Just as August 11, 1840, confirmed the rules adopted by Miller, after September 11, 2001 it was seen by those willing to see, that the prophetic principles adopted by Future for America were the true biblical methodology of the latter rain, as set forth in Isaiah chapter twenty-eight. The application of reform line upon reform line as set forth in sacred history established that September 11, 2001, was a repetition of August 11, 1840.
Právě tak jako 11. srpen 1840 potvrdil pravidla přijatá Millerem, po 11. září 2001 bylo těm, kdo byli ochotni vidět, zřejmé, že prorocké zásady přijaté organizací Future for America byly pravou biblickou metodologií pozdního deště, jak je vyložena v 28. kapitole Izajáše. Uplatnění reformní linie na reformní linii, jak je předloženo v posvátných dějinách, prokázalo, že 11. září 2001 byl opakováním 11. srpna 1840.
They saw that as the mighty angel of Revelation ten descended in 1840, He typified His descent in 2001. Both angels descended as a prophecy of Islam was fulfilled. The movement then grew as men and women responded to the effectiveness of the methodology. The leadership of Laodicean Seventh-day Adventism was passed by at the time of the end in 1989, and now that church entered into its final testing process, as the Lord began to select the movement of the third angel to be His last-day spokesmen.
Viděli, že tak jako mocný anděl ze Zjevení deset sestoupil roku 1840, předobrazně tím znázornil svůj sestup v roce 2001. Oba andělé sestoupili v době, kdy se naplňovalo proroctví o islámu. Toto hnutí pak rostlo, jak muži i ženy odpovídali na účinnost této metodologie. Vedení laodicejského adventismu sedmého dne bylo v roce 1989, v čase konce, pominuto, a nyní tato církev vstoupila do svého závěrečného procesu zkoušky, když si Pán začal vybírat hnutí třetího anděla za své mluvčí posledních dnů.
A premier rule of the rules given for the last days was the triple application of prophecy. Especially so at that time was the triple application of the three woes, which so clearly upheld the event of September 11, 2001. When that truth was honestly investigated, those who were then being led to Jeremiah’s “old paths,” by hearts seeking for the truth, the prophetic fulfillment, along with the validity of the rules of prophetic interpretation adopted by the movement of the third angel.
Přední zásadou mezi pravidly danými pro poslední dny bylo trojí uplatnění proroctví. Zvláště v té době tomu tak bylo u trojího uplatnění tří běd, které tak jasně potvrdilo událost z 11. září 2001. Když byla tato pravda poctivě zkoumána, ti, kdo byli tehdy vedeni k Jeremjášovým „starým stezkám“ srdci hledajícími pravdu, prorocké naplnění spolu s platností pravidel prorockého výkladu přijatých hnutím třetího anděla.
It was seen that the correct pioneer understanding of the history of the first woe of Revelation chapter nine represented Islam. The false prophet Mohammed was seen to be the king of that history. In that history Islam would attack the Roman Empire, and their mode of warfare was specifically identified as striking suddenly and unexpectedly. In that regard it was understood that the very mode of warfare of Islam provided the etymological roots of the word “assassin.” In that history Islam would hurt the armies of Rome, and the period concluded under the line of a one-hundred-and-fifty-year time prophecy. When that time prophecy ended on July 27, 1449, the time prophecy and history of the second woe began.
Bylo rozpoznáno, že správné průkopnické porozumění dějinám prvního běda v deváté kapitole Zjevení představovalo islám. Bylo zřejmé, že falešný prorok Mohamed byl králem oněch dějin. V těchto dějinách měl islám zaútočit na Římskou říši a jeho způsob vedení války byl výslovně označen jako úder náhlý a neočekávaný. V tomto ohledu se rozumělo, že právě samotný způsob vedení války islámu poskytl etymologické kořeny slova „assassin“. V těchto dějinách měl islám sužovat vojska Říma a toto období se uzavřelo pod linií stopadesátiletého časového proroctví. Když toto časové proroctví skončilo 27. července 1449, započalo časové proroctví i dějiny druhého běda.
It began another time-prophecy of three hundred and ninety-one years and fifteen days, that ended on August 11, 1840. In that history the ruler that represented the prophetic work of Islam was Ottman, who had been typified by Mohammed in the history of the first woe. Chapter nine says that in the history of the second woe, Islam would kill the armies of Rome. They would still exercise the mode of warfare, attacking suddenly and unexpectedly, but in that history gunpowder was first invented and employed, so the second woe represented a mode of warfare represented by the assassin’s sudden attack, plus it included explosives.
Začalo se tak další časové proroctví o třech stech devadesáti jednom roce a patnácti dnech, které skončilo 11. srpna 1840. V těchto dějinách byl vládcem, jenž představoval prorocké dílo islámu, Ottman, který byl v dějinách prvního běda předobrazen Mohammedem. Devátá kapitola říká, že v dějinách druhého běda islám usmrtí vojska Říma. Nadále budou uplatňovat způsob boje spočívající v náhlém a neočekávaném útoku, avšak v těchto dějinách byl poprvé vynalezen a použit střelný prach, a tak druhé běda představovalo způsob boje znázorněný náhlým útokem atentátníka a navíc zahrnovalo výbušniny.
On September 11, 2001 the third woe of Islam suddenly struck the spiritual armies of Rome with explosives. That event marked the beginning of several lines of prophetic truth, but it had clearly been established upon the two previous witnesses of the first and second woe. The event clearly demonstrated that just as the empowerment of the Millerite history of August 11, 1840, when the prophecy of Islam of the second woe was fulfilled and the angel of Revelation ten descended, that when the prophecy of Islam of the third woe arrived, it marked the descent of the angel of Revelation eighteen on that date.
Dne 11. září 2001 zasáhlo třetí běda islámu náhle duchovní vojska Říma výbušninami. Tato událost označila počátek několika linií prorocké pravdy, avšak byla zřetelně založena na dvou předchozích svědcích prvního a druhého běda. Tato událost jasně prokázala, že stejně jako zmocnění v milleritských dějinách dne 11. srpna 1840, kdy se naplnilo proroctví islámu o druhém běda a sestoupil anděl ze Zjevení 10, tak když přišlo proroctví islámu o třetím běda, označilo onoho dne sestoupení anděla ze Zjevení 18.
“Now comes the word that I have declared that New York is to be swept away by a tidal wave? This I have never said. I have said, as I looked at the great buildings going up there, story after story, ‘What terrible scenes will take place when the Lord shall arise to shake terribly the earth! Then the words of Revelation 18:1–3 will be fulfilled.’ The whole of the eighteenth chapter of Revelation is a warning of what is coming on the earth. But I have no light in particular in regard to what is coming on New York, only that I know that one day the great buildings there will be thrown down by the turning and overturning of God’s power. From the light given me, I know that destruction is in the world. One word from the Lord, one touch of his mighty power, and these massive structures will fall. Scenes will take place the fearfulness of which we cannot imagine.” Review and Herald, July 5, 1906.
„Nyní přichází zpráva, že jsem prohlásila, že New York má být smeten přílivovou vlnou? To jsem nikdy neřekla. Řekla jsem, když jsem se dívala na veliké budovy, které tam vyrůstaly, patro za patrem: ‚Jak strašlivé výjevy nastanou, až Pán povstane, aby hrozně otřásl zemí! Tehdy se naplní slova Zjevení 18,1–3.‘ Celá osmnáctá kapitola Zjevení je varováním před tím, co přichází na zemi. Nemám však žádné zvláštní světlo ohledně toho, co přijde na New York, pouze vím, že jednoho dne budou tamní veliké budovy svrženy převracením a rozvracením Boží moci. Ze světla, které mi bylo dáno, vím, že ve světě je zkáza. Jediné slovo od Pána, jediný dotek jeho mocné síly, a tyto mohutné stavby padnou. Nastanou výjevy, jejichž děsivost si nedovedeme představit.“ Review and Herald, 5. července 1906.
The movement of Future for America was then seen, by those willing to see, as the parallel of the Millerite movement. Islam of the third woe became a primary element of the message from that point onward. Inspiration plainly taught that when the angel of Revelation descended the latter rain would arrive.
Hnutí Future for America bylo tehdy těmi, kdo byli ochotni vidět, rozpoznáno jako paralela mileritského hnutí. Islám třetího běda se od té chvíle stal prvořadou součástí poselství. Inspirace jasně učila, že když sestoupí anděl ze Zjevení, přijde pozdní déšť.
“The latter rain is to fall upon the people of God. A mighty angel is to come down from heaven, and the whole earth is to be lighted with his glory.” Review and Herald, April 21, 1891.
„Pozdní déšť má sestoupit na Boží lid. Mocný anděl má sestoupit z nebe a celá země má být ozářena jeho slávou.“ Review and Herald, 21. dubna 1891.
As the Lion of the tribe of Judah began to open the broader understanding of the latter rain, He led His people to the book of Joel, which is a primary point of reference of the latter rain. At that point some of those men who had joined the movement post September 11, 2001, determined that the insects of Joel that destroy God’s vine, leading up to the awakening of the Midnight Cry, represented Islam. They could not or would not see that the insects represented Rome.
Když Lev z pokolení Judova začal otevírat širší porozumění pozdnímu dešti, vedl svůj lid ke knize Jóel, která je jedním z hlavních referenčních bodů pozdního deště. V tom okamžiku někteří z těch mužů, kteří se k hnutí připojili po 11. září 2001, dospěli k závěru, že hmyz v knize Jóel, jenž ničí Boží vinný kmen a předchází probuzení Půlnočního volání, představuje islám. Nemohli nebo nechtěli vidět, že tento hmyz představoval Řím.
The powerful light that had been brought about by recognizing the triple application of prophecy in regards to the three woes added an unsanctified logical support to their claim that the insects represented Islam. As is always the case, once a private interpretation is entertained a wresting of the Scriptures takes place in an attempt to uphold the false premise. In their work to uphold their view they demonstrated that they did not understand the principle of type and antitype.
Mocné světlo, které bylo přineseno rozpoznáním trojího uplatnění proroctví ve vztahu ke třem bědám, poskytlo jejich tvrzení, že hmyz představuje islám, neposvěcenou logickou oporu. Jak tomu bývá vždy, jakmile je přijata soukromá interpretace, dochází k překrucování Písma ve snaze podepřít falešný předpoklad. Ve své snaze obhájit svůj názor prokázali, že nerozuměli zásadě typu a antitypu.
In theological and biblical studies, the terms “type” and “antitype” are used to describe a relationship between two elements, where one prefigures or foreshadows the other. This concept often falls under the broader categories of “shadow” and “substance.”
V teologických a biblických studiích se termíny „typ“ a „antityp“ používají k popisu vztahu mezi dvěma prvky, z nichž jeden předobrazuje nebo předjímá druhý. Tento pojem často spadá pod širší kategorie „stín“ a „podstata“.
A type is an event, person, or institution in the Old Testament that prefigures or foreshadows a corresponding event, person, or institution in the New Testament. It serves as a symbolic precursor. The antitype is the fulfillment or actualization of the type. It is the reality that was foreshadowed by the type. The concept of “shadow” and “substance” parallels the relationship between type and antitype. The “shadow” represents the (type), whereas the “substance” represents the (antitype).
Typus je událost, osoba nebo instituce ve Starém zákoně, která předobrazuje nebo předjímá odpovídající událost, osobu nebo instituci v Novém zákoně. Slouží jako symbolický předchůdce. Antitypus je naplnění nebo uskutečnění typusu. Je to skutečnost, kterou typus předobrazoval. Pojem „stín“ a „podstata“ odpovídá vztahu mezi typem a antitypem. „Stín“ představuje (typus), zatímco „podstata“ představuje (antitypus).
Let no man therefore judge you in meat, or in drink, or in respect of an holyday, or of the new moon, or of the sabbath days: Which are a shadow of things to come; but the body is of Christ. Colossians 2:16, 17.
Ať vás tedy nikdo nesoudí pro pokrm nebo nápoj anebo vzhledem ke svátku, novoluní či dnům sobotním. To vše je stínem budoucích věcí; skutečnost však náleží Kristu. Koloským 2,16.17.
For the law having a shadow of good things to come, and not the very image of the things, can never with those sacrifices which they offered year by year continually make the comers thereunto perfect. Hebrews 10:1.
Neboť zákon, maje stín budoucích dobrých věcí, a ne samu podstatu těch věcí, nemůže nikdy těmi oběťmi, které rok co rok ustavičně přinášejí, přivést k dokonalosti ty, kdo k nim přistupují. Židům 10,1.
In the post September 11, 2001 controversy over Joel, and the correct identification of papal Rome as symbolized by four insects, thus outlining the progressive destruction of Laodicean Adventism, those arguing that the insects were Islam, not only placed an unsanctified emphasis upon the triple application of the three woes, but they also pointed to types which pointed to the antitype of Rome, and claimed those types actually identified Islam. In doing so, they gave evidence that they either did not truly understand the principle of type and antitype, or they believed misrepresenting the types was a worthy means to justify the end.
V polemice o knize Joel po 11. září 2001 a o správné identifikaci papežského Říma, symbolizovaného čtyřmi druhy hmyzu, čímž je načrtnuto postupné ničení laodicejského adventismu, ti, kteří tvrdili, že oním hmyzem je islám, nejenže kladli neposvěcený důraz na trojí aplikaci tří běd, nýbrž také poukazovali na předobrazy, které ukazovaly na protipředobraz Říma, a tvrdili, že tyto předobrazy ve skutečnosti označují islám. Tím podali důkaz, že buď skutečně nerozuměli principu předobrazu a protipředobrazu, anebo se domnívali, že překrucování předobrazů je oprávněným prostředkem k ospravedlnění cíle.
In the current controversy over Rome, there is once again evidence that those holding to the flawed idea that the “robbers” of Daniel chapter eleven, verse fourteen is the United States do not correctly understand both the triple application of prophecy, or the principle of type and antitype.
V nynější polemice ohledně Říma je opět zřejmé, že ti, kteří zastávají mylný názor, že „lupiči“ z Daniela, kapitoly jedenácté, verše čtrnáctého, představují Spojené státy, správně nerozumějí ani trojímu uplatnění proroctví, ani principu typu a antitypu.
When those who hold the view that the “robbers” are the United States seek to uphold their position they employ an application of a triple application of the three Rome’s, to supposedly prove that modern Rome, the third manifestation of Rome is the United States. Trusting that they are not purposely bearing false witness, and that they are only manifesting a blind ignorance of the rules of a triple application of prophecy, they employ a prophetic characteristic of the first two Rome’s and argue that a characteristic of Rome’s history identifies modern Rome.
Když se ti, kdo zastávají názor, že „lupiči“ jsou Spojené státy, snaží podepřít své stanovisko, používají aplikaci trojího uplatnění tří Římů, aby údajně dokázali, že novodobý Řím, třetí projev Říma, jsou Spojené státy. V důvěře, že vědomě nevydávají křivé svědectví a že pouze projevují slepou neznalost pravidel trojí aplikace proroctví, používají prorockou charakteristiku prvních dvou Římů a tvrdí, že určitá charakteristika dějin Říma ztotožňuje novodobý Řím se Spojenými státy.
Pagan Rome is the first of three prophetic fulfillments of Rome. In Daniel chapter eight pagan Rome is the masculine little horn. In chapter two pagan Rome is statecraft. In Daniel seven pagan Rome divides into a ten-fold kingdom.
Pohanský Řím je prvním ze tří prorockých naplnění Říma. V osmé kapitole Danielovy knihy je pohanský Řím mužský malý roh. Ve druhé kapitole je pohanský Řím státnictvím. V Danielovi 7 se pohanský Řím rozděluje na desateré království.
The second manifestation of Rome is papal Rome, who in chapter eight is the feminine little horn, and who is churchcraft in chapter two, and who is the horn speaking blasphemies and plucks up three horns in chapter seven. Pagan Rome is a singular power, but papal Rome is a twofold power, representing the papal church as ruling over the statecraft of the previous political structures of pagan Rome. In 1798, the papal power received its deadly wound, but it did not cease to be a church, it only ceased to be a beast of Bible prophecy for the civil power it had previously controlled was removed.
Druhým projevem Říma je papežský Řím, který je v osmé kapitole ženským malým rohem, který je ve druhé kapitole církevním uměním vládnout a který je v sedmé kapitole rohem mluvícím rouhání a vyvracejícím tři rohy. Pohanský Řím je jedinou mocí, avšak papežský Řím je mocí dvojí, představující papežskou církev, jež vládne nad státnictvím předchozích politických struktur pohanského Říma. Roku 1798 papežská moc utrpěla svou smrtelnou ránu, avšak nepřestala být církví; pouze přestala být šelmou biblického proroctví, neboť občanská moc, kterou dříve ovládala, jí byla odňata.
The second Rome is papal Rome and it only functioned as a power (beast) of Bible prophecy when it had the ability to control the power of the state to carry out its blasphemous plans. The first Rome was a singular power, the second Rome was a twofold power and the third Rome is a threefold power. The three manifestations of Rome are governed by the same principles as every triple application of prophecy. Prophetically there are three woes, three Babylon’s, three Rome’s and three Elijah’s. In terms of type and antitype the first two manifestation of any of the triple applications are types which provide the shadow of the third fulfillment, which is the antitype and substance of the triple application of prophecy.
Druhým Římem je papežský Řím a jako mocnost (šelma) biblického proroctví působil pouze tehdy, když měl schopnost ovládat moc státu, aby uskutečňoval své rouhavé záměry. První Řím byl jedinou mocností, druhý Řím byl dvojí mocností a třetí Řím je trojí mocností. Tři projevy Říma se řídí týmiž zásadami jako každá trojí aplikace proroctví. Z prorockého hlediska jsou tři běda, tři Babylóny, tři Římové a tři Eliášové. Z hlediska typu a antitypu jsou první dva projevy kteréhokoli z trojích uplatnění typy, které poskytují stín třetího naplnění, jež je antitypem a podstatou trojí aplikace proroctví.
With Rome the characteristics of the first two Rome’s identify that both pagan and papal Rome gave the title of Pontifex Maximus to their ruler. Therefore, the title of the ruler of modern Rome would be Pontifex Maximus, a title never attributed to any president of the United States. The first two Rome’s would overcome three geographical obstacles in order to establish the authority upon the throne of their specific period of history. There is no evidence of the United States overcoming three geographical obstacles leading up to 1798.
U Říma charakteristiky prvních dvou Římů ukazují, že jak pohanský, tak papežský Řím udělovaly svému vládci titul Pontifex Maximus. Proto by titulem vládce moderního Říma byl Pontifex Maximus, titul, který nikdy nebyl přisuzován žádnému prezidentovi Spojených států. První dva Římové by překonali tři zeměpisné překážky, aby ustanovili autoritu na trůnu svého konkrétního historického období. Neexistuje žádný důkaz, že by Spojené státy do roku 1798 překonaly tři zeměpisné překážky.
The first two Rome’s had a specific period of time identified when they would rule supremely. In verse twenty-four of Daniel eleven pagan Rome is identified ruling for a “time,” or three hundred and sixty years, which it did from the Battle of Actium in 31 BC, until the year 330 AD. Repeatedly papal Rome is identified as ruling for twelve hundred and sixty years after the three horns were removed, from 538 until 1798. In Isaiah chapter twenty-three the United States is identified as reigning for seventy symbolic years, as the days of one king, but it never removed three geographical obstacles in advance of its ruling for seventy symbolic years.
První dva Římy měly určité časové období, v němž bylo určeno, že budou vládnout svrchovaně. Ve verši dvacet čtyři Daniela jedenácté kapitoly je pohanský Řím označen jako vládnoucí po „čas“, neboli tři sta šedesát let, což také činil od bitvy u Actia roku 31 př. Kr. až do roku 330 po Kr. Papežský Řím je opakovaně označován jako vládnoucí po dobu tisíce dvou set šedesáti let poté, co byly odstraněny tři rohy, od roku 538 až do roku 1798. Ve dvacáté třetí kapitole Izajáše jsou Spojené státy označeny jako kralující sedmdesát symbolických let, jako za dnů jednoho krále, avšak před svou vládou po sedmdesát symbolických let nikdy neodstranily tři zeměpisné překážky.
Modern Rome is represented as overcoming the three geographical obstacles of the king of the south, the glorious land and Egypt in Daniel chapter eleven, verses forty to forty-two, and when those three obstacles are defeated and brought into the submission of Rome they then form the threefold union of the dragon, the beast and false prophet. John also informs us that the papal beast’s deadly wound is healed and that it then rules for forty-two symbolic months.
Moderní Řím je v jedenácté kapitole Daniela, ve verších čtyřicet až čtyřicet dva, představen jako ten, jenž překonává tři zeměpisné překážky — krále jihu, nádhernou zemi a Egypt —, a když jsou tyto tři překážky poraženy a podrobeny Římu, utvářejí pak trojí spojenectví draka, šelmy a falešného proroka. Jan nás rovněž zpravuje, že smrtelná rána papežské šelmy je uzdravena a že pak vládne po čtyřicet dva symbolických měsíců.
And I saw one of his heads as it were wounded to death; and his deadly wound was healed: and all the world wondered after the beast. And they worshipped the dragon which gave power unto the beast: and they worshipped the beast, saying, Who is like unto the beast? who is able to make war with him? And there was given unto him a mouth speaking great things and blasphemies; and power was given unto him to continue forty and two months. Revelation 13:3–5.
A viděl jsem jednu z jeho hlav, jako by byla smrtelně zraněna; a jeho smrtelná rána byla uzdravena. A celý svět žasl nad šelmou. I klaněli se draku, který dal šelmě moc; a klaněli se šelmě se slovy: Kdo jest podobný šelmě? kdo může s ní válčiti? A byla jí dána ústa, aby mluvila veliké věci a rouhání; a byla jí dána moc, aby působila čtyřicet dva měsíce. Zjevení 13,3–5.
The beast that rules for forty-two symbolic months after its deadly wound is healed is the Roman power.
Šelma, která vládne po čtyřicet dva symbolických měsíců poté, co se její smrtelná rána zahojí, je římská moc.
The prophecy of Revelation 13 declares that the power represented by the beast with lamblike horns shall cause ‘the earth and them which dwell therein’ to worship the papacy—there symbolized by the beast ‘like unto a leopard.’ . .. In both the Old and the New World, the papacy will receive homage in the honor paid to the Sunday institution, that rests solely upon the authority of the Roman Church.” The Great Controversy, 578.
Proroctví Zjevení 13 prohlašuje, že moc představovaná šelmou s rohy jako beránek přiměje „zemi i ty, kdo na ní přebývají“, aby se klaněli papežství — zde symbolizovanému šelmou „podobnou levhartu“. … V Novém i ve Starém světě se papežství dostane poct, a to v úctě vzdávané nedělní instituci, která spočívá výhradně na autoritě římské církve.“ Velký spor věků, 578.
Pagan, the first Rome, ruled supremely for three hundred and sixty years in fulfillment of Daniel chapter eleven, verse twenty-four, and it did so after it removed three geographical obstacles in fulfillment of Daniel chapter eight, verse nine.
Pohanský, první Řím, vládl svrchovaně po tři sta šedesát let v naplnění Daniela, kapitoly jedenácté, verše dvacátého čtvrtého, a učinil tak poté, co odstranil tři zeměpisné překážky v naplnění Daniela, kapitoly osmé, verše devátého.
Papal, the second Rome ruled supremely for twelve hundred and sixty years in fulfillment of several passages of Scripture, and it did so after it removed three geographical obstacles in fulfillment of Daniel chapter seven, verses eight and twenty.
Papežský, druhý Řím, svrchovaně vládl po dobu tisíce dvou set šedesáti let v naplnění několika míst Písma, a učinil tak poté, co odstranil tři zeměpisné překážky v naplnění Daniele, kapitoly sedmé, veršů osm a dvacet.
Modern Rome overcomes the king of the south in verse forty of Daniel eleven, and then in verse forty-one it overcomes the glorious land and in verse forty-two it overcomes Egypt. Modern Rome is the king of the north of Daniel chapter eleven.
Moderní Řím přemáhá v Danieli 11,40 krále jihu a poté v 11,41 přemáhá nádhernou zemi a v 11,42 přemáhá Egypt. Moderní Řím je králem severu v 11. kapitole Daniela.
Pagan, the first Rome, was a persecuting power, and papal, the second Rome, was a persecuting power and therefore modern Rome will be a persecuting power.
Pohanský Řím, první Řím, byl mocností pronásledující, a papežský Řím, druhý Řím, byl mocností pronásledující; a proto i moderní Řím bude mocností pronásledující.
The United States will participate in the third persecution accomplished by modern Rome, but this doesn’t identify the United States as the papal power, it simply identifies a characteristic of the United States’ relationship to the papal power in the last days.
Spojené státy se budou podílet na třetím pronásledování uskutečněném novodobým Římem, avšak to neidentifikuje Spojené státy jako papežskou moc; pouze to označuje jednu charakteristiku vztahu Spojených států k papežské moci v posledních dnech.
Those who wish to argue that the United States is the “robbers of thy people” in the last days employ the triple application of the three Rome’s to incorrectly identify the United States. The flawed method they employ in the context of a triple application is based upon identifying a characteristic of the first two Rome’s, and insisting that a prophetic characteristic of Rome, and not Rome itself, is the third Rome.
Ti, kteří chtějí tvrdit, že Spojené státy jsou v posledních dnech „loupežníky tvého lidu“, používají trojí aplikaci tří Římů k tomu, aby nesprávně ztotožnili Spojené státy. Chybná metoda, kterou v souvislosti s trojí aplikací používají, spočívá v tom, že určí určitý znak prvních dvou Římů a trvají na tom, že třetím Římem je prorocký znak Říma, a nikoli sám Řím.
They identify Constantine’s first historical Sunday law in 321 AD, and then papal Rome’s Sunday law in 538 AD, to claim the soon-coming Sunday law in the United States defines the United States as modern Rome, and they also mix their flawed application by associating Jesus’ warning to flee when the “abominations of desolation” spoken of by Daniel, as the Sunday law. The “abomination of desolation” Jesus spoke of, points to two Sunday laws in the last days, but it is a very different symbolism in that it is a warning to flee, not the warning to shun the mark of the beast. Their flawed idea doesn’t even address that there are two specific Sunday laws in the last days.
Identifikují Konstantinův první historický nedělní zákon z roku 321 po Kr. a poté nedělní zákon papežského Říma z roku 538 po Kr., aby tvrdili, že brzy přicházející nedělní zákon ve Spojených státech vymezuje Spojené státy jako novodobý Řím; zároveň svou mylnou aplikaci směšují tím, že Ježíšovo varování k útěku, když nastanou „ohyzdnosti zpustošení“, o nichž mluvil Daniel, spojují s nedělním zákonem. „Ohyzdnost zpustošení“, o níž mluvil Ježíš, poukazuje na dva nedělní zákony v posledních dnech, avšak jde o zcela odlišnou symboliku v tom, že je to varování k útěku, nikoli varování, aby se člověk vyhnul znamení šelmy. Jejich mylná představa se vůbec ani nevypořádává s tím, že v posledních dnech existují dva konkrétní nedělní zákony.
When ye therefore shall see the abomination of desolation, spoken of by Daniel the prophet, stand in the holy place, (whoso readeth, let him understand:) Then let them which be in Judaea flee into the mountains: Let him which is on the housetop not come down to take any thing out of his house: Neither let him which is in the field return back to take his clothes. And woe unto them that are with child, and to them that give suck in those days! But pray ye that your flight be not in the winter, neither on the sabbath day. Matthew 24:15–20.
Když tedy uzříte ohavnost zpustošení, o níž mluvil prorok Daniel, stojící na místě svatém — kdo čte, rozuměj — tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať utečou do hor; kdo je na střeše, ať nesestupuje, aby si něco vzal ze svého domu; a kdo je na poli, ať se nevrací zpět, aby si vzal svůj oděv. Běda pak těhotným a kojícím v oněch dnech! Modlete se však, aby váš útěk nepřipadl na zimu ani na sobotní den. Matouš 24,15–20.
“The abomination of desolation, spoken of by Daniel the prophet,” was a sign which Jesus gave to His people that identified when they should flee from the coming destruction of Jerusalem as pagan Rome besieged and thereafter destroyed the sanctuary and city from the year 66 to the year 70 AD.
„Ohavnost zpustošení, o níž mluvil prorok Daniel,“ byla znamením, které Ježíš dal svému lidu, aby rozpoznal, kdy má uprchnout před nadcházejícím zničením Jeruzaléma, když pohanský Řím od roku 66 do roku 70 po Kr. obléhal a poté zničil svatyni i město.
“Jesus declared to the listening disciples the judgments that were to fall upon apostate Israel, and especially the retributive vengeance that would come upon them for their rejection and crucifixion of the Messiah. Unmistakable signs would precede the awful climax. The dreaded hour would come suddenly and swiftly. And the Saviour warned His followers: ‘When ye therefore shall see the abomination of desolation, spoken of by Daniel the prophet, stand in the holy place, (whoso readeth, let him understand:) then let them which be in Judea flee into the mountains.’ Matthew 24:15, 16; Luke 21:20, 21. When the idolatrous standards of the Romans should be set up in the holy ground, which extended some furlongs outside the city walls, then the followers of Christ were to find safety in flight. When the warning sign should be seen, those who would escape must make no delay. . ..
„Ježíš oznámil naslouchajícím učedníkům soudy, které měly dopadnout na odpadlý Izrael, a zvláště odplatnou pomstu, jež na ně přijde pro jejich zavržení a ukřižování Mesiáše. Nezaměnitelná znamení měla předcházet onomu hroznému vyvrcholení. Obávaná hodina přijde náhle a rychle. A Spasitel své následovníky varoval: ‚Když tedy uzříte ohavnost zpustošení, o níž je řečeno skrze proroka Daniele, stojící na místě svatém — kdo čte, rozuměj — tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať utečou do hor.‘ Matouš 24,15.16; Lukáš 21,20.21. Když budou modlářské praporce Římanů vztyčeny na svaté půdě, která se rozprostírala několik honů za městskými hradbami, tehdy měli Kristovi následovníci nalézt bezpečí v útěku. Jakmile bude spatřeno varovné znamení, ti, kdo chtěli uniknout, nesměli otálet....“
“Not one Christian perished in the destruction of Jerusalem. Christ had given His disciples warning, and all who believed His words watched for the promised sign. . . . Without delay they fled to a place of safety—the city of Pella, in the land of Perea, beyond Jordan.” The Great Controversy, 25, 30.
„Při zničení Jeruzaléma nezahynul ani jediný křesťan. Kristus byl své učedníky varoval a všichni, kdo uvěřili Jeho slovům, bděli a očekávali zaslíbené znamení.... Bez prodlení uprchli na bezpečné místo — do města Pelly v zemi Perea za Jordánem.“ The Great Controversy, 25, 30.
As the year 538 approached, the Christians of that era recognized that the church had been corrupted by a compromise with the religion of paganism, and based upon the warning of Christ, and in conjunction with the light given through the apostle Paul’s testimony in Second Thessalonians chapter two, they fled into the prophetic wilderness of the twelve hundred and sixty years.
Když se blížil rok 538, křesťané té doby rozpoznali, že církev byla zkažena kompromisem s náboženstvím pohanství, a na základě Kristova varování a ve spojení se světlem daným skrze svědectví apoštola Pavla ve druhé kapitole Druhého listu Tesalonickým uprchli do prorocké pustiny dvanácti set šedesáti let.
“But before the coming of Christ, important developments in the religious world, foretold in prophecy, were to take place. The apostle declared: ‘Be not soon shaken in mind, or be troubled, neither by spirit, nor by word, nor by letter as from us, as that the day of Christ is at hand. Let no man deceive you by any means: for that day shall not come, except there come a falling away first, and that man of sin be revealed, the son of perdition; who opposeth and exalteth himself above all that is called God, or that is worshiped; so that he as God sitteth in the temple of God, showing himself that he is God.’
„Avšak před příchodem Krista se měly v náboženském světě odehrát důležité události, předpověděné v proroctví. Apoštol prohlásil: ‚Nedávejte se hned znepokojit ani strhnout ve své mysli, ani se děsit, ani duchem, ani slovem, ani listem, jako by byl od nás, jako by den Kristův již nastával. Ať vás nikdo žádným způsobem nesvede; neboť ten den nenastane, dokud nejprve nepřijde odpadnutí a nebude zjeven člověk hříchu, syn zatracení; který se protiví a povyšuje nade všecko, co se nazývá Bohem nebo čemu se vzdává bohoslužba, takže se posadí jako Bůh v chrámu Božím a vydává se za Boha.‘“
“Paul’s words were not to be misinterpreted. It was not to be taught that he, by special revelation, had warned the Thessalonians of the immediate coming of Christ. Such a position would cause confusion of faith; for disappointment often leads to unbelief. The apostle therefore cautioned the brethren to receive no such message as coming from him, and he proceeded to emphasize the fact that the papal power, so clearly described by the prophet Daniel, was yet to rise and wage war against God’s people. Until this power should have performed its deadly and blasphemous work, it would be in vain for the church to look for the coming of their Lord. ‘Remember ye not,’ Paul inquired, ‘that, when I was yet with you, I told you these things?’
„Pavlova slova neměla být nesprávně vykládána. Nemělo se učit, že on na základě zvláštního zjevení varoval Tesalonické před bezprostředním příchodem Krista. Takové stanovisko by způsobilo zmatek ve víře; neboť zklamání často vede k nevíře. Apoštol proto bratry varoval, aby nepřijímali žádné takové poselství, jako by přicházelo od něho, a dále zdůraznil skutečnost, že papežská moc, tak zřetelně popsaná prorokem Danielem, měla teprve povstat a vést válku proti Božímu lidu. Dokud tato moc nevykoná své smrtící a rouhavé dílo, bylo by pro církev marné očekávat příchod svého Pána. ‚Což se nepamatujete,‘ tázal se Pavel, ‚že jsem vám to říkal, ještě když jsem byl u vás?‘“
“Terrible were the trials that were to beset the true church. Even at the time when the apostle was writing, the ‘mystery of iniquity’ had already begun to work. The developments that were to take place in the future were to be ‘after the working of Satan with all power and signs and lying wonders, and with all deceivableness of unrighteousness in them that perish.’
„Strašné byly zkoušky, které měly dolehnout na pravou církev. Již v době, kdy apoštol psal, začalo působit ‚tajemství nepravosti‘. Události, které měly nastat v budoucnosti, měly být ‚podle působení satana se vší mocí a znameními a lživými zázraky a se všelikým klamem nepravosti v těch, kteří hynou.‘“
“Especially solemn is the apostle’s statement regarding those who should refuse to receive ‘the love of the truth.’ ‘For this cause,’ he declared of all who should deliberately reject the messages of truth, ‘God shall send them strong delusion, that they should believe a lie: that they all might be damned who believed not the truth, but had pleasure in unrighteousness.’ Men cannot with impunity reject the warnings that God in mercy sends them. From those who persist in turning from these warnings, God withdraws His Spirit, leaving them to the deceptions that they love.” Acts of the Apostles, 265, 266.
„Zvláště závažné je apoštolovo prohlášení týkající se těch, kdo by odmítli přijmout ‚lásku k pravdě‘. ‚Proto,‘ prohlásil o všech, kdo by úmyslně zavrhli poselství pravdy, ‚pošle jim Bůh mocné blouzení, aby uvěřili lži; aby byli odsouzeni všichni, kdo neuvěřili pravdě, nýbrž nalezli zalíbení v nepravosti.‘ Lidé nemohou beztrestně odmítat varování, která jim Bůh ve svém milosrdenství posílá. Od těch, kdo setrvávají v odvracení se od těchto varování, Bůh odnímá svého Ducha a ponechává je klamům, které milují.“ Skutky apoštolů, 265, 266.
The compromise between paganism and the church was the warning sign that led the Christians of that era to separate from papal Rome, but it should be noted that the light that Paul contributed to Jesus’ warning to flee, is the same passage that William Miller came to understand that “the daily” of the book of Daniel represented pagan Rome. The prophetic relationship between pagan Rome restraining, and then falling away in order for papal Rome to ascend to the throne was a truth that must be understood, for the consequences of not recognizing that the prophetic relationship would bring strong delusion upon those who did not love that truth. Sister White addresses the same history:
Kompromis mezi pohanstvím a církví byl varovným znamením, které vedlo křesťany oné doby k tomu, aby se oddělili od papežského Říma; je však třeba poznamenat, že světlo, jímž Pavel přispěl k Ježíšovu varování, aby utekli, je týmž oddílem, v němž William Miller dospěl k porozumění, že „ustavičná oběť“ v knize Daniel představovala pohanský Řím. Prorocký vztah mezi tím, že pohanský Řím zadržoval, a poté odpadl, aby papežský Řím mohl vystoupit na trůn, byl pravdou, jíž bylo nutno rozumět, neboť důsledky nerozpoznání onoho prorockého vztahu měly přivést mocný blud na ty, kdo tuto pravdu nemilovali. Sestra Whiteová pojednává o téže historii:
“It required a desperate struggle for those who would be faithful to stand firm against the deceptions and abominations which were disguised in sacerdotal garments and introduced into the church. The Bible was not accepted as the standard of faith. The doctrine of religious freedom was termed heresy, and its upholders were hated and proscribed.
„Od těch, kdo chtěli zůstat věrní, to vyžadovalo zoufalý zápas, aby pevně obstáli proti klamům a ohavnostem, které byly zahaleny do kněžských rouch a vneseny do církve. Bible nebyla přijímána jako měřítko víry. Učení o náboženské svobodě bylo označováno za kacířství a jeho zastánci byli nenáviděni a pronásledováni.
“After a long and severe conflict, the faithful few decided to dissolve all union with the apostate church if she still refused to free herself from falsehood and idolatry. They saw that separation was an absolute necessity if they would obey the word of God. They dared not tolerate errors fatal to their own souls, and set an example which would imperil the faith of their children and children’s children. To secure peace and unity they were ready to make any concession consistent with fidelity to God; but they felt that even peace would be too dearly purchased at the sacrifice of principle. If unity could be secured only by the compromise of truth and righteousness, then let there be difference, and even war.” The Great Controversy, 45, 46.
„Po dlouhém a těžkém zápase se oněch několik věrných rozhodlo zcela přerušit veškeré spojení s odpadlou církví, jestliže se i nadále odmítne osvobodit od klamu a modlářství. Viděli, že oddělení je naprostou nezbytností, mají-li být poslušni Božího slova. Neodvažovali se trpět bludy zhoubné pro své vlastní duše a dávat příklad, který by ohrozil víru jejich dětí i dětí jejich dětí. Aby zajistili pokoj a jednotu, byli připraveni učinit jakýkoli ústupek slučitelný s věrností Bohu; avšak cítili, že i pokoj by byl vykoupen příliš draze, kdyby byl získán obětováním zásady. Jestliže lze jednotu zajistit jen kompromisem pravdy a spravedlnosti, pak ať je raději rozdíl, ba i válka.“ Velký spor věků, 45, 46.
The prophetic relationship between the United States and the papacy in the last days has been typified, and emphasized, by Paul’s identification of the relationship between pagan and papal Rome leading up to 538 AD. In the triple application of Rome, pagan Rome fulfilled Jesus words identifying the abomination of desolation as a sign to flee, and papal Rome also fulfilled Jesus’ words. Sister White identifies another fulfillment of Christ’s words.
Prorocký vztah mezi Spojenými státy a papežstvím v posledních dnech byl předobrazen a zdůrazněn tím, jak Pavel určil vztah mezi pohanským a papežským Římem v období vedoucím k roku 538 po Kr. V trojím uplatnění Říma pohanský Řím naplnil Ježíšova slova, která označovala ohavnost zpustošení jako znamení k útěku, a papežský Řím rovněž naplnil Ježíšova slova. Sestra Whiteová poukazuje na další naplnění Kristových slov.
“It is no time now for God’s people to be fixing their affections or laying up their treasure in the world. The time is not far distant, when, like the early disciples, we shall be forced to seek a refuge in desolate and solitary places. As the siege of Jerusalem by the Roman armies was the signal for flight to the Judean Christians, so the assumption of power on the part of our nation in the decree enforcing the papal sabbath will be a warning to us. It will then be time to leave the large cities, preparatory to leaving the smaller ones for retired homes in secluded places among the mountains.” Testimonies, volume 5, 464.
„Nyní není doba, aby Boží lid upínal své city k tomuto světu nebo si na něm ukládal svůj poklad. Není daleko čas, kdy budeme podobně jako první učedníci nuceni hledat útočiště na pustých a osamělých místech. Jako obležení Jeruzaléma římskými vojsky bylo znamením k útěku pro judské křesťany, tak i převzetí moci naší zemí v nařízení vynucujícím papežskou sobotu bude pro nás varováním. Tehdy nastane čas opustit velká města a připravit se na opuštění menších, aby bylo možno uchýlit se do odlehlých příbytků na skrytých místech mezi horami.“ Testimonies, svazek 5, 464.
For the Christians of Christ’s time period the warning identified when to flee Jerusalem. In the fifth and sixth century the warning for the Christians led them to flee into the wilderness.
Pro křesťany v době Kristově toto varování určovalo, kdy mají uprchnout z Jeruzaléma. V pátém a šestém století vedlo toto varování křesťany k útěku na poušť.
And the woman fled into the wilderness, where she hath a place prepared of God, that they should feed her there a thousand two hundred and threescore days. . .. And to the woman were given two wings of a great eagle, that she might fly into the wilderness, into her place, where she is nourished for a time, and times, and half a time, from the face of the serpent. And the serpent cast out of his mouth water as a flood after the woman, that he might cause her to be carried away of the flood. And the earth helped the woman, and the earth opened her mouth, and swallowed up the flood which the dragon cast out of his mouth. And the dragon was wroth with the woman, and went to make war with the remnant of her seed, which keep the commandments of God, and have the testimony of Jesus Christ. Revelation 12:6, 15–17.
A ta žena uprchla na poušť, kde má místo od Boha připravené, aby ji tam živili po tisíc dvě stě šedesát dnů.... A ženě byla dána dvě křídla velikého orla, aby odletěla na poušť, na své místo, kde je živena po čas a časy a půl času, od tváře hada. A had vychrlil ze svých úst za ženou vodu jako řeku, aby ji strhl proud. Ale země pomohla ženě, a země otevřela svá ústa a pohltila řeku, kterou drak vychrlil ze svých úst. I rozhněval se drak na tu ženu a odešel, aby vedl válku proti ostatkům jejího semene, kteří zachovávají Boží přikázání a mají svědectví Ježíše Krista. Zjevení 12,6.15–17.
Jesus always illustrates the end of a thing with the beginning of the thing, for He is Alpha and Omega. The warning of the abomination of desolation in the history of papal Rome was recognized when the papal power was recognized as standing in the holy place.
Ježíš vždy znázorňuje konec nějaké věci jejím počátkem, neboť On je Alfa i Omega. Varování před ohavností zpustošení v dějinách papežského Říma bylo rozpoznáno tehdy, když byla papežská moc rozpoznána jako stojící na svatém místě.
The warning is recorded by Matthew, Mark and Luke, and each reference has a slight variation of words. Matthew states, “When ye therefore shall see the abomination of desolation, spoken of by Daniel the prophet, stand in the holy place,” and Mark states, “when ye shall see the abomination of desolation, spoken of by Daniel the prophet, standing where it ought not.” Luke states, “when ye shall see Jerusalem compassed with armies, then know that the desolation thereof is nigh. Then let them which are in Judaea flee to the mountains.”
Toto varování je zaznamenáno u Matouše, Marka a Lukáše a každý záznam vykazuje nepatrnou odchylku ve znění. Matouš uvádí: „Když tedy uvidíte ohavnost zpustošení, o níž mluvil prorok Daniel, jak stojí na svatém místě,“ a Marek uvádí: „když uvidíte ohavnost zpustošení, o níž mluvil prorok Daniel, jak stojí tam, kde nemá.“ Lukáš uvádí: „když uvidíte Jeruzalém obklíčený vojsky, tehdy vězte, že se přiblížilo jeho zpustošení. Tehdy ať ti, kteří jsou v Judsku, utečou do hor.“
All three testimonies apply together. I a more specific application Luke’s reference of Jerusalem being compassed with armies identifies the warning that when pagan Rome began its siege against Jerusalem in the year 66 AD, that Christians still in Jerusalem were to immediately flee. Matthew’s reference of “the holy place,” corresponds with Paul identifying the “man of sin” who “sitteth in the temple of God, showing himself that he is God,” thus representing the papal fulfillment of the “abomination of desolation.” Mark identifies the abomination of desolation standing where it ought not, and it corresponds to the warning to flee given to Adventism in the last days. Two of the warnings are associated with the command that whoever reads the warning should understand, and they all address a sign that was to inform the Christians of the era to flee.
Všechna tři svědectví se vztahují společně. Konkrétněji řečeno, Lukášova zmínka o tom, že Jeruzalém bude obklíčen vojsky, určuje varování, že když pohanský Řím v roce 66 po Kr. zahájil své obléhání Jeruzaléma, křesťané, kteří se ještě nacházeli v Jeruzalémě, měli ihned uprchnout. Matoušova zmínka o „svatém místě“ odpovídá Pavlovu označení „člověka hříchu“, který „sedí v chrámu Božím a vydává se za Boha“, a tak představuje papežské naplnění „ohyzdnosti zpustošení“. Marek označuje ohyzdnost zpustošení stojící tam, kde stát nemá, a to odpovídá varování k útěku, danému adventismu v posledních dnech. Dvě z těchto varování jsou spojena s příkazem, že kdokoli čte toto varování, má mu rozumět, a všechna se vztahují ke znamení, které mělo křesťany dané doby upozornit, aby uprchli.
The false application of a triple application that is misrepresented by those who claim the “robbers of thy people” are the United States, identifies that when the “abomination of desolation” is fulfilled at the Sunday law in the United States, that the Sunday law that then is enforced identifies the United States as Modern Rome, for pagan and papal Rome both previously enforced a Sunday law.
Nesprávné použití trojí aplikace, jež je překrucováno těmi, kdo tvrdí, že „lupiči z tvého lidu“ jsou Spojené státy, tvrdí, že když se při nedělním zákonu ve Spojených státech naplní „ohavnost zpustošení“, tehdy vynucovaný nedělní zákon označuje Spojené státy za novodobý Řím, neboť jak pohanský, tak papežský Řím již dříve nedělní zákon vynucovaly.
The problem with that flawed application is that the Sunday law of pagan Rome took place in the year 321 AD, but pagan Rome’s fulfillment of the “abomination of desolation” was fulfilled in the year 66 AD, 255 years before the Sunday law of 321 AD. So too, the compromise that produced the “man of sin” was already occurring in the time of Paul, who said, “the mystery of iniquity doth already work,” yet the papal Sunday law came over four centuries later. The first two witnesses in a triple application of prophecy establish the characteristics of the third fulfillment of the last days. The “abomination of desolation” in the last days, upon two historical witnesses, and three biblical records of Christ’s words, represents a warning to flee, not the enforcement of a Sunday law.
Problém této chybné aplikace spočívá v tom, že nedělní zákon pohanského Říma byl vydán roku 321 po Kr., avšak naplnění „ohyzdnosti zpustošení“ pohanským Římem nastalo již roku 66 po Kr., tedy 255 let před nedělním zákonem z roku 321 po Kr. Stejně tak kompromis, který zplodil „člověka hříchu“, se uskutečňoval již za Pavlových dnů, když řekl: „tajemství nepravosti již působí“, avšak papežský nedělní zákon přišel až o více než čtyři století později. První dva svědkové v trojím použití proroctví ustanovují charakteristiky třetího naplnění posledních dnů. „Ohyzdnost zpustošení“ v posledních dnech na základě dvou historických svědků a tří biblických záznamů Kristových slov představuje varování k útěku, nikoli prosazování nedělního zákona.
In the next article we will break down why the application is flawed in the context of established rules associated with a triple application of prophecy, and why the identification of the Sunday law in the context of the warning given by Christ is a misrepresentation of prophetic history.
V příštím článku rozložíme, proč je tato aplikace chybná v kontextu ustálených pravidel spojených s trojí aplikací proroctví a proč je ztotožnění nedělního zákona v rámci varování daného Kristem nesprávným podáním prorockých dějin.
“This compromise between paganism and Christianity resulted in the development of ‘the man of sin’ foretold in prophecy as opposing and exalting himself above God. That gigantic system of false religion is a masterpiece of Satan’s power—a monument of his efforts to seat himself upon the throne to rule the earth according to his will.” The Great Controversy, 50.
„Tento kompromis mezi pohanstvím a křesťanstvím vedl k rozvoji ‚člověka hříchu‘, o němž bylo v proroctví předpověděno, že se staví proti Bohu a povyšuje se nad Boha. Tento gigantický systém falešného náboženství je mistrovským dílem satanovy moci — pomníkem jeho úsilí posadit se na trůn, aby vládl zemi podle své vůle.“ Velké drama věků, 50.