In the passage from Testimonies¸ volume five, which we have been considering for a few articles now; we are informed of the vision of the temple given to Ezekiel, Isaiah and John:
V pasáži z Testimonies, svazek pět, kterou se již několik článků zabýváme, jsme obeznámeni s viděním chrámu, jež bylo dáno Ezechielovi, Izajášovi a Janovi:
“These lessons are for our benefit. We need to stay our faith upon God, for there is just before us a time that will try men’s souls. Christ, upon the Mount of Olives, rehearsed the fearful judgments that were to precede His second coming: ‘Ye shall hear of wars and rumors of wars.’ ‘Nation shall rise against nation, and kingdom against kingdom: and there shall be famines, and pestilences, and earthquakes, in divers places. All these are the beginning of sorrows.’ While these prophecies received a partial fulfillment at the destruction of Jerusalem, they have a more direct application to the last days.”
„Tato poučení jsou k našemu prospěchu. Potřebujeme opřít svou víru o Boha, neboť přímo před námi je doba, která vyzkouší lidské duše. Kristus na hoře Olivetské vylíčil hrozné soudy, jež měly předcházet Jeho druhému příchodu: ‚Uslyšíte o válkách a zvěstech o válkách.‘ ‚Povstane národ proti národu a království proti království; a bude hlad, mor a zemětřesení na rozličných místech. To vše je počátek bolestí.‘ Ačkoli se tato proroctví částečně naplnila při zkáze Jeruzaléma, vztahují se ještě příměji na poslední dny.“
The Ninth of Av
Devátý den měsíce av
Tisha B’Av, which means “the Ninth of Av” in Hebrew is the Jewish day that commemorates the destruction of both the First Temple by the Babylonians in 586 BC and the Second Temple by Titus in the year 70. Both destruction's occurred on the same calendar date—the 9th day of the Hebrew month of Av (usually falling in July or August on the Gregorian calendar). When Sister White aligns the destruction of Jerusalem to the “time that will try men’s souls” in the last days, she is identifying two destructions which both illustrate the soon-coming Sunday law.
Tiša be-av, což v hebrejštině znamená „devátý den měsíce av“, je židovský den připomínající zničení jak Prvního chrámu Babylóňany roku 586 př. Kr., tak Druhého chrámu Titem v roce 70 po Kr. Obě zničení nastala ke stejnému kalendářnímu datu — devátého dne hebrejského měsíce av (což obvykle připadá na červenec nebo srpen gregoriánského kalendáře). Když sestra Whiteová vztahuje zničení Jeruzaléma k „době, která bude zkoušet lidské duše“ v posledních dnech, označuje tím dvě zničení, která obě znázorňují brzy přicházející nedělní zákon.
Verse sixteen of Daniel eleven represents that Sunday law, and aligns with verse forty-one. In Ezekiel the destruction of Jerusalem is used to illustrate the separation of the wise and foolish virgins at the Sunday law. Ezekiel was a captive in Babylon when he was miraculously transported to Jerusalem to view that very separation in chapter eight through eleven.
Šestnáctý verš jedenácté kapitoly Daniele představuje tento nedělní zákon a odpovídá verši čtyřicátému prvnímu. U Ezechiela je zničení Jeruzaléma použito k znázornění oddělení moudrých a bláznivých panen při nedělním zákonu. Ezechiel byl zajatcem v Babylóně, když byl zázračně přenesen do Jeruzaléma, aby právě toto oddělení spatřil v osmé až jedenácté kapitole.
And it came to pass in the sixth year, in the sixth month, in the fifth day of the month, as I sat in mine house, and the elders of Judah sat before me, that the hand of the Lord God fell there upon me. Then I beheld, and lo a likeness as the appearance of fire: from the appearance of his loins even downward, fire; and from his loins even upward, as the appearance of brightness, as the colour of amber. And he put forth the form of an hand, and took me by a lock of mine head; and the spirit lifted me up between the earth and the heaven, and brought me in the visions of God to Jerusalem, to the door of the inner gate that looketh toward the north; where was the seat of the image of jealousy, which provoketh to jealousy. Ezekiel 8:1–3.
I stalo se v šestém roce, v šestém měsíci, pátého dne toho měsíce, když jsem seděl ve svém domě a starší judští seděli přede mnou, že tam na mne dopadla ruka Panovníka Hospodina. I pohleděl jsem, a hle, podoba jako zjev ohně: od podoby jeho beder dolů oheň, a od jeho beder vzhůru jako zjev jasu, jako barva jantaru. A vztáhl cosi jako ruku a uchopil mne za pramen vlasů na mé hlavě; a duch mne pozvedl mezi zemi a nebesa a přenesl mne v Božích viděních do Jeruzaléma, ke vchodu vnitřní brány obrácené k severu, kde bylo stanoviště obrazu žárlivosti, který podněcuje k žárlivosti. Ezechiel 8,1–3.
The four chapters of eight through eleven are a description of the separation, and Sister White, when commenting on Ezekiel nine identifies not only that it was the same sealing as Revelation chapter seven, but that Jerusalem represents the Laodicean Seventh-day Adventist church in the latter days.
Čtyři kapitoly, osm až jedenáct, jsou popisem oddělení a sestra Whiteová, když komentuje Ezechiele 9, poukazuje nejen na to, že šlo o totéž zapečeťování jako ve Zjevení 7, nýbrž i na to, že Jeruzalém představuje laodicejskou Církev adventistů sedmého dne v posledních dnech.
“The class who do not feel grieved over their own spiritual declension, nor mourn over the sins of others, will be left without the seal of God. The Lord commissions His messengers, the men with slaughtering weapons in their hands: ‘Go ye after him through the city, and smite: let not your eye spare, neither have ye pity: slay utterly old and young, both maids, and little children, and women: but come not near any man upon whom is the mark; and begin at My sanctuary. Then they began at the ancient men which were before the house.’
„Třída těch, kdo nepociťují zármutek nad svým vlastním duchovním úpadkem ani netruchlí nad hříchy druhých, bude ponechána bez pečeti Boží. Pán pověřuje své posly, muže se zabijáckými zbraněmi v rukou: ‚Jděte za ním skrze město a bijte; ať vaše oko nešetří a nemějte slitování; zcela pobijte starce i mladíky, panny i malé děti i ženy; ale nepřibližujte se k žádnému muži, na němž je znamení; a začněte od Mé svatyně.‘ I začali od starých mužů, kteří byli před domem.“
“Here we see that the church—the Lord’s sanctuary—was the first to feel the stroke of the wrath of God. The ancient men, those to whom God had given great light and who had stood as guardians of the spiritual interests of the people, had betrayed their trust. They had taken the position that we need not look for miracles and the marked manifestation of God’s power as in former days. Times have changed. These words strengthen their unbelief, and they say: The Lord will not do good, neither will He do evil. He is too merciful to visit His people in judgment. Thus ‘Peace and safety’ is the cry from men who will never again lift up their voice like a trumpet to show God’s people their transgressions and the house of Jacob their sins. These dumb dogs that would not bark are the ones who feel the just vengeance of an offended God. Men, maidens, and little children all perish together.
„Zde vidíme, že církev — svatyně Páně — byla první, na niž dolehl úder Božího hněvu. Starci, ti, jimž Bůh udělil veliké světlo a kteří stáli jako strážci duchovních zájmů lidu, zradili svěřenou důvěru. Zaujali stanovisko, že nemáme očekávat zázraky ani zjevné projevy Boží moci jako v dřívějších dnech. Doby se změnily. Tato slova posilují jejich nevěru a oni říkají: Hospodin neučiní nic dobrého ani nic zlého. Je příliš milosrdný, aby navštívil svůj lid soudem. Tak je „Pokoj a bezpečnost“ voláním mužů, kteří již nikdy více nepozvednou svůj hlas jako polnici, aby ukázali Božímu lidu jeho přestoupení a domu Jákobovu jeho hříchy. Tito němí psi, kteří nechtěli štěkat, jsou těmi, na něž dopadá spravedlivá pomsta uraženého Boha. Muži, panny i malé děti všichni hynou spolu.“
“The abominations for which the faithful ones were sighing and crying were all that could be discerned by finite eyes, but by far the worst sins, those which provoked the jealousy of the pure and holy God, were unrevealed. The great Searcher of hearts knoweth every sin committed in secret by the workers of iniquity. These persons come to feel secure in their deceptions and, because of His long-suffering, say that the Lord seeth not, and then act as though He had forsaken the earth. But He will detect their hypocrisy and will open before others those sins which they were so careful to hide.
„Ohavnosti, nad nimiž věrní vzdychali a naříkali, byly vším, co mohly postřehnout omezené lidské oči; avšak zdaleka nejhorší hříchy, ty, které vzbuzovaly žárlivost čistého a svatého Boha, zůstávaly nezjevené. Veliký Zpytovatel srdcí zná každý hřích spáchaný v tajnosti činiteli nepravosti. Tito lidé nabývají pocitu bezpečí ve svých klamech a pro Jeho shovívavost říkají, že Hospodin nevidí, a potom jednají, jako by opustil zemi. On však odhalí jejich pokrytectví a otevře před druhými ty hříchy, které se tak pečlivě snažili skrýt.“
“No superiority of rank, dignity, or worldly wisdom, no position in sacred office, will preserve men from sacrificing principle when left to their own deceitful hearts. Those who have been regarded as worthy and righteous prove to be ring-leaders in apostasy and examples in indifference and in the abuse of God’s mercies. Their wicked course He will tolerate no longer, and in His wrath He deals with them without mercy.
„Žádná nadřazenost v postavení, důstojnosti ani světské moudrosti, žádné postavení v posvátném úřadu neuchrání lidi před tím, aby neobětovali zásadu, jsou-li ponecháni svým vlastním klamným srdcím. Ti, kdo byli pokládáni za hodné a spravedlivé, se ukazují být vůdci odpadlictví a příklady lhostejnosti i zneužívání Božích milostí. Jejich ničemné jednání již déle nebude trpět a ve svém hněvu s nimi jedná bez milosti.“
“It is with reluctance that the Lord withdraws His presence from those who have been blessed with great light and who have felt the power of the word in ministering to others. They were once His faithful servants, favored with His presence and guidance; but they departed from Him and led others into error, and therefore are brought under the divine displeasure.” Testimonies, volume 5, 211, 212.
„Pán jen nerad odnímá svou přítomnost těm, kdo byli obdařeni velikým světlem a kdo při službě druhým zakusili moc slova. Kdysi byli Jeho věrnými služebníky, požívali výsady Jeho přítomnosti a vedení; avšak odchýlili se od Něho, svedli jiné v blud, a proto na ně doléhá Boží nelibost.“ Testimonies, svazek 5, 211, 212.
The entire book of Ezekiel is set within the context of the destruction of Jerusalem. In Ezekiel’s testimony the siege of Nebuchadnezzar that lasted a year and a half is specifically marked, but the “more direct application” of Jesus' warning in Matthew twenty-four is in the latter days. In Ezekiel that line of truth is found in chapter twenty-four.
Celá kniha Ezechiel je zasazena do kontextu zničení Jeruzaléma. V Ezechielově svědectví je výslovně vyznačeno Nebúkadnesarovo obléhání, které trvalo rok a půl, avšak „bezprostřednější naplnění“ Ježíšova varování v Matoušovi dvacáté čtvrté kapitole se týká posledních dnů. U Ezechiele se tato linie pravdy nachází ve dvacáté čtvrté kapitole.
January 15, 588 BC
15. ledna 588 př. Kr.
Again in the ninth year, in the tenth month, in the tenth day of the month, the word of the Lord came unto me, saying, Son of man, write thee the name of the day, even of this same day: the king of Babylon set himself against Jerusalem this same day. Ezekiel 24:1, 2.
Opět v devátém roce, v desátém měsíci, desátého dne toho měsíce, ke mně přišlo slovo Hospodinovo: Synu člověčí, zapiš si jméno tohoto dne, právě tohoto dne: král babylónský právě tohoto dne vytáhl proti Jeruzalému. Ezechiel 24,1.2.
On this date, which is also established on other biblical witnesses, a siege of eighteen months began. The word of the Lord that came to Ezekiel on that date consisted of the parable of the bloody city that is illustrated with a boiling pot followed by a great fire. The parable clearly is representing the judgment upon Jerusalem, and it is followed in the same chapter with Ezekiel’s wife being laid to rest by a stroke as a symbol that the siege that would ultimately destroy the sanctuary had begun.
V toto datum, které je potvrzeno i jinými biblickými svědectvími, začalo osmnáctiměsíční obležení. Slovo Hospodinovo, které k Ezechielovi přišlo v onen den, sestávalo z podobenství o krvavém městě, znázorněného vroucím kotlem, po němž následuje veliký oheň. Toto podobenství zjevně představuje soud nad Jeruzalémem a v téže kapitole po něm následuje zpráva o tom, že Ezechielova manželka byla náhlou ranou odňata, jako znamení, že obležení, které mělo nakonec zničit svatyni, již začalo.
Also the word of the Lord came unto me, saying, Son of man, behold, I take away from thee the desire of thine eyes with a stroke: yet neither shalt thou mourn nor weep, neither shall thy tears run down. Forbear to cry, make no mourning for the dead, bind the tire of thine head upon thee, and put on thy shoes upon thy feet, and cover not thy lips, and eat not the bread of men. So I spake unto the people in the morning: and at even my wife died; and I did in the morning as I was commanded. Ezekiel 24:15–18.
I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: Synu člověčí, hle, jednou ranou ti odnímám žádost tvých očí; ale nebudeš naříkat ani plakat a tvé slzy nepotečou. Jen vzdychej potichu, za mrtvého nevykonávej smuteční obřady; uvaž si svůj turban na hlavu, obuj si obuv na nohy, nezakrývej si rty a nejez chléb od lidí. I mluvil jsem ráno k lidu, a večer mi zemřela má žena; a učinil jsem ráno, jak mi bylo přikázáno. Ezechiel 24,15–18.
Then the people around Ezekiel asked the meaning of the parable and his wife’s death.
Tu se lidé kolem Ezechiela ptali na význam podobenství a na smrt jeho manželky.
And the people said unto me, Wilt thou not tell us what these things are to us, that thou doest so? Then I answered them, The word of the Lord came unto me, saying, Speak unto the house of Israel, Thus saith the Lord God; Behold, I will profane my sanctuary, the excellency of your strength, the desire of your eyes, and that which your soul pitieth; and your sons and your daughters whom ye have left shall fall by the sword. Ezekiel 24:19–21.
I lid mi řekl: Nepověz nám, co pro nás znamenají tyto věci, že tak činíš? I odpověděl jsem jim: Stalo se ke mně slovo Hospodinovo, řkoucí: Promluv k domu Izraele: Takto praví Panovník Hospodin: Hle, znesvětím svou svatyni, pýchu vaší síly, žádost vašich očí a to, čeho vaše duše lituje; a vaši synové i vaše dcery, které jste zanechali, padnou mečem. Ezechiel 24,19–21.
Ezekiel’s wife and the sanctuary are both identified as the “desire of your eyes” in the passage. Biblical historians identify the siege lasted eighteen months, whereas the sieges of Cestius and Titus lasted four years from the year 66 unto the year 70. A close count of the time from the first siege of Cestius unto the destruction is three and a half years, but when applying “inclusive reckoning,” which is the most often employed application in the Bible, it is four-years. Knowing that both reckonings are valid allows us to see both three and a half years from Cestius to Titus and also four years.
Ezechielova manželka i svatyně jsou v tomto úseku obě označeny jako „žádost tvých očí“. Bibličtí historikové uvádějí, že obléhání trvalo osmnáct měsíců, kdežto obléhání Cestia a Tita trvala čtyři roky od roku 66 až do roku 70. Přesný výpočet času od prvního obléhání Cestia až po zničení činí tři a půl roku, avšak při použití „inkluzivního počítání“, které je v Bibli užíváno nejčastěji, jsou to čtyři roky. Vědomí, že oba způsoby počítání jsou platné, nám umožňuje vidět jak tři a půl roku od Cestia k Titovi, tak i čtyři roky.
We have two witnesses of the Sunday law in the two destruction's of Jerusalem, and the details of both histories are to be applied to the soon-coming Sunday law—where Laodicea is spewed out of the mouth of the Lord. The beginning of the siege of Nebuchadnezzar is marked by the death of Ezekiel’s wife. At her death, Ezekiel was commanded not to openly mourn, for he was the sign of the Jews being carried away into captivity.
Máme dva svědky nedělního zákona ve dvojím zničení Jeruzaléma a podrobnosti obou těchto dějin mají být aplikovány na brzy přicházející nedělní zákon — kdy bude Laodicea vyvržena z úst Páně. Počátek obležení Nebúkadnesara je vyznačen smrtí Ezechielovy manželky. Při její smrti bylo Ezechielovi přikázáno, aby otevřeně netruchlil, neboť byl znamením Židů odváděných do zajetí.
The beginning of the four-year period of 66 to 70 is marked by the sign of the abomination of desolation, which was the sign for the Christians in Jerusalem to flee.
Počátek čtyřletého období let 66 až 70 je vyznačen znamením ohavnosti zpustošení, které bylo pro křesťany v Jeruzalémě znamením k útěku.
When ye therefore shall see the abomination of desolation, spoken of by Daniel the prophet, stand in the holy place, (whoso readeth, let him understand:) Then let them which be in Judaea flee into the mountains. Matthew 24:15,16.
Když tedy uzříte ohavnost zpustošení, o níž mluvil prorok Daniel, jak stojí na místě svatém, (kdo čte, rozuměj:) tehdy ti, kteří jsou v Judsku, ať utečou do hor. Matouš 24,15.16.
Two sieges that clearly align with each other, and both sieges contain a “sign” at the beginning of the siege. When Ezekiel explains what was meant by the death of his wife and the lack of mourning on his part, he explained and then recorded:
Dvě obležení, která si zřetelně odpovídají, a obě obležení obsahují na počátku obležení „znamení“. Když Ezechiel vysvětloval, co znamenala smrt jeho manželky a jeho neprojevování smutku, objasnil to a poté zaznamenal:
Thus Ezekiel is unto you a sign: according to all that he hath done shall ye do: and when this cometh, ye shall know that I am the Lord God. Ezekiel 24:24.
Tak vám bude Ezechiel znamením; podle všeho, co učinil, učiníte i vy; a až to přijde, poznáte, že já jsem Panovník Hospodin. Ezechiel 24,24.
The sign of the death of Ezekiel’s wife was an identification of the soon-coming destruction of Jerusalem and the temple and the following captivity in Babylon. The sign of the abomination of desolation, spoken of by Daniel was a warning to escape the destruction, but both sieges have a sign at the beginning.
Znamení smrti Ezechielovy manželky bylo ztotožněním s brzy přicházejícím zničením Jeruzaléma a chrámu a s následným zajetím v Babylóně. Znamení ohavnosti zpustošení, o němž mluvil Daniel, bylo varováním, aby se uniklo zkáze, avšak obě obléhání mají na počátku znamení.
There will be a prophetic siege before the soon-coming Sunday law and Ezekiel’s wife’s death is the symbol that the Laodicean Seventh-day Adventist church has been fully passed by, whereas; Ezekiel is a symbol of the one hundred and forty-four thousand, and is the symbol of the ensign that is lifted up at the beginning of the siege. Ezekiel is the ensign of the one hundred and forty-four thousand at the beginning of the siege of Babylon and the sign of the abomination of desolation at the beginning is the “sign” of Rome. One sign speaks to an internal warning and the other to an external warning. There was certainly a warning to the Christians in the year 66, but the warning sign was Rome. The sign in the destruction of Babylon was Ezekiel's wife. Rome is the class who receive the mark of the beast and Ezekiel the sign of those who receive the seal of God.
Před brzy přicházejícím nedělním zákonem nastane prorocké obležení a smrt Ezechielovy manželky je symbolem toho, že laodicejský sbor adventistů sedmého dne byl zcela pominut; zatímco Ezechiel je symbolem sto čtyřiceti čtyř tisíc a je symbolem praporu, který je pozdvižen na počátku obležení. Ezechiel je praporem sto čtyřiceti čtyř tisíc na počátku obležení Babylóna a znamením ohavnosti zpustošení na počátku je „znamení“ Říma. Jedno znamení hovoří o vnitřním varování a druhé o vnějším varování. V roce 66 bylo křesťanům jistě dáno varování, avšak varovným znamením byl Řím. Znamením při zničení Babylóna byla Ezechielova manželka. Řím je třídou těch, kdo přijímají znamení šelmy, a Ezechiel znamením těch, kdo přijímají Boží pečeť.
Two Ending Periods
Dvě závěrečná období
The first siege lasted eighteen months and the second siege lasted four years. Both sieges find their “more direct” fulfillment in the latter days, and both sieges are directly connected with the prophecy of three hundred and ninety-one years and fifteen days located in Revelation nine verse fifteen.
První obležení trvalo osmnáct měsíců a druhé obležení trvalo čtyři roky. Obojí obležení nalézá své „bezprostřednější“ naplnění v posledních dnech a obě obležení jsou přímo spojena s proroctvím o třech stech devadesáti jednom roce a patnácti dnech, zaznamenaným ve Zjevení 9,15.
The beginning of the five months of Revelation nine, verse ten included a history that marks a thirty-eight-year period that culminates in a four-year siege, that is associated with the number thirty-eight, and identified the rising up of Islam. That four-year siege finds its counterpart in the history that began when the (five months) one hundred and fifty years concluded and the three hundred and ninety-one years and fifteen days began. It began on July 27, 1449 and four years later, Islam brought a siege of fifty-five days against Constantinople that concluded on 29 May 1453.
Počátek pěti měsíců ze Zjevení deváté kapitoly, desátého verše, zahrnoval dějiny, které vyznačují období třiceti osmi let, vrcholící čtyřletým obléháním, jež je spojeno s číslem třicet osm a označilo povstání islámu. Toto čtyřleté obléhání nachází svůj protějšek v dějinách, které započaly, když skončilo (pět měsíců) sto padesát let a začalo tři sta devadesát jeden let a patnáct dní. Začalo 27. července 1449 a o čtyři roky později islám přivedl proti Konstantinopoli obléhání trvající padesát pět dní, které skončilo 29. května 1453.
When the time prophecy that began on July 27, 1449 concluded on August 11, 1844, the four years of the movement of the first and second angels from 1840 unto 1844 aligned with the four-year siege of 1333 unto 1337, and also the four-year period from 1449 unto 1453. Those three witnesses, which are all directly part of the same prophetic line, represent a symbolic four-year period when the first and second angel’s movement of 1840 unto 1844 is repeated in the history of the movement of the third angel. Those three witnesses typify a four-year siege in the history of the one hundred and forty-four thousand. That four-year period is also illustrated by the sieges of Jerusalem in 66 and 70.
Když časové proroctví, které začalo 27. července 1449, dospělo dne 11. srpna 1844 ke svému závěru, čtyři roky hnutí prvního a druhého anděla od roku 1840 do roku 1844 se uvedly do souladu se čtyřletým obléháním v letech 1333 až 1337 a rovněž se čtyřletým obdobím od roku 1449 do roku 1453. Tito tři svědkové, kteří jsou všichni přímo součástí téže prorocké linie, představují symbolické čtyřleté období, kdy se hnutí prvního a druhého anděla z let 1840 až 1844 opakuje v dějinách hnutí třetího anděla. Tito tři svědkové předobrazují čtyřleté obléhání v dějinách sto čtyřiceti čtyř tisíc. Toto čtyřleté období je rovněž znázorněno obléháními Jeruzaléma v letech 66 a 70.
The beginning of the four-year siege by Cestius in 66, and then the ending by Titus in 70 produces an alpha symbol and an omega symbol to a period of four years. That same period is also a represented as three and a half years, which in turn aligns with the three and a half prophetic years that papal Rome trampled down the sanctuary.
Počátek čtyřletého obléhání Cestiem v roce 66 a poté jeho završení Titem v roce 70 vytváří symbol alfy a symbol omegy pro období čtyř let. Totéž období je také znázorněno jako tři a půl roku, což se pak shoduje s třemi a půl prorockými roky, po které papežský Řím pošlapával svatyni.
But the court which is without the temple leave out, and measure it not; for it is given unto the Gentiles: and the holy city shall they tread under foot forty and two months. And I will give power unto my two witnesses, and they shall prophesy a thousand two hundred and threescore days, clothed in sackcloth. Revelation 11: 2, 3.
Ale nádvoří, které jest vně chrámu, vynech a neměř je, neboť jest dáno pohanům; a svaté město budou pošlapávati čtyřicet a dva měsíce. A dám moc svým dvěma svědkům, a budou prorokovati tisíc dvě stě šedesát dní, oděni v žíněné roucho. Zjevení 11, 2.3.
And they shall fall by the edge of the sword, and shall be led away captive into all nations: and Jerusalem shall be trodden down of the Gentiles, until the times of the Gentiles be fulfilled. Luke 21:24.
A padnou ostřím meče a budou odvedeni do zajetí mezi všechny národy; a Jeruzalém bude pošlapáván pohany, dokud se nenaplní časy pohanů. Lukáš 21,24.
It is essential to note that I am employing both “inclusive” and “exclusive” reckoning to the period represented by the alpha symbol of Cestius unto the omega symbol of Titus. This identifies that two applications of time are represented with one history. We have already dealt with this biblical principle when we considered (many articles ago), the time between Jesus’ visit to Caesarea-Philippi (Panium) and His trip to the Mount of Transfiguration. Two biblical authors record six days and one eight days.
Je nezbytné poznamenat, že na období představované symbolem alfa Cestia až po symbol omega Tita uplatňuji jak „inkluzivní“, tak „exkluzivní“ počítání. To ukazuje, že v rámci jedněch dějin jsou zastoupena dvě uplatnění času. Tímto biblickým principem jsme se již zabývali, když jsme před mnoha články zvažovali dobu mezi Ježíšovou návštěvou Cesareje Filipovy (Panias) a Jeho cestou na horu Proměnění. Dva bibličtí autoři zaznamenávají šest dní a jeden osm dní.
And after six days Jesus taketh Peter, James, and John his brother, and bringeth them up into an high mountain apart. Matthew 17:1.
A po šesti dnech vzal Ježíš s sebou Petra, Jakuba a Jana, jeho bratra, a vyvedl je o samotě na vysokou horu. Matouš 17,1.
And after six days Jesus taketh with him Peter, and James, and John, and leadeth them up into an high mountain apart by themselves: and he was transfigured before them. Mark 9:2.
A po šesti dnech bere Ježíš s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvádí je samotné stranou na vysokou horu; i proměnil se před nimi. Marek 9,2.
And it came to pass about an eight days after these sayings, he took Peter and John and James, and went up into a mountain to pray. Luke 9:28.
A stalo se asi osm dní po těchto slovech, že vzal Petra a Jana a Jakuba a vystoupil na horu, aby se modlil. Lukáš 9,28.
The destruction of Jerusalem has a “more direct” application to the latter days, and that destruction is two witnesses represented by Babylon and Rome. The two witnesses align with one another but provide different and essential prophetic characteristics in order to amplify the truth. The siege by Rome (66 to 70) was four years that also represents three and a half years. The three and a half years connects with the trampling down of the sanctuary and host accomplished by both paganism and papalism. The trampling down by papalism was for three and a half symbolic years as typified by a literal three and a half years in the siege by Rome.
Zničení Jeruzaléma má „bezprostřednější“ uplatnění ve dnech posledních a toto zničení představují dva svědkové, zpodobení Babylónem a Římem. Tito dva svědkové jsou navzájem ve shodě, avšak poskytují odlišné a podstatné prorocké charakteristiky, aby zesílili pravdu. Obléhání Římem (66 až 70) trvalo čtyři roky, což rovněž představuje tři a půl roku. Tři a půl roku souvisejí se pošlapáním svatyně a zástupu, vykonaným jak pohanstvím, tak papežstvím. Pošlapání papežstvím trvalo tři a půl symbolického roku, jak je předobrazeno doslovnými třemi a půl lety při obléhání Římem.
That four-year siege also connects with the four-year periods associated with the prophetic line that identifies the lifting up of Islam and thereafter the lifting up of the movement of both the first and second and then the third angels. Cestius to Titus intersects with the wheel of papal Rome and also the wheel of Islam. The wheel of Rome and the three and a half years of Cestius and Titus intersects with papal Rome’s three and a half symbolic years, thus identifying the two entities of pagan and papal Rome. The wheel of Islam is connected by the same history as understood as four years, but just as with the wheel of Rome in that history, Islam is associated with a second power subject to the wheel of Islam—that being Adventism. The period of three and a half years represents Rome in both its phases, and the four-year period represents Islam and Adventism. Pagan and papal Rome cannot be separated prophetically and neither can Islam and Adventism.
To čtyřleté obléhání je také spojeno se čtyřletými obdobími, jež souvisejí s prorockou linií, která označuje vyzdvižení islámu a poté vyzdvižení hnutí prvního i druhého a následně třetího anděla. Období od Cestia k Titovi se protíná s kolem papežského Říma a také s kolem islámu. Kolo Říma a tři a půl roku Cestia a Tita se protínají se třemi a půl symbolickými roky papežského Říma, čímž jsou označeny dva subjekty pohanského a papežského Říma. Kolo islámu je spojeno toutéž historií, chápanou jako čtyři roky, avšak právě tak jako u kola Říma v oné historii je islám spojen s druhou mocí podřízenou kolu islámu — totiž adventismem. Období tří a půl roku představuje Řím v obou jeho fázích a čtyřleté období představuje islám a adventismus. Pohanský a papežský Řím nelze prorocky oddělit a stejně tak nelze oddělit islám a adventismus.
This demands prophetically that when we consider the siege of Babylon that two understandings of time should be seen in the illustration of the eighteen-month siege. Two representations of time in the siege brought by Rome, prophetically demand two representations of time in the siege brought by Nebuchadnezzar. Nebuchadnezzar’s siege of eighteen months also can be understood as a symbol of one and a half years. Eighteen months is one and a half years, and one and a half can be expressed as 1.5 years. The siege of Nebuchadnezzar was both eighteen months and one point five (1.5) years.
To prorocky vyžaduje, abychom při zvažování obležení Babylóna v ilustraci osmnáctiměsíčního obležení rozpoznali dvě pojetí času. Dvě znázornění času v obležení přivedeném Římem prorocky vyžadují dvě znázornění času v obležení přivedeném Nebúkadnesarem. Také Nebúkadnesarovo osmnáctiměsíční obležení lze chápat jako symbol jednoho a půl roku. Osmnáct měsíců je jeden a půl roku a jeden a půl lze vyjádřit jako 1,5 roku. Nebúkadnesarovo obležení bylo zároveň osmnáct měsíců i jeden celek pět desetin (1,5) roku.
The eighteen months addresses the power that was to trample down Jerusalem and the 1.5 years addresses Islam. The prophetic wheel of reckoning that identifies eighteen months identifies Babylon and the other prophetic wheel of reckoning identifies Islam. We have not yet set forth an explanation of how we arrive at the application of the 1.5 years in connection with Islam, but it should be noted that the two reckonings of time in the destruction brought by Rome connected with the prophetic wheel of Rome, (both pagan and papal), and the other reckoning connected with the prophetic wheel of Islam. These characteristics are found in both the alpha and omega destruction's of Jerusalem.
Osmnáct měsíců označuje moc, která měla pošlapat Jeruzalém, a 1,5 roku označuje islám. Prorocké kolo počítání, které určuje osmnáct měsíců, určuje Babylón, a druhé prorocké kolo počítání určuje islám. Dosud jsme nepředložili vysvětlení, jak docházíme k použití období 1,5 roku ve spojitosti s islámem, avšak je třeba poznamenat, že dvě počítání času ve zkáze přinesené Římem souvisejí s prorockým kolem Říma (jak pohanského, tak papežského), zatímco druhé počítání souvisí s prorockým kolem islámu. Tyto charakteristiky se nacházejí jak v alfa, tak v omega zničeních Jeruzaléma.
The four-year siege of Jerusalem with Cestius and Titus represent the ending of a prophetic line that began with a thirty-eight-year period that concluded with a four-years siege symbolizing the lifting up of Islam, and the final four-year period in that very same line represents the lifting up of the ensign of the one hundred and forty-four thousand.
Čtyřleté obležení Jeruzaléma za Cestia a Tita představuje ukončení prorocké linie, která započala osmatřicetiletým obdobím a skončila čtyřletým obléháním symbolizujícím vyvýšení islámu, a závěrečné čtyřleté období v téže linii představuje vyzdvižení praporu sto čtyřiceti čtyř tisíc.
We will continue these things in the next article.
V příštím článku budeme v těchto věcech pokračovat.