would put them in practice with as much vigor now as in past centuries. Protestants little know what they are doing when they propose to accept the aid of Rome in the work of Sunday exaltation. While they are bent upon the accomplishment of their purpose, Rome is aiming to re-establish her power, to recover her lost supremacy. Let the principle once be established in the United States that the church may employ or control the power of the state; that religious observances may be enforced by secular laws; in short, that the authority of church and state is to dominate the conscience, and the triumph of Rome in this country is assured.
„A nechť se pamatuje, že Řím se chlubí tím, že se nikdy nemění. Zásady Řehoře VII. a Inocence III. jsou dosud zásadami římskokatolické církve. A kdyby jen měla moc, uváděla by je do praxe se stejnou rozhodností dnes jako v minulých staletích. Protestanté si jen málo uvědomují, co činí, když navrhují přijmout pomoc Říma v díle vyvýšení neděle. Zatímco jsou upnuti k uskutečnění svého záměru, Řím usiluje o znovuobnovení své moci, o znovuzískání své ztracené nadvlády. Jakmile by byl ve Spojených státech jednou ustaven princip, že církev může používat nebo ovládat moc státu; že náboženské obřady mohou být vynucovány světskými zákony; zkrátka, že autorita církve a státu má ovládat svědomí, pak by triumf Říma v této zemi byl zajištěn.“
“God’s word has given warning of the impending danger; let this be unheeded, and the Protestant world will learn what the purposes of Rome really are, only when it is too late to escape the snare. She is silently growing into power. Her doctrines are exerting their influence in legislative halls, in the churches, and in the hearts of men. She is piling up her lofty and massive structures in the secret recesses of which her former persecutions will be repeated. Stealthily and unsuspectedly she is strengthening her forces to further her own ends when the time shall come for her to strike. All that she desires is vantage ground, and this is already being given her. We shall soon see and shall feel what the purpose of the Roman element is. Whoever shall believe and obey the word of God will thereby incur reproach and persecution.” The Great Controversy, 580, 581.
„Boží slovo varovalo před hrozícím nebezpečím; zůstane-li toto varování bez povšimnutí, pak protestantský svět pozná, jaké jsou skutečné záměry Říma, teprve tehdy, až bude příliš pozdě uniknout léčku. Ona tiše nabývá moci. Její nauky uplatňují svůj vliv v zákonodárných síních, v církvích i v srdcích lidí. Vrší své vznešené a mohutné stavby, v jejichž tajných zákoutích se budou opakovat její dřívější pronásledování. Skrytě a nepozorovaně posiluje své síly, aby prosadila své vlastní cíle, až přijde čas udeřit. Vše, po čem touží, je výhodné postavení, a to se jí již dostává. Brzy uvidíme a pocítíme, jaký je záměr římského živlu. Kdokoli uvěří Božímu slovu a bude je poslouchat, přivolá si tím pohanu a pronásledování.“ The Great Controversy, 580, 581.
In 2016 Trump was elected, then the globalists represented by Biden stole the election of 2020, but that is only recognized by those who have 20/20 vision. In verse thirteen Donald Trump “returns” in 2024, with more power than ever, and begins his preparation for the golden age as well as the battle of Panium in verse fifteen. Then Leo the pope arrived to establish the vision in 2025, the third pope associated with the three battles of verses ten through fifteen, and also with the three presidents of those battles. The first and third popes and presidents are considered conservative, and the middle pope and president were globalists. The first alliance was secret, the last is open, for it is represented in verse fourteen as the symbol that establishes the external vision of the prophecies of the latter days.
V roce 2016 byl zvolen Trump, potom globalisté zastoupení Bidenem ukradli volby roku 2020, avšak to rozpoznají jen ti, kdo mají vidění 20/20. Ve třináctém verši se Donald Trump v roce 2024 „vrací“, s větší mocí než kdy předtím, a začíná svou přípravu na zlatý věk i na bitvu u Pania z patnáctého verše. Potom přišel papež Lev, aby v roce 2025 ustanovil vidění, třetí papež spojený se třemi bitvami veršů deset až patnáct, a také se třemi prezidenty těchto bitev. První a třetí papež i prezidenti jsou pokládáni za konzervativní, zatímco prostřední papež a prezident byli globalisté. První spojenectví bylo tajné, poslední je otevřené, neboť je ve čtrnáctém verši představeno jako symbol, který ustavuje vnější vidění proroctví posledních dnů.
On December 31, 2023 the work of the first angel, as typified by the work of the first decree began laying the foundation. The foundational test was over whether William Miller was correct or incorrect in his identification that it was Rome that establishes the vision in verse fourteen. Miller’s identification of Rome as the symbol that established the prophetic vision of the latter days is in some aspects the most significant of all of Miller’s foundational truths. How Miller arrived at certain understandings can only be derived from applying sanctified logic to his time and circumstances, but with some of his prophetic discoveries there is very specific testimony as to why he came to his understandings. The most fundamental of his understandings was his identification that it is Rome that establishes the vision.
Dne 31. prosince 2023 začalo dílo prvního anděla, jak bylo předobrazeno dílem prvního výnosu, pokládat základ. Základní zkouška se týkala toho, zda měl William Miller pravdu, či nikoli, ve svém určení, že je to Řím, kdo ve čtrnáctém verši ustanovuje vidění. Millerovo určení Říma jako symbolu, který ustanovil prorocké vidění posledních dnů, je v některých ohledech nejvýznamnější ze všech Millerových základních pravd. Jak Miller dospěl k určitým porozuměním, lze vyvodit pouze uplatněním posvěcené logiky na jeho dobu a okolnosti, avšak u některých jeho prorockých objevů existuje velmi konkrétní svědectví o tom, proč ke svým porozuměním dospěl. Nejzákladnějším z jeho porozumění bylo jeho určení, že je to Řím, kdo ustanovuje vidění.
Miller directly testifies how he searched to understand what it was that was “taken away” in the book of Daniel. He not only identifies where he found his answer, but he speaks of his excitement when he discovered the jewel, he had been searching for. Apollos Hale records a commentary upon Miller’s own writings, and in the following passage Hale is identifying how Miller became a student of prophecy. Miller, as the messenger of the light which was unsealed in 1798, is a sacred example of those who Daniel called the “wise” who “understand” when the book is “unsealed.” Miller’s testimony of how he was led into studying the Bible is a purposeful example by the One who controls all things. Pay attention to Miller’s development, for he is the example of the wise who understand the increase of knowledge, even if they, as Miller, come out from the darkness of error.
Miller přímo dosvědčuje, jak pátral po porozumění tomu, co bylo v knize Daniel „odňato“. Nejenže určuje, kde nalezl svou odpověď, ale hovoří i o svém nadšení, když objevil klenot, po němž pátral. Apollos Hale zaznamenává komentář k Millerovým vlastním spisům a v následující pasáži Hale ukazuje, jak se Miller stal studentem proroctví. Miller jako posel světla, které bylo odpečetěno roku 1798, je posvátným příkladem těch, které Daniel nazval „moudrými“, kteří „porozumějí“, když je kniha „odpečetěna“. Millerovo svědectví o tom, jak byl veden ke studiu Bible, je záměrným příkladem od Toho, který řídí vše. Věnujte pozornost Millerovu vývoji, neboť je příkladem moudrých, kteří rozumějí vzrůstu poznání, i když oni, jako Miller, vycházejí z temnoty bludu.
“‘In the month of May, 1816, I was brought under conviction, and O, what horror filled my soul! I forgot to eat. The heavens appeared like brass, and the earth like iron. Thus I continued till October, when God opened my eyes; and O, my soul, what a Saviour I discovered Jesus to be! My sins fell like a burden from my soul: and then how plain the Bible seemed to me! It all spoke of Jesus; he was in every page and every line. O, that was a happy day! I wanted to go right home to heaven; Jesus was all to me, and I thought I could make everybody else see him as I saw him, but I was mistaken.
„V měsíci květnu roku 1816 jsem byl usvědčen z hříchu, a ó, jaká hrůza naplnila mou duši! Zapomínal jsem jíst. Nebesa se zdála být jako mosaz a země jako železo. Tak jsem pokračoval až do října, kdy mi Bůh otevřel oči; a ó, má duše, jakého Spasitele jsem v Ježíši objevil! Mé hříchy spadly z mé duše jako břemeno; a potom jak jasná se mi zdála Bible! Všechno hovořilo o Ježíši; byl na každé stránce a v každém řádku. Ó, to byl šťastný den! Chtěl jsem jít rovnou domů do nebe; Ježíš pro mne byl vším a domníval jsem se, že mohu přimět každého, aby ho viděl tak, jak jsem ho viděl já, ale mýlil jsem se.
“‘During, the twelve years I was a deist, I read all histories I could find; but now I loved the Bible. It taught of Jesus! But still there was a good deal of the Bible that was dark to me. In 1818 or 19, while conversing with a friend! To whom I made a visit, and who had known and heard me talk while I was a deist, he inquired, in rather a significant manner, “What do you think of this text, and that?” referring to the old texts I objected to while a deist. I understood what he was about, and replied—If you will give me time, I will tell you what they mean. “How long time do you want?” I don’t know, but I will tell you, I replied, for I could not believe that God had given a revelation that could not be understood. I then resolved to study my Bible, believing I could find out what the Holy Spirit meant. But as soon as I had formed this resolution the thought came to me—“Suppose you find a passage that you cannot understand, what will you do?”
„Po dvanáct let, kdy jsem byl deistou, četl jsem všechny dějiny, které jsem mohl nalézt; nyní jsem však miloval Bibli. Učila o Ježíši! Avšak stále bylo v Bibli mnoho toho, co mi bylo temné. V roce 1818 nebo 1819, když jsem rozmlouval s přítelem, jehož jsem navštívil a který mě znal a slyšel mě mluvit v době, kdy jsem byl deistou, se mě dosti významným způsobem otázal: „Co soudíte o tomto textu a o onom?“ přičemž odkazoval na dřívější texty, proti nimž jsem jako deista namítal. Pochopil jsem, oč mu jde, a odpověděl jsem: Dáte-li mi čas, povím vám, co znamenají. „Kolik času chcete?“ „Nevím, ale řeknu vám to,“ odpověděl jsem, neboť jsem nemohl uvěřit, že by Bůh dal zjevení, jemuž by nebylo možno porozumět. Tehdy jsem se rozhodl studovat svou Bibli s přesvědčením, že mohu zjistit, co mínil Duch svatý. Sotva jsem však toto rozhodnutí učinil, přišla mi na mysl myšlenka: „Předpokládejme, že naleznete oddíl, jemuž nebudete moci porozumět; co pak učiníte?““
“This mode of studying the Bible then came to my mind:—I will take the words of such passages, and trace them through the Bible, and find out their meaning in this way. I had Cruden’s Concordance, [purchased in 1798] which I think is the best in the world; so I took that and my Bible, and set down to my desk, and read nothing else, except the newspapers a little, for I was determined to know what my Bible meant. I began at Genesis, and read on slowly; and when I came to a text that I could not understand, I searched through the Bible to find out what it meant. After I had gone through the Bible in this way, O, how bright and glorious the truth appeared! I found what I have been preaching to you. I was satisfied that the seven times terminated in 1843. Then I came to the 2300 days; they brought me to the same conclusion; but I had no thought of finding out when the Saviour was coming, and I could not believe it; but the light struck me so forcibly I did not know what to do. Now, I thought, I must put on spurs and breeching; I will not go faster than the Bible, and I will not fall behind it. Whatever the Bible teaches, I will hold on to it. But still there were some texts that I could nor understand.”
„Pak mi přišel na mysl tento způsob studia Bible: — Vezmu slova takovýchto oddílů a budu je sledovat napříč Biblí, a takto zjistím jejich význam. Měl jsem Crudenovu konkordanci [zakoupenou roku 1798], která je podle mého mínění nejlepší na světě; vzal jsem si tedy ji i svou Bibli, usedl ke svému stolu a nečetl jsem nic jiného, jen trochu noviny, neboť jsem byl odhodlán poznat, co má má Bible na mysli. Začal jsem u Genesis a četl jsem dále pomalu; a když jsem přišel k textu, jemuž jsem nemohl porozumět, prohledával jsem Bibli, abych zjistil, co znamená. Když jsem takto prošel Bibli, ó, jak jasně a slavně se pravda ukázala! Nalezl jsem to, co jsem vám kázal. Byl jsem přesvědčen, že sedm časů skončilo roku 1843. Potom jsem došel ke 2300 dnům; ty mě přivedly ke stejnému závěru; avšak ani mne nenapadlo zjišťovat, kdy přijde Spasitel, a nemohl jsem tomu uvěřit; ale světlo na mne dopadlo tak mocně, že jsem nevěděl, co si počít. Teď jsem si pomyslel: musím si nasadit ostruhy a uzdu; nepůjdu rychleji než Bible a nezůstanu za ní pozadu. Cokoli Bible učí, toho se budu držet. Avšak stále ještě byly některé texty, jimž jsem nemohl porozumět.“
“So much for his general mode of studying the Bible. On another occasion he stated his mode of settling the meaning of the text before us—the meaning of ‘the daily.’ ‘I read on,’ said he, ‘And could find no other case in which it was found, but in Daniel. I then took those words which stood in connection with it, “take away.” “He shall take away the daily,” “from the time the daily shall be taken away,” etc. I read on, and thought I should find no light on the text; finally I came to 2 Thessalonians 2:7, 8. ‘For the mystery of iniquity doth already work, only he who now letteth, will let, until he be taken out of the way, and then shall that wicked be revealed,’ etc. And when I had come to that text, O, how clear and glorious the truth appeared! There it is! that is “the daily!” Well, now, what does Paul mean by “he who now letteth,” or hindereth? By “the man of sin,” and “the wicked,” Popery is meant. Well, what is it which hinders Popery from being revealed? Why, it is Paganism; well, then, “the daily” must mean Paganism.’” Apollos Hale, The Second Advent Manual, 66.
„Tolik tedy o jeho obecném způsobu studia Bible. Při jiné příležitosti vyložil svůj způsob, jak dospěl k určení významu textu, který máme před sebou — významu výrazu „the daily“. „Četl jsem dále,“ pravil, „a nemohl jsem nalézt žádný jiný případ, kde by se tento výraz vyskytoval, než u Daniela. Potom jsem se zaměřil na slova, která s ním stála ve spojení, ‚take away‘. ‚He shall take away the daily,‘ ‚from the time the daily shall be taken away,‘ atd. Četl jsem dále a domníval jsem se, že v tom textu nenaleznu žádné světlo; nakonec jsem však dospěl k 2. Tesalonickým 2:7, 8. ‚For the mystery of iniquity doth already work, only he who now letteth, will let, until he be taken out of the way, and then shall that wicked be revealed,‘ atd. A když jsem dospěl k tomu textu, ó, jak jasně a slavně se pravda ukázala! To je ono! to je „the daily“! Nuže tedy, co Pavel míní tím „he who now letteth“, nebo zdržuje? Výrazy „the man of sin“ a „the wicked“ jsou míněny papežství. Dobře, co tedy brání tomu, aby se papežství zjevilo? Inu, je to pohanství; pak tedy „the daily“ musí znamenat pohanství.““ Apollos Hale, The Second Advent Manual, 66.
The Providential guidance of Miller’s study by both human and Divine is in the record. His old friend pushed him, and the thoughts which came to him were the voice of the angel Gabriel, who Sister White identifies “line upon line” as the angel who repeatedly visited Miller. He identifies the seven times as his first discovery and then identifies the 2,300 as the second witness to the seven times, for they both ended in 1843, (he initially believed). Those two prophecies are his alpha and omega discoveries, and within the prophetic relationship to Miller they identify the mistake that would be corrected by Samuel Snow with the message of the Midnight Cry that initiated the “seventh-month movement.” The movement of the Midnight Cry was the “seventh-month movement” when it left the Exeter camp meeting, for it was identifying the coming of the Lord on the tenth day of the seventh month, which in 1844 fell on October 22.
Prozřetelnostní vedení Millerova studia, jak lidské, tak božské, je zaznamenáno v tomto svědectví. Jeho starý přítel na něj naléhal a myšlenky, které k němu přicházely, byly hlasem anděla Gabriela, kterého sestra Whiteová označuje „řádek za řádkem“ jako anděla, jenž Millera opakovaně navštěvoval. Sedm časů označuje za svůj první objev a poté ztotožňuje 2 300 jako druhého svědka k sedmi časům, neboť obojí končilo roku 1843 (jak se zpočátku domníval). Tato dvě proroctví jsou jeho objevy alfa a omega a v rámci prorockého vztahu k Millerovi označují omyl, který měl být napraven Samuelem Snowem poselstvím půlnočního volání, jež zahájilo „hnutí sedmého měsíce“. Hnutí půlnočního volání bylo „hnutím sedmého měsíce“ od chvíle, kdy opustilo táborové shromáždění v Exeteru, neboť určovalo příchod Páně na desátý den sedmého měsíce, který roku 1844 připadl na 22. října.
The mistake that produces the empowerment of the second angel is represented by Miller’s initial understanding that the seven times and the 2,300 years concluded together in 1843. In the passage the next doctrine that is discussed is how Miller came to identify Rome as the symbol that establishes the vision. The Adventist history teachers identify that all of William Miller’s prophetic understandings were based upon his identifying two desolating powers. He understood those two desolating powers to be pagan and papal Rome, and he saw those two powers in 2 Thessalonians when he came to understand that the “daily” in the book of Daniel is pagan Rome. Every prophetic model set forth by Miller, who Sister White informs us was repeatedly visited by angels, was based upon his understanding that Rome establishes the vision. Every one!
Omyl, který přivádí ke zmocnění druhého anděla, je znázorněn Millerovým počátečním chápáním, že sedm časů a 2 300 let končí společně v roce 1843. V dané pasáži je další probíranou naukou to, jak Miller dospěl k tomu, že Řím je symbolem, který ustavuje vidění. Učitelé adventistických dějin uvádějí, že všechna prorocká porozumění Williama Millera byla založena na tom, že rozpoznal dvě zpustošující moci. Tyto dvě zpustošující moci chápal jako pohanský a papežský Řím a tyto dvě moci viděl ve 2. Tesalonickým, když dospěl k porozumění, že „ustavičná“ v knize Daniel je pohanský Řím. Každý prorocký model předložený Millerem, o němž nám sestra Whiteová sděluje, že byl opakovaně navštěvován anděly, byl založen na jeho chápání, že Řím ustavuje vidění. Každý jeden!
From December 31, 2023 the Lion of the tribe of Judah has been unsealing the Revelation of Jesus Christ. From that point the foundational test had begun, and it reached its conclusion when the first pope from the United States began his reign on May 8, 2025. At that point, the temple test began.
Od 31. prosince 2023 Lev z kmene Judova snímá pečeti ze Zjevení Ježíše Krista. Od toho okamžiku začala základní zkouška a dospěla ke svému závěru, když 8. května 2025 započal svou vládu první papež ze Spojených států. V tom okamžiku začala chrámová zkouška.
We will continue these things in the next article and employ the “250” years as a witness to uphold our identification that the foundational test ended with the current pope.
V příštím článku budeme v těchto věcech pokračovat a použijeme „250“ let jako svědectví na podporu našeho určení, že zkouška základu skončila u současného papeže.