The book of Isaiah and especially Isaiah’s final prophetic narrative found in chapters forty through sixty-six is a presentation that emphasizes a handful of important prophetic truths connected directly to the Revelation of Jesus Christ, which is now being unsealed as we approach the close of human probation. One of those truths is the revelation of Alpha and Omega. No other book in the Bible comes close to Isaiah’s testimony of the element of God’s character which illustrates the end of a thing with the beginning of a thing.
Kniha Izajáš, a zvláště závěrečné prorocké poselství Izajášovo, obsažené v kapitolách čtyřicet až šedesát šest, je výkladem, který zdůrazňuje několik významných prorockých pravd přímo spojených se Zjevením Ježíše Krista, jež je nyní odpečeťováno, jak se blížíme k závěru lidské doby milosti. Jednou z těchto pravd je zjevení Alfy a Omegy. Žádná jiná kniha Bible se ani zdaleka nepřibližuje Izajášovu svědectví o tom prvku Božího charakteru, který znázorňuje konec věci spolu s počátkem věci.
Who hath wrought and done it, calling the generations from the beginning? I the Lord, the first, and with the last; I am he. Isaiah 41:4.
Kdo to vykonal a učinil, povolávaje pokolení od počátku? Já Hospodin, první, a s posledními; já jsem to. Izajáš 41,4.
It is in Isaiah, that God identifies what it is that proves God is God.
Právě v Izajášovi Bůh vymezuje, co je tím, co dokazuje, že Bůh je Bůh.
Thus saith the Lord the King of Israel, and his redeemer the Lord of hosts; I am the first, and I am the last; and beside me there is no God. And who, as I, shall call, and shall declare it, and set it in order for me, since I appointed the ancient people? and the things that are coming, and shall come, let them show unto them. Fear ye not, neither be afraid: have not I told thee from that time, and have declared it? ye are even my witnesses. Is there a God beside me? yea, there is no God; I know not any. Isaiah 44:6–8.
Takto praví Hospodin, Král Izraele a jeho vykupitel, Hospodin zástupů: Já jsem první a já jsem poslední, a kromě mne není Boha. A kdo jako já může volat a oznamovat to a předložit mi to v řádu, since I appointed the ancient people? A věci, které přicházejí a které přijdou, ať jim oznámí. Nebojte se a neděste se: neoznámil jsem ti to již tehdy a nevyhlásil? Vy jste dokonce mými svědky. Je vedle mne nějaký Bůh? Ano, není žádné skály; neznám žádnou. Izajáš 44:6–8.
Isaiah’s final prophetic narrative emphasizes the perfect and final fulfillment of the arrival of the Comforter that Jesus promised.
Izajášovo závěrečné prorocké poselství zdůrazňuje dokonalé a konečné naplnění příchodu Utěšitele, kterého Ježíš zaslíbil.
Hearken to me, ye that follow after righteousness, ye that seek the Lord: look unto the rock whence ye are hewn, and to the hole of the pit whence ye are digged. Look unto Abraham your father, and unto Sarah that bare you: for I called him alone, and blessed him, and increased him. For the Lord shall comfort Zion: he will comfort all her waste places; and he will make her wilderness like Eden, and her desert like the garden of the Lord; joy and gladness shall be found therein, thanksgiving, and the voice of melody. Isaiah 51:1–3.
Slyšte mne, vy, kdo následujete spravedlnost, vy, kdo hledáte Hospodina: pohlédněte na skálu, z níž jste byli vytesáni, a na otvor jámy, z níž jste byli vykopáni. Pohlédněte na Abrahama, svého otce, a na Sáru, která vás porodila; neboť jsem ho povolal, když byl sám, a požehnal jsem mu a rozmnožil jsem ho. Neboť Hospodin potěší Sijón: potěší všechna jeho zpustošená místa; jeho poušť učiní jako Eden a jeho pustinu jako zahradu Hospodinovu; bude se v ní nalézat radost a veselí, vzdávání díků a hlas zpěvu. Izajáš 51,1–3.
The Comforter arrived in July of 2023. Another truth emphasized in Isaiah’s narrative is the hidden, three-step history of the seven thunders, which is the structure of “emeth,” the Hebrew word that was created by the first, thirteenth, and last letters of the Hebrew alphabet.
Utěšitel přišel v červenci roku 2023. Další pravdou zdůrazněnou v Izajášově vyprávění je skrytá, trojstupňová historie sedmi hromů, která je strukturou „emeth“, hebrejského slova utvořeného z prvního, třináctého a posledního písmene hebrejské abecedy.
A voice of noise from the city, a voice from the temple, a voice of the Lord that rendereth recompense to his enemies. Isaiah 66:6.
Hlas vřavy z města, hlas z chrámu, hlas Hospodinův, jenž odplácí svým nepřátelům. Izajáš 66,6.
Another important truth presented in Isaiah is the role of Islam as the tool of God’s executive judgment upon first the United States, and thereafter the world for the passage of Sunday enforcement.
Další důležitou pravdou představenou v Izajáši je úloha islámu jako nástroje Božího vykonávacího soudu nejprve nad Spojenými státy a poté nad světem kvůli prosazení nedělního zachovávání.
In measure, when it shooteth forth, thou wilt debate with it: he stayeth his rough wind in the day of the east wind. Isaiah 27:8.
S mírou, když vypouští svůj výhonek, budeš se s ním přít; v den východního větru zadržuje svůj prudký vítr. Izajáš 27,8.
All of these truths could be categorized as components of the message of the Midnight Cry, which is the parable of the ten virgin’s representation of the message of the Revelation of Jesus Christ that the Father gave to Jesus, who gave it to Gabriel, that gave it to John, who wrote it out and sent it to the churches. We have been employing Isaiah’s last narrative, to support the line of prophetic events beginning in chapter eleven of Revelation, and we have now arrived at chapter twelve, where we find the woman clothed with the sun is portrayed with the symbolism that is so soundly upheld by Isaiah, that being; that Christ illustrates the end of a thing, with the beginning of a thing.
Všechny tyto pravdy by mohly být zařazeny jako součásti poselství Půlnočního volání, které je v podobenství o deseti pannách znázorněním poselství Zjevení Ježíše Krista, jež dal Otec Ježíši, který je dal Gabrielovi, který je dal Janovi, jenž je sepsal a poslal církvím. Používali jsme poslední Izaiášovo vyprávění, abychom podpořili linii prorockých událostí počínající v jedenácté kapitole Zjevení, a nyní jsme dospěli ke dvanácté kapitole, kde nacházíme ženu oděnou sluncem, která je představena symbolikou, již Izaiáš tak pevně potvrzuje, totiž že Kristus znázorňuje konec nějaké věci počátkem nějaké věci.
And there appeared a great wonder in heaven; a woman clothed with the sun, and the moon under her feet, and upon her head a crown of twelve stars: And she being with child cried, travailing in birth, and pained to be delivered. And there appeared another wonder in heaven; and behold a great red dragon, having seven heads and ten horns, and seven crowns upon his heads. And his tail drew the third part of the stars of heaven, and did cast them to the earth: and the dragon stood before the woman which was ready to be delivered, for to devour her child as soon as it was born. And she brought forth a man child, who was to rule all nations with a rod of iron: and her child was caught up unto God, and to his throne. Revelation 12:1–5.
I ukázalo se na nebi veliké znamení: žena oděná sluncem, a měsíc pod jejíma nohama, a na její hlavě koruna z dvanácti hvězd. A jsouc těhotná, křičela v porodních bolestech a trápila se, aby porodila. I ukázalo se jiné znamení na nebi; a hle, veliký rudý drak, mající sedm hlav a deset rohů, a na svých hlavách sedm korun. A jeho ocas strhl třetinu nebeských hvězd a svrhl je na zem. A drak stanul před ženou, která měla porodit, aby pohltil její dítě, jakmile se narodí. I porodila syna, pacholíka, který má pást všechny národy železnou berlou; a její dítě bylo vytrženo k Bohu a k jeho trůnu. Zjevení 12,1–5.
The woman of Revelation twelve is a symbol of God’s chosen people throughout history. The twelve tribes of ancient literal Israel represent the beginning of God’s chosen covenant people. The twelve tribes typify the ending of ancient literal Israel, when Christ selected twelve disciples. Those twelve disciples at the end of ancient literal Israel, were also the twelve apostles at the beginning of modern spiritual Israel. Two beginning witnesses and one ending witness combine to establish three witnesses that identify the one hundred and forty-four thousand as the ending of modern spiritual Israel.
Žena ze Zjevení dvanácté kapitoly je symbolem Božího vyvoleného lidu v průběhu dějin. Dvanáct kmenů starověkého doslovného Izraele představuje počátek Božího vyvoleného lidu smlouvy. Dvanáct kmenů je předobrazem závěru starověkého doslovného Izraele, kdy Kristus vyvolil dvanáct učedníků. Těchto dvanáct učedníků na konci starověkého doslovného Izraele byli také dvanácti apoštoly na počátku novodobého duchovního Izraele. Dva počáteční svědkové a jeden závěrečný svědek se spojují, aby ustanovili tři svědky, kteří označují sto čtyřicet čtyři tisíc jako závěr novodobého duchovního Izraele.
The one hundred and forty-four thousand are also the ensign that was cast out by their brethren. They are the ensign that was a valley of dead dry bones lying in the street of the great city of Sodom and Egypt, who were murdered by the beast that ascended out of the bottomless pit. They are the ensign, that are the stones of the crown, which the woman is wearing upon her head.
Sto čtyřicet čtyři tisíc jsou také korouhví, kterou jejich bratří zavrhli. Jsou korouhví, která byla údolím mrtvých suchých kostí ležících na ulici velikého města Sodomy a Egypta, které byly zavražděny šelmou vystupující z bezedné propasti. Jsou korouhví, která je kameny koruny, jež žena nosí na své hlavě.
And the Lord their God shall save them in that day as the flock of his people: for they shall be as the stones of a crown, lifted up as an ensign upon his land. Zechariah 9:16.
A Hospodin, jejich Bůh, je v onen den zachrání jako stádo svého lidu; neboť budou jako kameny koruny, vyvýšené jako prapor nad jeho zemí. Zachariáš 9,16.
The ensign, which is the one hundred and forty-four thousand are stones, as is Christ.
Praporcem, jímž je sto čtyřicet čtyři tisíc, jsou kameny, stejně jako Kristus.
And did all drink the same spiritual drink: for they drank of that spiritual Rock that followed them: and that Rock was Christ. 1 Corinthians 10:4.
A všichni pili týž duchovní nápoj; neboť pili z toho duchovního Skály, která je provázela; a tou Skálou byl Kristus. 1 Korintským 10,4.
Christ typifies the one hundred and forty-four thousand, and Peter agrees with Paul that Christ is the “living stone” that was disallowed, and Peter also identified that God’s people are also “lively stones.”
Kristus je předobrazem sto čtyřiceti čtyř tisíc a Petr souhlasí s Pavlem, že Kristus je „živý kámen“, který byl zavržen, a Petr rovněž ztotožnil Boží lid jako „živé kameny“.
To whom coming, as unto a living stone, disallowed indeed of men, but chosen of God, and precious, Ye also, as lively stones, are built up a spiritual house, an holy priesthood, to offer up spiritual sacrifices, acceptable to God by Jesus Christ. 1 Peter 2:4, 5.
Přistupujíce k němu, k živému kameni, lidmi sice zavrženému, ale Bohem vyvolenému a vzácnému, i vy sami jako živé kameny jste budováni v duchovní dům, ve svaté kněžstvo, abyste přinášeli duchovní oběti, příjemné Bohu skrze Ježíše Krista. 1 Petr 2,4.5.
The one hundred and forty-four thousand are not only the stones in the woman’s crown, they are the crown itself.
Sto čtyřicet čtyři tisíc nejsou pouze kameny v koruně té ženy, oni jsou tou korunou samou.
For Zion’s sake will I not hold my peace, and for Jerusalem’s sake I will not rest, until the righteousness thereof go forth as brightness, and the salvation thereof as a lamp that burneth. And the Gentiles shall see thy righteousness, and all kings thy glory: and thou shalt be called by a new name, which the mouth of the Lord shall name. Thou shalt also be a crown of glory in the hand of the Lord, and a royal diadem in the hand of thy God. Isaiah 62:1–3.
Kvůli Siónu neumlknu a kvůli Jeruzalému neutichnu, dokud jeho spravedlnost nevyjde jako jas a jeho spása jako hořící pochodeň. I uvidí národy tvou spravedlnost a všichni králové tvou slávu; a budeš nazvána novým jménem, které určí ústa Hospodinova. Budeš též korunou slávy v ruce Hospodinově a královským diadémem v dlani svého Boha. Izajáš 62,1–3.
Christ typifies the one hundred and forty-four thousand. He is the Rock, and they are “stones.” They are a “crown of glory in the hand of the Lord,” and Christ is the crown of glory.
Kristus předobrazuje sto čtyřicet čtyři tisíc. On je Skála a oni jsou „kameny“. Jsou „korunou slávy v ruce Hospodinově“ a Kristus je korunou slávy.
In that day shall the Lord of hosts be for a crown of glory, and for a diadem of beauty, unto the residue of his people, And for a spirit of judgment to him that sitteth in judgment, and for strength to them that turn the battle to the gate. Isaiah 28:5, 6.
V onen den bude Hospodin zástupů korunou slávy a věncem krásy ostatku svého lidu a duchem soudu tomu, kdo sedí k soudu, i silou těm, kdo odvracejí bitvu u brány. Izajáš 28,5.6.
When considering the number twelve in the context of beginning and ending, the woman represents the chosen covenant people from ancient Israel at mount Sinai, until the history of the one hundred and forty-four thousand. They have been typified by Christ, and His birth typified the resurrection of the dead dry bones from the street where they had been murdered on July 18, 2020. The two-step process that Ezekiel thirty-seven so succinctly identifies, that brings those two prophets to life, is ‘first mentioned’ in the creation of Adam.
Když uvažujeme o čísle dvanáct v souvislosti se začátkem a koncem, žena představuje vyvolený smluvní lid od starověkého Izraele na hoře Sinaj až po dějiny sto čtyřiceti čtyř tisíc. Byli předobrazeni Kristem a jeho narození předobrazilo vzkříšení mrtvých suchých kostí z ulice, kde byli 18. července 2020 zavražděni. Dvoustupňový proces, který Ezechiel třicet sedm tak výstižně označuje a který přivádí tyto dva proroky k životu, je „poprvé zmíněn“ při stvoření Adama.
Adam was created in two steps. He was first formed, then Christ breathed the breath of life into him, just as the breath from the four winds in Ezekiel brought the dry bones to life. Adam was created a fully mature man, but his creation was none the less, his birth. The one hundred and forty-four thousand are born after three and a half symbolic days of lying dead in the street that runs through the valley of death. The one hundred and forty-four thousand are born by the woman that gave birth to the “man child: that was to rule with an iron rod.” As the symbol of the church throughout history, the woman of Revelation twelve represents the same symbolism as the “mountain” of Daniel two.
Adam byl stvořen ve dvou krocích. Nejprve byl utvořen, potom do něho Kristus vdechl dech života, právě tak jako dech od čtyř větrů v Ezechielovi přivedl suché kosti k životu. Adam byl stvořen jako plně dospělý muž, avšak jeho stvoření nebylo o nic méně jeho zrozením. Sto čtyřicet čtyři tisíc se rodí po třech a půl symbolických dnech ležení mrtvých na ulici, která prochází údolím smrti. Sto čtyřicet čtyři tisíc se rodí z ženy, která porodila „syna, jenž měl pást železnou berlou“. Jako symbol církve v průběhu dějin představuje žena ze Zjevení dvanáct tytéž symbolické významy jako „hora“ z Daniela dva.
“Revelation is a sealed book, but it is also an opened book. It records marvelous events that are to take place in the last days of this earth’s history. The teachings of this book are definite, not mystical and unintelligible. In it the same line of prophecy is taken up as in Daniel. Some prophecies God has repeated, thus showing that importance must be given to them. The Lord does not repeat things that are of no great consequence.” Manuscript Releases, volume 9, 8.
„Zjevení je zapečetěná kniha, ale je také knihou otevřenou. Zaznamenává podivuhodné události, které se mají odehrát v posledních dnech dějin této země. Učení této knihy jsou určité, nikoli mystické a nesrozumitelné. Je v ní pojednána táž linie proroctví jako v Danielovi. Některá proroctví Bůh zopakoval, a tím ukázal, že jim má být přikládána důležitost. Pán neopakuje věci, které nejsou velkého významu.“ Manuscript Releases, svazek 9, 8.
The same line of prophecy that is found in Daniel is taken up in the Revelation. Daniel’s stone, that is cut out of the mountain without hands, is Peter’s “lively stones,” who “are built up a spiritual house, an holy priesthood,” and Daniel’s stone also represents, the one hundred and forty-four thousand. The mountain is God’s church through history.
Týž sled proroctví, který se nachází u Daniela, je převzat ve Zjevení. Danielův kámen, jenž je bez přičinění rukou vyťat z hory, je Petrovými „živými kameny“, kteří „jsou budováni v duchovní dům, svaté kněžstvo“, a Danielův kámen také představuje sto čtyřicet čtyři tisíc. Hora je Boží církev v průběhu dějin.
And in the days of these kings shall the God of heaven set up a kingdom, which shall never be destroyed: and the kingdom shall not be left to other people, but it shall break in pieces and consume all these kingdoms, and it shall stand for ever. Forasmuch as thou sawest that the stone was cut out of the mountain without hands, and that it brake in pieces the iron, the brass, the clay, the silver, and the gold; the great God hath made known to the king what shall come to pass hereafter: and the dream is certain, and the interpretation thereof sure. Daniel 2:44, 45.
A za dnů těchto králů vzbudí Bůh nebeský království, které nebude nikdy zničeno; a to království nebude ponecháno jinému lidu, nýbrž rozdrtí a pohltí všechna tato království, samo však bude stát navěky. Protože jsi viděl, že kámen byl vyťat z hory bez rukou a že rozdrtil železo, měď, hlínu, stříbro i zlato, veliký Bůh oznámil králi, co se stane potom; a ten sen je jistý a jeho výklad spolehlivý. Daniel 2,44.45.
The Midnight Cry message of the one hundred and forty-four thousand is also represented as the latter rain, and it is in the time of the latter rain that God ‘sets up’ the kingdom represented by Daniel’s stone.
Poselství Půlnočního volání sto čtyřiceti čtyř tisíc je také znázorněno jako pozdní déšť a právě v době pozdního deště Bůh „zřizuje“ království, které představuje Danielův kámen.
“The latter rain is coming on those that are pure—all then will receive it as formerly.
„Pozdní déšť přichází na ty, kdo jsou čistí — tehdy jej všichni přijmou jako dříve.“
“When the four angels let go, Christ will set up His kingdom. None receive the latter rain but those who are doing all they can. Christ would help us. All could be overcomers by the grace of God, through the blood of Jesus. All heaven is interested in the work. Angels are interested.” Spalding and Magan, 3.
„Když čtyři andělé pustí, Kristus ustanoví své království. Nikdo nepřijme pozdní déšť kromě těch, kteří činí vše, co mohou. Kristus by nám pomohl. Všichni by mohli být vítězi skrze Boží milost, skrze krev Ježíšovu. Celé nebe se zajímá o toto dílo. Andělé se zajímají.“ Spalding and Magan, 3.
The four winds of Islam are released at the Sunday law, and then Christ sets up His kingdom. It takes place in the days of the spiritual kingdoms of Daniel chapter two. The last four spiritual kingdoms in Nebuchadnezzar’s dream, were typified by the first four literal kingdoms. Literal Babylon, Medo-Persia, Greece and Rome represent spiritual Babylon, Medo-Persia, Greece and Rome.
Čtyři větry islámu jsou uvolněny při nedělním zákoně, a poté Kristus ustanoví své království. Děje se to ve dnech duchovních království druhé kapitoly Danielovy. Poslední čtyři duchovní království v Nebúkadnesarově snu byla předobrazena prvními čtyřmi doslovnými královstvími. Doslovný Babylón, Médo-Persie, Řecko a Řím představují duchovní Babylón, Médo-Persii, Řecko a Řím.
Spiritual Babylon is the head of gold, that received a deadly wound in 1798, as typified by Nebuchadnezzar being temporarily removed from power for “seven times.” When the three-fold union of the dragon, the beast and the false prophet form the eighth kingdom, that is of the seven, it will be made up of all the spiritual kingdoms, represented in Nebuchadnezzar’s image of chapter two. The papacy dead and the papacy resurrected, are the spiritual head of gold in the beginning and the ending of four spiritual kingdoms of the image. The United States, as the second of the four kingdoms, is represented as spiritual Medo-Persia. The United Nations, as the third of the four kingdoms is represented as spiritual Greece and together, they all make up the three-fold union of the dragon, the beast and the false prophet to establish the eighth kingdom, that is of the seven. The papacy is the antichrist and seeks to counterfeit Christ. In this regard; of the last four spiritual kingdoms, the papacy is the first and the last.
Duchovní Babylon je hlavou ze zlata, která v roce 1798 utrpěla smrtelnou ránu, jak to předobrazuje Nebúkadnesarovo dočasné odnětí moci na „sedm časů“. Když trojnásobné spojení draka, šelmy a falešného proroka vytvoří osmé království, které je z těch sedmi, bude se skládat ze všech duchovních království, znázorněných v Nebúkadnesarově soše ve druhé kapitole. Papežství mrtvé i papežství vzkříšené jsou duchovní hlavou ze zlata na počátku i na konci čtyř duchovních království této sochy. Spojené státy jsou jako druhé ze čtyř království znázorněny jako duchovní Médo-Persie. Organizace spojených národů je jako třetí ze čtyř království znázorněna jako duchovní Řecko a společně všechna tvoří trojnásobné spojení draka, šelmy a falešného proroka k ustanovení osmého království, které je z těch sedmi. Papežství je antikrist a usiluje o napodobení Krista. V tomto ohledu je papežství z posledních čtyř duchovních království první i poslední.
The stone cut out of the mountain, becomes a kingdom that fills the whole earth, and it is set up as an ensign in “the days of these kings,” for all of the spiritual kingdoms of the image are actively represented in “the last days.” The lifting up of the ensign, which is the setting up of Christ’s kingdom takes place when the four winds of Islam are released, and the latter rain is poured out without measure at the Sunday law.
Kámen vytesaný z hory se stává královstvím, které naplňuje celou zemi, a je vztyčen jako prapor „ve dnech těchto králů“, neboť všechna duchovní království té sochy jsou v „posledních dnech“ aktivně zastoupena. Vztyčení praporu, jímž je ustanovení Kristova království, nastává tehdy, když jsou uvolněny čtyři větry islámu a při nedělním zákoně je bez míry vylit pozdní déšť.
The stone cut out of the mountain will break in pieces all of earth’s spiritual kingdoms, represented by “the iron, the brass, the clay, the silver, and the gold.” The one hundred and forty-four thousand represent Christ, who in Revelation twelve is “the man child,” whose birth typified the birth of the one hundred and forty-four thousand. The “man child” is to “rule all nations with a rod of iron.” With that rod, he will break the nations.
Kámen vytesaný z hory rozdrtí na kusy všechna duchovní království země, představovaná „železem, mědí, hlínou, stříbrem a zlatem“. Sto čtyřicet čtyři tisíc představuje Krista, jenž je ve Zjevení dvanáct „dítě mužského pohlaví“, jehož narození předobrazovalo zrození sto čtyřiceti čtyř tisíc. „Dítě mužského pohlaví“ má „vládnout nade všemi národy železnou holí“. Tou holí rozdrtí národy.
I will declare the decree: the Lord hath said unto me, Thou art my Son; this day have I begotten thee. Ask of me, and I shall give thee the heathen for thine inheritance, and the uttermost parts of the earth for thy possession. Thou shalt break them with a rod of iron; thou shalt dash them in pieces like a potter’s vessel. Psalm 2:7–9.
Vyhlásím ustanovení: Hospodin mi řekl: Ty jsi můj Syn, dnes jsem tě zplodil. Požádej mne, a dám ti národy za dědictví a končiny země za vlastnictví. Rozdrtíš je železnou holí, roztříštíš je jako nádobu hrnčířovu. Žalm 2,7–9.
The Son of God was begotten of the Father. Many take this truth and wrest it to their own destruction. “Begotten” means to give birth, but we know there was never a time when Christ was not in existence.
Syn Boží byl zplozen Otcem. Mnozí se této pravdy chopí a překrucují ji ke své vlastní záhubě. „Zplozen“ znamená zrodit, avšak víme, že nikdy nebyla doba, kdy by Kristus neexistoval.
“‘Now the Spirit speaketh expressly, that in the latter times some shall depart from the faith, giving heed to seducing spirits, and doctrines of devils; speaking lies in hypocrisy; having their conscience seared with a hot iron.’ Before the last developments of the work of apostasy there will be a confusion of faith. There will not be clear and definite ideas concerning the mystery of God. One truth after another will be corrupted. ‘And without controversy great is the mystery of godliness: God was manifest in the flesh, justified in the Spirit, seen of angels, preached unto the Gentiles, believed on in the world, received up into glory.’ There are many who deny the preexistence of Christ, and therefore deny his divinity; they do not accept him as a personal Saviour. This is a total denial of Christ. He was the only-begotten Son of God, who was one with the Father from the beginning. By him the worlds were made.” Signs of the Times, May 28, 1894.
„‚Duch pak výslovně praví, že v posledních časech někteří odpadnou od víry, dbajíce na svůdné duchy a učení démonů; mluvíce lež v pokrytectví; majíce svědomí vypálené cejchem.‘ Před posledními projevy díla odpadlictví nastane zmatek ve víře. Nebudou existovat jasné a určité představy o tajemství Božím. Jedna pravda za druhou bude porušena. ‚A vpravdě veliké jest tajemství pobožnosti: Bůh byl zjeven v těle, ospravedlněn v Duchu, ukázal se andělům, kázán byl pohanům, uvěřeno v něj na světě, vzat vzhůru ve slávě.‘ Mnozí popírají předexistenci Krista, a proto popírají i jeho božství; nepřijímají ho jako osobního Spasitele. To je úplné popření Krista. Byl jednorozeným Synem Božím, který byl od počátku jedno s Otcem. Skrze něho byly stvořeny světy.“ Signs of the Times, 28. května 1894.
When Christ is identified as the “begotten” of the Father, it is identifying a truth associated with Christ, a truth that is destroyed, if it is forced into the model of human parenthood. We cannot evaluate God from our human perspective. We can only evaluate God as He presents us with His evaluation of Himself.
Když je Kristus označen jako „zplozený“ Otcem, je tím vyjádřena pravda vztahující se ke Kristu, pravda, která je zničena, je-li násilně vtěsnána do modelu lidského rodičovství. Nemůžeme posuzovat Boha ze své lidské perspektivy. Můžeme Boha posuzovat pouze tak, jak nám On sám předkládá své hodnocení sebe samého.
Let the wicked forsake his way, and the unrighteous man his thoughts: and let him return unto the Lord, and he will have mercy upon him; and to our God, for he will abundantly pardon. For my thoughts are not your thoughts, neither are your ways my ways, saith the Lord. For as the heavens are higher than the earth, so are my ways higher than your ways, and my thoughts than your thoughts. Isaiah 55:7–9.
Ať ničemný opustí svou cestu a nepravý muž své myšlenky; a nechť se navrátí k Hospodinu, a on se nad ním smiluje, i k našemu Bohu, neboť hojně odpouští. Neboť mé myšlenky nejsou vašimi myšlenkami, ani vaše cesty nejsou mými cestami, praví Hospodin. Neboť jako nebesa převyšují zemi, tak převyšují mé cesty vaše cesty a mé myšlenky vaše myšlenky. Izaiáš 55,7–9.
To wrest the word “begotten” in order to identify that there was a time when the Father gave birth to Christ, is to give “heed to seducing spirits, and doctrines of devils.” For the purpose of our current study, I am simply identifying that the woman of Revelation twelve was to give birth to the “man child” that is to rule the nations with a rod of iron. The one hundred and forty-four thousand will also rule the nations with a rod of iron.
Překrucovat slovo „zplozený“, aby se ztotožnilo s představou, že byl čas, kdy Otec porodil Krista, znamená věnovat „pozornost svůdným duchům a učením démonů“. Pro účel našeho nynějšího studia pouze poukazuji na to, že žena ze Zjevení dvanácté kapitoly měla porodit „dítě mužského pohlaví“, které má vládnout národům železnou holí. Sto čtyřicet čtyři tisíc budou rovněž vládnout národům železnou holí.
The church of Thyatira returns when the papacy’s deadly wound is healed at the Sunday law. In that history, the promise given to God’s people is that those who overcome will rule the “nations” with “a rod of iron.”
Církev v Thyatiře se vrací, když je při nedělním zákonu uzdravena smrtelná rána papežství. V oné dějinné etapě je Božímu lidu dáno zaslíbení, že ti, kdo zvítězí, budou vládnout „národům“ „železnou berlou“.
And he that overcometh, and keepeth my works unto the end, to him will I give power over the nations: And he shall rule them with a rod of iron; as the vessels of a potter shall they be broken to shivers: even as I received of my Father. Revelation 2:26, 27.
A tomu, kdo vítězí a až do konce zachovává mé skutky, dám moc nad národy; a bude jim vládnout železnou holí; budou rozbity na střepy jako nádoby hrnčířovy; jako jsem i já přijal od svého Otce. Zjevení 2,26.27.
God’s people who are in the final manifestation of the church of Thyatira, are the one hundred and forty-four thousand. The woman in the beginning gave birth to Christ and in the end, she gives birth to the one hundred and forty-four thousand, who follow the Lamb.
Boží lid, který se nachází v závěrečném projevu církve v Thyatiře, tvoří sto čtyřicet čtyři tisíc. Žena na počátku porodila Krista a na konci porodí sto čtyřicet čtyři tisíc, kteří následují Beránka.
And they sung as it were a new song before the throne, and before the four beasts, and the elders: and no man could learn that song but the hundred and forty and four thousand, which were redeemed from the earth. These are they which were not defiled with women; for they are virgins. These are they which follow the Lamb whithersoever he goeth. These were redeemed from among men, being the firstfruits unto God and to the Lamb. Revelation 14:3, 4.
A zpívali jakoby píseň novou před trůnem a před čtyřmi bytostmi a starci; a té písni se nemohl naučit nikdo než těch sto čtyřicet čtyři tisíc, kteří byli vykoupeni ze země. To jsou ti, kteří se neposkvrnili s ženami; neboť jsou panici. To jsou ti, kteří následují Beránka, kamkoli jde. Ti byli vykoupeni z lidí jako prvotiny Bohu a Beránkovi. Zjevení 14,3.4.
Christ was born “first”, and the one hundred and forty-four thousand follow the Lamb, so they are born “last”. Christ was “caught up to God”, just as were the two witnesses of Revelation eleven. Both of her children ascend to the Father.
Kristus se narodil jako „první“ a těch sto čtyřicet čtyři tisíc následuje Beránka, takže se rodí jako „poslední“. Kristus byl „vzat k Bohu“, právě tak jako oba svědkové ze Zjevení jedenácté kapitoly. Obě její děti vystupují k Otci.
And she brought forth a man child, who was to rule all nations with a rod of iron: and her child was caught up unto God, and to his throne. Revelation 2:5.
I porodila syna, mužského potomka, který má pást všechny národy železnou berlou; a její dítě bylo vytrženo k Bohu a k jeho trůnu. Zjevení 2,5.
Christ, as the Lord of Hosts, is also the “portion of Jacob,” and Israel is “the rod of his inheritance,” and Israel is also His “battle ax and” His “weapons of war” who He uses to “break in pieces the nations.”
Kristus jako Hospodin zástupů je také „podílem Jákobovým“ a Izrael je „prutem jeho dědictví“; Izrael je rovněž jeho „bitevní sekyrou“ a jeho „válečnými zbraněmi“, jichž užívá, aby „rozdrtil národy“.
The portion of Jacob is not like them; for he is the former of all things: and Israel is the rod of his inheritance: the Lord of hosts is his name. Thou art my battle ax and weapons of war: for with thee will I break in pieces the nations, and with thee will I destroy kingdoms. Jeremiah 51:19, 20.
Jákobův údíl není jako oni; neboť on je Tvůrce všeho a Izrael je žezlo jeho dědictví; Hospodin zástupů je jeho jméno. Ty jsi můj válečný kyj a bojové zbraně; neboť skrze tebe roztříštím národy a skrze tebe zničím království. Jeremjáš 51,19.20.
Christ and the one hundred and forty-four thousand both rule and break the nations in pieces with a rod of iron. Christ is the “portion of Jacob,” but so too are His people.
Kristus i sto čtyřicet čtyři tisíc spolu vládnou národům a rozbíjejí je železným prutem. Kristus je „podíl Jákoba“, ale stejně tak i Jeho lid.
For the Lord’s portion is his people; Jacob is the lot of his inheritance. Deuteronomy 32:9.
Neboť Hospodinovým podílem je jeho lid, Jákob je údělem jeho dědictví. Deuteronomium 32,9.
The stone cut out of the mountain, representing God’s church is the final manifestation of His church that fills the earth with His glory, and they are used as God’s battle ax to strike the feet of the image and turn those kingdoms into the “chaff of the summer threshing floors.” Those kingdoms are blown away by the wind.
Kámen vytesaný z hory, představující Boží církev, je konečným zjevením Jeho církve, která naplňuje zemi Jeho slávou, a jsou použiti jako Boží válečné kladivo, aby udeřili do nohou té sochy a proměnili ta království v „plevy letních humen“. Ta království jsou odváta větrem.
Then was the iron, the clay, the brass, the silver, and the gold, broken to pieces together, and became like the chaff of the summer threshingfloors; and the wind carried them away, that no place was found for them: and the stone that smote the image became a great mountain, and filled the whole earth. Daniel 2:35.
Tehdy bylo železo, hlína, měď, stříbro i zlato zároveň rozdrceno na kusy a stalo se jako plevy z letních humen; vítr je odnesl, takže se pro ně nenašlo žádné místo. A kámen, který udeřil do obrazu, se stal velikou horou a naplnil celou zemi. Daniel 2,35.
It was needful to place the symbolism of the woman in the context of the ensign that is lifted up to heaven, for Revelation chapter twelve identifies the beginning of a war between Christ and Satan that began in heaven, and in so doing it is identifying a war in heaven that identifies the end of the great controversy between Christ and Satan. Revelation chapters twelve and thirteen illustrate the final war of the great controversy, and they do so by illustrating Satan’s representatives and the one hundred and forty-four thousand battling in the heavens.
Bylo nutné zasadit symboliku ženy do kontextu praporu, který je vztyčen k nebi, neboť dvanáctá kapitola Zjevení určuje počátek války mezi Kristem a satanem, která začala v nebi, a tím zároveň označuje válku v nebi, jež vymezuje závěr velikého sporu mezi Kristem a satanem. Dvanáctá a třináctá kapitola Zjevení znázorňují závěrečnou válku velikého sporu, a činí tak tím, že zobrazují satanovy zástupce a sto čtyřicet čtyři tisíc, jak bojují v nebesích.
In the next article, we will proceed to address the war in heaven in the “last days” that was typified by the war in heaven that began in the beginning.
V příštím článku přistoupíme k pojednání o válce v nebi v „posledních dnech“, která byla předobrazena válkou v nebi, jež započala na počátku.
And I beheld another beast coming up out of the earth; and he had two horns like a lamb, and he spake as a dragon. And he exerciseth all the power of the first beast before him, and causeth the earth and them which dwell therein to worship the first beast, whose deadly wound was healed. And he doeth great wonders, so that he maketh fire come down from heaven on the earth in the sight of men, And deceiveth them that dwell on the earth by the means of those miracles which he had power to do in the sight of the beast; saying to them that dwell on the earth, that they should make an image to the beast, which had the wound by a sword, and did live. And he had power to give life unto the image of the beast, that the image of the beast should both speak, and cause that as many as would not worship the image of the beast should be killed. And he causeth all, both small and great, rich and poor, free and bond, to receive a mark in their right hand, or in their foreheads: And that no man might buy or sell, save he that had the mark, or the name of the beast, or the number of his name. Here is wisdom. Let him that hath understanding count the number of the beast: for it is the number of a man; and his number is Six hundred threescore and six. Revelation 13:11–18.
A uzřel jsem jinou šelmu, vystupující ze země; a měla dva rohy podobné beránčím, ale mluvila jako drak. A vykonává všechnu moc první šelmy před její tváří a působí, aby země i ti, kdo na ní přebývají, se klaněli první šelmě, jejíž smrtelná rána byla uzdravena. A činí veliká znamení, takže i oheň nechává sestupovat z nebe na zem před zraky lidí. A svádí ty, kdo přebývají na zemi, skrze ta znamení, která jí bylo dáno činit před očima šelmy; a říká těm, kdo přebývají na zemi, aby učinili obraz šelmě, která měla ránu od meče, a přece ožila. A bylo jí dáno vdechnout život obrazu šelmy, aby obraz šelmy i mluvil a způsobil, aby byli usmrceni všichni, kdo by se obrazu šelmy neklaněli. A působí, aby všichni, malí i velcí, bohatí i chudí, svobodní i otroci, přijali znamení na pravou ruku nebo na svá čela, a aby nikdo nemohl kupovat ani prodávat, kdo nemá to znamení nebo jméno šelmy anebo číslo jejího jména. Zde je moudrost. Kdo má rozum, ať spočítá číslo šelmy; neboť je to číslo člověka, a jeho číslo jest šest set šedesát šest. Zjevení 13,11–18.