At the beginning of Millerite history in 1798, the vision of the Ulai River in the book of Daniel was unsealed, producing an increase of knowledge that tested and manifested two classes of worshippers. The Ulai vision represents the internal message for God’s people as represented by the seven churches of Revelation chapters two and three. At the end of the prophetic history that began in 1798, at the Exeter camp meeting from August 12–17, 1844, the message of the Midnight Cry was unsealed when the Lion of the tribe of Judah removed His hand from a hidden truth, which produced an increase of knowledge that tested and manifested two classes of worshippers.
Na počátku milleritských dějin roku 1798 bylo odpečetěno vidění o řece Ulai v knize Daniel, což přineslo rozmnožení poznání, které zkoušelo a zjevovalo dvě třídy ctitelů. Vidění o Ulai představuje vnitřní poselství pro Boží lid, jak je znázorněn sedmi sbory ve druhé a třetí kapitole Zjevení. Na konci prorockých dějin, které začaly roku 1798, na táborovém shromáždění v Exeteru ve dnech 12.–17. srpna 1844, bylo odpečetěno poselství Půlnočního volání, když Lev z pokolení Judova odstranil svou ruku ze skryté pravdy, což přineslo rozmnožení poznání, které zkoušelo a zjevovalo dvě třídy ctitelů.
In 1989, when, as described in Daniel eleven, verse forty, the countries representing the former Soviet Union were swept away by the papacy and the United States, the vision of the Hiddekel River in the book of Daniel was unsealed, producing an increase of knowledge that tested and manifested two classes of worshippers. The Hiddekel vision represents the external message of the enemies of God’s people as represented by the seven seals in the book of Revelation. At the end of the prophetic history that began in 1989, beginning in the last couple of weeks of July, 2023, the Lion of the tribe of Judah began the process of unsealing the message of the Midnight Cry by removing His hand from a hidden truth, which is producing an increase of knowledge that is testing and will ultimately manifest two classes of worshippers among God’s people.
V roce 1989, když, jak je popsáno v Danielovi 11,40, byly země představující bývalý Sovětský svaz smeteny papežstvím a Spojenými státy, bylo odpečetěno vidění o řece Chidekel v knize Daniel, čímž došlo k rozmnožení poznání, které zkoušelo a zjevovalo dvě třídy ctitelů. Vidění o Chidekelu představuje vnější poselství nepřátel Božího lidu, jak je znázorněno sedmi pečetěmi v knize Zjevení. Na konci prorockých dějin, které započaly v roce 1989, počínaje posledními několika týdny července 2023, začal Lev z pokolení Judova proces odpečeťování poselství Půlnočního volání tím, že odstranil svou ruku ze skryté pravdy, což působí rozmnožení poznání, které zkouší a nakonec zjeví dvě třídy ctitelů mezi Božím lidem.
In the first verse of John chapter fourteen, Christ encourages the disciples to let not their hearts be troubled.
V prvním verši čtrnácté kapitoly Janova evangelia Kristus povzbuzuje učedníky, aby se jejich srdce nermoutila.
Let not your heart be troubled: ye believe in God, believe also in me. John 14:1.
Ať se vaše srdce nechvěje: věříte v Boha, věřte také ve mne. Jan 14,1.
Within hours Christ was arrested and shortly thereafter He was crucified, buried and resurrected. After ascending to the Father, He returned to His disciples.
Během několika hodin byl Kristus zatčen a krátce nato byl ukřižován, pohřben a vzkříšen. Poté, co vystoupil k Otci, vrátil se ke svým učedníkům.
And as they thus spake, Jesus himself stood in the midst of them, and saith unto them, Peace be unto you. But they were terrified and affrighted, and supposed that they had seen a spirit. And he said unto them, Why are ye troubled? and why do thoughts arise in your hearts? Luke 24:36–38.
A když takto mluvili, sám Ježíš se postavil uprostřed nich a řekl jim: Pokoj vám. Oni se však zděsili a byli naplněni strachem, domnívajíce se, že vidí ducha. I řekl jim: Proč jste znepokojeni? A proč vám v srdci vyvstávají pochybnosti? Lukáš 24,36–38.
The first disappointment in a reform line occurs when God’s people forget a previously revealed truth. The disciples had forgotten what Jesus had told them less than a week before their fear and disappointment was manifested at the crisis of the cross. The first disappointment is followed by a time of tarrying, which in the parable of the ten virgins is represented by the absence of the Bridegroom. Jesus had directly told the disciples He was going to His Father but would be back. The foreknowledge He had provided the disciples did not prevent them from being overwhelmed by the crisis. In the context of the parable of the ten virgins, a crisis is where character is manifested, but never developed. Jesus had chosen and ordained the disciples, and he told them that very truth before the crisis.
První zklamání v reformní linii nastává tehdy, když Boží lid zapomene na dříve zjevenou pravdu. Učedníci zapomněli na to, co jim Ježíš řekl necelý týden předtím, než se jejich strach a zklamání projevily v krizi kříže. Po prvním zklamání následuje doba prodlévání, která je v podobenství o deseti pannách znázorněna nepřítomností Ženicha. Ježíš učedníkům přímo řekl, že odchází ke svému Otci, ale vrátí se. Předzvědění, které učedníkům poskytl, nezabránilo tomu, aby byli krizí přemoženi. V kontextu podobenství o deseti pannách je krize místem, kde se povaha projevuje, avšak nikdy nevytváří. Ježíš si učedníky vyvolil a ustanovil a právě tuto pravdu jim před krizí řekl.
Ye have not chosen me, but I have chosen you, and ordained you, that ye should go and bring forth fruit, and that your fruit should remain: that whatsoever ye shall ask of the Father in my name, he may give it you. John 15:16.
Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil vás, abyste šli a nesli ovoce a aby vaše ovoce zůstávalo; aby vám Otec dal, očkoli byste ho prosili v mém jménu. Jan 15,16.
Yet even though they were chosen, it did not prevent them from being overwhelmed by the crisis.
Avšak přestože byli vyvoleni, nezabránilo jim to, aby byli krizí přemoženi.
“Character is revealed by a crisis. When the earnest voice proclaimed at midnight, ‘Behold, the bridegroom cometh; go ye out to meet him,’ the sleeping virgins roused from their slumbers, and it was seen who had made preparation for the event. Both parties were taken unawares, but one was prepared for the emergency, and the other was found without preparation. Character is revealed by circumstances. Emergencies bring out the true metal of character. Some sudden and unlooked-for calamity, bereavement, or crisis, some unexpected sickness or anguish, something that brings the soul face to face with death, will bring out the true inwardness of the character. It will be made manifest whether or not there is any real faith in the promises of the word of God. It will be made manifest whether or not the soul is sustained by grace, whether there is oil in the vessel with the lamp.
„Povaha se odhaluje v krizi. Když o půlnoci zazněl naléhavý hlas: ‚Hle, ženich přichází; vyjděte mu vstříc,‘ spící panny se probudily ze svého spánku a ukázalo se, kdo se na tuto událost připravil. Obě skupiny byly zaskočeny, avšak jedna byla na tuto mimořádnou situaci připravena a druhá byla shledána nepřipravenou. Povaha se odhaluje okolnostmi. Krizové situace vyjevují pravou jakost povahy. Nějaké náhlé a neočekávané neštěstí, zármutek nad ztrátou blízkého či krize, nějaká nečekaná nemoc nebo úzkost, něco, co postaví duši tváří v tvář smrti, vynese na světlo skutečné nitro povahy. Vyjde najevo, zda je v zaslíbeních slova Božího opravdová víra, či nikoli. Vyjde najevo, zda je duše nesena milostí, zda je v nádobě s lampou olej.“
“Testing times come to all. How do we conduct ourselves under the test and proving of God? Do our lamps go out? or do we still keep them burning? Are we prepared for every emergency by our connection with Him who is full of grace and truth? The five wise virgins could not impart their character to the five foolish virgins. Character must be formed by us as individuals.” Review and Herald, October 17, 1895.
„Doby zkoušky přicházejí na všechny. Jak se vedeme pod Boží zkouškou a prověřováním? Vyhasínají naše lampy? anebo je stále udržujeme hořící? Jsme připraveni na každou mimořádnou situaci svým spojením s Tím, který je plný milosti a pravdy? Pět moudrých panen nemohlo sdělit svůj charakter pěti pošetilým pannám. Charakter musí být utvářen každým z nás jako jednotlivcem.“ Review and Herald, 17. října 1895.
The Revelation of Jesus Christ that is identified in the first verses of the book of Revelation is the final warning message to the church and thereafter to the world. That revelation is unsealed just before the close of probation by the Lion of the tribe of Judah who has been identified in Revelation chapter five as the only one who is worthy to open the book that was sealed.
Zjevení Ježíše Krista, které je uvedeno v prvních verších knihy Zjevení, je posledním varovným poselstvím církvi a poté světu. Toto zjevení je rozpečetěno těsně před ukončením doby milosti Lvem z pokolení Judova, který je v páté kapitole Zjevení označen jako jediný, jenž je hoden otevřít knihu, která byla zapečetěna.
And one of the elders saith unto me, Weep not: behold, the Lion of the tribe of Juda, the Root of David, hath prevailed to open the book, and to loose the seven seals thereof. Revelation 5:5.
A jeden ze starců mi řekl: Neplač; hle, zvítězil Lev z pokolení Judova, Kořen Davidův, aby otevřel tu knihu a rozlomil jejích sedm pečetí. Zjevení 5,5.
The Lion of the tribe of Judah is also the “root of David,” and He is also “the son of David” and He is also the Lord of David. The connection represented by the Lion of the tribe of Judah identifies that when the Lion of the tribe of Judah seals or unseals a truth, he does so by employing the rule of first mention, that identifies the end of a thing by the beginning of a thing as represented by Jesus as the “root of David.” When a truth is unsealed at ‘a’ time of the end, a purification process is initiated as represented in Daniel twelve.
Lev z pokolení Judova je také „kořen Davidův“ a je také „syn Davidův“ a je také Pán Davidův. Souvislost vyjádřená Lvem z pokolení Judova ukazuje, že když Lev z pokolení Judova zapečeťuje nebo odpečeťuje nějakou pravdu, činí tak za použití pravidla první zmínky, které určuje konec věci podle počátku věci, jak je to znázorněno v Ježíši jako „kořeni Davidově“. Když je nějaká pravda odpečetěna v „určitém“ čase konce, je zahájen proces očišťování, jak je znázorněno ve dvanácté kapitole Daniele.
“It was the Lion of the tribe of Judah who unsealed the book and gave to John the revelation of what should be in these last days. Daniel stood in his lot to bear his testimony, which was sealed until the time of the end, when the first angel’s message should be proclaimed to our world. These matters are of infinite importance in these last days, but while ‘many shall be purified, and made white, and tried,’ ‘the wicked shall do wickedly: and none of the wicked shall understand.’” Manuscript Releases, volume 18, 14, 15.
„Byl to Lev z pokolení Judova, kdo otevřel knihu a dal Janovi zjevení o tom, co má nastat v těchto posledních dnech. Daniel stál na svém místě, aby nesl své svědectví, které bylo zapečetěno až do času konce, kdy mělo být našemu světu hlásáno poselství prvního anděla. Tyto věci mají v těchto posledních dnech nekonečný význam, avšak zatímco ‚mnozí budou očištěni, vybíleni a vyzkoušeni‘, ‚svévolní budou jednat svévolně a nikdo ze svévolných neporozumí‘.“ Manuscript Releases, svazek 18, 14, 15.
The work of Jesus as the Lion of the tribe of Judah is of infinite importance, but “none” of the “wicked shall understand” his work or the message that is unsealed.
Dílo Ježíše jako Lva z pokolení Judova má nekonečný význam, avšak „žádný“ z „bezbožných neporozumí“ ani jeho dílu, ani poselství, jež je odpečetěno.
And he said, Go thy way, Daniel: for the words are closed up and sealed till the time of the end. Many shall be purified, and made white, and tried; but the wicked shall do wickedly: and none of the wicked shall understand; but the wise shall understand. Daniel 12:9, 10.
I řekl: Jdi svou cestou, Danieli, neboť ta slova jsou uzavřena a zapečetěna až do času konce. Mnozí budou očištěni, zběleni a vyzkoušeni; bezbožní však budou jednat bezbožně, a nikdo z bezbožných neporozumí; ale moudří porozumějí. Daniel 12,9.10
The testing process is represented by three steps; “purified, made white, and tried.” These three steps represent the three steps of “the everlasting gospel,” which in the first angel’s message is represented as fear God (purified), give him glory (made white) for the hour of His judgment is come (tried). Those three steps are the ‘truth,’ as represented by the first letter, thirteenth letter and last letter of the Hebrew alphabet and when those letters are brought together in that order, the Hebrew word “truth” is created.
Proces zkoušky je znázorněn třemi kroky: „očištěni, vybíleni a vyzkoušeni“. Tyto tři kroky představují tři kroky „věčného evangelia“, které je v poselství prvního anděla vyjádřeno jako: bojte se Boha (očištěni), vzdejte Mu slávu (vybíleni), neboť přišla hodina Jeho soudu (vyzkoušeni). Tyto tři kroky jsou „pravdou“, jak je znázorněna prvním písmenem, třináctým písmenem a posledním písmenem hebrejské abecedy; a když jsou tato písmena v tomto pořadí spojena, vzniká hebrejské slovo „pravda“.
Those three steps are the ‘way,’ for God’s way, according to Asaph in Psalms 77:13 is in the sanctuary where in the courtyard a sinner is purified by the shedding of blood. The blood is thereafter taken into the holy place which represents sanctification which is the process of being “made white.”
Tyto tři kroky jsou „cestou“, neboť Boží cesta je podle Asafa v Žalmu 77,13 ve svatyni, kde je na nádvoří hříšník očištěn prolitím krve. Krev je poté vnesena do svatyně, která představuje posvěcení, jež je procesem „zbělení“.
And one of the elders answered, saying unto me, What are these which are arrayed in white robes? and whence came they? And I said unto him, Sir, thou knowest. And he said to me, These are they which came out of great tribulation, and have washed their robes, and made them white in the blood of the Lamb. Revelation 7:13, 14.
A jeden ze starců promluvil a řekl mi: Kdo jsou ti, kteří jsou oděni v bílá roucha, a odkud přišli? I řekl jsem mu: Pane, ty to víš. A on mi řekl: To jsou ti, kteří vyšli z velikého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránkově. Zjevení 7,13.14.
The justified and sanctified sinner is then prepared to be “tried” in the judgment represented by the Most Holy Place. Jesus is the “way”, the “truth” and the “life”. The way is the beginning, the truth is the middle and the life is the end. If we are purified by the first step, we are on the way, which is the path of the justified.
Ospravedlněný a posvěcený hříšník je pak připraven být „zkoušen“ při soudu, který představuje Nejsvětější místo. Ježíš je „cesta“, „pravda“ i „život“. Cesta je počátek, pravda je střed a život je konec. Jsme-li očištěni prvním krokem, jsme na cestě, která je stezkou ospravedlněných.
But the path of the just is as the shining light, that shineth more and more unto the perfect day. Proverbs 4:18.
Stezka spravedlivých je však jako zářící světlo, které svítí stále více až do plného dne. Přísloví 4,18.
The second step is the manifestation of righteousness that is accomplished by His truth, for His Word is truth.
Druhým krokem je zjevení spravedlnosti, které je uskutečňováno Jeho pravdou, neboť Jeho Slovo je pravda.
Sanctify them through thy truth: thy word is truth. John 17:17.
Posvěť je ve své pravdě; tvé slovo je pravda. Jan 17,17.
Those justified are represented by step one, the sanctified are represented by step two. The first two steps prepare those who are justified and sanctified to enter into judgment and receive eternal life. Jesus is the way, the truth and the life.
Ti, kdo jsou ospravedlněni, jsou znázorněni prvním stupněm, posvěcení jsou znázorněni druhým stupněm. První dva stupně připravují ospravedlněné a posvěcené, aby vstoupili do soudu a přijali věčný život. Ježíš je ta cesta, pravda i život.
“Righteousness within is testified to by righteousness without. He who is righteous within is not hard-hearted and unsympathetic, but day by day he grows into the image of Christ, going on from strength to strength. He who is being sanctified by the truth will be self-controlled, and will follow in the footsteps of Christ until grace is lost in glory. The righteousness by which we are justified is imputed; the righteousness by which we are sanctified is imparted. The first is our title to heaven, the second is our fitness for heaven.” Review and Herald, June 4, 1895.
„Vnitřní spravedlnost se dosvědčuje spravedlností vnější. Ten, kdo je spravedlivý uvnitř, není tvrdého srdce ani bez soucitu, nýbrž den za dnem roste do obrazu Kristova a postupuje od síly k síle. Ten, kdo je posvěcován pravdou, bude ovládat sám sebe a bude kráčet ve šlépějích Kristových, dokud se milost neztratí ve slávě. Spravedlnost, jíž jsme ospravedlněni, je přičtená; spravedlnost, jíž jsme posvěcováni, je udělovaná. První je naším právním nárokem na nebe, druhá naší způsobilostí pro nebe.“ Review and Herald, 4. června 1895.
John chapter fourteen through chapter seventeen repeatedly addresses the issues of the disciple’s reaction when Christ leaves them to go to His Father. He promises to return, and he understood, (though the disciples did not), that the soon-coming crisis would produce a profound disappointment. Woven into the four chapters is the identification and definition of the Holy Spirit as the “Comforter.” The Holy Spirit is identified four times as the “Comforter” in the gospel of John, and once in first John, but there the word is translated as “advocate.” It is located nowhere else in the New Testament.
Jan čtrnáctá až sedmnáctá kapitola opakovaně pojednávají o otázkách reakce učedníků, když je Kristus opouští, aby odešel ke svému Otci. Slibuje, že se vrátí, a chápal, (ačkoli učedníci nikoli), že brzy přicházející krize vyvolá hluboké zklamání. Do těchto čtyř kapitol je vetkáno označení a vymezení Ducha svatého jako „Utěšitele“. V Janově evangeliu je Duch svatý čtyřikrát označen jako „Utěšitel“ a jednou v prvním Janově listu, avšak tam je toto slovo přeloženo jako „zastánce“. Nikde jinde v Novém zákoně se nevyskytuje.
The Old Testament has a Hebrew word that has been translated as “comforter” in Ecclesiastes four verse one and in Lamentations chapter one verses nine and sixteen. All three of those references identify that oppressors have oppressed God’s people and they have no comforter to support them in the distress and disappointment they find themselves in.
Starý zákon obsahuje hebrejské slovo, které bylo v Kazateli 4,1 a v Pláči 1,9 a 16 přeloženo jako „utěšitel“. Všechny tři tyto odkazy ukazují, že utlačovatelé utiskovali Boží lid a že tento lid nemá utěšitele, který by jej podpíral v tísni a zklamání, v nichž se nachází.
The identification of the Holy Spirit as the “Comforter” is placed in the passage that Jesus is seeking to prepare the disciples for the great disappointment that lies just hours ahead. In that context He emphasizes that even in His absence the Holy Spirit will be present to provide them with comfort. In identifying the Holy Spirit in the context of the Comforter, Jesus specifies the characteristics of the work that the Comforter will accomplish.
Označení Ducha svatého jako „Utěšitele“ je zasazeno do pasáže, v níž se Ježíš snaží připravit učedníky na veliké zklamání, které je čeká již za několik hodin. V tomto kontextu zdůrazňuje, že i v Jeho nepřítomnosti bude Duch svatý přítomen, aby jim poskytoval útěchu. Tím, že Ježíš označuje Ducha svatého v souvislosti s Utěšitelem, upřesňuje charakteristiky díla, které Utěšitel vykoná.
Jesus’ repeated references of His departure and return, places that very subject at the top of the list in terms of the primary theme of the passage.
Ježíšovy opakované zmínky o svém odchodu a návratu staví právě toto téma na přední místo jako hlavní motiv daného oddílu.
John 14:2–4, 18, 19, 28, 16:5–7, 10, 28, 17:11–13 are verses that directly address the tarrying time in the parable of the ten virgins. Included with the previous verses is the following passage that through repetition emphasizes the tarrying time, for “the Lord does not repeat things that are of no great consequence.”
Jan 14,2–4.18.19.28; 16,5–7.10.28; 17,11–13 jsou verše, které přímo pojednávají o době prodlení v podobenství o deseti pannách. K předchozím veršům náleží i následující oddíl, který opakováním zdůrazňuje dobu prodlení, neboť „Pán neopakuje věci, jež nemají velký význam.“
A little while, and ye shall not see me: and again, a little while, and ye shall see me, because I go to the Father. Then said some of his disciples among themselves, What is this that he saith unto us, A little while, and ye shall not see me: and again, a little while, and ye shall see me: and, Because I go to the Father? They said therefore, What is this that he saith, A little while? we cannot tell what he saith. Now Jesus knew that they were desirous to ask him, and said unto them, Do ye inquire among yourselves of that I said, A little while, and ye shall not see me: and again, a little while, and ye shall see me? Verily, verily, I say unto you, That ye shall weep and lament, but the world shall rejoice: and ye shall be sorrowful, but your sorrow shall be turned into joy. A woman when she is in travail hath sorrow, because her hour is come: but as soon as she is delivered of the child, she remembereth no more the anguish, for joy that a man is born into the world. And ye now therefore have sorrow: but I will see you again, and your heart shall rejoice, and your joy no man taketh from you. John 16:16–22.
Ještě maličko, a neuvidíte mne; a opět maličko, a uzříte mne, protože odcházím k Otci. Tedy někteří z jeho učedníků řekli mezi sebou: Co je to, co nám praví: Ještě maličko, a neuvidíte mne; a opět maličko, a uzříte mne; a: Protože odcházím k Otci? Říkali tedy: Co je to, co praví: Ještě maličko? Nevíme, co mluví. Ježíš pak poznal, že se ho chtěli otázat, a řekl jim: Dotazujete se mezi sebou na to, že jsem řekl: Ještě maličko, a neuvidíte mne; a opět maličko, a uzříte mne? Amen, amen, pravím vám, že vy budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat; a vy budete zarmouceni, ale váš zármutek se obrátí v radost. Žena, když rodí, má zármutek, neboť přišla její hodina; jakmile však porodí dítě, již nevzpomíná na úzkost pro radost, že se na svět narodil člověk. I vy tedy nyní máte zármutek; ale opět vás uzřím a vaše srdce se bude radovat a vaši radost vám nikdo nevezme. Jan 16,16–22.
At least twenty-one verses in chapter fourteen through chapter seventeen identify the period of time in which the disciples would need to wait for Christ to return. That period of time would begin at Christ’s death and continue until His return from His Father. The time they were to wait for His return symbolizes the tarrying time in the parable of the ten virgins. As with Luke’s account of the disciples of Emmaus, the disappointment of the cross is prophetically typifying the beginning of the tarrying time that follows the first disappointment.
Nejméně jednadvacet veršů ve čtrnácté až sedmnácté kapitole určuje časové období, v němž učedníci budou muset čekat na Kristův návrat. Toto časové období mělo začít Kristovou smrtí a pokračovat až do Jeho návratu od Jeho Otce. Doba, po kterou měli očekávat Jeho návrat, symbolizuje dobu prodlení v podobenství o deseti pannách. Stejně jako v Lukášově zprávě o emauzských učednících zklamání kříže prorocky předobrazuje počátek doby prodlení, která následuje po prvním zklamání.
In the first passage of the first book of the Bible we find the creation story and we recognize the three persons of the heavenly trio. In the first passage of the last book of the Bible we find the three persons of the heavenly trio. In the four chapters we are considering we find the three persons of the heavenly trio. Recognizing this fact allows us to lay John’s four chapters over the prophetic line of Genesis chapter one verse one through to chapter two verse three and over Revelation chapter one verses one through eleven.
V prvním oddílu první knihy Bible nacházíme zprávu o stvoření a rozpoznáváme tři osoby nebeské trojice. V prvním oddílu poslední knihy Bible nacházíme tři osoby nebeské trojice. Ve čtyřech kapitolách, jimiž se zabýváme, nacházíme tři osoby nebeské trojice. Rozpoznání této skutečnosti nám umožňuje položit Janovy čtyři kapitoly na prorockou linii od Genesis 1,1 až po 2,3 a na Zjevení 1,1–11.
In the passage Jesus says to Thomas that if a person has seen Jesus, they have seen the Father. The passage also identifies that Christ is the one who comforted the disciples by his presence, but that when he leaves, He would send “another” “comforter.” The Holy Spirit is the comforter, but Christ was also the comforter.
V daném oddílu Ježíš říká Tomášovi, že viděl-li někdo Ježíše, viděl Otce. Tento oddíl také ukazuje, že Kristus byl tím, kdo učedníky těšil svou přítomností, avšak až odejde, pošle „jiného“ „Utěšitele“. Duch svatý je Utěšitel, avšak Utěšitelem byl také Kristus.
If ye had known me, ye should have known my Father also: and from henceforth ye know him, and have seen him. Philip saith unto him, Lord, show us the Father, and it sufficeth us. Jesus saith unto him, Have I been so long time with you, and yet hast thou not known me, Philip? he that hath seen me hath seen the Father; and how sayest thou then, Show us the Father? John 14:7–9.
Kdybyste byli poznali mne, byli byste poznali i mého Otce; a od nynějška ho znáte a viděli jste ho. Filip mu řekl: Pane, ukaž nám Otce, a to nám postačí. Ježíš mu řekl: Tak dlouhý čas jsem s vámi, a ještě jsi mne nepoznal, Filipe? Kdo viděl mne, viděl Otce; jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce? Jan 14,7–9.
Thomas represents those in Adventism that refuse to see the testimony of the relationship of the heavenly trio, in spite of the fact that they probably have read the testimonies which uphold that truth over and over.
Tomáš představuje ty v adventismu, kteří odmítají vidět svědectví o vztahu nebeské trojice, navzdory tomu, že pravděpodobně četli svědectví, jež tuto pravdu potvrzují, znovu a znovu.
And I will pray the Father, and he shall give you another Comforter, that he may abide with you forever; Even the Spirit of truth; whom the world cannot receive, because it seeth him not, neither knoweth him: but ye know him; for he dwelleth with you, and shall be in you. I will not leave you comfortless: I will come to you. Yet a little while, and the world seeth me no more; but ye see me: because I live, ye shall live also. John 14:16–19.
A já budu prosit Otce a dá vám jiného Utěšitele, aby s vámi zůstával navěky, totiž Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijmout, protože ho nevidí ani nezná; vy jej však znáte, neboť přebývá u vás a bude ve vás. Nenechám vás osiřelé: přijdu k vám. Ještě krátký čas, a svět mě již neuvidí, ale vy mě uvidíte; protože já živ jsem, i vy živi budete. Jan 14,16–19.
If we have seen Jesus, we have seen the Father. Jesus is the “Comforter” and the Holy Spirit is “another Comforter.” If we have seen Jesus, we have seen the Father and we have seen the Comforter. Of the five times the word comforter is used in the Bible, they are all employed by the apostle John. In the fifth reference the word is translated as “advocate.”
Jestliže jsme viděli Ježíše, viděli jsme Otce. Ježíš je „Utěšitel“ a Duch svatý je „jiný Utěšitel“. Jestliže jsme viděli Ježíše, viděli jsme Otce a viděli jsme Utěšitele. Ze všech pěti případů, kdy je v Bibli použito slovo utěšitel, je všech pět užito apoštolem Janem. V pátém výskytu je toto slovo přeloženo jako „zastánce“.
My little children, these things write I unto you, that ye sin not. And if any man sin, we have an advocate with the Father, Jesus Christ the righteous. 1 John 2:1.
Dítky moje, toto vám píši, abyste nehřešili. A zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého. 1 Janův 2,1.
If any man sin, we have a Comforter, Jesus Christ the righteous. An advocate is one who intercedes in behalf of the sinner. Paul identifies Jesus’ work as our advocate.
Jestliže kdo zhřeší, máme Utěšitele, Ježíše Krista spravedlivého. Přímluvce je ten, kdo se přimlouvá ve prospěch hříšníka. Pavel označuje Ježíšovo dílo jako dílo našeho Přímluvce.
Who is he that condemneth? It is Christ that died, yea rather, that is risen again, who is even at the right hand of God, who also maketh intercession for us. Romans 8:34.
Kdo je ten, kdo odsuzuje? Kristus Ježíš je ten, který zemřel, ba co více, byl vzkříšen, je na pravici Boží a také se za nás přimlouvá. Římanům 8,34.
Jesus is the sinner’s advocate, which includes that He is the comforter. In the same chapter Paul had previously identified that the Holy Spirit also makes intercession for us.
Ježíš je obhájcem hříšníka, což zahrnuje i to, že je Utěšitelem. V téže kapitole Pavel již dříve uvedl, že se za nás přimlouvá také Duch svatý.
Likewise the Spirit also helpeth our infirmities: for we know not what we should pray for as we ought: but the Spirit itself maketh intercession for us with groanings which cannot be uttered. And he that searcheth the hearts knoweth what is the mind of the Spirit, because he maketh intercession for the saints according to the will of God. Romans 8:26, 27.
Tak podobně i Duch přichází na pomoc našim slabostem; neboť nevíme, za co se máme modlit, jak náleží; ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. A ten, který zpytuje srdce, ví, jaké je smýšlení Ducha, protože se za svaté přimlouvá podle vůle Boží. Římanům 8,26.27.
Jesus and the Holy Spirit are both identified as the Comforter, and therefore they are both advocates that make intercession for us. The three persons of the heavenly trio are all represented in the passage of John we are considering, and when brought together with the first testimony of the first book of the Bible and the first testimony of the last book of the Bible the light concerning the relationship and work of the three persons of the godhead is magnified.
Ježíš i Duch svatý jsou oba označeni jako Utěšitel, a proto jsou oba přímluvci, kteří se za nás přimlouvají. Všechna tři osoby nebeského trojjediného společenství jsou zastoupeny v oddílu Janova evangelia, o němž uvažujeme, a když je tento oddíl uveden do souvislosti s prvním svědectvím první knihy Bible a s prvním svědectvím poslední knihy Bible, světlo týkající se vztahu a díla tří osob Božství se zesiluje.
“The Father cannot be described by the things of earth. The Father is all the fullness of the Godhead bodily, and is invisible to mortal sight. The Son is all the fullness of the Godhead manifested. The word of God declares Him to be ‘the express image of His person.’ ‘God so loved the world that He gave His only begotten Son, that whosoever believeth in Him should not perish, but have everlasting life.’ Here is shown the personality of the Father.
„Otce nelze popsat prostřednictvím věcí země. Otec je veškerou plností Božství tělesně a je neviditelný smrtelnému zraku. Syn je veškerou plností Božství zjevenou. Slovo Boží o Něm prohlašuje, že je ‚výrazným obrazem Jeho osoby‘. ‚Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.‘ Zde je ukázána osobnost Otce.“
“The Comforter that Christ promised to send after He ascended to heaven, is the Spirit in all the fullness of the Godhead, making manifest the power of divine grace to all who receive and believe in Christ as a personal Saviour. There are three living persons of the heavenly trio. In the name of these three powers,—the Father, the Son, and the Holy Ghost, those who receive Christ by living faith are baptized, and these powers will cooperate with the obedient subjects of heaven in their efforts to live the new life in Christ.
„Utěšitel, kterého Kristus zaslíbil poslat poté, co vstoupil na nebesa, je Duch v celé plnosti Božství, zjevující moc božské milosti všem, kdo přijímají a věří v Krista jako v osobního Spasitele. Jsou tři živé osoby nebeského trojjediného společenství. Ve jménu těchto tří mocností — Otce, Syna a Ducha svatého — jsou pokřtěni ti, kdo přijímají Krista živou vírou, a tyto mocnosti budou spolupracovat s poslušnými poddanými nebe v jejich úsilí žít nový život v Kristu.“
“What is the sinner to do?—Believe in Christ. He is Christ’s property, bought with the blood of the Son of God. Through test and trial the Saviour redeemed human beings from the slavery of sin. What then must we do to be saved from sin?—Believe on the Lord Jesus Christ as the sin-pardoning Saviour. He who confesses his sin and humbles his heart will receive forgiveness. Jesus is the sin-pardoning Saviour as well as the only begotten Son of the infinite God. The pardoned sinner is reconciled to God through Jesus Christ our Deliverer from sin. Keeping in the path of holiness, he is a subject of the grace of God. There is brought to him full salvation, joy, and peace, and the true wisdom that comes from God.
„Co má hříšník činit? — Věřit v Krista. Je Kristovým vlastnictvím, vykoupeným krví Syna Božího. Prostřednictvím zkoušek a utrpení Spasitel vykoupil lidské bytosti z otroctví hříchu. Co tedy musíme činit, abychom byli zachráněni od hříchu? — Věřit v Pána Ježíše Krista jako v Spasitele odpouštějícího hřích. Kdo vyznává svůj hřích a pokořuje své srdce, přijme odpuštění. Ježíš je Spasitelem odpouštějícím hřích, stejně jako jednorozeným Synem nekonečného Boha. Omilostněný hříšník je smířen s Bohem skrze Ježíše Krista, našeho Vysvoboditele od hříchu. Setrvává-li na cestě svatosti, je poddaným Boží milosti. Je mu přinášena plná spása, radost i pokoj a pravá moudrost, která přichází od Boha.“
“Faith in the atoning blood of Jesus Christ is the assurance of pardon. Christ can cleanse away all sin. Simple reliance on that power day by day will give the human agent keen wisdom to discern what will keep the soul in these last days from the bondage of sin. By faith and prayer, through the knowledge of Christ, he is to work out his own salvation.
„Víra ve smiřující krev Ježíše Krista je zárukou odpuštění. Kristus může očistit od každého hříchu. Prostá závislost na této moci den za dnem dá lidskému činiteli bystrou moudrost rozpoznat, co v těchto posledních dnech uchová duši před otroctvím hříchu. Vírou a modlitbou, skrze poznání Krista, má uskutečňovat své vlastní spasení.“
“The Holy Spirit recognizes and guides us into all truth. God has given His only begotten Son, that whosoever believeth in Him should not perish but have everlasting life. Christ is the sinner’s Saviour. Christ’s death has redeemed the sinner. This is our only hope. If we make a full surrender of self, and practice the virtues of Christ, we shall gain the prize of eternal life.
„Duch svatý nás rozpoznává a uvádí do veškeré pravdy. Bůh dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Kristus je Spasitelem hříšníka. Kristova smrt vykoupila hříšníka. To je naše jediná naděje. Učiníme-li úplné odevzdání sebe sama a budeme-li praktikovat Kristovy ctnosti, dosáhneme odměny věčného života.“
“‘He that believeth in the Son, hath the Father also.’ He who has continual faith in the Father and the Son has the Spirit also. The Holy Spirit is his comforter, and he never departs from the truth.” Bible Training School, March 1, 1906.
„Kdo věří v Syna, má i Otce.“ Kdo má trvalou víru v Otce i v Syna, má i Ducha. Duch svatý je jeho Utěšitelem a on se nikdy neodchyluje od pravdy.“ Bible Training School, 1. března 1906.
Beyond the added light of the work and relationship of the heavenly trio, the identification of the heavenly trio in the passage provides a witness that these four chapters are to be aligned with the message that is now being unsealed by the Lion of the tribe of Judah.
Kromě přidaného světla o díle a vztahu nebeské trojice poskytuje ztotožnění nebeské trojice v daném oddílu svědectví, že tyto čtyři kapitoly mají být uvedeny do souladu s poselstvím, které je nyní odpečeťováno Lvem z pokolení Judova.
The witness in the story of the disciples of Emmaus, represents three testimonies that identify that the disappointment and tarrying times that followed the cross represents the disappointment and tarrying time that follows the first disappointment. There is another witness that upholds that the history represented in John’s four chapters represents the circumstances of the first disappointment.
Svědectví v příběhu o učednících do Emauz představuje trojí svědectví, které ukazuje, že doba zklamání a prodlení, jež následovala po kříži, představuje zklamání a dobu prodlení, která následuje po prvním zklamání. Existuje ještě další svědectví, které potvrzuje, že dějiny znázorněné ve čtyřech kapitolách Janova evangelia představují okolnosti prvního zklamání.
The final verse of the creation story that is the first truth mentioned in God’s Word ends with three words, and each of those words begin with one of the three letters that create the word truth, and they do so in the correct order. The creation story in Genesis begins with the words, “In the beginning” and it ends with the three words “God created and made.”
Poslední verš příběhu o stvoření, který je první pravdou zmíněnou v Božím slově, končí třemi slovy, a každé z těchto slov začíná jedním ze tří písmen, která tvoří slovo pravda, a to ve správném pořadí. Příběh o stvoření v Genesis začíná slovy „Na počátku“ a končí třemi slovy „Bůh stvořil a učinil“.
The first letter of those three words when combined create the word truth. The creation story starts with the “beginning” and ends with the word symbolically represented by the letters that represent the Alpha and Omega. So too, in the opening passage of the last book of the Bible Jesus is twice identified as the Alpha and Omega, the beginning and ending, the first and the last. Those three letters which represent the Alpha and Omega provide still another witness that the passage in John must be brought together with the prophetic line at the beginning of Genesis and the prophetic line at the beginning of Revelation. That testimony is recognized within the description of the work of the Comforter. The work of the Comforter is the three-step work represented by those same three Hebrew letters. The signature of Alpha and Omega allows us to place these four chapters in the context of the message of the Revelation of Jesus Christ that is unsealed just before probation closes.
První písmeno každého z těchto tří slov po spojení tvoří slovo pravda. Zpráva o stvoření začíná „počátkem“ a končí slovem symbolicky znázorněným písmeny, která představují Alfu a Omegu. Stejně tak je v úvodním oddílu poslední knihy Bible Ježíš dvakrát označen jako Alfa a Omega, počátek i konec, první i poslední. Tato tři písmena, která představují Alfu a Omegu, poskytují ještě další svědectví o tom, že oddíl v Janovi musí být spojen s prorockou linií na začátku Genesis a s prorockou linií na začátku Zjevení. Toto svědectví je rozpoznáno v popisu díla Utěšitele. Dílo Utěšitele je tříkroké dílo, znázorněné týmiž třemi hebrejskými písmeny. Podpis Alfy a Omegy nám dovoluje zasadit tyto čtyři kapitoly do kontextu poselství Zjevení Ježíše Krista, které je odpečetěno těsně před uzavřením doby milosti.
The seven thunders represent four specific waymarks (points in time) and three specific periods of time that begin with the waymark of the descent of an angel that is to lighten the earth with His glory. That waymark was a point in time. The second waymark (point in time) is the first disappointment, that ushers in the period of the tarrying time. The tarrying time leads to the third waymark (point in time) where a truth is unsealed and that produces a movement. The movement concludes at the fourth waymark (point in time) represented as judgment. Those four waymarks and the three periods of time each represent a thunder, totaling seven thunders. They also represent a four-three combination.
Sedm hromů představuje čtyři konkrétní mezníky (časové body) a tři konkrétní časová období, která začínají mezníkem sestoupení anděla, jenž má ozářit zemi Jeho slávou. Tento mezník byl časovým bodem. Druhým mezníkem (časovým bodem) je první zklamání, které uvádí období prodlévání. Období prodlévání vede ke třetímu mezníku (časovému bodu), kde je odpečetěna jedna pravda, a to vyvolává hnutí. Toto hnutí vrcholí u čtvrtého mezníku (časového bodu), znázorněného jako soud. Tyto čtyři mezníky a tři časová období představují každý jeden hrom, dohromady sedm hromů. Představují také kombinaci čtyř a tří.
In earlier articles we have identified that the pioneer understanding of the seven churches, the seven seals and the seven trumpets acknowledge a ‘four-three combination.’ The first four churches, seals and trumpets are distinct from the last three churches, seals and trumpets. The seven thunders represent four waymarks, but within those four waymarks are three periods of time. The divine combination of ‘four and three’ that in the book of Revelation is established upon three witnesses (churches, seals and trumpets), and those witnesses testify to the validity of the ‘four and three’ combination of the book of Revelation’s seven thunders.
V předchozích článcích jsme určili, že pionýrské chápání sedmi církví, sedmi pečetí a sedmi polnic uznává „kombinaci čtyř a tří“. První čtyři církve, pečeti a polnice se odlišují od posledních tří církví, pečetí a polnic. Sedm hromů představuje čtyři mezníky, avšak v těchto čtyřech meznících jsou tři časová období. Božská kombinace „čtyř a tří“, která je v knize Zjevení ustanovena na základě tří svědků (církví, pečetí a polnic), a tito svědkové dosvědčují platnost kombinace „čtyř a tří“ sedmi hromů knihy Zjevení.
Yet embedded within the line of history represented by the seven thunders is another hidden and distinct line of prophecy that possesses three waymarks that are distinct from the symbol represented as seven thunders. Therefore, when we consider the prophetic relation of the seven thunders with the hidden history that is now being unsealed, we find that the seven thunders present four waymarks (points in time) and the hidden history presents three waymarks (points in time.) Like unto the churches, seals, trumpets and thunders the hidden history represents three waymarks that are connected with the four waymarks of the seven thunders. The hidden history also possesses a three-four combination.
Avšak v rámci dějinné linie představované sedmi hromy je obsažena ještě další skrytá a odlišná linie proroctví, která má tři mezníky, jež se liší od symbolu představovaného jako sedm hromů. Když tedy uvažujeme o prorockém vztahu sedmi hromů ke skrytým dějinám, které jsou nyní odpečeťovány, zjišťujeme, že sedm hromů představuje čtyři mezníky (časové body) a skryté dějiny představují tři mezníky (časové body). Podobně jako církve, pečeti, polnice a hromy představují skryté dějiny tři mezníky, které jsou spojeny se čtyřmi mezníky sedmi hromů. Skryté dějiny rovněž obsahují kombinaci tří a čtyř.
In the hidden history which is embedded within the seven thunders, there are three distinct waymarks that are each a ‘point in time,’ and the first and last of those three waymarks represent a disappointment. There is a distinct ‘period of time’ between the first and second waymarks and a distinct ‘period of time’ between the second and third points in time. The word “disappointment” evolved from the concept of a missed appointment and carries with its definition the emphasis of a point in time. Midnight is also a specific time. The hidden history is portrayed by three points in time separated by two periods of time; the tarrying time and the seventh month movement.
Ve skrytých dějinách, jež jsou obsaženy v sedmi hromech, se nacházejí tři odlišné mezníky, z nichž každý je „okamžikem v čase“, a první i poslední z těchto tří mezníků představují zklamání. Mezi prvním a druhým mezníkem je zřetelné „časové období“ a mezi druhým a třetím okamžikem v čase je rovněž zřetelné „časové období“. Slovo „zklamání“ se vyvinulo z pojmu zmeškaného termínu a v sobě nese ve své definici důraz na určitý okamžik v čase. Půlnoc je také určitým časem. Skryté dějiny jsou znázorněny třemi okamžiky v čase, oddělenými dvěma časovými obdobími: dobou prodlení a hnutím sedmého měsíce.
The first waymark of the hidden history identifies a disappointment and the last waymark also identifies a disappointment. Therefore, from the first disappointment on unto the last disappointment is a hidden line of prophecy that possesses the same three steps as do all reform lines. It also possesses the signature of Alpha and Omega, for the three letters that create “truth” correspond to the three waymarks that begin and end with a disappointment. That hidden history within the seven thunders is the truth that the Lion of the tribe of Judah is currently unsealing.
První mezník skrytých dějin označuje zklamání a poslední mezník rovněž označuje zklamání. Proto od prvního zklamání až k poslednímu zklamání vede skrytá prorocká linie, která má tytéž tři kroky jako všechny reformní linie. Nese také pečeť Alfy a Omegy, neboť tři písmena, která tvoří „pravdu“, odpovídají třem mezníkům, jež začínají i končí zklamáním. Tyto skryté dějiny v rámci sedmi hromů jsou pravdou, kterou Lev z pokolení Judova nyní odpečeťuje.
The passage in John we are considering is introduced in the previous chapter with the Last Supper, emphasizing that the message of these four chapters is to be eaten. Those four chapters end with the walk to Gethsemane. The narrative takes place in the movement from the eating until the crisis of the cross begins. Prophetically the setting of the four chapters defines the last message that is to be eaten before the judgment. The message that leads to judgment closing, is the message that is unsealed in the book of Revelation, just before judgment closes.
Oddíl v Janovi, o němž uvažujeme, je v předchozí kapitole uveden Poslední večeří, čímž je zdůrazněno, že poselství těchto čtyř kapitol má být snědeno. Tyto čtyři kapitoly končí cestou do Getsemane. Vyprávění se odehrává v pohybu od jedení až do okamžiku, kdy začíná krize kříže. Prorocky vymezuje rámec těchto čtyř kapitol poslední poselství, které má být snědeno před soudem. Poselství, které vede k uzavření soudu, je poselstvím, jež je odpečetěno v knize Zjevení těsně před uzavřením soudu.
The disciples and Jesus are at the point in prophetic history where they are being informed of the tarrying time. In Millerite history the Lord removed His hand to produce the understanding of the message of the Midnight Cry, but the understanding that produced the message of Samuel Snow also informed the Millerites that they were in the tarrying time of the ten virgins. The disciples had just eaten the Last Supper and as they were digesting the message Christ explained the tarrying time in John’s four chapters.
Učedníci i Ježíš se nacházejí v bodě prorockých dějin, kdy jim je oznamována doba prodlení. V milleritských dějinách Pán odňal svou ruku, aby přivodil porozumění poselství Půlnočního volání, avšak porozumění, které dalo vzniknout poselství Samuela Snowa, zároveň Milleritům oznámilo, že se nacházejí v době prodlení deseti panen. Učedníci právě pojedli Poslední večeři, a zatímco vstřebávali toto poselství, Kristus v Janových čtyřech kapitolách vysvětlil dobu prodlení.
Samuel Snow’s understanding can be documented as a series of articles, that developed the final understanding represented as the Midnight Cry message. As his message was developing, he also presented the message at a series of camp meetings. The series of articles leading to the camp meetings ultimately brought him to the Exeter camp meeting, which lasted six days. Prophetically the message of the Midnight Cry is progressively developed over a period of time. The four chapters in John take place in the prophetic history where the message is being developed.
Porozumění Samuela Snowa lze doložit jako sérii článků, které rozvíjely konečné porozumění vyjádřené v poselství Půlnočního volání. Jak se jeho poselství rozvíjelo, předkládal je také na řadě táborových shromáždění. Série článků vedoucí k těmto táborovým shromážděním jej nakonec přivedla na táborové shromáždění v Exeteru, které trvalo šest dní. Z prorockého hlediska se poselství Půlnočního volání postupně rozvíjí v průběhu určitého časového úseku. Čtyři kapitoly v Janovi se odehrávají v prorockých dějinách, v nichž se toto poselství rozvíjí.
In John’s four chapters we have the work of the Holy Spirit defined as three steps; conviction of sin, righteousness and judgment. These three steps are also the three waymarks of the hidden history embedded within the seven thunders.
Ve čtyřech Janových kapitolách je dílo Ducha svatého vymezeno jako tři kroky: usvědčení z hříchu, spravedlnosti a soudu. Tyto tři kroky jsou také třemi mezníky skrytých dějin obsažených v sedmi hromech.
Nevertheless I tell you the truth; It is expedient for you that I go away: for if I go not away, the Comforter will not come unto you; but if I depart, I will send him unto you. And when he is come, he will reprove the world of sin, and of righteousness, and of judgment: Of sin, because they believe not on me; Of righteousness, because I go to my Father, and ye see me no more; Of judgment, because the prince of this world is judged. I have yet many things to say unto you, but ye cannot bear them now. Howbeit when he, the Spirit of truth, is come, he will guide you into all truth: for he shall not speak of himself; but whatsoever he shall hear, that shall he speak: and he will show you things to come. He shall glorify me: for he shall receive of mine, and shall show it unto you. John 16:7–14.
Avšak pravím vám pravdu: Je pro vás užitečné, abych odešel; neboť neodejdu-li, Potěšitel k vám nepřijde; odejdu-li však, pošlu ho k vám. A když on přijde, usvědčí svět z hříchu, ze spravedlnosti a ze soudu: z hříchu, protože ve mne nevěří; ze spravedlnosti, protože jdu ke svému Otci a již mne neuvidíte; ze soudu, protože kníže tohoto světa je již odsouzen. Ještě vám mám mnoho co říci, ale nyní to nemůžete snést. Když však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy; neboť nebude mluvit sám od sebe, ale bude mluvit vše, co uslyší, a oznámí vám věci příští. On mne oslaví, neboť z mého vezme a oznámí vám to. Jan 16,7–14.
In Millerite history, Jesus did not return to end the tarrying time at the Midnight Cry. He removed His hand, and poured out or sent the Holy Spirit. The Holy Spirit represented as the Comforter, came to dispel the disappointment. He came to provide comfort to those who have been chosen, but who were perplexed by the disappointment of a failed prediction.
V dějinách milleritského hnutí se Ježíš při Půlnočním volání nevrátil, aby ukončil dobu prodlení. Odňal svou ruku a vylil či seslal Ducha svatého. Duch svatý, představený jako Utěšitel, přišel, aby rozptýlil zklamání. Přišel poskytnout útěchu těm, kteří byli vyvoleni, avšak byli zmateni zklamáním z nenaplněné předpovědi.
We have previously pointed out that the apostle John, Ezekiel and Jeremiah all are illustrated eating the little book that is sweet as honey in the mouth. There is a purposeful distinction between those three prophets, that is often missed.
Již jsme poukázali na to, že apoštol Jan, Ezechiel i Jeremiáš jsou všichni zobrazeni, jak jedí knížku, která je v ústech sladká jako med. Mezi těmito třemi proroky je záměrné rozlišení, které bývá často přehlíženo.
Ezekiel is used to illustrate those who ate the little book, and are given a message to take to God’s apostate church. Ezekiel represents that the book that is eaten identifies the work that is then to be accomplished. He represents the message given to the former chosen people of God. His message is what binds the former chosen people into bundles destined for the fire. In John’s four chapters Jesus identifies the purpose of Ezekiel’s work.
Ezechiel je použit jako znázornění těch, kdo snědli malou knížku a dostali poselství, které mají nést Boží odpadlické církvi. Ezechiel představuje, že kniha, která je snědena, určuje dílo, jež má být potom vykonáno. Představuje poselství dané někdejšímu vyvolenému Božímu lidu. Jeho poselství je tím, co váže někdejší vyvolený lid do svazků určených ohni. Ve čtyřech Janových kapitolách Ježíš určuje účel Ezechielova díla.
Remember the word that I said unto you, The servant is not greater than his lord. If they have persecuted me, they will also persecute you; if they have kept my saying, they will keep yours also. But all these things will they do unto you for my name’s sake, because they know not him that sent me. If I had not come and spoken unto them, they had not had sin: but now they have no cloak for their sin. He that hateth me hateth my Father also. If I had not done among them the works which none other man did, they had not had sin: but now have they both seen and hated both me and my Father. But this cometh to pass, that the word might be fulfilled that is written in their law, They hated me without a cause. But when the Comforter is come, whom I will send unto you from the Father, even the Spirit of truth, which proceedeth from the Father, he shall testify of me. John 15:20–26.
Pamatujte na slovo, které jsem vám řekl: Služebník není větší než jeho pán. Jestliže pronásledovali mne, budou pronásledovat i vás; jestliže zachovali mé slovo, zachovají i vaše. Ale to všechno vám budou činit pro mé jméno, protože neznají toho, který mne poslal. Kdybych nebyl přišel a nemluvil k nim, neměli by hřích; nyní však nemají výmluvu pro svůj hřích. Kdo nenávidí mne, nenávidí i mého Otce. Kdybych mezi nimi nebyl činil skutky, které nikdo jiný nečinil, neměli by hřích; nyní však viděli a přece nenáviděli jak mne, tak mého Otce. To se však děje, aby se naplnilo slovo napsané v jejich Zákoně: Nenáviděli mne bez příčiny. Když však přijde Utěšitel, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který vychází od Otce, ten bude svědčit o mně. Jan 15,20–26.
Ezekiel’s work, that began when he ate the book represents the presentation of a message that will be rejected, but the rejection is the evidence that they hate God and have fully filled their cup of probationary time.
Ezechielovo dílo, které začalo tehdy, když snědl knihu, představuje předložení poselství, které bude odmítnuto; avšak toto odmítnutí je důkazem, že nenávidí Boha a že zcela naplnili číši své zkušební doby.
And he said unto me, Son of man, I send thee to the children of Israel, to a rebellious nation that hath rebelled against me: they and their fathers have transgressed against me, even unto this very day. For they are impudent children and stiffhearted. I do send thee unto them; and thou shalt say unto them, Thus saith the Lord God. And they, whether they will hear, or whether they will forbear, (for they are a rebellious house,) yet shall know that there hath been a prophet among them. Ezekiel 2:3–5.
I řekl mi: Synu člověka, posílám tě k synům Izraele, k vzpurnému národu, který se proti mně vzbouřil; oni i jejich otcové se proti mně provinili až do tohoto dne. Neboť jsou to děti nestoudné a zatvrzelého srdce. Posílám tě k nim; a řekneš jim: Toto praví Panovník Hospodin. A oni, ať už poslechnou, nebo ať se zdrží, (neboť jsou domem vzpurným,) přece poznají, že byl mezi nimi prorok. Ezechiel 2,3–5.
Ezekiel’s work was as a witness against the former covenant people, as was Christ with the quibbling Jews and thus Ezekiel’s message is the final warning message that binds the former covenant people as tares as a bundle, destined for the fire of destruction.
Ezechielovo dílo bylo svědectvím proti lidu bývalé smlouvy, stejně jako Kristus vůči hašteřivým Židům; a tak je Ezechielovo poselství posledním varovným poselstvím, které svazuje lid bývalé smlouvy jako koukol do otýpky, určené pro oheň zkázy.
“I then saw the third angel. Said my accompanying angel, ‘Fearful is his work. Awful is his mission. He is the angel that is to select the wheat from the tares, and seal, or bind, the wheat for the heavenly garner. These things should engross the whole mind, the whole attention.’” Early Writings, 118.
„Poté jsem spatřila třetího anděla. Můj průvodní anděl řekl: ‚Strašlivé je jeho dílo. Hrozné je jeho poslání. Je to anděl, který má oddělit pšenici od koukolu a zapečetit neboli svázat pšenici pro nebeskou stodolu. Tyto věci by měly zaujmout celou mysl, veškerou pozornost.‘“ Early Writings, 118.
The work represented with the eating of the little book begins when the mighty angel descends with a little book in his hand. In the first angel’s history that took place on August 11, 1840 and in the history of the third angel it took place on September 11, 2001. Both those dates represent fulfillments of prophecies associated with either Islam of the second woe or Islam of the third woe respectively. That is why Isaiah in chapter twenty-two, when describing the crisis in the valley of vision for the Philadelphians and the Laodiceans identifies that the Laodiceans, which were the chosen people of Protestantism in 1840 and Adventism who were the chosen people in 2001 were “bound by the archers.” The archers of Bible prophecy are Islam, and when the vision of Islam was fulfilled in 1840 and in 2001, the former chosen people rejected the prophecy of Islam as presented by those represented by Ezekiel. They were there and then bound as tares. The work of Ezekiel was to remove the “cloak” covering “their sin,” which is represented by Jesus as hatred for God.
Dílo znázorněné pojídáním malé knížky začíná tehdy, když mocný anděl sestupuje s malou knížkou ve své ruce. V dějinách prvního anděla k tomu došlo 11. srpna 1840 a v dějinách třetího anděla k tomu došlo 11. září 2001. Obě tato data představují naplnění proroctví spojených buď s islámem druhého běda, anebo s islámem třetího běda. Proto Izajáš ve dvacáté druhé kapitole, když popisuje krizi v údolí vidění pro Filadelfské a Laodicejské, označuje, že Laodicejští, kteří byli vyvoleným lidem protestantismu v roce 1840, a adventismus, jenž byl vyvoleným lidem v roce 2001, byli „spoutáni lučištníky“. Lučištníci biblického proroctví jsou islám, a když se vidění o islámu naplnilo v roce 1840 a v roce 2001, dřívější vyvolený lid odmítl proroctví o islámu, jak mu je předložili ti, kteří jsou znázorněni Ezechielem. Tehdy a tam byli svázáni jako koukol. Dílem Ezechiela bylo odstranit „plášť“, který přikrýval „jejich hřích“, a který Ježíš představuje jako nenávist vůči Bohu.
The burden of the valley of vision. What aileth thee now, that thou art wholly gone up to the housetops? Thou that art full of stirs, a tumultuous city, a joyous city: thy slain men are not slain with the sword, nor dead in battle. All thy rulers are fled together, they are bound by the archers: all that are found in thee are bound together, which have fled from far. Isaiah 22:1–3.
Výnos o údolí vidění. Co je ti nyní, že jsi celá vystoupila na střechy? Ty, jež jsi plná ruchu, hlučné město, jásající město: tvoji pobití nejsou pobiti mečem ani padlí v boji. Všichni tvoji vládcové uprchli společně, jsou spoutáni lučištníky; všichni, kdo byli v tobě nalezeni, jsou společně spoutáni, ačkoli uprchli do dálky. Izajáš 22,1–3.
And God was with the lad [Ishmael]; and he grew, and dwelt in the wilderness, and became an archer. Genesis 21:20.
A Bůh byl s chlapcem [Izmaelem]; a on rostl, pobýval na poušti a stal se lučištníkem. Genesis 21:20.
Where there is no vision, the people perish: but he that keepeth the law, happy is he. Proverbs 29:18.
Kde není vidění, lid se kazí; ale blaze tomu, kdo zachovává zákon. Přísloví 29,18.
Jeremiah represents those that ate the book when the mighty angel descended that was to lighten the earth with his glory, but who experienced the disappointment of the failed prediction of 1843. Jeremiah considers prophetically if God had lied. That reference connects Jeremiah with Habakkuk two.
Jeremjáš představuje ty, kteří pojedli knihu, když sestoupil mocný anděl, jenž měl ozářit zemi svou slávou, avšak zakusili zklamání ze zmařené předpovědi roku 1843. Jeremjáš prorocky zvažuje, zda Bůh nelhal. Tento odkaz spojuje Jeremjáše s druhou kapitolou Abakuka.
I will stand upon my watch, and set me upon the tower, and will watch to see what he will say unto me, and what I shall answer when I am reproved. And the Lord answered me, and said, Write the vision, and make it plain upon tables, that he may run that readeth it. For the vision is yet for an appointed time, but at the end it shall speak, and not lie: though it tarry, wait for it; because it will surely come, it will not tarry. Behold, his soul which is lifted up is not upright in him: but the just shall live by his faith. Habakkuk 2:1–4.
Postavím se na svou stráž a stanoviště zaujmu na věži; budu vyhlížet, abych viděl, co mi poví a co odpovím, až budu kárán. I odpověděl mi Hospodin a řekl: Zapiš vidění a učiň je zřetelným na deskách, aby ten, kdo je čte, mohl běžet. Neboť vidění je ještě pro ustanovený čas; ke konci však promluví a nezklame. I kdyby se opozdilo, čekej na ně; neboť jistě přijde, neopožďuje se. Hle, duše toho, kdo se povyšuje, není v něm přímá; spravedlivý však bude žít svou vírou. Abakuk 2,1–4.
John was used to symbolize those who experienced the sweetness and the bitter disappointment, representing the entire history of August 11, 1840 until October 22, 1844.
Jan byl použit jako symbol těch, kdo zakusili sladkost i hořké zklamání, a představoval celé období od 11. srpna 1840 do 22. října 1844.
And I went unto the angel, and said unto him, Give me the little book. And he said unto me, Take it, and eat it up; and it shall make thy belly bitter, but it shall be in thy mouth sweet as honey. And I took the little book out of the angel’s hand, and ate it up; and it was in my mouth sweet as honey: and as soon as I had eaten it, my belly was bitter. Revelation 10:9, 10.
I šel jsem k andělu a řekl jsem mu: Dej mi tu malou knížku. I řekl mi: Vezmi ji a sněz ji; v břiše ti zhořkne, ale ve tvých ústech bude sladká jako med. I vzal jsem tu malou knížku z ruky anděla a snědl jsem ji; a v mých ústech byla sladká jako med, ale jakmile jsem ji snědl, mé břicho zhořklo. Zjevení 10,9.10.
Ezekiel represents the work of presenting the prophetic message that binds off the former chosen people that was initiated when the angel descended on August 11, 1840 and September 11, 2001.
Ezechiel představuje dílo předkládání prorockého poselství, které uzavírá dobu dřívějšího vyvoleného lidu a které bylo zahájeno, když anděl sestoupil 11. srpna 1840 a 11. září 2001.
But thou, son of man, hear what I say unto thee; Be not thou rebellious like that rebellious house: open thy mouth, and eat that I give thee. And when I looked, behold, an hand was sent unto me; and, lo, a roll of a book was therein; And he spread it before me; and it was written within and without: and there was written therein lamentations, and mourning, and woe. Moreover he said unto me, Son of man, eat that thou findest; eat this roll, and go speak unto the house of Israel. So I opened my mouth, and he caused me to eat that roll. And he said unto me, Son of man, cause thy belly to eat, and fill thy bowels with this roll that I give thee. Then did I eat it; and it was in my mouth as honey for sweetness. Ezekiel 2:8–3:3.
Ale ty, synu člověčí, slyš, co k tobě mluvím; nebuď vzpurný jako ten vzpurný dům; otevři svá ústa a sněz, co ti dávám. I podíval jsem se, a hle, byla ke mně vztažena ruka; a aj, v ní byl svitek knihy. I rozvinul jej přede mnou; a byl popsán z vnitřní i vnější strany; a bylo na něm napsáno naříkání, lkání a běda. Potom mi řekl: Synu člověčí, sněz, co nalezneš; sněz tento svitek a jdi, promluv k domu izraelskému. Otevřel jsem tedy svá ústa a dal mi sníst ten svitek. A řekl mi: Synu člověčí, nasyť své břicho a naplň svá střeva tímto svitkem, který ti dávám. I snědl jsem jej; a v mých ústech byl sladký jako med. Ezechiel 2,8–3,3.
Jeremiah represents the history of August 11, 1840 until just before the Midnight Cry.
Jeremjáš představuje dějiny od 11. srpna 1840 až do doby těsně před Půlnočním voláním.
Thy words were found, and I did eat them; and thy word was unto me the joy and rejoicing of mine heart: for I am called by thy name, O Lord God of hosts. I sat not in the assembly of the mockers, nor rejoiced; I sat alone because of thy hand: for thou hast filled me with indignation. Why is my pain perpetual, and my wound incurable, which refuseth to be healed? wilt thou be altogether unto me as a liar, and as waters that fail? Therefore thus saith the Lord, If thou return, then will I bring thee again, and thou shalt stand before me: and if thou take forth the precious from the vile, thou shalt be as my mouth: let them return unto thee; but return not thou unto them. And I will make thee unto this people a fenced brazen wall: and they shall fight against thee, but they shall not prevail against thee: for I am with thee to save thee and to deliver thee, saith the Lord. And I will deliver thee out of the hand of the wicked, and I will redeem thee out of the hand of the terrible. Jeremiah 15:16–21.
Nalezena byla slova tvá, a snědl jsem je; a slovo tvé mi bylo k veselí a k radosti srdce mého, neboť nazván jsem jménem tvým, Hospodine, Bože zástupů. Nesedával jsem ve shromáždění posměvačů ani se neradoval; seděl jsem osaměle pro ruku tvou, neboť naplnil jsi mne rozhořčením. Proč je bolest má ustavičná a rána má nevyléčitelná, která nechce být zhojena? Což mi budeš docela jako klamný potok, jako vody, které mizí? Proto takto praví Hospodin: Jestliže se navrátíš, opět tě přivedu a budeš stát přede mnou; a oddělíš-li vzácné od ničemného, budeš jako má ústa; oni se navrátí k tobě, ale ty se nenavracej k nim. A učiním tě tomuto lidu pevnou bronzovou zdí; budou bojovat proti tobě, ale nepřemohou tě, neboť já jsem s tebou, abych tě zachránil a vysvobodil, praví Hospodin. A vysvobodím tě z ruky zlých a vykoupím tě z ruky ukrutníků. Jeremjáš 15,16–21.
Jeremiah represents our current history and message. The current message is the Midnight Cry message that is being progressively developed at the point when God’s people represented by Jeremiah have been “filled” with “indignation” thinking their “pain” was to be “perpetual” and their “wound incurable,” a wound that was never to be healed. They have separated from the “assembly of mockers.” They no longer “rejoice” as they had when they first had eaten the book and it had been the “rejoicing of” their “heart.”
Jeremiáš představuje naši současnou historii a poselství. Současným poselstvím je poselství Půlnočního volání, které se postupně rozvíjí v okamžiku, kdy byl Boží lid, představovaný Jeremiášem, „naplněn“ „rozhořčením“ a domníval se, že jeho „bolest“ bude „ustavičná“ a jeho „rána nevyléčitelná“, rána, která nikdy neměla být uzdravena. Oddělili se od „shromáždění posměvačů“. Již se neradují tak, jako se radovali tehdy, když poprvé snědli knihu a byla „radostí“ jejich „srdce“.
But there is counsel for those in that condition. “If thou return” and also “if thou take forth the precious from the vile” then God will return unto them. In the Hebrew “will I bring thee again” in the passage means, God will return unto them, if they return unto Him.
Je tu však rada pro ty, kdo jsou v tomto stavu. „Vrátíš-li se“ a také „oddělíš-li vzácné od ničemného“, tehdy se k nim Bůh navrátí. V hebrejštině výraz „navrátím tě“ v daném oddílu znamená, že se k nim Bůh navrátí, jestliže se oni navrátí k Němu.
Submit yourselves therefore to God. Resist the devil, and he will flee from you. Draw nigh to God, and he will draw nigh to you. Cleanse your hands, ye sinners; and purify your hearts, ye double minded. Be afflicted, and mourn, and weep: let your laughter be turned to mourning, and your joy to heaviness. Humble yourselves in the sight of the Lord, and he shall lift you up. James 4:7–10.
Proto se podřiďte Bohu. Vzepřete se ďáblu, a uteče od vás. Přibližte se k Bohu, a přiblíží se k vám. Očistěte ruce, hříšníci, a očistěte svá srdce, vy dvojí mysli. Bědujte, truchlete a plačte; váš smích ať se obrátí v truchlení a vaše radost ve sklíčenost. Pokořte se před Pánem, a on vás povýší. Jakub 4,7–10.
If they will draw nigh unto God, He will draw nigh unto them. If they will do these things, then they will “stand before” the Lord and they will be God’s “mouth.” Further he instructs Jeremiah (us) that he will make His people a “fenced brazen wall” for the “wicked” and thereafter the “terrible” are going to bring a war against those represented by Jeremiah. The “wicked” are Daniel’s representation of Matthew’s foolish virgins. The “terrible” represents the three-fold union of modern Babylon during the Sunday law crisis.
Přiblíží-li se k Bohu, On se přiblíží k nim. Budou-li činit tyto věci, pak budou „stát před“ Hospodinem a budou Božími „ústy“. Dále poučuje Jeremjáše (nás), že ze svého lidu učiní pro „bezbožné“ „opevněnou bronzovou hradbu“ a poté „ukrutní“ povedou válku proti těm, které představuje Jeremjáš. „Bezbožní“ jsou v Danielovi znázorněním Matoušových pošetilých panen. „Ukrutní“ představují trojí svazek novodobého Babylóna během krize nedělního zákona.
The three prophets’ testimonies all address the same history, but they address three different aspects of the same history. Jeremiah represents those who have just experienced the first disappointment, but have not yet reached the waymark of the Midnight Cry. This is where we have been since July 18, 2020. The question is whether we will return. If we do, we will “speak” for the Lord at the very time the United States “speaks” as a dragon.
Svědectví všech tří proroků se vztahují ke stejným dějinám, avšak pojednávají o třech různých aspektech týchž dějin. Jeremjáš představuje ty, kdo právě zakusili první zklamání, ale dosud nedospěli k mezníku Půlnočního volání. To je stav, v němž se nacházíme od 18. července 2020. Otázkou je, zda se vrátíme. Učiníme-li tak, budeme „mluvit“ za Pána právě v té době, kdy Spojené státy „mluví“ jako drak.
The history Jeremiah is illustrating is our current history and it is the history represented by the three hidden waymarks within the seven thunders. It is also the history where the passage in John is prophetically set, for the emphasis of the four chapters in John is the work of the Holy Spirit in comforting Jeremiah who is questioning whether he has believed a lie, and whether the message that tasted so sweet was actually failed waters.
Dějiny, které Jeremjáš znázorňuje, jsou našimi současnými dějinami a jsou to dějiny představované třemi skrytými mezníky v rámci sedmi hromů. Jsou to také dějiny, do nichž je prorocky zasazen oddíl u Jana, neboť důraz čtyř kapitol u Jana spočívá v díle Ducha svatého, který utěšuje Jeremjáše, jenž si klade otázku, zda neuvěřil lži a zda poselství, které chutnalo tak sladce, nebylo ve skutečnosti klamnou vodou.
Jeremiah therefore represents the history from September 11, 2001 onward to July 18, 2020 when the tarrying time began as represented by three and a half symbolic days after. When I say “symbolic” I am not referring to a time prediction. I am saying that July 18, 2020 is when the two witnesses, the Bible and the Spirit of Prophecy were slain and their dead bodies were left in the street for three and a half days in Revelation eleven.
Jeremjáš tedy představuje dějiny od 11. září 2001 až do 18. července 2020, kdy započal čas prodlení, znázorněný poté třemi a půl symbolickými dny. Když říkám „symbolickými“, nemám na mysli časové proroctví. Říkám, že 18. červenec 2020 je okamžikem, kdy byli dva svědkové, Bible a Duch proroctví, zabiti a jejich mrtvá těla byla ponechána na ulici po tři a půl dne ve Zjevení jedenácté kapitole.
And I will give power unto my two witnesses, and they shall prophesy a thousand two hundred and threescore days, clothed in sackcloth. These are the two olive trees, and the two candlesticks standing before the God of the earth. And if any man will hurt them, fire proceedeth out of their mouth, and devoureth their enemies: and if any man will hurt them, he must in this manner be killed. These have power to shut heaven, that it rain not in the days of their prophecy: and have power over waters to turn them to blood, and to smite the earth with all plagues, as often as they will. And when they shall have finished their testimony, the beast that ascendeth out of the bottomless pit shall make war against them, and shall overcome them, and kill them. And their dead bodies shall lie in the street of the great city, which spiritually is called Sodom and Egypt, where also our Lord was crucified. And they of the people and kindreds and tongues and nations shall see their dead bodies three days and an half, and shall not suffer their dead bodies to be put in graves. And they that dwell upon the earth shall rejoice over them, and make merry, and shall send gifts one to another; because these two prophets tormented them that dwelt on the earth. Revelation 11:3–10.
A dám moc svým dvěma svědkům, a budou prorokovat tisíc dvě stě šedesát dní, oděni v žíněných rouchách. To jsou ty dvě olivy a dva svícny, stojící před Bohem země. A kdyby jim kdo chtěl ublížit, vychází z jejich úst oheň a stravuje jejich nepřátele; a kdyby jim kdo chtěl ublížit, musí být tímto způsobem usmrcen. Ti mají moc zavřít nebe, aby za dnů jejich prorokování nepršelo; a mají moc nad vodami proměnit je v krev a bít zemi všemi ranami, kolikrátkoli budou chtít. A až dokonají své svědectví, ta šelma, vystupující z propasti, povede proti nim válku a přemůže je a usmrtí je. A jejich mrtvá těla budou ležet na ulici toho velikého města, které se duchovně nazývá Sodoma a Egypt, kde byl také ukřižován náš Pán. A příslušníci národů a pokolení i jazyků a kmenů budou na jejich mrtvá těla hledět tři a půl dne a nedopustí, aby jejich mrtvá těla byla uložena do hrobů. A obyvatelé země se budou nad nimi radovat a veselit a budou si navzájem posílat dary, protože tito dva proroci trápili obyvatele země. Zjevení 11,3–10.
The witness presented by Jeremiah’s condition is located after the disappointment, but before the Midnight Cry. Jeremiah needed to return before he could be the voice of the message of the Midnight Cry. This is our condition today. It is also the historical setting of the four chapters in John that we are considering, and it is also the history represented by the hidden history within the seven thunders.
Svědectví předložené Jeremjášovým stavem je situováno po zklamání, avšak před Půlnočním voláním. Jeremjáš se potřeboval navrátit dříve, než se mohl stát hlasem poselství Půlnočního volání. To je dnes náš stav. Je to také historické zasazení čtyř kapitol v Janovi, o nichž uvažujeme, a je to také dějiny představované skrytými dějinami uvnitř sedmi hromů.
If we consider the light connected with the “Comforter” in John’s four-chapter testimony, we find abundant evidence to recognize the narrative is about July 18, 2020, the disappointment and tarrying time, the message of the Midnight Cry which is unsealed, and the coming judgment of the Sunday law. The chapters are building upon the prophetic structure of the hidden history.
Uvážíme-li světlo spojené s „Utěšitelem“ ve čtyřkapitolovém Janově svědectví, nalézáme hojné důkazy, abychom rozpoznali, že toto vyprávění pojednává o 18. červenci 2020, zklamání a době prodlení, poselství Půlnočního volání, které je odpečetěno, a o přicházejícím soudu nedělního zákona. Tyto kapitoly stavějí na prorocké struktuře skrytých dějin.
If we are to be as God’s mouth in the soon coming crisis our work now is to “take forth the precious from the vile,” or as James identifies the same work, we are to “cleanse” our “hands, ye sinners; and purify your hearts, ye double minded. Be afflicted, and mourn, and weep: let your laughter be turned to mourning, and your joy to heaviness. Humble yourselves in the sight of the Lord, and he shall lift you up” as an ensign in the very near future.
Máme-li být v brzy přicházející krizi jako Boží ústa, pak je nyní naším úkolem „oddělit drahé od ničemného“; anebo, jak tentýž úkol vyjadřuje Jakub, máme „očistit“ své „ruce, hříšníci, a očistit svá srdce, lidé dvojí mysli. Bědujte, naříkejte a plačte; váš smích ať se obrátí v nářek a vaše radost v zármutek. Pokořte se před Pánem, a on vás povýší“ jako korouhev ve velmi blízké budoucnosti.
And he shall set up an ensign for the nations, and shall assemble the outcasts of Israel, and gather together the dispersed of Judah from the four corners of the earth. Isaiah 11:12.
I vztyčí korouhev pro národy, shromáždí vyhnance Izraele a rozptýlené z Judy sesbírá od čtyř úhlů země. Izajáš 11,12.
We will bring our consideration of these four chapters to a conclusion in the next article.
V příštím článku uzavřeme naše úvahy o těchto čtyřech kapitolách.